archiv.hpkizi.sk
46. Prokletá
Rodina jako žádná  jiná
Vložené: Jimmi - 26.01. 2022
Téma: Rodina jako žádná jiná

 

 

Překlad 1/3 + 2/3: Lily of the valley
Beta: Lupina, martik

Překlad 3/3: Janka
Beta aj: Lupina
Beta čj: martik

 

Prohlášení: Tyto postavy ani smyšlený svět mi nepatří. Všechno vlastní J. K. Rowlingová, několik nakladatelství a filmových studií. Já z toho nemám nic než zábavu.



Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

---------------------------------------------------

Kapitola štyridsiata šiesta

Prokletá

---------------------------------------------------

 

1/3

Druhý konec tunelu se zdál uzavřený, ale pak se otevřel jako dveře a Harry s Dracem prolezli do pomenší, vcelku omšelé místnosti. Harry se pomalu rozhlédl a pak se mu spodní ret znovu rozklepal. „Nevidím žádné medvídky…“

„Neboj se,“ Draco ho ještě jednou poklepal po paži. „Jednoho ti najdeme.“

Otevřeli další dveře, které tiše zavrzaly. Přešli přes malé odpočívadlo a zamířili dolů po vratkém dřevěném schodišti. Jakmile dorazili do velké, zaprášené místnosti, upadly plyšáci v zapomnění. Prostor zabíraly nazdařbůh postavené stoly, u nichž seděly tři postavy v pláštích s obličeji skrytými pod kápěmi. Podél jedné stěny stál zaprášený dřevěný výčep.

„Tady jsem už byl,“ pronesl s široce rozevřenýma očima Harry.

Mezitím Draco zíral na starého, scvrklého, dlouhovlasého muže za výčepem. „No podívejme se na to. Estli to není říďa, nemenuju se Malfoy.“

Harry ho důkladně prozkoumal a několikrát přitom zamrkal. „Myslel sem, že se menuješ Snape.“

„Sémantika,“ odfrkl si Draco. „Ačkoliv… nezdá se ti, že má jiný nos?“

„Přeměněný,“ usoudil Harry.

„Tak to potom mizerně. Ale neměl jsem tucha, že starý Brundibár má druhou práci…“

Harry se rozchechtal na celé kolo. „Hm, šetří si na telku…“

„Telka mi chybí,“ šeptl Draco a znělo to, jako by odkrýval ohromné tajemství. „Mudlovská magie, to sem řekl. Nikdy neopakují obrázky!“

Harry se uchechtl. „Občas ano.“

„Ne!“

„Ano!“

Tou dobou je už starý muž za výčepem podezřívavě okukoval. „Ššš,“ zašeptal Draco. „Tvař se normálně.“

„Ale Brumybál…“

Draco na něj mrkl. „Nepřizná, že je my, když my nepřiznáme, že jsme on…“ zamžoural a začal znovu. „Tedy, my udržíme naše tajemstvííí, když, jestli, udrží on svoje… do prdele, však víš, co myslím.“

Harry velmi vážně přikývl. „Zmij-zel. Jasně.“

Draco se s Harrym v závěsu doloudal k baru a posadil se na stoličku. „Ohnivou whisky, dobrý muži,“ oznámil nadutě. „Ogdenovu, jestli to pude. Pro mého přítele a pro mě.“

Harry ho šťouchl. „Bratra.“

„A eště jednu pro mého bratra,“ dodal Draco.

„Ste oba odtuď?“ zeptal se muž drsným tónem a zvědavě povytáhl obě obočí, až mu zmizela pod dlouhými rozcuchanými vlasy.

„Hm, to teda ne,“ řekl Draco. „Já sem původem ze Swindonu, a můj přítel a bratr tady, ten se narodil na lodi na širém moři. Objevujeme památky kouzelnýnického Skotska, abyste věděl!“

„No je na vás pohled, to je všecko, co vím,“ zavrčel Brumbál-v-přestrojení, když před ně s třísknutím postavil tři sklenice s kouřící tekutinou. „No prosím, chlapci. Pijte! Užívejte!“

„Tak proti tomu nemám námitky,“ Draco rychle vyprázdnil svou sklenku a pak i tu navíc. Harry si z té své usrkl o poznání opatrněji. „Na mou duši, to vysoce převyšuje tea-quilu. Skvěle, starý muži! Skvěle!“

„Chcete další?“

„Vskutku chcem!“

Brumbál-v-přestrojení si povzdechl tak silně, až mu z úst vylétla slina, ale to mu nezabránilo v přilití ohnivé whisky do všech třech sklenic.

Zdánlivě odnikud se přímo vedle nich zjevila pochybná postava a promluvila úlisným hlasem. „Čerstvý maso, se mi zdá. Jerome, pohni s tou svou prašivou prdelí a mrkej, co jsem našel!“

Draco pohrdavě pohlédl na cizince a poté si zjevně uvědomil, že to není příliš vhodné, jelikož muž se tyčil nad ním. „Maso?“ zeptal se zkoumavě. „Domnívám se, že by vám líp posloužili v té nálevně U Tří košťat. Mívají podivuhodnou nedělní pečeni, ačkoliv  takový podnik nenavštěvuju velmi často, jak musí být zřejmé.“

„Pročpak, hošánku,“ zavrčel cizinec.

„Párky a kaši mají dokonalé,“ dodal Harry, naprosto očividně přehlížející podtext.

„Hele, mažte pryč,“ vložil se do toho hospodský a za jeho krátkým příkazem se skrývalo cosi zlověstného. „Tihle dva nejsou váš typ.“

Mužův hlas teď zazněl snad ještě úlisněji. „Mohli by být. Ale jestli potřebujete nějak odměnit za… mlčenlivost…“

„Vaše koule do začátku postačej. A jestli ani pak nesklapnete, tak jazyk.“

Muž zavrčel a odvrátil se od nich, až mu zavířil černý plášť, a přemístil se téměř ve stejnou chvíli jako druhý muž v hospodě.

„Jistě, nikdy se nevyplácí pustit lůzu dovnitř,“ řekl Draco. „Dovoluji si říct, že mohl použít osvěžovací kouzlo před tím, než poctil vaše vskutku příjemné zařízení svou pochybnou přítomností.“

Když se starému muži zkřivila tvář, Harryho napadlo, že by to měl osvětlit. „Smrděl.“

Nezdálo se, že by pomohl.

„Ach jo, prostě pijte, pokavad musíte,“ vyštěkl hospodský a pak se postavil na druhý konec výčepu, kde začal vytrvale utírat jedno místo a jeho ostražité modré oči tu a tam zabloudily jejich směrem.

„No, slyšel jsi našeho přítele!“ Draco přišoupl třetí sklenici k Harrymu. „Teď jsi na řadě ty.“

Oba dva tentokrát tuto rundu upíjeli pomaleji. V Harryho případě hlavně proto, že se celá místnost točila a nechtěl být úplně na šrot.

„Takže ty to tadyk znáš?“ zeptal se Draco, sáhl do misky pro ořechy a začal z nich stavět věž.

Harry se při příjemné vzpomínce usmál. „Jo jo, vloni, přihlášky do Brumybárovy armády. Smith je parchant, věděls to?“

„Jak se jmenuje?“

„Zachariáš? Smith, ale hlavně…“

„Ne, ta hospoda?“

Harry se pokoušel vzpomenout. „Hmmm, něco prasečího.“ Skrze okno zahlédl houpající se ceduli s vyrytou odpornou hlavou. „Ne, kančí. Kančí mozek, to je ono.“

Draco nakoukl skrz okno také a pak dlouze zahvízdal. „Koukéj, to je táta! A Maura! Jéé, a oni se drží za ruce. To je ták hezké, konečně ho vidět šťastného.“

„Ty seš děsnej měkouš,“ smál se Harry a zakopl o vlastní nohy, když se vydal k oknu a hůlkou ho otevřel. „Názdarek, Sevrusi!“

Ten se zastavil s nevěřícným výrazem.

„Tati,“ naléhal Draco divadelním šepotem. „Říkej mu tati!“

„Názdárek, tati!“ poslechl Harry.

Znovu ten divadelní šepot. „A ona, nezapomeň na ni!“

„A prefasorko Morgihanová!“ dodal Harry a divoce jim mával. „Nazdááárek!“

Snape už vyrazil vpřed a prakticky za sebou táhl Morrighanovou, která se se snažila udržet tempo s jeho dlouhými kroky po sněhem pokryté zemi. Harry se vyklonil z okna, aby je přivítal, a najednou se z něj překotil zadkem napřed rovnou do sněhové závěje.

Draco se zachechtal a pokusil se pro něj sáhnout a vtáhnout ho zpátky dovnitř.

Harry ho setřásl a místo toho se ve sněhu postavil a zazubil. „Sevrusi, perfasorko Morghihinová! Už sem vás pozdravil?“

Snape ho popadl za límec hábitu, přitáhl si ho k sobě a takřka zasyčel: „Co tady děláte, vy naprostí idioti? Co to má znamenat?“

„Šli sme se napít,“ řekl Harry šťastně a fascinovaně zíral na způsob, jakým slunce klouzalo po obloze. „Myslím, že Komnata musela chtít, abychom se napili, když nás sem poslala, že?“ ztišil hlas. „Brumybár teď pracuje. Ale nikomu to ani muk, si myslím, že to je tajemstvííí.“

Celá Snapeova tvář se zkřivila vztekem, ale Harry věděl, co to znamená. „Jejda,“ řekl a zahihňal se, protože to bylo vážně hloupoučké. Jako vždy. „Perfesor Brumybár, vlastně.“

„Teď hned, dovnitř!“ Snape zdůraznil příkaz postrčením Harryho ke dveřím hostince.

Draco se toho chytil a zvesela na ně zamával, ačkoliv se nemohl udržet rovně. „Pití, to je znamenovatý nápad, dobrý muži! Poďme se všichni napít!“

„To se zcela jistě nestane,“ zavrčel Snape, a jen co s Maurou vešli dovnitř, zabouchl za nimi dveře. Když pohlédl na hospodského, pozměnil svůj tón na trochu klidnější, ale stále temný. „Brumbále.“

Porfesor Brumybár,“ připomněl mu divadelním šeptem Harry, a pak zavyl smíchy, až se zlomil v pase.

„Prosím, omluvte mé idiotské syny,“ vyštěkl Snape. „Doufám, že vás přespříliš neobtěžovali.“

„Přišel jsem kvůli nim o vejvar.“

Snape mu dal dvě zlaté mince.

„A sou to pořádný pijáci.“

S povzdechem Snape ztrojnásobil množství. „Bude toto dostatečné?“

Věkovitý starý muž posoudil hromádku galeonů a nakonec krátce kývl a dodal: „Jakmile zaplatí ještě oni.“

Snape se otočil a zíral na své syny. „Tak co bude?“

Draco potřásl hlavou. „Rád bych se napil, ale nemyslím, že bych měl důvěřovat vodě v zařízení jako je toto, Sevrusi. Můj dobrý hostinský, máte ňákou eau minérale natočenou skřítky?“

„Zaplať,“ zavrčel Snape a popadl Draca za límec obdobně jako před chvílí Harryho. „Říkám, zaplať, cos propil!“

„I za mě!“ přidal se Harry. „Asi nemám ani svrček!“

„Bude mi potěšením,“ oznámil Draco a chvíli se hrabal v kapsách. „Hmm. Nástrahy dobrodruženství na poslední chvíli, na mou duši. Sevrusi, byl bys tak laskav a zaplatil dopředu z mého kapesného?“

„Idioti jsou slabé slovo,“ brblal Snape, zatímco znovu lovil peníze po kapsách.

„No, to by mohlo stačit, že ano,“ zamumlal hostinský. „Ale taky jsem vám je pohlídal.“

„Sova nebo patron by byly patřičnější, Brumbále!“

Harry si odfrkl. „Jak jsem předříkal, perfesor…“

„To by stačilo, Harry,“ řekla tichounce Morrighanová. „Nejste v postavení, kdybyste měl kárat svého otce.“

„Ale Brumy…“

„Pro Merlina!“ vybuchl Snape a praštil dalšími galeony na výčep. „Zase jsi oslepl? To je Aberforth, ne Albus!“

„Aberforth!“ zachechtal se Draco. „Aberforth!“

„Myslíš, že je moje jméno vtipné?“ zabručel stařík. „Co, Draco?“

„Jo, tvoje jméno je divné, Draco,“ souhlasil Harry a moudře přikyvoval, než ztratil rovnováhu a žuchl z barové stoličky.

„Už dost!“ zařval Snape, trhnutím ho postavil na nohy a druhou rukou prudce chytil Draca za rukáv. „Teď se konečně vrátíme do hradu. Tak pojďte!“

„Mějte se, příteli!“ zvolal Draco, zatímco ho Snape táhl ke dveřím. „Na shledanou příště!“

Snape zavrčel, ale dál už neřekl ani slovo, dokud nevešli do jeho komnat.

2/3

„Tedy,“ pronesla jemně Morrighanová. „Vypadá to, žes byl hozen do vody a musíš plavat.“

„Předpokládám, že mluvíš o rodičovství?“ zeptal se Snape a poslední slovo znechuceně zavrčel. „Opravdu doufám, že toto nezmění tvůj názor na naše plány.“

„Samozřejmě, že ne,“ zašeptala a přikryla Snapeovu ruku svou vlastní. Zůstali sedět na pohovce v tichém porozumění.

„Mohli byste přestat křičet?“ zaskučel Harry a chytil se oběma rukama za spánky.

Snape zlověstně prohlásil: „Domnívám se, že křik teprve přijde.“

„Au, au, au,“ zasténal Harry. „Myslel jsem, že jsi mistr lektvarů. Copak nemáš po ruce něco lepšího?“

„Dostali jste lektvar vystřízlivění! Možná, že vynechání léku na kocovinu vás odradí od záliby v pití!“

Draco se vpotácel do obývacího pokoje, v obličeji stále mírně zelený. Nebylo třeba zkoumat příčinu, všichni slyšeli dávení přicházející z jeho koupelny. „Oj, fuj, hnus, to je úplně nechutné, a nemůžu uvěřit, že mě nutíš si něčím takovým projít už podruhé…“

„Nebuď taková citlivka,“ odsekl Harry. „Já zvracel tak stokrát. A příště si zavři dveře, ať to neslyšíme všichni.“

Na to Draco zrudl. V kombinaci s tou zelenou pak vypadal stejně špatně, jako zněl. „Příště?“ zaúpěl, zhroutil se do čalouněného křesla a nechal hlavu viset přes opěradlo. „U Merlinových nafouklých koulí, myslím, že zemřu…“

„Aspoň nemáš pocit, že ti vybuchne hlava…“

„Asi vybuchne…“

Snape krátce mávl hůlkou a do ruky mu vlétla malá hnědá lahvička. „Nakolik je lákavé nechat vás oba trpět další hodiny… Každý dva loky.“ Počkal, než uposlechli. „Lepší?“

Harrymu se sevřelo hrdlo a musel několikrát rychle polknout. „Jo,“ řekl nakonec zhrublým hlasem.

„Ano,“ houkl Draco, strčil si ruce do kapes a sklouzl níž v křesle.

„Dík,“ dodal Harry.

„To bylo pro moje dobro,“ odsekl Snape. „Poslouchat vás dva, jak pořád fňukáte, začínalo být opravdu únavné.“

Morrighanová se dlouze zasmála. „Tedy Severusi, sám víš, že tak to úplně nebylo. Jasně jsem viděla, že jsi bojoval sám se sebou, abys jim nedal nějaký lék na kocovinu dříve.“

„Lépe se tak poučí,“ zamumlal Snape a ohrnul horní ret.

Harrymu se zachvělo chřípí. „Opravdu? Pokud si pamatuji správně, když jsi byl jak dělo ty, neváhal jsem a nabídl ti lektvar na vystřízlivění!“

Snapeovy líce zrůžověly, a nebylo divu. V další vteřině si Harry uvědomil, co právě vyžbleptl, nejen před Dracem, ale i před Morrighanovou. „Ó Bože,“ zaúpěl a praštil čelem do jídelního stolu. „Promiň…“

„Asi bychom měli přejít k jádru hůlky,“ řekl břitce Snape. „Konkrétně mi vysvětlete, co jste u Merlinova milovaného jména dělali v tom stavu v Prasinkách?“ Ke konci už začínal křičet.

Harry pozvedl hlavu a utřel si oči. „Já… já… je to nějak zamotané. No, byla tam Lenka, a já… no…“  K jeho nekonečnému zděšení se slzy, které zadržoval, najednou vyhrnuly z očí a stékaly mu po tváři. „Já jen chtěl medvídka.“

Na okamžik na něj Snape jen zíral. „Medvídka?“

Harry si zuřivě otíral oči kapesníkem, který mu podal Snape. Bylo to k ničemu, nemohl přestat plakat. „O tom to nebylo, šlo o Lenku. Chová se, jako bych nebyl! Teda ne nebyl, ale jako by na mně nezáleželo, jako že jsme jenom kamarádi, a já to nesnáším, nesnáším to!“

„A kvůli tomu jste se vydali do Prasinek?“

„Ne!“

„Harry,“ řekl Snape klidně. „Nerozumím ti.“

Morrighanová ladně vstala. „Myslím, že je čas, abych se vzdálila, drahý. Zdá se, že situaci máš pod kontrolou.“

„Nemusíš chodit,“ Snape si odkašlal. „Velmi brzy se staneš součástí této rodiny…“

„Ano, ale i pak nastanou chvíle, kdy bude namístě, abys se svými syny mluvil bez mé přítomnosti.“ Morrighanová se sklonila a lehce líbla Snapea na rty. „Tohle je jedna z nich. To mi věř.“

Snape sežehl pohledem jak Harryho, tak Draca, postavil se a doprovodil Morrighanovou ke krbu. Zmizela, a on tam ještě chvíli zůstal a zamračeně pozoroval uhlíky.

„Nechtěli jsme ti zkazit rande,“ řekl tiše Draco. „Za to se omlouvám.“

„Měl by ses omlouvat za to všechno!“

„Aspoň vynech Harryho. Byl to můj nápad!“

„Byl tvůj nápad, jít do Prasinek koupit Harrymu medvídka? Vážně,“ Snape se pohrdavě ušklíbl. „Myslel jsem, že máš lepší úsudek.“

Draco polkl a za chvilku nabídl nesmělé vysvětlení. „Problém se sebekontrolou?“

„Myslíš její nedostatek?“ temně se otázal Snape. „Jsem v pokušení ti ukázat, kolik jí chybí mně!“

„Vlastně to byl nápad Komnaty, abychom šli do Prasinek,“ Harry prohlásil s povzdechem. „Myslím, že se mě snažila povzbudit.“

„Ta prokletá Komnata,“ zamumlal Snape. „No? Mám za to, že jsi ještě neskončil?“

Draco se ještě více shrbil, ačkoliv si Harry nemyslel, že to je vůbec možné. „Vzal jsem tam Harryho, abychom se opili, jasné? Teď to víš! Jen jsem chtěl, aby se rozveselil. Ty jsi byl tak zaměřený na svou lásku, že tě ani nenapadlo, jak tvůj vlastní syn hrozně trpí!“

„Komnata nemůže studentům dodávat alkohol.“

Draco se tvářil zlostně. „Opravdu? To jediné ti přišlo důležité v tom, co jsem teď řekl?“

Jo, Harry si toho taky všiml! „Krom toho, nedá se říct, že bys byl nějak zvlášť opatrný a držel nás dál od pití!“ vyhrkl. „Vždy nám nabízíš víno, a zrovna minulý týden jsme měli k obědu šampaňské. A když jsem rozrušený, vnucuješ mi dokonce tvrdý alkohol!“

Draco se rychle chytil tématu. „Ano, tak nám odpusť, jestli jsme si zafixovali, že když jsme ve stresu, tak se předpokládá, že se zlijeme!“

„Tohle nepomáhá,“ Snape si zhluboka povzdechl a posadil se ke stolu, blíže k synovi. „Harry… Lituji, že jsem si dostatečně nevšímal těžkostí, kterými si v posledních dnech procházíš. A je mi líto, že sis vzal natolik k srdci mé nešťastné rozhodnutí z oné noci si až příliš dopřát.“

Harry cítil, jak se mu nahrnula krev do tváří, protože to opravdu nebylo spravedlivé. „To nebylo nešťastné,“ zašeptal. „Bylo to to jediné, čím jsi mi mohl osvětlit, že mě vážně… no…“

„Miluji?“ napověděl Snape.

Harry chtěl svěsit hlavu, ale přinutil se pohlédnout otci do očí. „Ano, to.“

Snape mávl na Draca, aby se k nim připojil, a promluvil téměř učitelským hlasem. „Jste si vy dva vědomi, že pro vás není bezpečné se o samotě potulovat po Prasinkách, ať už se děje cokoliv? A zejména ne, když máte, řekněme, upito?“

Harry tentokrát opravdu svěsil hlavu. „Ano.“

Draco pouze přikývl.

„Musím vám popisovat všechny důvody, proč to tak je? Mám zmínit vyhlídku na mučení, Draco? Voldemort bude zcela jistě chtít podrobné informace ohledně Harryho Pottera! Žil jsem v domnění, že sis tohoto nebezpečí byl v posledních měsících sám vědom!“

Harry vzhlédl přesně v okamžiku, kdy Draco sklonil pohled k zemi. Ale Snape ještě neskončil.

„A ty, Harry! Možná si přísně vzato nepamatuješ detaily ohledně Samhainu, ale věřím, žes byl s nimi seznámen až do nejhlubších podrobností! A to opravdu nemyslím jako slovní hříčku!“

„Hele, my nechtěli skončit v Prasinkách!“ namítl Harry. „A nešli bychom, kdyby nám to ještě myslelo!“

„A to je přesně důvod,“ zahřměl mistr lektvarů, „proč by člověk neměl pít až za hranici vnímání, bez ohledu na osobní potíže!“ V další chvíli dodal nevrle. „Můj politováníhodný incident nevyjímaje.“

Draco položil obě ruce na stůl a dvakrát si odkašlal, než zvládl promluvit. „Harry i já víme, že jít se do Komnaty opít byla chyba.“

„Jo,“ řekl Harry.

„V retrospektivě,“ dodal Draco, čímž si vysloužil zlostný pohled od jejich otce.

„Teď nebudeme řešit, proč Komnata rozdává zakázané látky. V tuto chvíli je důležité, abychom porozuměli, jak jste se mohli ocitnout v Prasinkách. Říkali jste, že to byl nápad Komnaty?“

„No, to byl!“ řekl Harry.

„Komnata navrhla, prostě jen tak, že by vám mohl pobyt ve vesnici prospět,“ pozvedl jedno obočí Snape.

Harry s Dracem na sebe koukli a hned odvrátili pohled. A znovu se po sobě podívali.

„Vyklopte to!“

Draco se vtiskl do opěradla svého křesla. „Já… myslím, že to tak úplně nebylo. Nemůžu si vzpomenout, ne úplně…“

„Vážně?“

„Jo, vážně! Klidně si vezmu veritasérum!“

„Nějak moc se do toho hrneš,“ řekl kousavě Snape.

„Hele!“ namítl Harry. „Řekl jsi mi, slíbil jsi mi, že to proti němu nebudeš využívat!“

Au contraire, pouze jsem naznačoval, že lektvary, stejně i alkohol, se nemají zneužívat. Ale zpět k tématu, pamatujete si, jak jste skončili ve vesnici?“

Draco a Harry na sebe znovu nejistě pohlédli. „Hm… myslím, že jsme si o cestu tam řekli?“ pronesl Harry po chvíli, a začervenal se, protože to musel zase říct. „Protože jsem chtěl plyšáka.“

„A Komnata vás tam přemístila? Pokud ano, musíme ihned informovat ředitele. To by nemělo být na pozemcích školy možné.“

„Ne…“ Draco se na moment zamračil. „Asi se otevřel tunel. Harry?“

„Jo,“ protáhl Harry. „Tunel. To zní správně. Chvíli vedl přímo vpřed, a vyšli jsme zpoza nějakého portrétu, v horním patře domu, kde Brumbál pracuje…“

„To-nebyl-Brumbál,“ odsekával Snape slova. „Čehož byste si byli vědomi, kdybyste nepokračovali ve vašem popíjení, dokud jsem se neobjevil já!“

Harry zamrkal. „Ale říkal jsi mu Brumbále.“

„Merlin mě ochraňuj před zabedněnou omladinou,“ brblal Snape. „Majitelem Prasečí hlavy je Aberforth Brumbál! Ne ředitel!“

Draco pozvedl bradu. „Aha. Přišlo mi trošku zvláštní, aby nejhlavnější hlavoun měl ještě druhou práci, a zrovna v takovém zařízení…“

Snape protočil oči a vypadal, že bude znovu vzývat Merlina. Místo toho vstal a zdál se předobrazem odhodlání. „Musím se jít podívat na zabezpečení toho tunelu, aby se již znovu neobjevoval tak furiantsky. Také musím zjistit, proč mě kouzla, nedávno přičarovaná k hradu, nedokázala upozornit, že jsi s bratrem zmizel z pozemků. Může to zabrat více času, jelikož zdaleka nejsem expertem na starodávnou magii hradu.“ Jeho výraz se stal kyselejším. „Do toho úsilí budu možná muset zahrnout i ředitele. Je nutné zdůrazňovat, jak moc se na tu konverzaci těším?“

„Promiňte, pane,“ řekl Harry a vyhýbal se pohledu tmavých očí, které mu nejspíš viděly až do duše.

Neviděl tedy, jak se Snape přiblížil, ale nemohl přehlédnout prst, který položil pod jeho bradu. „Severus, Harry,“ řekl mírně a pozvedl Harryho hlavu, aby se jejich pohledy setkaly. „Nebo otec. I v tuto chvíli.“

Harry polkl. „Jasně. Severusi. Nebo, tedy… Otče.“

Snape přikývl. „O slečně Láskorádové si promluvíme, až se vrátím. I o tvé očividné touze po plyšácích.“

Harry opět polkl. „Ne, to je v pohodě, žádného nepotřebuju, vážně ne, já nevím, co to se mnou bylo…“

„Chce draka a jednorožce,“ prohodil zvesela Draco. „A medvídka taky.“

Snape se na Draca kriticky podíval. „A to byl dostatečný důvod, abyste skončili v Prasinkách?“

„Ne, ale…“ Draco ztišil hlas. „Měl jsi ho slyšet. Vážně je moc chtěl.“

„Sklapni,“ zaúpěl Harry, ale pak zaútočil. „A vůbec, ty máš taky plyšáka!“

„Nepovídej,“ zamumlal Snape. „Vrátím se, jen co budu moci, a tuto diskuzi dokončíme, pánové. Prozatím tu zůstaňte. A vyhýbejte se potížím.“

„Víme,“ řekl Draco. „Měl jsi na mysli – buďte hodní.“

„Měl jsem na mysli, ať se držíte dál od mé skříňky s alkoholem,“ odsekl Snape, ale v jeho odpovědi chyběl vztek. Šlo spíš o černý humor. Ale nakonec, těsně předtím, než odkráčel dveřmi za doprovodu vzdouvajících se záhybů černé látky, pronesl poslední větu.

„Buďte hodní.“

3/3

Jakmile Snape odešel, svalil se Draco do měkkého křesla v obývacím pokoji. Hodil si nohy na konferenční stolek a zasmušile se zahleděl na nízké plameny hořící v krbu.

Nebylo těžké si domyslet, co mu leželo v hlavě. „Deset miliónů vět, nemyslíš?“ zeptal se ho Harry v pokusu odlehčit náladu.

„Myslím, že na toto už věty stačit nebudou,“ zamumlal Draco.

Harry si odfrknul. „Je to horší, než když jsi nastražil otrávené koláčky?“

Ano, a pro Merlina, přeju si, abych ti o tom nikdy neřekl.“

„Ne, to nechceš, ne doopravdy.“ Harry se přesunul na pohovku, natáhl se na ni a zahleděl se do stropu. „Potřebuju všechno vědět, abych se mohl cítit jako tvůj bratr.“

„Bratr, kterého jsem právě ohrozil. To je to, co to zhoršuje.“ Draco se otřásl a lehce zezelenal, asi tak, jako když vyšel ze záchodu. „Tentokrát jsem prakticky hodil jeho nejmilejšího syna do cesty Smrtijedům!“

„V Prasinkách žádní Smrtijedi nebyli –“

„Mohli být! Z toho co víme, tak tam tihle podrazáčtí týpci mohli být!“

„Jo, ale nic se nestalo –“

„Ale mohlo!“

Harry nevěděl co na to říct, jelikož Draco měl pravdu; mohlo se stát něco opravdu hrozného. I když, právě tehdy si uvědomil zbytek toho, co jeho bratr vyslovil. „Ale ne, Draco… neříkej, že já jsem Snapeův nejmilejší syn. Jsem si jistý, že to není pravda.“

„Ha.“

„Nejsem!“

Ty jsi byl ten syn, kterého si vybral k adopci,“ povzdechl si Draco ztěžka, načež strčil ruce hluboko do kapes. „Já, to byla taková okolnost, co přinutila jeho hůlku –“

„Myslím, že v mém případě také hrály roli závažné okolnosti,“ pronesl suše Harry. „Nebo tak mi to řekli.“

„To bylo jiné. Myslel to opravdově. Já jsem v této dohodě jako nechtěné nevlastní dítě.“

Harry se přetočil a opřel se o ruku, aby na svého bratra viděl. „Asi si to neuvědomuješ, ale teď Severusovi strašně křivdíš. Draco… Já byl nechtěné nevlastní dítě. Musíš spát v přístěnku? Dostáváš zbytky jídla, teprve až po hodinách na horkém slunci doděláš svou práci? Nakecal snad Severus všem sousedům, že chodíš do školy pro delikventy?“

 „To by mohl stěží udělat, ne…“

„Myslím to vážně!“

Draco se napřímil. „Ano, to vidím. Ačkoli bych rád poukázal na to, že ani ty jsi nebyl nevlastní dítě.“

„Jako bych byl.” Harry chvíli přemýšlel a pak se zhluboka nadechl. „Faktem je to, že jsem byl nechtěný. Ale ty nejsi a na druhou stranu, tady… jsme si rovni,” usmál se Harry.

„Být si rovný s Harry Potterem,” vysmíval se Draco. „Tak bys mi mohl pomoci s mými temnými silami a bezhůlkovou magií.”

„Rovni jako Snapeovi synové, blbečku,” zasmál se Harry. „Víš, co jsem tím myslel.”

„Jasně, stejně jako vím, že dostaneme výrazně odlišné tresty za dnešní pohromu.”

Harry to málem popřel, ale opravdu… „No… možná jo, ale ne proto, že tě má míň rád. Je to jen, však víš… Celou tu věc jsi začal ty.”

„Já nebyl ten, kdo tolik fňukal, že potřebuje plyšáka, až nám Komnata vytvořila cestu do vesnice!”

„Ne, ale to ty jsi usoudil, že bychom se měli opít. A obstaral jsi alkohol.”

„V Komnatě jsme byli v naprostém bezpečí!”

„Jo, ale v Komnatě jsme nezůstali! Protože jsi nás tak opil, že v nás nezůstal ani ždibec zdravého rozumu!”

„Aha, tak  jsem tě opil, jo?” Draco vystrčil bradu a ušklíbl se. „Nějak si na to nemůžu vzpomenout. Bolelo to, když jsem tě srazil na kolena a páčil, abych otevřel tvou nevymáchanou nebelvírskou hubu a nalil ti do krku whisky?”

Harry se pro jednou rozhodl ignorovat poznámku o blbých Nebelvírech. „Draco,” pokusil se místo toho o klidný tón. „Víš, že jsem neplánoval své problémy utopit v pití –”

„Jasně, ty jsi dokonalý Potter. Promiň, zapomněl jsem!”

„– ale uznávám, že šlo o moje vlastní rozhodnutí. Přijímám. Neopil jsi mě, ne takto. Ale to ostatní… nic z toho by se nestalo, kdyby nebylo tebe.”

„Bál jsem se, že pokud ti nepřestane harašit v sovinci, tak možná skončíš tím, že uděláš něco mnohem zoufalejšího!”

Harry polkl. „Aha. Opravdu ses bál?”

„Ano. Tak nějak.” Draco přelétl pohledem přes Harryho ruce. „Ty… nechceš to, že ne?”

Harry zakroutil hlavou. „Hádám, že až tak moc tě vinit nemůžu.”

Druhý hoch popotáhl. „Dobře, třeba jsem se až tak nebál. Jen… chtěl jsem tě trochu rozveselit, to je všechno. Vypadalo to jako bratrské gesto.”

Harry přikývl. „Něco z toho se fakt povedlo. Rozveselil jsi mě. Když jsem nemyslel na Lenku.”

„Nebo na plyšáky.”

Na Dracovi přistál polštář.

„Ach, fajn. V zájmu rodinné pohody bych měl upustit od takových narážek.”

„To bys měl. Ehm… když mluvíme o pohodě, ohledně toho, jak jsi říkal, že se cítíš, é, jako bys byl u Snapea druhořadý? Myslím, é… ehm…“

„Ty? Myslíš, jo? Nevidím ani náznak.”

To je totální blb. „Myslím, že pokud tentokrát přijmeš svůj trest s klidem, dokonce i když to bude vypadat jednostranně nebo nespravedlivě, tak ti to vyslouží hodně respektu!”

„Pravda. Hmm, to je docela obrat. Nestává se často, že bys  vybízel, abych hrál hodného syna.”

Opravdu dělal Harry tohle?

„Často jsem si myslel, že se vyžíváš v zabírání té role pro sebe,” uvažoval Draco. „Dnes ne?”

„Vše, co jsem kdy opravdu chtěl, bylo být prostě Harry. Znáš mě vůbec?”

„Myslím, že jde spíš o případ uvědomění si mých vlastních nejistot.” Draco nasál vzduch a pak s rozhodností přikývl. „Nicméně, dal jsi mi dobrou radu. Měl bych si ji pamatovat, až Severus oznámí mou zkázu. A mezi tím, předpokládám, že by bylo rozumné dělat něco zodpovědného, než se táta vrátí. Accio zápisky z přeměňování!”

Fakt rozumné, pomyslel si také Harry. Měli deset palců na pondělí o Riffenstalerově teorii částečného přeměňování a proč mohla být aplikována pouze na zvířata s centrálním nervovým systémem. Harry si skoro znechuceně odfrkl; téma bylo tak nudné.

Draco tím byl samozřejmě nadšen, okamžitě se přesunul k jídelnímu stolu, občas vyskočil, aby sebral knihy ze Snapeových polic, zatímco naškrábal přinejmenším patnáct palců, úplně jako stará dobrá Hermiona. Nebo se jen snažil oprostit od hrozivějších myšlenek.

„No, musím říct, že to bylo fascinující,” prohlásil nakonec a protáhl si ruce nad hlavou. „A vidím, že už je docela pozdě. Hádám, že můžu počkat do zítra s kopií konečného návrhu mým očarovaným brkem. Jak pokračuješ se svou esejí?”

Harry se ušklíbl. „No, jeden by myslel, že četba stejných pěti stránek po dobu šestnácti hodin vše ujasní, ale asi ne. Opravdu nesnáším přeměňování. A ty jsi v tom zatraceně dobrý, takže kde je teď tvůj nedostatek sebevědomí?”

„Nepřeháněj,” bránil se Draco nadneseně. „Šlo nanejvýš o šest hodin, a když je teď moje esej hotová, tak mám spoustu času tě doučit. Jako za starých dobrých časů.”

„Nepamatuju si to,” zabručel Harry nevrle. „Ale jo, díky. Myslím, tedy, vím o tom. Ujistil ses, že vím.”

Draco se k Harrymu připojil na pohovce a líně si přivolal některé z knih, ze kterých čerpal. „První věcí, co bychom měli vyjasnit, je, co to přesně znamená částečné přeměňování. Není to tak přímočaré, jak to zní.”

Jen zlehka se dotkli toho tématu, když se v Harryho hlavě ozvalo náhlé vyzvánění zvonku.

Nerozuměl tomu, dokud se Draco s přivřenýma očima ve stejný okamžik zprudka neposadil. „Na návštěvy je docela pozdě. Zajímalo by mě, kdo to je.”

Harry hleděl s otevřenou pusou. „To je domovní zvonek? Proč to prostě nezvoní nahlas?”

„Je to prostě mazané,” pousmál se Draco, vstal a vytáhl Harryho také na nohy. „Hádám, že jsem během našich schůzek opomenul zmínit pergamen u dveří. Ochrany nás upozorní, když chce někdo vstoupit, a zapíší jméno, abychom viděli –”

Najednou zůstal ohromeně stát, jednu ruku rozevřenou podél pergamenu, který zrovna popsal, a trhaně dýchal.

Harry v tom okamžiku uviděl jméno a těžce polkl, když se přes něj přelil pocit zkázy.

Narcisa Malfoyová.

„Matka!” vykřikl Draco a klopýtal ke dveřím.

Harry se bez přemýšlení nacpal přímo před dveře. „Ne, Draco!”

„Ne? Ale to je má matka! Pergamen nemůže lhát, lidskou přeměnu vidí i přes mnoholičný lektvar a maskovací kouzla –”

„Dokonce, i kdyby to byla ona, tak ji nemůžeme pustit dovnitř!” křičel Harry, popadl Draca za ramena, aby do něj vtřásl nějakou soudnost. „Nevíme, proč je tady! Možná mě chce chytit pro Voldemorta!”

Draco se natáhl a odstrčil Harryho ruce a jeho oči připomínaly oči divokého zvířete. „Všechno je jen o tobě, co? Celý můj život, každý jeho útržek, všechno jen o tobě!”

„Mysli!” zakřičel Harry. „Může to být jako s tím chlápkem Warsdatem, o kterém jsi mi říkal! Byl za tím Lucius, vzpomínáš?”

„Já jsem ten, kdo si to pamatuje, ty posraný amnesiaku! Dveře ji nepustí dovnitř, pokud se tě chystá zranit!”

„Warsdate!”

„Darswaithe! Nepamatuješ si dost o našich ochranách, abys to mohl rozhodnout!” Draco zamával svou hůlkou a namířil ji přímo na Harryho srdce. „Ale, do prdele s tím. Jdi mi z cesty, Pottere!”

Harry neztrácel čas dohadováním; věci, které do nich Draco vtloukl v průběhu setkání BA, způsobily, že mu jeho vlastní hůlka prakticky skočila do ruky. Nehledě na to, že ji nepotřeboval. „Ne. A nebojuj se mnou,” řekl tichým hlasem.

Accio cukrové červené mašličky!” zakřičel Draco. „Tak to tedy je! Myslíš, že nemůžu být lepší než ty, když oba používáme normální magii? Jdi kurva od těch dveří a pusť mou matku dovnitř, pokud se nechceš na týden probouzet –”

Což akorát potvrdilo, že Draco ho nechtěl opravdu proklít, protože pokud by chtěl, neztrácel by tolik času. Harryho mrzelo, že musí být tím prvním, kdo sešle kouzlo, opravdu ano, ale jiná možnost neexistovala. Nevpustí pravděpodobného Smrtijeda do Snapeových komnat –

Právě v tom okamžiku se rozzářilo ohniště a zářivě planoucí zelené plameny zahučely, když Snape vyšel z krbu. V mžiku zhodnotil stav a na rozdíl od svých synů nezaváhal. „Expeliarmus!

Když mu hůlka vyletěla z ruky, vrhl se Harry po hlavě na Draca, aby mohl zachytit jedno z cukroví, které letělo k druhému chlapci. Naštěstí, v té chvíli zvítězily okolnosti. Teď, když dorazil Snape, nemusel to Harry zvládnout sám.

„Severusi, díky Merlinovi!” zalapal po dechu Draco, aniž by poukázal na ztrátu své hůlky, když klopýtal k jejich otci a držel záhyby jeho hábitu. „To je má matka, je u dveří a Harry zas ve své obvyklé pitomosti –”

„Jo, promiň, že dávám přednost tomu nenechat se zabít!”

„Myslíš, že by tě mohla zabít, když je tu teď táta? To on byl Smrtijed! Ona byla jen manželkou!”

„Manželkou Smrtijeda!” zakřičel Harry, stále připravený zablokovat dveře. Než znovu promluvil, podařilo se mu ztišit hlas. „Severusi. Řekni Dracovi, že ksakru neexistuje možnost, aby ta žena vešla!”

„Je to má matka!” zaječel Draco a pustil Severuse, aby se vrhl na Harryho.

„Pánové!” zařval Snape, než se tento pěstní souboj mohl dostat mimo kontrolu. „Oba dva! Okamžitě běžte od dveří!”

Harry do Draca ještě jednou pořádně strčil, aby ho dostal z cesty a pak udělal, jak otec řekl. Věřil Snapeovi, že situaci zvládne. A také Draca.

Jeho bratr byl v uposlechnutí pomalejší. Ve skutečnosti natáhl svou třesoucí se ruku ke klice –”

„Draco!” okřikl ho Snape. „Mysli na chvíli! A uvažuj o tom, že snad, možná, prostě vím, co dělám!”

Draco si skousl ret, toužebně se podíval na pergamen u dveří a přešlápl. Ale pak ustoupil tak, jak ho otec žádal.

Snape několika dlouhými kroky přešel ke dveřím, hůlky obou chlapců zastrčil hluboko do kapsy a svou vlastní mával sem a tam. „Dveřní pergamen mě také upozornil,” řekl. „Oba, Lucius i Narcisa byli už před více než rokem dáni na sledovací seznam ochran.”

Mávl hůlkou dozadu a dopředu před pergamenem, pak seslal něco, co vypadalo jako několik dalších kouzel určených na dveře samotné a okolní zdi. V jednu chvíli se objevila jasně zelená mlha, která stékala po kamenech, než zmizela v přízračném pramínku. Harry se lehce otřásl, když si vzpomněl, jak tuto mlhu viděl tehdy, když úpěnlivě Snapea prosil o vzájemné zřeknutí se adopce. Co to ten muž říkal? Ochrany zde jsou velmi silné, vytvořené zvláště proto, aby zabránily vstoupit těm, kdo by si přáli ti ublížit…

„Do ochran nebylo nijak neoprávněně zasahováno,“ oznámil Snape. „Tak, podíváme se, co můžeme zjistit o osazenstvu chodby…“

Vzduchem protančilo více magie a tentokrát Severus mumlal zaklínadlo. Působil stále zamyšleněji. Nebo možná, znepokojený.

„Draco… je to skutečně tvá matka, kdo čeká na vstup. Ale…“ Zlehka položil na chlapcova ramena ruku. „Mrzí mě, že ti musím sdělit, že vypadá, jako by byla vážně nemocná. Nebo spíše prokletá.”

„Musíme ji pustit dovnitř –”

„Ach ne, sakra, nepustíme ji!”

Snape si povzdechl. „Harry, nemůže vejít dovnitř, pokud má v úmyslu ti ublížit. A můžeš se spolehnout na mou práci s hůlkou; ta žena není ve stavu, aby se z chodby pokusila o něco podlého.”

Harrymu spadla brada. Byl si jistý, naprosto jistý, že bude Snape ve věci, jako je tato, stát na jeho straně. Ochrany nebo ne, tam venku byla Narcisa Malfoyová, žena, která stála po boku svého manžela, když svému vlastnímu synovi vyhrožoval smrtí!

„Možná tu je, aby ublížila Dracovi! Ochrany v tomto případě nepomůžou, že ne?”

„V tom stavu, v jakém je, by neublížila mouše.”

„Pošli ji do nemocničního křídla!”

„Merlinovy kozy, přísahám, že do nemocničního křídla pošlu tebe, Harry! Jak by ses cítil, kdyby tvá matka umírala na chodbě a tvůj kreténský brácha by ti nedovolil ani otevřít dveře, aby s ní promluvil!”

„Ona neumírá!”

„Myslím, že by mohla,” zamumlal Snape, což způsobilo, že se Draco velmi tvrdě zakousl do pěsti. „Harry, stoupni si dál dozadu. Draco, pojď sem. A tady máte zpátky své hůlky. I když popravdě, jsem přesvědčený, že Narcisa nemůže seslat žádnou útočnou magii.”

„Och, Merline,” zasténal Harry, dokonce i když si vzal zpátky svou hůlku a přesunul se přes pokoj, jak mu otec řekl. „Ty se opravdu chystáš…“

„My se chystáme otevřít dveře, aby Draco mohl promluvit se svou matkou. Narcisa nebude schopná přejít práh, jestliže má vůči tobě nekalé úmysly.” Snape se na něj upřeně zadíval. „Dýchej, Harry.”

Dobrá rada, ačkoli Harrymu opravdu nepomohla, aby se cítil lépe.

Když Snape kývl na Draca, hoch švihl svou hůlkou jediným rychlým pohybem. „Abire! Vejdi!”

Po tomto už nebylo více otázek ohledně odepření vstupu Narcise Malfoyové. Když se dveře zhoupnutím na pantech otevřely, zavrávorala a pak po hlavě vpadla do Snapeova obývacího pokoje, zhroutila se na podlahu s velmi ošklivým, i když slabým, křupnutím. Silně se třásla a byla neuvěřitelně vyhublá, všude pod kůží, která měla barvu velmi podobnou kamenům, na kterých ležela, jí vystupovaly kosti.

A ještě jedna věc.

Dracova matka byla zcela jasně velice těhotná.


Užívateľské meno:
Heslo:
Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Prehľad článkov k tejto téme:

Aspen: ( JSark )15.05. 202258. Príbehy a pravdy a lži, ach jaj!
sarini: ( JSark )18.04. 202257. Čučoriedky a kumkváty a endívia, ach jaj!
Aspen: ( JSark )14.03. 202256. Ďalšia tapiséria 2/2
Aspen: ( JSark )07.03. 202256. Ďalšia tapiséria 1/2
Aspen: ( JSark )01.03. 202255. V pivnici
Aspen: ( JSark )28.02. 202254. Rodina ako žiadna iná 2/2
Aspen: ( JSark )27.02. 202254: Rodina ako žiadna iná 1/2
Aspen: ( JSark )21.02. 202253. Od hlavy po päty 2/2
Aspen: ( JSark )15.02. 202253. Od hlavy po päty 1/2
Aspen: ( JSark )12.02. 202252. Vyznania lásky 2/2
Aspen: ( JSark )07.02. 202252. Vyznania lásky 1/2
Aspen: ( JSark )31.01. 202251. Sebaovládanie
Aspen: ( Lupina )26.01. 202250. Víc magie Blacků
Aspen: ( Lupina )26.01. 202249. Nevítané zprávy
Aspen: ( Lupina )26.01. 202248. Magie Blacků
Aspen: ( Lupina )26.01. 202247. Mrhání časem
Aspen: ( Lily of the valley, Janka )26.01. 202246. Prokletá
Aspen: ( Lupina )26.01. 202245. Potrhlá čajová společnost
Aspen: ( Lupina )26.01. 202244. Láska a Lenka
Aspen: ( panacek.provaze )26.01. 202243. Škriatkozmätky
Aspen: ( panacek.provaze )14.07. 201442. Dezert k večeři 2/2
Aspen: ( panacek.provaze )08.07. 201442. Dezert k večeři 1/2
Aspen: ( Clarissa )22.03. 201441. Mezikolejní vztahy 2/2
Aspen: ( Clarrisa )27.10. 201341. Mezikolejní vztahy 1/2
Aspen: ( Clarissa )21.04. 201340. Odhalení
Aspen: ( holloway )23.12. 201239. Ukradené polibky
Aspen: ( Jimmi )15.12. 201238. Mapa
Aspen: ( Zelaaa001 )07.12. 201237. Chameleón
Aspen: ( Kaya )30.11. 201236. Lenka?
Aspen: ( Florence )26.11. 201235. Dohoda a návštěva
Aspen: ( Zelaaa001 )06.08. 201234. Nový Rok
Aspen: ( Kaya )05.08. 201233. Nezapomenutelné Vánoce
Aspen: ( Janka )28.07. 201232. Společne
Aspen: ( zelaa001 (Miška) )01.02. 201231. Jediné, čo si prajem na Vianoce
Aspen: ( Jimmi )12.01. 201230. Dvere
Aspen: ( Jimmi )18.12. 201129. Medzihra: Scény z bálu
Aspen: ( Jimmi )13.12. 201128. Vianočný bál
Aspen: ( Jimmi,Zelaaa001 )06.12. 201127. Karamelky
Aspen: ( Janka )02.12. 201126. Etika
Aspen: ( Jimmi )19.07. 201125. Ľstivý, lačný Chrabromilčan
Aspen: ( Elza )14.06. 201124. Jak bylo dohodnuto
Aspen: ( Chalibda )21.05. 201123. Deal Breaker
Aspen: ( Tersa )18.03. 201122. ...a její následky
Aspen: ( Janka )21.02. 201121. Pravda...
Aspen: ( Kaya + Tersa )30.01. 201120. Třikrát ne, jednou ano
Aspen: ( Janka )14.12. 201019. Zmijozel
Aspen: ( Janka )20.11. 201018. Ať se ti to líbí nebo ne
Aspen: ( Elza )23.10. 201017. Poprask v Lektvarech
Aspen: ( Elza )25.09. 201016. Milá lékařka
Aspen: ( Katy )11.09. 201015. Špatné plánování
Aspen: ( Elza )17.08. 201014. Nezapomeň na mě
Aspen: ( Elza )10.08. 201013. Nebelvír proti Zmijozelu
Aspen: ( Elza )17.07. 201012. kapitola Milý Draco
Aspen: ( Janka )31.05. 201011. kapitola Avada Kedavra
Aspen: ( Katy )21.04. 201010. kapitola Touhy
Aspen: ( Janka )08.03. 20109. kapitola Maura Morrighanová
Aspen: ( Katy )09.02. 20108. kapitola Bradavický expres
Aspen: ( Janka )06.01. 20107. kapitola 9. ledna 1977
Aspen: ( Katy )22.12. 20096. kapitola Otcové a synové
Aspen: ( Betty )21.12. 20095. Kapitola – Odrazy v zrcadle
Aspen: ( Zrzka, Elza )17.12. 20094. kapitola – Sirius
Aspen: ( Knihovka, Betty, Tersa )09.12. 20093. kapitola - Muž v zrcadle
Aspen: ( Tersa )30.11. 20092. kapitola Úplný Zmijozel
Aspen: ( Zrzka, Umeko )29.11. 20091. kapitola 8. srpen 1997
. Úvod k poviedkam: ( Jimmi )29.12. 2021Úvod k poviedke

Naše ďalšie weby

Nájdete nás