Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Léto jako žádné jiné

Kapitola 1 ZRCADLO VŠECH DUŠÍ

Léto jako žádné jiné
Vložené: Jimmi - 20.12. 2008 Téma: Léto jako žádné jiné
Kaya nám napísal:
Preklad: Kaya Betareader: Zrzka, soraki Záverečné beta: Sargo,Lori, Chalibda
Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.


Draco opravdu ještě nezažil léto jako tohle. Byl zvyklý trávit prázdniny ve Wiltshiru obklopen luxusem, lenošit v ložnici, do které by se vešel téměř celý Severusův byt. Sdílet pokoj, dokonce i o prázdninách, na něj bylo trochu moc. Bylo jedno, že jsou stále na hradě, protože jeden pokoj budou mít s Harrym dohromady i v Devonu.

Na druhou stranu bylo celkem fajn mít bratra a podnikat něco společně. Draco trávil prázdniny většinou jen s domácími učiteli a skřítky, kromě každodenních formálních večeří. Je pravda, že měl famfrpálové hřiště sám pro sebe, ale hrát famfrpál jeden proti nikomu nebylo zas tak zábavné. Teď si mohl poměřit schopnosti s Harrym, který byl docela dobrý chytač.

Pochopitelně, ne lepší než Draco.

Ale dobrý, dost dobrý. Dokonce i s Kulovým bleskem XL musel Draco pořádně bojovat, aby se k zlatonce dostal první. A že to stálo za to! Pohled na Harryho obličej, kdykoli ho Draco porazil!
Někdy jejich improvizované zápasy vyhrál Harry, ale to bylo v pořádku. Po každé takové prohře se Draco víc snažil a jeho schopnosti se tak zlepšovaly při každé hře.

Jeho poslední famfrpálová sezóna v Bradavicích bude něco výjimečného... Ale jen pokud se Harry rozhodne znovu hrát za Nebelvír. Ta Weaslyovic holka pro něj opravdu nepředstavovala ani nejmenší výzvu.

Zato se Draco těšil, jak se s Harrym znovu střetnou před očima celé školy, a jak tentokrát vyhraje.

Ne, že by celé dny trávili jen při famrpálu. Harry pomáhal každé ráno Severusovi a Lucindě v laboratoři. Krájel a strouhal, drtil a pasíroval, cokoli mu Severus řekl. Protože Draco neměl na práci nic lepšího, zvykl si pomáhat taky. A navíc pro to měl dobrý důvod. Celé to bylo o tom, pomoci Severusovi s Lucindou vylepšit Vlčí zhoubu. Harry se do pomáhání hrnul kvůli svému vlkodlačímu příteli. Severus ve skutečnosti jeho pomoc nepotřeboval, ale věděl, že na tom Harrymu hodně záleží.

Dracova motivace byla také chvályhodná. Tedy, ne že by se nějak zvlášť staral o Lupina. Tím, o koho měl starost, byla jeho matka. A udržet Lupinovy přeměny pod kontrolou, dokud hraje Luciuse, bylo důležité především pro její bezpečí. Jestli Pán zla odhalí Lupinův převlek, padne jeho zloba i na Narcissu. A to znamená, že by ji bezpochyby mučil. Že o ničem neměla ani tušení, by ho nezajímalo.

Takže bude lepší udržet Lupinovu přirozenost potlačenou, jak jen to bylo možné. Nikdo, včetně Narcissy, nesměl jeho převlek odhalit. Draco se opravdu hodně snažil nepředstavovat si, co všechno to může znamenat. Někdy v noci ale nemohl zabránit utkvělým myšlenkám, aby ho netrápily. Jeho matka byla zvyklá na polibky, vídal ji, jak v očekávání nastavuje otci tvář a někdy ústa.

Bude se Lupin řídit jeho doporučením?

Draco se v posteli otřásl, kdykoliv na to pomyslel. Lupin by se měl chovat jako Lucius. Jinak je ten převlek k ničemu. Ale ta představa je příšerná, prostě příšerná. Draco nesnesl, aby se jeho matky dotýkala, byť jen v rámci role, takové pololidské stvůry, jakou je vlkodlak.

Věděl dobře, že nic takového nesmí říct nahlas. Harry byl většinou v pohodě, ale nic ho nenadzvedlo ze židle tak rychle, jako Dracův takzvaný rasismus.

Rasismus! Rasismus, to rozhodně ne. Draco je jen citlivý, to je vše. Kdo by chtěl, aby se kolem jeho matky motala zuřivá stvůra, která navíc ani nemá pořádné vychování? On tedy ne, tím si byl jist. Ale Vlčí zhouba pomůže udržet to nejhorší z povahy vlkodlaka na uzdě, a tak Draco krájel, strouhal a drtil s Harrym a své myšlenky si nechal pro sebe.

Tedy většinou. Všechno má své meze.

Vypadalo to, že Severus tomu rozumí. Harry nejprve trval na tom, že bude v laboratoři celý den, pořád, dokud nebude Vlčí zhouba hotová a Draco by udělal to samé, jen aby nezůstal pozadu, ale Severus to nedovolil. Trval na tom, že on a Lucinda potřebují odpoledne pracovat sami a v klidu.

Sami. To snad byl vtip. Ředitel pořád dokola trousil ty nejubožejší a nejprůhlednější výmluvy, jaké kdy Draco slyšel. Severus byl na Lucindu milý, to bylo nad slunce jasnější. Draco na to nic neříkal, dokonce o tom ani nevtipkoval. Něco jiného bylo utahovat si ze Severuse ohledně Marši. Ať už byl Severus nepříjemný jakkoli, nikdy to proti Dracovi nepoužil.

Draco si ohledně ředitele nebyl moc jistý. Raději se proto choval obezřetně. Cítil, že je v Bradavicích pouze strpěn poté, co byl vyřazen z vyučování a vyloučen. Jistě, byl zpátky a očištěn, a většinu času si připadal i vítaný. Pomohly také všechny ty body, co získal pro Zmijozel. Ale pořád se necítil tak jistý, aby se choval úplně volně.

Ne tak jako Harry. Ten někdy mluvil s ředitelem, jako by byli staří přátelé. Draco si nemohl ani představit, že by se choval stejně. Nikdy by nikomu nepřiznal - ačkoliv Severus to pravděpodobně věděl - že ho ředitel trochu děsí.

Takže dopoledne trávili v laboratoři, odpoledne na famfrpálovém hřišti a večer pokračovali v průzkumu hradu. Bradavice měly větší bludiště chodeb a víc zaprášených komor a místností, než si Draco myslel. Velkou pomocí při zjišťování, kde už byli a kde ještě ne, představoval Pobertův plánek.

Jen kdyby se do něj Harry díval častěji.

„Tady už jsme byli,“ oznámil Draco a zívl. „Ještě než skončil školní rok. Nepamatuješ si? Mluvili jsme o tom tvém problému. Už to... už se... nezraňuješ, že ne? Myslím, že Severus tě bránil opravdu ve velkolepém stylu. To ti určitě pomohlo cítit se líp, nebo ne?“

Harry se dlaní opřel o dveře skladiště. „Myslím, že Aran nebyl nikdy ten největší problém. Nebyl pravou příčinou mého problému, díky Marše to už vím. Ať mi říkal kdokoli cokoli, ten nápad že… no, zraňovat se, vyšel ze mě.“

No jistě, Marša pořád trvala na tom, že problémy přichází zevnitř a řešení taky. Nikdy nenechala Draca, aby vinil ostatní z toho, co udělal. Bylo to vlastně pěkně frustrující. „Neodpověděl jsi na mou otázku.“

Harry se na Draca podíval trochu křivě. „Jestli si pořád ubližuju? Vždyť ty a otec mě nikdy nenecháte ani chvíli o samotě.“

Ou. Harry tedy odhalil Dracův báječný plán. Tedy ne, že by byl až tak báječný. Draco trochu zvedl bradu. „Pokud je mi známo, na záchod chodíš sám.“ Náhle se poťouchle usmál. „Nebo možná ne. Něco, o čem jsi mi neřekl?“

„Ale, nebuď blbec.“ Harry jen zvedl oči ke stropu.

Draco poznal pokus o odvedení pozornosti. „Stále jsi neodpověděl na mou otázku. Přeměnil jsi od konce školního roku něco na jehlu?“

Harryho obličej ztuhl, což Dracovi jako odpověď stačilo. Takže Harry se svým problémem ještě bojoval. Což se pravděpodobně dalo čekat… Marša Dracovi vysvětlovala, aby neočekával mnoho příliš brzy. Ale Draca to pořád znepokojovalo. „Doufám, že půjdeš za Severusem,“ řekl potichu. „Hned jak... tě to zase napadne.“

„Bylo to jen jednou,“ zamumlal Harry. „Já jen… poslouchej… sakra. Jo, řekl jsem o tom otci, dobře? Nebyl zrovna šťastný.“

Draco taky nebyl, ale neřekl to. Marša mu řekla, že Harry nepotřebuje mít dva otce. Co potřeboval od něj, bylo pochopení. Což zatraceně dávalo smysl, vzhledem k tomu, jak se k Harrymu chovala ta mudlovská rodina. „To je hrubé.“

Harry stiskl rty. „Myslím, že táta si přeje, aby mi mohl zabavit prsty, tak jako tehdy tobě zabavil hůlku.“

Na to Draco nemyslel. Odepřít Harrymu magii bylo vzhledem k okolnostem nemožné. To asi Severuse pěkně frustruje.

Prostě jen další případ Harryho výjimečnosti, pomyslel si Draco. On by taky rád zvládl kouzla i bez hůlky, ale nikdo v jeho věku to nedokázal. Nikdo kromě Harryho Pottera, který ani nebyl čistokrevný.

Draco si povzdechl.

„Hele, já se opravdu snažím už to nedělat,“ řekl Harry a na mysli měl jehly, ne magii bez hůlky. Draco jen přikývl. „Každopádně, dost už o tom. Když jsme tu byli minule, něčeho jsem si všiml a zaujalo mě to. Jak jsi na tom s latinou?“

Draco se zakřenil. Někdy prostě nemohl odolat, aby Harryho trochu nepopíchl. No, tohle nebyl nejlepší způsob, jak o tom přemýšlet. „Ovládám opravdovou latinu a ne tu církevní slátaninu, co začali používat mudlové.“

Přesně jak čekal, Harry se na jeho návnadu chytil. „Hele, mudla není synonymum pro strašný. Myslel jsem, že s Maršou pracujete na tom, abys byl tolerantnější...“

„Ale ano,“ protáhl Draco. „To však neznamená, že ztratím veškerý cit pro standard.“

Harry jen udělal sprosté gesto a ukázal na otevřené dveře. „Tak pojď se mnou. Je tu něco, na co jsem se chtěl pořádně podívat.“

Draco si nemohl představit, co by to mohlo být. Sklad byl přeplněný polámanými lavicemi a podobným harampádím. Nechápal, proč tohle v Bradavicích skladují. Mohli použít Evanesco nebo Reparo. Ale ovšem, Filch je přece moták a to to asi vysvětluje.

Ale další otázkou je, proč, pro Merlina, Bradavice zaměstnávají motáka. Je celkem k ničemu, no ne?

Harry se protlačil mezi nábytkem a ukázal do zadního rohu místnosti. „Vypadá jako Zrcadlo z Erisedu. No možná. Prve jsem si všiml, že je zdobené, ale neměl jsem čas se tě na to zeptat. Mohl bys přečíst, co je tam vyřezané?“

Na to mu Draco věnoval povýšený pohled. „Umí Severus vařit lektvary?“

Vytáhl hůlku a zakouzlil Pulire, aby se zbavil letitých nánosů prachu pokrývajících rám mohutného Zrcadla, potom si přečetl vyřezaná písmena a zamyslel se. „Hm, trocha poezie. Nejsem si jistý, jestli to dokážu přeložit ve stejném stylu, a ty rýmy…“

„Mně je jedno…“

„Ale mně to jedno není,“ přerušil ho Draco. „Co jsem ti říkal o standardech? Takže, uvidíme…“ Odmlčel se na dlouhou chvíli, spojil ruce a mnul si je, jak pracoval na překladu. Zatracená latina a její proměnlivý slovosled. Někdy se dá stěží poznat, co originál znamená, ačkoli to by Harrymu nikdy nepřiznal. „Možná takhle: Promluvit smíš s těmi z minulých dob, jichž lásku k tobě přerval tichý hrob. Užívej toho daru, ale pamatuj, v místě zapomnění stejně ubíhá čas tvůj.“

Harry se přesunul blíž k Zrcadlu a vypadal, jako by se chtěl dotknout jeho povrchu. A i když asi nic nevěděl o zbytkové magii, vypadalo to, že se na tento artefakt dívá s respektem.

Draco ho vzal kolem ramen a potřásl hlavou. „Příliš nepředvídatelné.“

„Jo…“ Harry na něj zíral. „Ta báseň. Co to vlastně znamená?“

Draco se zamračil. „Přeložil jsem to. Interpretace je něco jiného a je mnohem náročnější. Bez záruky, ale myslím, že to Zrcadlo bylo vytvořeno, aby ukazovalo lidi, kteří zemřeli.“

Harry zamrkal. „Opravdu? Tak proč teď ukazuje jen nás?“

„Protože je rozbité, jako všechny ostatní krámy tady?“

„Možná…“ Harry najednou ukázal stranou. „Co kdyby ses postavil támhle?“ A počkal, dokud Draco o pár kroků necouvl. „Ach jo, teď ukazuje jenom mě. Jinak nic… Ehm… proč to taky nezkusíš?“

„No jistě, proč ne?“ odpověděl Draco odměřeně. „Jichž lásku s tebou přerval tichý hrob, Harry? Jako bych chtěl vidět…“

„Ou, promiň.“ Harry si začal kousat ret. Odporný zlozvyk. Draco se rozhodl, podívat se po nějakém kouzle, které by to mohlo zastavit. Možná něco, po čem by Harryho rty chutnaly jako žluč. Vždycky by to mohl zrušit, až si Harry najde přítelkyni.

„Myslel jsi na Luciuse?“ zeptal se Harry napjatým hlasem.

„Pansy.“

„Aha. Jasně. Tipuju, že už bys s ní nechtěl mluvit.“

„Ne, pokud bych jí v tom Zrcadle nemohl uškrtit.“ Pak se Draco zamračil. „Hm, možná, že tu není nebezpečí, že bych ji v tom Zrcadle viděl. Myslím, pokud můžeš vidět jen ty, kdo tě měli rádi. Dobře, tak já to zkusím.“

Postavil se před Zrcadlo a zíral do něj, zatímco Harry se posunul stranou.

Pak, protože to už opravdu nemohl vydržet, náhle zalapal po dechu, zvedl ruku a chytil se za srdce. „Pro Merlina, co to vidím…“

„Co vidíš?“

„Toho nejlépe vypadajícího mladého muže, jakého kdy Bradavice viděly,“ řekl Draco, napodobujíc ředitelův styl řeči. „Chytače Zmijozelu pokořivšího všechny rekordy! Toho, kdo získal ne padesát, ne sto, ale sto padesát bodů pro Zmijozel. Budeme muset pozměnit výzdobu, protože…“

„Ale, sklapni,“ Harry zrudnul. Vypadal, že se snaží uklidnit. „Podívej, mám z toho stejnou radost jako ty, ale jestli to Zrcadlo dokáže opravdu ukázat ty… ty, co odešli, tak ho chci spravit.“ Pročistil si krk, jeho oči se zeleně leskly dokonce i v šeru přeplněné místnosti, když se otočil a podíval se na Draca. „Já s nimi chci mluvit, chápeš? Doopravdy mluvit, i kdyby to mělo být jen jednou.“

„S nimi?“

Harry se odvrátil, krk měl celý sevřený, když odpověděl. „Ano, s nimi. S mými rodiči.“
 

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Prehľad článkov k tejto téme: