Originál: https://www.fanfiction.net/s/9930097/1/You-Know-What-They-Say-When-You-Assume
Autor: StrongHermiona
Překlad: denice Beta: Lupina Banner: Jacomo
Povolení k překladu: Ano
Romance/Humor
Severus/Hermiona
1 kapitola, 1 818 slov
13+
Shrnutí: Domněnky nespokojených studentů nejsou ničím ve srovnání s realitou manželského života Hermiony a Severuse.
Prohlášení: Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří knihy o Harry Potterovi přeložili do češtiny. Autorství této fanfikce náleží StrongHermiona. Ani příběh, ani jeho překlad nevznikly za účelem finančního zisku.
Éra: Po válce
Víte, co se říká, když předpokládáte
Internátní škola je sama o sobě do jisté míry uzavřená komunita. Bradavická škola čar a kouzel nebyla výjimkou. V minulých letech se škola stala dějištěm mnoha velkých dobrodružství a byla místem závěrečné epické bitvy druhé války s Voldemortem, v níž zvítězil Harry Potter a strana světla. Během deseti let, co od té doby uplynuly, se obyvatelé školy usadili ve všedním životě, jejich dny vyplňovalo vyučování, večery domácí úkoly a víkendy byly věnovány turnajům ve famfrpálu, tchoříčcích a šachu. Občas se konala slavnost nebo sobotní výlet do Prasinek, aby se přerušila jednotvárnost, ale v lednu každého roku se studenti stávali mrzutými a nevrlými a profesoři náročnějšími a přísnějšími. Ve svých rozladěných náladách studenti většinou obraceli hněv proti učitelům, kteří jim znepříjemňovali život nejvíce - proti profesorům Snapeovým. Mezi dospívajícími obyvateli hradu spekulace o nich bujely. V životě tohoto zdánlivě nesourodého páru se neprojevovalo žádné souznění.
Nikdo ze studentů se s nimi mimo hrad nestýkal, a tak se dalo zjistit jen pozorováním, proč se kdysi opěvovaná hrdinka kouzelnického světa, slečna Hermiona Grangerová, spojila svazkem manželským (zřejmě nejsvětějším) se samotným netopýrem z podzemí, profesorem Severusem Snapem.
Studenti se považovali za odborníky na to, jak by se manželský pár měl chovat. ‚Odborníci‘ na toto téma začínali diskusi, kdykoli jednoho nebo oba z nich viděli v nějaké situaci, která odporovala všem domnělým pravidlům v knize manželství.
„Nikdy se nedotýkají jeden druhého!“
Profesoři seděli v knihovně u jednoho stolu, obklopeni texty, které se týkaly jejich soukromého výzkumu, a zběsile čmárali poznámky na pergamen. Pod stolem byly jejich nohy bosé a Severus jemně třel prsty Hermionin nárt. Její tajnůstkářský úsměv okolí přičítalo tomu, že náhodou objevila nějaký fakt, který kromě autora právě čtené knihy nikdo nikdy nezjistil.
-
Profesoři se vydávali na každodenní procházku kolem jezera. Jakmile minuli obrovský balvan, který zakrýval zbytek stezky před zraky zvědavců, natáhla Hermiona ruku a sevřela manželovu dlaň. Když došli na vzdálenější stranu Černého jezera, spokojeně se objímali kolem pasu a Severus se občas zastavil, aby svou ženu něžně políbil do vlasů.
-
Profesoři odpočívali ve svých soukromých pokojích. Hermiona ležela natažená na břiše na posteli královských rozměrů. Její manžel chvíli obdivoval její nahé tělo, než hůlkou jemně zahřál masážní olej. Připravil ho speciálně proto, aby jí pomohl proti bolestem, jimiž ještě občas trpěly její končetiny v důsledku válečných zážitků. Pokapal jí nohy uklidňujícím olejem a začal ho vtírat do levého lýtka. O dvě hodiny později leželi vedle sebe a lapali po dechu po prudkém vyvrcholení, kterým končilo jejich milování…
„Nikdy nikam nechodí!“
„Jsou ti tvoji tupohlavci na noc bezpečně zavření ve své věži?“
„Ano, Severusi, a spí tví hadi ve svém sklepení?“
„Ano, spí. Můžeme jít?“
„Rozhodně, už dlouho toužím ochutnat švýcarský zmrzlinový pohár - Ginny o něm básnila. Říkala, že to je ten nejlepší dezert, jaký kdy jedli.“
„Tak prosím, veď nás.“ Pokynul ke krbu a čekal, zatímco Hermiona vyslovila adresu jejich londýnského cíle, kde do pozdní noci podávali pochoutku, doporučenou jejich přáteli.
-
„Prosím, Hermiono. Vyhrál jsem tyhle lístky, a jestli to Susan zjistí, donutí mě, abych ji tam vzal, a víš, že jestli půjdu na Shakespearovu hru, praskne mi hlava!“
„Nepraskne, Rone,“ odpověděla Hermiona trpitelským tónem.
„To je věc názoru,“ vmísil se Severus a otočil stránku své knihy.
Jeho žena odvrátila hlavu od letaxové diskuse a zafuněla. „Nepomáháš mi, Severusi. Ron by ve svém životě trochu kultury potřeboval.“
„Ne, Hermiono, Sev má pravdu, vy dva byste to ocenili mnohem víc než já a vím, že nemáte moc příležitostí si někam vyrazit. Dokonce mi ani nevadí, když vám přijdu na noc vypomoct, jestli potřebujete," snažil se ji Ron přesvědčit.
„No…“ začala ustupovat Hermiona.
„Vezmeme si ty vstupenky, Ronalde,“ zavolal Severus ze svého křesla. „Uvědom si ale, že tu noc máme hlídku, a v duchu kolejní jednoty budeš muset vzít Nebelvíru stejný počet bodů jako Zmijozelu.“
„Vím, vím, vždyť jsem byl rok profesor obrany,“ zabručel Ron dobromyslně. „Takže si ty lístky vezmeš?“
„Ano, Rone,“ přitakala Hermiona rezignovaně. „I když bys z toho zážitku měl mnohem větší prospěch a my bychom si nejspíš rádi koupili lístky a šli s tebou, zbavíme tě jich.“ Přátelé si popřáli dobrou noc a Hermiona vstala ze svého místa na podlaze u krbu. Severus odložil knihu stranou, natáhl k ní ruku a jemně si ji přitáhl na klín.
„Uděláme si z toho pěkný večer, s večeří, divadlem, možná tancem,“ řekl a zabořil jí nos do vlasů. „Možná bychom si mohli na noc zamluvit i hotelový pokoj.“
Hermiona se rozzářila. „To by bylo báječné. Navrhuji, abychom si zatančili v soukromí našeho hotelového pokoje,“ políbila ho zespodu na čelist. „Nazí,“ políbila ho na bradu. „V horizontální poloze,“ políbila ho na koutek úst. Se zavrčením se zuřivě zmocnil jejích rtů.
„Možná bychom měli mezitím trénovat,“ navrhl chraptivě.
„Zábava pro ně znamená sedět za stolem a známkovat domácí úkoly!“
Čtyři kouzelníci a desetiletý chlapec se vřítili do dveří provizorní chýše. Všichni byli oblečeni v mudlovských maskáčích, hlavy jim kryly ochranné helmy a v rukou drželi paintballové pistole.
„Severusi, ty je rozptýlíš, zatímco já s Harrym zvedneme Teddyho na plošinu uprostřed náměstí,“ navrhl Ron Weasley a nakreslil do hlíny hrubý plánek paintballového bojiště. „Odtud může všechny sejmout - počítám, že jim bude chvíli trvat, než vůbec zjistí, že je nahoře.“
„Jo! Zastřelím Draca, Ginny a George! Je čas odplaty!“ Teddy Lupin natáhl paintballovou zbraň po vzoru westernových kovbojů, které vídal ve filmech. Na tento den čekal dlouhé zimní měsíce.
„Kde je ta tvoje ženuška, Severusi?“ zeptal se Lucius Malfoy. „Mám pistoli plnou kulek s jejím jménem.“
„Tak moc nepřátelsky naladěný, Luciusi?“ zeptal se jízlivě Harry.
„Ona je jediný důvod, proč musím každý čtvrtek strávit dvě hodiny hádkou se svými skřítky, aby každý z nich přijal galeon jako platbu za své služby. Ona je ta pekelná osoba, která zavedla ten zatracený zákon, a když už musím takhle trpět, tak mám nárok na zadostiučinění, že ji můžu legálně zastřelit!“
„Budu ti vděčný, když přestaneš mluvit o zastřelení mé ženy, Malfoyi, i když jediné, co utrpí, bude pár modřin,“ pravil Severus rozhodně.
„Po celém domě se mi povalují hromádky zlata! Je to bezpečnostní riziko. Kdybych jim mohl platit v naturáliích, jak si přejí, nebo dokonce kdybych jim mohl platit jen jednou za měsíc, bylo by to jednodušší, ale kdepak! ‚Skřítci si zaslouží odměnu za to, že museli snášet takové, jako jsi ty‘,“ zvýšil hlas v nápodobě přítelovy ženy. „Měl bys jim jako gesto dobré vůle dávat příplatky za dovolenou.‘ Jen Merlin ví, jakou bych měl na krku vzpouru, kdybych jim chtěl platit víc… AAUUU!“ Vykřikl překvapením i bolestí, když ho do hrudníku trefilo šest růžových paintballových kuliček.
Hermiona Snapeová se jim mihla před očima a šťastně přijímala rány, které jí uštědřili ostatní Luciusovi společníci - samozřejmě kromě jejího manžela. „Zaslouží si dvojnásobnou dovolenou za to, že museli trpět tebe!“ prohlásila a na tváři se jí objevilo divoké potěšení z toho, jak překvapila mužstvo v jejich ‚úkrytu‘. „Když už jsme mimo hru, Luciusi, možná bychom se mohli vrátit k diskusi o pracovních podmínkách těch ubohých malých stvoření, která jsi připoutal do svých služeb.“
„Když už jsem mimo hru, mířím do hospody! Uvidíme se tam.“ Lucius se s prásknutím přemístil z chýše.
Hermiona se vítězoslavně ušklíbla. „Rozhodně to stálo za to,“ prohlásila.
„Oba jsou takoví studení čumáci. Vsadím se, že je to manželství z rozumu, víš, žádný sex.“
„Jsi si jistá?“ ptal se Severus. Hermiona viděla, jak mu v hloubi očí zazářil malý záblesk vzrušení a opravdového štěstí.
„Ano, jsem si jistá. Odpoledne mi to potvrdila i Poppy,“ odpověděla.
„Dítě,“ vydechl užasle a ochranitelsky položil dlaň na místo, kde rostl jejich potomek.
Hermiona položila svou ruku na jeho. „Po všech těch zklamáních, která jsme zažili, konečně budeme mít vlastní dítě.“
„Zklamání nás vedla k této chvíli, lásko. Tentokrát je to skutečně jisté? Poppy nepředpokládá žádné problémy?“
„Ne, říkala, že srdce tluče silně a všechno se hezky vyvíjí. Až přijdou Vánoce, bude tu náš malý zázrak,“ odvětila Hermiona.
Severus ji vzal do náruče jako ve svatební den a odnesl ji chodbou do ložnice. „Bude to pravý vánoční zázrak,“ prohlásil láskyplně a kopnutím za nimi zavřel dveře.
Internátní škola je sama o sobě poněkud uzavřená komunita. Bradavická škola čar a kouzel nebyla výjimkou. Studenti vždycky spekulovali o soukromém životě ženatých profesorů, ale víte, co se říká, když předpokládáte – uděláte ze sebe hlupáky.