Preklady fanfiction Harryho Pottera

---------------------------------------------------

Kapitola dvacátá druhá

...a její následky

---------------------------------------------------

"Dobrá," řekl Malfoy, když přesně v sedm hodin stáli v Komnatě nejvyšší potřeby, která toho večera měla podobu místnosti z holých kamenů, postrádající jakýkoli nábytek. "Musíme si promluvit o nepříjemném tématu, ale zároveň o takovém, kterému by bylo hloupé se vyhýbat. Připravujeme se na boj ve válce a smrtijedi nebudou poctiví soupeři. Pokud budete zajati – a pokud nejste ti nejšťastlivější kouzelníci, co kdy prošli bradavickou síní, někteří z vás budou – musíte být připraveni čelit mučení."

"To je všechno zatraceně očividný," zamumlal Harry Hermioně. "Neříkala jsi, že je v tom dobrý?"

"Pšt. Chci to slyšet."

"Čili, smrtijedi se normálně omezují jen na magické druhy mučení, ale z osobní zkušenosti vám můžu říct, že se nebudou zdráhat použít i mudlovské prostředky, pokud si budou myslet, že vám to víc ublíží. Naštěstí, většina smrtijedů neovládá nitrozpyt. Pokud vás ale přivedou před P - před Voldemorta, můžete se těšit na splnění svých nestrašlivějších nočních můr."

Jako jsou jehly, pomyslel si Harry a otřásl se.

"Naneštěstí, vás nemůžu naučit nitrobranu," dodal Malfoy. "To dokáže jen opravdu zkušený nitrozpytec. Co ale dokážu, je naučit vás stejnou techniku, jakou používají smrtijedi, aby odolali mučení. Nebo alespoň ti inteligentnější smrtijedi. Tyhle metody pocházejí od kouzelníků z východu a nechci slyšet žádné nesmysly o tom, že anglická magie je vyspělejší. Není. Magie je magie."

Hannah zvedla ruku. "Odolávat mučení? Vážně?"

"Pomůže to odolat mučení," opravil se Malfoy. "Pořád budete trpět. Příšerně. A pokud vás zajmou, pravděpodobně vás zabijou, hned jak si s vámi dohrajou. Ale pokud přežijete, tyhle techniky vám mohou pomoct udržet si svou příčetnost."

"Nechtěl bys to pro nás trošku osladit?" zabručel Michael Corner z rohu, ve kterém se s úšklebkem na tváři krčil.

"Nebudu lhát, abyste se cítili lépe," odpověděl Malfoy. "Přítomní sedmáci navštěvují etiku. Víckrát než jednou slyšeli od profesora Snapea jednu věc: pokud nevíte, co válka skutečně je, vůbec byste se jí neměli účastnit."

"Ale k čemu smrtijedi potřebují umět vzdorovat mučení?" zeptala se Parvati. "Naše strana netýrá vězně -"

Malfoy strčil ruce do kapes. "Netýrá? To bys mohla vzkázat bystrozorskému oddělení, protože tě můžu ujistit, že strana světla není tak čistá a nevinná, jak by si někteří lidé rádi mysleli. Krom toho, inteligentnější smrtijedi počítají s tím, že by mohli být mučeni svým vlastním vůdcem, který není zrovna ztělesněním laskavosti. To by bylo k otázkám. Nezáleží na tom, proč se to nepřítel naučil. Záleží jedině na tom, že pokud někdo z vás bude podroben mučení, měli byste být schopni se ovládnout a nevychrlit ze sebe všechna tajemství, která víte. Všichni na podlahu. Posaďte se co nejpohodlněji."

"Na podlahu?" Dafné Greengrassová vytřeštila oči, zjevně překvapená.

"Ano. Myslíš si, že smrtijedi svým vězňům poskytují polštáře a pohovky?" odsekl Draco. "Tohle není hra a pokud si myslíš, že je, měla bys hned teď projít támhle těmi dveřmi a nikdy už se nevrátit."

"Byla to jen otázka," zamumlala Dafné, posadila se na zem a elegantně kolem sebe naaranžovala svůj hábit.

Malfoy ji ignoroval a pokračoval s instruováním studentů. Nejprve pokryl meditaci, potom nějaké techniky hlubokého dýchání, které mohly studentům pomoci zachovat klid i v nejvyhrocenějších situacích. "Běžná reakce na strach, napětí nebo extrémní bolest je přestat dýchat, ale to je chyba. Pokud váš mozek nedostává dost kyslíku, hrozí hysterie a při ní je mnohem pravděpodobnější, že se zlomíte. Nic z toho nedokáže mučení zabránit, ale pokud si dokážete uchovat chladnou hlavu, budete alespoň schopni využít jakékoli výhody, která se naskytne, jako je třeba chvilková nepozornost vašich únosců."

Harry musel uznat, že to dává smysl. Vdechoval nosem a vydechoval ústy, jak Malfoy radil, oči měl zavřené, jediným zvukem v místnosti bylo klapání Malfoyových bot, jak se pohyboval mezi sedícími studenty. Nechtěl si představovat mučení – kdo by chtěl? - ale situace ho k takovým myšlenkám vybízela. Začal přemýšlet, jaké to asi bylo, když ho bodali jehlami po celém těle. Už jen z toho pomyšlení se mu obracel žaludek, ale očividně tu zkušenost přežil se zdravím rozumem, takže se obrnil, rozhodnutý, že se od té představy nebude odvracet. Takže... bodali ho po celém těle, říkal Ron... proto byl nějakou dobu slepý? Oslepil ho Lucius Malfoy?

Když na to důkladně myslel, cítil, že si to skoro pamatuje. Studený vítr na jeho tváři a jehla vlnící se jako had blíž a blíž k němu, zatímco se mu ten příšerný hlas poškleboval... a snažil se podívat se mimo jehlu, na hvězdy nad hlavou, ale nedokázal to. Jeho pozornost k ní byla přitahovaná jako můra k plameni.

A pak -

Vize v jeho mysli naráz skončila. Žádný div, pomyslel si pochmurně. Nebyl připravený, aby si vzpomněl na tu skutečnou bolest, která musela být nepředstavitelná. Ale měl pocit, že Malfoy o celé té věci řekl něco později. O měsíce později, možná. Něco o té bolesti?

Ne...ne... bylo to něco vážnějšího... něco o tom, jak všechno léčení jeho očí bylo marněním času, protože teď je Lucius vydloubne z jeho hlavy jednou a pro vždy. Posměšná otázka, jestli si je Snape bude chtít vystavit vedle svých ostatních přísad do lektvarů...

Pak se tu náhle objevil pocit studeného kovu, který byl přitisknut ke kosti hned pod jeho levým očním důlkem, tlak který musel vystát... a něčí ruka navrchu jeho hlavy, sevření, které je překvapivě slabé na někoho odhodlaného vydloubnout mu oči -

"Dobrá, to stačí," řekl Malfoy a vytrhl Harryho z jeho transu. Když otevřel oči, téměř ho překvapilo, že vidí. Měl podivný pocit, že by měl být znovu slepý. Možná byl v průběhu minulého roku oslepen dvakrát?

Harry udělal, co mohl, aby ze sebe tu otázku setřásl a naslouchal Malfoyovi, který znovu poučoval celou skupinu.

"... Jistě, nedá se to použít uprostřed nenadálé bitvy. Vyžaduje to rozsáhlou přípravu, která ponechává jen malou příležitost k seslání. Pravděpodobně se s tím v praxi nesetkáte, pokud si smrtijedi nenaplánují koordinovaný útok, ve kterém budou mít přesnou kontrolu nad časováním. Protikouzlo není dobře známé, protože zaklínadlo samotné je natolik černou magií, že jen pár lidí je ho schopno odrazit, nehledě na problémy s načasováním. Vy byste ho ale přesto měli mít znát, jen pro případ. Inkantace zní retroago temporalis. Párkrát si to zopakujte a potom probereme pohyby hůlkou."

Harry netoužil po Hermionině lekci, že by měl lépe poslouchat, takže se o kousek posunul a naklonil se k Lence. "Ušla mi ta první část. Co že tohle protikouzlo přesně dělá?"

Lenka se na něho otočila se zasněným úsměvem. "Ach, více méně tu samou věc jako jeníčekmařenkovec."

"Uhm, pomáhá to malým dětem ztraceným v lese porazit zlou čarodějnici?"

Lenka při odpovědi zavrtěla prsty u nohou. Harryho nepřekvapilo, že byla bosá, ale to, že ji na modře nalakovaných nehtech tančily obrázky, ano. Huh. Maličcí růžoví jednorožci?

"Měl by sis přečíst články, které můj otec napsal před několika lety, ,Co je pohádkového na pohádkách?' Ukázalo se, že Jeníček byl příšerný malý kluk s hnilobným dechem, který se snažil proklít dům té ubohé čarodějky, a Mařenka... no, řekněme jen, že měla jisté zajímavé osobní návyky, které by se do dětského příběhu vůbec nehodily, což vysvětluje, proč je pohádka vynechává."

Harry zamrkal, část jeho mysli se pustila do sledování té myšlenky. Zajímavé osobní návyky? Zajímalo ho, jaké asi byly. "Ale co dělá to Malfoyovo protikouzlo?"

"Čí?"

Narozdíl od Zabiniho to neřekla sarkasticky, jen upřímně zmateně. Jako by ve škole nebyl nikdo jménem Malfoy a ona si nedovedla představit, koho mohl mít Harry na mysli.

Pravděpodobně vážně nemohla. Byla to Lenka.

"Draca. Co dělá to Dracovo protikouzlo?"

"Chrání tvou hůlku před podlehnutím rituálu černé magie, jak jsem právě vysvětloval," řekl Malfoy sám a dřepl si vedle Harryho.

Harry nasál vzduch a připravil se na zesměšnění. Bude stát za to; chtěl znát odpověď a nebylo pravděpodobné, že by mu Lenka poskytla nějakou, které by porozuměl. "Neslyšel jsem tu část o rituálech černé magie."

Malfoy ho obdařil tázavým pohledem, ale legraci si z něj nedělal. "Ve vzácných případech si ti nejtrénovanější ze smrtijedů mohou na bitvu připravit kouzlo předem. Vyžaduje to hodně přípravy, takže to není nic běžného. Ale dovoluje jim to, jakmile bitva začne, seslat retardo na tvou hůlku. To zpomalí místní čas tak, aby hůlka nemohla správně reagovat s kouzelníkem, který ji drží."

"Nebylo by účinnější seslat retardo na samotného kouzelníka?"

"Kouzlo se může zacílit jen na něco, co samo běžně nemá žádné povědomí o čase. Je dobré si zapamatovat, že protikouzlo je velmi užitečné, pokud je správně sesláno. V tomhle případě správné seslání obnáší víc než jen správnou výslovnost a pohyb hůlky. Musíte dokončit seslání retroaga temporalis dříve než váš protivník dokončí vlastní seslání retarda. To teď budeme procvičovat." Malfoy se zvedl, rozhlédl se po místnosti a trochu zvýšil hlas. "Všichni na nohy. Budeme pracovat ve skupinkách po třech. Tentokrát bude mít pozorovatel za úkol pozorně poslouchat a rozhodnout, kdo dokončil zaklínadlo dříve. Pozorovatel výsledky ihned nahlásí ostatním a pak se role prohodí. Pozorovatelovo rozhodnutí je konečné, žádné hádky. Začněte."

"Budeš se mnou, Harry?" zeptala se Lenka, když se zvedla na nohy.

Harry chtěl cvičit s Ronem a Hermionou, ale rozhodl se, že se jich pořád nemusí držet jako klíště. Zvlášť ne v B.A. Pamatoval si, že když sám učil, cíleně se snažil pracovat se všemi studenty, kteří sem chodili. Teď už neučil, samozřejmě, ale... "Jasně. S kým ještě?"

Parvati se k nim pokusila připojit, ale Terry se tam dostal první. Vypadala z toho trochu podrážděná a Harry tentokrát ani nemusel slyšet zmínku o vánočním plese, aby uhodl, co se jí honí hlavou.

Malfoy procházel kolem a nabízel rady k použití hůlek a výslovnosti, připomínal studentům, že je k ničemu být rychlejší v sesílání, pokud sesílají špatně. Harry věděl, že by měl věnovat pozornost své vlastní skupince, ale nemohl si pomoci než sledovat Malfoye, kdykoli měl šanci. Bylo to prostě... fascinující. Jiná slova to nedokázala popsat. Mluvil tichým hlasem a byl mnohem trpělivější, než by Harry byl schopen uvěřit. Dokonce i s mudlorozenými.

Ale to podle Harryho dávalo smysl. Malfoy vážně byl zamilovaný do mudly; mluvil o tom pod vlivem veritaséra. A dokonce i kdyby to nepadlo... Harry tomu stejně sám začínal věřit. Malfoy byl pořád stejný v mnoha ohledech, ale v těch nejdůležitějších se zdálo, že se opravdu změnil. Nebyl... nebyl...

Už to nebyl Malfoy. Alespoň ne podle jejich nejhorších charakteristik.

V Harryho mozku něco docvaklo. Bylo to jako by kousek puzzle zapadl na místo, splynul s větším obrázkem, takže už ani nemohl být odstraněn. Draco nebyl Malfoy. To pro Harryho teď bylo víc než jen faktem. Věděl to, protože teď mu to připadalo skutečné. A protože tomu bylo tak, "Malfoy" od teď mohlo oznčovat jen otce, nikoli syna.

Žádný div, že mohl říct, že Draco Malfoy není jeho bratr. Draco Malfoy jím skutečně nebyl.

O dvě skupinky dál měl Ernie problém se správným pohybem hůlky. "To je tím, že to nesesíláme proti skutečnému kouzlu," zavrčel, když se Draco přiblížil, "místo všeho tohohle hraní."

"To by byl lepší trénink, rozhodně," odpověděl Draco. "A tak to uděláme, kdykoli to bude možné. Ale vzhledem k tomu, že seslání retarda vyžaduje opravdu nechutnou předchozí přípravu-"

"Jak nechutnou?" zeptal se Zachariáš Smith.

"To nechceš vědět," řekl Draco ostře. Harry ho za to ale sotva mohl vinit. Co to bylo za otázku?

Taková, na kterou chtěl Smith odpověď. "Věděl jsem, že je chyba nechat Harryho, aby tě tenhle rok pustil k vedení. Chci to vědět!"

"Neměl bys chtít znát detaily o temných rituálech a pokud chceš... smůla," řekl Draco bez obalu. "Nejsme tu, abychom se naučili černou magii, ale jak se proti ní bránit."

"Ale-"

"Zmlkni," řekli alespoň tři studenti najednou; což Harrymu řeklo, že tenhle spor už je tu profláknutý a že ostatní byli zvyklý stranit Dracovi proti Smithovi.

Dracovy oči trochu zajiskřily, ale nemrštil své vítězství Smithovi do tváře. Jen přistoupil blíž k Erniemu a znovu mu ukázal ten pohyb.

---------------------------------------------------

"Uvidíme se ve věži," řekl Harry, když Draco ohlásil konec a Ron s Hermionou se objevili vedle něho. "Musím něco vyřídit."

Alespoň, že Hermiona neřekla, že už je skoro večerka. To Harry věděl.

"Co musíš vyřídit?" zeptal se Ron. Ta slova něj vyšla trochu zahuhlaně, protože žvýkal něco, co si vylovil z kapsy.

Draco k nim došel a udělal obličej. "Mám podezření, že chce mluvit se Severusem ohledně toho vypuštění lektvarů z rozvrhu."

Harry se zamračil, podrážděn, že Draco uhádl jeho cíl, i když ne jeho záměr. Lektvary rozhodně nebyly důvodem, proč mířil dolů do sklepení. Potřeboval si jen vyzvednout svůj neviditelný plášť. Krom toho..."Není na tobě, abys takové věci říkal mým přátelům."

"Proč ne? Je to také můj dům. A můj otec." Položil ruku na Hermioninu paži, když se začínala obracet. "Famfrpálový trénink bude zítra pravděpodobně o trochu později, ale připojím se k tobě v knihovně do čtvrt hodiny. Bude to tak v pořádku?"

"Přines si zápisky. Viděla jsem, že pracuješ na rovnici, která vypadá docela užitečně."

Draco se zakřenil. "Jako kdybych někdy dorazil na doučování bez zápisků."

Když Ron odtáhl Hermionu pryč, než stačila odpovědět, Draco si povzdechl. "To všichni Nebelvířané trpí komplexem nejistoty?"

"Přestaň soudit podle koleje," řekl Harry. "A odkdy trousíš kolem takové fráze?"

"Od chvíle, co jsem začal číst knížky o psychologii. Takže... doprovodím tě dolů, dobrá?"

"S tímhle už by to stačilo. Dokážu se postarat sám o-"

"Harry," řekl Draco tiše. "Víš snad, kde najít Severusovy komnaty? Myslím, že ne."

Dávalo to smysl, na to měl Harry pomyslet sám. "Ehm...sakra. No, kdybys mi prostě mohl říct, jak vypadá portrét, u kterého jsou jeho dveře-"

"Dává přednost obtížněji lokalizovatelnému bytu. Přes jeho dveře je iluze čistého kamene, a nejedná se o druh kouzla, které by studenti byli schopní objevit nebo zrušit."

Jo, to znělo snapeovsky.

Rozloučilo se s nimi pár opožděných děvčat a Harrymu se zdálo, že v jejich hlase zaslechl něco, co znělo... no, nebyl si jistý, ale připadalo mu to jako flirtování. A se obrátily i přímo k Dracovi...

Počkal, dokud se místnost úplně nevyprázdní. "Nech mě hádat. Holky před tebou taky pořád zmiňují vánoční ples."

Draco krátce přikývl. "A nedají se odbýt. Ale ty si alespoň můžeš vybrat, Harry. Já ne."

"Samozřejmě, že můžeš-"

"Ne." Odvrátil obličej. Jeho profil vypadal jako vytesaný z kamene. "Nemůžu."

Harry polkl. Obvykle neměl problém připustit, že se zmýlil. Alespoň si myslel, že nemá. Ale tohle bylo něco jiného. Měli mezi sebou roky historie, a pak další rok, během kterého se všechno změnilo, i když ten Harrymu připadal jenom jako závoj mlhy, ač se mu teď zdál už téměř opravdový. "Já...je mi to líto."

"Čeho?"

"Že tě ranila, myslím. Mám... mám se za co omlouvat, pokud přijde na ni?" Ach, bože. Nechodil s ní Harry jako první? Nepokoušel ji Dracovi ukrást? Neřekl jí o Dracovi něco příšerného?

"Choval ses ohledně toho jako pitomec." Draco mávl hůlkou a seslal soukromý štít, i když se o to komnata nejvyšší potřeby už pravděpodobně postarala za něho. "Ale tehdy... no, nejspíš jsem byl taky pitomec. Nemohl jsem uvěřit, že je Rhiannon doopravdy mudla. Byla příliš perfektní. Můj omezený pohled na svět tyhle dvě věci nedokázal skloubit." Draco potřásl hlavou. "Myslel sis, že na ni vyjedu, až si konečně uvědomím pravdu. A pak ses ve mě zmýlil podruhé a myslel sis, že jí udělám něco hrozného, když mi dala kopačky."

"Ale to jsi neudělal," řekl Harry tiše. "Samozřejmě, že jsi to neudělal."

Draco obrátil hlavu k Harrymu, jedno obočí zdvižené vzhůru. "Nepotřebuješ, abych to zopakoval pod vlivem veritaséra?"

"Ne, tuhle část ne."

"Tu už je něco, řekl bych."

Harry si popotáhl límec, cítil se lehce nepohodlně pod Dracovým stále upřeným šedým pohledem. "Uhm... ale, hmm... chci říct, rozhodně se ti to nemohlo líbit, dostat takový dopis, tak-"

Dracovy oči se zúžily. "Kdo říkal něco o dopisu?"

Harry se zamyslel. Nebyl si jistý, jestli dopis byl zmíněn nebo ne. "No, říkal jsi, že ti dala kopačky. Nedokážu si představit, že by ti zavolala."

"Takže to byla čistá dedukce? Žádný záblesk rozpomínání?"

Harry pokrčil rameny. Neměl ponětí. "Každopádně, když jsi dostal její dopis, nechtěl jsi... chci říct, musel jsi být velmi rozčílený. Kdo by nebyl? Ale jsem trochu překvapený, že tě to nepřimělo znovu změnit názor. Na mudly."

"Vím, že jsi překvapený," odpověděl Draco klidně, i když jeho oči zajiskřily. "Už jsi to řekl předtím."

Oh. Bylo zajímavé něco takové slyšet. Způsobilo to, že se Harry cítil trochu jako cizinec ve svém vlastním životě. "Ale nerozmyslel sis to?"

"Teď už jsi jenom únavný. Mluvím snad jako kdyby ano?"

Samozřejmě, že ne. Harry ani nevěděl, proč se na tak pitomou otázku zeptal; možná jen proto, že to bylo tak zvláštní. To všechno. Malfoy zamilovaný do mudly?

Ale tak to přece vůbec nebylo, že? To už Harrymu došlo. Byl to Draco, kdo byl zamilovaný do mudly, a Draco byl... no, osoba, o které si Harry myslel, že už ji příliš nezná. Mluvit s ním bylo jako snažit se najít cestu v temnotě.

"Jestli mudly už nenenávidíš, není to jenom kvůli tomu, co jsi mi včera večer řekl? Že ještě nejsi připravený připustit si, žes ji ztratil?"

Draco se zamračil. "Neztratil jsem ji. Nemohl jsem. Chodí na univerzitu v Londýně a kdyby nebylo války, mohl bych k ní jít a věci napravit. Jenže kvůli okolnostem musím počkat. Nedokážu ti říct kolikrát už mě napadlo, že vyklouznu, abych ji mohl spatřit, Harry. Vsadil bych se, že by se mi to povedlo a nikdo, ani Severus, by mi v tom nebyl schopen zabránit. Zvlášť ne teď, když je tak rozptýlen tebou."

Harrym projelo zachvění v samotném jeho nitru. "Nechci, aby se se mnou Snape rozptyloval-"

"To nezáleží na tvé volbě." Draco si povzdechl. "Stejně jako to s Rhiannon nezáleželo na mé."

Bolest v jeho hlase projela do Harryho a něčeho v něm se dotkla. Všechno, co věděl, bylo, že chce, aby se Draco cítil lépe, ať už ta myšlenka byla sebedivnější. "Ehm... no, mohl by ses vytratit, jak jsi říkal a-"

"Ne," řekl Draco ostře. "Pán- Voldemort mě chce dostat do spárů. Kdybych opustil ochranu hradu, je klidně možné, že mě vystopují. Rhiannon je bezbranná a mohla by být napadená jako způsob, jak se ke mě dostat. Nemůžu to riskovat. Nemůžu riskovat ji."

Draco, kterému záleží na někom jiném než na sobě... Harry potřásl hlavou, rozhodl se, že si na to bude muset zvyknout. "Ona... ona tě vážně změnila," zamumlal.

"Ano, ale..."

"Hmm?"

Draco po něm hodil pohledem. "Nebyla tím, kdo tu změna začal, Harry. To jsi udělal ty. Ty jsi se na tom setkání postavil Pánu zla, zatímco čistokrevní se mu choulili u nohou. Tehdy jsem poprvé pochopil, že čistá krev nemůže znamenat všechno to, co mě o ní učili."

Harry zamrkal. "Ty jsi tam byl? Tu noc, co jsem byl mučen jehlami, ty jsi tam byl?"

"Další dedukce. Nemyslím si, že jsem kdy řekl, že to bylo v noci, ale je to pravda."

To Harry odmávl. "Chceš mi říct, že jsi dostal znamení?"

Přál si, aby jeho hlas nezněl tak hystericky.

Draco ze sebe setřásl hábit a vyroloval si levý rukáv. Když na něj Harry v odpověď jen zíral, vyroloval si i pravý. "Spokojený?" zeptal se kousavě.

"Uhm-" Harry polknul. "Ani nevím. Měl jsi ve zvyku běžně navštěvovat Voldemortova shromáždění?"

"Měl jsem ve zvyku poslouchat svého otce, dokud jsem nezjistil, že má hlavu zaseklou hluboko ve svém čistokrevném zadku," řekl Draco a jediným prudkým pohybem si strčil ruce do kapes od kalhot. "Tenhle rozhovor už jsme taky vedli a tehdy jsi mi odpustil, i když na tom teď asi nezáleží, vzhledem k tomu, že mě zase nesnášíš-"

"To ne," řekl Harry, natáhl ruku a pak ji stejně rychle spustil. "Jen... je to šok, Draco. Chci říct, byl jsi odporný a zlomyslný, když ses účastnil takové zábavy jako byl Vyšetřovací sbor Umbridgeové, ale i tehdy jsem si nebyl jistý, jestli věřím tomu, že by ses někdy doopravdy přidal ke smrtijedům. A když teď slyším, že jsi-"

"Nepřidal jsem se k nim! Jen jsem se zúčastnil jedné schůzky! A věř mi, jít tam nebyl můj nápad-"

"Možná ne, ale smál ses, když do mě bodali jehly?"

"Ne," řekl Draco tiše. "Ani jednou, přísahám. Nedokázal jsem si to užít. Byl jsem zděšený, Harry. A vděčný za tu masku. Zadržoval jsem dech, protože to bylo hrozné pozorovat. Dokonce i když jsem tě vůbec neměl rád, tehdy, tak to bylo příšerné. A věděl jsem, že kdybych udělal jediný zvuk nevole, přišel bych na řadu jako další. A ten zasraný had se mi plazil přes boty."

"Nagini?"

"Nevím. Má Pán zla víc než jednoho?"

"Víc se mi líbilo, když jsi mu říkal Voldemort."

"Tos mě naučil ty." Draco se zasmušile podíval do dálky. "Jakmile jsi je rozprášil svými temnými silami, odhodlal jsem se získat pro tebe zpět tvou hůlku. Divné, jak se zdá, že to nemá pro nikoho žádný význam. Nic nezáleželo na tom, že ji měl Lucius, takže jsem se musel postavit svému otci a otočit se zády k celému svému dědictví."

"Říkal jsi, že to jsi udělal z vypočítavosti. Jako znamení své dobré vůle."

Dracovo chřípí vzplálo. "Rozhodně jsem nebyl tak pošetilý, abych k Brumbálovi přišel s prázdnýma rukama. I tak mi neuvěřil, dokud mě téměř nezabil nitrozpytem a nenacpal do mě veritasérum. Chápal jsem to, samozřejmě. Celé to mohlo být součástí nějaké spletené intriky. To sis myslel ty. Celé měsíce. A teď jsme přesně tam, kde jsme začali."

"Ne tak docela," řekl Harry vážně. "Tohle... no, není to, co jsem čekal, když mi řekli, že seš můj bratr. Ne, že bych si myslel, že jsi můj bratr, ale..." Trochu se na něj usmál. "Vypadá to, že spolu vycházíme dobře, Draco. Možná to je proto, že vidím, že už nejsi Malfoy."

Očekával úsměv na oplátku nebo alespoň potěšený výraz. Místo toho se Draco nadechl, jako by se obrňoval. "Ale já jsem. Je to stále součást mého jména. Vedlejší část, ale..."

"Nechtěl ses ji naprosto zbavit?"

"Chtěl. Ale jména jsou trošku jako inkantace, Harry. Mají v sobě sílu, a já se nechtěl vzdát té trochy moci, kterou jsem stále měl nad rodinnými ochranami a předměty. A ještěže tak. Tenkrát ve Francii nám to pomohlo."

Harry naklonil hlavu na stranu. "Proč jsi mi říkal, že sis ponechal ,Malfoye'? Nemusel jsi. A když už jsme u toho, proč jsi mi přiznal, že jsi byl na tom setkání?" Draco pokrčil rameny. "Zrovna před třemi dny mi táta dal vážnou lekci na téma klamání tě. Pokud se mě ptáš, má z toho nějakou fobii."

Harry se prudce nadechl, když mu pamětí problýskla vzpomínka a potom se, k zbláznění, stáhla mimo jeho dosah. Snape ho oklamal. Byl si tím jistý. Jen si nedokázal vybavit detaily. Třpytily se na hranici jeho vědomí jako vyleštěný kov odrážející světlo plamene.

"Co se děje?"

Harry zavrtěl hlavou. "Nic. No dobrá, něco. Ale nedokážu si vzpomenout." Sevřel pěsti. "Bože, tohle je frustrující."

"Ale alespoň si pamatuješ pár drobností. Ten dopis?"

"A Dudleyho v Bradavicích. Vzpomněl jsem si na to, ještě než jsi to zmínil."

To na Draca udělalo dojem. "To ale vůbec není drobnost."

Harry zúžil oči. Zauvažoval, jestli to nebyla nějaká narážka na tloušťku. Pak zauvažoval, proč by ho to mělo zajímat. Mezi ním a Dudleym Dursleym rozhodně žádná láska nepanovala. "Možná ne, ale nebyl jsem si schopný vzpomenout na nic o tom, jak jsem byl adoptovaný, nebo..."

Nebo něco, co by mi dovolilo použít zrcadlo, které přivolává Siriuse, pomyslel si, ale nahlas to neřekl. Mohl to klidně naťuknout před Ronem, ale ne před Mal- ne před Dracem.

"Od tvé nehody ještě neuplynul ani týden, Harry," řekl Draco. Ruce teď měl venku z kapes a udělal stejný přerušený pohyb jako předtím Harry, jako by k němu chtěl vztáhnout ruku, ale na poslední chvíli si to rozmyslel.

"Vážně?"

"Ano, vážně." Dracův hlas byl tentokrát velmi tichý. Skoro soucitný. "Jsi v pořádku? Nechceš zajít za madam Pomfreyovou?"

"Jsem v pořádku. Jen to byl dlouhý týden, řekl bych." Harry si trochu povzdechl a rozhlédl se po prázdné místnosti. "Měli bysme jít. Nikdo by nám neuvěřil, že tu zůstáváme studovat-"

"Nepotřebuješ výmluvu, abys se mnou trávil čas, Harry. Jsme bratři."

"Uhm-"

"V každém případě, po B.A. se tu obvykle ještě sami zdržíme. Abysme probrali, co máme prostudovat příště, a i druhým studentům pomáhá vidět, že to pořád vedeme oba dva, i když já jsem ten, kdo vyučuje." Draco trošku zvednul bradu. "Řekl bych, že budeš chtít, abych se téhle pozice vzdal."

Přes hlas, který Harry slyšel ušima, se překrýval druhý, který plynul z jeho hlavy. Byl slabý, ale promlouval s tou samou aristokratickou modulací. To ti nestačily tvoje dosavadní schopnosti - hadí jazyk a zahánění mozkomorů, odolání kouzlu Imperius jakoby nic? Zatraceně, dovedeš si představit, jak je to rozčilující?

"Ne," řekl Harry prudce. "Dnes večer ti to šlo. A myslím, že já toho musím dost dohnat."

Draco zamrkal. "Ach. No, samozřejmě, že musíš. Naprostá pravda. Jako třeba s tím svým bláznivým nápadem o nechání lektvarů-"

"O tom se nehodlám bavit."

"Ale-"

"Ukaž mi, kde Snape žije," přerušil ho Harry a zamířil ke dveřím.

Draco na chvíli zaváhal, ale pak ho následoval.

---------------------------------------------------

"A jsme tu," řekl Draco s hůlkou zamířenou na kamennou plochu, která pro Harryho vypadala naprosto stejně jako zbytek zdi. Ne, že by ji viděl nějak dopodrobna – Lumos poskytovalo omezené množství světla."

"Zmijozelové si nepotrpí na svícny?"

Draco pokrčil rameny. "Zdi před den svítí a Zmijozelové je dokážou rozzářit i v noci, pokud chtějí. Zaříkadlo zní lumosmurom a  musíš ho seslat zvlášť každých dvanáct metrů, nebo tak nějak. Do toho, zkus to."

"Moc vtipné-"

"Pořád nevěříš, že jsi Zmijozel?"

Harry tomu věřil. Jinak nemohl, ne po tom, co to otestoval při veritaséru. Jen tomu nechtěl věřit. Nebo se chovat, jako by tomu věřil. "Ty to sešli," řekl sevřeným hlasem.

Draco si povzdechl, ale poslechl.

Krátce na to Harry spatřil na vlastní oči, co mu už Draco vysvětlil – že zde nebylo nic na způsob dveří. Ani žádný portrét. "Jak mám zaklepat? Jen bouchat klouby o kámen dokud nezačnou krvácet?" Neznělo to snad jako způsob, jakým by Snape zacházel se studenty, kteří by chtěli narušit jeho soukromí?

"Za prvé, nikdo nepotřebuje klepat na vstup do vlastního domu." Draco zvedl ruku, aby umlčel Harryho spěšné ohrazení. "Za druhé, jen díky stání zde ví kdokoli uvnitř, že je tu návštěvník vyčkávající vstupu."

"Fajn, tak tady jen budeme stát."

Draco se na něj stroze podíval, ale poslušně se opřel o stěnu naproti Harrymu a zkřížil ruce na hrudi. "O čem bysme si měli povídat, zatímco budeme čekat? O zmijozelských šancích na získání famfrpálového poháru?"

Harry se zamračil. "Co se tu snažíš říct, že Nebelvír nemá šanci?"

"Ne, snažil jsem se říct, že si přeju, abych věděl, jak s tebou mluvit."

To Harryho zarazilo. Draco se jím buď snažil manipulovat, nebo byl brutálně upřímný. Harry nevěděl, co z toho je pravda, ale ten pocit se mu nelíbil. "No... dříve ti to docela šlo."

Draco se ušklíbl. "To myslíš před mým malým šlofíkem?"

Harry popravdě nemyslel na Veritasérum. "Myslel jsem, po té schůzce B.A. Um... ty věci, co si nás učil. Kde ses je naučil?"

"Něco jsem se naučil v dětství. Lucius byl tak trochu náročný otec," řekl suše. "Ale většina z toho, co jsem dneska učil, pochází od Severuse."

Harry polkl. "A ty věci, se kterýma si začal?"

"Ano, ale o tom nechci mluvit na chodbě." Draco se zamračil. "Táta není doma. To je zvláštní. Zajímalo by mě, kde by mohl být."

"Plíží se po chodbách jako obrovský netopýr lovící Nebelvíry."

"Obtěžují obrovští netopýři nebelvírské často? Povídej."

"Víš, co jsem myslel."

"Vím, že seš na tátu příliš tvrdý." Draco zvedl ruku, než Harry odpověděl. "A co víc, je příliš brzy, aby byl na obchůzkách. Nehodlám tady čekat. Uvnitř si budeme moct promluvit volně."

Harry o krok ustoupil; zeď za ním mu zabránila stáhnout se víc. "Já tam nejdu."

"Nebuď hloupý. Koukej." Draco roztáhl ruku proti kamenné stěně a hůlkou v posloupnosti zaťukal na své prsty. "Samozřejmě, tohle funguje jen pro nás tři," řekl, když se objevilo podloubí končící dřevěnými dveřmi. Samy od sebe se otevřely a odhalily tak Snapeův obývací pokoj.

Draco vkráčel dovnitř, jako kdyby to byl jeho vlastní byt, což, jak Harry předpokládal, taky byl. Pokud šlo o něj, byl trochu nejistější. Nepatřil sem, ne jako Draco. Nešlo o to, že by s tímhle Snape mohl nesouhlasit. Šlo o Harryho vlastní pocity, pokud šlo o tohle a-

"Pojď sem, než tě sem dotáhnu," zavolal Draco.

Když se Harry stále nepohnul, Draco se objevil ve dveřích, ruce hluboko v kapsách. "Prosím, Harry. Chci ti něco ukázat. A nemůžu to donést ven do chodby."

Harry si nebyl jistý, co přesně, ale něco v Dracově hlase ho dostalo. Možná ten smutek. Ale proč by mu mělo tak trápit, že Harry nechce jít dovnitř?

No... jeho neviditelný plášť byl uvnitř. Přesně ta věc, pro kterou Harry přišel dolů. Takže možná ho to opravňovalo počkat uvnitř. Nebude se dovnitř vkrádat sám, jako minulou noc. Bude s Dracem, který měl právo přivést s sebou hosta.

Váhavě překročil přes práh, zadržuje dech, jako by očekával, že se stane něco dramatického.

To, že Draco zavřel dveře a ukázal mu na jeho věšák na stěně, se za dramatické pravděpodobně nepovažovalo.

Harry si nesundal plášť, ale sedl si, když Draco mávnul směrem k pohovce. "Proč si myslíš, že tady budeme moci mluvit volně?"

"Severus salon očaroval, aby vzdoroval všem druhům sledovací magie. Řekl, že nechtěl, aby sis myslel, že s Maršou budeš muset mluvit znovu v prefektské koupelně. I když také řekl, že pravděpodobně nepřijmeš jeho slovo na to, že je tu tvé soukromí zajištěno. No, já ano." Draco zvedl bradu a promluvil ke stěnám. "Štípl jsem tvoje veritasérum a nestydím se za to. Alespoň se mnou díky tomu Harry znova mluví."

Dobrá, takže je tu pravděpodobně bezpečné mluvit. Jinak si Harry nedokázal představit, že by něco takového Draco přiznal. "Musíš si být jistý, že není doma."

"To jsem zkontroloval hned, jak jsem vešel," řekl Draco suše. "I když to bylo stěží potřeba. Severus by tě nikdy nenechal stát před svými dveřmi, Harry."

Asi ne. Alespoň, ne teď. Harry měl ale pocit, že přesně to se stalo předtím. Vypadalo to jako další vzpomínka těsně mimo jeho dosah, ale tahle neměla tu kovovou záři. Spíš...huh.

Teplé kakao.

Divné. Snape pijící kakao? Směšné. To se k němu vůbec nehodilo.

"Překvapuje mě, že ještě nezjistil, že jsi ukradl ten lektvar," řekl Harry. "Mluvíme tu o Snapeovi."

Draco se do něj zabodl pohledem. "Posledních pár dnů je trochu duchem nepřítomný. Tvojí vinou. Ale on říká, že ne a že tě z toho nemám obviňovat."

"Ale ty to děláš."

Znovu ten pohled. "Ubližuješ mu."

Spadlo na ně rozpačité ticho, dokud si Harry neodkašlal a nezeptal se. "Co jsi mi teda chtěl ukázat?"

Draco na chvíli zmizel do své ložnice, když se znovu vynořil držel něco opatrně v rukou. Bylo to malé a ve tvaru čtverce. Harryho nejprve napadlo, že je to zrcadlo podobné jeho vlastnímu. Ale pak to Draco otočil a Harry si uvědomil, že je to rámeček s mudlovskou fotografií. Dívka na obrázku měla medově blonďaté vlasy odváté z obličeje prudkým závanem větru, a velké, usměvavé oči. "Rhiannon," řekl Draco, s poslední slabikou se mu téměř zlomil hlas.

"Oh," Harry zvedl oči od fotografie a spatřil, že Draco téměř pláče. "Je velmi krásná."

"Ano." Dracův hněv se naprosto ztratil Harrymu před očima. Už nemyslel na Snapea, nebo na to, jak se Harry poslední dobou choval. Očividně, v jeho mysli nebylo místo pro nic jiného, než jeho ztracenou lásku. "Kdybych ji mohl aspoň vidět, možná bych ji dokázal přesvědčit ­- ale – ale -"

"Ale?"

Dracovo pokrčení rameny bylo tentokrát bolestivější. "Řekl bych... že se ji bojím spatřit, Harry. Dokud to neudělám, můžu si namlouvat, že by to něco změnilo, vrátilo by to věci tam, kde byly. Ale jakmile se to stane... co když už se vážně posunula dál? Říká, že se to stalo. Našla si..." Jeho hlas se znovu zlomil. "Někoho jiného."

Harry neměl nejmenší pochyby o tom, že všechno z toho je skrz naskrz pravdivé. A bez veritaséra... vlastně, ta procítěná upřímnost mu připomněla něco, co Draco řekl pod jeho vlivem.

"Draco..." Harry polkl. Nevěděl, jak tohle položit. Nezdálo se mu dobré to zmiňovat, ale víc a víc pociťoval, že on a Draco se už za tohle dostali. Nebo... možná ne teď, ale kdysi ano. A mohli by zase.

Kupodivu to Harrymu znělo dobře. Bylo to, jako by mohl pochopit, jak se stali bratry, i když si to nedokázal vybavit. Byl to pocit, že spolu můžou hovořit o čemkoli. Jako by mezi nimi byla nějaká resonance, díky které to bylo možné.

Byl to něco, o čem by Harry řekl, že by to měl cítit, pokud s tím druhým chlapcem skutečně byl částí jedné rodiny. Když přišlo na Snapea, necítil to vůbec. Po pravdě, myšlenka na trávení více času se Snapem Harrymu skoro působila migrénu. Tolik se mu ta vyhlídka protivila.

Ale Draco... s Dracem by to mohlo být v pořádku.

Očividně, se s ním nějak spřátelil. Možná ta adopce byla jen předstíraná, jak si Harry myslel, ale pak se z Draca vyklubal zatraceně dobrý bratr a stali se přáteli. To dávalo smysl. Rozhodně to vysvětlovalo způsob, jakým se k němu Draco chová.

A jestli jsou přátelé... no, tím jednoduší bylo pokračovat a položit tu otázku. "Předtím jsi řekl, že na mě žárlíš. Ale Draco... já nechápu, proč bys měl."

Draco se natáhl dopředu a položil rámeček na stolek, opřel ho o štos knih tak, aby na něj mohl dále koukat, když se opřel dozadu a pohlédl na Harryho. "Kdybych tě neznal tak dobře, myslel bych si, že je tohle nějaká hra, ptát se mě na takovou věc. Ale vím, že si na hry moc nepotrpíš." Povzdechl si, dlouhý syčivý výdech prozrazoval, že se snaží utřídit si myšlenky. "Teď už chápu, že většina z toho nebylo záměrně, ale vždycky jsi mě převyšoval, Harry. A pak jsem musel přijmout, že jsi narozdíl od P- narozdíl od Voldemorta měl pravdu. A samozřejmě, jsi přirozený vůdce ve věci Světla; na mě budou všichni pohlížet s nedůvěrou bez ohledu na to, co udělám." Draco namířil hůlkou na krb a oheň vzplál. Zíral na něj, když pokračoval, jeho hlas byl hrdý a klidný. "Teď, když je tvá magie zase normální a všichni o tom vědí, je jen otázkou času, než budeš chtít znovu převzít Brumbálovu armádu."

Harryho samotného překvapilo, že zavrtěl hlavou. "Myslel jsem to vážně, když jsem řekl, že děláš dobrou práci. Myslím, že... je to úhel pohledu, o kterém by studenti měli vědět. Um... chystal ses mi o tom říct víc..."

"Nemusíš být tak zdrženlivý. Pokud chceš vědět, proč se Severus rozhodl naučit mě všechno, co ví o odolávání mučení, prostě se zeptej." Chlapcův hlas se stal sžíravým. "Nebo sis snad uvědomil, že nemáš v botě žádné sérum pravdy?"

Harry nehodlal říct nahlas, že ten lektvar nepotřebuje, i když si to začínal myslet. "Prostě mi to řekni."

"Je to velmi jednoduché," řekl Draco, ruce znovu zastrčené hluboko do kapes. "Minulý rok jsme dostávali reporty, které naznačovali, že pokud mě zajmou, budou mě mučit kvůli informacím o tobě. Severus poznal, že mě to vylekalo a tak mě začal tyhle věci učit. Myslel si, že mi jednoduše pomůže už to, že vím, že ovládám postupy schované pro případ, že by kdy byly potřeba. Ukázalo se, že jsou mnohem užitečnější než očekával, za to ti ručím."

Harry polkl. "Tebe mučili? Bylo to tehdy, když nás tvůj otec oba unesl?"

"Ano." Draco se otřásl. "Nejhorší na tom byla ta hadí jáma. Nikdy bych byl nepřežil, kdyby nebylo těch věcí, co mě Severus naučil. Rozhodně bych nedokázal zůstat natolik klidný, abych zabil hada holýma rukama."

Harry se ostře nadechl. "Už tě nikdy nepustím blízko Salsy!"

Draco se na něj podíval, jako by zešílel. "Ta jáma byla plná zmijí, pro tvou informaci! Tvůj příšerný domácí mazlíček se ode mě nemusí ničeho bát! A krom toho, toho hada jsem zabil, abych ho mohl vzít s sebou z jámy, aniž by on zabil mě. Díky Severusovým uklidňovacím technikám, jsem si uchoval tolik příčetnosti, abych byl schopný plánovat dopředu pro chvíli, až se dostanu zpátky k tobě. Snažil jsem se jen ujistit, že budeš schopný použít své temné síly."

"Oh."

"Ach ty malověrný!"

"To je pro tebe divné rčení."

"Ani ne. Profesorka Burbageová začíná každou hodinu citátem z nemagického světa."

"Myslím, že je v pořádku říkat ,z mudlovského'."

"Neviděl jsi ten pohled na Rhiannonině tváři, když poprvé slyšela to slovo. No, ano, viděl jsi ho, ale nevzpomínáš si na to. A stejně používat ho teď by bylo jako plivnout jí do tváře."

Harry s vážným výrazem přikývl. Chápal, že slovo nebo fráze může být člověku nepříjemné. „Temné síly…“

"Nejsou temné v normálním smyslu," řekl Draco naléhavě a posunul se o něco blíže k Harrymu. "Všechno záleží na tom, co s nimi děláš."

A Harry proměnil člověka v kámen. I když musel připustit, že toho vážně nebyl schopný litovat. Tak, jak to Draco vysvětlil, jako sebeobrana a krom toho nehoda... šlo jen o to, že je schopný disponovat s takovým množstvím čisté síly... to bylo docela děsivé.

Harry náhle chtěl být zpátky ve své věži, obklopen lidmi, které si pamatoval jako své přátele. Nechtěl sedět tady s Dracem, jehož přehnaně přátelské chování se zdálo být jako kus ledu, který se mohl v každém okamžiku roztříštit, protože nebyl ničím podpořený. Žádné šťastné vzpomínky...

Nechtěl čekat na muže, jehož vlastní přátelské jednání Harryho jen plnilo pocitem hrůzy.

Otcův starý plášť může dostat zpátky někdy jindy, rozhodl se a prudce se postavil.

"Severus by měl být brzy zpátky," řekl Draco. "Jen mu dej pár minut. Nevím, kde by mohl být. Tohle je vážně docela divné -"

"Musím jít, Draco -"

"Dáme si máslový ležák, zatímco budeme čekat. Nebo bysme si mohli zahrát kouzelnické scrabble." Draco ho sledoval ke dveřím. "Prosím, Harry. Neodcházej. Musíš si vyjasnit věci s tátou -"

Špatně. Harry neměl tátu a pokud šlo o to, co potřeboval... no, potřeboval svoje věci, to bylo všechno. Nic jiného od Snapea nepotřeboval.

"Řeknu ti víc o minulém roce -"

Harry věděl, že to Draco udělá tak jako tak. "Uvidíme se na vyučování," řekl se zavrtěním hlavou, když otevřel dveře.

"Harry," řekl Draco mnohem tišším hlasem. "Přišel jsi sem dolů za Severusem a měl by jsi počkat, dokud nepřijde. Jak můžeš takhle utíkat? Jsi Nebelvír."

Oh, tak to se povedlo, Draco používající Harryho kolej jako páku. Obvykle zmiňoval Nebelvír jenom, aby si z něho dělal srandu!

"A ty jsi Zmijozel," téměř zavrčel. "Snažíš se mě přinutit, abych zůstal! Pokud chceš, abychom zůstali přáteli, hned s tím přestaneš!"

Draco zamrkal a o krok ustoupil. Pak právě tak náhle o krok popošel dopředu, rty se mu zvedly ve váhavém úsměvu. "Takže... takže jsme přátelé?"

Harry si rukou projel vlasy. "Jak to mám vědět? Prostě... ale, sakra. Uvidíme se zítra, dobře?"

Tentokrát Draco neřekl nic o tom, že by tu Harry měl počkat na Snapea. Jen přikývl, jeho šedé oči vypadaly potěšeně.

Není to správné, pomyslel si Harry, že jsem schopný číst Dracovy výrazy tak jednoduše.

Není to správné... ale tak nějak přeci jen je. Draco Malfoy by nemohl být nikdy jeho přítelem, nikdy.

Ale Draco Snape... Harry si pomyslel, že Draco Snape asi ano.