Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 5: Prosím, prosím, prosím, nech mě dostat to, co chci

Další flashback do důležitého momentu v minulosti, kde se všechno změnilo a pak se vrátíme do současnosti.

Varování: Sexuální situace

Červen 2025

Absolventský večírek, a to na ministerském zámečku. Draco se podrbe ve vlasech při pomyšlení, jak zvláštní pocit to je ve srovnání s dobou, kdy končil školu on. "Absolutorium" byla přestavba školy a odklízení mrtvých z trosek. Žádná oslava se nekonala. Byl to pochmurný konec nevinnosti. Ale tohle? Vidět teenagery, jak se smějí, plánují svou budoucnost a cestování po skončení školy, porovnávají výsledky zkoušek a sdělují si, jakou mají domluvenou praxi a učňovské obory, mu připadá trochu příliš. Byla to krutá připomínka toho, co bylo jeho generaci ukradeno. Nervózně se zatahá za levý rukáv; zvykl si to udělat pokaždé, když ho přepadly výčitky kvůli minulosti.

Vyhledá pokoj bez hostů, aby měl trochu klidu. Zapojil se už do tolika konverzací, že mu to stačí do konce života. Ocitne se v příjemně vyhlížejícím hudebním salónku a je překvapen, že tu nikdo není. Vedle klavíru spatří akustickou kytaru. Zvedne ji a posadí se na pohovku. Jeho prsty brnkají na struny, které jsou strašlivě rozladěné. „Jak je to dlouho, co na tebe někdo hrál?“ zašeptá tomu neživému předmětu. Vzhlédne, protože z vedlejší místnosti uslyší smích. Pozná, že jde o Grangerovou a Weasleyho, a zaslechne jejich rozhovor.

„Rone, schovej ty dobré lahve. Dětem dej levnou ohnivou whisky a máslový ležák,“ říká Hermiona manželovi.

„Ale Hermiono, tohle je jejich oslava. Nech je, ať si ji užijou,“ prosí Ron svou ženu.

„Nemají dostatečně vytříbené chuťové buňky. Z mé padesátileté skotské si udělají jen panáky, jako by byli někde v baru na Ibize. Ne,“ odmítá Hermiona.

„Dobře, to je asi pravda. Donesu jim nějaké levnější pití.“

Než vyjde Ron ze dveří, políbí ji na tvář.

„Díky, manželi.“

Draco nikdy neměl Weasleyho v lásce a veškeré pokusy o spřátelení se s ním byly marné, ale naučili se k sobě chovat zdvořile. Ginny a Harry s ním vycházejí docela dobře, protože jejich synové jsou nejlepší přátelé a mají svou neoficiální podpůrnou skupinu "Byl jsem Voldemortova loutka". Avšak při pomyšlení na Hermionu se usmál. Jejich přátelství přerostlo v něco zcela nečekaného. Miluje jejich hravé škádlení - mají stejný suchý smysl pro humor. Hecují se navzájem, aniž by se jim to vymklo z rukou. On má mnohem raději slovní souboje v bystrosti, než hůlkami. Draco vždycky věděl, že je nadaná studentka, ale uvědomil si, že má mnohem větší rozhled, než může poskytnout škola, a ona by o něm nejspíš řekla totéž. 

Když cítí, že kytaru konečně naladil, začne na ni brnkat a tiše zpívá píseň Please, Please, Please Let Me Get What I Want od The Smiths.

Good times for a change
See, the luck I've had
Can make a good man turn bad

(Dobré časy pro změnu
Podívej, štěstí, které jsem měl
Dokáže udělat dobrého muže
Špatným)* 

Hermiona se usměje, když vejde do pokoje. Zaplaví ji překvapení, když uslyší, jak Draco zpívá jednu z jejích oblíbených písní od jedné z jejích oblíbených kapel. Ani si nevšiml, že vešla, a pokračuje ve zpěvu.

So please, please, please
Let me, let me, let me
Let me get what I want this time

(Tak prosím, prosím, prosím
Nech mne, Nech mne, Nech mne
Nech mne dostat to, co chci
Tentokrát)* 

Hermiona se k němu přidá na klavíru a hraje melodii, kterou by v mezihře hrála rytmická kytara. Draco s úsměvem vzhlédne a pokračuje ve zpěvu, jen trochu přidá na hlasitosti.

Haven't had a dream in a long time
See, the life I've had
Can make a good man bad

So for once in my life
Let me get what I want
Lord knows, it would be the first time
Lord knows, it would be the first time

(Už jsem dlouho neměl sny
Podívej, život, co jsem měl
Dokáže udělat dobrého muže špatným

Jen jednou v mém životě
Mne nech dostat to, co chci
Pán ví, že by to bylo poprvé
Pán ví, že by to bylo poprvé)* 

Draco dozpívá a zahraje poslední akord; cítí se trochu zahanben.

Hermiona, kterou to naprosto zaujalo, zvedne obočí a zeptá se: „Takže ty jsi fanoušek The Smiths. Jak se to stalo?“

On se zasměje s pocitem, že byl přistižen při činu. „No, víš, že jsem po skončení školy bydlel v Londýně, než jsem se oženil, že?“

„Ano. Ten nádherný dům v Hyde Parku, do kterého se moje dcera chce nastěhovat s tvým synem. Prosím, pokračuj.“ Obrátí oči v sloup při pomyšlení na to, že její dcera má už vážný vztah.

„Počkej. Co jsi právě řekla? Scorpius a Rose spolu chtějí bydlet? Co se stalo s prázdninovým rokem?“ V jeho hlase se objeví panika a rozrušení z myšlenek, jak tuhle situaci zvládne.

„Společně si s nimi promluvíme a pokusíme se jim říct, aby zpomalili.“ Stiskne mu koleno, aby ho uklidnila. Je dost těžké vychovávat děti, když máte partnera; nedokáže si ani představit, jak těžké je to pro Draca. „Dobře. The Smiths. Pokračuj.“

Draco se usměje, její dotek ho uklidní. Pokračuje: „No, když jsem žil v mudlovském Londýně, pořád jsem kolem sebe slyšel hudbu a líbila se mi. Když na to přijde, hudba je jako jídlo. Je univerzální. Písničky jsou příběhy o lásce, chtíči, ztrátách, zážitcích, o všem, co nás dělá lidmi. Oddělovat kouzelnickou a mudlovskou hudbu je idiotský nápad. Tak jsem šel do obchodu s deskami, pamatuješ si na ně?“ Řekne sarkasticky, čímž ji přiměje ke smíchu: „To bylo ještě před boomem digitální hudby. Řekl jsem prodavači, že jsem vyrostl v nábožensky založené rodině a chodil do velmi přísné náboženské školy a že popová hudba je pro mě novinkou. Naložil mi přes čtyřicet základních věcí, abych získal hudební vzdělání - Beatles a jejich sólové kariéry, Zepplin, The Smiths, The Pixies, The Cure, The Police a Stinga, Radiohead, Blur, Oasis, v podstatě nejvlivnější britské kapely do té doby. Nejdřív si myslel, že jsem velký fanoušek Eminema kvůli těm vlasům.“ Prohrábne si světle blonďaté kadeře a začne se smát: „Jakmile jsem mu vysvětlil, že je to má přírodní barva, a on si mě pořádně prohlédl a všiml si mého oblečení, došlo mu, že mě bude bavit hudba s větší hloubkou, a dal mi ty dobré věci.“

„I já po válce pouštěla Ronovi mudlovskou hudbu a každé léto jsme navštěvovali letní festivaly. Kdybys nebyl na škole takový idiot, půjčila bych ti pár svých CD nebo bych tě sebou vzala rovnou na festival do Glastonbury.“

„Kdybych nebyl na škole takový idiot, můj celý život by byl odlišný, případně bych skončil mrtvý. Buď tak nebo tak,“ řekne nonšalantně.

Hermiona potřese hlavou, nemůže uvěřit, jak zlehčující byl jeho komentář. „Máš černý, pošahaný smysl pro humor, Draco.“

„S těmi sračkami, ve kterých jsme žili, jak to, že ty ne?“

„Já piju.“

„Já taky. Tak co si zazpíváme dalšího?“

„Aha, máme tu něco jako karaoke večer?“

„No tak, Grangerová,“ prosí, tak lišácky, tak přesvědčivě, že jeho slova mají efekt, jako by jim znovu bylo náct.

Pečlivě přemýšlí o různých písních, které by zněly dobře i jen hrané na piano a kytaru. „Dobře, Just like Heaven od The Cure, ale v polovičním tempu.“ Zabrouká mu zpomalenou verzi a zahraje prvních pár akordů, dokud nezachytí její tempo. Hrají předehru a ona pak začne zpívat.

"Show me how you do that trick”
"The one that makes me scream," she said
"The one that makes me laugh," she said
And threw her arms around my neck
"Show me how you do it
And I promise you I promise that
I'll run away with you
I'll run away with you"

("Ukaž mi, jak děláš ten trik
Ten, kvůli kterému křičím" řekla
"Ten, který mě rozesměje" řekla
A objala mě kolem krku
"Ukaž mi, jak to děláš a já ti slíbím
Slíbím, že s tebou uteču pryč
Uteču s tebou pryč")*

Vzhlédne k němu od kláves piana a on k ní od kytary. Jejich pohledy se setkají a zaklesnou do sebe. Hermiona si to neuvědomuje, ale už nezpívá s ním, ale jemu.

Spinning on that dizzy edge
I kissed her face and kissed her head
And dreamed of all the different ways I had
To make her glow
"Why are you so far away?" she said
"Why won't you ever know that I'm in love with you
That I'm in love with you"

(Motajíc se na tom závratném okraji
Políbil jsem její tvář a políbil její hlavu
A snil o všech jiných způsobech,
kterými jsem ji musel roztoužit
"Proč jsi tak daleko?" řekla
"Proč už se nikdy nedozvíš, že tě miluju?
Že tě miluju?")*

Draco ztěžka polkne, když vidí její rty říkat „Že tě miluju.“ Ví, že jen zpívá text od Roberta Smithe, ale cítí, jako by se mu v hlavě cosi přepnulo. Draco se k ní přidá a zpívá s ní.

You
Soft and only
You
Lost and lonely
You
Strange as angels
Dancing in the deepest oceans
Twisting in the water
You're just like a dream

Daylight licked me into shape
I must have been asleep for days
And moving lips to breathe her name
I opened up my eyes
And found myself alone alone
Alone above a raging sea
That stole the only girl I loved
And drowned her deep inside of me
You
Soft and only
You
Lost and lonely
You
Just like heaven

(Ty
Něžná a jediná
Ty
Ztracená a osamělá
Ty
Zvláštní jako andělé
Tančící v nejhlubších oceánech
Motající se ve vodách
Jsi prostě jako sen...

Svítání mě prudce probralo
Musel jsem spát několik dnů
A posunky rtů jsem šeptal její jméno
Otevřel jsem oči
A zjistil, že jsem sám
Sám
Sám, kolem bouřícího moře
Které mi vzalo jedinou holku, kterou jsem kdy miloval
A ponořilo ji hluboko do mého nitra

Ty
Něžná a jediná
Ty
Ztracená a osamělá
Ty
Prostě jako nebe)*

Jejich pohledy jsou stále spojené. Hermiona chce něco říct, ale přeruší ji tleskání a křik. Vytrhnou se z transu a zjistí, že se do salonu nacpalo asi dvacet lidí, aniž by si toho všimli.

Přijde Ron a políbí ji na temeno, než se posadí vedle Draca, i když se z jeho strany jedná spíše o pózu.

„Jak jsi to zvládnul tak rychle?“ zeptá se ho Hermiona.

„Jen jsem tam přišel, dal jsem prodavači peníze a seznam a oni nám to přivezou,“ vysvětlí a pak se zaměří na Draca. „Je od tebe hezké, že jsi mi naladil kytaru. Nikdy jsem na ni neuměl tak dobře hrát. Takže The Cure, jo? No, bylo to pěkně romantické vystoupení.“

„Hermionino aranžmá. Já jsem jen hrál na kytaru,“ vyhrkne Draco zpanikařeně. Není si úplně jistý, co tím Ron naznačuje, ale vzpamatuje se a usměje se. „Má krásný hlas.“

Hermiona se začervená a řekne: „Byla to zábava. Kdo si dá dort?“

„Mami, ještě jednu píseň,“ prosí ji Rose, „ale přidám se.“ Zašeptá cosi Dracovi do ucha, což mu vykouzlí úsměv na tváři. Rose vklouzne vedle své matky na lavici u piana a prozradí jí jméno songu.

„Scorpiusi, tohle je pro tebe. Tvoje milá přítelkyně chtěla, aby se dnešního dne zúčastnila i tvá matka,“ řekne Draco a kývne na Rose a Hermionu. Začnou hrát Fix You od Coldplay. Astoria si také zamilovala mudlovskou hudbu a tuto píseň zpívala jako ukolébavku svému chlapečkovi. Věděla, že život pro něj bude velmi těžký – kvůli minulosti jeho rodiny, její blížící se smrti a také proto, že jednoho dne bude muset být Scorpius dost silný na to, aby vytáhl sebe i svého otce ze zoufalství. Tato píseň se nakonec stala pro otce a syna hymnou.

When you try your best, but you don't succeed
When you get what you want, but not what you need
When you feel so tired, but you can't sleep
Stuck in reverse

And the tears come streaming down your face
When you lose something you can't replace
When you love someone, but it goes to waste
Could it be worse?

Lights will guide you home
And ignite your bones
And I will try to fix you

And high up above or down below
When you're too in love to let it go
But if you never try you'll never know
Just what you're worth

Lights will guide you home
And ignite your bones
And I will try to fix you

Tears stream down your face
When you lose something you cannot replace
Tears stream down your face and I
Tears stream down your face
I promise you I will learn from my mistakes
Tears stream down your face and I
Lights will guide you home
And ignite your bones
And I will try to fix you

(Když se snažíš nejlépe, jak můžeš, ale neuspěješ,
když dostaneš co chceš, ale ne to, co potřebuješ,
když se cítíš tak unavený, ale nemůžeš spát,
zaseknutý v touze se vrátit;

Když ti slzy začínají stékat po tváři,
Když ztratíš něco, co nemůžeš nahradit,
když někoho miluješ, ale je to jen ztráta času,
Mohlo by to být ještě horší?

Světla tě povedou domů,
a zažehnou tvé kosti;
a já se tě budu snažit podržet

A ať jsi dole nebo nahoře
když jsi příliš zamilovaný, abys to nechal být
Ale pokud to nikdy nezkusíš, nikdy nebudeš vědět,
za co stojíš

Světla tě povedou domů
a zažehnou tvé kosti;
a já se tě budu snažit podržet

Slzy ti stékají po tváři,
když ztratíš něco, co nemůžeš nahradit
Slzy ti stékají po tváři
a já ...

Slzy ti stékají po tváři
A já ti slibuji, že se poučím z vlastních chyb
slzy ti stékají po tváři
a já ...

Světla tě povedou domů,
a zažehnou tvé kosti;
a já se tě budu snažit podržet.)*

Scorpius je dojatý, když ho Albus drží kolem ramen, ale odmítá ronit slzy, zvláště před spolužáky. Jeho přítelkyně nechá matku na lavici, přijde k němu, obejme ho a políbí. Draco odloží kytaru, stiskne Hermioně rameno a řekne: „Děkuji.“ Pak položí synovi ruku na záda, Scorpius pustí Rose a vrhne se otci kolem krku. Draco si vzpomene na dobu, kdy byl malý kluk a vždycky ho takhle objímal – celým tělem a vší silou se k němu přitiskl. Oba dají slzám volný průchod. Dnes těžce cítí Astoriinu nepřítomnost. Draco i Scorpius se začervenají, když si uvědomí, jak směšně musí vypadat.

Hermiona se natáhne po Ronově ruce a on ji vezme, ale něco jí na tom připadá divného. Jeho tvář vypadá trochu smutně, ale skrývá to za úsměvem. Napadne ji, jestli si nepředstavuje sám sebe na Malfoyově místě a nepřemýšlí, jaký by byl život bez ní. Stiskne mu ruku a políbí ho na tvář.

„Dobře. Teď je čas na dort.“ Hermiona všechny vyžene z místnosti. Nechá Draca a Scorpiuse ještě chvíli o samotě, ale nemůže si pomoct, aby necítila, že tolik názorů, které měla na Draca, se dnes změnilo.

___________

DUBEN 2030

Ani za milion let by si Hermiona nepředstavila, že hrozné události na Malfoy manor mohou být nahrazeny novými, vzrušujícími, i když tak komplikovanými. Draco je tam, myslí na ni, a ona myslí na něj. Když prochází dveřmi do svého honosného domu, připomíná si, že už jí dlouho patřit nebude.

Řekne Ronovi: „Jdu si dát sprchu.“

„Jasně. Udělám si něco k jídlu. Dáš si něco?“

„Ne, díky. Možná jen sklenici vody, prosím.“

„Máš ji mít.“

Když si svléká svrchník a šaty, obdivuje svou figuru v zrcadle. Tohle tělo přežilo válku, lásku, ztrátu a stvořilo život. Je zjizvené z bitev a ačkoli zestárlo, s láskou se o něj starala. Tahle smrtelná nádoba je odolná a opečovávaná. Má vypracované paže, nohy, záda i zadek, ale strie způsobené těhotenstvími nikdy nezmizely a samozřejmě jí trochu poklesla prsa. Rukama objede své křivky a otáčí se, aby viděla své tělo z různých úhlů. Nikdo ho už tak dlouho neobdivoval a nedotýkal se ho s touhou a uznáním, a ona si nemůže pomoct, aby si nepředstavovala, jaké by to mohlo být.

Strčí ruku pod sprchu, aby vyzkoušela, jestli je voda akorát. Její teplo je příjemné a ona opatrně vstoupí dovnitř. Kaskádovitě tekoucí voda ji uklidňuje a dává jí chvilku jasného uvažování, než jí události večera opět zatemní mysl. Draco Malfoy. Ten krásný idiot. Proč tak dlouho čekal, než mi to řekl? Měl tolik příležitostí. Deset let se přátelili. Deset let si ji mohl vzít stranou a vyznat se jí ze svých citů. Sakra, vždyť před pár týdny na té plavbě strávili tolik nocí o samotě. Zatímco Ron prožíval něco, co vypadalo jako nekonečná mořská nemoc, ona a Draco trávili každý večer celé hodiny vzhůru v salonku, popíjeli a povídali si. Proč právě dnes večer? Proč právě teď?

V hlavě se jí začnou honit náhodné vzpomínky. Vzdychne při pomyšlení na jeho objetí a vůni. Ještě před dnešním večerem by jí přinesla klid a lehkost v srdci. Vždycky si dokáže představit tu zemitou, dřevitou, svěží vůni.

A pak je tu jeho hlas. Za ta léta trochu zdrsněl a měl zvláštní zabarvení, vždycky mluvil otevřeně a s vytříbenou výslovností. V mysli jí probleskne vzpomínka na Rosein absolventský večírek, na němž se s Dracem ocitli v roli zpěváků, kdy ona seděla za klavírem a on hrál na Ronovu akustickou kytaru.

Nemůže zapomenout, jak jí pár dní před narozeninami citoval Romea a Julii. Existoval snad jiný důvod, proč to bylo jeho oblíbené Shakespearovo dílo než fakt, že byl oblíbený mezi teenagery devadesátých let? Našel on, mladší verze sebe sama, vztah k milencům ze znepřátelených táborů? Byla ona jeho jediná láska pramenící z jeho jediné nenávisti?

Dnešní noc byla vším, co její duše potřebovala. Cítila se žádoucí a milovaná. Cítila se bezstarostná a lehkomyslná, ale je vdaná, a to jí brání v neuváženém jednání. Merline, tak moc po něm toužila. Ani si to neuvědomovala, ale všechno to přemítání o Dracových přednostech ji přivedlo k tomu, že si začala hladit ňadra a masírovat místa, která si o to říkala nejvíc. Prsty zajela mezi stehna a jemně zkoumala místa toužící po doteku. Dvěma prsty vklouzla do své štěrbiny, zatímco si palcem třela klitoris. Čeká snad, že počkám, až pojedeme za více než měsíc do Evropy? To si snad dělá legraci; pomyslela si. Přitlačí prsty o něco silněji a pohybuje jimi o něco rychleji, čímž se blíží k vyvrcholení. Začíná fantazírovat o tom, jaké to bude, až budou poprvé spolu. Bude ji dráždit a hrát si s ní? Bude velkorysým milencem? Jaká budou jeho ústa na její pokožce nebo ještě lépe - mezi jejíma nohama? Její fantazie stačí k tomu, aby se přehoupla přes okraj. Sáhne po věšáku na ručníky, aby se podržela a opře se o kachličkovou zeď, když přijímá vlny svého orgasmu.

Hermiona se otočí, udeří čelem o zeď a řekne si: „Ne. Ne. Ne. Co si myslíš? Máš přece plán. Odložit rozvod až po svatbě a dokončit své působení ve funkci ministryně - ne dřív. Příliš mnoho na tom záleží. Pořád jsi vdaná a Ron se tak snažil se chovat líp po té hádce kvůli tvým narozeninám. Draco musí počkat. Jedeš na diplomatické turné? Na co jsi myslela, když jsi s tím souhlasila? Je v tom příliš mnoho pokušení. Dej se dohromady a prozatím to odřekni.“

Hermiona vyleze ze sprchy a osuší se. Nastříká se parfémem, rozčeše si vlasy a nanese si balzám na rty. Ve skříni si vybere negližé s balkonetovým střihem z černé krajky bez podšívky. Šaty jsou z tenkého bílého hedvábí, které se dotýká podlahy, záda jsou velmi hluboce vykrojená a drží je X velmi jemných ramínek. Prádlo jí lichotí a cítí se v něm sexy, ale nejraději má rozparky na bocích. Vždycky milovala své nohy, které v mládí neměla moc příležitostí ukázat, ale teď to dělá při každé příležitosti, kdy se to hodí.

Když vejde do ložnice, Ron si už obléká pyžamo a dojídá sendvič.

Vleze si na postel a lehne si vedle něj na bok, podepře se na jednom lokti. „Ahoj,“ řekne mu s úsměvem. Snaží se zapomenout na dnešní události a být tady a teď, v přítomném okamžiku se svým manželem.

„Vypadáš pěkně. To je nové?“

„Koupila jsem si to před nějakou dobou. Líbí se ti?“

„Je to hodně, hodně pěkné.“ Zní to, jako by se snažil jí udělat radost.

„Co jsi dělal celý večer? Měla jsem práci s bavením hostů; sotva jsem tě viděla.“ Řekne polopravdu.

„Co jsem dělal? Hodně jsem pil. Hodně jsem jedl. Mluvil jsem se svými příbuznými a natáhl si třísla při famfrpálu.“

„No, to nezní moc příjemně. Chtěl bys, abych ti to namasírovala?“ Zeptá se napůl nevinně, napůl pokušitelsky.

„Ne, je to moc bolestivé. Vlastně se mi na to už podíval Hugo. Řekl, že to mám ledovat, tlakovat a odpočívat, to je ta nejlepší léčba.“

„Aha.“ Zazněla opět jednou zklamaně.

„A o čem jste se s Malfoyem bavili, zatímco jste pili ten jeho drahý chlast?“ V jeho hlase zazní trochu rozmrzelosti, když zmíní Dracovo jméno.

„Prosím tě, Rone. Scorpius bude náš zeť a naše vnoučata budou Malfoyovi. Nemůžeš pořád říkat Dracovi ‘Malfoy’.“

„Ne. Vždycky pro mě bude Malfoy. Scorpius bude Scorpius a naše vnoučata budou Granger-Weasley-Malfoyovi.“

„Nebuď si tak jistý. Viděla jsem Rose už od šestnácti trénovat podpis ‘Rose Amelia Malfoyová’.“

„Uvidíme. Tak o čem jste mluvili? Byli jste v té knihovně docela dlouho a pak taky na tanečním parketu.“ Ronův tón zvážněl.

„Bál se o mě. Viděl, že jsem byla vynervovaná ze vzpomínek. Dali jsme si pár skleniček, abych se uklidnila, omluvil se mi za to, jak se ke mně zachoval a řekl, jak toho všeho lituje.“

Ron zaťal pěsti. „Aha, omluvil se ti. Omluvil se ti i za ty noční můry, které máš kvůli jeho tetě, a za to zohavení na tvé ruce?“

„Ano, a i on má noční můry. Myslíš si, že pro něj to bylo snadné?“ Odmlčí se na chvíli, aby se uklidnila. Nemůže uvěřit, že to Ron vytahuje. „My jsme z jeho domu uprchli. On v něm musel žít. Dovedeš si představit, jaké to pro něj bylo, když ho využívala jeho rodina i Voldemort? Ten den. Nepamatuješ se? Odmítl nás identifikovat. To jeho rodiče nás poznali. Snažil se nás zachránit jediným způsobem, kterým mohl-“

„Napadl nás.“

„A pokaždé minul.“

„Nemůžu uvěřit, že ho obhajuješ.“

„A já nemůžu uvěřit, že chováš zášť vůči muži, který učinil hrozná rozhodnutí během dospívání a teď už přes třicet let využívá své lítosti a výčitek svědomí k tomu, aby se stal lepším člověkem a změnil vnímání jména své rodiny.“

„Tobě, Harrymu a mě bylo šestnáct a sedmnáct, když jsme se rozhodli udělat správnou věc. Harry dokonce umřel.“

„Měli jsme neuvěřitelnou podporu tvých rodičů a řádu. Není fér srovnávat Harryho a Draca. Oběma byla vnucena role ve válce, aniž by věděli, co to doopravdy znamená.“ Hermiona zvýší hlas a posadí se zpříma: „Jestli chceš omílat o minulosti, válce a hloupých rozhodnutích, která jsme dělali jako teenageři, můžeme to udělat. Opustil jsi mě. Opustil jsi Harryho. Potřebovali jsme tě a ty jsi utekl. Byli jsme příliš mladí na to, abychom se nechali zatáhnout do války. Když jsem ti dokázala odpustit tvou zbabělost, dokážu odpustit i Dracovi. Všichni jsme byli zatraceně vyděšení a každý jsme to zvládali jinak.“

Ron na chvíli zmlkne a pak řekne: „Nechci, aby ses s ním dál přátelila.“

„Cože? Víš, že zhruba za půl roku z nás bude rodina?“

„Nevěřím mu.“

„Nevěříš jemu nebo nevěříš mě?“

Ron mlčí, nemůže najít slova. „Proč všichni tví přátelé musí být muži?“

Vysmívá se rozzuřeně tomu, co naznačuje. „Kdy jsem měla jiné blízké kamarádky než Ginny a Lunu? Teď jich mám víc, ale vždycky jsem měla spíš kamarády kluky. Ty, Harry, Neville, Seamus, Dean, Fred, George, Justin, Ernie, musím snad pokračovat?“ Ron něco nesrozumitelného zabručí; Hermiona vyčerpaně řekne: „Myslela jsem, že už jsme tuhle neopodstatněnou žárlivost překonali. Od mých narozenin jsme začali dělat pokroky. Ty víkendové výlety byly fajn a ta plavba, když ti nebylo špatně, taky. Rone, co se to tu děje?“

Otočí se k ní zády a skrz zuby řekne: „Nepřenesl jsem se přes to. Nesnáším, že se o tebe musím dělit s tolika muži. Nenávidím Malfoye. Nenávidím to, že všem odpouštíš. Nenávidím, že jsi tak ušlechtilá, až se ti zdá, že jsi mnohem lepší než my všichni. Nenávidím to, že jsi toho udělala tolik, až tě lidé uctívají. Nenávidím to, že jsi na mě nepočkala. Nenávidím to, že ti nestačím. Nenávidím to, co je naše manželství. Přál bych si, aby bylo takové, jako když jsme byli mladší.“

„Rone,“ zašeptá a slzy jí kanou z očí, „v tvých slovech je tolik nenávisti.“

„Myslím vážně každé slovo.“

„Nemůžeš očekávat, že to mezi námi bude takové, jako když jsme byli mladší. Nejsme už ti samí lidé. Dospěli jsme a změnili se.“

„Já jsem se nezměnil.“

„Ne. Ty ses nezměnil, ale já ano.“ V jejím hlase je tíha, ale ví, že tohle je konec. Už nemusí pokračovat ve svém plánu. Ron rozhodl za ni. „Půjdu spát do pracovny.“

„To je asi dobrý nápad,“ zavrčí.

Hermiona vstane z postele a zavine se do černého saténového županu, vezme svou hůlku a mobil a odejde z ložnice.

To, že přespává v pracovně je tak běžná věc, že to Ronovi přestalo vadit. Má tam téměř vše, co by člověk mohl potřebovat: umyvadlo, nějaké oblečení, miniledničku a zásobený bar. Po příchodu tam zamkne dveře a kouzlem zabezpečí, aby se nikdo nedostal dovnitř a nikdo ji neslyšel. S povzdechem se svalí do kancelářského křesla a nemůže si pomoct, ale cítí se zlomená. Konec jejich manželství bolí mnohem víc, než si představovala.

S dalším povzdechem řekne: „Je čas.“ Ze zásuvky vytáhne složku. Ginny s ní vyplnila všechny papíry potřebné k zahájení rozvodového řízení. Ve složce má oddací list, předmanželskou smlouvu, bankovní a investiční záznamy, a hlavně formulář žádosti o rozvod. Ruka se jí třese, když na dokument čmárá svůj podpis. Když skončí, spadne jí z hrudi velká tíha, ale zároveň se cítí, jako by dostala ránu do břicha. Vyfotí to a pošle svému právníkovi. V textové zprávě stojí: „Justine. Omlouvám se, že píšu tak pozdě. Konečně jsem se rozhodla udělat první krok. Ráno ti zavolám a domluvíme si schůzku, abychom to dořešili. Dobrou noc.“

Záblesk světla upoutá její pozornost, je to malý diamant na zásnubním prstenu. Sundá si snubní i zásnubní prsten a položí je na složku.

Ztěžka dýchá a bojí se, že propadne záchvatu paniky. Nepřemýšlí, přejde k baru a nalije si skleničku whisky. Její vůně ji podivně uklidňuje. Tekutina jí stéká do krku a zahřívá tělo. Když leží na posteli, ruka jí vklouzne pod polštář a vytáhne Dracovu šálu. Vůně je slabá, ale vzpomínky jí pomáhají zesílit. Otevře oči a upře je na krb. Být ministrem má své výhody. Tenhle krb je jeden z mála, kterým se dá dostat kamkoli v letaxové síti.

Možná by jí pomohlo si s někým promluvit, aby neměla panickou ataku. Pohlédne na své bosé nohy a uvědomí si, že si ani nevzala pantofle. Rozhlédne se po pokoji a pod stolem najde pár černých bot na jehlovém podpatku. Teď už jí chybí jen hůlka a mobil, vejde do krbu, vezme si prášek a velmi zřetelně řekne: „Ložnice Draca Malfoye.“ A zmizí v plamenech ohně.

*Označené české překlady jsou volně dostupné při vyhledání textu písně na google.cz, nesnažila jsem se je překládat sama.

Příště nás čeká: Události po přiletaxování Hermiony