archiv.hpkizi.sk
50. Víc magie Blacků
Rodina jako žádná  jiná
Vložené: Jimmi - 26.01. 2022
Téma: Rodina jako žádná jiná
Lupina nám napísal:

Překlad: Lupina
Beta: martik



Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

---------------------------------------------------

Kapitola päťdesiata

Nevítané zprávy

---------------------------------------------------

„Tady, matko,“ pobídl Draco Narcisu tiše. Ležela na boku a naříkala jako ukňourané koťátko. „Přinesl jsem ti džus. Z granátových jablek, tvůj oblíbený. Nechceš se napít, aspoň trošku? Pomůžu ti…“

Ke konci už mluvil vyloženě vemlouvavě.

Narcisa ale nereagovala. Draco si povzdechl, po desáté během hodiny odložil pohár stranou a začal pročítat instrukce madame Pomfreyové. Znovu.

„Jsem si jistý, že už je musíš umět nazpaměť –“

„Odpusť, že nehodlám riskovat život vlastní matky,“ zamumlal Draco zamračeně a přejížděl prstem po pergamenu, jako by se pokoušel vypíchnout klíčovou instrukci. „Mohla umřít, Harry. Umřít! A je to má matka, matka –“

Najednou trhl hlavou k Harrymu s tváří sklíčenou žalem. Žalem děsivým, duši drtícím. Obvykle perfektní vlasy měl necharakteristicky rozcuchané, jako by je prohraboval rukou, a hábit rozhodně postrádal vzezření jako ze škatulky. V místech, kde látku hábitu rukama žmoulal, byla silně zmačkaná.

Harryho bratrův vzhled zaskočil. Rychle k němu došel a položil mu ruku na předloktí. „Netvař se, jako by neexistovala naděje a ona už –“ Odkašlal si a začal znovu. „Je tady s tebou. Živá. A tak ji udržíme.“

Draco chvíli jen zíral, pak cukl hlavou stranou a místo toho upřel pohled na zeď. „Nechápu… nechápu, jak to můžeš říct. Zrovna mně!“

„Protože je to pravda,“ naléhal Harry s co největším přesvědčením. „Uděláme, co bude v našich silách, dokud nezjistíme, jak zvrátit to pustošivé prokletí, a –“

Draco najednou propukl v pláč. Vycházely z něj tak silné, hlasité vzlyky, až otřásaly celým jeho tělem. Harry pár vteřin nevěděl, co dělat. Nepamatoval se, že by někdy někoho viděl takto plakat. Rozhodně ne Draca. Ale pak se pláč ještě prohloubil a přešel do nářku a Harry nepřestal uvažovat, jak by měl zareagovat.

„Ne, Draco, ne!“ vykřikl a vyrazil k bratrovi. Vytáhl jej ze židle do silného, prudkého objetí a dál k němu promlouvat. „Pomůžeme jí, všichni jí pomůžeme! Bude to všechno zase v pořádku!“

Draco přestal naříkat, ale nepřestal se třást. Upadl do Harryho objetí, nechal se držet a po tvářích mu stékaly potoky slz. Pak se ozval nový zvuk, jako by se někdo znovu a znovu pokoušel polknout. Trvalo to nekonečně dlouho, než Draco dokázal znovu promluvit. Ale jeho slova vůbec nedávala smysl.

„Ne… nevím… jak vůbec dokážeš vystát pohled na mě!“

Neměl hábit až tak zmačkaný. Vlastně Harrymu jeho nářky vůbec nedávaly smysl. „No… tedy… co tím, sakra, myslíš?“

Draco se z objetí trochu odtáhl. Vypadal strašně. I když se jeho tvář nedala příliš zhodnotit, protože odhodlaně zíral do kamenné podlahy a ne na Harryho. Něco na jeho postoji však… už tolik netruchlil. Namísto toho vypadal, hluboce, přehluboce zahanben. Harry nechápal proč.

Ale pak po dlouhé chvíli mlčení Draco začal mluvit hlasem tak tichým, že se Harry musel naklonit, aby ho trochu slyšel. „Nevěděl jsem, Harry. Rozhodně to není omluva, ale musíš mi věřit, že jsem nevěděl. Když jsem… když jsem měl ve zvyku dělat si z tebe srandu, že je tvoje matka m-m-mrtvá, nevěděl jsem… Je to strašlivé, něco takového říkat. Strašlivé. Strašlivé, strašlivé, strašlivé –“

Aha. Harry se na chvíli odmlčel, aby popřemýšlel. „Jo, to bylo. Ale ty jsi ještě smrt nezažil, Draco, takže jsi samozřejmě nevěděl. Tomu rozumím. Netušil jsi, jak strašlivý jsi byl. Takže…“ Harry nechtěl skutečně říct, že je to v pořádku, protože takové komentáře nebyly v pořádku. Pravděpodobně by ani neměl poukazovat na to, že jeho posměšky na mrtvou matku nebyly tím nejhorším, co Draco udělal. „Zdá se to tak strašně dávno.“

Draco vzhlédl. „Nejsem pitomý. Vím, že jsi mi to odpustil, jako jsi odpustil… všechno. Ale doopravdy jsem nechápal až do teď, jak moc krutý jsem k tobě byl.“

Harry jen lehce pokrčil rameny. „Jestli tě to nějak utěší, nemyslím, že ani já. Teda, neměl jsem ty poznámky rád, ale necítil jsem se kvůli nim jako ty teď. Protože… Prostě si nemůžu matku pamatovat, že? Ale tvoje vlastní je tak nemocná a tolik se bojíš, co by mohlo přijít, no, je to jako… vyrostl jsem s vědomím, že jsem kdysi mámu měl, ale ta představa byla vždycky, já nevím. Teoretická? Mám na mysli, že jsem nikdy neměl doopravdy pocit, že jsem měl matku. Teta Petunie se mi ani nesnažila být matkou.“

„To zní ještě hůř.“ Draco zvedl ruku, aby si osušil tváře od slz. Moc to nepomohlo. Pořád měl napuchlé oči. „No, Harry, je mi to líto. Opravdu líto. Nic tak strašného bych neřekl, kdybych měl tušení. Nebo spíš bych si rád myslel, že bych neřekl. Abych byl upřímný, musím přiznat, že bych se ti možná stejně posmíval. Opravdu jsem nebyl příjemné dítě.“

Opět se střetl pohledem s Harrym, téměř jako by hledal ujištění.

„Ne, to nebyl.“ Ale Harry pokrčil rameny. Podivné, že ano, jak se teď nad těmi vzpomínkami dokázal pousmát? Už na nich nezáleželo. Což Harrymu napovědělo pravděpodobně víc než co jiného, že druhého hocha skutečně přijal jako bratra.

Dracovi zacukalo v napuchlých rtech. „Je od tebe hezké, že tak ochotně souhlasíš, Pottere.“

Pottere. Takže je trochu rozladěný. Harry ho lehce udeřil do paže a pousmál se. „Neboj. Teď tě mám vážně hodně rád.“

Draco zvedl bradu a najednou zastrčil ruce do kapes. To gesto v Harrym vyvolalo stovku vzpomínek na okamžiky, kdy udělal přesně to samé. Obraz za obrazem, Draco vypadal stejně, přestože se jeho oblečení a okolí měnilo ve šmouhu měnících se výjevů. Trochu to vyvolávalo závrať.

„No, teď,“ přerušil jeho myšlenky Dracův hlas, „se cítím kvůli všemu naprosto příšerně. Můžu… můžu udělat něco, aby se to zlepšilo? Cítím se strašně. Potřebuju něco udělat!“

Chtěl odmítnout, opravdu chtěl. Ale musel se zamyslet nad Dracovým posledním, téměř horečným požadavkem. Možná opravdu potřeboval odčinit své minulé chování. Harry si mu málem řekl o plyšáka. Ale ne, to bylo pošetilé, i když to přání mělo zvláštní kouzlo, bylo příliš dětinské. Snape měl pravdu. Pouhý nákup nevyléčí to místo v Harrym, které vždy toužilo po mámě a tátovi. A ani Dracovi by to nepomohlo přenést se přes jeho vinu, že?

Nepomohlo by ani chtít po něm, ať se omluví Ronovi za to, že se mu vysmíval kvůli chudobě jeho rodiny. Harryho zahanbilo, že ho to vůbec napadlo. Na jeho vkus to bylo až příliš zmijozelské.

„No, teda… možná bys mohl… Nic mě, Draco, nenapadá!“

Druhý hoch popotáhl a ruce měl stále pevně zastrčené v kapsách. „Pak to znamená, že mi doopravdy neodpouštíš, ne zcela.“

Proboha! „Dobře,“ začal Harry po chvíli. „Víš, co bych chtěl, co bych opravdu chtěl? Abys s Hermionou jednal dobře, i teď.“

Draco nakrčil obočí, až se mu vytvořily vrásky. „O čem to mluvíš?“

Harry zaujal bojový postoj a přimhouřil oči. „Jde o to, jak se chováš k lidem. Teď je tu tvoje máma a jen proto, že jinak smýšlíš o mudlorozených, neznamená, že i ona. Takže jestli chceš nějak napravit to, jak jsi býval dřív krutý, můžeš být teď ohleduplný. K Hermioně.“

Sotva Harry domluvil, tvářil se Draco zamračeně. „Nesnáším tvoji amnézii, víš. Polovičku času se chováš jak naprostý magor. Kdyby sis pamatoval, věřil bys, že jsem naprosto propadl mudle! A stejně jsi mi nevěřil, že se k ní budu chovat dobře! Myslel sis, že ji uřknu k smrti jen proto, že je mudla! A to jsem neudělal! Stále jsem ji miloval! A teď miluju Hermionu a ty mi pořád nevěříš!“

No, aspoň se dostal přes tu svoji bizarní averzi ke slovu mudla.

Harry uvolnil svůj postoj a pokrčil rameny. „Myslím, že jsi neměl čas si promyslet, co bude na Hermionu říkat tvoje matka, jestli, tedy až se zlepší. A jsi Zmijozel, že? Je tak nepravděpodobné, že by ses té hádce vyhnul? Až na to, že kvůli vaší minulosti si Hermiona bude myslet, že se stydíš za její krevní status.“

„Ach.“ Draco ztěžka polknul. „Sakra.“

„Musíš si rozmyslet, co uděláš,“ naléhal Harry. „Skutečně rozmyslet, abys byl připravený. Protože… bez urážky, ale právě teď jsi trochu přecitlivělý.“

Draco ostře přikývl. „To asi jsem. Ale dobře, přijímám tvé podmínky.“

Podmínky? Jednat se Zmijozely může být občas vážně depresivní. To, oč žádal, nemyslel jako smlouvu. Takže by měl raději… „Nesnažil jsem se říct, že se s ní nemůžeš rozejít, Draco. Ale nedělej to, protože by někomu jinému mohlo vadit, že je mudlorozená. Udělej to jenom, víš… jestli není ta pravá.“

Dracovi se v očích stříbrně zablesklo. „Ach ano, tolik mi záleží na tom, co si o mém milostném životě myslí ostatní. Ale v pohodě. Nebyl jsi tam, že, když jsem se rozhodl nově zařídit svůj dům!“

Že dokázal zmínit tu noc s portrétem, aniž by mu vyklouzlo, že Lucius je ve skutečnosti mrtvý, Harrymu napovědělo mnoho. Neriskoval tajemství Řádu před Narcisou, ani když měl emoce zvířené. Možná měl nad svou impulzivitou větší kontrolu, než si Severus myslel.

„A je ta pravá,“ dodal Draco. „Teď když už jsem zažil pobláznění, poznám rozdíl. Jen musím Hermionu přesvědčit, že ho skutečně poznám.“

Rhianon byla jen pobláznění? To byla novinka. A Harry se musel zazubit. „Hermionu nedokážeš přesvědčit o ničem, Draco. Nikdo nemůže. Sama se rozhodne. To mi věř.“

Draco si povzdechl. „Může to být šprtka, ale chci, aby byla mojí šprtkou. Kdybych tak byl ještě dědicem a mohl podědit knihovnu Malfoyů. Hermiona by ji zbožňovala. Sakra, jsem imbecil. Měl jsem jí místo těch pitomých kytek poslat knížky!“

Harry se zasmál. „Je to šprtka, ale pořád děvče, Draco! Když jste si promluvili a ona pochopila, co ty květiny znamenají, zasáhlo ji to.“

„Bude to fakt roztomilé, až ti o nás všechno řekne. Ale asi to za to bude stát. Ha. Jestli se dostane přes to, co se stalo v lektvarech.“

„Co se stalo?“

„Nebudu se líbat a pak to rozkecávat.“

„Ty jsi ji políbil? V lektvarech?“

„Copak jsem něco takového řekl?“

„Fajn, tak mi nic neříkej,“ povzdechl si Harry.

Cokoliv mohl Draco následně říct, bylo utnuto zahučením krbu. Harry se napjal s hůlkou v pohotovosti, ale šlo jen o Snapea. Za chvíli napochodoval do pokoje, všechno okamžitě obsáhl svým temným pohledem a zamračil se. „Draco, tvé matce se přitížilo? Měl jsi mě okamžitě zavolat.“

Zrudlý Draco si upravil vlasy a seslal kouzlo na obličej, aby smazal všechny stopy po svém slzavém údolí. „Ne, je na tom stejně,“ zamumlal a přistoupil k posteli. Špičkou ukazováčku ji pohladil po tváři a tiše se na ni díval. Teď už byste nepoznali, že tolik naříkal. Jen vypadal smutně. Velmi smutně.

Snape zvedl obočí a nadechl se k další otázce.

Harry rychle zavrtěl hlavou a ústy naznačil bratrská záležitost, ale nebyl si jistý, jestli Snape umí odezírat ze rtů. Proto změnil téma. „Co Holoubková?“

Podle toho, jak se mu obočí vyklenulo ještě víc, zřejmě ze rtů odezírat uměl. Ale přece jen to téma opustil. „Tvoje informace přišla o pár let později, než měla. Kdybychom to věděli dřív, mohli jsme na ni seslat kouzelné omezení na vydávání článků založených na neetické žurnalistické praxi. Bohužel, teď už je registrovaným zvěromágem.“ Mužův hlas sklouzl k sarkasmu. „Možná bys v budoucnu mohl obeznámit Řád nebo třeba i svého otce, pokud narazíš na tak užitečnou informaci?“

Harry věděl, jak ho zbavit toho úšklebku. „Musím si vybírat? Myslel jsem, že můj otec je v Řádu.“

Okamžitě ucítil srdce až v krku, protože to řekl před Narcisou. Ačkoliv možná na tom tolik nezáleželo. Asi je neslyší, a i kdyby slyšela, Snapeova loajalita už nebyla tajemstvím.

Snape musel Harryho zrudnutí špatně pochopit. „Ty pitomé děcko,“ pronesl tiše. Přistoupil k němu a párkrát ho poplácal po rameni. „Jestli se ti líbí mít otce, nemusíš se za to stydět.“

Bože. Harry nechtěl, aby si něco takového myslel. „Ne, to je v pohodě a, ehm, líbí se mi to. Taky se mi líbí mít tebe. Opravdu, Severusi. Jen…“ ztlumil hlas až do šepotu a kývl k posteli. „Myslel jsem, no, víš, starou partu?“

Muž jej párkrát poplácal. „Věřím, že nevnímá. Ale děkuji za vysvětlení. Rád tě vidím vyrovnanějšího.“

Harry přikývl. „To trvalo projít registr zvěromágů hodiny?“

„Ne, jen posledních pár minut. Nejdříve jsme s ředitelem položili další obrany na hrad a… další klíčová místa.“

„Takže teď neuvidíme, jestli Zabini provede celou přeměnu,“ odfrkl si Draco a prokázal, že poslouchá každé slovo. „A já tak toužil vidět, jak se změní v toho červa, kterým je.“

„Studenti jsou z obran vyjmuti, stejně tak registrovaní profesoři. Ale to není nejpodstatnější. Mou poslední úlohou bylo zastavit se na ošetřovně, abych madame Pomfreyovou informoval o našich zjištěních.“

Dracovi padla brada. „To nemyslíš vážně. Nezáleží na tom, co se stalo na kontinentu. Prokleli ji ve Walesu! A madame Pomfreyová není v té… staré partě, nebo jak to bylo.“

Třemi dlouhými kroky k němu Snape přešel a temným pohledem přejel Narcisu od hlavy až k patě. Ležela na zádech a mírně lapala po dechu. Na čele a zápěstí se jí perlil pot a téměř se nehýbala. „O ničem z toho jsem nemluvil. Ale zmínil jsem, že mi tvá matka povolila čtení myšlenek.“

„Což jsi udělal,“ Draco téměř odhalil zuby. „Navzdory lékouzelnickým doporučením! Kvůli tomu vlkodlakovi!“

Harry zavřel pusu a raději se posadil na židli.

„A dobře jsem udělal,“ odsekl Snape, „protože teď se lékouzelnické doporučení změnilo.“

Draco přestal hladit matčinu tvář a vzal ji za ruku. Opatrně propletl prsty s jejími a volnou rukou švihl hůlkou a přivolal si kapesník. Začal jí otírat orosené obočí. „Jak?“

„Madame Pomfreyová mi povolila opět použít nitrozpyt. A na delší dobu, ale… nesmím ji nutit.“

Poněkud ohavné, že to madame Pomfreyová musela dodat, pomyslel si Harry. Ale vzhledem k Snapeově minulosti Smrtijeda? Asi nezbytné.

A pak jako načasovaná bomba se to opět stalo. Za očima mu najednou narostla bolest, světlo místnosti jako by zintenzivnělo, až oslepovalo. Harry prudce sevřel oči a zasyčel bolestí. Jazyk přitiskl k patru, jen aby se nepozvracel.

Snape se zachmuřil. „Musíme najít způsob, abys toto překonal.“

Draco byl ztracený. „Cože? Harry?“ Zavrzání židle o kamennou podlahu způsobilo, že se druhý hoch obrátil jeho směrem.

„Od úderu toho potlouku tvého bratra spolehlivě začne bolet hlava, kdykoliv začne přemýšlet nad mojí poněkud legendární minulostí.“

„Legendární minulost,“ zavtipkoval Harry, ale hořce, bez humoru. „Mohl byste znít míň nostalgicky, pane profesore. To by mohlo pomoct.“

„Nejsem nostalgický. Accio odvar proti bolesti!“

„Přivolej ten líný hamer,“ zasténal Harry. „Tohle je horší než zlé. Raději bych už nikdy necítil hlavu.“

Snape znovu seslal kouzlo a přidržel mu ampuli u úst. Harry drkotal zuby, přestože mu zima nebyla. „Ano, vypij všechno.“

Zvláštní, jak Harry dokázal z mužova tónu poznat, že na něj znepokojeně upírá pohled, a ze zašustění hábitu o podlahu, že se nad ním sklání. Přesně tak tomu bylo, když ležel slepý na ošetřovně, a musel se naučit rozlišit i ty nejmenší změny v okolí jen podle zvuku.

„Vzpomínám si, jak jsem oslepl,“ prozradil Harry, když bolest zcela zmizela. Spolu s tím, co mu připadalo jako jeho hlava, ale tentokrát to alespoň očekával. Slova vycházela monotónně, jako by byl tímto vývojem naštvaný, což vůbec nebyl. Bylo to vážně obrovské. Ale nepřišlo mu to obrovské. Bylo to… vzdálené. Pravděpodobně ten odvar.

Otevřel oči a podíval se do Snapeových, které byly ještě blíž, než čekal. A plné otazníků. „Jo,“ zamrkal Harry. „Pamatuju si, že místo abych všechno viděl, tak jsem slyšel, ale možná ještě víc rozuměl. Pamatuju si, jak mě někdo držel. Držel a nepustil. A tvůj hlas tak uklidňoval. A řekl jsi mi, že už vůbec není pravda, že bys mě nenáviděl.“

Tentokrát zamrkal Snape. „To ti Draco nemohl říct. Pokud ses mu někdy nesvěřil?“

„Ne,“ potvrdil Draco od Narcisiny postele.

„Občas si na něco vzpomenu sám od sebe…“

„Jestli Harryho přestala bolet hlava, mohli byste si tuhle diskuzi nechat na jindy? Pokaždé, když se na matku podívám, její dýchání slábne.“

Snape na Harryho kývnul, což znamenalo později a pak obrátil pozornost k Dracovi. „Jistě. Jak jsem byl informován, další nitrozpyt představuje jakési riziko, ale vzhledem k tomu, co se doposud ukázalo, nemělo by dojít k překročení bezpečné meze.“

„Aha, to je samo o sobě uklidňující. Jakési riziko je stále riziko, takže se mi to moc nezdá, Severusi. A já bych měl rozhodnout.“ Ke konci už Dracův hlas vibroval odhodláním.

„Tak se rozhodni na základě toho, co víme,“ pronesl Snape klidně a nechal zmizet mokrý kapesník v Dracově ruce. „Tvá matka přivítala nitrozpyt a bez následků jej zvládla. Také nám dokázala poskytnout vzpomínky do myslánky, a to více než jednou, což také vypovídá o tom, že se cítí komfortně s magií mysli, i když je tak nemocná.“

„Tak ji požádáme, aby nám dala vzpomínku na to, jak ji prokleli, a hned budeme vědět, co dělat!“ zakřičel Draco. „Ale proč nám ji nedala už na začátku, to je zatraceně dobrá otázka!“

Narcisa se na posteli zavrtěla, ale nevzbudila se.

„Očividně chtěla, abychom nejdříve viděli Remuse Lupina. A teď musíme vidět ji. A Draco, víš, že nitrozpyt je víc než rozumná cesta. S myslánkou uvidíme, co nám může poskytnout a ani okamžik víc. S nitrozpytem hledám odpovědi v každém okamžiku, pokud jsou třeba další.“

„Na čemž nebude záležet, jestli zemře, když budeš – když budeš –“

„Nezemře,“ oznámil Harry najednou. „To si taky pamatuju. Snape ví, jak být jemný, když vstoupí do tvé mysli. Je to, jako když tě unáší velká řeka chladivé vody. Až na to, že ta voda je jemná jako rozpuštěné máslo. Ale stále chladivá. Těžko se to vysvětluje. Ale byl jsem tehdy opilý, takže…“ Harry zavrtěl hlavou. „Dal jsi mi ji. Myslím mudlovskou whisky. A pak se divíš, když si myslíme, že je v pořádku se opít?“

Snape měl vlastní otázku. „Takže si teď pamatuješ vše?“

„Ne, jen sem tam záblesky. Vyvolává je kontext. Tak nějak jsem to i říkal.“

To Snape také ignoroval a vrátil se k Dracovi. „Co si Harry vybavuje, je spíš nitrobrana než nitrozpyt. Ale Draco, umím být velmi, velmi jemný. Můžeš mi se svou matkou věřit.“

„Věřím ti. Ale stejně si myslím, že nitrozpyt je příliš nebezpečný. Budeš tam muset nějakou dobu zůstat. Co když to její psychika neunese?“

„Nitrozpyt odemyká vzpomínky, ne psychiku,“ vyhrkl Harry. Tato myšlenka ho napadla, aniž ji uměl vysvětlit. Ale byla to vzpomínka, to si byl jistý. „A myslánka mi ukáže, o čem vím, že si pamatuju.“

„Loni jsem mu toho řekl víc,“ zamumlal Snape. „Ale Harry to v podstatě vyjádřil správně. Nitrozpyt mi může pomoci zjistit, co se stalo a na co si tvá matka nevzpomíná. Drobný detail pohybu hůlky, když byla prokleta. Přesnou intonaci inkantace. Věci, které mohou tvořit klíčový rozdíl. A… Je mi líto, že ti to říkám tak přímočaře, Draco, ale chránit ji před nitrozpytem za cenu jejího života je bláznovství.“

Draco stiskl rty a zavrtěl hlavou. Ale ne odmítnutím, jak se ukázalo. „Tak až se probere. Musí souhlasit a připravit se na to.“

Snape ho krátce objal. „Ano, vím, že je to těžké rozhodnutí. Jsem na tebe pyšný, Draco.“

Draco Malfoy je hrdý a inteligentní mladý muž…

Draco na chvíli ztuhl a najednou se zhroutil, uvolnil se do objetí, jeho perfektní vyrovnaný postoj se zcela sesul a přes rty mu unikl povzdech. „Mám… mám… mám…“

Harry se nikdy nepovažoval za obzvlášť intuitivního, ale z nějakého důvodu se mu zdálo zjevné, co se Draco pokouší říct. A co nemůže vyslovit. „Máš ho taky rád,“ vybídnul jej. „Do toho. Dokážeš to říct. No tak, jsou to jen tři slova navíc a stejně už to ví.“

Draco trhl hlavou stranou a zamračil se. Nicméně pak ta slova pronesl. „Mám tě taky rád, Severusi.“

„Řekni mu táto,“ pobídl Harry. „Jak jsi poradil mně. Počkat, promiň, tohle se mi vrátilo pomotané. Myslím, že to byl Dudley, kdo mi řekl –“

„Harry.“ Snape vyčkal, dokud nezískal jeho pozornost. „Jakkoliv mě těší, že si víc a víc vzpomínáš, možná bys mohl chtít popřemýšlet o potřebě –“

„Zapracuj na načasování,“ přerušil jej Draco. „Táta a já máme chvilku, jestli sis nevšiml!“

„Všiml jsem si. Promiň. Je to nějak nové, takže nejsem zvyklý –“ zmlkl, než se jeho nesouvislé blábolení protáhne o další minuty. „Promiňte. Mějte si svoji chvilku.“

Ale zdálo se, že jejich chvilka pominula. Draco rozpačitě odstoupil od Snapea a šel znovu držet hlídku u matky. „Je čas obnovit kouzla, co doporučila madame Pomfreyová. A potřebuje dávky tří dalších lektvarů. Dohlédnu na to a počkám, až se vzbudí. Ale potřebuje živiny, aby zesílila, než… Řeknu ti kdy. Vy dva začněte pracovat na té bolesti hlavy. Nebo na něčem.“

Snape krátce zaváhal, ale když je Draco odmávl, vyšel z pokoje a Harry jej následoval.

****

Posadili se v obývacím pokoji, Harry na gauč, zatímco Snape se ponořil do ušáku a prsty spojil před tváří do stříšky a upřel na Harryho temný, neproniknutelný pohled. Protože nic neříkal, Harry začal.

„Ehm, takže vzpomínky.“ Lepší než mluvit o Snapeově legendární minulosti. „Když mi Draco začal vyprávět některé věci, sám jsem si začal trošku vzpomínat, tedy až do vánočního plesu. Po něm se vzpomínky přestaly vracet. Až donedávna. Ale tyhle návaly jsou nové. Bezdůvodně přichází jedna vzpomínka za druhou. Nezačínám si vzpomínat, přitom se vůbec nesnažím. Pak to spustí nějaké slovo nebo myšlenka a bum! Jsou tady.“

„No, nemůžu ti dávat dávku každý den. Ten lektvar ani není bezpečný, pokud nemáš až omračující bolest hlavy. Je to jasné?“

„Jo, ten líný hamer? Myslíš, že proto?“

Snape sebou trhl.

„Cože?“

„Lillehammer, když se ptáš.“

Harry mávl, jako by to bylo nedůležité. „Neměl takové účinky, když jsem ho užil dřív. Kdy jsi mi řekl o tom chameleonovi?“

Snape si jedním dlouhým prstem přetřel nos. „Možná to bylo příliš brzy po vánočním plese a mohlo se přihodit cokoliv, co brání tvému pokroku. Nebo obsah našeho rozhovoru může bránit zábleskům vzpomínek.“

Tradiční vánoční dekorace vycházejí z rostlinných 

Harry ten záblesk ignoroval jako neužitečný, i když jej slyšel Snapeovým hlasem.

Vrátil se k rozhovoru o chameleonovi. Zjistil, jak přesně rodiče zemřeli, Snapeovu roli v tom a pak zjistil ty strašné věci o jeho dětství… možná to bylo natolik strašné, že nebyl prostor pro náhodné záblesky.

Nebo možná bylo tím skutečným problémem něco z plesu. „Myslíš jako vidět Remuse jako Malfoye? Moje mysl to neunesla a ustoupila, abych si nevzpomněl na…“ přinutil se to říct, „jehly?“

„Vyčaruj jehly, můj Luciusi,” zašeptal Voldemort a nastavil ruku „Chlapec se bojí jehel, jak dobře víš.“

Harry se kousl do rtu tak silně, že ucítil krev. Necítil bolest, ne s lektvarem, který momentálně ulehčoval hlavě.

„Další nával?“

„Jo,“ zamumlal Harry. „J-jehly. Asi, myslel jsem, že ty j-jehly byly Malfoyův nápad. Ale teď slyším, jak mu Voldemort říká, aby je pro něj vyčaroval. A teď vidím tebe, jak mi vyčarováváš whisky, kterou jsem musel vypít před hodinou nitrozpytu na čísle dvanáct. A teď křičíš, že jsem pitomec, a samozřejmě Lucius vypadá, jak by měl, když si jej vytvořily moje vzpomínky. Tomu nerozumím.“

Snape si povzdechl. „Hádali jsme se, jestli jsi ve snu viděl samotného Luciuse nebo někoho pod mnoholičným.“

Může mnoholičný napodobit magický podpis?

„Co má sakra mnoholičný společného s podpisy?“ vybuchl Harry. „Už je mi z toho zle! Je to na hovno, jak do mě všechny ty vzpomínky narážejí jen proto, že někdo řekl zatracené slovo!“

Očekávám, že odpovědi poznáš, až se ti vrátí všechny vzpomínky…

„Musí být frustrující –“

Harry málem vycenil zuby. „Myslíš? A trpěl jsem ztrátou paměti i loni? Protože jsi mi, sakra, v hlavě řekl, že něco poznám, až se mi vrátí všechny vzpomínky!“

„To jsem ti řekl, když jsi mi poskytl vzpomínky k nahlédnutí v myslánce.“

Ale jaký obrázek sis vytvořil, když jsi nahlédl do myslánky? Jistě ne dobrý…

„Sklapni, sklapni, sklapni!“ zakřičel Harry. Jakmile zaslechl zabouchnutí Narcisiných dveří, přinutil se uklidnit. „Promiň. Nemyslel jsem tebe.“

„Ne mé současné já.“

„No, že slyším tvé minulé já v hlavě, není tvoje chyba. I když to byl tvůj lektvar.“

„Což nás přivádí zpět k problému s hlavou,“ podotkl Snape.

„Doprdele práce,“ zaúpěl Harry. „Mám si vybrat! Buď mi vybouchne mozek, nebo se budu nořit do jedné náhodné vzpomínky za druhou. Jako chci si vzpomenout, ale totálně se zcvoknu, jestli to bude pokračovat!“

Zbláznil ses? Lucius Malfoy nenosí džíny

Slyšet v hlavě Rona byla změna, ale ten komentář byl tak podivný, že Harry nechal svoji hlavu svěšenou a přál si, aby zmizela a on už se necítil takto.

„Jako podpůrné opatření se můžeme maximálně snažit o zajištění, aby se ty bolesti zmírnily.“

Jo, tak to vypadá fakt pravděpodobně.

„Nebo můžeš prozkoumat ten Lillehammer a zjistit, proč spouští ty návaly, a vytvořit přípravek, který mi pomůže vzpomenout si, aniž by to bylo tak… tak roztříštěné a náhodné?“

„Můžu se pokusit,“ připustil Snape. „Ale pochybuju, že výsledný lektvar bude bezpečné užít, pokud tě skutečně nebude bolet hlava.“

„Do hajzlu!“

Snape si povzdechl, opřel lokty o kolena a naklonil se, aby se setkal s Harryho pohledem. „Ano, toto je tvůj domov a jak mluvíš je jen nepatrně důležité vzhledem k ostatním problémům. Ale Harry, ocenil bych, kdybys mírnil svůj slovník.“

Měl pravdu, bylo to sakra naprosto nedůležité. Ale šlo i o Snapeův domov. „Jo, dobře,“ zamumlal a uhnul očima. Stejně je to blbý zlozvyk. Mohli by ho kvůli tomu vykopnout z bystrozorského tréninku.

Pracoval jako bystrozor, ale plat odmítl

Promyslím ten tvůj nápad ohledně lektvaru,“ ujistil jej Snape. „Můžeme se mezitím zabývat prvotními příčinami tvých bolestí hlavy?“

„To bych raději nedělal,“ prohodil Harry suše. „Jsem si jistý, že samotné bolesti jsou důkazem.“

„Ale není moc nebelvírské utíkat od problémů, že?“

Vzhledem k tomu, že Snape v Harryho přítomnosti urazil Nebelvír alespoň milionkrát, Harry se chystal vypustit pár slov, doprdele mezi nimi. Naštěstí jej zastavil Snapeův hlas v hlavě.

Můj vlastní syn, kterého jsem si za syna vybral, je Nebelvír.

„Zajímavé, jak chceš, abych byl Nebelvírem podle toho, jak se ti to hodí,“ řekl namísto toho.

„Vždycky budeš Nebelvírem,“ odvětil Snape klidně. „Což nic nemění na tom, že máš i zmijozelské sklony, Harry. Jen pár z nás má znaky jen jedné koleje.“

Harry neodpověděl.

Jsi ochotný se mnou pojmenovat příčiny tvých bolestí hlavy, Harry?“

Nechtěl, ale raději teď než později bez lektvaru. Možná i dobře, že jej rozptylovaly záblesky. „Dobře. Takže nelíbí se mi přemýšlet o tom, že jsi byl Smrtijed. Je to tak kurevsky velké překvapení?“

Snape vulgární výraz nekomentoval. „Samozřejmě není. Ale dřív ti to až tak nevadilo.“

„Možná vadilo. Myslím…“ Harry si odkašlal. „Je mi celkem jasné, že mi loni hodně vadilo, jak mluvíš o Nebelvírech. Ale rozhodl jsem se nedělat povyk. Asi jsem se bál, že přijdu o to, co mám. Toto by mohlo být to samé. Předpokládám, že jsem byl vždy nervózní, že jsi následoval Voldemorta. A teď můj mozek zajišťuje, abych své pocity neodsunoval.“

„Nemůžu změnit, čím jsem byl,“ odvětil Snape chladně. „Nebo co jsem udělal. Nebo co mě utvořilo.“

„A já nemůžu změnit, že mě bolí hlava, když nemůžu užívat ten Lillehammer, protože mi hrozí, že z něj zešílím.“

„Nemusíš šetřit mé city, Harry, nezešílím…“

No, tohle už moc nedělá. Už ne.

„Nedá se nic dělat,“ prohlásil Harry stejně chladně. „Ale je ironické, že nemůžu zapomenout, že jsi kdysi býval Smrtijedem. Ale, no, možná byste s Dracem na to mohli přestat poukazovat. A já se pokusím na to nemyslet.“

„Nejsem si úplně jistý, že předstírat, že minulost neexistuje, je to nejlepší,“ zamumlal Snape a zavrtěl hlavou. „A asi to ani není možné, Harry. Obvykle, když se člověk snaží na něco nemyslet, myšlenka o to víc dotírá.“

„No, pak nevím, co uděláme!“

„Možná opak. Rozhovor místo mlčení. Takže pak dokážeš… začlenit minulého-a-současného-Severuse-Snapea do jednoho kouzelníka ve tvé hlavě. Nakonec.“

„Zatímco celou dobu budu křičet bolestí hlavy? Nebo poslouchat ozvěny hlasů každých pět vteřin?“

„Nevím, co jiného dělat, Harry,“ pravil Snape.

Harrymu bylo jedno, jestli je krutý. „A já si myslel, že máš být ten chytrý! Jestli jsi, vymyslíš něco lepšího!“

Snapeovu odpověď přerušilo tiché odkašlání.

„Vím, že ruším,“ ozval se Draco tiše ode dveří. „Ale matka je vzhůru. A… snad připravená. Měla trochu jídla a džusu a polední lektvary. Všechno jsem jí vysvětlil a je… připravená,“ zopakoval.

Snape se ještě jednou podíval na Harryho a vstal. „Popřemýšlím o tom, Harry. Máš mé slovo.“

Harry úsečně přikývl. „Děkuji. Vím, že musíš…“ neurčitě mávl rukou. „Zůstanu tady.“

„Ne, pojď, prosím“ pobídl ho Draco. Přešel k němu, popadl ho za ruce a vytáhl z pohovky. „Prosím, Harry. Potřebuju vás tam oba. Jsme rodina!“

Jsme rodina, pánové.

„Nemůžu Snapeovi pomoct s nitrozpytem –“

„Můžeš tam být pro mě.“

Jsme rodina, pánové.

Sakra. Protože jsou. „Dobře,“ Harry se nechal vytáhnout Dracem na nohy.

Jsme rodina, pánové.

„Dobře, dobře!“ Harry se vzdal a zařval na ty hlasy: „Jsme zatracená rodina!“

Viděl, jak si Draco a Snape vyměnili ustarané pohledy, ale ignoroval je. S hlavou vysoko zdviženou zamířil zpět do pokoje Narcisy Malfoyové.

ooOOoo

„Ano,“ souhlasila Narcisa jediným nezřetelným slovem. Opírala se o polštáře a Draco seděl vedle ní a podpíral ji ve volném objetí. Snape se usadil na kraj postele na druhé straně tak, aby se stačilo jen předklonit a mohl jí hluboce pohlédnout do očí.

„Bude to zvláštní pocit, ale pokus se uvolnit,“ radil Snape. „Ale nesnaž se myslet na to, že chceš, abych to udělal. Namísto toho se soustřeď na tu jedinou vzpomínku, maximálně dvě, které nám nejvíc pomůžou určit tvoji kletbu. To je vše, co chceme, Ciso. Jen informaci, která nás dovede k protikletbě.“

Omámeně přikývla s modrýma očima již upřenýma do Snapeových tmavých.

Snape se předklonil snad s ještě tvrdším pohledem. Draco si ji přitáhl, ale nedržel ji pevně, ani ji neomezoval, ale snažil se, aby se cítila bezpečně. Chráněná. Milovaná.

Harry, stojící v koutě, se zachvěl. Ne z toho, co viděl, ale z hlasů ve své hlavě. Celou dobu přicházely rychleji a rychleji.

Aranova podivná touha promluvit si s Luciusem, místo se mnou… Soustřeďte se. Umístěte se do svého ohně… Ochránit tě tam před kletbou nebo kouzlem by nedokázal ani kouzelník plně vycvičený pro boj proti temným silám… Například informace, které poskytl Brumbálovi o aktivitách Vy-víte-koho. Nějaké zvláštní informace…

Jen dobře, že nitrozpyt byl tak tichou záležitostí.

Ale samozřejmě, nemohl trvat věčně. Dokonce netrval ani dlouho, protože Snape chtěl minimalizovat pravděpodobnost zhoršení Narcisina stavu. Nebylo divu. Kdyby zemřela, protože Snape přesvědčil Draca, aby nitrozpyt dovolil… Harry se opět zachvěl.

Snape se opřel a protřel si spánky. Trochu zasténal a nakonec zavřel oči.

Draco zůstal na svém místě, jen hladil matku po ramenou a postupně ji pokládal, aby mohla spát. Stále ještě byla při vědomí a oči jí jasně planuly jako by horečkou, když zvedla chvějící se ruku a nechala ji padnout na přikrývku.

„Je to v pořádku, Narciso,“ zachraptěl Snape hlasem tak drsným, že Harryho napadlo, jestli není nitrozpyt mnohem náročnější, když má být proveden jemně. To by mohlo vysvětlit některé věci z hodin nitrobrany v pátém ročníku…

Já bych totiž rád věřil, že moje uzavírání je dost dobré na to, že Pán zla nikdy nevidí obrazy, které já používám k tomu, abych mu odolal

Nitrobrana!

Harry uvažoval, proč ho to nenapadlo dřív. Asi že ji provozoval celou dobu; už si ani neuvědomoval, že je pod nitrobranou. Nebo za to mohly objevující se vzpomínky, které jej tak zatraceně rozptylovaly, že sotva vnímal rozhovor, natož aby na něco přišel.

Ale teď to zkusil, stiskl víčka a přitáhl svůj mentální oheň. Popostrčil jej ke spodní části levé oblasti mysli, odkud jako by ty návaly vzpomínek pocházely. Pokusil se je přehradit, a když další pronikla, zdvojnásobil zeď. Pak ztrojnásobil.

A pak hlasy v jeho hlavě umlkly.

Ale okamžitě si uvědomil, že někdo byl vně jeho lebky. Dva lidi.

„Harry? Harry!“

Ach, někdo s ním třese. Docela dost. Zvláštní, že si nevšiml.

Otevřel oči a kvůli světle sebou trhl, byť jen instinktivně. Hlava ho nebolela. Vlastně ji pořád necítil. „Jo, jsem v pohodě, můžete ale přestat křičet? Jo. Dík.“

„Co tě uvedlo do transu?“ zeptal se Severus.

„Jenom já. Přizpůsoboval jsem nitrobranu, aby nepropustila ty pitomé vzpomínky.“ Počkat, to znělo pitomě. Chtěl si přece vzpomenout. „Byly jak netopýři ve zvonici. Musel jsem něco udělat.“

Pohlédl z Draca na Snapea, ale ani jeden nevypadal, jako by věděl, co říct. Snape přešlápl docela neklidně, což mohlo jedině znamenat, že jej něco hluboce znepokojilo.

„Jak šel nitrozpyt? Daří se mámě dobře?“

„Ne, ale to ani předtím,“ Draco se jaksi celý schoulil do sebe strachem. „A teď je pravděpodobně ještě vyčerpanější. Hned usnula.“

„A?“ Harry se otočil na Snapea. „Našel jsi něco užitečného?“

„Ty jsi neslyšel jediné slovo, co Severus řekl?“

„Na tom nezáleží,“ ohlásil Snape. „Draco, sešli signální kouzlo, které nás upozorní, až se tvá matka pohne, a pak za námi přijď.“

Chvíli nato se všichni tři posadili v obývacím pokoji. Harry se tentokrát vyhnul pohovce a Draco jej napodobil. Snape se na ně ironicky podíval, ale pak pochopil narážku a místo křesla si vybral kanape.

„Lehni si, Severusi,“ naléhal Draco. „Vím, že taková opatrnost musela vyčerpat.“

Další ironický pohled, tentokrát jej doprovodilo stočení rtů. „Nalil byste mi některý Galliano? Hodilo by se mi něco na vzpružení.“

„Rád to udělám,“ odpověděl Draco okamžitě a zněl podivně vesele.

Snape zavrčel z hloubi hrdla. „A ne, s bratrem si nedopřejete mého likéru, ani ničeho jiného, ne po tom vašem potřeštěném kousku –“

„Ani by se mi nesnilo tě požádat,“ zamumlal Draco s drzostí v každém slovu. „Chystal jsem se ti říct, že budu potřebovat heslo, protože ho hlídáš.“

„Jak to, že –“

„Ne, nevstávej,“ zasáhl Harry. „Prostě mu to heslo řekni. Nezneužije tvoji důvěru hned potom, co ses vyčerpal při pomoci jeho matce! A já taky ne,“ dodal rychle.

„Dobře,“ vyštěkl Snape a švihem zápěstí hodil svoji hůlku Dracovi. „Tvojí se neotevře a já nejsem v kondici sesílat něco zbytečného. Zimozelen.“

„To by nebylo mezi mými prvními desíti pokusy,“ zamumlal Draco. V cukuletu otevřel skříňku a podle Harryho nalil hodně velkorysou dávku likéru. Ale takhle liberálně naléval i při jejich čajové společnosti.

Skleničku však nepodal Snapeovi, ale Harrymu, aby ji předal. A pak počkal, dokud muž nepolkne tři pořádné doušky, než se zeptal: „Zimozelen? Co to znamená?“

Snapeovu bledou tvář zalil jemný příval barvy. „To není tvá věc!“

„Nedůtklivý.“

Zmlkni!“

„Ježíši, Draco, nech ho být,“ ozval se Harry. „Nemá na to náladu.“

Snape však náladu měl, protože se rozhodl Draca popíchnout. „Děkuji ti, Harry,“ pronesl a z hlasu mu prýštil cit. Kdysi by jej Harry vůbec nepoznal, tak jej naplňovala láska. „Velmi ohleduplné. Jsi tak dobrým synem.“

„Budu předpokládat, že za tu tvoji řeč může likér,“ pronesl Draco odměřeně.

Harry předpokládal, že za tím zimozelenem je něco hodně osobního. Bože. Možná to má co dělat s těmi strašnými věcmi, co Severusovi vyklouzly o jeho dětství. Nezdálo se to až tak nepravděpodobné. To by nechtěl připomínat.

„Už se mě na to heslo neptej! Už mám dost toho, jak překračuješ hranice a ignoruješ mé jasné požadavky, abys to nechal být!“

„Taky by sis měl odpočinout.“ Harry ukázal na Snapeovu skleničku, která již byla prázdná. „Ještě?“

„Ne.“ Snape se k pití nazdvihl, ale teď se znovu opřel a dokonce dal na pohovku i nohy, jak ho Draco pobídl. Nejdříve si ale skopl boty. Harry se snažil nezírat. Opravdu by neměl. Byli rodina a toto byl jejich domov. Nemohl si však vybavit, že by někdy viděl Snapea tak uvolněného. Dokonce ani nepožádal o svoji hůlku.

„Narcisa mi podsunula dvě vzpomínky. Nahodile, takže bylo náročné je oddělit. Asi kvůli její slabosti. Ale pochopil jsem toto – Voldemort ji neproklel. Byl u toho, ale kletbu seslala Belatrix.“

„Jakou?“ zeptal se Harry. Proč nebyl Draco nadšenější? Pokud kletbu poznají, budou mít alespoň osmdesátiprocentní šanci na nalezení protikletby!

„Seslala ji neverbálně. Určitě dokážu zopakovat pohyb, ale rty té ježibaby se ani nepohnuly.“

„Ježibaby, ha,“ vyštěkl Draco. „Čubka je to. Udělat tohle mé matce! Vlastní sestře! Vlastní těhotné sestře! S miminkem na cestě! Čistokrevným miminkem!“

„Myslel jsem, že ti na tom –“

„Ale pro jednou ve svém pitomém životě sklapni, Pottere! Nezáleží! Ale drahé tetě Bele by mělo! Co za čistokrevného fanatika si myslí, že je dobrý nápad zabít Malfoyům matku i dítě najednou? Když každý idiot vidí, jak po generace počet čistokrevných klesá?“

„Takový, co je posedlý Voldemortem,“ řekl Snape. „Téměř jistě je už jeho milenkou.“

Fuj. „To je hnusné,“ vydechl Harry. „Nedostanu tu představu z hlavy, uvědomuješ si to? A, bože, je to fakt nechutné, a nemůžu si pomoct, ale představuju si, jak se kolem nich plazí Nagini – počkat, možná bych tohle taky mohl dát pod nitrobranu –“

„Přestaň s tím!“ Snape i toto musel myslet vážně. Skutečně mrštil prázdnou sklenicí přes místnost, až se o protější zeď roztříštila na tisíc kousků. To přitáhlo Harryho pozornost víc než slova. „Nemůžeš použít nitrobranu na každou myšlenku, které se chceš vyhnout, Harry! Prostě nemůžeš!“

„Nechystal jsem se!“

„Přímo před mýma očima upadáš do zlozvyku,“ zavrčel Snape, načež se zhluboka nadechl a promluvil mírněji. „Pro teď je přijatelné vyrovnávat se takto s lektvarem vyvolanými návaly vzpomínek. Ale musíš odolat impulzu zatlačit každou nepříjemnou představu za mentální oheň. Nitrobrana má chránit mysl před vnějším vpádem, ne před sebou.“

„Nebezpečné?“

Snapeovy prsty se zkroutily do drápů a ústa strnula. „Copak jsem to teď neřekl?“

Neřekl, ale Harry pochopil. „Dobře.“ Potřeboval však něco jiného k přemýšlení. „A co druhá vzpomínka?“

„Bratranec Sirius,“ odpověděl Draco.

„Opravdu?“ Harry nakrabatil čelo.

„S Narcisou pili čaj v knihovně Grimmauldova náměstí. Oba byli mnohem mladší. Black vypadal jako prvák, možná druhák,“ vysvětloval Snape. „Narcisa mohla být v pátém ročníku. Sotva se dostal ke slovu, protože Narcisa neustále žvanila o Luciusovi a jak perfektně báječné bude provdat se za něj. A on odpověděl, že jakýkoliv kouzelník by byl lepší než Black.“ Snape pokrčil rameny. „To bylo vše, co mi ukázala. Hledal jsem hlouběji, ale přestal jsem, když jsem zaznamenal, jak se její zdravotní stav zhoršil.“

„Proč by Sirius zmiňoval svoji rodinu?“ zeptal se Harry Draca. „Tvoje matka by si stejně nemohla vzít Blacka. Teda, dost vzdálený příbuzný by nebyl incest, ale stejně…“

Draco zvedl ramena. „Siriusovi rodiče byli bratranci přes koleno. Takových sňatků je v rodokmenu Blacků víc.“

„Jo, pamatuju si na ten gobelín,“ zamumlal Harry. „Je ale divné, že ukázala na Siriuse. Neměla jak zjistit, že s ním můžeme mluvit. Tedy jestli si nemyslela, že tu skončil jako duch.“

„Mohla poukázat na určitou informaci, ne na Siriuse samotného.“

„Ale jakou informaci? Že bylo dobře, že se nechtěla provdat do vlastní rodiny?“ Harry si povzdechl. „No, díky bohu, že se Siriuse můžeme zeptat. Možná bude vědět, proč si myslela, že ten rozhovor bude vodítkem k tomu pustošivému prokletí.“

Snape se jedním plynulým pohybem posadil a pokusil se vytáhnout hůlku, ale pak raději sáhl po botách. „Možná už ho máme. Narcisa zamýšlela upozornit nás na dědictví Blacků, takže si s Dracem myslíme, že je to kletba pokrevní linie. Nejspíš ji může seslat jen někdo s legitimním jménem Black.“

„Nebo ji zvrátit!“ zvolal Harry. „Mohl by Sirius?“

„Ne zpoza závoje. Ale alespoň by mohl znát protikletbu.“

„Pak to může udělat Draco,“ Harry přikývl. „Pamatuju si, jak jsi mi řekl své adoptivní jméno. Dost dlouhá záležitost. Ale je v něm pořád Black, ne?“

Draco zvadl přímo před Harryho očima, i když zůstal vzpřímený. „Neměl jsem s tím začínat. Mohl jsem ho přidat, ale nepřidal, protože jsem imbecil! Co to sakra se mnou je? Draco Alain Gervais Malfoy Snape, spousta místa i pro Blacka! Mám předka s desíti nebo dvanácti jmény, pět nic není! A teď moje matka zemře hroznou smrtí a je to jen moje vina!“

„Neproklel jsi ji, Draco!“ zvolal Harry a spěchal popadnout bratrovu ruku.

„Ty jsi Siriuse neposlal Avadou za závoj, Harry,“ vrátil mu to Draco.

„Ne, neposlal. Byla to Belatrix. Toto je Belatrix,“ odsekl Harry. Zvláštní, jak rychle se tentokrát dobral k jádru věci. Pořád se cítil provinile, že byl tak pitomý a přihnal se na ministerstvo, ale možná poprvé od té doby se necítil, jako by doslova Siriuse zabil.

„Byla to Belatrix,“ zopakoval, tentokrát víc udiveně. „Můj bože. Belatrix ho zabila. Belatrix ho zabila. Nem… víš, nemyslím, že mi to dřív opravdu docvaklo. Ne tak, aby se to počítalo.“

Severus mu položil ruku na rameno. „Je dobře, že jsi odhodil jedno břemeno, Harry. Velmi dobře. Pokus se ho nechat tam, kde je. Už jej nezvedej.“

Harry přikývl. „Pokusím se. Tedy, poslechnu. Myslím, že to dokážu… pomáhá, že Sirius vypadá tak spokojeně. A že mi to nikdy nevyčítal.“ Pak se obrátil k bratrovi. „V žádném případě to není tvoje chyba, Draco. Ale pořád můžeš být tím, kdo ji zachrání. Jen si znova změníš jméno.“

„Neposlouchal jsi? Jestli je kouzlo spojené s pokrevní linií, musíš to jméno získat legitimně! Nemůžeš jen podepsat papír! Magie musí věřit, že Blackem jsi, Harry!“

„Ale ty jsi napůl Black!“

„Jsem Black beze jména!“

„Tak najdeme dalšího Blacka –“

„Dostatečně blízkého příbuzného? Teta Andromeda se vzdala jména Blacková, když se vdala. Tonksová je jako já, nikdy ho neměla. Ale zkurvená teta Bela, ta si ho musela nechat, i když si nakonec přidala Lestrangeová!“

Harry se jen snažil pomoci, ale nepovedlo se, naopak. Jeho návrhy jen v Dracovi zvyšovaly hysterii. Naštěstí měl Snape lepší nápad.

„O tom kouzle téměř nic nevíme a o protikouzle už vůbec nic,“ ostře utnul jejich hádku. „Máme jen domněnky. Je čas jít po jediném vodítku, které nám Narcisa dokázala dát. Harry, přines to rozbité zrcadlo. Draco, přivolej pár Harryho sladkostí ve tvaru mašličky. A vrať mi hůlku.“

Chvíli poté všichni tři zamířili chodbou, kde na ně čekalo Zrcadlo všech duší.

****

„Siriusi,“ přivítal Harry vřele svého kmotra, který vklouzl do rámu.

„Hadí jazyk,“ zasmál se Sirius a zavrtěl hlavou.

No, už si na to zvykli. Harry přestal počítat, kolikrát takto seděl a klábosil se Siriusem. Sirius jej bohatě zásobil zábavnými historkami o rodičích v Bradavicích, dokud se Harrymu nevrátila angličtina. A pak si povídali někdy i celé hodiny.

Ale tentokrát to bude jiné. Harry zavrtěl hlavou a ukročil. Mávl na Snapea a Draca, aby přistoupili, a gestem se snažil Siriusovi naznačit, že jeden z nich musí převzít rozhovor.

„Bratranče Siriusi,“ pozdravil Draco poměrně formálně a uhladil si vlasy, jako by byl nervózní. „Doufám, že se máš dobře na onom světě. Dostali jsme se do úzkých a doufáme, že bys nám mohl věnovat svoji neocenitelnou pomoc.“

Siriusovy zuby se zableskly v úsměvu. „Buď šťastný, bratranče Draco, jakmile si ze zadku vytáhneš tu násadu od koštěte.“

Draco zamrkal. „Cože?“

„Přestaň mluvit jako stopadesátiletý!“

„Dobře,“ odfrkl si mírně Draco a ruce v pěst zastrčil do kapes u kalhot. „Moji matku prokleli. Potřebujeme kletbu zvrátit a myslíme, že bys mohl vědět jak.“

„Pro toho Smrtijeda byla příliš dobrá,“ zavrčel Sirius. „Přesto nechápu, proč mě považuješ za způsobilého! Nevěděl bys ty víc o kouzlech, ke kterým měl tvůj otec sklony?“ pak pohlédl na Snapea. „Jeho druhý otec. Víš, koho myslím.“

Snape v odpověď jen naklonil hlavu.

„Ale ne, ne, Lucius s tím nemá nic společného,“ Draco rychle vysvětloval. „To teta Belatrix ji proklela. Nějakou magií Blacků. Něco spojeného s pokrevní linií.“

„To moc okruh nezužuje. Jakou kletbu Bela použila?“

„Doufali jsme, že nám to řekneš,“ pronesl Snape a přiblížil se k Dracovi. „Narcisa je příliš slabá, ale podělila se o vzpomínku na seslání té kletby. Belatrixin pohyb hůlkou vypadal takto…“ Snape provedl sérii spirál, každá byla větší než ta předcházející. „Nepronesla žádnou inkantaci.“

Sirius překvapeně ustoupil a zesinal. Ani nemohl promluvit. „Chřadnoucí čarodějka,“ nakonec zaúpěl. „Ale ne. Ach, Narciso…“

„Takže tu kletbu znáš,“ v Dracově hlase zaznívala naděje. „Víme, že bude trochu složité najít nějakého Blacka, který sešle protikouzlo, ale –“

„Draco,“ přerušil jej Sirius a v hlase mu zaznívalo cosi naprosto hrozného. Něco definitivního. „Jediná osoba, která by mohla seslat protikouzlo na Chřadnoucí čarodějku, je manžel. Ale pravdou je, že Lucius prostě není dost černý.“

„Lucius nebyl černoch ani trochu. Mluvíš z cesty,“ stěžoval si Draco.

„Ne černý barvou kůže, musí být černý. Černé srdce, to je to. Temný.“ Sirius si povzdechl a pokračoval. „Chřadnoucí čarodějku vynalezla moje rodina, to je pravda. Ale není spojená s pokrevní linií. Nemůže být doslova spojená s pokrevním příbuzenstvím, protože protikletba potřebuje spojení manželské. Ty dvě spolu nejdou dohromady.“

Draco přikývl. „Dobře, to dává smysl.“

Možná někomu s intuitivním pochopením kouzel, pomyslel si Harry. Nemyslel, že by už dokázal mluvit anglicky, proto zvedl obě ruce do vzduchu, trochu je oddálil a rozšířil oči a snažil se naznačit zmatení.

Snape nakonec pochopil. „Vysvětli to detailněji, Blacku. Harry nevyrostl v naší kultuře.“

Sirius krátce stiskl rty. „A ví, jak je mi to líto.“

„Je to v pořádku –“ Ne, pořád hadí jazyk. Poznal to podle výrazů všech třech kouzelníků.

„Takže spojení manželské,“ pronesl Sirius tentokrát razantně. „Jestliže je žena prokleta Chřadnoucí čarodějkou, protikouzlo může seslat jen manžel. To je celé. Má rodina tu kletbu používala staletí, aby přinutila ženy do manželství. Kletba vysaje čarodějčinu magii a životní sílu, dokud nezemře. Jediný způsob, jak z toho ven, je provdat se za Blacka, který žádal o její ruku. Nezáleží, nakolik ji miluje, protikletbu může seslat, až když je s ní spojený doživotně.“

Harrymu to přišlo naprosto choré. Špatné, dokonce –

„To je… choré,“ vydechl Draco. „Je to špatné.“

Harry téměř odfrkl, ale dokázal se zarazit.

„Od začátku, do konce,“ souhlasil Sirius a zašklebil se. „Proto trvá dlouho, než ta kletba zabije. Aby měla čarodějka čas změnit názor. Proto každý, kdo je dost Black, může seslat tu kletbu, ale protikletbu může seslat jen hůlka manžela spojeného doživotně.“

„Takže ženu může proklít příbuzný, i kdyby ji muž, který po ní touží, nechtěl provést.“ Draco vytrhl ruce z kapes a začal si je mnout. „A zkurvená teta Bela věděla, věděla, když ji seslala na moji matku, že už ani manžela nemá! Věděla, že je to rozsudek pomalé smrti, a přesto to udělala!“

„Draco!“ vyštěkl Severus. „Rozvaha!“

Draco najednou polkl a hned se pokusil couvnout. „Aha, no… jo. Kontrola nutkání?“ nabídl chabě. „Ale podívej, tati –“

„Aha, jsem táta, když se snažíš vlichotit se,“ zahromoval Severus. „Nic takového jsi neměl říkat!“

Draco se trochu sebral. „Ale Sirius byl v Řádu, tak jsem myslel, že bude v pořádku, když bude vědět… správně?“

„Nechovej se, jako bys to byl ty, kdo ztratil paměť!“ štěkl Snape. „Tento bod jsme probírali. Už není v Řádu! A za Závojem nelze použít Obliviate!“

Sirius to handrkování ignoroval. Tmavé obočí se mu spojilo, čelo nakrčilo a zpracovával Dracova slova. „Pamatuju si Narcisinu svatbu. Šlo o pouto na celý život. Nechtěla slyšet o čemkoliv slabším. Luciuse považovala za svého vlastního zmijozelského prince. Takže jestli nemá manžela, nemohla se rozvést, takže to může jen znamenat…“

„Ano, Blacku,“ pronesl Snape tónem, který měl vyznít jako znuděný. Ale vyzněl hlavně nevrle. „Lucius Malfoy je mrtvý. Buď té lásky a nech si tu informaci pro sebe bez ohledu na to, koho na onom světě potkáš. Neinformuj ani Harryho rodiče.“

„Dokážu udržet tajemství,“ odfrkl si Sirius. „Harryho život by byl značně lepší, kdybych ho tolik udržet nedokázal. Ale budeš mi dlužit, Snape. Na to můžeš vsadit své umaštěné vlasy.“ Zvedl obočí a naklonil se k povrchu zářícího zrcadla. „I když teď už nejsou tolik mastné, co? Konečně jsi objevil šampón?“

„To stačí, Siriusi,“ pokáral ho Harry. Trochu jej znechutilo, že se uchýlil k tak pitomým urážkám, když je Draco zoufalý kvůli umírající matce. Podle pohledů, které mu vrátili, byl rodný jazyk zpět. „Takže znáš protikouzlo?“

Sirius vycenil zuby. „Samozřejmě ho znám, Harry. Jsem Black. Ale nedokázal bych ho seslat –“

„Dobře, dobře,“ Harry se cítil potěšeně poprvé za celé hodiny. „Najdeme někoho na této straně Závoje, aby to udělal. Někoho, kdo není její bratranec! Stačí, když si Narcisu nejdřív vezme, že? Protikletbu můžeš naučit Draca a ten ji naučí… no, jsem si jistý, že někoho najdeme.“

„Musíte najít kouzelníka dostatečně černého,“ odsekl Sirius. „A žádného nenajdete, protože –“

Najednou ustoupil od povrchu zrcadla a pak téměř ustoupil do temnoty za rámem.

„Siriusi!“ zakřičel Harry. „Vrať se! Neodcházej. Měl jsem jen dva střepy, než jsem tě dnes zavolal a teď už mám jen jeden –“

Siriusova mlhavá postava na dlouhý okamžik strnula, a pak se pomalu vrátila. Harry jej zase uviděl jasně. Sirius tam stál tiše a pohledem střílel z Draca na Snapea.

„Můžeš to vysvětlit?“ zeptal se Harry. „Koho musíme získat?“

„Nebude se vám to líbit,“ varoval je. „Zvlášť ne tobě.“

Díval se u toho na Snapea.

„Někoho opravdu černého, jsi řekl,“ pobídl jej Harry. „Myslel jsi temného, že jo? Ne barvou pleti ani jménem?“

„Temného, ano.“ Sirius se na chvíli zamyslel. „Blackové tu kletbu nespojili s krví, ale chtěli ji udržet pro sebe. A protože byli paranoidní bastardi, nespoléhali se jen na utajení. Kdo chtěl vůbec seslat kletbu nebo protikletbu, musel prokázat, že má černé srdce. Takže to kouzlo bylo v prvé řadě spojeno s… požadavkem jistého obřadu.“

Najednou se za ním objevila židle. Sirius na ni padl a opřel se lokty o kolena. Pohled, který upíral na Harryho, byl poněkud starý, smutný i moudrý zároveň. „Nepřemýšlel jsi nikdy, proč jsem utekl z domu?“

„Tvoje rodina, byli to temní kouzelníci a chtěli, abys byl ve Zmijozelu –“

„A proč přesně?“

„Vždycky jsem si byl jistý, že jsi měl perfektní důvody, Siriusi.“

„Ha. Ano, měl.“ Muž v zrcadle se dlouze nadechl. „Už mě unavovalo, jak mě každé prázdniny trápili. Chtěli, abych se v sedmnácti účastnil tradiční ceremonie Blacků. Opravdu temná ceremonie,“ hořce se zasmál. „Každý kouzelník Blacků to měl přijmout, i když pro čarodějky byla volitelná. Narcisa to nemusela udělat. Andromeda to odmítla. Belatrix se samozřejmě nemohla dočkat. ‚Můžu mít dítě?‘ ptávala se. ‚Můžu mít mimino?‘ Skutečně si u toho mnula ruce.“ Sirius se zachvěl a hlavu sklonil až skoro ke kolenům.

„Nerozumím, Siriusi,“ pravil Harry tiše a přihnal se k zrcadlu, co nejblíž muži v něm. Roztáhl na povrch ruku a snažil se ji položit Siriusovi na koleno. Samozřejmě cítil jen hladký povrch skla, protkaný magií.

„Nechápeš,“ vrátil Sirius mírně. „Nemůžeš. Vím, že tvůj život s mudly nebyl dobrý, Harry. Ale… kouzelnická kultura není pokaždé něco extra.“

„Zjevně byla zlá, ta ceremonie,“ ozval se Draco, když Harry neodpovídal. „Ale matka čelí jisté smrti a spolu s ní i její nenarozené dítě, Siriusi. Je v osmém měsíci! Takže jestli jsou volby mezi manželstvím s někým hrozně temným a smrtí jich obou… řekni nám to!“

Sirius vzhlédl a podivný úsměšek zkřivil jeho tvář. „Ale není to tak zlé, Draco. Ne pro tebe a pravděpodobně asi ani pro ni. Možná se ti ten nápad i bude líbit.“

„Cože? Líbit nápad, že se matka doživotně spojí s nějakým zvráceným vošoustem, který dělá věci na úrovni tety Bely?“

„Ano,“ odvětil Sirius stále s tím podivným úsměškem. „Takže pojďme na to. Rodinná ceremonie Blacků, která umožňuje manželovi seslat protikletbu na Chřadnoucí čarodějku. Můžeš ji absolvovat, jen když právě dosáhneš dospělosti, když tvá magie dosáhne svého dospělého vrcholu. A musíš udělat vlastně prostou věc. Jde o vraždu, Draco, a nezáleží na tom, koho. Kouzelníka, čarodějku, mudlu, dospělého, dítě, kohokoliv. Můžeš dokonce zabít…“

Narovnal se na židli a zpříma se podíval na Snapea. Z hlasu mu odkapávalo obvinění. „Svého vlastního otce.“

Draco dlouho zíral v jasném nepochopení a pak si přikryl ústa rukou a otočil se ke Snapeovi.

„Ani nemusíš použít Avadu,“ pokračoval Sirius neúprosně. „Nezáleží, jak jsi ho zabil, Snape. Záleží jen na tom, kdy. A ty se divíš, proč jsem tě tak nenáviděl, i když jsi byl v Řádu a James si myslel, že ses osvědčil. Ale byl jsem chytřejší. Regulus zajistil, abych to věděl. Ty ses k Blackům hodil mnohem víc, než bych kdy mohl já. Co jsem já odmítl jako zvrácenost, ty jsi uvítal.“

Snape stál s kamenným výrazem a černýma očima jako úlomky obsidiánu. Když konečně promluvil, bylo to bez emocí, naprosto mrtvým hlasem.

„Ty… lžeš…“

„Chtěl bys, abych lhal?“ Sirius se postavil a pokrčil rameny. „Ale pak umře. A mladý Draco ji pravděpodobně bude raději následovat, než aby zůstal tvým synem.“

Snape přešlápl a rysy se mu přeskládaly do úšklebku. „Jak příhodné. Rodinná ceremonie Blacků je přesně tím, co na mě uvalil Voldemort, když jsem dospěl? Nemůžeš očekávat, že takové náhodě uvěřím!“

Sirius zavrtěl hlavou. „Co se stalo s tvojí brilantní analytickou myslí, Snape? Funguje jen na lektvary a špiónství? Vůbec to není náhoda! Regulus se už připojil ke Smrtijedům. Neměl ani sedmnáct, ale byl tak odhodlaný zapůsobit na ‚Pána zla‘ svojí způsobilostí. Prozradil mu všechny rodinné tradice Blacků a prosil jej, aby se zúčastnil jeho ceremonie, až mu bude sedmnáct. A co mu na to Voldemort řekl? Jen že je to pěkná tradice a bude ideální na jeho sedmnácté narozeniny, protože ho plánoval označit a samozřejmě smrt bude nezbytná –“

Sirius se dlouze nadechl a nosem vydechl tak prudce, až se mu chřípí rozšířilo. „Nelžu, Snape. Jsi pravděpodobně jediný žijící kouzelník, který může Narcisu zachránit před Chřadnoucí čarodějkou. Ale abys to mohl udělat, musíš si ji vzít. Skutečné manželství. V každém smyslu toho slova.“

Draco se málem zalknul. Tvář mu tak hořela, že vlasy kolem ní vypadaly přízračně. „Vzít,“ zopakoval. To slovo znělo téměř jako přísaha, když zíral na Snapea, jako by byl jeho jedinou nadějí.

Ale přesně to, samozřejmě, Snape byl.

„Spojení,“ dodal Draco stejně tichým, posvátným tónem. „Na… na celý život.“

 

*** koniec prenesených kapitol z rokjakozadnyjiny.cz *** 




Užívateľské meno:
Heslo:
Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Prehľad článkov k tejto téme:

Aspen: ( JSark )15.05. 202258. Príbehy a pravdy a lži, ach jaj!
sarini: ( JSark )18.04. 202257. Čučoriedky a kumkváty a endívia, ach jaj!
Aspen: ( JSark )14.03. 202256. Ďalšia tapiséria 2/2
Aspen: ( JSark )07.03. 202256. Ďalšia tapiséria 1/2
Aspen: ( JSark )01.03. 202255. V pivnici
Aspen: ( JSark )28.02. 202254. Rodina ako žiadna iná 2/2
Aspen: ( JSark )27.02. 202254: Rodina ako žiadna iná 1/2
Aspen: ( JSark )21.02. 202253. Od hlavy po päty 2/2
Aspen: ( JSark )15.02. 202253. Od hlavy po päty 1/2
Aspen: ( JSark )12.02. 202252. Vyznania lásky 2/2
Aspen: ( JSark )07.02. 202252. Vyznania lásky 1/2
Aspen: ( JSark )31.01. 202251. Sebaovládanie
Aspen: ( Lupina )26.01. 202250. Víc magie Blacků
Aspen: ( Lupina )26.01. 202249. Nevítané zprávy
Aspen: ( Lupina )26.01. 202248. Magie Blacků
Aspen: ( Lupina )26.01. 202247. Mrhání časem
Aspen: ( Lily of the valley, Janka )26.01. 202246. Prokletá
Aspen: ( Lupina )26.01. 202245. Potrhlá čajová společnost
Aspen: ( Lupina )26.01. 202244. Láska a Lenka
Aspen: ( panacek.provaze )26.01. 202243. Škriatkozmätky
Aspen: ( panacek.provaze )14.07. 201442. Dezert k večeři 2/2
Aspen: ( panacek.provaze )08.07. 201442. Dezert k večeři 1/2
Aspen: ( Clarissa )22.03. 201441. Mezikolejní vztahy 2/2
Aspen: ( Clarrisa )27.10. 201341. Mezikolejní vztahy 1/2
Aspen: ( Clarissa )21.04. 201340. Odhalení
Aspen: ( holloway )23.12. 201239. Ukradené polibky
Aspen: ( Jimmi )15.12. 201238. Mapa
Aspen: ( Zelaaa001 )07.12. 201237. Chameleón
Aspen: ( Kaya )30.11. 201236. Lenka?
Aspen: ( Florence )26.11. 201235. Dohoda a návštěva
Aspen: ( Zelaaa001 )06.08. 201234. Nový Rok
Aspen: ( Kaya )05.08. 201233. Nezapomenutelné Vánoce
Aspen: ( Janka )28.07. 201232. Společne
Aspen: ( zelaa001 (Miška) )01.02. 201231. Jediné, čo si prajem na Vianoce
Aspen: ( Jimmi )12.01. 201230. Dvere
Aspen: ( Jimmi )18.12. 201129. Medzihra: Scény z bálu
Aspen: ( Jimmi )13.12. 201128. Vianočný bál
Aspen: ( Jimmi,Zelaaa001 )06.12. 201127. Karamelky
Aspen: ( Janka )02.12. 201126. Etika
Aspen: ( Jimmi )19.07. 201125. Ľstivý, lačný Chrabromilčan
Aspen: ( Elza )14.06. 201124. Jak bylo dohodnuto
Aspen: ( Chalibda )21.05. 201123. Deal Breaker
Aspen: ( Tersa )18.03. 201122. ...a její následky
Aspen: ( Janka )21.02. 201121. Pravda...
Aspen: ( Kaya + Tersa )30.01. 201120. Třikrát ne, jednou ano
Aspen: ( Janka )14.12. 201019. Zmijozel
Aspen: ( Janka )20.11. 201018. Ať se ti to líbí nebo ne
Aspen: ( Elza )23.10. 201017. Poprask v Lektvarech
Aspen: ( Elza )25.09. 201016. Milá lékařka
Aspen: ( Katy )11.09. 201015. Špatné plánování
Aspen: ( Elza )17.08. 201014. Nezapomeň na mě
Aspen: ( Elza )10.08. 201013. Nebelvír proti Zmijozelu
Aspen: ( Elza )17.07. 201012. kapitola Milý Draco
Aspen: ( Janka )31.05. 201011. kapitola Avada Kedavra
Aspen: ( Katy )21.04. 201010. kapitola Touhy
Aspen: ( Janka )08.03. 20109. kapitola Maura Morrighanová
Aspen: ( Katy )09.02. 20108. kapitola Bradavický expres
Aspen: ( Janka )06.01. 20107. kapitola 9. ledna 1977
Aspen: ( Katy )22.12. 20096. kapitola Otcové a synové
Aspen: ( Betty )21.12. 20095. Kapitola – Odrazy v zrcadle
Aspen: ( Zrzka, Elza )17.12. 20094. kapitola – Sirius
Aspen: ( Knihovka, Betty, Tersa )09.12. 20093. kapitola - Muž v zrcadle
Aspen: ( Tersa )30.11. 20092. kapitola Úplný Zmijozel
Aspen: ( Zrzka, Umeko )29.11. 20091. kapitola 8. srpen 1997
. Úvod k poviedkam: ( Jimmi )29.12. 2021Úvod k poviedke