Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Rodina jako žádná jiná

45. Potrhlá čajová společnost

Rodina jako žádná  jiná
Vložené: Jimmi - 26.01. 2022 Téma: Rodina jako žádná jiná
Lupina nám napísal:

 

 

Preklad: Lupina
Beta-read: martik

Prohlášení: Tyto postavy, ani tento smyšlený svět mi nepatří. Všechno vlastní J. K. Rowlingová, pár vydavatelství a filmových studií. Já z tohoto nemám nic než zábavu.

---------------------------------------------------

Kapitola štyridsiata piata

Potrhlá čajová společnost

---------------------------------------------------

 

Harry nakonec první hodinu nestihl. Ale kvůli změně rozvrhu se mu nepodařilo ulít z obrany.  Škoda, na Morrighanovou se nijak zvlášť necítil. To se může stát jen jemu.

Alespoň nebyla v učebně, když na obranu dorazil. Opřel se o zeď vedle Draca a snažil se nemračit. Momentálně ze dvou důvodů. Nemohl připustit, aby si ostatní mysleli, že je rozrušený, protože si brzy všimnou, že už nechodí s Lenkou, a také nechtěl, aby Morrighanová zjistila, jak moc je mu proti srsti představa, že má macechu.

Fuj. Tentokrát se mu skutečně zvedl žaludek.

Draco se přisunul, až se téměř dotkli rameny, a tlumeně se zeptal: „Je všechno v pořádku?“

„Ano.“

„Myslel jsem –“

„Jo, udělal jsem to.“

Draco nepatrným pohybem hlavy přikývl. „Se mnou můžeš mluvit o všem. I o věcech, které se dají těžko snést. Vím, jaké to je.“

Nevěděl, jaké je toto. Vzdát se dívky svých snů. Stesk po lásce jeho života.

„Jo, budu na to pamatovat,“ odsekl Harry. Pak se napomenul, aby toho nechal. Musí vypadat nenuceně. V pohodě. Šťastný, u Merlina.

Když z kabinetu konečně vyšla Morrighanová, s havranem usazeným na v kůži oděné paži, a oznámila jim, že se dnes naučí, jak odrazit nekromanty, dokonce se mu ulevilo.

****

Po hodině se Harry cítil vyždímaný jako prádlo ze ždímačky. Asi za to mohlo to napětí. Nálada se mu měnila každým okamžikem. Od vzteku nad naprostou nespravedlností jeho života, po agónii z představy, že umře a již nikdy Lenku nepolíbí. Jednu vteřinu chtěl jen hulákat, další si přál bouchnout do zdi.

Nejhorší však bylo, že nic z toho chaosu nemohl dát najevo. A netušil, jak se mu to daří. Možná měla Lenka pravdu a on nedokáže předstírat, ani co by se za nehet vešlo.

Lenka, překrásná Lenka

Morrighanová konečně rozpustila třídu a Harry si začal sbírat věci.

„Dáš si se mnou i oběd?“ přistoupila Hermiona k Dracovi.

Draco ucouvl. „Rád bych, ale s Harrym už máme závazky jinde.“

Závazky. Sakra, jak rád by Harry jeden měl! Místo toho musí zajistit, aby svým sobeckým, ubohým skučením nikoho nepřivedl k záhubě.

„Ano?“ Hermiona pozvedla jedno obočí.

No jasně, vždycky chtěla všechno vědět, pomyslel si Harry. Uvědomoval si, že je malicherný, ale přitom mu to bylo putna. „Jo a je to důležité,“ prakticky vyštěkl, „takže jestli nás omluvíš –“

Šokovaná Hermiona jen zamrkala. „Tak já půjdu na ten oběd.“

„Zatraceně skvělý nápad, když už je poledne –“ k ničemu dalšímu se nedostal, protože Draco trhl hůlkou a Harryho zašimralo uklidňující kouzlo, které se mu póry vsáklo do těla a projelo až do konečků prstů. Sjel by Draca za jeho panovačnost, ale v té chvíli se cítil příliš vyrovnaný, aby se namáhal.

„Uvidíme se později,“ prohodil raději k Hermioně.

Zahleděla se na něj, ale pak pokrčila rameny. „Tak jo. Uvidíme se později, Draco.“

Draco neodpověděl, jen přikývl. Když se Hermiona ztratila z dohledu, zamířil přímo k věci. „Takže, táta. Asi nemáš po ruce ten svůj plánek? Nejsem si jistý, jestli dnes nevynechá Velkou síň. V tom případě bychom měli jít rovnou domů.“

„Nenosím ho furt s sebou,“ zabručel Harry. Možná by měl začít. Tak by mohl dohlížet na Lenku a milovat ji z povzd-

„Škoda.“

Zasvištěl kolem nich mop a za ním následovala Morrighanová, mávající hůlkou. Harry se téměř ušklíbl. Co měla v plánu? Procvičit si kouzla pro domácnost, než se provdá?

Zastavila se u nich a věnovala jim zářivý úsměv. Podle Harryho bylo rozhodnuto. Během hodiny se tvářila tak profesionálně, že ho napadlo, jestli neřekla ne, nebo jestli nakonec Snape neztratil nervy. Ale teď bylo jasné, že žádost o ruku nadšeně přijala.

„Se Severusem bychom vás rádi pozvali na oběd v jeho komnatách,“ oči jí s každým slovem zářily víc a víc. „Můžeme použít krb z mého kabinetu?“

Kvůli tomu nenucenému tónu měl Harry sto chutí nakopnout ji, i když si uvědomoval, že je to absurdní. Neexistoval důvod, proč by Snapeova snoubenka neměla mít letaxové spojení do jeho komnat. A zjevně se k němu dostávala beze svědků už týdny.

„To zní skvěle,“ odvětil Draco. „Děkuji.“

„Ano, skvěle,“ papouškoval Harry a ze všech sil se snažil napodobit Dracův noblesní tón. Lepší, než aby zněl dětinsky.

Alespoň si Snape konečně vzpomněl, že by tu velkou novinu měl sdělit synům. Aspoň něco, připustil Harry.

****

„Na zdraví a dlouhý život,“ pozvedl Draco sklenku a přiťukl si s Maurou. „Jsem vskutku potěšen, že se stanete součástí naší petite famille.“

„Děkuji vám, Draco,“ poděkovala Morrighanová vřele. „Jste velmi laskavý, když uvážíme, jak hrozný začátek jsme vy a já měli.“

Harry se kousl do vnitřní strany tváře, aby se neušklíbl. Sice si to nepamatoval, ale podle Rona, to Morrighanová měla strašný začátek! I podle Draca. Během jejich společného studia ji víc než jednou nazval krávou, a teď ji vítal do rodiny?

Problémem bylo, že Harry musel udělat to samé.

Zvedl svoji sklenku. Dracův přípitek opravdu nezněl jako ustálené rčení, což byla škoda, protože to znamenalo, že jej Harry nemůže zopakovat. „Na dlouhé a šťastné manželství,“ popřál. „Severus si ho zaslouží. A, ehm, vy taky.“

Jemu samotnému to znělo chabě, ale jim asi ne, protože Morrighanová zářila na všechny strany a i Severus vypadal, jako by se chtěl usmívat od ucha k uchu. Výsledný efekt byl poněkud podivný.

Cink, cink, cink, ťukaly o sebe skleničky, protože i Snape a Morrighanová si připili.

A pak nastal čas oběda.

„Myslím, že na řadu přišly živiny,“ pronesl Snape a úkosem pohlédl na své syny. „Abyste se na odpoledních hodinách neobjevili pod vlivem.“

„Jo, překvapilo mě, že jsi nám uprostřed školního dne nalil sklenku,“ přiznal se Harry a ulevilo se mu, že je konečně po přípitku.

„No, toto je speciální příležitost. Nicméně…“ Třemi dlouhými kroky zdolal vzdálenost ke krbu, kde objednal něco vhodného. Chvíli na to se na stole objevily čtyři porcelánové talíře. K nim přibyla nádoba s ledem a další lahví šampaňského, tři nepřehlédnutelné vázy přetékající zářivě rudými chryzantémami a příbory, které vypadaly jako vyrobené z čistého zlata.

Draco potlačil smích. „Opravdu, něco vhodného. Jsi si jistý, že jsme první, komu jsi to řekl, Severusi? Skřítci patrně vědí docela dost.“

„Možná sis nebyl vědom toho, že jsou kouzelní?“ zavtipkoval Snape.

„Jistěže byl, ale myslím tím…“ Draco vytáhl chryzantému z vázy a točil jí mezi prsty a zkoumal z každého úhlu. „Docela dost.“

K Harryho údivu se Morrighanová skutečně začervenala. Dokonce se i zahihňala, ale pak se sebrala a ukázala na Snapeovu knihovnu. „Všimli jste si krystalu závazku.“

Harry si nevšiml, ale teď viděl, že od posledně změnil barvu. Nyní se v nitru třpytil rudými záblesky, které vypadaly, jako by mohly kámen propálit. Nejen třpytily, sakra. Ta věc byla prakticky v plamenech!

„Rudá, jak jsem předpověděl,“ pyšnil se Draco. „To vypadá dobře.“

Morrighanová se tentokrát od srdce zasmála. „Tví synové jsou naprosto nenapravitelní, že?“

„Máš na mysli, že potřebují napravit,“ odsekl Snape.

„Hej, já neřekl ani slovo,“ protestoval Harry. „Ani nevím, proč z toho dělá takovou vědu.“

Snape zavrčel. „No, Draco, neosvětlíš mu to?“

Draco stiskl rty, jak se evidentně snažil nesmát. „Když o tom tak přemýšlím, asi ne. Proč mu to neosvětlíš ty?“

Téměř okamžitě rty opět stiskl.

„Mauro, zničilo by slavnostní atmosféru, kdybych uškrtil –“

„Obávám se, že ano,“ Morrighanová zavrtěla hlavou nad jejich šaškárnami. „Rudá znamená vášeň, Harry. Vášnivou lásku.“

„Aha,“ vydechl Harry tupě. Ne že by už nevěděl, že jsou spolu. Jen prostě netušil, co odpovědět.

„Hele, jídlo dorazilo!“ zašvitořil Draco a hnal se k jídlu, aby mezi ním a Snapem stál alespoň stůl. Ale pak se na toho muže podíval zpříma. „Omluv, prosím, moji povznesenou náladu. Jsem za tebe moc šťastný. Ale je to taková úleva mít pro změnu dobré zprávy, nemyslíš?“

„To opravdu je,“ přitakal Snape a odtáhl Morrighanové židli, než se sám posadil. Pokývl Harrymu, aby se k nim připojil. Pak hůlkou třikrát poklepal na stůl a nechal odplout talíře k osobám, kterým by měly nejvíce vyhovovat.

Harry skončil se dvěma cheesburgery, třemi plátky smažené tresky, kusem zapečeného hašé, miskou nazelenalého pudinku a pěti lineckými koláčky ve tvaru ředkviček. Pohled na dezertní talíř pro něj byl jako rána pěstí do žaludku. Jo, domácí skřítci věděli, co bude nejvhodnější!

Aby zakryl své rozčilení, začal si házet jídlo do úst a zahuhlal: „Mám hlad jako vlk,“ když se kvůli tomu Draco zatvářil pohoršeně. „Víš, že jsem vynechal snídani.“

A jéje. Harry si brzy uvědomil, že to byla chyba.

„O tom už jsme mluvili,“ prohlásil Snape vážně. „Odpírat si jídlo, když jsi rozčilený, je tím nejnezdravějším způsobem, jak se vypořádat s emocionálním zmatkem.“

„Tak to není,“ vysvětloval Harry mezi sousty. „Nechtěl jsem vynechat snídani. Jen jsem ji zmeškal.“

„Protože?“

Harry si pomyslel, že je vážně nefér, jak temným tónem k němu mluví.

„Potřeboval jsem zajít na ošetřovnu. Aby…“ Měl si to promyslet, protože teď to bude trapné. „No, potřeboval jsem zaléčit ruku, to je vše.“

Byl by si něco vymyslel, kdyby tušil, jak si to ten chlap vyloží.

„Řekl jsi mi, že chceš, abych se pohnul dopředu,“ pravil Snape pomalu a upřeně zíral na obě Harryho paže. „A slíbil jsi mi co nejdůrazněji, že za mnou přijdeš, když tě přepadne nutkání se bodat.“

Snape se najednou nahnul přes stůl a rukama popadl Harryho za zápěstí. „Ty pošetilý kluku! Copak nechápeš? Pokud mě potřebuješ, přijdeš za mnou! I když mám zrovna zásnuby!“

Draco si odkašlal. „Ehm. Tedy… profesorko Morrighanová… jsem si jistý, že nechtěl říct, že na vás nezáleží. Jen že Harry –“

„Dokážu mluvit sám za sebe,“ vyštěkl Snape.

„Však já tomu rozumím,“ zamumlala Morrighanová. „Když Severus miluje, dělá to intenzivně. Celým srdcem.“

Harry byl otřesen a nejen kvůli tomu, že se muž chvěl, když ho držel. Věděl, že ho Snape miluje, a věděl, že je to reálné. Ale nevěděl, že je to takové.

„Nechtěl jsem, aby sis myslel, že jsem se bodal.“ Harry zavrtěl rukama, aby se vymanil z jeho sevření. „Omlouvám se. Přišel bych za tebou. Myslím tím, přijdu. Ehm, když si budu myslet, že se chystám se bodat.“

Snape se podmračeně posadil. „A tvé zranění?“

Bože, o tom Harry nechtěl mluvit. Zvláště ne před Morrighanovou. Ale Snapeovi již vyklouzlo to o jehlách a to bylo ještě soukromější. Koneckonců chodil s Lenkou před zraky celé školy.

„U Zmijozelu jsem bouchl do zdi, dobře?“

„Jen těžko můžeš čekat, že mi přijde něco takového v pořádku,“ zlobil se Snape a třel si hranu nosu. „Tolik tě rozrušilo naše zasnoubení?“

„Ne!“

Snape se na židli opřel. „Znepokojilo tě nadcházející nebelvírské utkání?“

Harry jen zíral. „Víš, že s létáním jsem už v pohodě. Vyhlídka na hru mě netrápí.“ Zadrhnul se mu dech, protože věděl, že se přes to musí dostat. „Jen jsem se právě rozešel s Lenkou.“

„Aha.“

„Jo. A sakra jsem to nechtěl řešit právě teď a zničit ti tak tvůj výjimečný den,“ dodal Harry. No, svým způsobem to byla pravda, před Morrighanovou netoužil nic vysvětlovat.

„Slovník,“ pokáral ho Snape. Docela mírně.

„No promiň! Myslel jsem, že jsem doma, kde můžu mluvit bez zábran!“ Harry si najednou zakryl tvář rukama. „Bože. Promiň. Opravdu je mi to líto. Stejně ti ničím tvůj den!“

„Ne, neničíte,“ pronesla Morrighanová tiše. „Vlastně mě docela dojalo, že se dokážete uvolnit a být sám sebou, Harry. A chápu, jak mučivá dokáže být romantická láska.“

„Ovšemže jsi doma, ty pitomé děcko,“ dodal Snape a v očích se mu blýskalo. Harry nedokázal říct, čím; mohl to být soucit. „Pořád je tu ale ta věc zvaná – “

„Dekorum,“ přerušil ho Harry. „Pamatuju. Teda tak nějak. Občas získám silný pocit. Asi jsme o tom mluvili?“

Snape sklonil hlavu.

Draco musel nabýt dojmu, že je čas na odlehčení nálady. „Většině tvého jídla rozumím,“ pravil a odložil lžíci, kterou jedl něco jako studenou polévku. „Ale co je tohle? To je mátový pudink?“

Vděčný za to odvedení pozornosti, Harry ochutnal a zašklebil se. Pudink vůbec nebyl sladký a měl tak podivnou příchuť, že ji nejdřív nerozpoznal. Pak mu to došlo. Bůh je zatrať, proč skřítkové musí strkat nos do všeho?

„Okurkový.“ Uvnitř hrudi se mu cosi sevřelo a zkroutilo do těsného uzlu. „Nemůžu – omluvte mě, prosím.“

Vyskočil, až za ním zarachotila židle, a vystřelil do své ložnice. Zabouchl za sebou dveře ve chvíli, kdy se mu po tvářích rozkutálely slzy.

Když se Harry skoro po půlhodině znovu objevil, Draco a Morrighanová nebyli v dohledu. Snape seděl na pohovce s hlavou opřenou o opěradlo a očima zavřenýma.

Otevřel je, když si Harry odkašlal.

„Omlouvám se.“ Harry se cítil jako korunovaný idiot, že ta slova musel tak brzy zopakovat. „Ve skutečnosti nejsem cvok.“

Severus se letmo usmál. „Tvůj bratr nám tu okurku vysvětlil.“

Harry rozechvěle přikývl a napadlo ho, jestli Draco vysvětlil jen toto. Měl vědět, že u Snapea na tom nebude záležet.

„Řekl jsi, že ses rozešel se svou petite amie,“ poznamenal Snape mírně. „Avšak tvá reakce na pudink naznačuje, že ti to nebylo příliš po chuti.“

„Jsi přímo mistr eufemizmů.“

„Nebo možná tvůj popis postrádá detaily a to ona iniciova-“

„Dost.“

Snape kupodivu zmlkl. A možná právě proto byl Harry najednou sdílnější.

Povzdechl si a popřemýšlel, odkud začít. Proč jen se mu tyto věci snadněji probíraly s Dracem? „No, jo. To já vše ukončil. Protože když bude se mnou, nebude v bezpečí. Proto jsem to musel ukončit. Proto jsem to udělal.“

Snape se posunul na pohovce a rukou Harrymu naznačil, aby se posadil. „Tak tohle jsi měl na mysli, když jsi mi před několika měsíci řekl, že nemůžeš mít nikoho pro sebe.“

Harry si natřepal polštář, ale nepomohlo to, protože mu stále připadalo, že se opírá o horu kamení, když tu tak mluví s otcem o něčem, co si nepamatuje. „Nejspíš jo. Pročpak? O čem sis myslel, že mluvím?“

Snape upadl do rozpaků. „Vzpomínáš, jak jsem během plánování vánočního plesu přiznal, že jsem nabyl dojmu, že tě přitahuje vlastní pohlaví?“

Harry si odfrkl. „Tak to proto? Protože jsem řekl, že nemůžu mít milostný vztah?“

„Špatně jsem si vyložil důvody, které považuješ za stěžejní, abys jej neměl.“

Harrymu chvíli trvalo, než mu to došlo. „To je skvělé. Nejen že jsi mě považoval za gaye, taky sis myslel, že jsem ohledně toho bigotní!“

„Myslel jsem, že za to může tvoje výchova v mudlovské kultuře, která je netolerantní k takovýmto sklonům.“

Harry předpokládal, že na tom něco je a nechal to být. „No, tak teď víš, že jsem jen chtěl chránit lidi, které mám rád. A to se stalo i teď s Lenkou. Nesnažím se zničit tvůj milostný vztah, vážně ne, ale copak tebe to nenapadlo? Jsem si jistý, že Voldemort by rád položil svoje šupinaté pracky na někoho, koho miluješ!“

Snape se na něj dlouze zadíval, než konečně odpověděl. „Maura je víc než schopná postarat se o sebe sama, proto přijala současný post, a má právo rozhodnout se, jestli dovolí nějakému šílenému maniakovi ovládat její život. Navíc u mě se neprojevuje ‚zachráncovský komplex‘ jako u tebe.“

„Ale jsem si jistý, že bys ji zachránil, kdyby něco!“

Severus se natáhl a poklepal ho po ruce, která svírala polstrování. „Ano, ale ne tím způsobem jako ty. Zvolil bych zmijozelštější přístup. Ale asi bych měl považovat za dobré znamení, že se u tebe začíná opět objevovat ta tendence ochraňovat druhé.“

„Nevěřil bych, že to někdy schválíš,“ ušklíbl se Harry. „Aspoň ne docela.“

„Zcela to neschvaluji, ale věřím, že může předznamenávat návrat tvé paměti.“ Snape jej pozoroval, ale Harry nic neřekl. „Jestli se již cítíš dostatečně klidný, měl by ses vrátit do vyučování.“

Když Harry vstal, Snape z kapsy hábitu vytáhl pergamen. „Ať nepřipravíš Zmijozel o body za nedochvilnost.“

Harry pohlédl na omluvenku a pokrčil rameny. Cítil, že musí sdělit zřejmé: „Víš, záleží mi i na nebelvírských bodech. Možná i víc, abych byl upřímný.“

„To mě nijak nešokuje.“

„Dobrá tedy.“ Jestli sakra zrovna Snape, ze všech lidí, mohl být velkomyslný, může být i Harry. „Byla vážně milá, ale zničil jsem tvé velké oznámení. Co kdybys ji pozval na večeři a zkusili bychom to znova?“

„Maura dnes večer odchází. Musí o novince zpravit rodiče.“

Hm. To Harryho nenapadlo. Ale potřeba informovat rodiče není nic, co by mu bylo přirozené. Patrně ze zjevných příčin. Nebo ho ani nenapadlo, že Maura musí mít rodiče.

„Ale když mluvíme o velkých oznámeních,“ dodal Snape. „Musím tě požádat, aby sis to nechal pro sebe. S Maurou o našem zasnoubení pomlčíme, dokud si nepromluví s rodinou.“

Stejně to Harry neplánoval někomu říkat. Přikývl a bez dalšího slova odešel z komnat.

****

Následujících pár dní Harry prožil v čiré agónii. Musel chodit do vyučování a jíst a na setkání BA a tréninky famfrpálu a u toho se tvářit, že je v pohodě, přestože ho srdce bolelo za Lenkou. Alespoň ji při vyučování příliš často nevídal, ale čas od času se ukázala a vyrovnaně se usmívala, když si sedala k volnému stolu na probíhající hodině.

Harry by se zamračil, ale pak se upamatoval, že toho musí nechat. Její nespoutaný přístup k učení miloval v době, kdy to znamenalo, že ji uvidí víc. Ale teď to bylo mučení! Proč se nedržela dál? Copak neviděla, jak mu ubližuje?

Asi neviděla, usoudil Harry nevrle. Pravděpodobně neměla tušení, protože ji to nezraňovalo vůbec, jak se zdálo. Cestou po učebně vesele mávala a zdravila: „Ahoj, Justine! Ahoj, Harry! Ahoj, Ernie!“ jako by všichni byli její nejlepší kamarádi.

Ve skutečnosti se k Harrymu chovala úplně přesně jako v pátém ročníku. Jako by jejich schůzky nic neznamenaly!

Zcela jasně dokázala na Harryho zapomenout mnohem snáz než on na ni.

Chtěl k ní napochodovat a dožadovat se vysvětlení, ale samozřejmě nic takového nemohl. Ne, musel se chovat tak, jako by mezi nimi nic nebylo!

Nezáleželo na tom, že jeho srdce pokaždé, když slyšel její melodický hlas, pukalo víc a víc.

Alespoň se nemusel bát, že na ni natrefí v sobotu, když měl doučování se Snapem.

„Vypadáš mrzutě,“ poznamenal muž a dál sledoval, jak Harry drtí zlatoočka na jemný prášek.

No jistěže vypadá! Tíha toho, jak celou dobu musí předstírat, ho vytáčela, ale tady se mohl uvolnit a nechat své pocity bez zábran vyplout na povrch.

Ale mluvit o tom rozhodně nehodlal. „Nějaký pokrok s rodiči Morrighanové?“

„Jsou stále bez spojení. Jedna z nevýhod kouzelnického občanskoprávního soudnictví.“

Ukázalo se, že rodiče Morrighanové napadli závěť. V kouzelnickém světě to řešilo oddělení záhad, protože záležitost zahrnovala svět mrtvých. Háčkem bylo, že z tohoto důvodu nikdo nemohl navštívit oddělení, aby předal zprávu ze světa živých, dokud se nevyřeší sporný majetek. Morrighanová ani neměla možnost dát rodičům vědět, že s nimi potřebuje mluvit.

Což znamenalo, že pro Harryho a Draca stále platil přísný zákaz hovořit o zasnoubení jejich otce. Jak dny plynuly, Harry se s tím začal sžívat, a víc a víc soucítil se Snapeovou situací. Jistým způsobem se nelišila od Harryho. Snape taky musel předstírat.

„Tuto otázku přesto oceňuji,“ dodal Snape a uchopil Harryho za ruku, aby mu ukázal, jak efektivněji točit tloučkem.

„Nezačínáš být netrpělivý?“ zeptal se Harry. „Je to víc než týden. Když tam šli, museli vědět, že se může přihodit něco důležitého. Možná byste se na to měli vykašlat a zasnoubení prostě oznámit.“

„Vyloučeno.“

Ta neoblomnost byla zajímavá. „Jsi si jistý, že se jen řídíš jejími přáními? Možná hluboko uvnitř nechceš, aby to lidi věděli.“

„Ne, je prostě nezbytné, aby před ohlášením informovala rodiče.“

Harry se na Snapea soucitně podíval. „Způsobí to pozdvižení, ať už to budou rodiče vědět, či nikoliv. V Bradavicích tě každopádně nepovažují za typ na ženění –“

Snapeův pohled jej vyzýval, aby trochu víc popřemýšlel. „Odvážím se říct, že mě ani nepovažovali za otcovský typ, Harry.“

Pravda. Neváhal oznámit adopci. Ne jeho a Dracovu. Přesto v jejich případě byly záležitosti všeobecně známé už od začátku. „No, pořád myslím, že –“

„Její rodina nenávidí Zmijozely,“ přerušil jej Snape. Najednou si svíral kořen nosu tak silně, až si způsobil otlaky. „Celá její rodina. To poslední, co Maura chce, je, aby se její rodiče doslechli z druhé ruky, že hodlá s jedním z nich strávit život.“

Aha. Harry skoro vyžbleptl, že Zmijozel nenávidí většina lidí, ale zarazil se včas. „Ehm… nebyla zařazená do Zmijozelu? V tom případě by to mohli pochopit?“ Možná tam se se Snapem poprvé potkali.

Snape přinesl malý kotlík a vsypal do něj čemeřici. „Nejen že Maura nebyla ve Zmijozelu, ona ani nestudovala v Bradavicích.“

„Ale její rodiče ano,“ odhadl Harry. „A naučili se nenávidět zmijozelské.“

„Až tak,“ přitakal Snape a rázně odložil láhev s čemeřicí, „že jí studium tady zakázali!“

To neznělo vůbec dobře. „Ale učí tady,“ poznamenal Harry. „To snad vědí, ne? Musí vědět, že už ke Zmijozelu necítí nenávist jako oni.“

„Nenávist nebývá racionální,“ povzdechl si Snape. „Ale po pravdě, Harry, pokud to bude třeba, počkáme i rok. Kdyby Mauřini rodiče zjistili, že je zasnoubená s ředitelem Zmijozelu, domnělým bývalým Smrtijedem, aniž by se jí podařilo celou situaci urovnat, už by s ní nemuseli promluvit.“

A jéje. Harrymu začalo tepat v hlavě. „Neměl bys náhodou něco od bolesti?“

Chvilku nato ze Snapeova kabinetu přiletěl flakónek.

„Všechno?“ ujistil se Harry, než do sebe hodil obsah. „Páni, to je fakt úžasné.“

„Občas lituji, že nejsem schopný magii vidět jako magickou,“ zaželel Snape.

„Pro tebe to tak není?“

„Pro mě je to prostě život.“

Pokračovali v drcení, sekání a míchání, dokud se jejich lektvar nezměnil v cosi hustého a narůžovělého. Harry si to samozřejmě přesně nepamatoval, ale myslel si, že nikdy si přípravu lektvaru tolik neužil. Zvláštní, jak se věci vyvrbily. Už teď se těšil na jejich příští sobotní setkání! Kdyby všechno bylo takové, asi by na pár hodin dokázal dostat Lenku z hlavy.

Otázkou zůstávalo, jak přežije další týden. A další?

Když jej Snape propustil, Harry vběhl přímo do zmijozelské ložnice, hodil sebou na postel a kouzlem zatáhl a zajistil závěsy. Další ironie – raději Zmijozel než Nebelvír, protože Draco udrží lidi mimo dosah.

****

„Fakt mám štěstí,“ zamumlal Harry ironicky, když zmačkal dopis, který mu přišel další sobotu při snídani. A to se celý týden těšil na další lekci lektvarů se Snapem. Ten ji však zrušil jen hodinu před začátkem! Přes soví poštu! „Dobře mu tak, jestli ten jeho pitomý předmět zase začnu nenávidět.“

Měl vědět, že se Draco ještě nezbavil svého zlozvyku číst cizí poštu. „Tušil jsem, že lektvary nemůžeš nenávidět navěky!“

„Sklapni.“ Harry si prohrábl vlasy. „Nevím, jak dlouho zvládnu předstírat každou vteřinu –“

Zarazil se jen proto, že ho Draco pod stolem nakopl.

„Auvajs, ty idiotický, zatracený pablbe!“

„Že by potíže v ráji?“ ušklíbal se Zabini. „Možná by ses měl vrátit jíst k nebelvírským, kam patříš!“

„Možná by ses mohl jít až po krk zahrabat do země jako červ, kterým jsi,“ odsekl Draco. „Znám na to kouzlo, jestli chceš, můžu ho zkusit.“

„Jen do toho! Zase tě vyhodí!“

„Nebo místo toho můžu Severusovi říct, že jsi pomlouval jeho syna…“

Zabini zbledl a ztratil se.

„Kdy tvé pitomé blonďaté hlavě dojde, že Nebelvír není urážka?“ zařval Harry, popadl Dracovu misku a její obsah – lepkavou kaši s ještě lepkavějším medem – mu vylil na hlavu. „Nevím, proč tu celý týden sedím, když si neuvědomuješ ani toto! Možná bych se měl vrátit do Nebelvíru, kam patřím! A kde do mě lidi nekopou!“

„Merline, Harry,“ vydechl Draco, a jakmile zatřepal hlavou, kolem se rozprskla kaše. „Mysli, ano?“

Harry nechtěl myslet, protože to by znamenalo, že by musel myslet na Lenku. Jenomže to stejně dělá! Jak náhle přišel, tak se jeho vztek i ztratil! „No jo. Pulírexo. Tak, jako nový. Omlouvám se.“

To bylo vše, na co se zmohl, aby si nepoložil hlavu na stůl a rovnou se nerozbrečel. Nebo by mohl hlavou do stolu stokrát bouchnout? Ten nápad stál rozhodně za úvahu.

„Pojď,“ pobídl ho Draco, popadl jej za ruku a vytáhl na nohy. „Musíme vypadnout, než přijdou další studenti.“

Pravdou bylo, že alespoň devadesát procent studentů ještě spalo, jelikož byla sobota. Ale ne Harry. Ten ne, chtěl být včas na doučování lektvarů!

„Už na tebe nebudu házet jídlo,“ mumlal, ale nechal se odtáhnout z Velké síně. Stejně neměl na jídlo chuť.

„Omlouvám se,“ zopakoval Harry, jakmile došli do Komnaty nejvyšší potřeby. „Ale tys to neměl říkat! Jsem už sakra unavený tím, jak bereš Nebelvír jako ošklivou chorobu!“

„Dobře. Promiň, Harry! Ale jako obvykle jsi to pochopil úplně špatně, víš! Zabiniho urážka měla naznačovat, že nejsi Zmijozel. Což zcela určitě jsi!“

„Tak sis tu kaši zasloužil za to, žes mě kopl!“

„A jak jsem ti asi měl zabránit, aby sis nahlas stěžoval a všichni to slyšeli! No promiň, že jsem se snažil ochránit rozkošnou slečnu Láskorádovou!“

„Je rozkošná, že?“ Harry padl do naducaného křesla a vložil hlavu do dlaní. „Láskorádová, to je taky. Víš, jak strašně moc byla milá, když jsem jí všechno vysvětloval? Nedokážu to, nevím, jak na to, jenže musím!“

Draco se posadil do křesla, namířil hůlkou na krb a plameny v krbu se vesele roztančily. „Neustále zvládáš nemožné,“ povzdechl si. „Tohle zvládneš taky.“

„Teď už to nemá smysl,“ zraněně na něj pohlédl Harry. „Slyšel jsi Zabiniho. Trable v ráji! Bože, ví, že ji pořád miluju a je to padouch jako oni a –“

„Prosím tě. I kapsáři jsou větší padouši než on,“ ušklíbl se Draco a mávl rukou, jako by chtěl odehnat nevýznamný hmyz. „A neví nic. Trablemi v ráji myslel nás, Harry. Jako bratrskou lásku.“

„Fakticky?“ polkl Harry s nadějí.

„Podle zmijozelských standardů jsme my dva nechutně sentimentální,“ zazubil se Draco. „Musel jsem být. Jen tak jsem se mohl dostat ke svému nebelvírskému bratrovi. Vlastně k oběma, k tomu před ztrátou paměti a pak i k tomu, co paměť ztratil.“

Harry tušil nějaký podfuk a přimhouřil oči.

„Do prdele!“ vybuchl Draco. „Myslím to vážně! Jsi Nebelvír a já vím, že jsi Nebelvír, a takového tě mám rád, jasné?“

„Fakticky?“ zeptal se Harry opět.

„Ano,“ potvrdil Draco a překřížil si ruce. „Vidíš? Říkal jsem ti, že jsem sentimentální. Kromě toho, proč bych neměl mít rád tvoji nebelvírskou stránku? Bez tvé směšné statečnosti bychom patrně všichni byli odsouzeni k záhubě.“

„A stejně se musíš do Nebelvíru furt navážet,“ řekl Harry tiše.

„No, kdybys přemýšlel trochu víc zm- rafinovaně, viděl bys něco jiného.“

Harry nemohl odolat. „Takže projekce? Hluboko uvnitř tajně toužíš patřit do koleje lvů.“

Draco se otřásl, ale nekomentoval to. „Spíš jde o nejistotu, Harry,“ přiznal a v očích se mu odráželo mihotání plamenů. „Nechápeš? Chci, abys byl jedním z nás, takže námi nebudeš… nebudeš pohrdat našimi zmijozelskými vlastnostmi.“

Aha. To vlastně dávalo smysl. Z doslechu věděl, že když byl adoptovaný, nijak zvlášť si nestěžoval, že patří ke Zmijozelu. Od ztráty paměti byl však ohledně toho až donedávna dost nedůtklivý. Není divu, že to mohlo být pro Draca citlivým tématem.

„Jsi Zmijozel a já vím, že jsi Zmijozel a takového tě mám rád, jasné?“ Harry se narovnal. „Bez dobré strategie bychom všichni patrně byli odsouzeni k záhubě, jasné?“

„Tak jasné.“

„Fajn.“

Několik minut praskal oheň do ticha. Když se Harry rozhlédl po malé místnosti, vypadala jako ta, kterou používali, když mu Draco vykládal zakázané historky z jeho zapomenutého roku. Ale teď už měli všichni povoleno doplňovat mu mezery, takže si nebyl jistý, proč sem přišli. „Chtěl jsi soukromé místo, abychom konečně dosnídali?“ nakonec se zeptal. „Pro případ, že bych zase vybuchl?“

„Tento týden jsi neměl nejlepší náladu, ale ne.“ Draco se odmlčel. „Napadlo mě, že bys rád místo, kde se můžeš doopravdy uvolnit. Jiné takové není, ne? I doma musíš předstírat, že jsou věci lepší, než jsou, aby si Snape nemyslel, že za tvojí náladou stojí to, že nechceš macechu.“

Ta slova ho zasáhla rychlosti blesku.

„Snape ti to řekl,“ prohlásil Harry sklesle.

„Ne,“ odvětil Draco ostře. „To ty. Věděl jsem to od tvého pokusu odradit je od návštěvy opery. A taky se o tom psalo v knihách, které jsem četl. V těch o dětské reakci na adopci. V těch mudlovských knihách. Nevím, jestli jsem o nich už mluvil.“

„Ty jsi kvůli mně četl mudlovské knihy? Tak to je sentimentální.“

„Zpátky k tobě,“ skočil mu do řeči Draco hbitě, ale líce se mu lehce zabarvily. „Jestli ten ranní výstup něco značí, pak že ti všemi prostředky musíme zajistit pauzu. Kdo by ji nepotřeboval? Musíš udržovat masku dvacet čtyři hodin denně.“

„Nějak se mi to ale nedaří,“ zabručel Harry podrážděně, když mu vytanula kaše u snídaně.

Draco snadno následoval směr jeho myšlenek. „Ale dá se to lehce vysvětlit. Docela brzo lidi zjistí, že je táta zasnoubený. Každý, kdo tě slyšel mluvit o předstírání, bude předpokládat, že jsi myslel to, že my víme, ale nemůžeme nic říct.“

„Docela brzo, no to určitě. Její rodiče budou napadat tu závěť věky!“ Harry opět polkl. „A Remus je pořád v bezvědomí a Voldemort se pořád snaží získat temné síly jako já tím, že si pohrává se svojí kostní dření, a nikdy už znovu nepolíbím Lenku. Nikdy se to nezmění.“

„A ani já neslyšel o matce.“

Tentokrát Harryho téměř zahanbilo, že na ni zapomněl. Téměř.

„Takže oba máme depresi, ale vím, co nám pomůže.“ Tentokrát byl Dracův úsměv lehce nucený, když se na židli odtáhl. „Takže, Komnato? My dva bychom si docela rádi dali odpolední čaj-“

Odpoledne se ještě ani neblížilo. „Ehm… nemyslíš sváču?“

Draca to rozhodně pohoršilo. „To zcela jistě ne. Ta je pro služebnictvo,“ pronesl, zatímco se mezi nimi objevil stůl a různé kousky porcelánu. „A nedokončil jsem objednávku, tak mě nepřerušuj. Nechceme Komnatu zmást.“

Co bylo na čaji matoucího?

„Tohle nezmate,“ ohlásil Draco do prostoru s čajovou konvicí vysoko zdviženou. „Takže začneme s kvetoucím bílým čajem v křišťálové konvičce, abychom si užili tu podívanou. A trochu říznutý velkorysou dávkou té nejlepší irské jednosladové whisky.“

Pravda, na čaji bylo víc, než co už Harry věděl. Ale whisky?

Harry si odkašlal. „Nemyslím, že se čaj pije s-“

„My budeme.“

Harry jen zíral, když se objevila průzračná konvice, jejíž průsvitně rubínový obsah pojímal podivnou květinu. „Je bezpečné to pít?“

„Je to čajová květina. Velmi sofistikované, kdyby ses mě zeptal.“

„Ale má být bílý čaj červený?“

Draco se poťouchle usmál. „To je ten správný odstín letité whisky.“

„Myslel jsem, že Komnata nám poskytne alkohol, jen když si myslí, že ho nebudeme pít!“ zasyčel Harry.

„Našel jsem skulinu.“ Draco nalil dva velkorysé šálky, polovinu svého vypil a oznámil: „Bude to perfektní ještě s trochou whisky.“

Hladina v konvici stoupla o plný palec.

„Víc než trochu, jestli nevadí,“ pronesl Draco a hladina teď dosahovala téměř okraje.

„Komnata nemůže být tak pitomá,“ smál se Harry.

„Ale může. Začátkem týdne mi dala koláč s rumovou omáčkou a fakt obsahovala skutečný rum. Šťastná náhoda, která mě dovedla k myšlence, jak bych tě mohl trochu vzpružit. Teď si ten slabý odvar hoď za záda a nalij si pořádnou sortu.“

Harry tak udělal a usrkl. „Páni. Silné.“

„Ale dobré?“

„Nejsem si jistý.“

„Pořádně si lokni a budeš.“

Harry do sebe nalil zbytek šálku, pak si nalil další a i ten vypil. Draco, aby nebyl zahanben, držel krok. Harry přikývl, až když téměř zvládl třetí šálek. „Zlepšuje se to. Chuť? Ne nejlepší, ale jo. Dobrá.“

Draco se zasmál. „A to nejúžasnější na tom je, že si můžeme objednat tolik konvic, kolik budeme chtít.“ Zvedl hlas. „Pryč s touto. Dále bychom chtěli oolong, není třeba květiny. Asi tak třetinu konvičky, protože ji potřebujeme silně, silně říznout…“ Tázavě se podíval na Harryho.

„Ehm, rumem?“

„Rumem!“ oznámil Draco. „Ať je to kořeněný rum, prosím!“

Harry ochutnal novou várku a zatvářil se. „Čaj s alkoholem je prostě divný.“

„Hm, ale zkusil jsem požádat o panáky a míchané drinky a tak.“ Draco pokrčil rameny. „Bez úspěchu. Trik je v tom soustředit se pořádně na čaj, když objednáváš…“

„Ožralý čaj není špatný,“ rozhodl se Harry. „Jen je…“

„Ne dobrý!“

Oba se uchechtli a dolili si oolong s rumem.

„Tequilu!“ vyslovil Draco, když vyprázdnili konvičku. „Ehm, myslím, tea-quilu, Komnato! To je čtvrt konvičky Earl greye s pěknou dávkou tequilly navrch-“

Tato kombinace byla pěkně hnusná. Nevypili ani polovinu a vzdali to, čímž započala hra. Začali si objednávat další čaje, vypili ty, co jim chutnaly a téměř okamžitě nechávali zmizet opravdu špatné směsi.

„Francouzský heřmánek s tou nejjemnější ruskou vodkou!“ zavolal Draco.

„Anglický ranní s ginem!“ vykřikl Harry, když na něj přišla řada.

„Kvetoucí jasmínový čaj s šedesáti kapkami Earl greye a čtvrt litrem koňaku!“

„Eh… uf… Lipton s ehm, uf… brandy!“

A tak to šlo dál a dál.

Harry zjistil, že Draco měl pravdu. Jakmile se opravdu silně soustředil na čajovou část objednávky, splnila se, jak požadoval.

„Větš… většina je dost hnusná,“ přiznal Harry, když málem vyzvrátil poslední Dracovu směs celolistového himalájského mátového čaje s vermutem, protřepat, nemíchat. „Proč jsi to řekl tak pitomě?“

Draco si poplácal břicho a za koutky rtů mu zatahal líný, spokojený úsměv. „Hm. Studium mudlů, slečna Burbageová má ten svůj prejektor, který rozběhne hůlkou, a my pak sledujeme firmy. Většina mudlů říká ty nejpodivnější věci -“

„Filmy,“ opravil jej Harry.

„Jo, máš pravdu. Chudák slečna Burbageová. Opravdu chtěla, aby si jí táta všiml.“

Harry nechtěl mluvit o Snapeově zasnoubení. „Jaké filmy?“

„No, ehm…“ Draco zamrkal. „Začala s tím Ozem, co jsme viděli v létě, a pak tím očíslovaným chlápkem, co měl licenci na zabíjení, a pak byl jeden o daleké, předaleké galaxii. Jo a jeden o holce Alence. Ale ta byla z papíru. Myslím, že jednou měli potrhlou čajovou společnost-“

Harry zavyl. „Potrhlou čajovou společnost!

„Možná proto mě napadl čaj…“ Dracovi se najednou rozšířilo chřípí. „A toto je chabá náhražka, opravdu chabá. Kde jsou koláčky a tak, to bych rád věděl! Prý odpolední čaj! Pff!“

Na stole, který se zvětšil, aby vytvořil prostor mezi rozházenými konvicemi a šálky, které ještě nebyly kouzlem odstraněny, se objevila třípatrová mísa s jídlem. Navíc zahájily svoji existenci nádobky na džem a hustou smetanu.

„Ach,“ pronesl Draco mírnějším tónem. „To je lepší. Sem byl asi fakt soustředěný na samotný čaj.“ Nabídl si řeřichový sendvič z prostředního patra a zamračil se. „Ale upřímně. Mám si to dát na svůj podšálek? A nemám ubrousek ani vidličku ani -“

Zmlkl, když se vše řečené zjevilo na stole.

„Pako,“ počastoval jej Harry laskavě a rozhodl se jíst rovnou z patrové mísy.

Draco nakrabatil nos, ale nekomentoval to. Po chvíli si kriticky změřil šálek, pak pokrčil rameny a téměř po okraj jej naplnil obsahem náhodně vybrané konvice. „Tak na co si připijeme?“

Pohled na Dracův šálek zvednutý vysoko ve vzduchu v Harrym vyvolal vzpomínky. Oslava Snapeova zasnoubení, když mu srdce pukalo. Úprk do pokoje, kde se rozbulil jako mimino. Jak sebou hodil na postel a kousal se do prstů, aby nevydal ani hlásku, zatímco brečel a brečel.

„Žádné přípitky,“ zamumlal Harry, popadl konvičku a lajdácky si nalil další šálek. Sotva si všiml, když na stůl přetekl čímsi obohacený čaj. Na jeden zátah jej vyzunkl. „Z přípitků je mi zle.“

„No, já je mám rád-“

Nicméně než mohl něco vypít, magie Komnaty vykouzlila stříbrný tác, honosící se asi tuctem vojáčků z toastů pochodujících ve formaci podél okraje, z nichž jeden pánovitě vykřikoval příkazy svým kůrkám zbaveným žoldákům.

Harry se rozřehtal, jak se jeho nálada pohybovala mezi extrémy. Jo, koneckonců by se mohl něčeho napít. Teda spíš ode všeho. To je jen fér, dumal, zatímco lokal další čaj. Jako pomalu ustupující odliv se jeho myšlenky na Lenku ztrácely, až tolik nebolely. Namísto toho hřály jako soumrak, když se slunce sotva dotklo horizontu…

„Lenku přirovnávají k měsíci, víš?“ zeptal se, když se v něm usadila dřímota jako měkoučká deka. „Ale víš, měla by mít jiné přirovnání. Je zářivá jako slunce, víš?“

„Jako chodící povzbuzující kouzlo,“ souhlasil Draco, zvedl šálek a pak se rozhlédl a zamrkal. „Má dobrá Komnato! Kdybys byla tak laskavá?“

Harry popadl konvici ze stolu a trochu mu z ní nalil. Draco však byl příliš pomalý, aby jeho akci zaznamenal. Sem a tam mával svým šálkem, a když s ním Harry nedokázal udržet krok, řádná část říznutého čaje skončila na kamenné podlaze. „Drrž klidně!“ postěžoval si Harry.

Draco nakonec přestal máchat šálkem. „Hmm, vodka. Dycky sem měl rád barambory.“

„Se zakysankou a máslem a pažitkou a slaninou,“ povzdechl si Harry, pohladil si břicho, a ani si nevšiml, že se před ním objevil plný talíř. „Sem na ně myslíval, víš, když sem byl zamknutý v pržístěnku. Ehm, víš o pržístěnku? Si ňák nepamatuju.“

„Nepamatuješ!“ zavyl Draco. „Sis právě všimnul, co?“

„Ale pamatuju si hodně,“ protestoval Harry a opět si dolil šálek. „Ehm, věděls, že sem jednou obarvil úči vlasy na modro?“

Draco se naklonil k Harrymu, až málem sletěl ze židle. „Povídej, přeháněj. Které? Umpíčové?“

„Tys ji měl rád,“ odfrkl si Harry. „Bral jsi Míně body, že je mudlorozená! Jenže si říkal ošklivácká slova? Mudlovská šméčka!“

Zamračený Draco hodil konvici do krbu. A pak další.

„Si proto mě teď nenávidí,“ zamumlal Draco. „Ssem jí tak škaredě říkal, páč sem pitomec.“

Teď byl ale pošetilý. „Není p-rávdá, že tě nenávidí-“

„To teda jo! Nýčko se na mě v hodinách sotva podívá a ani se mnou nechce vařit v lekvarech!“

„Zep-tál ses jí?“

„Se ví!“ Draco se na židli zhroutil. „Třeba potřebuje víc sjetin? Myslím, květin?“

„Čajové květiný!“ zvolal Harry. Ale ne, nezdálo se to pro Hermionu to pravé. „Nebo knihý,“ dodal po chvíli.

„Knihy,“ zopakoval Draco pomalu a nekoordinovaně přikyvoval. „Myslíš, že sou ňáké, co nečtla?“

Na to se oba hoši rozchechtali a Harry si něco uvědomil. Udělal líbací zvuk, protože nemohl odolat. „Ech, Dráčku mráčku, vím tajeemstvíí…“

„Řekni!“

Další zvuky líbání, pěkně dlouhé a srkavé. Harry se v té hře jaksi zapomněl, když se snažil každý víc a víc protáhnout… Pak ho napadlo, že by to asi měl vybalit. Koneckonců Mi-á by to chtěla. Byla jasná jak facka, takže nemohl být pařezem, že? No, Harry jí ukáže!

„Řeklá-“ Počkat, co to řekla? Harrymu to trvalo vteřinu. „Jo, jásně. Že dob-řé líbáš.“

Draco se narovnal. „Nemívám reklamace, že?“

O tom Harry nic nevěděl. „Ona, M-á tě má ráda!“

„Neříkej jí tak. Je má!“

Harry nakrabatil čelo. „No, jestli tě má dost ráda, pak jo, M-á je tvá.“

Draco vyskočil a začal se ohánět hůlkou. „Neopovažuj se, Pottere! Co tím myslíš, co má znamenat, ‚má je tvá!‘ Je má, ne tvá!“

Harry se vyškrábal na nohy a zvedl ruce. Netušil, o čem to Draco mluví. Ale zase, kdo by rozuměl Zmijozelovi? „Jestlí chce oná, může být tvoje,“ upřesnil předtím, než se mu do očí vehnala týdenní zásoba slzí. Jakmile se rozplakal, nemohl přestat. „Ale Lenká nikdy, nikdy nebude mojé!“ fňukal, klopýtl dopředu a hodil paže kolem Draca. Zatřásl jím, aby pochopil. „Nikdy, nikdy, nikdy, nikdy, nikdy, nikdy-“

Draco stál docela dlouho strnule, ale pak zastrčil hůlku do kapsy a vrátil Harrymu objetí. „Je to v poh-dě,“ konejšil jej a stiskl pevněji.

„Není! Není, není, není!“ křičel Harry. „Nikdy, nikdy, nikdy, nikdy -“

„Bude,“ slíbil Draco. „Jen chc-š víc čaje.“

Po tom se Harry rozplakal ještě víc. „Chci Lenků.“

„No tak, nechceš svýho bráchu celého zamočit-“

„Chci zamočit Lenku!“ zaúpěl Harry.

Draco potlačil smích a vážně promluvil. „Myslím tím, přestaň brečet-“

„Chci, aby Lenka zastavila moje brečení!“

Draco se na vteřinu zamračeně odmlčel. „Udělej můj úkol!“

„Chci, aby ti to udělala Lenka!“

„Vážně?“

Och. Harry zrůžověl, když si uvědomil, co řekl. Idiot. Ještě znepokojivější bylo, že objímal Draca. Ustoupil a odkašlal si. „Ehm… promiň. Nechtěl sem z tebe udělat plyšáka.“

A najednou se opět rozplakal. Tentokrát protože nikdy, opravdu nikdy neměl plyšáka.

„No tak.“ Draco jej poplácal po rameni. „Je to v cajku, Harry. Můžeš si vzít mého plyš-vého drraka.“

„Myslel jsem, že žádného nemáš!“

„No, mám. Zeleno stříbrného. Ale můžeš si ho vzít.“

Harry vystrčil spodní ret. „Nechci použitého. Dycky šecko dostanu po někom! Chci vlastního plyšáka!“

Draco mávl rukou v širokém oblouku. „Koupím ti stovky nových plyšáků, všecky jen pro tebe. Jo?“

„Chci jedn-rožce a i draka,“ Harrymu se třásl spodní ret. „A medvídka.“

V okamžiku, kdy pronesl poslední slovo, každou myšlenku mu pohltily roky a roky touhy a najednou do něj udeřily.

„Já chci medvííídkaaa!“ kvílel. „Velkého, tlustého a huňatého!“

Tentokrát Draco máchl oběma pažemi. „Jednoho ti seženem, rovnou teď! Ach, Komnato, má drahá Komnato? Ocitli jsme se v nesnázi! My tě žádáme o cestu do Prasinek!“

Bezprostředně po dokončení věty se jedna zeď změnila v tunel.

Draco na něj jen zíral a smál se. Harry do něj vstoupil a zahihňal se.

A najednou se ocitli na cestě do Prasinek.

 

PP: V části s přípitkem je ztraceno v překladu anglické toast pro přípitek a pro tousty.


Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Aeidaill - 20.03. 2023
| |
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: avisavis - 27.12. 2024
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Prehľad článkov k tejto téme:

Aspen: ( Jimmi )14.12. 202469. kapitola 2/2
Aspen: ( Aspen )08.12. 2024Kapitola 69: Príbeh dvoch spŕch 1/2
Aspen: ( Jimmi )26.10. 202468. kapitola
Aspen: ( Jimmi )09.10. 2024Kapitola 67. Slizolin vs. Chrabromil 3/3
Aspen: ( Jimmi )24.08. 2024Kapitola 67. Slizolin vs. Chrabromil 2/3
Aspen: ( Jimmi )21.07. 2024Kapitola 67. Slizolin vs. Chrabromil  1/3
Aspen: ( Jimmi )29.06. 2024Kapitola 66: Uhol pohľadu 2/2
Aspen: ( Jimmi )29.06. 2024Kapitola 66: Uhol pohľadu* 1/2
Aspen: ( Jimmi )30.12. 202365. Fešák Harry 2/2
Aspen: ( Jimmi )11.12. 202365. Fešák Harry 1/2
Aspen: ( Jimmi )31.10. 202364. Dobbyho let 2/2
Aspen: ( Jimmi )17.10. 202364. Dobbyho let 1/2
Aspen: ( Jimmi )07.05. 202363. Hermiona 2/2
Aspen: ( Jimmi )01.05. 202363: Hermiona 1/2
Aspen: ( Jimmi )14.04. 202362: Umenie oklamať
Aspen: ( Jimmi )09.04. 202361. So škriatkom hranie a dieťatka mena vyberanie 2/2
Aspen: ( Jimmi )07.04. 202361. So škriatkom hranie a dieťatka mena vyberanie 1/2
Aspen: ( JSark )21.12. 202260. Chyba v našich osudoch 2/2
Aspen: ( JSark )06.09. 202260. Chyba v našich osudoch 1/2
Aspen: ( JSark )22.07. 202259. Domáci škriatkovia a vlkolaci a víchrice, ach jaj!
Aspen: ( JSark )15.05. 202258. Príbehy a pravdy a lži, ach jaj!
sarini: ( JSark )18.04. 202257. Čučoriedky a kumkváty a endívia, ach jaj!
Aspen: ( JSark )14.03. 202256. Ďalšia tapiséria 2/2
Aspen: ( JSark )07.03. 202256. Ďalšia tapiséria 1/2
Aspen: ( JSark )01.03. 202255. V pivnici
Aspen: ( JSark )28.02. 202254. Rodina ako žiadna iná 2/2
Aspen: ( JSark )27.02. 202254: Rodina ako žiadna iná 1/2
Aspen: ( JSark )21.02. 202253. Od hlavy po päty 2/2
Aspen: ( JSark )15.02. 202253. Od hlavy po päty 1/2
Aspen: ( JSark )12.02. 202252. Vyznania lásky 2/2
Aspen: ( JSark )07.02. 202252. Vyznania lásky 1/2
Aspen: ( JSark )31.01. 202251. Sebaovládanie
Aspen: ( Lupina )26.01. 202250. Víc magie Blacků
Aspen: ( Lupina )26.01. 202249. Nevítané zprávy
Aspen: ( Lupina )26.01. 202248. Magie Blacků
Aspen: ( Lupina )26.01. 202247. Mrhání časem
Aspen: ( Lily of the valley, Janka )26.01. 202246. Prokletá
Aspen: ( Lupina )26.01. 202245. Potrhlá čajová společnost
Aspen: ( Lupina )26.01. 202244. Láska a Lenka
Aspen: ( panacek.provaze )26.01. 202243. Škriatkozmätky
Aspen: ( panacek.provaze )14.07. 201442. Dezert k večeři 2/2
Aspen: ( panacek.provaze )08.07. 201442. Dezert k večeři 1/2
Aspen: ( Clarissa )22.03. 201441. Mezikolejní vztahy 2/2
Aspen: ( Clarissa )27.10. 201341. Mezikolejní vztahy 1/2
Aspen: ( Clarissa )21.04. 201340. Odhalení
Aspen: ( holloway )23.12. 201239. Ukradené polibky
Aspen: ( Jimmi )15.12. 201238. Mapa
Aspen: ( Zelaaa001 )07.12. 201237. Chameleón
Aspen: ( Kaya )30.11. 201236. Lenka?
Aspen: ( Florence )26.11. 201235. Dohoda a návštěva
Aspen: ( Zelaaa001 )06.08. 201234. Nový Rok
Aspen: ( Kaya )05.08. 201233. Nezapomenutelné Vánoce
Aspen: ( Janka )28.07. 201232. Společne
Aspen: ( zelaaa001 )01.02. 201231. Jediné, čo si prajem na Vianoce
Aspen: ( Jimmi )12.01. 201230. Dvere
Aspen: ( Jimmi )18.12. 201129. Medzihra: Scény z bálu
Aspen: ( Jimmi )13.12. 201128. Vianočný bál
Aspen: ( Zelaaa001 )06.12. 201127. Karamelky
Aspen: ( Janka )02.12. 201126. Etika
Aspen: ( Jimmi )19.07. 201125. Ľstivý, lačný Chrabromilčan
Aspen: ( Elza )14.06. 201124. Jak bylo dohodnuto
Aspen: ( Chalibda )21.05. 201123. Deal Breaker
Aspen: ( Tersa )18.03. 201122. ...a její následky
Aspen: ( Janka )21.02. 201121. Pravda...
Aspen: ( Kaya + Tersa )30.01. 201120. Třikrát ne, jednou ano
Aspen: ( Janka )14.12. 201019. Zmijozel
Aspen: ( Janka )20.11. 201018. Ať se ti to líbí nebo ne
Aspen: ( Elza )23.10. 201017. Poprask v Lektvarech
Aspen: ( Elza )25.09. 201016. Milá lékařka
Aspen: ( Katy )11.09. 201015. Špatné plánování
Aspen: ( Elza )17.08. 201014. Nezapomeň na mě
Aspen: ( Elza )10.08. 201013. Nebelvír proti Zmijozelu
Aspen: ( Elza )17.07. 201012. kapitola Milý Draco
Aspen: ( Janka )31.05. 201011. kapitola Avada Kedavra
Aspen: ( Katy )21.04. 201010. kapitola Touhy
Aspen: ( Janka )08.03. 20109. kapitola Maura Morrighanová
Aspen: ( Katy )09.02. 20108. kapitola Bradavický expres
Aspen: ( Janka )06.01. 20107. kapitola 9. ledna 1977
Aspen: ( Katy )22.12. 20096. kapitola Otcové a synové
Aspen: ( Betty )21.12. 20095. Kapitola – Odrazy v zrcadle
Aspen: ( Zrzka, Elza )17.12. 20094. kapitola – Sirius
Aspen: ( Knihovka, Betty, Tersa )09.12. 20093. kapitola - Muž v zrcadle
Aspen: ( Tersa )30.11. 20092. kapitola Úplný Zmijozel
Aspen: ( Zrzka, Umeko )29.11. 20091. kapitola 8. srpen 1997
. Úvod k poviedkam: ( Jimmi )29.12. 2021Úvod k poviedke