Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Rok jako žádný jiný

Kapitola 30. DRACO

Rok jako žádný jiný
Vložené: Jimmi - 25.03. 2014 Téma: Rok jako žádný jiný
Atet nám napísal:
Preklad: Atet Betareader: Krtek Záverečné beta: Lily of the valley, nová verzia 17.9.2011 Alis
Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Harry strávil příští ráno doháněním nějakého učení. Nebo spíš posloucháním. Hermiona se přihnala časně, přinesla si nějaké knihy a začarovala je, aby se četly samy nahlas. Je to parádní trik, myslel si Harry. Chvíli mu trvalo, než se mu podařilo přejíždět po řádcích bez klouzání nahoru / dolů, ale pak to fungovalo skvěle. Vlastně až na to, že to hlasité čtení znělo jejím hlasem. Harry měl Hermionu rád ale nemusela stále předvádět, jak všechno zná. 

Harry, určitě vypij všechen svůj dýňový džus, řekla tucetkrát za dopoledne. Je v něm spousta vitamínu A, to je pro tvé oči opravdu dobré... 

Nenechala ho, dokud nevypil sklenici do dna. Naštěstí ho nenutila do další předtím, než odklusala na vyučování. Byla to otrava – tady v nemocničním křídle s věčně se zbytečně rozčilující madam Pomfreyovou a nepomáhaly ani návštěvy kamarádů. Opět ho uklidňovala, vykládala svým zvonivým hlasem o tom, jak ví, že vše bude brzy lepší a přitom bylo Harrymu úplně jasné, že tohle ona vědět nemůže. 

Bláznivá baba. Dokonce mu nedovolila ani samotného jít do koupelny! Jako kdyby nevěděla, že během šesti let střetů s Voldemortem, zápasech famfrpálu a několika nehodách při lektvarech byl Harry v nemocničním křídle tolikrát, že se tu dokázal orientovat i po slepu! 

Nakonec ho nechala samotného a Harry se zaposlouchal do proudu Hermionina výkladu kompletní kapitoly Přeměňování. Byl dosud pozadu, ale ten předmět ho unavoval, takže popadl jinou knihu z hromady na stolku, namátkou ji otevřel a začal přejíždět po řádkách. Hermionin dívčí hlas se rozlehl pokojem. 

„Ačkoliv Ulbersko-Nordmanský klasifikační systém je dosud částečně používán, ve skutečnosti rozdíl mezi kouzly s hůlkou a myšlenkovými kouzly není jen v soustředění, ale zejména...“ 

Ozvaly se kroky a hlas Draca Malfoye přerušil předčítání. „Grangerová, k čertu, co to Pottera učíš? Nebudeme tu snad trčet ještě týdny...“ Hlas přicházel zpoza zástěny, kterou přičarovala Pomfreyová, když posledně mazala Harryho balzámem. „Kde je Grangerová?“ 

Harry sevřel rty a zavřel oči, jako kdyby to mělo cenu a Draco ho viděl. Efekt to pravděpodobně nemělo žádný, myslel si, vždyť byl slepý, ach jo. „Přenesla se, když tě slyšela přicházet,“ nadhodil – zvědavý, co na to Zmijozel. 

Draco zalapal po dechu, ale pokusil se to zakrýt zakašláním. „Neříkej mi, že ta Mudlovská šm... Že někdo narozený mudlovským rodičům se dokáže přemisťovat.“ 

Zajímavá změna terminologie, zvlášť u Draca Malfoye, ale vše, co si Harry myslel o Zmijozelu bylo... bylo, že Zmijozel hraje nějakou falešnou hru. „Samozřejmě       že se umí přemisťovat,“ Harry mu odpověděl tónem jak-se-můžeš-tak-pitomě-ptát. „Cože, ty to nevíš?“ 

„Pottere,“ protahoval Draco. „Nikdo se nemůže přenášet uvnitř hradu.“ 

„Domácí skřítkové mohou,“ poznamenal Harry. Bylo to prima nutit Dracovi myšlenku, že Hermiona by mohla být lepší kouzelnice než on. Samozřejmě že je, on se jen zkoušel přimět toho urozeného, čistokrevného, aby to uznal. „Podívej se třeba na Dobbyho, ten to dokáže. Pamatuješ se na Dobbyho, Malfoyi?“ 

„Myslíš si, že si pamatuji ty stovky skřítků, kteří se tu motají?“ Smál se škodolibě Draco. 

„Byl původně tvého okouzlujícího otce,“ prskal Harry, a když Draco nereagoval, dodal: „Až do dne, kdy se stalo to s tou ponožkou...“ 

„Jo ten,“ zahučel Draco. 

Zajímavé, že nezačal jako obvykle bránit otce nebo nevyjel vztekle na Harryho. Zajímavé, ale v této hře bylo asi více odboček. „V každém případě,“ pokračoval Harry stále veseleji, „Hermiona strávila velmi mnoho času s domácími skřítky. Starala se o jejich záležitosti. Určitě se pamatuješ na SPOŽÚS, že? Byl jsem šokován, když se začala objevovat a mizet z pokoje právě tak, jako to dělají oni, ale řekla mi, že jí prozradili, jak na to.” 

Když si Draco odfrknul a přistoupil blíž, v Harrym stouplo zatím nepříliš zřetelné napětí. Někde uvnitř se cosi svíjelo, připravovalo, otřásalo potlačovanou zuřivostí. Cítil hučení síly vibrující hluboko v něm, někde blízko jeho magického jádra a temnota se zajímala, jestli ji vypustí na Draca. Pravděpodobně ne. Nerad by zase vyrazil okna. 

„Jsi překvapivě dobrý lhář na Nebelvíra,“ zřejmě nepostřehl Harryho potíže. „Na chvíli jsi mě zmátl.“ Zavrzání oznámilo, že se Draco posadil. 

„Ach, prosím, jsi můj host,“ mávl Harry s úšklebkem rukou. Jeho nutkání smést ho opadlo, když si sedl, takže okna byla snad v bezpečí. „Jinak, proč si myslíš, že jsem lhal? Hermiona je talentovaná, to víš. Dokonce jsem slyšel říkat, že je nejchytřejší čarodějka v ročníku a ti, kdo to říkali, věděli, o čem mluví.“ 

„No, jsi lhář, protože,“ vykládal Draco, znělo to jako by si nervózně rovnal hábit nebo vázanku. „Domácí skřítkové nenávidí ty kecy o svobodě, které se jim ona snaží vecpat do krku. Nejsou její kamarádi. Mimochodem, je mi jedno, jak se ta zatracená Grangerová dokázala přemístit, hlavně že tě nechala mému něžnému opatrování.“ 

Něžné opatrování. Harrymu naskákala husí kůže po celém těle, všechny předchozí nepříjemné pocity se vrátily jako za trest. O, Bože, co tady vlastně Malfoy dělá? Nic nechystá, řekl Snape, ale Harry tomu nemohl uvěřit. Mistr lektvarů nemůže přeci vědět všechno. Neví například, jak Harry a jeho přátelé, během poslední cesty z Bradavic domů, zakleli Malfoye do něčeho podobného obrovskému slimákovi. Nacpali ho do přihrádky na zavazadla a nechali ho tam trčet a on neměl šanci něco s tím udělat. 

A teď tu šanci měl. 

Když Harry pocítil letmý dotyk na pokrývce přehozené přes nohy, udeřil tvrdě tím směrem. 

„Do hajzlu, au!“ vyjeknul Draco a uskočil zpět. „Co máš k čertu za problém?“ 

„Dej ode mě pryč ty tvý hnusný ruce!“ ječel Harry ještě hlasitěji. 

Madam Pomfreyová tam byla v okamžiku. „Co to bylo? Pane Malfoy?“ 

„Potter mě praštil! Sakra, málem mi zlomil zápěstí!“ 

„Jo, řekl jsem, ať dá ode mne ty hnusný ruce pryč!“ 

„Nechtěl jsem ti ublížit, ty idiote! Jen jsem hledal text z Přeměňování, abych ti přečetl lekci, kterou jsi zmeškal!“ 

„Ty jsi mi chtěl číst nahlas,“ opakoval Harry výsměšně. „To určitě. Poslyš, Malfoyi, nechci, abys tady okolo číhal, nechci, abys sledoval, jak spím, a k čertu nechci, abys pro mě připravoval nějaké lektvary. A teď, jdi pryč!“ 

Po jeho proslovu následovalo mrtvé ticho. Harry slyšel jen zašustění pláště. 

„Madam Pomfreyová,“ zkusil to Harry znova, „pošlete ho pryč.“ 

Obvykle důrazná lékouzelnice se podivně zdráhala vyhodit Malfoye. Vykrucovala se a vysvětlovala Harrymu, že on potřebuje společnost, ignorovala jeho odpor, nakonec ukončila své argumenty slovy: „Budu ve své kanceláři, pane Pottere. Určitě vás budu slyšet, kdybyste něco potřeboval.“ Obrátila se k Dracovi. „Pane Malfoy, udržujte si odstup nebo se vsadím, že to skončí hůř než modřinou.“ S těmi slovy odešla pryč. 

„Hergot,“ zaklel Harry, „co se to tu děje?“ 

Patrně na doporučení lékouzelnice si Draco odsunul židli pár stop od Harryho. „Ona slyšela Brumbála, jak mi říká, abych tě občas probudil, to je vše.“ 

Harry se zašklebil, věděl, že by neměl Pomfreyovou pomlouvat, ale po tolika dnech jejích úděsných keců si nemohl pomoci. „Jsi si jistý, že ji neuplatila hromada galeonů od tvé rodiny?“ 

Draco zůstal podivně tichý, než se nakonec zeptal: „Tobě nic neřekli?“ 

„Neřekli?“ 

„O mé rodině.“ 

„Nechci to vědět,“ odsekl Harry. „Bohužel mi nemůžeš říct nic příjemného jako: Hele Pottere, mého otce konečně dostali zpátky do Azkabanu a teď už nevyleze ven, nebo Pottere, můj otec byl právě rozmáznut na placku náklaďákem, nebo...“ 

„Panebože, Pottere, můj otec mě vydědil, nechce se mnou mít nic společného a dal rozkaz, aby mě zabili.“ 

Harry zapomněl zavřít pusu, ale jeho šok trval jen chvíli. „Ale prosím tě! Co tím sleduješ, takovou povídačkou? To je určitě plán, jak se dělat hezký před Brumbálem, pak ho podvést a on bude další, koho tvůj drahý otec zpracuje jehlami?“ 

„Možná tě to bude šokovat, ale já jsem nebyl právě u vytržení nad tím, co ti můj otec udělal!“ 

„Jistě jsi vyplakal celé řeky slz,“ poškleboval se Harry. „Bradavice to spláchlo do jezera. Naposledy jsem slyšel, že ta obrovská oliheň chce zhltnout hrad.“ 

„Hele, ty nevíš, jaké to je!“ jízlivě mu odpovídal Draco. „Ty s tvým perfektním otcem, každý ho opěvuje. James Potter. Čistokrevný a bohatý stejně jako můj. Ale tvůj byl ideál – vznešený a statečný – dokonce položil život za správnou věc. Vsadím se, že nikdy neudělal žádnou chybu!“ 

Harry ztuhl, pak popadl roh pokrývky a zmuchlal ji, jen aby nějak zaměstnal ruce. „O mém otci nemluv,“ štěkl na Draca. „A nepřesvědčíš mě, že jsi na dně a že jsi se změnil, ne, když sis celá léta tady hrál na mladého smrtijeda.“ 

„Mysli si, co chceš,“ odpověděl tiše Draco, znělo to najednou... krotce

„Díky, budu.“ Odpověděl Harry za chvíli, a když se nedočkal další odezvy, naléhal: „Takže co? Budeš mě oblbovat dál zas nějakým výmyslem? Nebo máš jiný důvod a chceš, aby bylo vidět, že tu sedíš?“ 

„Ne, to je dobrý.“ 

„Dobrý?“ 

„Jo, dobrý,“ odpověděl Draco pochmurně. Jeho hlas zněl blíž než předtím, takže Harry pochopil, že se nahnul kupředu. „Podívej, nepočítal jsem s tím, že mi uvěříš. Jsem si jistý, že by to dopadlo stejně, kdybych byl na tvém místě. Ale musel jsem ti to říct, i když to pokládáš za hromadu lží.“ 

„Tu haldu lží jsi mi musel říct, protože ti to Brumbál a Snape dali jako podmínku, podmínku čeho?“ 

„Abych mohl zůstat v Bradavicích, ty pitomče!“ Vybuchl Draco. „Moji rodiče byli moji legální opatrovníci. Můj otec chtěl, abych se vrátil domů, ale věděl jsem, že mě zabije, jakmile se tam objevím, tak jsem přišel za Severusem a požádal ho o pomoc...“ 

„Severusem!“ vykřikl Harry šokovaně. 

„Jo, možná ti nedošlo,“ posmíval se Draco, „ale on je tak trochu v čele mojí koleje. Víš, on je z těch dospělých, kteří ti pomohou, když je tvůj život v hajzlu!“ 

„Jsi pitomec, já vím, že on je v čele tvé koleje!“ Opět si Harry uvědomil, že Snape se stará o své studenty jinak než McGonagallová. Když ji přišel v prvním ročníku žádat o pomoc, protože byl Kámen mudrců v nebezpečí, řekla, že nemá, co by mu k tomu mohla říci. Nakonec si musel poradit sám. „Nazval jsi ho Severus?“ 

Znělo to, jako kdyby si Draco prohrábl vlasy prsty, když se zarazil nad posledními slovy. „Ach tak, znám ho vlastně od nepaměti, vždycky jsem ho tak oslovoval, ale když jsem sem přišel, žádal, abych ho v hodinách a tak oslovoval ‚profesore‘. Po tom, co jsem mu oznámil, že mě zabijí okamžitě, když se vrátím domů, udělal vše pro to, abych se vracet nemusel.“ 

„Co to hraješ za hru?“ povzdechl si Harry. „Proč by tě měl tvůj otec zabíjet?“ 

„Má proto kopu důvodů,“ odpověděl Draco a zvedl se ze židle. „Ale hlavní je tento. Nepraštíš mě zase, že ne? Chci ti něco dát.“ 

„Nechci nic, co bys mi ty chtěl dát,“ ušklíbl se Harry. 

„Já vím, Brumbál mi dal zpět ten malý symbol, který jsem ti posledně hodil,“ připomněl mu Draco. „Ale je to jinak. Budeš to chtít, ať se nejmenuji Malf... tedy, nevadí. Prostě to budeš chtít.“ 

Harry cítil jakýsi tlak kolem žaludku. „Co na mě chystáš?“ 

„Dotkni se toho. Tady je to...“ 

Harry vnímal, že se Draco neobvykle zajímá o to, jak bude reagovat, to se mu samozřejmě zdálo podezřelé. „Vše, co tuším, je, že to může být spící mládě třaskavého skvorejše,“ vybuchl. „Možná přijdu o ruku, když na to sáhnu!“ 

„Skutečně si myslíš, že bych propašoval nějakého živočicha Pomfreyové přímo před nosem?“ Chechtal se Draco. „To mi lichotíš! To je to nejmilejší, cos mi kdy řekl.“ 

„Tak to dej pryč, ať je to, co je to!“ 

„Kde je tvá slavná nebelvírská statečnost?“ 

Harry se zhluboka nadechl, rozhodl se výkřikem přivolat madam Pomfreyovou. 

„Merline, pomoz,“ povzdechl si Draco, jeho žertovný tón zmizel. Ignoroval možnost, že by ho mohl Harry začít mlátit, rychle popadl Harryho ruku a položil mu ji na něco špičatého. „Tady je to.“ 

Jestliže by Harry měl napsat seznam věcí, které by mu Malfoy nikdy, nikdy nedal, tak tato by byla hned na začátku seznamu deset palců dlouhého. 

Hůlka 

A nebyla to jen tak ledajaká hůlka, byla to ta jeho. Cítil slabé vyzařování, hladil ji po celé délce, poznávala ji nejen jeho ruka, ale i jeho magie. Magie ji dosud nedokázala použít, ale cítila ji. Byla tam, cítil tu krásnou záři uvnitř, stejně jako ten první den v Olivanderově obchodě, ten pocit neznal od operace v nemocnici Frimley Park. Harry si s úlevou oddechl, zapomněl na moment na Malfoye a těšil se z pocitu magie proudící mu tělem. 

Co kdyby zkusil nějaké kouzlo...ale stěží s Malfoyem v patách, ten tu seděl a sledoval ho. Věštec sice vybreptal jeho ztrátu magie celému kouzelnickému světu, ale Harry nemínil předvést před Zmijozelem, jak mu selže i jednoduché Lumos. 

„Jak jsi k ní přišel?” nakonec se Draca zeptal. 

„Šlohnul jsem ji otci.” 

Harry zadržel dech. „To je opravdu důvod, aby se tě zřekl.” 

„A přál si mou smrt, nezapomeň.” 

„Jo, tohle mi nezní tak špatně, dokonce i teď, když jsi mi právě vrátil mou hůlku.” 

„Nežertuj,” naléhal Draco. „O tomhle ne.” 

„Proč si k čertu myslíš, že žertuji?” 

Draco si povzdechl. „Protože já s ním léta žil, Pottere. A přál jsem si tvou smrt. Sakra, když chceš slyšet pravdu, zprvu jsem si taky přál, aby tě mučili. Ale vůbec jsem si nedovedl představit, jak strašné je to přání, a když jsem se doslechl, co ti můj otec dělal, já jsem...se vzbouřil - to asi není to správné slovo. Věděl jsem, že ve skutečnosti nestojím o takový život, dělat něco takového. takže...“ 

„Takže jsi sebral moji hůlku, aby sis to vylepšil u Brumbála,” shrnul to Harry s úšklebkem. „Velmi zmijozelské.” 

„Ano, to bylo,” neodporoval Draco. „Ale nebylo to tak, jak si myslíš. Nedělal jsem to s chladným rozmyslem. Udělal jsem to, protože jsem prostě musel. Především proto, že odklon od aktivit naší rodiny mě staví na tvoji stranu v této válce a hůlka je tvoje nejlepší zbraň! Podívej, já vím, čí je to dvojče a co to znamená. A pak, byl jsem na dně, musel jsem se pokusit nějak uniknout otci, jeho plánům se mnou. Potřeboval jsem pomoc a myslel jsem, že potřebuji nějak vyjádřit moje úmysly, byl jsem si jistý, že ani Severus by mi nevěřil.“ 

„Snad si nemyslíš, že já ti věřím, ať si Snape říká, co chce.” A pak naznačil: „Neměl bys být na hodině? Není víkend.” 

„Na Lektvarech,” vysvětlil Draco, „Severus mě uvolnil.” 

No jo, Severus ho uvolnil. 

„Tak běž a řekni mu, že jsi dnes udělal dobrý skutek,” štěkl na něj Harry. „Přinesl jsi slepému chlapci jeho hůlku, není to ta nejsladší věc?” 

Draco se ani trochu nepohnul. Tedy Harry měl ten dojem. 

„Čemu z toho, zmiz ksakru odtud, nerozumíš?” Hulákal frustrovaný Harry. 

Ozvaly se rychlé kroky a pak Draco vyrovnaně poznamenal: „To je v pořádku, madam Pomfreyová. Jen odpouští páru. To je přeci zdravé, že ano?” 

„Já. Chci. Abys. Odešel. Malfoyi.” Harry se pokoušel o co nesrozumitelnější vyjádření. „Teď.” 

„Profesor Snape mě požádal, abych s tebou probral, cos zameškal,” vysvětloval Draco, v hlase zněla téměř zosobněná nevinnost, že se Harrymu chtělo začít ječet. „Dohodli jsme se, že by Potter neměl být tak pozadu. To víte, závěrečné zkoušky budou už za dva roky.” 

Lékouzelnice něco zamumlala a protentokrát odešla hned. 

„Jsi skutečně špatný lhář,” posmíval se mu Harry. „Snape neřekl vůbec nic takového!” 

„Ne, ale vsadím se, že by s tím souhlasil,” přesvědčeně prohlásil Draco. „Tak co říkáš? Budu ti číst z Lektvarů a vykládat ti, co ke které kapitole děláme při hodinách. To bude lepší než tu tak ležet a unudit se k smrti.” 

„Jdi do hajzlu.” 

Dracův hlas byl hladší než sklo. „No, tak tedy. Miluješ, když mi máš naslouchat, bral jsem lekce deklamování již od tří let. Jde mi to úžasně. Jestli chceš slyšet nějakou klasiku, tak co by se ti líbilo? Asi Sonnet 2537 od Adelafy Steppelburnové?” Upřímně se při tom chechtal. „Probralo tě u mého lože, kladivo samotného Thora, pečlivě střežené. Trofejí bude, já hlásám, pár hrabáků v mém doupěti....“ 

„Zmlkni,” Harry se usilovně snažil nesmát. Možná to byl Malfoyův zcestný nápad, možná ho napadlo, že Harryho pobaví, nebo Merline chraň, s ním chtěl skutečně zůstat. „Ta báseň stojí za starou belu a to, jak ty ji přednášíš...” 

„Pokračoval bych, leda bys radši poslouchal něco o Lektvarech,” vyhrožoval Draco. „Hmm, víš, co by bylo opravdu zábavné? Takhle začít Sonetem 1, pustím se pak dál, zjistíme kolik si toho pamatuju? Hmm, myslím, že se určitě dostanu až k Sonetu 62...” 

„Fajn, tak tedy Lektvary!” 

Draco se zasmál a popadl jednu knihu z té haldy. „Tak, podívejme se, co to je, Pottere. Hele, já opravdu mám postranní motiv. To by ti mohlo vyjasnit situaci.” 

„Jaký motiv?” 

Ze Zmijozelova hlasu se zcela ztratil veselý tón. „Řekl jsem, že bych rád byl na straně vítězů. A ty vlastně stojíš v čele, ne? Takže v žádném případě nesmíš školu ukončit tak, abys nebyl kvalifikován pro výcvik na Bystrozora. A neuraž se, nutně potřebuješ pomoc s Lektvary.” 

„Dostal jsem Nad očekávání při NKÚ!” namítl Harry. 

„Ale OVCE budou desetkrát těžší než NKÚ,“ odporoval Draco. „Řekni Grangerové, ať tě učí, je na to dost dobrá. Ale nezanedbej to. Nemůžeme si to dovolit.” 

„My?” odfrkl si zlostně Harry. 

„Ano, my. My všichni, jestli tomu nerozumíš.” Draco se tlumeně zasmál. „Oh, ještě něco. Zahoď to pitomé předčítání od Grangerové. Nechci, aby předčítal někdo kromě mě a ničil tak mou práci.” 

„Jak to víš...” 

„Měl jsem to přímo před nosem víc než deset minut. Víš, že je obarvená na nebelvírské barvy?” 

„To snad ne... skutečně?” 

„Opravdu. Nemusíš mi věřit, ale brzy to uvidíš sám.” 

Harry si odfrkl. „Ach ne, to je něco. Malfoy se mě pokouší povzbuzovat!” 

„Ne, to ne,” bránil se Draco. „Jen jsem ti to chtěl říci. Severus připravil spoustu Očního elixíru. Přinese ti ho sem, jakmile skončí vyučování.” 

Harry zamračený, zmatený. „Slyšel jsem ho před několika dny říkat, že ten elixír připravuje.“ 

Draco se plácl do čela. „Zaslechl jsi náš rozhovor, že? Připravoval čerstvé várky každý den, pro případ, že by tvoje oči byly na něj už připravené.” 

Takže ke mně už opravdu necítí nenávist. Říkal si pro sebe Harry, ale před Malfoyem to nemohl říci nahlas. Uvědomil si, že ani před Ronem a Hermionou. Na tom ale nezáleželo, věděl to a to bylo důležité. 

„Dobře, takže Lektvary,” začal Draco. „Podívej, začneme od toho, co jsme brali, než jsi zmizel, Kapitola 5: Možnosti užití a zneužití dračí krve. Podívej... tedy promiň, tady je to. Posloucháš? Jestli usneš, zraníš moje city. Ale zastav mě, když se budeš chtít na něco zeptat.” 

„Přestaň plivat jedovaté sliny a začni číst,” byl Harry hrubý. 

Dracovy zuby cvakly, jak se snažil nedat stejně jedovatou odpověď . Nakonec neřekl nic než: „Všechny lektvary založené na dračí krvi se dělí podle těchto...”

***

 

„Doháníte školu,” Snapeův hluboký hlas přerušil Dracův monolog. 

„Myslím, že jsem ho uspal,” namítl Draco. „Měl by se ptát... Nikdy se na nic neptá. To není nejlepší způsob vyučování, Pottere. Nikdy jste neslyšel o Sokratově metodě?” 

„Ne, co to je?” ozval se Harry, nadzvedl se a dokázal tak, že je vzhůru. 

„No, nejsem si jistý,” huhlal Draco. „Ale zní to dobře, ne?” 

Matrace se pod Harrym prohnula, jak si Snape sedl vedle něj a vzal ho za bradu, aby si přidržel jeho tvář v klidu. „Zase to vypadá lépe než posledně,” oznámil. „Lumos... vidíš nějakou změnu?” 

„Ta černá je míň černá, jako předtím. Profesore... musí tu být Malfoy?” 

„Hmm? Ano, musí.” 

Zřejmě nepochopil narážku. „Ať jde pryč!” 

Snape se obrátil ke zmijozelskému chlapci. „Vrátils mu to?” 

„Nemohu říci, že bych slyšel něco jako děkuji ti moc, vím, žes riskoval život, abys mi to přinesl, ale ano má svou hůlku zpět.“ 

„Děkuji ti, Malfoyi,” řekl Harry tak nahlas, jak jen to šlo. „Teď můžeš jít.” 

„Profesore?” zeptal se blonďatý chlapec. 

„Zůstaň.” 

„Nechci ho tady!” protestoval Harry. 

„Mělo by ti to být zcela jasné,” odpověděl Snape. „Chci, aby tu zůstal.” 

„Proč?” 

Nox,” ignoroval Snape jeho otázku. 

Harry chtěl opět něco namítat, týkalo se to toho, co mu prý mělo být zcela jasné, ale v tom přichvátala madam Pomfreyová. „Je čas na Jizvy zcelující balzám,” oznamovala. 

„Ano, přinesl jsem čerstvý,” odpověděl jí Mistr Lektvarů. 

„Dobře,” odsekla lékouzelnice, „protože tu jste a pouze vy se ho můžete dotknout, aniž by vás praštil, nechám vám raději tu čest to udělat.” 

„Poppy má pocit, že zasahuji do jejího teritoria,” poznamenal Snape, když odešla. 

„Ona je tak trochu...” 

„Harry,” varoval ho Snape hlubokým, temným tónem. 

„Čarodějnice,” dokončil Harry, a i když ho učitelovy prsty stiskly pevněji, trval na svém. „Ano, je.” 

Draco vydal zvuk něco mezi smíchem a odfrknutím. 

„Tak tedy, vraťme se k tobě, Harry,” nařizoval Snape. „Prohlédnu tě a pak se postaráme o oči.” 

Harry zvýšil hlas. „Předpokládáte, že tu budu dělat striptýz před ním? Jsem slepý a neuvidím, jak se hloupě uculuje. Jste tak naprosto potrhlý šílenec?” 

Draco začal hučet cosi beze slov, ale pak se dalo rozeznat něco jako spousta bodů z Nebelvíru pro mě... eee... eee... 

Snape neřekl o bodech ani slovo. „Tak nejprve kabátek od pyžama,” vysvětloval. „Draco tě pomáhal ošetřovat, pamatuješ? Chtěl bych, aby viděl, co ti udělali.” V jeho řeči ale byl skryt jiný význam. Udělej to pro mě, Harry. Harry doufal, že tam bylo i vysvětlím ti to později. 

„Tak dobře,” zasténal celý špatný z možné ztráty důstojnosti, neschopnosti rozepnout si sám všechny knoflíky, toho, jak je roztřesený. 

Draco zalapal po dechu, když viděl Harryho poraněný hrudník. 

„Hm, díky,” bručel Harry. Pak k učiteli: „Říkal jste, že mé oči vypadají dobře, více měně. Jak je na tom zbytek? Už nemám takové bolesti.” 

„Pane Malfoy?” pobídl Snape, sám začal natírat jednotlivé rány mastným balzámem. 

„Vypadá to dobře, Pottere,” řekl Draco, ačkoliv slova zněla, jako kdyby je musel z hrdla vytlačovat. Možná k tomu potřeboval odvahu. Harry cítil, že se chlapec zadíval napřed na učitele, než pokračoval. „Ty... eh, jizvy vypadají jako rudé tečky. Nejsou otevřené ani velké.” 

„No, všechno mi vysvětlila tvoje zhnusená reakce,” obrátil se na něj Harry. „Ne že bych se staral o to, jestli jsi ze mě zhnusený, rozumíš?” 

„To jen že je jich tak moc,” namítl Draco, jeho hlas zněl teď až nemocně. 

„Jo, čtyři sta dvanáct!” odsekl Harry. „Přibližně. Přestal jsem je počítat, když se ten nelidský Voldemortův zasraný vlezdoprdelka, který je známý jako tvůj otec, pustil do mých očí!” 

„To stačí, Harry,” huboval ho Snape. „Teď záda.” 

Harry se rozzlobeně obrátil, i když byl vlastně rád, že nemusí celou tuto proceduru opět podstoupit s lékouzelnicí. Nesnášel dotyk jejích rukou. Jejích a vlastně jakýchkoliv, mimo Snapeových. Stále ještě ne. Harry si nedovedl představit, jak dlouho to tak ještě bude. Třeba Remus by z toho mohl mít deprese. 

„Kdy se budu moci setkat s Remusem?” najednou se zeptal Harry. „Už musí být v pořádku.” 

„Ty mu říkáš ‚Remusi‘?” Trefil se do černého uštěpačnou poznámkou Draco. 

„Kdy, profesore?” Naléhal Harry, ignoroval druhého chlapce. 

„Myslíš, že je vhodná chvíle o tom uvažovat, Harry?” Klidně odpověděl Snape. Jednou rukou držel Harryho rameno v klidu, aby mu mohl jemně vtírat balzám do ran za uchem. „Což tak počkat, až tvůj zrak bude normální?” 

„Podívejte, asi si myslíte, že mě Remus bude rozmazlovat, ale...” 

„Víš, já se obávám něčeho úplně jiného,” protahoval odpověď Snape. „Lupin obviňuje sebe za tvůj dnešní stav a za všechno. Pozvat ho, dokud jsi slepý, by znamenalo ještě navršit jeho pocit viny. Já bych si s tím normálně nedělal starosti, takže pokud máš pocit, že je tím vinen, tak ho pozveme hned, chceš?” 

„Fajn,” odsekl Harry, v žádném případě se nechtěl hádat před Malfoyem. 

„Mimochodem, Lupin našel tvého hada,” poznamenal Snape. Natíral poslední stopy po jehlách v místě chlapcova pasu. „Salsa se stočila do rohu v krbu. To může být důvodem její nemoci, mohla ji zasáhnout magie, když někdo přicházel nebo odcházel. Nemagická stvoření nereagují někdy dobře na zásah zaklínadel. V každém případě udělal pro ni pěknou krabici a přesvědčil ji, aby si tam zvykla spávat.” 

„Salsa je tedy v pořádku.” Radoval se Harry. 

„Ano. Když budeš chtít, Lupin ti ji přinese, až sem půjde. Doporučoval bych, aby použili Bradavický Expres. Salsa by mohla špatně reagovat na přenos letaxem nebo přemístění.” Harry slyšel učitele utírat si ruce nebo dělat něco podobného. „Mohl by ses pod pasem natřít balzámem sám? Prostě rozetřít ho všude. Budeš sice trochu upatlaný, ale myslím, že to zvládneš.” 

„Můžu. Vy to alespoň necháte na mně, ne jako ta čarodějnice, která mě drapne vždycky, jako by mi šlo o život, kdykoliv chci jít na ten zatracený záchod! Říkal jsem jí, že dokážu sám přejít pokoj, ale né...” Harry si náhle vzpomněl na svůj největší důvod pro brblání proti madam Pomfreyové. „Profesore, prosím, řekl byste Malfoyovi, že klidně může odejít?” 

„Dobře, počkáme chvíli venku, než se natřeš balzámem, pak přijde na řadu Elixír,” oznámil mu Snape. 

„Přijďte sám,” volal za ním Harry. 

„To je nezdvořilé vůči vám, pane,” slyšel Harry Dracovu poznámku, když odcházeli. „Dal byste mu školní trest do konce života, kdyby vám něco takového řekl při hodině.” 

Snapeovu odpověď nezaslechl.

*** 

 

„Malfoye tu nechci,” vzpouzel se Harry a odvracel se, když se učitelovy prsty dotkly jeho tváře. 

Draco si dlouze utrápeně povzdechl. „Já ti to neudělal, Pottere. Můžeš říci, co se ti zase honí hlavou? Nijak mě netěší být tady s tebou, když vykládáš takové pitomosti.” 

Harry ho ignoroval. „Proč jste trval na tom, aby tu zůstal trčet?” dožadoval se. 

Snapeův tón byl strohý. „Například ze stejného důvodu, pro který nás dva – mě a tebe – dal dohromady ředitel. Tak otoč hlavu.” 

Harry to udělal, zuřil. Zapomněl však na tu urážku v momentě, kdy Snapeovy prsty zasáhly jedno jeho oční víčko. Bylo to jako minulou noc, vlastně daleko horší – neúprosný tlak jako o Samhainu. Harry zcela ztratil kontrolu nad svým jednáním, vykřikl a začal se zmítat. 

Snape se posadil a chvíli přemýšlel. „Pokusíš se nechat mě nakapat ti elixír do očí?” 

„Ano, zatraceně, já se snažím! Nemohl bych to udělat sám stejně jako s balzámem?!” 

„Tohle je důležitější než balzám. Celá plocha oka musí být pokryta dříve, než mrkneš, a elixír se smísí se slzami. Jak bys to chtěl udělat?” 

Harryho nic nenapadalo. Myslel na to, že by to mohl jakž takž vydržet, kdyby ho Snape držel během kapání. I když i o tom pochyboval, nahánělo mu to hrůzu. „Nejlepší by bylo, hm... kdybyste mě během toho držel. Nakonec... myslím, že víte jak.” 

„Jsi si jistý, že je to rozumné, Harry?” 

„Je, když to bude rychle,” bručel Harry. „Přečkám to. Možná budu ječe,t jako by mě zapichovali, ale není to jako... hm... skutečné. Je to jen reflex.” 

Snape mu shrnul vlasy. „Co se týče reflexu, pochopil jsem, myslím ale, že budu potřebovat obě ruce, abych tě udržel v klidu.” 

Harry tiše zasténal, pronásledovaly ho vzpomínky. „Dobře, domnívám se, že by madam Pomfreyová mohla aplikovat ty kapky. I když, jak říkala prve, nebude tím asi zrovna nadšená.” 

Malfoy šel pro ni, ale přišel oznámit, že odešla. „Mám se jít po ní podívat?” 

„Ne,” nařídil Snape. „Můžeš to udělat ty, Draco. Budu si alespoň jistý, že je to uděláno pořádně.” 

„A zrovna držet,” vykřikl Harry. „On se nepřiblíží k mým očím, vždyť to byl jeho otec, co...” 

„Já nejsem můj zatracený otec!” Křičel Draco. 

„Vzpomínám si,“ zahřměl Snape, „žes nebyl příliš rád, když ti byly stále znovu a znovu připomínány chyby tvého otce, nemám pravdu, Harry? My všichni víme, kdo ti to udělal, není třeba to do nekonečna omílat, je to jasné?” 

„Ano, pane,” zamumlal Harry naštvaně, nečekal, že by mu mohl Snape připomenout právě toto. 

„Takže, dovolíš, aby ti Draco pomohl?” Snapeův hlas postrádal v tu chvíli obvyklou výsměšnou ostrost. „On ti chce pomoci, Harry. Už jsem ti to říkal. Věř mi.” 

Proč mi on chce pomáhat? Tomu nerozumím.” 

On je náhodou zrovna tady!” přerušil ho Draco. Zaznamenal, že Harry je mimo... sebe. „A chci pomáhat proto, že to, co ti udělal můj otec, bylo odporné a kruté. Jestli to není pro tebe dost dobrý důvod, Pottere, pak se na to vykašlu!” 

„To jo, to by mi vyhovovalo,” vypálil Harry, ale pak to vzdal. Popravdě řečeno, chtěl by už mít ten pitomý elixír za sebou, a pokud tu byl Snape, neměl Malfoy moc příležitostí sabotovat jeho léčení, že? Ne že by mu myšlenka na Malfoyovy protesty proti odpornosti a krutosti nezvedala žaludek. To nebylo příliš pravděpodobné. Vždyť to byl stejný chlapec, který vymýšlel jak zorganizovat co nejstrašnější smrt hypogryfa. Odpornost a krutost byla ve znaku Malfoyů. Všech Malfoyů. 

Jo... Malfoy může podfouknout Snapea, ale co se týče Harryho, ten se obával, že Dracova historka je jen snůška nesmyslů. 

A Harryho instinkty byly obvykle dobré. Dokonce i Snape to řekl.

 

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Libbi - 26.12. 2023
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Prehľad článkov k tejto téme:

Aspen: ( Jimmi )11.07. 2022Doprovodní povídky: Severusov list z kapitoly 63
Aspen: ( Jacomo )09.07. 2022Doprovodní povídky: Jdi mi z očí
Aspen: ( Jacomo )07.07. 2022Doprovodné povídky: Noční můra v Devonu
Aspen: ( Tersa )04.04. 2014Kapitola 96. EPILOG: SEVERUS
Aspen: ( Chalibda )04.04. 2014Kapitola 95. KONEC DOBRÝ, VŠECHNO DOBRÉ
Aspen: ( Chalibda )04.04. 2014Kapitola 94. VYPRÁVĚNÍ
Aspen: ( Chalibda )04.04. 2014Kapitola 93. POPŘENÍ NENÍ ŘEŠENÍ
Aspen: ( Chalibda )04.04. 2014Kapitola 92. ĎÁBLŮV PORTRÉT II. část
Aspen: ( Chalibda )04.04. 2014Kapitola 92. ĎÁBLŮV PORTRÉT I. část
Aspen: ( Chalibda )04.04. 2014Kapitola 91. LÁMÁNÍ CHLEBA
Aspen: ( Chalibda )04.04. 2014Kapitola 90. NA SLOVÍČKO, HARRY
Aspen: ( Chalibda )04.04. 2014Kapitola 89. CO JE UVNITŘ
Aspen: ( Chalibda )04.04. 2014Kapitola 88. STUDENTI A ZACHRÁNCI
Aspen: ( Chalibda )04.04. 2014Kapitola 87. NA SLOVÍČKO, SEVERUSI
Aspen: ( Chalibda )04.04. 2014Kapitola 86. PRASINKY
Aspen: ( Chalibda )04.04. 2014Kapitola 85. NÁVRAT ZNAMENÍ ZLA
Aspen: ( iisis )04.04. 2014Kapitola 84. REKONSTRUKCE
Aspen: ( Chalibda )04.04. 2014Kapitola 83. DEZERT
Aspen: ( Chalibda )04.04. 2014Kapitola 82. DRACOVA POMSTA
Aspen: ( Chalibda )04.04. 2014Kapitola 81. KAZISVĚT
Aspen: ( Chalibda )04.04. 2014Kapitola 80. LEKTVARY
Aspen: ( Chalibda )04.04. 2014Kapitola 79. NOTT
Aspen: ( Chalibda )04.04. 2014Kapitola 78. DO TŘETICE VŠEHO DOBRÉHO
Aspen: ( Chalibda )04.04. 2014Kapitola 77. ŠKOLNÍ RADA
Aspen: ( Chalibda )04.04. 2014Kapitola 76. SLYŠENÍ
Aspen: ( Chalibda )04.04. 2014Kapitola 75. OBYČEJNÝ TÝDEN V BRADAVICÍCH
Aspen: ( Chalibda )04.04. 2014Kapitola 74. NÁVRAT DO NEBELVÍRU
Aspen: ( Chalibda )04.04. 2014Kapitola 73. KNOFLÍKY A PRSTEN
Aspen: ( Chalibda )04.04. 2014Kapitola 72. DRACO V DEVONU
Aspen: ( Chalibda )04.04. 2014Kapitola 71. PŘÍPRAVY
Aspen: ( Chalibda )01.04. 2014Kapitola 70. PÝCHA A PŘEDSUDEK
Aspen: ( Chalibda )01.04. 2014Kapitola 69. ZNETVOŘENÝ
Aspen: ( Chalibda )01.04. 2014Kapitola 68. CO BUDE DÁL
Aspen: ( Chalibda )01.04. 2014Kapitola 67. SOVINEC
Aspen: ( Chalibda, Atet )01.04. 2014Kapitola 66. KOUZELNICKÝ PROSTOR
Aspen: ( Chalibda, Atet )01.04. 2014Kapitola 65. DOPIS Z WILTSHIRU
Aspen: ( Chalibda )01.04. 2014Kapitola 64. SOUBOJE A DOHODY
Aspen: ( Chalibda )01.04. 2014Kapitola 63. ÚŘAD PRO ZÁLEŽITOSTI KOUZELNICKÝCH RODIN
Aspen: ( Chalibda )01.04. 2014Kapitola 62. Z DEŠTĚ POD OKAP
Aspen: ( Chalibda )01.04. 2014Kapitola 61. SEN O DRACOVI
Aspen: ( Chalibda, Atet )01.04. 2014Kapitola 60. CO JE NA JMÉNU?
Aspen: ( Chalibda )01.04. 2014Kapitola 59. LUMOS
Aspen: ( Chalibda )01.04. 2014Kapitola 58. OTEC
Aspen: ( Chalibda )01.04. 2014Kapitola 57. ZTRACEN
Aspen: ( Chalibda )01.04. 2014Kapitola 56. ČAS NA KAKAO
Aspen: ( Chalibda )01.04. 2014Kapitola 55. MOUDROST
Aspen: ( Chalibda )01.04. 2014Kapitola 54. JDI MI Z OČÍ
Aspen: ( Chalibda )01.04. 2014Kapitola 53. FINANČNÍ ZÁLEŽITOSTI
Aspen: ( Chalibda )01.04. 2014Kapitola 52. OHNIVÝ ROZHOVOR
Aspen: ( Chalibda )01.04. 2014Kapitola 51. DESETTISÍCKRÁT
Aspen: ( Chalibda )31.03. 2014Kapitola 50. VÁNOCE
Aspen: ( Chalibda )31.03. 2014Kapitola 49. SLABOST A SÍLA
Aspen: ( Chalibda )31.03. 2014Kapitola 48. PRAVDIVÉ SNY
Aspen: ( Chalibda )31.03. 2014Kapitola 47. PLÁŠŤ A MASKA
Aspen: ( Chalibda )31.03. 2014Kapitola 46. NEBELVÍRSKÁ DELEGACE
Aspen: ( Chalibda )31.03. 2014Kapitola 45. RODINA A PŘÁTELÉ
Aspen: ( Chalibda )31.03. 2014Kapitola 44. FORMALITY
Aspen: ( Atet )31.03. 2014Kapitola 43. RODINNÉ ZÁLEŽITOSTI
Aspen: ( Atet )31.03. 2014Kapitola 42. UČIT SE ZE ZKUŠENOSTÍ
Aspen: ( Atet )31.03. 2014Kapitola 41. A NĚKDY JE POTŘEBA KOUZELNÍK
Aspen: ( Atet )27.03. 2014Kapitola 40. NEDOSTATEK DŮVĚRY
Aspen: ( Atet )27.03. 2014Kapitola 39. ZMĚNA PARADIGMATU
Aspen: ( Atet )27.03. 2014Kapitola 38. STANE SE, ŽE TO ZÁVISÍ NA MUDLOVI
Aspen: ( Atet )27.03. 2014Kapitola 37. TŘI KOUZELNÍCI A MUDLA
Aspen: ( Atet )27.03. 2014Kapitola 36. EXPRES PRO MUDLU
Aspen: ( Atet )27.03. 2014Kapitola 35. VZÁJEMNÁ MAGIE
Aspen: ( Atet )27.03. 2014Kapitola 34. KOLEJNÍ BARVY
Aspen: ( Atet )27.03. 2014Kapitola 33. ZMIJOZEL
Aspen: ( Atet )25.03. 2014Kapitola 32. TEMNÉ SÍLY
Aspen: ( Atet )25.03. 2014Kapitola 31. DOPIS DO SURREY
Aspen: ( Atet )25.03. 2014Kapitola 30. DRACO
Aspen: ( Atet )25.03. 2014Kapitola 29. DLOUHO PO PŮLNOCI
Aspen: ( Atet )25.03. 2014Kapitola 28. PO PŮLNOCI
Aspen: ( Atet )25.03. 2014Kapitola 27. VYSVĚTLOVÁNÍ
Aspen: ( Atet )25.03. 2014Kapitola 26. OHEŇ
Aspen: ( Atet )25.03. 2014Kapitola 25. SAMHAIN
Aspen: ( Atet )25.03. 2014Kapitola 24. CO MUSÍ BÝT
Aspen: ( Atet )25.03. 2014Kapitola 23. HLEDÁNÍ SALSY
Aspen: ( Atet )25.03. 2014Kapitola 22. DUDLEY
Aspen: ( Atet )25.03. 2014Kapitola 21. MYSLÁNKA
Aspen: ( Atet )23.03. 2014Kapitola 20. VĚDĚT VŠE
Aspen: ( Atet )23.03. 2014Kapitola 19. VYHNOUT SE SNU
Aspen: ( Sargo )23.03. 2014Kapitola 18. PAMÁTKA NA JAMESE
Aspen: ( Simon Kokr )23.03. 2014Kapitola 17. SALSA
Aspen: ( Jana Hřebačková )23.03. 2014Kapitola 16. UZAVŘI SVOU MYSL
Aspen: ( Jana Hřebačková )23.03. 2014Kapitola 15. EXPECTO PATRONUM
Aspen: ( Jana Hřebačková )23.03. 2014Kapitola 14. REMUS
Aspen: ( Jana Hřebačková )23.03. 2014Kapitola 13. FINITE INCANTATEM
Aspen: ( Jana Hřebačková )23.03. 2014Kapitola 12. ZE SRDCE
Aspen: ( Jana Hřebačková )23.03. 2014Kapitola 11. OBLIVIATE
Aspen: ( Jana Hřebačková )22.03. 2014Kapitola 10. TESTY
Aspen: ( Jana Hřebačková )22.03. 2014Kapitola 09. SLEČNA GRANGEROVÁ MŮŽE MÍT PRAVDU
Aspen: ( Jana Hřebačková )22.03. 2014Kapitola 08. STEJNÍ
Aspen: ( Jana Hřebačková )22.03. 2014Kapitola 07. STRÝC VERNON
Aspen: ( Jana Hřebačková )22.03. 2014Kapitola 06. FRIMLEY PARK
Aspen: ( Jana Hřebačková )22.03. 2014Kapitola 05. REMUS?
Aspen: ( Jana Hřebačková )22.03. 2014Kapitola 04. PLÁNY A INTRIKY
Aspen: ( Jana Hřebačková )22.03. 2014Kapitola 03. CHTĚJÍ CO?
Aspen: ( Jana Hřebačková )22.03. 2014Kapitola 02. ROZRUCH PŘI HODINĚ LEKTVARŮ
Aspen: ( Jana Hřebačková )22.03. 2014Kapitola 01. DOPIS ZE SURREY
. Úvod k poviedkam: ( Jimmi )26.01. 2022Úvod k poviedke