Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Rodina jako žádná jiná

47. Mrhání časem

Rodina jako žádná  jiná
Vložené: Jimmi - 26.01. 2022 Téma: Rodina jako žádná jiná
Lupina nám napísal:

47. Mrhání časem

Překlad: Lupina
Beta: martik

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

---------------------------------------------------

Kapitola štyridsiata siedma

Mrhání časem

---------------------------------------------------

 

Draco byl ztělesněním něhy, když bral matku do náručí a pokládal ji na pohovku. Poklekl k ní a sklonil se nad její křehké tělo. Hlasem překypujícím bolestí a potřebou zašeptal: „Matko?“

Odpovědi se nedočkal, Narcisa spočívala na poduškách, ale již se nechvěla. Ležela klidně jako smrt. Co Harry viděl, snad ani nedýchala.

Draco se ještě naklonil, zvedl hůlku a s mumláním ji vedl podél celého matčina těla. Harry neslyšel, co říká. Z její šedivé kůže stoupaly pramínky barevného světla, zastřené odstíny hnědé, zelené a oranžové. Nyní Harry kouzlo rozpoznal, před pár týdny je procvičovali v BA. Šlo o vyšetření navržené přímo na bojiště. Poskytovalo základní informace o vnitřních zraněních. Ale výsledky měly zářit duhovými barvami. Tyto zašedlé odstíny neposkytovaly žádnou informaci, jen potvrdily přítomnost černé magie.

Draco křečovitě svíral hůlku a z hloubi hrdla mu vyšlo zasténání: „Musí na ošetřovnu –“

Snape švihl jediným prudkým pohybem hůlkou a z její špičky vyskočila stříbřitá laň, minula nehybnou Narcisu a zmizela za zdí oddělující jeho komnaty od chodby. Hned nato si klekl vedle Draca a popadl oběma rukama synovu hůlku a znehybnil ji. „Už žádná další magie, dokud nezjistíme další fakta o stavu tvé matky.“

Draco jen nepatrně přikývl, jak upíral veškerou pozornost na matku. „Zavolal jsi madame Pomfreyovou?“

Snapeovi se zavlnily vlasy, jak zavrtěl hlavou. „Ředitele.“

Draco trhl hlavou a oči mu stříbrně zazářily skoro jako Patron. „Není to léčitel!“

„Ne, ale musíme to s ním zkonzultovat,“ pronesl Snape s tichým důrazem na každém slově. „Musíme, Draco,“ zopakoval, když se hoch pokusil setřást jeho ruce. „Ředitel rozhodne, zda tvá matka bude léčena na hradě, nebo u svatého Munga.“

„Nebo vůbec,“ vyštěkl Draco a rty se mu nenávistně stočily, když se opětovně pokusil uvolnit z otcova sevření. „Koneckonců je jen manželkou Smrtijeda! Přesně to si Harry myslí, ne? Proč by si hlava vašeho drahocenného Řádu myslela něco jiného?“

„Je to i tvůj Řád,“ přistoupil Harry o kousek blíž. Ale Dracův výraz jej zarazil.

„Ano,“ odpověděl Draco chladně. „A bude dál. Ale jestli všechny ty odklady způsobí, že matka zemře, budu navždy nenávidět tebe i tebe.“ Pohledem nejprve probodl Harryho a pak i Snapea.

Harry polkl, ale cokoliv mohl on nebo Severus říct, přerušilo zahučení krbu, který naplnily zelené plameny. Z něj čile vystoupil Albus Brumbál.

„Pane řediteli,“ začal Snape, ale dál se nedostal. Draco se Severusovi vytrhl a padl Brumbálovi k nohám. Pevně je objal a vykřikl: „Prosím, prosím, prosím, prosím, nenechte moji matku zemřít! Prosím, pane řediteli! Udělám cokoliv! Dám Řádu celý svůj trezor do posledního galeonu, budu vám líbat lem hábitu, až do své smrti budu oddaným otrokem Řádu –“

„Draco, Draco,“ Brumbál zvedl chvějícího se chlapce na nohy, a když Draco pokračoval v blábolení nesouvislých slibů, jemně mu položil prst na rty. Ten pohyb Draca naprosto uzemnil.

„Samozřejmě, že tvé matce pomůžeme,“ tišil jej Brumbál a prstem setřel slzy stékající po Dracových tvářích, „že ano, Severusi?“

„Nevíme téměř nic o okolnostech, které dovedly Narcisu k našemu prahu. Nejlepší bude přivolat Poppy, aby ji léčila tajně.“

„Okamžitě jí dám vědět.“ Brumbál opět vkročil do krbu, kde ho obalil záblesk zeleného světla.

Draco si prsty svíral břicho, jako by se snažil nepozvracet.

„Pojď, posaď se vedle matky,“ pobídl jej Snape tiše a přivolal židli k pohovce.

Draco na ni klesl, v očích uštvaný výraz. „Co když-co když-ale co když –“

„Dýchej,“ pobídl ho Snape a zlehka mu stiskl třesoucí se rameno. „Poppy co nevidět dorazí a hned se dozvíme víc.“

Draco se kousl do spodního rtu. „Je tak strašně hubená…“

Snape přikývl. „Harry, jakmile bude krb volný, kontaktuj kuchyni a vyžádej si čistý vývar pod stázovým kouzlem, aby byl připravený okamžitě, jak ho budeme potřebovat.“

Právě v té chvíli z krbu vystoupila madame Pomfreyová s ředitelem v závěsu a hnala se k Narcise.

„Černá magie, to je jediné, čím si můžeme být jisti,“ oznámil Snape.

„Pravděpodobně kletba od samotného Voldemorta,“ dodal Brumbál. „Týdny se pohřešovala. Naposledy byla viděna ve Walesu ve společnosti dvou Smrtijedů, kteří mluvili o tom, že ji přivedou před jejich pána.“

Harry to považoval za docela dost informací sdělených někomu, kdo není člen Řádu. Ale zase co on věděl o léčivé magii nebo temných kletbách? Možná ten nejmenší detail mohl být nejužitečnější.

Madame Pomfreyová úsečně přikývla a pustila se do práce. Hůlkou švihala sem a tam, obočí se jí nakrabatilo víc než obvykle a sesílala kouzla mnohem pokročilejší, než co se učili v BA. Harry vše s úzkostí sledoval, ale bál se víc o Draca než jeho matku. Vzpomněl si však na Snapeovy pokyny a vydal se odeslat požadavek.

Když se vrátil do obývacího pokoje, brk tančil vzduchem a zaznamenával slova na pergamen, který se vznášel nad Narcisiným vystouplým břichem.

Harry si našel místo, ze kterého dokázal vše přečíst, a přitom nerozptyloval lékouzelnici, ani nepřitáhl Dracovu pozornost. Ale s tím si nemusel dělat starosti. Jeho bratr se zcela soustředil na svoji matku, její ruku svíral ve své.

Čtyři zlomené klouby na ruce, četl Harry na svitku a říkal si, jestli nešlo o ten strašný zvuk, který se ozval, když ta žena přistála na podlaze. Kosti závažně odvápněné. Funkce orgánů minimální. Devatenáct čerstvých kazů. Zpomalený průtok krve… A výčet obtíží pokračoval, až končil – normální zdravá placenta; osmý měsíc těhotenství, prosperující ???

Harry zamrkal a předklonil se. Opravdu, poslední zápis měl na konci otazníky.

Poppy schovala hůlku.

„Co se děje –“ začal Draco najednou.

„Promluvíme si později,“ odvětila madame Pomfreyová rychle. „Musím bezodkladně přinést několik lektvarů.“

Draco neurčitě přikývl, ale tvářil se otupěle.

„Mám tady dostatečné množství základních léčivých lektvarů –“

„Tyto ne, Severusi,“ s tím madame Pomfreyová zmizela.

„Vyléčila jí zlomenou ruku,“ poznamenal Draco a jen prázdně zíral na ředitele.

„A i u zbytku udělá, co bude v jejích silách,“ ujistil ho Brumbál a přivolal si další židli, aby se posadil vedle Draca.

Draco zavřel oči a nadechl se, aby se obrnil. Přesto matku dál jemně držel. „Zajdu – zajdu ke Gringottovým, hned jak budu moct, ale nechci ještě opustit matku… a, a nevím, jestli skřeti schválí tak velký výběr, dokud jim osobně nedonesu klíč… nebo možná budu potřebovat právního poradce…“

„Ach, Draco,“ povzdechl si ředitel smutně a špička jeho čepice jako by zvadla. „Opravdu mi věříš tak málo?“

Draco zoufale zavrtěl hlavou a pak trhnutím přikývl. Nakonec otevřel oči, které byly bezútěšné, ale jasné. „Nevím.“

„Snad časem budeš.“ Brumbál třikrát poklepal Draca po rameni a s každým dotekem jeho ruka prodlévala déle a déle. „O galeonech už hovořit nebudeme, můj chlapče, už ani slovíčko. Jsem rád, když můžeme pomoci tvé překrásné matce a tím tato debata končí.“

„Děkuji vám,“ pravil Draco tiše a pohledem se vrátil k Narcise.

Brumbál se odvrátil. „Severusi, možná by Harry mohl asistovat při úpravě vašich komnat. Nedokážu si představit, že by i Poppyina kouzla dokázala vyřešit tento problém za den.“

„Postaráme se o to později, pane řediteli.“

Harry si všiml, jak Brumbál sevřel rty. Hm. Nebyl si jistý, co je víc matoucí. Skutečnost, že chtěl Brumbál mluvit s Dracem o samotě, nebo zdráhavost Snapea to dovolit?

Pravda, držel se stranou, zatímco Brumbál s Dracem hovořil, ale to nic neznamenalo, když stejně slyšel každé slovo. Teď přistoupil s lahvičkou v ruce. „Vypadáš, že to potřebuješ.“

Draco krátce vzhlédl, načež obsah spolkl. Povzbuzující odvar, Harry odhadl podle lehce peprmintové vůně, která naplnila vzduch. A podle toho, jak se Draco pak napřímil a celý jeho postoj byl mnohem ostražitější.

Krb opět zahučel na znamení návratu madame Pomfreyové. Lahvičky v košíku o sebe cinkaly, když se hnala místností. „Všichni ustupte, potřebuju hodně místa.“

Harryho nikdy nijak zvlášť nefascinovalo léčení, ale tady se jednalo o pokus nápravy černé magie. Proto se zájmem sledoval lékouzelnici, jak sesílá kouzlo po kouzlu, proložené jedním lektvarem za druhým. Některá kouzla vyslovila, ale většinou se jednalo o neverbální. Některé lektvary vkouzlila paní Malfoyové přímo do žaludku, zatímco jiné jí vmasírovala na tepající místa na krku a zápěstí. Další jí vlila do úst, aby pak dlouhé minuty masírovala pacientčino hrdlo k vyvolání polknutí. Draco se pokusil pomoci, ale stroze ho odehnala.

Harry se otočil zády, když si madame Pomfreyová natřela ruce modrým dehtovitým lektvarem a požádala Draca, ať nadzvedne matčin hábit ke kolenům. Snape se také odvrátil. Oba si vyměnili dlouhý pohled a mezi nimi jako by proplulo jediné slovo. Dekorum.

Pak ten moment pominul, ale Harryho zahřál, jakkoliv byl krátký. Byl přesvědčený, že to uznání v těch tmavých očích si jen nepředstavoval.

„Dobře,“ pronesla madame Pomfreyová a Harry nakoukl přes rameno, jestli je bezpečné se otočit. „To byl poslední. Její dýchání se zlepšilo a krev konečně teče přijatelnou rychlostí –“

Najednou se zastavila a zatvářila mrzutě. Otočila se na patě a podívala se přímo na Draca. „Ach, omlouvám se, pane Snape. Doposud jsem se chovala nevhodně. Dal byste přednost probrání stavu vaší matky v soukromí?“

Draco okamžitě pochopil. „Ne, všichni zde mohou být obeznámeni. Prosím, pokračujte.“

Madame Pomfreyová energicky přikývla. „Sám vidíte, jak se zlepšila její barva. Ale nenechte se mýlit. Dokázala jsem zmírnit některé symptomy. Vaše matka stále trpí vážnou kletbou a její stav se doopravdy nezlepší, dokud ta setrvávající černá magie nebude odstraněna. Do té doby…“ Lékouzelnice ukázala na košík s lektvary a povzdechla si. „Vždy, když je použijete, jejich účinnost se zmenší.“

Draco přikývl. „Jak dlouho dokážeme tu kletbu udržet na uzdě?“

Madame Pomfreyová se zamračila. „Temné kletby jsou vždy záludné, ale tato je záludnější než většina. Nemohu říct nic jistě. Týdny, možná.“

„Ale pokud dokážeme najít protikletbu,“ nadhodil ředitel.

„Bude jediným skutečným lékem.“ Madame Pomfreyová zalovila v košíku a postupně vytahovala lektvary a vysvětlovala jejich užití. Zatímco mluvila, instrukce se samy zapisovaly na čistý list pergamenu visící ve vzduchu. Jakmile soupis skončil, Draco ho okamžitě popadl a rychle přeběhl očima, aby prozkoumal detaily.

„A samozřejmě přijdu, když mě budete potřebovat,“ ujistila Draca s úsměvem. „Chci, abyste se připravil na péči o matku, protože je to prostě prozíravé. Neznamená to ale, že jste na to sám, to vůbec.“

„Děkuji vám, madame Pomfreyová,“ zamumlal Draco. „A co miminko? Vaše diagnostické kouzlo ukázalo, že prospívá… jak je to možné?“

„Děťátko je zdravé jako řípa. Přesně jak by mělo. Když je těhotná čarodějka prokleta, její magie se napne až do bodu zlomu, aby ochránila dítě.“

„A co nám můžete říct o samotné kletbě?“ zeptal se Severus.

Madame Pomfreyová se nadechla a najednou se zatvářila pochmurně. „Bohužel, velmi málo. Vypadá to na temné pustošivé prokletí, ale nic takového jsme ještě neviděla.“ Lékouzelnice se zamračila a zastrčila hůlku do kapsy stejnokroje. „Těhotenství zesiluje devastující efekt. Kdykoliv kletba uvnitř ní vystrčí růžky, magie vaší matky obalí dítě jako deka a chrání je. Tím nechá zbytek jejího těla bez obran.“

„Takže,“ naznačil Brumbál taktně, „by se zdálo nejlepším řešením přimět paní Malfoyovou k porodu –“

Hlas madame Pomfreyové ochladl. „Až budete kvalifikován k medicínským radám, Albusi Brumbále, dám vám vědět! To by bylo nejhorším řešením ze všech! V tomto okamžiku je Narcisa Malfoyová naživu jen díky tomu, že její magie chrání dítě!“

„Omlouvám se,“ zamumlal ředitel a smutně zavrtěl hlavou.

Pomfreyová se opět obrátila na Draca. „Až se vaše matka vzbudí, bude naprosto vyčerpaná. Nezasypávejte ji otázkami, ale co nejdříve se snažte zjistit, zda si něco pamatuje.“

„Inkantaci,“ polkl Draco.

„Přesně. Musíme doufat, že kletba nebyla seslaná neverbálně. Mezitím prozkoumám symptomy, zda se mi nepodaří něco odhalit.“

„Bylo by přijatelné použít nitrozpyt, až se vzbudí?“ zeptal se Snape.

Pomfreyová si odfrkla. „V jejím stavu? Nemyslím.“

„A myslánka?“

Madame Pomfreyová se na chvíli zamyslela. „To ji tolik nevyčerpá, protože vzpomínku můžete prozkoumávat, aniž by ji musela prožívat.“ Prudce přikývla. „A dejte mi vědět, jakmile cokoliv objevíte. Bojím se, že můj výzkum nikam nepovede, dokud nestanovíme nějaký směr. Máte ještě nějakou otázku?“

Rozhlédla se a vydala se ke krbu.

Brumbál se na všechny tři zahleděl, nejdéle ulpěl pohledem na Dracovi. „Sám se vydám hledat odpovědi. Možná oddělení s omezeným přístupem nebo má vlastní knihovna mohou vrhnout světlo na to, co se tvé matce stalo.“

„Děkuji vám, pane řediteli,“ odvětil Draco chabě. „Jen… jen doufám, že se brzy probere.“

„Já také, můj chlapče. My všichni.“

S těmi slovy zamířil Brumbál ke krbu, dal madame Pomfreyové přednost a pak oba zmizeli v záblesku zelených plamenů.

Draco si povzdechl. „Co kdybyste šli provést ty úpravy?“ pobídl je Draco úsečně. „Můžu přeměnit pohovku na postel, ale myslím, že matce bude pohodlněji ve vlastním pokoji.“

„Skvělý postřeh,“ poznamenal Snape břitce. „Harry?“

Harry nechtěl nechat Draca s tou ženou samotného, i když mu ve svém stavu nemohla nijak ublížit. Avšak Draco na něj zahlížel, proto Harry zdráhavě následoval otce do krátké chodby, která vedla k jeho ložnici na jedné straně a k pracovně na druhé.

Snape ale nevstoupil do žádné z těchto místností, aby je přeměnil. Máchl hůlkou proti zdi na konci chodby a začal s inkantací. Kameny se pohnuly a ustoupily před kouzlem. Harry očekával, že bude pokračovat, ale po chvíli se muž zastavil. „Magie kamenů dobře reaguje na součinnost – dvě hůlky pracující současně. Připoj se, až budeš připraven.“

Harry teď poslouchal pozorněji a zjistil, že formule není příliš komplikovaná, i když patřila k těm delším. Zvládnout pohyby hůlkou bylo trošku složitější, ale po chvíli dokázal přidat svoji magii a spatřil, jak se kameny posouvají rychleji, scvrkávají se, dokud Snape neprohloubil prostor o velikosti Harryho a Dracovy ložnice.

Snape pak přeměnil dveře z těžkého dubu na železných pantech. Až když je zavřel a seslal obrany, obrátil se s očekáváním k Harrymu. „Teď by mělo být bezpečné promluvit si, ale bratra uslyšíme, kdyby nás volal.“

Problémem bylo, že Harry nevěděl, co říct. Zůstane Narcisa tady? znělo tak nadbytečně, neřku-li pitomě, vzhledem k tomu, že mluvili o Dracově matce.

„Nevěřím jí,“ pronesl namísto toho tlumeným hlasem.

Snape si povzdechl. „Ani já, ale teď se nedá nic jiného dělat. Ošetřovna i svatý Mungo jsou příliš na očích a zatím nevíme, jestli se udržení jejího prokletí v tajnosti nestane naší výhodou.“

Taktika, jistě. Zmijozelská. Hluboko v jeho mysli zašeptal Snape – „Nejste tak neprozíravý, abyste nepřipustil, že taktika boje může rozhodnout tuto válku.“

„Pak bezpečný dům,“ navrhl Harry. „Draco by mohl jít s ní –“

„A co když je Voldemortovým plánem konečně vylákat Draca na místo, kde by mohl být zranitelný?“

„Řekl jsem bezpečný dům. Víš, s obranami?“

„Nejsilnější obrany jsou zde.“

„Ale ty chrání mě, ne Draca.“ Harry polkl, protože pochopil Snapeův výraz. „Dobře. Kohokoliv by Voldemort poslal, aby ublížil Dracovi, měl by špatné úmysly i vůči mně.“

„A Narcisa je nemá, protože jinak by obrany blokovaly její vstup.“

„Tak jak toto může být Voldemortovým plánem…“ Harry najednou polkl. „Ach. Může být jen jeho nevědomým pěšákem. To by nespustilo obrany. Asi. Krom toho… byla v bezvědomí, když jimi propadla, víš.“

„To pro obrany nic neznamená. Věnovaly čas tomu, aby ohodnotili stav její mysli vzhledem k tobě.“

Harry vydechl. „No, stejně jí nevěřím.“

„Já věřím obranám.“ Snape lehce pokrčil rameny. „Možná se budu cítit líp, až uvidím její vzpomínky. Tak a teď nábytek…“

Během pár minut přeměnili a vyčarovali širokou postel s tmavě fialovými závěsy, malý stolek a dvě židle. Jakmile se objevila poslední, Snape neplýtval časem, do jedné se zabořil a Harrymu pokynul k druhé.

„Neměli bychom Dracovi říct, že jsme skončili?“

„Za okamžik. Nejdřív bych si chtěl s tebou ještě promluvit.“

Harry si založil ruce. „O tom, že tu paní Malfoyová zůstane? Nelíbí se mi to, ale nejsem tak pitomý, abych si myslel, že tu Draco zůstane, pokud bychom ji tady nenechali. Kromě toho jsem pochopil, proč ses musel poradit s ředitelem, víš. Jde o záležitost Řádu.“

Snapeovy tmavé oči jej vyhledaly. „Pravda. Všechno. A je pravda, že máme k probrání víc než jen Narcisu Malfoyovou, nemyslíš?“

Aha. „Asi jo,“ zamumlal Harry s odvráceným pohledem. „Vím, že to od nás s Dracem byla hloupost, že jsme se opili. Jsme si toho vědomi, takže se k tomu nemusíme vracet. Jen mi řekni, kolik vět mám napsat. Co jsem slyšel, je to tvůj oblíbený trest.“

„Měl jsem na mysli něco jiného,“ zavrtěl Snape hlavou.

Harrymu vytanul na mysli Dracův děsivý popis užití jedu, odmítal však uvěřit, že by Snape myslel toto. „Pak drhnutí kotlíků? Nebo domácí vězení?“

„To opravdu ne.“ Snapeovy tmavé oči vyhledaly jeho a jako by planuly. „Myslím, že bys měl obnovit pravidelná sezení s tou milou doktorkou.“

Harry vyhrkl. „Terapie? To je můj trest?“

„To ty to slovo používáš.“ Snape pokrčil rameny. „Nepopírám, že jsem byl na tebe i tvého bratra opravdu rozzlobený, ale nejedná se o trest, Harry. Raději bych ten problém vyřešil, než na něj jen reagoval.“

„Vyřešil ten problém?“ odfrkl si Harry. „Tak jsem měl pár drinků! Neznamená to, že se ze mě stává alkoholik!“

„Tak jsem to nemyslel. Nedbale jsem letos nechal terapii rozbřednout do nahodilých záležitostí.“

„Nepotřebuju terapii –“

Snape se napjal. „Ne? Pro začátek si potřebuješ s někým kvalifikovaným promluvit o svém trápení se slečnou Láskorádovou. Upít se do bezvědomí, aby ses cítil lépe, není akceptovatelný mechanismus zvládání stresu. A nezáleží na tom, že tvůj bratr měl ty nejlepší úmysly.“

Pravděpodobně pravda, ale… „Pro začátek?“ zachraptěl Harry. „Jestli myslíš jehly, tak já opravdu neměl nutkání, vážně ne.“

Snape se naklonil přes stůl. „Mám na mysli nedořešené věci z tvého dětství.“

„Tak nepatřili k nejlepším opatrovníkům, no a co? Nepotřebuju o tom mluvit!“

„Harry,“ začal Snape klidně. „Rád bych ti koupil medvídka, ale nevěřím, že jeden plyšák vyléčí to místo uvnitř tebe, které se roky užíralo pocitem, že nejsi milovaný.“

Ó, bože. Harry cítil, jak mu rudnutí postupuje od límce až ke kořínkům vlasů a celá tvář mu plane rozpaky. Potřepal hlavou, aby obličej skryl za vlasy, ale nepomohlo to; stále se cítil strašlivě odhalený. Ani odvrácení tváře nezabralo. „Nepotřebuju – nepotřebuju plyšáky.“

„Možná ne, ale potřebuješ mluvit s někým školeným, který ti s takovými problémy pomůže.“ Snape se natáhl, aby jej poklepal po rameni, ale zarazil se, když Harry na židli ucouvl.

„Nepotřebuju! Nebudu mluvit!“

Snape se zamračil. „Nikdy dřív ses nechoval ta odmítavě.“

„Jenže to mi měla pomoct s amnézií. A její pitomá rada stejně nepomohla! A když jsem se bodal. Draco mi to řekl. A to je vážné!“

„Utápět problémy v alkoholu je také vážné!“

„Jo? Do Komnaty bych vůbec nešel, kdybys nezrušil naše lektvarové sezení!“

Snape se zprudka narovnal proti dřevěnému opěradlu židle. „Neviň mě z vlastního nedostatku zdravého rozumu!“

„Fajn! Nebudu! Prostě na to zapomeň, zapomeň na celou tuhle záležitost!“ vykřikl Harry s pohledem upřeným na nohy. „Tak je rovnou zruš všechny! Je mi to fuk!“

„Všechny,“ pronesl Snape velmi pomalu. „Aha. Neuvědomil jsem si to.“

„Správně! Když jsi psal ten dopis, netušil jsi, že rušíš mě, jistě!“

„Netušil jsem, že se na doučování těšíš,“ opravil jej Snape. „Jak bych mohl? Nikdy jsi nedal najevo, že oceňuješ přesné umění přípravy lektvarů.“

Harry to téměř neřekl, ale na druhou stranu, opravdu to nechtěl nechat jen tak. Ne, když si slíbil, že se pokusí, aby ta otco-synovská záležitost fungovala. Jakkoliv divné mu to připadalo. „Netěšil jsem se na lektvary, ty pitomý, pitomý… nechápeš to? Těšil jsem se na čas s tebou!“

Snapeovi se nepatrně chvěly ruce položené na stolku. „Aha,“ zopakoval. A pokračoval po dlouhé chvíli napjatého ticha: „Netušil jsem, že to pro tebe tolik znamená, Harry.“

„Proč by neznamenalo,“ opáčil Harry. „Minulou sobotu jsme si při přípravě docela užili –“

„Ano, ale není to dlouho, co jsi dělal všechno pro to, aby ses mi vyhnul. Od Vánoc se věci zlepšily, ale i teď…“ Snape uhnul očima a pokračoval tlumeněji. „To obvykle já vyhledávám tvoji společnost.“

To byla pravda, takže Snape asi skutečně nemohl vědět, jak se Harry cítí. Až na to, že některých věcí si byl perfektně vědom, že? „No, věděl jsi, že mě rozrušil rozchod s Lenkou, a stejně ses rozhodl raději strávit čas s –“

Do prdele. To znělo špatně. Teď si Snape bude myslet, že Harry chtěl, aby zrušil zasnoubení. Což tak nějak chtěl. Ale vlastně nechtěl, protože nechtěl být z těch lidí, kteří odepírají šťastné manželství vlastnímu otci!

Zvlášť teď, když Harry z první ruky zažil, jak hrozné je vzdát se skutečně milované osoby.

„Neměl jsem na mysli, že bych raději trávil čas s ní,“ tentokrát se Snape natáhl přes stůl a popadl Harryho ruce, než s nimi mohl ucuknout. „Myslel jsem, že mě v ten okamžik Maura potřebuje víc, Maura…“ Snape si velmi zlehka povzdechl. „Cítila se dost sklíčeně a já doufal, že když ji dostanu z hradu, tak ji trochu rozptýlím.“

„Hádám, že to fungovalo,“ zamumlal Harry.

Snape se na něj ironicky podíval. „To vskutku. Ale i tak, nikdy bych nezrušil naše doučování, kdybych si byl vědom toho, že jsi ještě tolik nešťastný kvůli slečně Láskorádové.“

„Aha,“ vydechl Harry poněkud mrzutě, když si vzpomněl na minulý týden. „No, za to tě asi vinit nemůžu. Opravdu jsem se snažil být, ehm… nenucený, asi. Lenčin nápad. Aby si lidi nemysleli, že mi na ní záleží, víš? Aby Voldemort nemohl přijít na to, že záleží.“

Snape stiskl Harrymu prsty. „Dobrá strategie, to bezpochyby. Ale doma jsi jistě neměl důvod pro takové předstírání.“

„Nejdřív jsem tady nedokázal nic předstírat,“ povzdechl si Harry. „To jsi viděl. Ale pak jsem se snažil, protože by sis myslel, že moje protivná nálada je způsobena… něčím jiným.“

„A místo abych to všechno pochopil, zrušil jsem naši schůzku a vzal Mauru ven.“ Každé Snapeovo slovo podbarvovala lítost. „Je mi to moc líto, Harry.“

„No, aspoň ve vzkazu nestálo, proč jsi ji zrušil,“ opáčil Harry rozhodnutý nechovat se nadále ohavně. Opravdu bude nejlepší, přesměrovat Snapeovy myšlenky. „Ehm, co rozrušilo profesorku Morrighanovou, jestli nevadí, že se ptám?“

„Ráda by oznámila naše zasnoubení.“ Snapeovy koutky se trošku stočily. „Třebaže barva kamene závazku by měla být dostatečným důkazem, že mé city k ní jsou hluboké a silné jako vždy. Stejně touží po ukončení toho nekonečného odkládání.“

„A ty jsi ji chtěl jen rozveselit.“ Harry přikývl, jak jej cosi napadlo. Cosi skvělého, i když si nebyl jistý, zda to bude fungovat. „No, za tamto se nemůžeš vinit.“

„Že jsem přehlédl potřeby svého syna? To zajisté mohu!“

„Ne, ne, myslel jsi to dobře, teď to chápu. I když to nedopadlo tak, jak jsi plánoval, záleží na tom, že jsi to myslel dobře. Jen na tom záleží. Já… no, odpouštím ti, Severusi.“

Uf. Ta poslední věta byla asi moc. Snape nevypadal přímo podezřívavě, ale přimhouřil oči, jako by nepředpokládal, že Harry něco takového řekne.

No, nedá se nic dělat než pokračovat. „Ale chci, abys odpustil Dracovi,“ dodal. „Myslel to dobře. Jen se mě snažil rozveselit.“

„Jeho metody mají daleko k dokonalosti,“ prohodil Severus suše. „Je ti znám pojem ‚falešná ekvivalence‘, Harry?“

„Dokážu si to představit. Ale není falešné, tedy nesprávné, že se Draco celou dobu cítí jako špatný syn. Takže jestli ho potrestáš, tak bys ho měl potrestat stejně jako mě. Víš, terapií?“

„Musíš to přestat považovat za trest. Není to trest.“

„Tak ho na ni pošli, protože ji taky potřebuje!“ odsekl Harry. „Jen mu nedávej psát miliardu vět!“

„Opravdu myslíš, že bych to teď udělal?“ zasyčel Snape a odtáhl se. „Když jeho matka podléhá temné kletbě?“

„To asi ne,“ odvětil Harry pomalu. „Co tedy uděláš?“

„Zakážu mu alkohol po dobu studia, bez ohledu na věk.“

Harry zalapal po dechu. „To je vše?“

„Pro tuto chvíli, ano. A asi ho zakážu i tobě, protože nechceme, aby si tvůj bratr myslel, že ho považuji za toho špatného syna, jak jsi říkal!“

„Ale já ani nemám víno k večeři rád!“

„Pak ti nebude chybět.“

„A to je právě to! Pro mě to není trest!“

„Taky nebudeš smět říznutý čaj!“

Harry zamrkal. „Jak jsi věděl, že jsme měli čaj?“

Snape se poškrábal na svém dlouhém nose. „Nechali jste v Komnatě neskutečný binec. Napočítal jsem alespoň šest konviček, které páchly alkoholem, a pár dalších rozbitých! A to nezmiňuju kaluže a vojáčky z toustů, kteří jimi pochodovali, dokud se nezměnili v kaši!“

„No… já…“ Pravda byla, že Harry opravdu vůbec nepomyslel na to, v jakém stavu Komnatu zanechali. „Asi jsem si myslel, že se vrátí do původního stavu…“

„Čekala, až se vrátíte z vesnice,“ pronesl Snape znechuceně. „Asi pro případ, že byste chtěli další čaj. Bordel po vás byl uklizen a Albus Komnatu přesvědčil, aby do budoucna prokázala více soudnosti.“

Harry se chtěl zeptat ještě na něco dalšího. Ne přímo na Komnatu… „Jo!“ zvolal, když se mu to vybavilo. „Proč nefungovala ta kouzla, která tě mají upozornit v případě, že s Dracem zmizíme?“

Snapeovy rty se stočily přezíravostí. „Fungují. Mají reagovat, pokud zmizíte z pozemků. Hrad to zjevně nepovažoval za zmizení, když vám sám poskytl ten průchod.“

Harry se kousl do rtu. „No, je mi líto, že jsme zmizeli z pozemků. Vím, že by se mohlo stát něco fakt strašného. Ale, no… ale alespoň jsem měl u sebe ty cukrové mašličky. Nosím je teď u sebe pořád. Jen pro případ, že bych musel kouzlit v hadím jazyce.“

Snape použil uštěpačný tón. „A kdyby na tebe někdo zaútočil, vzpomněl by sis, že je máš včas sníst?“

Dobrý postřeh. „No…“

„Stačí okamžitý Petrificus, či něco horšího, co zasáhne cíl!“ Snape prsty sevřel opěrku židle. „Opravdu mi chceš tvrdit, že opilý bys měl dost duchapřítomnosti –“

„Tak dobře, neměl!“ vykřikl Harry. „Neměl bych!“

Snapeův stisk se uvolnil, ale jen nepatrně. „Tvé temné síly jsou víc než působivé, ale nesmíš začít věřit ve svoji nezranitelnost, Harry. To by jen vedlo k chybám, jako je výlet do vesnice bez dozoru, které si nemůžeš dovolit.“

Harry polkl, aby se zbavil knedlíku v krku, ale nepomohlo to. „Vím. Rozumím tomu. Ale nikdy jsem se nepovažoval za nezranitelného. Přece samotné ty sladkosti dokazují, že nejsem. Asi… asi bych na tom měl zapracovat. Ale vážně si vůbec nepamatuju, že bych bez pomoci kouzlil v hadím jazyce.“

„Vždy ses musel dotýkat nebo vidět hada nebo alespoň jeho zpodobnění,“ zamumlal Severus.

„To se asi nezmění. Ale myslíš, že kouzla v hadím jazyce mi přijdou přirozenější, když je budu víc trénovat?“

Snape pokrčil rameny. „Mohlo by to pomoci. Stejně jako jejich sesílání bez berličky v podobě těch sladkostí. Jak si vzpomínám, strávil jsi hodně času rozhovory s tím svým hadem.“

Ale v poslední době Harry Salsu sotva zahlédl.

„Udělám to,“ rozhodl se Harry.

„A co terapie?“

Harry zafuněl. Pořád se jí bránil. Jaký má smysl? Mluvit o tom, jak mizerné měl dětství, nezmění minulost.

Snape se na něj dlouze zadíval. „Tvrdil jsi, že jsi přijal, že jsme rodina.“

„To neznamená, že musím přijmout tvoji radu ohledně všeho –“

„To mě vážně mrzí.“

„Nedělej si srandu!“ odsekl Harry. „Je mi jedno, co se dělo loni, tohle otcovství je pro mě dost nové a já se k Marše nevrátím jen kvůli tomu, že to chceš ty!“

Snape si jej další dlouhou chvíli měřil a pak sklonil lehce hlavu. „Rozumím. Ale musím přiznat, že tvůj postoj mě mate. Nehledě na její rady ohledně amnézie ses od té milé doktorky naučil docela užitečné věci. Třeba tvůj postřeh o mém… promítání.“

Harry uhnul očima. Nechtěl se zmiňovat o tom strašném týrání, kterým Severus trpěl v dětství. Ale hned nato uvažoval, jestli to Snape nezmínil z nějakého zmijozelského důvodu. Snažil se mu naznačit, že když traumata jeho vlastního dětství formovala jeho dospělé postoje, že to samé se dělo s Harrym?

K čertu, asi to byla pravda. Stejně ale nechtěl na terapii přistoupit.

„Jen popřemýšlej o tom, proč se tak zdráháš,“ pokračoval Snape. „Co tě znepokojuje?“

Jakmile si Harry položil správnou otázku, netrvalo dlouho a přišel na to. Zda o tom chtěl mluvit se Severusem, to ale byla věc jiná. Na druhou stranu se ten muž o něj zjevně zajímal. A jakkoliv podivným se to zdálo… opravdu se považoval za Harryho otce.

„Lenka,“ zaúpěl Harry. „Marša se bude snažit přesvědčit mě, že se mýlím. To prostě vím. Není ‚zdravé‘, aby můj zachráncovský komplex vedl k tomu, že se jí vzdám. Ale mýlila by se. Je mi jedno, jak často čte Věštce, moták prostě nemůže chápat, jak nebezpečný Voldemort může být!“

„Ve skutečnosti k tomu problému může přistupovat jako já.“

„Aha, mohlo by to znamenat, že se má paměť začíná vracet?“ Harry se zarazil, aby nad tím popřemýšlel. „Proto jsi mi neřekl, že jsem udělal špatně, když jsem se s ní rozešel? Myslím tím, že ty válce nedovolíš, aby ti zabránila oženit se.“

„Ne, ale Maura a já jsme čekali dvacet let. Možná je to jako s tvým kmotrem, který trvá na osudu. Nastal náš čas.“

No, alespoň Snape neřekl nic pitomého, jako že je Harry příliš mladý, aby mohl vztah s Lenkou považovat za tak vážný.

„A je tu ještě něco.“

Harry se obrnil.

„Jedná se o dospělé rozhodnutí a ty ještě dospělý nejsi,“ pravil Snape tlumeně. „A co by se stalo s námi, kdybych tě přesvědčil, aby ses vzdal svého rozhodnutí, a pak došlo k nejhoršímu?“

Na to Harry nepomyslel. Že Snape… zasáhlo ho to na jakési hluboké úrovni. „Bojíš se, že bych tě nenáviděl.“

Snape si stiskl kořen nosu a zhluboka si povzdechl. „Tvůj bratr hrozil tím samým pro něco mnohem méně mimořádného, krátký odklad v přivolání pomoci jeho matce.“

„Nemyslel to vážně.“

„Možná ne.“ Snape vstal. „V každém případě bychom se měli jít podívat, jak to s ní vypadá.“

„A jak si vede Draco,“ dodal Harry a také vstal.

„Mám za to, že tyto dvě záležitosti budou v dohledné budoucnosti neoddělitelně spojeny.“

„Asi pravda.“ Harry si nad obtížností celé té situace povzdechl. Bylo mu jedno, co říkají obrany. Nevěřil Narcise Malfoyové. A nikdy nebude. Tak to bylo prosté.

Pochyboval však, že se na to Draco bude dívat stejně.

****

Harry překvapeně zamrkal, když vešel do obývacího pokoje. Na jídelním stole stála Brumbálova impozantní kamenná myslánka. Snape na ni pohlédl a odfrkl si. Této reakci Harry ani trochu nerozuměl, ale neměl čas si to ujasnit, protože se ukázalo, že Narcisa Malfoyová se probouzí.

Dracova matka se stále nehýbala, ale oči měla otevřené. Když k ní Harry přistoupil, všiml si, že má zorničky jako špendlíkové hlavičky, stěží viditelné. Znepokojivější byla ale barva jejích očí. Barva duhovky se tolik blížila bílé, že vypadala spíš jako přízrak než jako živá osoba.

Nad ní se skláněl Draco, hřbetem ruky ji hladil po tváři. Pomalu přejížděl prsty znovu a znovu a mumlavě ji utěšoval, ujišťoval, že teď je v bezpečí a že všechno bude v pořádku.

Harry měl najednou pocit, že narušuje něco velmi intimního a ucouvl.

Naproti tomu Snape zjevně tento okamžik nepovažoval za vyžadující dobré způsoby. „Jak dlouho je tvá matka při vědomí?“

Draco si zachoval tlumený a konejšivý tón. „Ne dlouho.“

„Řekla něco –“

Ne a nebudeme ji bombardovat otázkami. Proč myslíš, že jsem tě nezavolal? Není dost silná na mluvení.“

Narcisa se snažila vyvrátit jeho názor, opřela se do jeho doteku a zasténala: „Draku…“

Znělo to, jako by její hlasivky prošly pilou, tak byl její hlas poškozený. Harry ji neměl rád a jistě jí nebude věřit, ale stejně sebou soucitně trhl, když slyšel její zjevnou bolest.

„Pšt, matko,“ klidnil ji Draco a volnou rukou popadl její a propletl s ní prsty. „Je to v pořádku. Teď jsi v bezpečí a doma se mnou –“

„Můj poklade,“ zasténala Narcisa. Rty jí praskaly, když mluvila. „Draku… můj poklade –“

„Tiše,“ naléhal Draco. „Vůbec si nedělej starosti. Postarám se o tebe, matko. Musíš ale odpočívat. Nesnaž se mluvit.“

Přestal ji hladit po tváři a vytáhl hůlku. Kouzlem si na bříško palce seslal trochu masti a ukázal ji matce. Když slabě pokývla, jemně jí potřel rozpraskané rty. „Máš hlad?“ zeptal se vzápětí. „Severus a Harry ti pro začátek přinesli vývar –“

„Severusi,“ zachraptěla Narcisa. Její bílé oči se rozšířily, když zaznamenala jeho přítomnost. „Musím – musím – ten vlkodlak, Severusi, přišel –“

Snape se strnulým výrazem přistoupil. Harry zatnul pěsti a myslel na Remuse, který celou tu dobu leží v bezvědomí v zabezpečeném domě. Co se jim Narcisa Malfoyová snaží říct?

Ať už to bylo cokoliv, nebyla ve stavu mluvit. Draco měl pravdu, že jeho matka neměla dost sil, aby mluvila. Než mohla říct něco dalšího, omdlela.

 

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Aeidaill - 20.03. 2023
| |
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Prehľad článkov k tejto téme:

Aspen: ( Jimmi )30.12. 202365. Fešák Harry 2/2
Aspen: ( Jimmi )11.12. 202365. Fešák Harry 1/2
Aspen: ( Jimmi )31.10. 202364. Dobbyho let 2/2
Aspen: ( Jimmi )17.10. 202364. Dobbyho let 1/2
Aspen: ( Jimmi )07.05. 202363. Hermiona 2/2
Aspen: ( Jimmi )01.05. 202363: Hermiona 1/2
Aspen: ( Jimmi )14.04. 202362: Umenie oklamať
Aspen: ( Jimmi )09.04. 202361. So škriatkom hranie a dieťatka mena vyberanie 2/2
Aspen: ( Jimmi )07.04. 202361. So škriatkom hranie a dieťatka mena vyberanie 1/2
Aspen: ( JSark )21.12. 202260. Chyba v našich osudoch 2/2
Aspen: ( JSark )06.09. 202260. Chyba v našich osudoch 1/2
Aspen: ( JSark )22.07. 202259. Domáci škriatkovia a vlkolaci a víchrice, ach jaj!
Aspen: ( JSark )15.05. 202258. Príbehy a pravdy a lži, ach jaj!
sarini: ( JSark )18.04. 202257. Čučoriedky a kumkváty a endívia, ach jaj!
Aspen: ( JSark )14.03. 202256. Ďalšia tapiséria 2/2
Aspen: ( JSark )07.03. 202256. Ďalšia tapiséria 1/2
Aspen: ( JSark )01.03. 202255. V pivnici
Aspen: ( JSark )28.02. 202254. Rodina ako žiadna iná 2/2
Aspen: ( JSark )27.02. 202254: Rodina ako žiadna iná 1/2
Aspen: ( JSark )21.02. 202253. Od hlavy po päty 2/2
Aspen: ( JSark )15.02. 202253. Od hlavy po päty 1/2
Aspen: ( JSark )12.02. 202252. Vyznania lásky 2/2
Aspen: ( JSark )07.02. 202252. Vyznania lásky 1/2
Aspen: ( JSark )31.01. 202251. Sebaovládanie
Aspen: ( Lupina )26.01. 202250. Víc magie Blacků
Aspen: ( Lupina )26.01. 202249. Nevítané zprávy
Aspen: ( Lupina )26.01. 202248. Magie Blacků
Aspen: ( Lupina )26.01. 202247. Mrhání časem
Aspen: ( Lily of the valley, Janka )26.01. 202246. Prokletá
Aspen: ( Lupina )26.01. 202245. Potrhlá čajová společnost
Aspen: ( Lupina )26.01. 202244. Láska a Lenka
Aspen: ( panacek.provaze )26.01. 202243. Škriatkozmätky
Aspen: ( panacek.provaze )14.07. 201442. Dezert k večeři 2/2
Aspen: ( panacek.provaze )08.07. 201442. Dezert k večeři 1/2
Aspen: ( Clarissa )22.03. 201441. Mezikolejní vztahy 2/2
Aspen: ( Clarissa )27.10. 201341. Mezikolejní vztahy 1/2
Aspen: ( Clarissa )21.04. 201340. Odhalení
Aspen: ( holloway )23.12. 201239. Ukradené polibky
Aspen: ( Jimmi )15.12. 201238. Mapa
Aspen: ( Zelaaa001 )07.12. 201237. Chameleón
Aspen: ( Kaya )30.11. 201236. Lenka?
Aspen: ( Florence )26.11. 201235. Dohoda a návštěva
Aspen: ( Zelaaa001 )06.08. 201234. Nový Rok
Aspen: ( Kaya )05.08. 201233. Nezapomenutelné Vánoce
Aspen: ( Janka )28.07. 201232. Společne
Aspen: ( zelaaa001 )01.02. 201231. Jediné, čo si prajem na Vianoce
Aspen: ( Jimmi )12.01. 201230. Dvere
Aspen: ( Jimmi )18.12. 201129. Medzihra: Scény z bálu
Aspen: ( Jimmi )13.12. 201128. Vianočný bál
Aspen: ( Zelaaa001 )06.12. 201127. Karamelky
Aspen: ( Janka )02.12. 201126. Etika
Aspen: ( Jimmi )19.07. 201125. Ľstivý, lačný Chrabromilčan
Aspen: ( Elza )14.06. 201124. Jak bylo dohodnuto
Aspen: ( Chalibda )21.05. 201123. Deal Breaker
Aspen: ( Tersa )18.03. 201122. ...a její následky
Aspen: ( Janka )21.02. 201121. Pravda...
Aspen: ( Kaya + Tersa )30.01. 201120. Třikrát ne, jednou ano
Aspen: ( Janka )14.12. 201019. Zmijozel
Aspen: ( Janka )20.11. 201018. Ať se ti to líbí nebo ne
Aspen: ( Elza )23.10. 201017. Poprask v Lektvarech
Aspen: ( Elza )25.09. 201016. Milá lékařka
Aspen: ( Katy )11.09. 201015. Špatné plánování
Aspen: ( Elza )17.08. 201014. Nezapomeň na mě
Aspen: ( Elza )10.08. 201013. Nebelvír proti Zmijozelu
Aspen: ( Elza )17.07. 201012. kapitola Milý Draco
Aspen: ( Janka )31.05. 201011. kapitola Avada Kedavra
Aspen: ( Katy )21.04. 201010. kapitola Touhy
Aspen: ( Janka )08.03. 20109. kapitola Maura Morrighanová
Aspen: ( Katy )09.02. 20108. kapitola Bradavický expres
Aspen: ( Janka )06.01. 20107. kapitola 9. ledna 1977
Aspen: ( Katy )22.12. 20096. kapitola Otcové a synové
Aspen: ( Betty )21.12. 20095. Kapitola – Odrazy v zrcadle
Aspen: ( Zrzka, Elza )17.12. 20094. kapitola – Sirius
Aspen: ( Knihovka, Betty, Tersa )09.12. 20093. kapitola - Muž v zrcadle
Aspen: ( Tersa )30.11. 20092. kapitola Úplný Zmijozel
Aspen: ( Zrzka, Umeko )29.11. 20091. kapitola 8. srpen 1997
. Úvod k poviedkam: ( Jimmi )29.12. 2021Úvod k poviedke