Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.
Druhý den ráno Draco nemohl snídat. Jako by měl v žaludku hejno motýlů. Jak by mohl jíst, když už ani ne za hodinu bude na cestě na setkání s Rhiannon Millerovou? Millerová… hm, nevzpomínal si, že by kdy slyšel o nějakých Millerových, ale to nic neznamená. Ona byla určitě čarodějka, to prostě věděl.
Když si vzpomněl, jak Harry trval na tom, že Rhiannon je mudla, zatnul prsty. Jako by zrovna Harry byl v tomhle ohledu odborník. Co asi tak věděl o rodokmenech? Harry nebyl vychován k tomu, aby poznal kvalitu, když ji vidí. Ale Draco tak vychován byl a jedna věc byla jistá: Rhiannon byla víc než jen čarodějka, byla čistokrevná čarodějka.
Draco už se nemohl dočkat, až ji lépe pozná. Což znamenalo, že nastal čas na oznámení jeho plánu. „Myslím, že se teď ráno přemístím do Exeteru.“
Harry si povzdechl. Nahlas, pitomec, a položil vidličku. „Možná kdyby ses v noci pořádně vyspal, udělalo by ti to dobře.“
„Udělalo dobře?“ Draco se naklonil dopředu a zkřížil ruce. „Není mi ani trochu špatně, abys věděl.“
Severus si odkašlal. „Předpokládáš, že tam půjdeš sám, že?“
Draco zdvihl bradu. „Samozřejmě, že ano. Sotva chci, abyste se vy dva ochomýtali kolem, až se seznámím s Rhiannon.“ Rychle se podíval na Harryho. „Ačkoliv by ti asi prospělo slyšet z jejích vlastních úst, že je čarodějka.“
„Není čarodějka!“
Draco si všiml, že Severus věnoval Harrymu varovný pohled a musel odolat pokušení odfrknout si.
Harry si znovu povzdechl a promluvil mnohem jemněji. „A co budeš dělat, až ti řekne, že nic takového jako čarodějnice neexistuje, Draco? Jestli je mudla, je tu možnost, že o kouzelnickém světě vůbec nic neví. Když o něm začneš jen tak mluvit, nejspíš si bude myslet, že jsi cvok.“
„Proč je pro tebe tak těžké uvěřit, že je to čarodějka?“ Dracovi naskočily vrásky na čele, jak se snažil pochopit, o co tu vlastně jde. „Podle mě, ty jsi ten, kdo má fixaci, Harry. Máš nějakou hlubokou psychologickou potřebu spojit mě s nějakou mudlou.“ Teď zněl trochu naštvaně. „Počítám, že si myslíš, že by mi to prospělo. Ale tím, že mi budeš tvrdit, že Rhiannon je mudla, nic nezměníš.“
„Ne, to nezměním,“ řekl ztěžka Harry. „Ale ty už se brzo dozvíš pravdu. Řekne ti sama, že není čarodějka, jakmile pochopí, že si to o ní doopravdy myslíš.“
Draco se zamračil. „Hmm. Tohle by mohl být poněkud choulostivý problém. Jestli předstírá, že je mudla, tak asi nebude chtít přiznat, že je vlastně čarodějka. Takže možná bude tvrdit, že není, i když je.“
Harry zvedl ruce, jako že se vzdává. „Proboha. Teď přesvědčuješ sám sebe, že je čarodějka, ať už řekne cokoliv! A neříkej, že to není přesně to, co děláš.“
„A co děláš ty?“ zeptal se Draco chladně. „Krom toho, že se snažíš dostat mezi mě a Rhiannon? Jako by snad mě mohla přitahovat mudlovská holka?“
„Ha. Vůbec ti nedělalo problém považovat za atraktivní všechny ty mudlovské dívky na koupališti, co?“
Draco cítil, jak mu poškubávají koutky. „Ano, ale… ty se dost předváděly. A navíc, bylo to jen fyzické. A taky trochu nechutné, pokud to chceš vědět. Mudlovské dívky jsou asi dost zoufalé, když se musí promenádovat kolem téměř nahé a snažit se svádět všechny muže v dosahu. Ale to, co cítím k Rhiannon… tos to ještě nepochopil? To je láska, Harry, opravdová láska.“
Harry protočil oči.
No jak chce. Dříve nebo později mu dojde, že to Draco myslí vážně. A že Rhiannon Millerová není mudla, u Merlinovy hůlky!
Draco sepjal ruce. „Takže, Exeter. Předpokládám, že teď dopoledne bude zkoušet a i kdybych měl stát před divadlem a čekat, dokud neskončí, tak to tak udělám…“
Když Severus promluvil, bylo to tak potichu, že ho sotva bylo slyšet. „Zdá se, že jsi zapomněl, žes ještě nesložil zkoušku z přemisťování. Ani se nebudu zmiňovat o tom, že Exeter nemusí být tak bezpečné místo, jak předpokládáš.“
Draco se posměšně ušklíbl. „Jsem schopen se přemisťovat už roky a to dobře víš…“
„Jo, ale táta by byl radši, kdybychom neporušovali zákon,“ připomněl Harry, jako správný hodný syn. „Pamatuješ?“
Draco se k němu otočil. „Proč mi zase rovnou nepřipomeneš ty dortíčky? Už zase!“
„To jsem nemys…“
„Jistě, že ne. Jsi prostě naštvaný, že jsem si Rhiannon všiml jako první!“ Draco pokýval hlavou, jak mu to najednou bylo jasné. „Aha! Proto tolik chceš, aby to byla mudla, že jo? Protože si myslíš, že bych ji pak nemiloval a...“
„Ty ji nemiluješ…“
„Jo, jistě, říkej si, co chceš, ona je moje!“
„Nemůžeš si na ni dělat nároky, Draco,“ řekl Harry ztěžka. „A co se týká toho, žes ji viděl první a mě to štve? Prosím. Nechci přítelkyni, a i kdybych chtěl, sotva bych si vybral někoho, kdo vypadá jako tvoje matka.“
Draco ustoupil a připadal si, jako by dostal facku. Když promluvil, znělo to jako zavrčení. „Jsi pitomý jako troll, Pottere, když se mě od ní takhle pokoušíš odradit. No, nebude to fungovat stejně jako další tvoje stupidní plány. Rhiannon Millerová není ani trochu jako moje matka!“
„Je vysoká, světlovlasá a připadá mi pěkně namyšlená.“
„Má vlasy medové barvy,“ řekl Draco a pohodil vlastními vlasy, blonďatými až doběla. „A Rhiannon není moc vysoká, aspoň myslím. Vypadala vyšší kvůli té zvláštní pokrývce hlavy.“ Najednou se zakřenil, jak ho přepadly hříšné myšlenky. „Kromě toho, moje matka je hubená jako lunt, no ne? A Rhiannon…“ tiše si hvízdl. „Má ty správné obliny na těch správných místech. Opravdu nádherné křivky. Mmm, už se nemůžu dočkat…“
„Budeš muset čekat,“ přerušil ho Severus. „Nepůjdeš do Exeteru sám.“
„Pustil jsi Harryho a mě…“
„Dovolil jsem vám, abyste navštívili oddělení podřízené Ministerstvu kouzel sami, ale s podmínkou, že se poté sejdeme v určitý čas na dohodnutém místě. To se poněkud liší od tvého přání, abyste se sami potulovali po Exeteru.“
„Nechal jsi nás samotné, když jsme kupovali obleky…“
„Opustil jsem vás jen na okamžik a až poté, co jsem se důkladně ujistil, že nic v tom obchodě pro vás nemůže představovat hrozbu.“
Draco se ale nehodlal vzdát, ne teď. „Ano, ale jistě jsi musel být přesvědčený, že v Exeteru žádní smrtijedi nejsou, že? Jinak bys nás tam nevzal.“
„Nepůjdeš do Exeteru sám, konec řečí,“ pronesl Severus tónem, který nepřipouštěl další diskuzi.
Draco měl pocit, jako by mu mělo puknout srdce. On prostě musí do Exeteru už dnes, aby mohl Rhiannon začít přesvědčovat, že je pro ni tím pravým. „Ale tati…“
Severus na okamžik sevřel rty, což Draca pěkně naštvalo. Ten muž se nikdy netvářil takhle, když mu Harry řekl 'tati', zatímco Draco už si pomalu zvykal ten výraz vidět pokaždé, kdy to slovo použil. Žádný div, že to nebylo často. To prostě nebylo fér. Severus byl i jeho otec, ale Dracovi se zdálo, že jím většinu času být nechce.
Ale byl pořád šťastný, že je otcem Harryho-zatraceného-Pottera. A to navzdory skutečnosti, že ten kluk není ani pravý Zmijozel. Někdy bylo pro Draca těžké frustrací nekřičet.
Ale křik by mu teď pochopitelně moc nepomohl.
Severusův výraz se zatím vrátil do normálu. Obvyklým hlasem navrhl řešení. „Možná můžeme vyřešit více problémů najednou, Draco. Je načase, abychom se zbavili závislosti na těch očarovaných bednách, alespoň co se týká jídla. Navrhuji tedy navštívit obchod s potravinami v Exeteru. Po nákupech mi bude potěšením tě doprovodit. Uvidíme, co se nám podaří o této Rhiannon Millerové zjistit.“
Ta poslední část zněla dobře, ale co ten zbytek? Draco protočil oči. „Nepleteš si nás s domácími skřítky, Severusi? Nejdřív jsme se museli naučit vařit a teď po nás chceš, abychom nakupovali i přísady na vaření? To je tak…“ Draco se otřásl. „Mudlovské.“
„Však ono tě to nezabije,“ řekl Harry trochu šplhounsky. „Nakonec, když jsi tak pevně rozhodnutý zaplést se s mudlovskou dívkou, měl by ses dozvědět něco o jejich způsobu života. Kdybys měl otázky, můžu ti...“
No jistě, určitě by mu rád poradil. Jako by být vychován u mudlů znamenalo nějakou výhodu. Draco věděl, že to tak není. Alespoň u Harryho ne. Hermioně Grangerové, zdá se, její výchova nevadila. Ale ta je natolik ignorantní, že neviděla, jak velkou nevýhodu pro ni její mudlovské způsoby znamenají.
Ne, že by Draco potřeboval vědět něco dalšího o mudlovských zvycích. Zatnul pevně zuby a procedil: „Rhiannon Millerová je čarodějka. Čistokrevná čarodějka a nechci už od tebe slyšet opak!“
„Ona je mudla, tak jako…“
„Tak!“ Draco promluvil zvýšeným hlasem. „Urážím snad ty, na kterých ti záleží?“
„Ano. Ve skutečnosti ano!“
To Draca na chvíli zarazilo, ale rychle se vzpamatoval. „Dobře, ale oni si to zasloužili, nebo snad ne? Přijdou si do Severusova bytu a trousí špinavé, zákeřné pomluvy, ani se nezmiňuju o těch zatracených, stupidních předpokladech a neuvážených dopisech Oddělení pro záležitosti kouzelnických rodin…“
„Tak hele, kdybych lidem neodpouštěl jejich hloupé chyby, tak tě pořád ještě nenávidím!“
No, tak to byla pravda. „Fajn,“ zamumlal Draco. „Ale Rhiannon není mudla.“
„Je.“
„Není.“
„Je a…“
„Pánové,“ přerušil je Severus. „Ani jeden z vás nemá víc než jen domněnky. Proto bych vám důrazně doporučil tuto debatu odložit do chvíle, kdy jeden z vás dvou bude mít zaručenou informaci.“
Znělo to, jako by si o nich myslel, že jsou idioti, napadlo Draca. A to jen proto, že nemají žádná fakta. Ale něco by se našlo. „A co její kouzelný hlas! To přece dokazuje, že…“
„Všechno, co to dokazuje, je, že dobrý mikrofon dokáže divy,“ odsekl Harry.
„Mikro-?“
„Zesiluje hlas. Něco jako hůlka dělá s magií. Všichni vystupující je měli a počítám že…“
Draco znovu zvedl bradu. Pro Merlina! Přičítat Rhiannonin kouzelný hlas špinavému mudlovskému vynálezu. Harrymu pravděpodobně nedošlo, jak je to urážlivé, ale stejně… „Ano, tvoje znalosti v tomto ohledu jsou tak skvělé, že ani neslyšíš rozdíl mezi němčinou a italštinou. Jsem si jist, že ti budu důvěřovat ve všem ohledně opery.“
„Ještě jedno slovo a uložím vám esej,“ řekl Severus. „Je to jasné?“
Harry krátce přikývl. Draco si myslel, že mu to prospěje a tak odpověděl svým nejvybranějším tónem. „Jistě, pane. Neměl jsem v úmyslu naplnit váš dům… jak jste to nazval? Neustálé pubertální hašteření?“
Zdálo se mu, že si Severus povzdechl. „Toto je náš domov, Draco. Ne jenom můj.“
„Já vím,“ přikývl Draco. Hmm, Severus vypadá, jako by uvažoval, jestli to Draco skutečně ví. Což znamenalo, že je možná vhodná doba na něco, o čem stejně chtěl mluvit… „Dobře, možná kdybych měl vlastní pokoj, cítil bych se tu víc jako doma.“
„Ne, budeš i nadále sdílet pokoj s bratrem.“
„Proč? Myslím, že o konstrukčních kouzlech už víme dost na to, abychom přidali další pokoj…“
Severus Draca málem propálil pohledem.
„Dobře, fajn,“ řekl Draco. Věděl, že Severusova rozhodnutí nezviklá. A ve skutečnosti, ani mu to tolik nevadilo, už si na sdílení pokoje zvykl. Co ho teď zajímalo, byl Exeter a najít Rhiannon. „Všichni už dojedli? Dobře, tak pojďme. Jste si jistí, že se nemůžeme za Rhiannon pustit hned? Ne? Tak tedy nejprve nákupy a pak až divadlo. S tím se mohu vyrovnat. Takže, kam půjdeme, Severusi?“
Snad poprvé Mistr lektvarů vypadal trochu, jako by nevěděl, co říct. Na jeho tváři, zvyklé na sebejistý až arogantní výraz, to vypadalo pěkně podivně. „Včera ve městě mě nenapadlo podívat se po obchodě s potravinami…“
„Aha,“ řekl Draco, který se musel moc ovládat, aby nedal najevo vítězný pocit. Nemělo cenu se v tom hrabat, že? „Když jsi mluvil o nakupování, myslel jsi jistě spíš Příčnou ulici!“
„Ano, ale když už se vydáme do Exeteru, bude jednodušší, nakoupit tam.“
„Proč?“ Draco se snažil o věcný tón. „Není to nutné. A nebylo by smysluplnější nakupovat v prostředí, které nám vyhovuje víc?“
Harry si samozřejmě nemohl odpustit, aby se nepředvedl. „Sainsbury’s nebo Tesco mi perfektně vyhovuje.“
„Které nám všem vyhovuje,“ zdůraznil Draco. „Počítám, že Severus do mudlovského obchodu s potravinami v životě nevkročil. A já samozřejmě také ne. Takže co takhle: přemístíme se do Příčné ulice, nakoupíme, vrátíme se sem, uložíme nákup a vyrazíme do Exeteru. Jednoduché.“
„Ale ne.“ Harry se zamračil. „Najdeme obchoďák v Exeteru a ty budeš nakupovat pěkně po mudlovsku, abys viděl, jak Rhiannon žije. Kdo ví, možná na ni narazíme přímo v obchodě!“
„Když ji tam potkáme, tak to znamená, že předstírá. Kolikrát ti to mám vysvětlovat?“
„To ty tu předstíráš! Předstíráš inteligenci.“
Draco na to měl dobrou odpověď, ale ještě než stihl promluvit, Severus zvedl ruku. Měl takové tušení, že by Severus mohl zrušit celý výlet do Exeteru, pokud bude v hádce pokračovat, tak držel jazyk za zuby.
Severus na něj chvilku zíral, pak do svého vážného pohledu zahrnul i Harryho. „V každém případě bude lepší, pokud si všichni zvykneme na nakupování v mudlovském světě. V čase války se může stát, že nebude příležitost zajít do kouzelnického obchodu.“
To dávalo smysl, takže Draco přikývl.
Harry se široce usmál a odstrčil židli od stolu. „Konečně je tu něco, v čem se vyznám já. To zní dobře. Takže, asi by to chtělo mudlovské oblečení…“
„Jistě, jako bychom zrovna včera nebyli v Exeteru oblečení po mudlovsku, nebo jako bychom nechodili každý týden do Surrey a nepředstírali tam, že jsme mudlové. Ano, takže nevíme nic o tom, jak se chovat nenápadně…“
„Jo, chápu,“ řekl Harry suše. „Můžeš se na mě zlobit, že je to zábava, mít taky jednou něco na starost, dokonce i když je to jen nakupování?“
Mít na starost. Harry tedy má ale nervy. „Kdo ti to dal na starost? Myslím, že ještě dokážu přijít na to, jak nakoupit jídlo, děkuju pěkně. V tom obchodě s obleky mi to snad šlo dobře, ne?“
„Když si odmyslíme, jak jsi křičel na všechny kolem a dohnal prodavače k slzám, a to dvakrát?“
„Draco,“ potřásl Severus hlavou.
„To není pravda. Jen mu trochu zvlhly oči, to je celé. A co jsem měl jako dělat?“ Pro Merlina, na co si ten Harry pořád stěžuje. „Požádal jsem ho o smaragdově zelenou, což snad bylo jasné a on mi přinesl kravatu v odstínu jarní trávy. To jsem se s tou neschopnou obsluhou měl prostě smířit?“
Severus a Harry už s tím zase začali. Koukali na sebe. A protočili oči. Draco se naštval. „Já si vezmu na starost nakupování, jestli dovolíš…“
„A vyprovokuješ řezníka tak, že začne házet noži. Na nás.“
„Draco.“ Severus počkal, dokud se na něj chlapec nepodíval. „Nakupoval jsi už někdy jídlo, třeba jen v kouzelnickém obchodě? Mimo sladkostí ovšem?“
Teď to byl Draco, kdo protočil oči. „Ne, jistě že ne. Ale jak těžké to asi může být?“
„Dobrá, tak nech Harryho, ať nám ukáže, jak mudlové nakupují.“
Harry se tvářil šťastně jako nemluvně, že je po jeho, a že nakupování bude mít na starost on. „Jasně, tak Draco pryč s hábitem. A ty taky tati. Možná by ses měl převléct do něčeho trochu vhodnějšího. Moc mudlů nenosí… tolik vrstev oblečení. Obzvlášť v létě.“
Tati… Jistě, že se na to slovo Severus nebude šklebit, hlavně když ho řekl Harry. Draco se zamračil a přešel k pohovce, na kterou se posadil a zkřížil ruce.
Severus byl v okamžiku zpět, oblečený do černých kalhot a prosté polokošile v tak tmavém odstínu zelené, že mohla být zrovna tak černá. Černé vlasy měl sepnuté stejně, jako když chodili k Marše.
Harry přikývl. „Tak, Exeter. Přemístíme se někam blízko koupaliště a podíváme se po vhodném obchodě.“
Tati… Tentokrát si byl Draco jistý, že to Harry neřekl naschvál. Aby ho naštval.
„Takže myslíš, že už můžeme jít?“
Harry zamrkal, protože to nepochopil. „Ehm, jo. No dobře, hned jak Draco vstane z té pohovky.“
Severus mávl rukou ke stolu, kde prve snídali. Po všech těch přednáškách typu: Nemáme tu žádné domácí skřítky, Draco věděl moc dobře, co to gesto znamená. Nikdo nikam nepůjde, dokud nebude umyté nádobí. No tak fajn. Draco několikrát mávl hůlkou, aby očistil talíře a uložil je, kam patří, pak nechal zmizet drobty roztroušené po stole. Musel uznat, že domácí práce nejsou tak hrozné. Nemuseli vařit a uklízet po mudlovsku.
Ale teď měli jít nakupovat, jako to dělají mudlové. A Harry jim bude ukazovat, jak na to. Draco si povzdechl, ale pak se rozhodl, že to nevadí. Má se v Exeteru setkat s Rhiannon Millerovou, na ničem jiném nezáleží. Soustředil se na to a nechal svět kolem sebe, aby se rozplynul a on si připadal lehký jako peříčko... vždyť se už brzy měl setkat se svou pravou láskou.
***
Draco se přemístil na druhou stranu ulice, než jeho otec a bratr, ale snadno se s tím vypořádal. Přeběhl silnici, ignorujíc přitom zvuky skřípajících pneumatik a něco jako kvákání šílené kachny.
Harry potřásl hlavou. „Ty nic nevíš, co? Troubí na tebe z dobrého důvodu. Čeká se, že se rozhlédneš na obě strany, než přejdeš přes silnici!“
Draco se ohlédl na projíždějící auta, pak udělal pohyb, jako by vzlétal na koštěti. „Už jsem čelil větším výzvám.“
„Draco, nech si od bratra poradit, jinak budeš nápadný,“ řekl Severus ostře.
Hmm, asi bude lepší se nehádat. Severus by mohl chtít, aby se hned po nákupu vrátili domů, a to by nechtěl. Dracovi se málem zavařil mozek, jak promýšlel, co řekne, až potká Rhiannon. Bude v divadle, pravděpodobně bude zkoušet a plnit divadelní sál svým magickým hlasem. Draco bude chvíli poslouchat. Možná omdlí. Příliš mnoho krásy najednou ho vždy zasáhne. Byl by neskonale šťastný, kdyby ji mohl pozorovat celý den…
Ale ona asi nebude zkoušet tak dlouho. Dřív nebo později bude potřebovat přestávku. Až půjde na pauzu, Draco k ní přijde z hlediště a…
Jak nádherné bylo vaše včerejší představení, slečno Millerová. Jsem vaším velkým obdivovatelem. Moje jméno je Draco Snape…
Draco se zamračil, zatímco je Harry vedl nějakou ulicí. Draco Snape. Byl šťastný, že má otce, kterému může věřit, to jistě, ale to ještě neznamená, že jeho nové jméno má tu samou prestiž jako to staré. Ne, že by Draco chtěl znovu být Malfoy. Ne, kdyby to znamenalo… ne. Absolutně ne.
Ale pořád přemýšlel, jak by mohl nějak nenápadně naznačit, že má spoustu peněz. Byl zvyklý, že to o něm lidé prostě věděli. V okamžiku, kdy slyšeli jeho jméno, věděli. Ale Rhiannon to vědět nebude, ne hned… hmm. Možná by se jí mohl představit celým jménem. Nakonec Malfoy bylo pořád jeho součástí.
Ale ne, to by mohlo znít nabubřele. Dokonce ani na večírcích Ministerstva se většinou nikdo nepředstavuje celým jménem…
„Pojďme tudy, po Hlavní třídě,“ řekl Harry a přerušil tak Dracovy myšlenky. Draco vzhlédl, překvapený, že koupaliště už není na dohled. Jak byl pohroužen do myšlenek na Rhiannon, vůbec si nevšiml, jak dlouho už jdou.
O několik minut později Harry upozornil. „Vidíte? Támhle, Tesco. Tam mají vše, co potřebujeme. Ehm… co vlastně potřebujeme?“
Draco na bratra zíral. „Ty to máš na starost. A je to dobře, předpokládám. Nemám ani tušení, co ti druzí jedí.“
„Tak moc se to neliší, jak jistě víš,“ pokáral ho Severus mírně. „Ačkoliv, musím vás požádat, abyste brali ohled na ceny. Momentálně mám u sebe jen padesát liber.“
„No, mě zbylo spoustu peněz z toho nákupu obleků,“ řekl Draco.
Severus se k němu otočil. „Já jsem zodpovědný za vaše potřeby, tomu se nejde vyhnout.“
Draco překvapeně zamrkal. Nebylo to často, aby nabízel, že se podělí o peníze a on to takhle odbude. „Já jen… nabízel jsem i Harrymu, že mu dám peníze, kdyby potřeboval. Myslel jsem, že se to tak v rodině dělá.“ Ke konci zněl jeho hlas tak nejistě, že si toho i sám všiml.
I Severusův hlas zjemněl. „Ano, to je správně Draco, budu si to pamatovat. Ačkoliv, nepotřebuju peníze ani od jednoho z vás a doufám, že nikdy ani potřebovat nebudu.“
Hmm. Hrdost, tomu Draco rozuměl. „V pořádku.“
Draco se snažil neotřást, když se před ním dvojité skleněné dveře odsunuly na stranu a zase se zavřely, když prošli. Způsob, jakým mudlové napodobují kouzla je opravdu patetický. A taky trochu děsivý. Kouzelníci rádi předstírají, že jejich svět zůstává skrytý, ale Draco věděl svoje. Dveře, které se samy otvírají, jsou jasný důkaz toho, že alespoň někteří mudlové jsou si vědomi možností, jaké magie přináší. Zavánělo to žárlivostí a to bylo nebezpečné.
Žárlivost měla velký podíl na honech na čarodějnice a dalších zvěrstvech z minulých století.
Harry popadl nákupní vozík a tlačil ho před sebou. Najednou se široce usmál. „Tak, co začít s mléčnými výrobky?“
U Merlinovy čapky, bylo to ještě horší, než se Draco obával. Zrovna mléčné výrobky. „Jestli si plánuješ koupit nějaké zvíře, tak si ho budeš dojit sám…“
Nějaká stará dáma se se svým košíkem zastavila a zírala na ně.
Draco se kousl do rtu a připadal si jako hlupák, zvláště když zabočili za roh a on uviděl celé řady plné krabic označených 'mléko'. No, jak asi měl vědět, že mudlové mléko prostě kupují. Nádobí přece myjí ručně, no ne?
Když dal Harry jednu z těch krabic do vozíku, Draco ji zvedl a prohlédl si ji. Připadal si trochu nesvůj, když nebyl schopen přesně říct, co to drží v ruce. Tentokrát raději snížil hlas, než to okomentoval.
„Co má být tohle?“ zeptal se potichu bratra.
Harry na něj vrhl zvláštní pohled a ukázal na nápis na krabici. „Mléko.“
Draco se na něj podíval pohledem, který považoval za přezíravý. „Jistě, že je to mléko. Ale jaký druh? Jačí? Kozí? Ovčí? Velrybí? Od kanadského karibu? Jen tak mimochodem, nepiju vlčí mléko. Nemám rád ty souvislosti.“
Měl na mysli mýtus o založení Říma, který vyprávěl o chlapci jménem Remus, ale Harry tu narážku nepochopil. Nebo možná ano. Tvářil se spíš pohrdavě. Ale když promluvil, vypadal, jako by měl na mysli něco jiného.
„Začínáš mě štvát. Podívej, vím, že jsi sem nechtěl chodit, ale nemusíš vymýšlet celou řadu…“
„Vymýšlet?“ Draco se rozesmál.
„Všechny ty druhy mléka jsou skutečně dostupné v… jiných obchodech,“ řekl potichu Severus.
„Aha,“ řekl Harry, zřetelně schlíplý.
„Příště přemýšlej, než se začneš kvůli něčemu rozčilovat,“ řekl Draco povýšeně. „Takže, jaké je to mléko?“
„Kravské.“
„Jak nudné.“
„A už se zase chováš jako blbec…“
„Už dost těch nesmyslů,“ přerušil je Severus.
Draco už nic neřekl, ale udělal na Harryho obličej, jakmile se otec otočil zády. Harry ho ignoroval
Draco se už pak neptal na původ másla a jogurtů, které Harry dával do vozíku. Jak tak procházeli mezi policemi, začalo to být zajímavější.
„Jé,“ Harry najednou vypadal, jako by vešel do Medového ráje. „Tyhle jsem vždycky chtěl ochutnat. Dudley si je vždycky zabral, takže jsem neměl šanci.“
Draco se podíval na červenou krabici, kterou měl jeho bratr v ruce. Výletnické krekry. Pomyslel si, jak je smutné, že Harryho jeho příbuzní tak zanedbávali, ale nenapadlo ho, co by měl říct. No, něco udělat mohl. „Tak jich vezmeme dost.“ Draco popadl několik krabic a hodil je do vozíku. Když Harry zdvihl obočí, Draco si to vyložil po svém. „Víc?“ Sáhl po dalších krabicích.
„Šest krabic je příliš,“ upozornil Severus a vrátil čtyři z nich na polici.
„Ale budeme jich potřebovat dost, když mají zítra přijet Ron s Hermionou.“
Draco se snažil na dopis, který přišel před několika dny, zapomenout. No, dobře. Ne, že by nevěděl, že se bude muset snažit s Harryho přáteli vycházet. Pravděpodobně měl štěstí, že se neobjevili dřív. Zřejmě byl Weasley… Ron, připomněl si, zaneprázdněn odtrpaslíkováváním zahrady. Alespoň si na to Harrymu v dopisech pořád stěžoval.
Draco nevěděl, co zaměstnávalo Hermionu, ale asi to nějak souviselo se zuby.
Harry zatím procházel uličkou. „Tyhle vypadají dobře, a tyhle a tyhle taky…“
Severusův hluboký hlas zněl pobaveně. „Vidím, že zajít do uličky se sušenkami byla chyba.“
Harry trochu zrudnul. „No jo, to jen že jsem vždycky sledoval Dudleyho, jak se tímhle vším ládoval a já nikdy nedostal…“
„Tady to máme…“
Zabočili za roh a procházeli další uličkou. Severus krátce kývl a vložil do vozíku černobílou konzervu. McCannova irská ovesná kaše. Draco se zašklebil a Harry potlačoval smích.
V polovině další uličky se Severus zarazil při prohlížení jiné konzervy.
„Copak?“ zeptal se Draco.
Mistr lektvarů se zamračil. „Nenapadá mě důvod, proč je v tom přidaný fosforečnan sodný. Osobně bych ho nepřidal do čehokoliv určeného k jídlu.“ Vrátil plechovku na polici a začal se probírat věcmi v nákupním vozíku, u všech hledal složení. Nad několika potřásl hlavou a odložil je jednoduše na nejbližší polici.
Harry se zamračil. „Myslím, že bychom to měli vrátit tam, kde to bylo.“
Draco se málem rozchechtal. Harry už to s tou hrou na hodného syna dost přehání. Draco si nemyslel, že to bylo naschvál. Harry se asi ještě pořád cítí nejistý. Občas u Marshy se na to pokusil zavést řeč, ale terapeutce se nějak dařilo vrátit se pokaždé k jeho vlastním problémům. Například k nedostatku tolerance, jak to nazývala. Ale to se mýlila. To bylo jen inteligentní myšlení. Bylo by nebezpečné, kdyby mudlové věděli o kouzelnickém světě, a to bylo všechno. Mnoho historických událostí bylo toho důkazem, ale v Bradavicích tuhle verzi historie nevyučovali.
Jak tak přemýšlel, vzpomněl si i na Harryho směšnou zatvrzelost, že Rhiannon je mudla. Takový nesmysl. Draco mu ještě ukáže.
„No tak se podívejme,“ řekl, když stáli v další uličce. „Rhiannon tu není. Zvláštní, říkal jsi, že tu určitě bude.“
„To jsem netvrdil, ale taky to nic nedokazuje.“
„Však uvidíš.“
Ale Harry neviděl. Severus nenápadně použil na jejich nákup nadnášecí kouzlo a vydali se do ulic Exeteru. Zamířili zpět k divadlu, kde Rhiannon vystupovala. Teď tam však nebyla, jak jim řekla pokladní. Docela to trvalo, než z ní tu informaci vydolovali. Dokonce jí Rhiannonin jméno nic neříkalo, což Draco považoval za ostudné.
„Aha, ten amatérský operní soubor,“ vzpomněla si, když Draco vysvětlil, že viděl Rhiannon Millerovou ve včerejším představení. „Vystupují tu pokaždé v úterý večer. Myslím, že zkoušejí v nějakém skladišti poblíž…“
Ve skladišti? Kde je složené zboží? Vzpomněl si na ty nevábné budovy kolem útulku pro motáky. Jeho nádherná Rhiannon, která by zasloužila ovace nejlepší londýnské scény, že musí vystupovat na takovém místě? Draco málem skřípal zuby. „A kde přesně ji tedy můžeme najít?“
„Opravdu nevím.“
Draco si povzdechl a sáhl pro peněženku. Věděl, jak si s tímhle typem poradit. I v kouzelnickém světě se našly pijavice. Vytáhl několik desetilibrových bankovek, Harry jim říkal pětky, a lehce s nimi před ženou zamával. „Jste si tím jistá?“
Zírala na něj, jako by byl z jiné planety. Hmm. Tomu se říká vnímavost. „Prosím?“
Mudlové jsou opravdu tupci, no ne? „Možná třicet nebo čtyřicet uncí osvěží vaši paměť?“
„Liber,“ zasyčel Harry. „Proboha, Draco!“
„Já před vámi neskrývám informace,“ naježila se pokladní. „Teď, pokud vám to nevadí, mám tu něco na práci.“
Draca docela potěšilo, že Severus stojí pár kroků od něj. Nic není trapnější, než odmítnutý úplatek. „No fajn. Dejte nám tři lístky na příští představení Rhiannon Millerové.“
Harry zasténal. „Já už to nechci vidět znovu!“
„Dokud nemůžu jít do Exeteru sám, obávám se, že se tomu nevyhneš,“ řekl Draco s nosem nahoru. Pak se obrátil k pokladní. „Takže?“
„Nejprve se mi omluvte za tu urážku.“
Dracovi údivem poklesla čelist. Co? Cože?
Harryho hlas zněl rozjařeně, když se přidal. „Ano Draco, omluv se. Je to to nejmenší, co můžeš udělat, poté co jsi naznačil ty… neslušné věci o této dobré ženě.“
„Nic nenaznačoval,“ řekla pokladní s pokřiveným výrazem. Skoro jako by jedla něco kyselého. „Takže ty lístky nechcete? Tak vypadněte!“
Draco se zhluboka nadechl. Žádný hloupý mudla nebude stát mezi ním a Rhiannon. „Mrzí mne, pokud jsem vás urazil…“
„Pokud?“
Draco zaťal zuby. Kdyby jen Severus nestál tak blízko… no dobře. Proklínání mudlů by mu na cestě k práci bystrozora moc nepomohlo. Takže se pokusil o oslnivý úsměv a promluvil znovu. „Je mi velmi líto, že jsem vás urazil madam. Můžete nám, prosím, prodat tři lístky?“
Pokladní se usmála, vzala od něj peníze a podala mu lístky. Když je Draco vzal do ruky, uvědomil si svou chybu. „Madam, měl jsem zmínit, že jsme chtěli lístky dopředu, doprostřed.“
„Ano, to jste měl,“ odpověděla a rychlým pohybem otočila cedulku visící u pokladny.
Přestávka na oběd.
Otočila se k nim zády a zmizela v divadle.
Draco zastrčil lístky do kapsy u kalhot. „Neuvěřitelné. Tihle… lidé jsou tak hrubá stvoření.“
„Opravdu,“ pronesl suše Severus, když k němu došli.
Draco se ušklíbl. Měl si uvědomit, jak citlivý má jeho otec sluch, ale bylo téměř nemožné soustředit se na cokoliv, kromě palčivé potřeby vidět znovu Rhiannon. A teď musí čekat dva týdny. Dva týdny! Kdyby byl pes, tak by zavyl.
„No, možná potřebuju vylepšit svou techniku ale, jsem si jistý, že mi ta žena neřekla všechno. Možná až se vrátí, mohl bys použít trochu…“ Zakroužil si prstem u čela.
„Ne, to bych nemohl,“ krátce ho odbyl Severus. „A už mě o to nežádej.“
„Ale já musím Rhiannon najít. Musím! Musím!“
„Za týden v úterý je snad dost brzy.“
„Možná se do té doby zbavíš téhle podivné posedlosti,“ řekl Harry. Ten blbec.
Draco mu věnoval varovný pohled. „To není posedlost. Jo a mimochodem, tentokrát půjdeme do zákulisí. A jestli se mě někdo z vás pokusí zase zastavit… no, odmítám odpovědnost za to, co se pak stane.“
Severus jen pokrčil rameny, což mohlo samozřejmě znamenat cokoliv. Harry, se svým obvyklým nedostatkem vnímavosti, si myslel, že to nic neznamenalo. „To ho prostě necháš, aby nám vyhrožoval?“
„On nám vlastně nevyhrožuje.“ Severus se otočil k Dracovi. „Už tak nemluv, ano? Je to jasné?“
Draco nebyl tak hloupý, aby dál pokoušel štěstí. Přikývl a sklopil oči, aby si Severus nevšiml odhodlání v nich.
Byla to dobrá póza. Chladná, soustředěná, plná sebeovládání. Harry mu to ale zkazil. „Upřímně, Draco, začíná se ti to vymykat z rukou. Začínám si myslet, že… to máš v hlavě pomíchané.“
Harry naznačoval, že se chová jako by na něj použili matoucí kouzlo. Zrovna na něj! „Aha, jako když tvůj kamarád Weasley byl zmatený, jenom proto, že tobě na někom záleželo? Něco takového Harry?“
„Já jsem Severuse alespoň znal!“
„Dobře, zjevně jsi nikdy nebyl zamilovaný,“ řekl Draco hlasem, který i jemu samotnému připadal hrubý. „Asi to bude mít nějakou souvislost s tím tvým syndromem vyhýbání se vztahům (Attechment - avoidance syndrom, pozn. red.), se kterým se potýkáš. A není divu, když vezmeme v úvahu, že když jsi byl malý, nemohl jsi nikomu věřit. Ale žádný strach, Marša tě z toho vyléčí, jestli k ní budeš chodit ještě tak deset, patnáct let…“
„Takže, eseje,“ řekl ztěžka Severus.
„Počkej, to…“
„Já nic neřekl!“ vybuchl Harry.
„Zesměšňuješ bratrovy city. Opět. Opravdu to od tebe není zrovna moudré. Pokud se ovšem nesnažíš, aby po té mladé dámě toužil ještě víc.“
Harry zrudnul. „Jen se ho snažím ochránit před utrpením, až zjistí pravdu.“
„Dobře, tak toho nech,“ zavrčel Draco. „Navíc to je tvoje představa, ne pravda.“
„A ty,“ obrátil se Severus k Dracovi. „Nesnažíš se náhodou Harryho shodit tím, že mu předhazuješ jeho dětství? To je nepřijatelné, jak jistě víš.“
Při těch slovech Draco zatnul zuby. Takže když Harry uráží jeho matku, je to v pořádku. Ačkoliv, když o tom teď přemýšlel, Harry to nedělal před Severusem. Ale Draco nesmí říct ani slovo o Harryho příbuzných! „Pořád má nějaké připomínky k mojí matce…“
„A ty pořád pomlouváš Remuse!“
„Eseje i opisování?“ podíval se na ně Severus výhružně.
„Ne, pane,“ řekl nakonec Draco.
„Omlouvám se, pane.“
Severus potřásl hlavou. „Pane? To se hodí do třídy, doufám, že to víte.“
Jistě. Draco mu určitě bude říkat tati, když se mu za to pokaždé dostane jen toho pokřiveného pohledu plného zděšení. „Pojďme domů,“ řekl a povzdechl si. Na vteřinu mu před očima prolétl obrázek Malfoyova panství. Ale zahnal ho. Teď měl jiný domov. Lepší, ačkoliv tak skromný, že si občas připadal stísněně. Ale ani za nic by ho nevyměnil zpátky za Panství.
Ani když jim otec za trest ukládá eseje.
Nakonec, pořád je to lepší, než kouzelnický výprask.
Vitajte, ste prihlásený ako Neprihlásený
Členstvo:
Najnovšie: Ivana21
Nových užívateľov dnes: 0
Nových užívateľov včera: 0
Celkom zaregistrovaných užívateľov: 4632
Online návštevníkov:
Návštevníkov: 348
Užívateľov: 23
Spolu: 371
Online:
