archiv.hpkizi.sk
Kapitola 4: Vzdušné zámky
Confessions
Vložené: Jimmi - 14.01. 2022
Téma: Confessions
Octavie nám napísal:

Confessions

Prekladateľ : Octavie

Názov originálu: Confessions

Autor originálu : SaintDionysus

Link na originál : Confessions

Banner: solace



Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 4: Vzdušné zámky


Shrnutí:

Flashback do doby pár měsíců před začátkem tohoto příběhu. Jsme v bodě, kdy si Draco vybudoval silné přátelství s Harrym, Ginny a Hermionou, protože jejich děti tvořily v minulosti nerozdělitelné trio. Také poznáme, jak moc ovlivnila válka vztah Rona a Hermiony.

Jsou zde silná témata – rozvod, posttraumatický syndrom, sex.

 

Písně, které inspirovaly tuto kapitolu:

Chasing pavements - Adele

Breathless - Corinne Bailey Rae


 

Září 2029

 

Společné večeře se staly bolestně tichou záležitostí. Rona už unavovalo se bavit o politice a Hermionu zase unavovaly jeho pořád ty samé staré vtípky. Bez Harryho, Ginny, nebo jejich dětí, se stalo téměř nemožné nalézt konverzaci, která by se nerozvinula do hádky nebo odchodu od stolu. Hermiona se opravdu snažila mezi nimi znovu vykřesat dávnou jiskru, i když si nebyla jistá, jestli někdy vůbec existovala.

Poté, co několikrát usrkne z vína, řekne: „Za pár týdnů budu mít narozeniny. Vím, že už jsme se o tom několikrát bavili, ale opravdu bych ocenila, kdybychom vyjeli na tu plavbu po Středozemním moři. Tou dobou budu mít stejně volno a ta loď má stále ještě kajuty k dispozici. Myslela jsem si, že by bylo opravdu pěkné, kdybychom trochu zpomalili a užívali si sami sebe navzájem.“

„Hermiono. Myslím si, že je to až moc drahé. Proč bychom jezdili na nějakou nóbl mudlovskou dovolenou na lodi, když je mnohem rychlejší a levnější si koupit přenášedlo do Řecka?“ Novota mudlovského cestování už Rona omrzela. Stejně jako jeho auto poté, co několikrát zažil dopravu na dálnici M1. Představa plavby uprostřed moře na výletní lodi, konkrétně na lodi společnosti Cunard, se mu nezamlouvá. „Co kdybys vybrala nějakou zábavní loď? Nějakou s all inclusive a neomezenými koktejly?“

„A co všechny ty řvoucí děti? Ronalde, říkala jsem ti, že na lodě Cunard mám sentimentální vzpomínky. Moji prarodiče se potkali na Britannicu a můj otec požádal mou matku o ruku na QE2.“ Dochází jí trpělivost. Připadá jí, že Ron zametá její rodinné tradice pod koberec, ale vždycky vyžaduje dodržování těch jeho. „Ty lodě jsou nádherné a romantické. Prostě jsem si myslela, že by nám ta plavba mohla pomoct.“

„Musel bych se převlékat na večeři?“

„Ano. Do obleku nebo smokingu.“

„Tak na to můžeš zapomenout.“

„Uvědomuješ si, že to je to jediné, co chci k narozeninám?“

„Proč prostě neuspořádáme velkou párty?“

„Já nechci velkou párty. Nechci k sobě přitahovat větší pozornost, než už se ke mně upírá. Všechno, co chci, je nalodit se na krásnou loď, odjet a vychutnat si to. Čemu na tom nerozumíš?“

„Nikdy nepochopím, proč bys chtěla něco staromódního a nóbl, když se můžeme tak dobře pobavit. No tak. Půlstoletí vyžaduje párty. Pozveme všechny kamarády a rodinu.“

„Snažíš se mě vmanévrovat do něčeho, co chceš ty sám – ne já. Proč to vždycky děláš? Proč nechceš nikdy trávit čas jenom se mnou a místo toho pořád někoho zveš?“

„Vždyť teď jsme sami! Proč musíme být sami na lodi?“

„Nikdy nejsme sami! Nechybí ti to – být jen my dva?“ Hermiona se snaží jemně naznačit, že od jejich posledního sexu uplynulo už několik měsíců; bylo to kolem dne sv. Valentýna.

„Hermiono. Ty víš, jak nesnáším ty pilulky.“ Ron nenávidí, když mu připomene jeho neschopnost.

Před lety, když jejich vztah ještě čerstvý, rozhodl Ron, že by bylo nejlepší, kdyby s milováním počkali až do svatby. Hermioně to nevadilo a myslela si, že je to proto, že pochází z tradiční rodiny. Během jejich zasnoubení ale zjistila od Ginny, že se cítil trapně kvůli tomu, že Hermiona byla sexuálně zkušenější než on, a to otřáslo jeho sebevědomím.

Ron samozřejmě věděl o Krumovi, ale dostaly ho až její další vztahy. Cormac McLaggen byl její první, to bylo dobře střežené tajemství. Co začalo jako cesta k získání Rona, se stalo její záhubou. Vztah s ním ukončila, když zjistila, že to zafungovalo, což mělo za následek zlomená srdce Cormaka a Levandule. Ten rozchod také vedl k tomu strašnému zápasu Cormaka v roli náhradního chytače. Byl tak rozrušený, že si to vybil na celém týmu a Harry skončil na ošetřovně s rozbitou lebkou.

Po několika letech chození si dali s Ronem pauzu. A když jednou navštívila svého kamaráda, Justina, v Cambridge, zjistila, že jeho spolubydlící, mudla jménem David, byl její dávný soused. Kamarádili se spolu předtím, než odešla do Bradavic, ale teď, když ho uviděla dospělého a v dresu na rugby – měli spolu krátký poměr. Vždycky byla na sportovce.

Jejich svatební noc byla dost strašná. Ron se snažil a snažil, ale svou nevěstu uspokojit nedokázal. Svedli to na nervy a později mu Hermiona ukázala pár triků, které se naučila od svých dřívějších milenců, kteří byli výborní učitelé. Myslela si, že když mu pomůže se trochu uvolnit, dostane ty myšlenky z hlavy a nechá své tělo převzít instinkty. Ale stal se přesný opak. Úplně se vyděsil, když zjistil, co všechno umí se svýma rukama a ústy a jak hýbe tělem – začal si představovat každého muže, se kterým předtím byla a jak daleko zašli.

Po několika měsících manželství mu navrhla, aby navštívili specialistu. Ten zjistil, že je Ron zcela zdravý; byl přeci jen mladý a silný muž. Všechny jeho problémy byly psychosomatické – něco svedl na posttraumatický syndrom z války a něco na život plný nejistoty. Doktoři mu předepsali léky na jeho dysfunkci, ale naučit se, jak relaxovat a užívat si daný moment, bylo pouze na něm. Začal navštěvovat psychologa, aby se s tím vším dokázal vyrovnat, v naději, že by mohl žít normální život.

Věci se zlepšily, snažil se upřednostňovat orální techniky, používal ruce, ale nic se nepřiblížilo Hermioniným předchozím zkušenostem. Ron se toho dovtípil ze způsobu, jakým ho vždycky prosila o něco víc. Když nastal čas založit rodinu, obě jejich děti byly počaty pomocí umělého oplodnění, protože kouzelnické způsoby, které zkoušeli, nefungovaly. Ronovo sebevědomí pořád klesalo a klesalo. Nebyl schopný uspokojit svou ženu. Nebyl schopný zplodit děti. Nebyl schopný provést kouzlo, které by mu s jeho situací pomohlo a musel se spolehnout na mudlovské zdravotnictví. Rok za rokem se Ron přestával snažit Hermionu uspokojit, protože věděl, že to stejně nikdy nezvládne.

Ron pokračuje: „Co kdybych ti k narozeninám pořídil novou hračku? Chtěla bys?“

„Ne, Ronalde. Nechci párty. Nechci nový vibrátor. Chci, abychom se spolu plavili na lodi. Opravdu se snažím ti dokázat, že tě pořád chci.“ Odmlčí se, snaží se být trpělivá a chápající, ale je to tak obtížné, když cítí, jako by stejný rozhovor vedli znovu a znovu. Nezvedne hlas, ale řekne: „Víš ty co? Neměj obavy. Nic k narozeninám nechci.“ Odhodí na stůl ubrousek a vstane. „Omluv mě, ale ztratila jsem chuť.“

Hermiona vyběhne z jídelny a míří do své pracovny. Je pro ni těžké si pořád připomínat, proč vlastně Rona miluje. To, že si v hlavě musí přeříkávat seznam, jak jim doporučil jejich terapeut, jí v tuto chvíli připadá směšné.

Hugo, její nejmladší dítě, zrovna vchází do dveří. Zrovna dokončil stáž u sv. Munga a plánuje se do konce roku odstěhovat od rodičů. Jeho mudlovští prarodiče jsou nadšení, že mají v rodině dalšího zdravotníka. Přestože není zubař, udělalo na ně velký dojem, že se stal léčitelem. Stále má na sobě zástěru a léčitelský hábit. Ve tváři své matky čte zklamání a zlobu – rodiče se bezpochyby opět pohádali.

Zeptá se matky: „Ahoj, mami. Zbyla nějaká večeře? Tahle směna byla tak vyčerpávající, umírám hlady.“

Hermiona se otočí ke svému synovi a její oči jsou červené a skelné. „Ano, Hugo. Jestli půjdeš do jídelny, můžeš se přidat ke svému otci.“

Hugo vezme matku něžně za ruku a podívá se jí do očí. „Zase jste se s tátou hádali?“

„Měli jsme menší hádku ohledně mých narozenin. Nic hrozného.“

„Mami, je to hrozné. Už tak dlouho jsem tě neviděl šťastnou,“ jako každý syn je vůči matce ochranářský. Vidí skrz masky svých rodičů; a je to bolestný pohled. „Jen si to přiznej. Terapie nefunguje. Vážně, jestli od táty brzo neodejdeš, přestanu mluvit s vámi oběma. Je to naprosto šílené, že i když jste tak nešťastní, pořád zůstáváte spolu. Otravujete tím životy sobě i nám.“ Znechucený tou situací si povzdechne. „Víš, někdy se mi ani nechce vracet domů, všechna ta negativní energie mě úplně dusí. Radši si vezmu pohotovostní službu nebo si jdu dát pár skleniček do baru, dokud si nejsem jistý, že už vy dva spíte. Dělá se mi špatně z těch vzpomínek na to, jak jste s tátou nešťastní a už převažují nad těmi šťastnými vzpomínkami. Miluji vás oba, ale tohle už musí skončit, kvůli nám všem.“

Trvá jí chvíli, než odpoví. Ví, že má Hugo pravdu. „Hugo, je očividné, že s tvým otcem nejsme šťastní. Pořád se hádáme a už snad ani nejsme přátelé. Rosie mi nedávno řekla, že taky chce, abych od táty odešla.“

„No tak co tě tu drží?“ Hugo je daleko přímější než zbytek rodiny. Třídící klobouk se rozhodoval, stejně jako u jeho matky, mezi Nebelvírem a Havraspárem, ale logika a uvažování vyhrály.

„Bojím se, co se s tvým otcem stane, kdyby byl sám. On neví, jak být sám.“ Hermiona ztěžka polkne. „A také se bojím přiznat porážku, to, že jsem tuhle rodinu zklamala.“

„Mami. Tam venku jsi Hermiona Grangerová, válečná hrdinka, aktivistka za rovná práva pro všechny, ekonomický stratég, a v neposlední řadě ministryně kouzel. Tady jsi má matka. Nás můžeš zklamat jedině tím, že nebudeš upřímná sama k sobě. K čertu s kouzelnickými tradicemi a politikou. Vím, že se bojíš toho, co si lidi pomyslí, když se rozvedeš. Ale jedna z mých nejoblíbenějších věcí, které jsi učila Rose a mě o mudlovském odkazu, je, jít si svou cestou a že zákony a tradice se mohou měnit. Je úžasné, jak dokážeš nakopat všechny naše čistokrevné příbuzné do prdele a tím zpochybníš všechno, co kdy znali. Uděláš to znovu a oni se s tím prostě budou muset vyrovnat.“

„Ach, Hugo. Kdy se z tebe stal tak chytrý a dospělý mladý muž?“ Pevně svého syna obejme a cítí se trochu líp, když ví, že má podporu obou dětí.

„Když jsem nebyl zařazen do koleje horkých hlav,“ zasměje se.

„Jsi příliš inteligentní,“ hravě šťouchne syna do paže. „Půjdu navštívit strýčka Harryho a tetu Ginny. Řekni to tátovi, jestli se bude ptát.“

„Čau, mami.“

_________

Ginny se ohne nad dřezem a umývá nádobí. Tohle je ta nejvšednější věc, ale pro Harryho je sledování své ženy při mytí nádobí jedna z jeho nejoblíbenějších aktivit. Užívá si, že jí může plácat po pozadí a osahávat, když se nemůže bránit, protože je po lokty ponořená v bublinkové vodě.

Harry se k ní zezadu přiblíží a přitulí se obličejem k jejímu krku. „Paní Potterová, už jste hotová?

Ona vypne vodu a utře si ruce do utěrky. „Teď už ano.“ Otočí se a obejme ho kolem krku. Harry ji vysadí na kuchyňský pult a přivine si ji k polibku.

Z obýváku zaslechnou hukot ohně a zvolání: „Harry? Ginny?“

„Jsme v kuchyni, Hermiono,“ zakřičí Harry na svou nejlepší přítelkyni. „Zítra zajdu do oddělení kouzelnické dopravy a zakážu jí sem letaxové připojení.“

„O co asi jde tentokrát?“ přemýšlí nahlas Ginny a seskočí z linky.

Hermiona za nimi přichází v poslední době čím dál častěji. Začalo to tím, že od nich vyzvídala rady na manželské štěstí, potom se ptala na jejich názory na návrhy jejich psycholožky, a skončilo to jejími stížnostmi na Ronovo stěžování si. A teď to vypadá, že jen hledá výmluvu k tomu, aby nemusela být doma. Harry s Ginny se tak nacházejí přímo v epicentru zhoršujícího se stavu manželství Rona a Hermiony. Za posledních deset let byli svědky toho, jak se vzájemně vzdalovali víc a víc. Bylo bolestivé to sledovat a nemoci jim pomoct.

Hermiona vejde do kuchyně, oči má napuchlé. Kdysi dávno věděla, jak ovládat a rozškatulkovávat své emoce – nikdy by nikomu nedovolila spatřit, jak pláče. Jejich manželství se rozpadá rychleji a rychleji a ona už to nemůže unést.

„Skotskou nebo čaj?“ zeptá se jí Harry.

Hermiona se zhluboka nadechne a řekne: „Obojí, prosím.“

Přejdou ke stoličkám u kuchyňského ostrůvku. Ginny v duchu přemýšlí, to už tady bylo tolikrát. Už jsme ji takhle viděli nespočetněkrát. Svého bratra by nejradši zabila. Nerozumí, proč jsou stále spolu.

Harry už se ani neobtěžuje se ptát, co se stalo, protože ví, že jim to Hermiona poví tak či tak. Ona upíjí whisky, kterou před ní položil a zhluboka si povzdechne. „Gin, Harry, co to dělám? Vždycky za vámi přijdu. Vždycky se vám svěřuji, jak hrozné je mé manželství. Rose i Hugo už mě prosili, ať od Rona odejdu. No, možná mě spíš poučovali, vyhrožovali mi a křičeli na mě. Ale myslím, že teď už jsem připravená. Sakra, víte, jak mi to láme srdce, že mé děti nevěří mému úsudku? Chybí mi ta doba, kdy si nás idealizovaly. Teď, když jsou dospělé, zjistily, jak bolestně chybujeme.“

Harry s Ginny měli se svými dětmi také mnoho podobných rozhovorů; je to jedna z nejvíce mučivých částí rodičovství. Nikdy není snadné slyšet, jak s vámi vaše děti hovoří s větší upřímností a dospělostí, než vy v ten moment vyzařujete. Ginny řekne: „Je to alarmující, zvláště od vlastních dětí.“

Hermiona začne mluvit, ale hlas se jí zlomí a znovu jí začnou téct slzy. „Do prkýnka. Dneska jsme se hádali kvůli tomu, že bych jako dárek k narozeninám chtěla jet na plavbu po Středozemním moři, ale on si myslí, že je to moc nóbl, drahé a pomalé a navrhoval, ať prostě uspořádám párty a že mi koupí novou sexuální hračku.“

Harry a Ginny při zmínce o „sexuální hračce“ obrátí oči v sloup. Ginny si povzdechne a řekne: „Miluju svého bratra, opravdu ano. Ale je to zasraný idiot. Ron je lakomý, líný a usedlý parchant.“

Harry podotkne: „Ron je jako starší verze jeho náctiletého já. Jak že se to říká? Zastydlá puberta? Nenávidí peníze a všechno, co s nimi souvisí, ačkoli se jeho bohatství denně rozrůstá. Nemá svou žárlivost pod kontrolou a má problémy se sebevědomím. My jsme všichni vyrostli, změnili a přizpůsobili se okolnostem. Museli jsme, vzhledem k tomu, jaké kariéry jsme si vybrali. Ronovi se moc nelíbí, že ty i já máme na ministerstvu hodně přátel a spojenců. Nezaměřuje se v tomhle jen na tebe, Hermiono.“

„On se asi nikdy nezmění, co?“ zeptá se Hermiona smutně.

„Hermiono, už jsem ti to všechno říkala několikrát. Měli jsme tolik rozhovorů podobných tomu dnešnímu. Takže to prostě řeknu na rovinu. Dávám ti své požehnání k rozvodu s mým bratrem. Nejsi s ním šťastná. On není šťastný s tebou. Už nejste ti lidé, do kterých jste se zamilovali a já upřímně nevím, jestli se pořád ještě milujete.“

Hermiona přemýšlí o Ginniných slovech, mají v sobě stejné ostří, jako ta od Huga. Je očividné, že už zbývá jen jedna možnost. Proč je sebrání odvahy to udělat těžší, než cokoli předtím? Protože by ukončení vztahu s Ronem znamenalo selhání? To slovo – selhání – byl vždy její největší strach.

„Hermiono, vždyť víš, že tebe i Rona budeme pořád milovat.“ Harry se natáhne a obě ženy vezme za ruku, a Ginny vezme za ruku Hermionu. „To nejdůležitější je, abys byla šťastná. Nemůžeme pořád ukazovat na to, co je ve vašem vztahu špatně a radit ti, jak to spravit. Některé věci prostě spravit nejdou.“

„Co na to řeknou Molly s Arthurem?“ Hermiona zoufale pohlédne na Ginny.

„Až jim to budeš chtít říct, budu u toho. Musí jen pochopit, že nikdo nemůže mít tak šťastné manželství, jako mají oni dva, dokonce ani Harry a já.“ Stiskne mu ruku. „Však víš, že jsem si tě vzala pro peníze, ne? Už nikdy nechci žít v chlívku.“

„A tajemství je prozrazeno. Ginny Weasleyová je zlatokopka, rudovlasá čarodějnice! Hmm, neoznamoval tak Prorok naši svatbu?“ Harry si nemůže pomoct, aby se na svou manželku nepodíval, na tu ženu, kterou zbožňuje.

S obdivným pohledem Ginny Harrymu odpoví: „To bylo na titulní stránce. Na té sportovní psali: „Sexy střelkyně Holyheadských harpyjí si vzala brýlatého blba“.“

Hermionin úsměv a smích maskují její žárlivost. Jak to, že se těmto dvěma manželství vydařilo a jí s Ronem ne? Její myšlenky jsou přerušeny zvonkem u dveří.

„Slyšela jsi to, Hermiono? To je domovní zvonek. Takhle upozorňuješ obyvatele domu, že jsi, jakožto jejich host, dorazila,“ řekne Harry, když vstává a jde se podívat, kdo přišel.

Harmiona na něj zakřičí: „Ale já nejsem host. Já jsem rodina.“ Zasměje se a podívá se na Ginny. Je to hezké se zasmát. „Ginny. Nevím, jestli to sama zvládnu, ale nechci do toho zatahovat děti. Hned ráno zavolám Justinovi, aby začal s přípravami. Myslíš, že bys se mnou mohla jít vyzvednout papíry?“

„Takže jsi na to připravená? Že budeš rozvedená?“

„Myslím, že jsem. Ale bojím se, že to Ron nezvládne. Já jsem vždycky byla nezávislá. Ale on? Nebyl sám jediný den svého života.“ Přes všechny hádky, neshody a nevraživost, bude mít Rona pořád ráda.

„Dobrý večer, dámy,“ vytrhne Hermionu a Ginny z vážného rozhovoru známý hlas. „Omlouvám se, nechtěl jsem vás vyrušit.“

„Draco! Čemu vděčíme za to potěšení?“ pozdraví Ginny jejich neočekávaného host. „Dáš si něco k pití? Máme čaj a skotskou.“

„Jak typicky britské. Skotskou. Bez ledu, prosím.“ Draco sáhne do svého kufříku z černé kůže a vytáhne od pohledu velmi staré knihy. „Harry je potřebuje na nějaký průzkum. Zdá se, že jsou velmi vzácné a já je zrovna měl ve své sbírce.“

Draco si sedne vedle Hermiony a všimne si jejích zarudlých očí, ale drží jazyk za zuby. Ví, proč plakala. Když je Rose u nich na manoru, povídá Scorpiusovi v soukromí o jejích rodičích, ale zvuk se v domě dobře nese. Už několikrát zaslechl o tom, jak se Ron s Hermionou neustále hádají a drží se zuby nehty, aby Weasleyho neproklel až do příštího století. Vezme si skleničku do ruky a loktem šťouchne Hermionu, aby získal její pozornost. „Na zdraví.“

Ťuknou si skleničkami a Hermiona se usměje. Během posledních deseti let se spřátelili a tento typ doteků je pro ně přirozený. „Draco, můžu se na ty knihy podívat?“

„Samozřejmě. Umíš číst latinsky?“ zeptá se a posune knihy před ní.

„Trochu. Učila jsem se latinu, než jsem dostala dopis z Bradavic, ale pak už jsem nikdy nepokračovala,“ odpoví mu. Když otevře starobylé svazky, zjistí, že jsou všechny psané rukou a ilustrace mají zlaté doplňky a syté barvy. „Ty knihy jsou nádherné. Neměla bych mít na sobě archivářské rukavice?“

„Pravděpodobně ano. I když by mohly mít magickou ochranu. To víš, kouzelnická knihovna a tak.“ Mrkne na ni a ona do něj šťouchne.

„Zmetku. Co v nich je a proč je potřebuješ, Harry?“ Hermionu to docela zajímá; knihy jsou skvělé rozptýlení.

„Jsou to základy tvorby kouzel a bezhůlkového kouzlení,“ odvětí Harry své kamarádce. „Četl jsem všechny soudobé knihy na tohle téma a doufal jsem, že bych v těchto mohl najít odpovědi na své zbývající otázky.“

„Jaké otázky?“ zeptá se Hermiona Harryho.

„Proč pořád potřebuju hůlku?“

Všichni se zasmějí a dopijí své skleničky.

„Děkuji za drink. Hodně štěstí s těmi knihami,“ řekne Draco a vstane.

„Vlastně také půjdu,“ oznámí Hemriona. Draco jí nabídne ruku, aby jí pomohl vstát ze stoličky a jemně přejede klouby její ruky palcem.

„Vyprovodím vás,“ řekne Harry a vyvede je z kuchyně. Když si myslí, že už ho Harmiona s Dracem nemůžou slyšet, nakoukne do kuchyně a zahýbe obočím. „Budeme pokračovat tam, kde jsme skončili, paní Potterová.“

—-----------

Všichni se rozloučí a Hermiona odejde s Dracem dveřmi místo toho, aby použila letax.

Draco vypadá, že se chystá také rozloučit, ale Hermiona ho přeruší a položí svou ruku na jeho. „Draco, nechtěl by ses projít? Nejsem ještě úplně připravená se vrátit domů.“

„No, je krásný večer a chladný vzduch se do Londýna ještě nedostal. Takže ano, moc rád bych se s tebou prošel.“ Jeho srdce se rozbuší. Snažil se své city k ní potlačit, ale každou další informací o jejím rozpadajícím se manželství spíše rostou. Nechce zasahovat, proto nedělá žádné kroky, ani jí dosud neprojevil své city. Hermiona mu připadá v měsíčním světle nádherná a on ví, že na ní jeho pohled setrvával trochu déle, než je vhodné, takže jí nabídne své rámě. „Můžeme?“

„Ano, můžeme. Občas mi chození chybí – s vší tou kouzelnickou dopravou jsem trochu zlenivěla.“ Hermiona položí i svou druhou ruku na jeho paži a pohladí jemnou látku jeho saka. Nepřítomně si opře hlavu o jeho rameno a on si položí bradu na její temeno. „Neschází ti to všechno běhání po Bradavicích?“

„Úplně ne, ale také nejsem velký fanoušek sedavého způsobu života. Ale řeknu ti jednu věc; vsadím se, že holky z naší školy měly díky těm schodům ty nejhezčí nohy v celé Británii.“

„A kluci měli hezky pevné zadky.“

S úsměvem se na sebe podívají.

„Řekl jsem ti, proč jsem přišel k Potterům. Proč jsi tam byla ty?“

„To by tě nezajímalo. Jen jsem si přišla postěžovat na naši hádku s Ronem ohledně mého přání k narozeninám.“ Hermiona už nechce mluvit o nepříjemných věcech.

„Když už o tom mluvíme,“ začne se prohrabovat svým kufříkem a vyndá další knihu, kterou jí podá. „Když jsem se díval po těch knihách pro Harryho, našel jsem tohle.“

„Zimní pohádka od Williama Shakespeara. Draco Malfoyi, ty sentimentální měkkouši. Opravdu mi dáváš knihu o mé jmenovkyni?“

„To není jen tak nějaká kniha. Je to originální výtisk. Téměř čtyřista let starý.“

„Ach, to nemůžu přijmout. Je příliš cenný.“

„Je to dárek a bylo by od tebe hrubé, kdybys ho nepřijala. A stejně to není moje oblíbené dílo od Shakespeara.“

„A jaké je tvé oblíbené?“

„Ale nesmíš se smát. Romeo a Julie.“

„Tvé a každého, kdo byl teenager v devadesátých letech. Viděl jsi film od Baze Luhrmanna?“

„Viděl, přiznávám. Pro naši generaci to byl klíčový snímek.“

„Ani za milion let si nebudu moct dokázat představit náctiletého Draca Malfoye, nejčistokrevnějšího z čistokrevných, jak jde do kina na Romea a Julii!“

„Sklapni. Byl to Shakespeare. Líbila se mi ta adaptace se střelnými zbraněmi. Představoval jsem si, jaké by to bylo, kdyby měli hůlky.“

„Jsi tak překvapující.“

„Otevři tu knihu. Je tam další dárek.“

Hermiona otevře knihu a uvidí palubní lístek na loď společnosti Cunard Queen Victoria, vyplouvající v neděli, 10. února 2030. „Draco? Co je to?“

„No, Rose se zmínila, že lodě Cunardu mají pro vaši rodinu sentimentální význam. Scorpius ji chce požádat o ruku. Merline, stárneme. Jak se mohou naše děti už chtít brát?“ Draco se zamyšleně drbe na hlavě.

„Cože? Scorpius ji chce požádat o ruku?!“ vykřikne.

„Ano, ale chce, aby to bylo výjimečné a tradiční pro obě rodiny. Zatímco jeho rodinu bude reprezentovat prsten jeho matky, místo nabídky k sňatku se bude vázat k tobě a Rose. Chce, abychom u toho byli všichni, ale přeje si počkat až do února. Takže jsem zamluvil královské apartmá pro tebe a kajutu pro Weasleyho.“

Zasmějí se. „Děláš si legraci, ale myslím, že by se cítil pohodlněji v kajutě než v první třídě. Ten Scorpius. Jak se ti povedlo vychovat někoho tak romantického a ohleduplného?“

„Snažili jsme se ho vychovávat úplně opačně než mí rodiče mě. Scorpius je takový, jaký jsem vždycky chtěl být.“ Včetně vztahu s Grangerovou, pomyslí si v duchu.

Vrhne se mu kolem krku a obejme ho. Její tvář spočine na jeho hrudi, vdechuje jeho vůni, zatímco on se zaboří tváří do ohbí jejího krku. Jeho prsty si nemohou pomoci, aby se neprobíraly jejími kadeřemi. Objímají se o trochu déle, než by poděkování vyžadovalo. Jen jednou si byli takhle blízko, ale ona si na to nikdy nevzpomene.

„Díky, Draco,“ řekne, pořád v těsném obětí, zatímco on ji hladí po zádech. „To je ten nejlepší narozeninový dárek, který jsem kdy dostala. Budu na to pamatovat, až se přiblíží tvé padesátiny. Doufám, že do té doby potkáš někoho výjimečného.“

„Možná. Jestli budu mít štěstí.“ Jediná osoba, se kterou si dovede představit být ve vztahu, je teď v jeho náručí. „Ponesu ti tu knihu. Jak daleko je to k tobě domů? Nevím, kde jsme.“

„Museli jsme ujít už aspoň půl kilometru, tak ještě zhruba tři další? Kdyby byla zima nebo jsme byli unavení, můžeme se klidně přemístit.“ Začne drkotat zuby. Teplota klesá a ona má na sobě jen tenké triko a svetřík. Draco si sundá šátek, omotá ho kolem ní a prodlouží ho do délky šálu. Ona si přitáhne látku k nosu a bezmyšlenkovitě se nadechne jeho vůně. „Děkuji.“

Po zbytek procházky drží Draco svou paži kolem jejích ramen, aby ji zahřál a cestou proberou všechna témata. Ona se dozví o Dracových oblíbených mudlovských tajemstvích: hudbě, filmech, palírnách, literatuře a umění. Mluví o nejlepších věcech ze svých rozdílných světů a jak osvobozující je si vybrat to nejlepší z obou. Konverzace je snadná a plyne lehce. Než se nadějí, jsou u ministerského zámečku, rezidence úřadujícího ministra kouzel. Draco podá Hermioně její knihu. Odhrne jí vlasy z tváře a zasune za ucho a pak ji políbí na čelo. Ona zavře oči a cítí, jak se jí šíří mrazení od obličeje až k hrudi.

„Měl bych jít,“ řekne a ona ho ještě jednou obejme kolem pasu. Cítí, že dnes večer nasytila svou duši. Není si jistá, jestli to bylo jejich přátelstvím, rozhovorem nebo jen tím, že ji držel kolem ramen.

Pak jí zašeptá do ucha:

Dobrou noc, dobrou noc!

Tak sladký žel je loučení,

Že bych ti bez ustání říkal dobrou noc

Až do svítání.“*

Pustí ji a jde pozadu, jako by z ní nechtěl spustit oči, a pak se přemístí.

V očích se jí objeví slzy, ale ne slzy smutku a bolesti, které prolévala dříve ten večer. Jsou to slzy štěstí. Něco, co nepocítila už dlouho. Chce se podrbat na krku, ale všimne si, že na něm stále má jeho šátek. Znovu se nadechne jeho vůně a pak kráčí skrz dveře svého rozvráceného domova.

 

* Citát z filmu Rome a Julie z roku 1996

 

Příště nás čeká: Další flashback do důležitého momentu v minulosti, kde se všechno změnilo a pak se vrátíme do současnosti.


Užívateľské meno:
Heslo:
Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Ach joooo, je smutný to číst, hlavně když jeden vidí, že Ginny a Harry fungujou a jsou šťastný. Rozumím, že je pro Hermionu těžký si připustit, že selhala, ale objektivně, snažila se od začátku, do teď se snaží a že Ron nedospěl a ani se k tomu nechystá... lpění na jejich tradici je v pořádku, Hermiona je mimo.

Na druhou stranu by Arthur s Molly vzhledem k počtu dětí mohli pochopit, že žít s mamlasem se celý život nedá. Draco je světec:-) držím jim palce a těším se na další díl.
Ano, smutné to je. Ale když už i jejich děti chtějí, aby šli od sebe... Je to alarmující, jak se vyjádřila Ginny. Takže snad neprozradím moc, když napíšu, že je poslechne :-).
Mně teda při prvním čtení zaskočilo, jak moc si autorka na Ronovi "smsla", že mu připíše i sexuální dysfunkci, ale tak hodilo se jí to do krámu. Aspoň si Hermiona po tak dlouhé době pořádně užije s Dracem :-D.

Tady mám oproti minulé kapitole velké pochopení. Pocit marnosti ve vztahu, kde se míjejí, a pak někdo, kdo ty nenaplněné potřeby naplní... A Draco vidí, jak by s ním (pravděpodobně) mohla být šťastnější... Inu, věřím, že jim bude dopřído happyendu, snad i Ron neskončí jako opuštěná troska, ale najde si vlastní cestu životem, ve které mu bude líp, a budu se na něj spolu s nimi těšit :)
Dík!
Ona to autorka takhle bude postupně rozvíjet. Hezky všechno vysvětlí, že se to zdá velmi pochopitelné. Takové... prostě jako život. A happyend, to je oč tu běží :-D.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Ach jo... Fakt by se měla s Ronem rozvést. Jasně, bojí se selhání, ale zrovna rozvod v takovém stavu jejich manželství bych nebrala zrovna jako její selhání. Snaží se, pokouší se to dát dohromady a napravit, jenže snaha by měla být na obou stranách a zrovna od Ronalda tam žádnou nevidím. Je to vážně smutný.
Zvlášť při pohledu na šťastné Potterovi, kteří jak se zdá, žijí dokonalý život...
Draco... takový skrytý romantik... Ach... taky by se mi líbilo, kdyby mi někdo podobným způsobem kousek zarecitoval ze Shakespeara :)
Děkuju a zase příště
Ano, měla by se s ním rozvést, zvlášť když to chtějí i děti. Dospělé děti. Už spolu nemají proč být. Smutné to je, ale věřím, že si oba polepší. Hermiona určitě, Rona si na konci až tak nevybavím, tak se taky nechám překvapit :-D.
Potterovi se mi tam taky moc líbili. To je taková meta asi pro většinu z nás :-).
No a Draco... Tady za to opravdu stojí.
Taky děkuji :-).

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Dlho somsi nenašla čas na čítanie a toto mi úplne spravilo večer! Vďaka, to bolo uplnevromanticke, to teraz potrebujem :)
Tak to jsem ráda :-). Jo, romantika vždycky pohladí na duši. Občas je to potřeba.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Prehľad článkov k tejto téme: