Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.
„To už bylo velmi dobré, Harry,“ řekl Roger se širokým úsměvem, když Harry doplaval ke kraji, zachytil se a elegantně se ve vodě otočil. „Myslím, že plavání naznak jsi už zvládl. Teď si dej čtyři bazény stylem prsa a pro dnešek to bude stačit. A pamatuj na to, že se musíš vždycky trochu potopit a zase vynořit.“
„Nesnáším prsa,“ ulevil si Harry už dost unavený ze všech těch bazénů, co uplaval.
„Já vím,“ řekl Roger. „K mým oblíbeným stylům taky nepatří. Ale posiluje svaly, které v jiných stylech moc nepoužíváš a až někdy budeš muset plavat na velkou vzdálenost, bude se ti hodit.“
„Jo, jasně,“ prohodil Harry a odstrčil se od stěny bazénu.
Když uplaval poslední čtyři kola a vylezl z bazénu, Rhiannon seděla na betonovém stupínku a bavila se se Snapem a Dracem. Překvapený Harry se honem ohlédl k dětskému bazénu. Hm, o dohled nad šplouchajícími dětmi se staral někdo jiný. Takže všechno je v pořádku.
Vysušil si vlasy ručníkem a zamířil ke Snapeovi.
„… a moji rodiče se už moc těší, až se s vámi seznámí,“ říkala zrovna Rhiannon.
Harry se tázavě podíval na Draca a ten v odpověď jen lehce zakroutil hlavou. Harry si to vyložil jako: ne, Rhiannon se rodičům o kouzelnickém světě nezmínila.
Snape očividně myslel na to samé. „Velmi rád se s nimi setkám, slečno Millerová, ale předpokládám, že je vám jasné, že s nimi nemohu mluvit o škole, kde učím?“
Rhiannon přikývla. „Ach, jistě. Draco mi to vysvětlil a já před nimi neřekla ani slovíčko, opravdu. Chtějí se s vámi setkat, protože se před nimi strýček Stanley zmínil, že jste Draca adoptoval. Rodiče mi vždycky chtěli adoptovat sestřičku, ale nikdy to nevyšlo. Takže jste pro ně něco jako příklad toho, co chtěli, ale neudělali.“
„Ano, chápu,“ zamumlal Snape a odhrnul si dlouhé vlasy z obličeje. Hm, měl je mnohem čistší než obvykle, přestože během Harryho lekce nešel do vody.
„Takže myslíte, že byste někdy mohli zajít k mým rodičům do Porlocku na oběd?“ Rhiannonin hřejivý úsměv zahrnoval i Harryho. „Co třeba příští víkend?“
„Bude nám potěšením,“ řekl Snape. „Prosím zpravte nás o přesném datu, jakmile se domluvíte s rodiči.“
„Ano, ráda.“ Vzdálené zavolání ji přimělo vzhlédnout směrem ke kanceláři koupaliště, kde stál její strýc a mračil se. „No, musím zpátky do práce. Uvidíme se v jednu, Draco. A vážně se těším, až si zítra doopravdy prohlédnu ten sirotčinec. Zatím!“
Jakmile byla Rhiannon z doslechu, obrátil se Draco na Snapea. „Já vím, že jsem mluvil o návštěvě Porlocku, ale tohle nebyl můj nápad. Vážně! Pozvat nás napadlo buď jí, nebo její rodiče…“
Snape pokrčil rameny. „Jsem si jist, že nebude problém zařídit výlet do Porlocku. Nebude potřeba nějak zvlášť to plánovat.“
„Tak proč se tváříš tak…“ Draco rozhodil rukama. „O něčem přemýšlíš. To vím jistě!“
„O něčem, co, jak věřím, můžeme prodiskutovat doma,“ Snape vstal a vydal se dolů po betonových schůdcích.
Harry se podíval na bratra, ale Draco jen zakroutil hlavou. Taky zjevně netušil, jak si vyložit otcovu poslední poznámku.
***
„Tak, v čem je problém?“ zajímal se Draco, jakmile vešel za Snapem do chaty v Devonu. Harry za nimi zavřel větrem ošlehané dubové dveře, ale napadlo ho, že by nebylo špatné vpustit dovnitř trochu čerstvého vzduchu a tak šel rovnou otevřít okno.
„Nenazýval bych to přímo problém,“ řekl Snape, posadil se na pohovku a dal nohu přes nohu. „Nicméně shledávám zajímavým, že tvá mladá dáma si přeje, abych se setkal s jejími rodiči. To už to mezi vámi začíná být natolik vážné?“
Draco málem hvízdl. „Oh. Ano i ne.“
Snapeův hlas nabyl na vážnosti. „Můžeš mi to vysvětlit?“
Draco se posadil na židli a zašklebil se jako kočka, která právě dostala misku smetany. „Řekla mi, že mě miluje, to se stalo. Včera večer, když jsme se loučili.“
Harry se uvelebil na pohovce a snažil se neříct nic pesimistického. Rozhodl se totiž, že už nic takového říkat nebude, ačkoliv v duchu ho pořád ještě tížily obavy, jak tohle celé může dopadnout.
„Jenže já mám před sebou ještě rok školy, takže to není tak, že už bych jí položil tu otázku, Severusi,“ dodal Draco. „To bude muset ještě počkat.“
„Dokud neuděláš OVCE?“
Draco vrhl na Harryho rychlý pohled, v jeho stříbrných očích se přitom objevil temný stín. „Ještě déle, alespoň myslím. Nehodlám svou ženu tajit před světem, což znamená, že než ji budu moct požádat o ruku, musí být po válce. Nechci Rhiannon vystavit nebezpečí.“
„Poměrně dobře promyšleno, Draco,“ ocenil ho Snape.
„Kromě toho, nejdřív potřebuji pořádný dům,“ dodal Draco zaujatě. „Uvažoval jsem o tom, jak zrekonstruuji ten na Grimmauldově náměstí, až ho Řád přestane potřebovat, ale je tak temný a ponurý, že nejlepší by bylo zbořit ho a postavit nový. A pak taky… no, vím, že Rhiannon kouzla zbožňuje, ale zatím toho viděla jen málo. Nejsem si jistý, jak by se jí líbilo žít v nezakreslitelném domě. Každopádně máme ještě hodně o čem mluvit.“
„Ty bys bydlel v mudlovském domě?“ podivil se Harry.
Draco zvedl bradu. „A proč ne? Já ji miluji.“ Pak se významně rozhlédl po maličké místnosti a Harry pochopil. Draco si už zjevně zvykl na život v chatě, v chatě, kterou kdysi nazval chatrčí. Zjevně byl přizpůsobivější, než by do něj Harry řekl.
Tiché zašustění upoutalo Snapeovu pozornost. Většinou, když dorazila pošta, tak si toho ani nevšimli, ale některé zásilky šustily víc než jiné. Snape mávl hůlkou, psaní přeplachtilo pokoj k jeho ruce a on si tak mohl přečíst, pro koho je.
Dokonce i zdálky si Harry všiml znaku velkého ptáka, pod jehož rozepjatými křídly se jakoby schovávalo několik menších ptáčků. „To je od Úřadu pro záležitosti kouzelnických rodin?“
„Ne přímo. Je od Kouzelnického domova pro opuštěné a osiřelé nezletilé motáky. Pro Draca.“ Snape natáhl ruku se svitkem pergamenu k Dracovi.
Ten vzal svitek do ruky, pokrčil rameny a začal ho rozbalovat. „Nejspíš píšou, že máme přijít o hodinu později, nebo…“ V okamžiku, kdy začal číst, zmlkl, ztuhl a nakonec vydechl. „Jak se jen opovažuje! Draco Snape Malfoy! Co si to dovoluje!“
Harrymu nepřišlo vhodné zmínit se, že Malfoy je pořád ještě součást Dracova jména. Draco z toho nebyl nijak nadšený, ale myslel si, že je to nejlepší řešení z hlediska strategie. Do háje! Jistě, že to bylo nejlepší řešení. I Harry to dokázal pochopit.
Na Dracově čele se objevila malá zamračená vráska a jak četl dál, jeho výraz se stával mnohem výmluvnějším. Když Draco dočetl do konce, mrštil pergamenem na stůl, až to prásklo. „Nádhera. Ta děvka Emmeleia píše, že domov zítra navštívit nemůžeme.“
Harry si pomyslel, že děvka je vzhledem k okolnostem trochu přehnaný výraz. „A kdy tam můžeme jít? V pondělí večer? Oh, to má Rhiannon zkoušku, ne?“
„Ano, to má, ale podle tohohle,“ Draco štítivě ukázal na pergamen na stole, „už tam nikdy nejsem vítán. A Rhiannon taky ne.“
„To musí být nějaké nedorozumění,“ ozval se Snape a natáhl se pro dopis. „Mohu?“
„Překvapuje mě, že to není hulák,“ zamumlal Draco. „Tedy, ne že by moták mohl poslat huláka, ale vsadím se, že přesně to chtěla… Co? Oh, jistě, jen si to přečti.“
Harry se křivě pousmál. „Hm, takže jeho se zeptáš, jestli si můžeš přečíst jeho soukromý dopis.“
„Nelituješ toho, že jsem si tehdy přečetl tvůj,“ řekl Snape vyrovnaně a jeho oči se temně zaleskly.
„Už ne,“ Harry se široce usmál, aby bylo poznat, že žertuje. „Teď jsem rád, že jsi to udělal.“
„Pokud byste si ty šťastné vzpomínky mohli nechat na jindy…“ ozval se Draco chladně s nádechem nepřátelství v hlase.
Snape místo odpovědi rozbalil pergamen. Na čele mu naskočila vráska. „Zajímavá volba slov. Ona se domnívá, že tvůj zájem o jejich domov je zvrhlý? Že na vás oba mám neblahý vliv?“
„Na nás oba?“
„Ach ano. O tobě tu píše také. Možná by sis to měl přečíst.“ Draco si povzdechl. „Kurva. Rhiannon se tam opravdu těšila a s mým štěstím, si bude myslet, že ji tam nechtějí pustit, protože po té příhodě se zvonkem o ní vědí, že je mudla! Jistě si dokážete představit, jak by na to mohla reagovat.“
„No, můžeš jí přece prostě říct pravdu…“
„Jakou pravdu, Pottere? Nemám ani ponětí, co má Emmeleia Volentierová za problém!“
„V tom dopise to nepíše?“
Snape mu dopis podal. „Možná by sis to měl přečíst, jak ti bratr navrhl.“
A tak si to Harry přečetl.
Pan Draco Snape Malfoy
v péči profesora Severuse Snapea
Možná žijete v domnění, že za peníze si je možné koupit cokoliv, ale některé věci, jak možná zjistíte, opravdu nejsou na prodej. Je mi jedno, jestli domovu věnujete peníze třeba ještě stokrát, rozhodně tu nejsme zvědaví na někoho, jehož zájem je zvrhlý, tak jako ten Váš. Možná, že přesnější termín je zvrácenost. Nesnažte se to popírat; znám lidi, jako jste Vy.
Proto Vás žádám, abyste nám prokázal tu laskavost a už nikdy svou přítomností neobtěžoval naše zařízení.
Pokud je Vám libo, můžete klidně informovat svého otce, že se mi nelíbí jeho neblahý vliv na své dva adoptované syny, že se mi příčí, že je podporuje v tom, co se nazývá 'civilizované' zvyky čistokrevných. Možná, že ve Vašem případě je to nevyhnutelné, svého pokrevního otce připomínáte v mnoha směrech a ne pouze vzhledem. Nicméně ohledně Harryho Pottera, by Váš otec ovšem měl mít více rozumu.
A co se té mladé dámy, kterou jste přivedl s sebou, týká, vskutku mě potěšilo, že opustila naše zařízení bez jediného slova. To ukazuje, že má svou hrdost, nebo že ji v sobě právě v tom okamžiku objevila. Když jsem zjistila, že by se k nám ráda vrátila, pochopila jsem, že to znamená jen jedno: že jste ji znovu přesvědčil, aby se podílela na této barbarské tradici. Celá ta záležitost mi přijde naprosto nechutná a mohu jen doufat, že zas přijdete k rozumu a začnete se k ní chovat s trochou úcty.
Každopádně, už tu nikdo z Vás není vítán a nedomnívám se, že by se Vám podařilo přesvědčit Horace Darswaitha, aby ten zákaz zrušil. Pokud se o to přesto pokusíte, nebudu váhat a povím mu, co jsem se dozvěděla. Jistě se bude cítit povinen informovat Úřad pro záležitosti kouzelnických rodin. Nedovedu si představit, že právě to by bylo ve Vašem zájmu.
Emmeleia Volentierová
Zástupce ředitele Kouzelnického domova pro opuštěné a osiřelé nezletilé motáky
„Aha, asi je fakt děvka,“ souhlasil Harry s Dracem jakmile dočetl.
„Nechte toho, aby dva,“ napomenul je Snape a přejel je pohledem. „Je to velmi urážlivé slovo a navíc takové, jaké bych čekal od patnáctiletých pubescentů a ne od někoho dospělého, nebo skoro dospělého.“
„Ano, pane,“ řekl Harry zahanbeně.
Draco, jak si Harry všiml, neodpověděl. Snape si toho nejspíš všiml také, ale nechal to být.
„Tak. Je jasné, že zjevně popadla hůlku za špatný konec a...“
Tohle Draco bez odpovědi nenechal. „Ha. Jakou hůlku? Je přece moták a tohle je jen důkaz toho…“
„Čeho? Čeho přesně je to důkaz?“ přerušil ho Harry hlasitě.
„Ničeho,“ odtušil Draco přes zatnuté zuby. „Chvíli to trvá, zbavit se starých způsobů myšlení, to snad chápeš, a pitomé dopisy, jako je tenhle, mi s tím moc nepomáhají. Severusi, nevíš náhodou, o čem to tam blábolí?“
„Ne.“
„Výborně.“
Severus pozvedl ruku. „Při naší první návštěvě jsem si povšiml, že se chovala… poněkud odměřeně. Obzvlášť k tobě, Draco.“
„Ó ano, dokud jsem se nezmínil o penězích, pak se málem rozplývala radostí.“
„Přesto v tom byla stopa sarkasmu,“ upozornil ho Snape. „Soudě podle tohoto dopisu si tě ihned zařadila jako syna Luciuse Malfoye. Zmínka o penězích, navíc za daných okolností, ji mohla utvrdit v přesvědčení, že jsi opravdu jako on.“
Draco se zamračil.
„Zjevně posoudila situaci špatně, nicméně…“
„Myslíš?“
„Chci říct,“ nenechal se Severus přerušit, „že špatně posoudila mě. Jejím cílem, pokud to mohu posoudit, bylo odradit nás od další návštěvy domova, ale místo toho se jí podařilo mě přesvědčit, že ji budu muset navštívit, ačkoli jsem to neměl v úmyslu.“
„Ale no tak,“ posmíval se Draco. „Myslíš, že se mi tam pořád chce chodit? Já teď musím je vymyslet, jak to oznámit Rhiannon. Rozhodně jí nemůžu říct, že tam nemůžeme kvůli mojí zvrácenosti.“
„Bez ohledu na to, jak tuto situaci hodláš řešit se svou petite amie, považuji zmínku o Úřadu pro záležitosti kouzelnických rodin za nepokrytou hrozbu pro naši rodinu. A nehodlám to nechat jen tak.“
Harry se usmál, přestože téma jejich hovoru nijak zvlášť zábavné nebylo. „Nepotřebujeme nějaký Úřad k tomu, abychom byli rodina.“
„Ne, to zcela jistě ne, přesto mi přijde rozumnější uhasit hrozbu raději hned, než ji nechat být, aby se stala opravdovým nebezpečím.“
Uhasit? Harry okamžitě potlačil první asociaci, protože byla pěkně hnusná. Zvláštní, i když jen na malý okamžik, přesto jeho mu jeho mozek jako první myšlenku nabídl slovo… vražda. Nakonec, Snape už přece ke smrtijedům nepatří. A taky nezabil Aarona Arana, který by si to byl i zasloužil, takže by přece nikoho nezabil ani kvůli tomuhle.
Že ne?
„No, tak nám pak dej vědět, co ti řekla,“ řekl Harry, který si musel odkašlat.
„Dej nám vědět?“ Draco si málem odfrkl. „Mě nikdo nebude muset dát vědět. Mám v úmyslu stát vedle Severuse, až se té děv-ignorantky zeptá, na co si to hraje, když tvrdí, že zná lidi, jako jsem já. A raději by si měla připravit zatraceně dobré vysvětlení, protože jinak by se o lidech, jako jsem já, mohla dozvědět víc, než by jí bylo milé!“
„Půjdu navštívit Emmeleiu Volentierovou sám, Draco,“ řekl Snape klidně.
Draco na židli ztuhl. „Tak to tedy ne. Já vím, že to bude znít, jako bych pořád ještě měl problém se sebeovládáním, ale…“
„To není proto,“ přerušil ho Snape, ačkoliv o vteřinu později se jeho koutky úst stočili nahoru. „No dobrá, možná je to částečný důvod. Hlavním důvodem ovšem je, že se domnívám, že v tvé nepřítomnosti bude mluvit upřímněji a já chci, aby cítila, že může mluvit zcela volně, Draco. Potřebuji napravit její mylný dojem, pod jehož vlivem doposud jednala.“
„Ach, tak to ano,“ souhlasil nakonec Draco a znovu se posadil uvolněně. „Hádám, že to bude, jak řekl Harry. Dej nám vědět, co ti poví.“
„Jistě,“ slíbil mu Snape s ponurým pohledem. „Jistě, že vám dám vědět.“
***
Jakmile Snape odešel, Harry se pokusil využít čas čekání doplněním svého lexikonu kouzel. Dalo mu ale hodně práce se na to soustředit, protože Draco si četl ten hrubý dopis znovu a znovu.
„Podívej,“ nevydržel to Harry nakonec a odložil pergameny stranou, „Tenhle dopis není takový, jako tehdy poslal Richard Steyne. Nemyslím, že tady něco vyčteš mezi řádky a přijdeš tak na to, co má ta ženská za problém.“
Draco dopis odhodil na stůl. „Její problém je pravděpodobně žárlivost. Nebylo by to nijak neobvyklé, jak jistě víš. Spousta motáků se tak cítí.“
Harry si okamžitě vzpomněl na Filche, jak se snažil naučit kouzlit v korespondenčním kurzu. Dokonce i než to viděl, myslel si, že ten muž je zahořklý a protivný, protože není spokojený se svým životem. Což nemá k žárlivosti daleko, že? „Jo, já vím.“
„A to jsem si myslel, že tě naštve, když to řeknu.“
Harry pokrčil rameny a vstal, aby připravil oběd. „Co mi vadí, je, když hážeš všechny do jednoho pytle. Všichni motáci nejsou žárliví, chápeš? Třeba Marša podle mě není.“
„Ne, ta není,“ souhlasil Draco a šel za Harrym do kuchyně. „Ach, toasty se sýrem? Není to trochu moc prosté jídlo? No dobře, ale raději udělej tři. Jeden pro Severuse, pro případ, že nepřijde moc pozdě.“
Harry se na bratra otráveně podíval. „Víš, taky bys mi s tím mohl pomoct.“
Draco se zakřenil. „Potřebuješ něco nakrájet? To bych snad ještě mohl…“
„Rhiannon od tebe nejspíš bude očekávat, že budeš vařit večeře sám,“ řekl Harry. „Víš, bude třeba celý den zkoušet a přijde pak domů úplně utahaná. A vsadím se, že bude jako Hermiona a nesnese pomyšlení na to, že by všechnu práci obstaral domácí skřítek.“
Draco se otřásl, ale bylo vidět, že jen předstíraně, pak si sedl a založil ruce na hrudi. „No tak já tu strž přeletím, až bude potřeba, proč ne? Možná budeme často jíst v restauracích a rychlých občerstveních. Už vím, že jí chutná ryba a hranolky. Ach a samosy.“
„Nejsi zas tak špatný kuchař, Draco,“ poukázal Harry a začal strouhat ementál. Sakra, to je ale pomalé. Možná by mohl najít nějaké šikovné kouzlo. Taky to ale možná bylo tím, že měl ještě unavené ruce z plavání.
„To říká ten, kdo vyplivl můj pokus o gnocchi do ubrousku!“
„No, já ale přece neřekl, že jsi dobrý, no ne?“ Harry se zasmál a napadlo ho, že nebude Draca nutit, aby mu pomohl s obědem. Bude jednodušší trvat na tom, aby uvařil večeři, protože stejně bude na řadě.
***
Jejich otec se vrátil přesně v okamžiku, kdy Harry dopékal poslední toast.
S povzdechem si sedl a mávl hůlkou, načež na stůl připlachtily dvě láhve máslového ležáku. S cinknutím je postavil před talíře, připravené pro Harryho a Draca.
Draco povytáhl obočí. „To je to tak špatné?“
„To si ani neumíš představit.“
„Dáš si Galliano?“
Ve Snapeových černých očích probleskal jiskřička, pak ale zavrtěl hlavou. „Možná až si promluvíme.“
„Tady máš, tati,“ řekl Harry a postavil před Snapea talíř s jídlem a vysokou sklenici s vodou.
Draco se posadil proti Snapeovi, ale byl zticha, dokud se k nim u stolu nepřipojil i Harry. Pak se předklonil a jeho ruce se sevřely kolem láhve ležáku. „Takže?“
Snape si promnul kořen nosu. „Problém slečny Volentierové s tvou možnou návštěvou Draco… je spíše osobního charakteru.“
Harry a Draco si vyměnili nechápavé pohledy, ale byl to Draco, kdo promluvil: „Co mají její osobní záležitosti společného se mnou?“
„Poměrně hodně, ačkoli jen jaksi v zastoupení.“
„V zastoupení?“
„Možná bych měl začít z jiného konce,“ řekl Snape a odkašlal si. „Oba dva jste obeznámeni s tím, jak to v životě chodí a...“
Harry si málem odfrkl. Pokud mu bylo známo, tak Draco byl s tím, jak to v životě chodí obeznámen mnohem víc, než on.
„Už díky slovu zvrácenost mi došlo, že její problém bude asi nějak souviset s tím 'jak to v životě chodí', Severusi,“ poznamenal Draco. „Přesto mě nějak nenapadá, jak.“
Snape si přestal mnout nos a pořádně se napil vody. Když položil sklenici na stůl, tvářil se odhodlaně. „Tak já ti to povím. Když jsme se v Domově ukázali poprvé, tak slečna Volentierová pojala myšlenku, že jsem vás tam přivedl, abyste se setkali s některými mladými dívkami, které mají krátce před ukončením studia a… jednu si vybrali.“
„Proč bysme si jednu měli vybírat?“ nechápal Harry.
Draco zjevně hned pochopil, o co se jedná. „Oh. Oh, milostivý Merline. Slyšel jsem o tom, ale to už se přece dlouho nedělá. To je úplně pitomá? Je to tak příšerně viktoriánské!“
„Co je viktoriánské?“ Harry těkal očima ze Draca na Snapea a zpět, ale byl to jeho otec, kdo mu nakonec odpověděl.
„O čistokrevných kouzelnících bylo známo, že si vydržovali motácké dívky jako milenky, Harry. Draco má pravdu v tom, že je to poměrně zastaralý zvyk, ale ne úplně překonaný, ani v dnešních dnech ne.“
Harrymu chvilku trvalo, než si tu informaci spojil s Emmeleinou původní odtažitostí a s obviněním, že Severus má na své syny neblahý vliv. Pak se pořádně zděsil. „Cože, ona si myslí, že jsme si tam šli každý jednu vybrat? Vždyť je nám teprve šestnáct! Nebo nám má být,“ dodal s křivým pohledem Dracovým směrem.
Draco pokrčil rameny, ale v obličeji se mu zračilo napětí. „Předpokládám, že to by vysvětlovalo ten dopis, ale jak pro všechny kotlíky světa přišla na tak pitomou myšlenku?“
„Za prvé, je tu skutečnost, že jsi velmi podobný mladému Luciusi Malfoyovi. Podepsal jsi se, jako Draco Snape, ale jak její dopis ukazuje, poznala v tobě hned jeho pokrevního syna.“
Draco vytřeštil oči. „O čem to mluvíš?“
Snape zavřel oči. Zjevně se dostával k té nejhorší části. „Krátce poté, co tvá matka otěhotněla, Draco, Lucius Malfoy se rozhodl, že by si měl pořídit milenku. Na svatbě nějakého vzdáleného bratrance se setkal s Emmeleiou Volentierovou a… ta se mu zalíbila, předpokládám. Zařídil jí vlastní byt a tam ji navštěvoval, řekněme, po několik měsíců.“
Draco odstrčil talíř tak prudce, že jeho toast málem skončil rozpláclý na zemi. „To je nesmysl, naprostý. Lucius by se spíš sám proklel, než by se třeba jen prstem dotkl motácké ženy!“
Ha, pomyslel si Harry, jeho paměť zakroužila a on si vybavil ten příšerný den, kdy ho Snape skoro hodil do myslánky. Draco nemá ani ponětí, co všechno se děje na schůzkách smrtijedů, že?
Skoro čekal, že jeho otec něco podobného řekne, ale ten měl zjevně úplně jiný pohled na věc. „Co se týká krevní čistoty, pak její krev je stejně tak čistá jako jeho,“ řekl a prudce otevřel oči. „Možná se na to Lucius díval tímto způsobem a nehleděl na její nedostatek magie.“
„Myslíš, že by riskoval mít dítě s motákem? To si nemyslím!“
„A to jsi mě ujišťoval a není tomu tak dávno, že jsi s problematikou antikoncepce obeznámen. Dokonce plně obeznámen.“
Draco zaskřípal zuby. „Ano, to jsem, Severusi. Jenže i ty nejlepší kouzla mohou selhat. Podle Hermiony nejsou stoprocentní ani… bariérové metody.“
Snape poněkud úsečně přikývl. „Jsem potěšen rozsahem tvé informovanosti. Nicméně existují metody, které jsou naprosto spolehlivé a ty právě použila.“
Harry si začal přát, aby se nebyl napil máslového ležáku, protože jeho žaludek se v tom okamžiku začal bouřit. A taky nebylo divu. „To jako že byla na operaci nebo tak něco, takže už nikdy nebude moct mít děti?“
„A to jsem si myslel, že vysát někomu kostní dřeň je nechutné,“ zamumlal Draco.
„Proč by s něčím takovým souhlasila?“ otřásl se Harry. „Chci říct, jak mohla souhlasit, že bude pro někoho jen milenkou?“
„Ah, no vlastně nevím, jestli na té operaci trval Lucius, nebo zda to byla její volba, pro kterou měla své vlastní důvody. A co se toho ostatního týče…“ Severus si povzdychl. „Není neobvyklé, že motácké ženy z jisté společenské vrstvy řeší svou situaci tímto způsobem. Jaký jiný život asi tak mohou vést? Pracovních míst pro motáky mnoho není. Mnoho těchto žen si může vybrat buď se zařadit do mudlovského světa, nebo zůstat navždy v rodinném sídle.“
„Ale Filch…“
„Je, ujišťuji tě, příkladem Brumbálovy velkomyslnosti. Není mnoho kouzelnických institucí, které by měly pracovní místo pro motáka.“
Draco se zamračil. „V pořádku, chápu, že s její minulostí bylo logické, že si přítomnost Luciusova syna v Domově vyložila právě takto. Ale poprvé, když jsme tam přišli, tak se mnou i s Harrym krátce mluvila. Poté, co jsi odešel, Severusi. A neřekla o tom ani slovo.“
„Jistě, že ne. V tu chvíli si už uvědomila, že její původní domněnka byla mylná. Nicméně když tě viděla stát u recepce se slečnou Millerovou, když jsi přišel podruhé…“ Severus sebou trochu trhnul. „Tvá petite amie se velmi podobá Narcisse, to jistě víš. Slečně Volentierové se zdálo, že minulost se opakuje v nové formě. Myslela si, že jsi tam přivedl svou budoucí manželku, aby se od začátku podílela na… tvém výběru motácké milenky.“
„To je naprosto nechutné.“
„A taky to nedává smysl,“ dodal Harry. „Rhiannon zazvonila na ten zvonek. Nikdo si nemůže myslet, že je čarodějka, ne po tom.“
„Když se to stalo, slečna Volentierová v prostoru recepce nebyla. Ve skutečnosti pochybuji, že by ten tichý zvuk mohla zaslechnout v tom rámusu, který nastal, když jsi zazvonil ty. Každopádně si jistě vzpomeneš, že když se slečna Volentierová do recepce vrátila, viděla Rhiannon, jak právě opouští budovu. Myslím, že ji napadlo, že to znamená…“
„Že Rhiannon znovu objevila svou hrdost, ano,“ povzdechl se Draco. „A že to stačilo na to, aby už se nedokázala smířit s tím, že budu mít milenku.“
„Ano a proto byla slečna Volentierová vysoce znepokojena, když se dozvěděla, že si slečna Millerová přeje vrátit se do jejich zařízení.“
„Aha, takže ona byla znepokojená,“ mumlal si Draco. Než znovu promluvil, obrátil do sebe polovinu máslového ležáku. „Zasraný problémy.“
„Jak to mluvíš?“ napomenul ho Snape, ale Harry si byl jistý, že to nebylo od srdce.
„Hm…“ Harry se slabě pousmál. „Zdá se, že jsi si tím vším docela jistý. Můžu se zeptat, jak to vlastně všechno můžeš vědět?“
Draco protočil oči. „To jsi opravdu zapomněl, s kým se Severus často stýkal? Kolikrát jsem ti vyprávěl o smrtijedských drbech? Hádám, že se Lucius asi chvástal. Tedy, ne že bych já o tomhle někdy něco zaslechl, ale předpokládám, že mezi přáteli…“
„Jasně, to vysvětluje, proč tě táta nechal vzít Rhiannon do toho Domova a nikdy neřekl ani slovo o tom, jaké pitomé nápady by ta ženská mohla mít…“
„Intriky na druhou,“ odsekl Draco. Za vteřinu se zdálo, že tím, že se to slyšel vyslovit, ho napadla příšerná možnost. „Ty jsi nám chtěl způsobit ve vztahu problémy?“
„Draco, všechno, co dělám, nemusí být intrika,“ vysvětloval Snape podrážděně. „A proti Rhiannon Millerové nic nemám. Kromě její neschopnosti dorazit do práce včas, se zdá, že je to milá mladá dáma. Tak a co se týče Luciuse: ne, pochopitelně se mi nikdy nezmínil o svých mimomanželských vztazích. Není ten, kdo o svých milostných záležitostech všude vykládá, přesně jako ty.“
„Díky,“ řekl Draco hořce. „Zbožňuju být s ním pořád srovnávaný, opravdu ano.“
„Hele, táta to tak nemyslel.“
„Ne, ale ona ano.“ Draco se ušklíbl. „Jednou se na mě podívala a už si myslí, že o mě ví všechno, a to jen proto, jak vypadám.“
„Vítej v mém životě,“ okomentoval to Harry suše.
Draco na něj chvilku zíral, pak se pousmál. „Touché.“
„A pomysli, ona je jen jeden člověk. Já to tak mám skoro s každým, koho potkám.“
„Víš,“ protáhl Draco, „už jsem to celkem pochopil. Nemusíš mi to vysvětlovat, jako bych byl právě tak natvrdlý jako Grabbe.“
„Jasně, promiň.“ Harry se otočil na Snapea. „Tak jak si se to vlastně dozvěděl?“
Snape pokrčil rameny, ale rozhodně ne omluvně. „Trochu nitrozpytu. Netrvalo mi dlouho, než jsem se ujistil, že její problém se týká té nemilé historie s Dracovým otcem.“
„S Luciusem,“ opravil ho Draco.
„Řekl jsem to tak, jak si to ona myslela, ty pitomé děcko.“
„Aha,“ Draco se zatvářil trochu zahanbeně, ale rychle se vzpamatoval. „A proč to pro ni bylo tak strašné? Podle toho, co jsi říkal, dostala od Luciuse nóbl byteček a spoustu peněz.“
„Taky zjistila, co se mu líbí v posteli,“ řekl Snape potichu. „A nijak se jí to nelíbilo. Jeho… praktiky byly občas poněkud vyšinuté, takže si přála jejich vztah ukončit.“
Vyšinuté praktiky… jo, to znělo přesně jako Lucius Malfoy. Ten chlap byl prostě sadista. Jen se podívejte, jaké hrozné tresty uplatňoval na Dracovi. Harry viděl na vlastní oči ďábelské potěšení, které měl z toho, jak ubližoval Dracovi v ten příšerný den ve Francii. Pak taky to, jak zíral na Harryho vysvlečené tělo. Jeho potěšení z myšlenky vysvléct Harryho do naha.
Harry se zachvěl.
„Ale no tak, co máš za problém?“ zeptal se Draco kousavě. „Ty nejsi ten, komu zrovna řekli, že je potomkem úchylnýho, ubohýho sráče. Tedy, ne že bych potřeboval, aby mi to někdo říkal, došlo mi to samo.“
„To jaký byl, neurčuje to, jaký jsi ty,“ řekl Severus jemně. „Letos jsi se vydal vlastní cestou a ta je mnohem lepší, než cokoli udělal on.“
Draco se tvářil, jako by nic podobného ještě nikdy neslyšel. „Ach, ach ne. Nemyslíš, že něco takového udělal i mojí matce? Já… myslím, že budu potřebovat Uklidňující doušek na můj žaludek. A jestli se někdo z vás místo toho zmíní o kbelíku, budete toho litovat.“
„Huš, Draco,“ uklidňoval ho Snape a naklonil se přes stůl, aby vzal Draca za chvějící se ruce. „Opravdu nemyslím, že by mu Narcissa cokoli podobného povolila.“
„Oh, protože o ní se ví, že mu opravdu umí vzdorovat?“ zasmál se Draco tak hořce, až se Harry zachvěl. „Přesně jako to udělala loni, Severusi? Vzdala se mě. Postavila se na jeho stranu, minimálně na veřejnosti, zatímco on dělal, co mohl, aby mě zabil.“
„Intriky na druhou,“ připomněl Dracovi Snape. „Kde ses té frázi naučil, Draco? Od matky? Zjevně dospěla k názoru, že ti lépe pomůže, pokud si Luciuse otevřeně neznepřátelí.“
„Ach jistě, ona přece také chodila do Zmijozelu,“ souhlasil Draco pevně. „Ale jmenuj mi jediný případ, jeden jediný případ, kdy dokázala Luciusovi říct ne a trvat na tom.“
Snape se pousmál. „Nutila ho, aby se zbavil své milenky.“
„Myslel jsem, že jsi říkal, že Emmeleia ho nechala,“ ozval se Harry.
„Pokusila se,“ odpověděl Snape. „Ale Lucius byl rozhodnut podržet ji… v dosahu. Když ji za tím účelem začal vydírat, šla slečna Volentierová hledat pomoc u Narcissy.“
Harry si pomyslel, jak je dobře, že nic nejedl. Nejspíš by se teď pozvracel. „A Narcissa jí nějak pomohla? Proč ji prostě na místě nezabila?“
„Protože tím by Luciusovi neznepříjemnila život tak, jako když věděl, že mu Narcissa může zakázat milenku, která je stále na živu.“ Snapeovi se zablesklo v očích. „Celý ten incident byl poměrně složitý. Slečna Volentierová potřebovala prostředky na živobytí, protože její rodina trvala na tom, aby pokračovala ve vztahu s Luciusem. V té době Walpurgis Black stále ještě pokračoval ve svém podnikání se zaměňováním dětí, ale protože už byl v letech, potřeboval asistenta. Narcissa je dala dohromady.“
„Motácký asistent?“ podivil se Draco. „K čemu mu mohla být dobrá?“
„Asistentka, která se může volně pohybovat po mudlovském světě. Když byla mladší, navštěvovala slečna Volentierová mudlovskou školu v Kanadě.“
„Tak proč si prostě nenašla mudlovskou práci?“ zajímalo Harryho.
„Mohla by, ale jistě by nedostala tak dobře zaplaceno, jako když kývla na Luciusovu nabídku. Kromě toho poznala život v obou světech a zjevně má raději ten náš. A později, když chtěla odejít od Luciuse, musela vzít v úvahu i možnost vydírání.“
Draco se na židli opřel. „Jak ale mohla Narcissa Luciuse takhle zastavit?“
„Protože slečna Volentierová nezná detaily, nemohu je znát ani já,“ přiznal Snape. „Dovedu si jen představit, že mohla využít hrozbu rozvodem.“
„Ach, ano.“ Draco přikývl. „A jako poškozená strana by moje matka mohla požadovat, aby mě dostala do péče. Pravidla čistokrevných. Lucius by udělal cokoli, aby se vyhnul takovému skandálu. Hmm. Dovedu si představit, že ho pak matka přiměla složit neporušitelný slib, dokud měla ještě nad ním navrch.“
„Takže takhle dostala Emmeleia práci v tom domově pro motáky?“ ptal se Harry. „Díky Walpurgisi Blackovi?“
„Ano, když byl přesvědčen, aby upustil od své činnosti. Už před svou smrtí několikrát věnoval Domovu peníze. Zcela jistě to bylo dost na to, aby tam získal jistý vliv.“
„Když už mluvíme o tom Domově, asi bych se měl vrátit na koupaliště a říct Rhiannon, že naše návštěva tam byla zrušena.“
„Ale ona nebyla,“ řekl Snape jemně. „Slečna Volentierová byla poněkud zahanbená, jakmile jsem ji přesvědčil, že se mýlila.“
„Ach, už tedy pochopila, že nejsem Lucius?“ posmíval se Draco.
„Neřekl jsi jí, že Rhiannon je mudla, že ne?“ zeptal se Harry. „Asi bude bezpečnější, když se o tom nebude moc vědět.“
„Sotva můžeme očekávat, že by Voldemort nebo jeho přisluhovači navštívili Domov pro motáky a hledali tam informace o někom z nás, ale protože Darswaitha už jednou zneužili…“ Snape pokrčil rameny. „Přesvědčil jsem slečnu Volentierovou, že Rhiannon je jen Dracova známá a nejedná se o žádný romantický vztah. Ve skutečnosti si teď myslí, že Rhiannon je moták a chtěla se podívat, jakého vzdělání by se jí mohlo dostat, kdyby se nezařadila mezi mudly.“
„Aha, chápu, promarněná šance a tak…“
Draco se naštval. „Doufám, že jsi jí taky přesvědčil, aby se o téhle historce nezmiňovala před Rhiannon! Nebo aby nepoužívala slovo moták. A už vůbec ne výraz mudla.“
„Obávám se, že budeš muset své petite amie říct, že poté, co minule tak náhle odešla, spočívala jediná možnost, jak jí zajistit prohlídku Domova, v tvrzení, že má opravdu dobrý důvod, proč tam chce jít. Navíc se tím vysvětlí i její magická nedostatečnost. To je termín, kterému dává slečna Volentierová přednost před výrazem moták.“
„A co slovo mudla?“
Snape protočil oči a pak upřel pohled na Draca. „Pokud máš opravdu v úmyslu pokračovat v tomto vztahu, bude si tvá mladá dáma dříve nebo později na to slovo zvyknout. Nemůžeš čekat, že se ti podaří přesvědčit každého, koho by mohla potkat, aby se ho nepoužíval.“
Draco se ušklíbl, ale přikývl.
„Nyní bych si mohl dát to Galliano,“ řekl Snape a vstal. „A protože oběd během našeho rozhovoru vystydl, možná by nebylo od věci použít ohřívací kouzlo. Harry?“
„Hej, to já jsem vařil!“
„A to je jistě dostatečnou omluvou, proč nemůžeš to kouzlo zvládnout v hadím jazyce, že?“
Harry se ušklíbl a zavolal na Salsu, aby mu s tím pomohla. Draco si odfrkl.
Ale hned toho nechal, protože...
„Ty můžeš uklidit nepořádek po vaření, zatímco Harry bude hledat kouzlo na ohřátí jídla,“ řekl Snape.
Draco si povzdechl, přestože potřeboval jen několik mávnutí hůlkou, aby splnil, co mu bylo uloženo.
Vitajte, ste prihlásený ako Neprihlásený
Členstvo:
Najnovšie: Ivana21
Nových užívateľov dnes: 0
Nových užívateľov včera: 1
Celkom zaregistrovaných užívateľov: 4632
Online návštevníkov:
Návštevníkov: 187
Užívateľov: 20
Spolu: 207
Online: