Preklady fanfiction Harryho Pottera

Část 2/1

„Bývalá studentka, jak vidím,“ odpověděl Severus Snape s širokým úsměvem, který obsahoval víc než jen náznak hrubosti.

Hermiona se snažila udržet tvář bez výrazu, ale věděla, že zoufale selhala – netušila, že je ten mizera schopný se usmívat. „Jakmile popadnu dech, pane, mám v úmyslu zeptat se, co děláte v Cuzcu.“

„Jak je libo,“ pokrčil jedním ramenem v gestu nedůvěry. „Ale vezměte na vědomí, že já nemám v úmyslu vám to vykládat. Byl bych nicméně ochoten dát vám za určitou cenu ruku do pořádku.“

Ucítila, jak se jí od krku nahoru začíná rozlévat ruměnec. Takže viděl, jak se odštěpila. „Nemám žádné peníze,“ namítla obranně.

„Nepotřebuju peníze,“ sdělil jí a znovu blýskl zuby. „Chci informace.“

„Jaké?“

„Pro začátek vaše jméno,“ odtušil klidně. „Dále, co vy děláte v Cuzcu. Uvidíme, jestli mě to dostatečně uspokojí.“

Probodla ho pohledem a založila si ruce na hrudi, přičemž ignorovala ostrou bolest, která jí vystřelila do levého ramene. „Pokud vy neřeknete mně, proč tu jste, proč si proboha myslíte, že já to udělám?“

Mávl rukou do vzduchu. „To je jednoduché. Já mám něco, co chcete.“

Sakra, kdyby tak neměl pravdu. Hermiona si povzdechla. „Pracuju s odborem UKZ na ministerstvu. Provádíme šetření. Abych vám toho mohla říct víc, potřebovala bych souhlas…“ v duchu to spočítala, „minimálně tří mých nadřízených.“

„A vaše jméno?“ V očích měl lesk, který se jí ani trochu nelíbil.

„Když vám ho povím, naštvete se,“ varovala ho.

„Ujišťuju vás, že se naštvu víc, když to neuděláte,“ odpálkoval ji hladce.

Samozřejmě, že si její sluchátko vybralo tenhle moment, aby vydalo slabé, ale naléhavé zapípání.

Snape nadskočil a Hermiona potlačila úšklebek. „Krucinál,“ zaklel. „Co to bylo?“

Nevšímala si ho, stiskla knoflík a zahájila pomalý, mučivý proces vstávání – její paže protestovala proti každému pohybu, který udělala. „Jak vám mohu pomoci?“ zeptala se sladce do sluchátka.

„Ty jsi opilá, Grangerová?“ zeptal se D nevěřícně.

„Vůbec ne,“ řekla. „Ale nejsem sama.“

„Našla jsi jediného člověka v Cuzcu, který mluví perfektně anglicky?“

Zabručela na souhlas a dodala: „Nejen to, je to i starý známý.“

Snape pozvedl obočí a ona na oplátku zatřepotala řasami. Ať si odvodí, co tohle znamená.

„Ty prolhaná prostopášnice,“ odfrkl si Draco se smíchem. „S Potterem jsem ještě nemluvil. Není možné, aby tam byl.“

Zamračila se. „Chtěl jsi něco, D, nebo jsi mi jen zavolal, abys mě urážel?“

„To zní nádherně,“ připustil, „ale chtěl jsem ti dát vědět, že Pastorek se pídí v kanclu po nějaké oficiální zprávě. Což znamená, že tvoje půvabná kudrnatá hlavička skončí na špalku.“

„Nemůžeš mi získat víc času?“ zeptala se a úplně zapomněla, že není sama.

„Kde by pak byla nějaká zábava?“

S protočením očí zabořila hlavu do dlaní a zasténala: „Draco.“

Rázem byli odtrženi a Snape se na ni zuřivě mračil. „Co jste to právě řekla?“ dožadoval se. „S kým to mluvíte?“

„Já…“ vykoktala.

„Gra - Hermiono!“ ozval se Draco. „Co se -“

Sluchátko jí bylo bez okolků vytrženo z ucha.

„Kdo sakra jste?“ zeptal se Snape a nasadil si ho na své ucho. „Mluvte.“

Vážně přemýšlela, že ho prokleje. Jen tiché, malé omráčení. Tohle mohou řešit později.

Ale Draco už zjevně hovořil, protože Snape se viditelně zklidnil, i když stále vypadal naštvaně. „Cože jsi?“ zeptal se Draca.

Ať už zněla odpověď jakkoliv, přimělo ho to střelit pohledem jejím směrem. Vztek, který v jeho očích viděla, byl zarážející.

„Skutečně,“ pronesl neutrálně. „To ona je, že ano?“

Po zádech jí přešel mráz.

„Ach, budu,“ pronesl tiše. „A Draco, o tomhle si ještě promluvíme.“

Asi skončili. Snape jí beze slova vrátil sluchátko – nasadila si ho znovu na ucho, ale spojení bylo tiché.

„Takže…“ začala a doufala, že její hlas nezní tak nervózně, jak se ona cítí.

„Bylo mi řečeno, že vám dlužím omluvu, ale jsem jiného názoru,“ prohlásil s nečitelným výrazem.

„Říkala jsem, že budete naštvaný,“ nedokázala si odpustit poznámku.

Povzdechl si a stiskl si dvěma dlouhými prsty nos. „Mohla jste říct, že vaším spolupracovníkem je Draco Malfoy.“

Mohla by mu povědět, že vztah mezi ní a Dracem je mnohem komplikovanější než jen, že jsou ‘spolupracovníci’, ale místo toho pokrčila rameny a podotkla upřímně: „Nevěděla jsem, že by to pomohlo.“

„Domnívám se, že by pro nás bylo přínosnější, kdybychom začali znovu,“ pronesl po dlouhé pauze. „Tato situace se ukazuje být mnohem delikátnější, než jsem si původně myslel.“

Po několika vteřinách strávených lapáním úžasem po dechu, sklapla Hermiona hlasitě pusu a podala mu pravou ruku. „Zdravím, jsem vaše bývalá studentka, Hermiona Grangerová. Když jsme byli já a mí nejbližší kamarádi děti, strávil jste přibližně sedm let naším trápením, ano? Samozřejmě to všechno pro vyšší dobro. Nebo tak to aspoň říká Harry. Na Harryho Pottera si pamatujete, že? Je ironie, že dneska je to váš největší zastánce.“

Mírně přimhouřil oči a ji šokovalo, když v jeho výrazu uviděla něco, co připomínalo bolest. Zmizelo to však dřív, než si to mohla potvrdit, protože vše rychle zakryl úšklebkem. „Okouzlující začátek, slečno Grangerová,“ řekl posměšným tónem. „Je dobré vědět, že zůstáváte věrná stereotypu.“

„A co přesně má znamenat tohle?“ odsekla.

„To znamená,“ procedil přes zaťaté zuby, „že se velice snažím chovat civilizovaně, vy arogantní kozo. Draco mi řekl, že vám mám věřit. Také mi řekl, že jste dospělá, ačkoliv zjišťuji, že je pro mě velmi těžké tomu uvěřit vzhledem k tomu, co jste tu předváděla.“

Spustila ruku pomalu k boku a cítila se zahanbeně. „Já… omlouvám se,“ zamumlala.

„Lepší,“ řekl. „Ale pořád lež.“

Kousala se do rtu, dokud ji nepřešlo nutkání ho praštit, a pak to zkusila znovu: „Možná nelituji toho, co jsem řekla, ale je mi umožněno omluvit se za to, jak jsem to řekla?“

Naklonil hlavu na stranu a prohlížel si ji přes závoj vlasů padajících mu do očí. „Zvážím to.“

***

Upřímně řečeno, minimálně deset let o Severusovi Snapeovi moc nepřemýšlela.

Bylo zajímavé, že jeho tělo se nikdy nenašlo. Jakmile dali Harryho po závěrečné bitvě natolik dohromady, aby začal vnímat, rval se zuby nehty, aby se mohl vrátit zpátky do Chroptící chýše a postarat se o Snapeovy ostatky. Jenže jediná věc, kterou tam našli, byla znepokojivě velká krvavá skvrna na podlaze.

V následujících týdnech proběhly předběžné debaty o nějakém památníku. Harry byl skálopevně přesvědčený, že se musí něco udělat, ačkoliv Snapeova role ve válce patřila k takovým, na které chtěla většina lidí zapomenout.

Hermiona si ve skutečnosti z celé té situace mnoho nepamatovala; bezprostředně po závěrečné bitvě byla zcela zaujatá tím, jak se zbavit zamilovanosti do Rona. Chtělo to pět týdnů hádek a zuřivého udobřovacího sexu, než si uvědomila, že pokud se ona a Ron budou snažit o dlouhodobý vztah, jeden z nich toho druhého nakonec zabije. Než se z růžového obláčku snesla zpátky na zem, problém Snapeova památníku se vyřešil.

Snape byl naživu.

Nikdo si nebyl úplně jistý tím, jak přežil. Na krátkou dobu sliboval Denní věštec cenu za nejlepší teorii, ale Snape nepromluvil a lidi to brzy přestalo zajímat.

Jeho soudní proces byl krátký a z větší částí jen pro formu. A i kdyby tak nezačal, rozhodně se změnil na méně formální záležitost, jakmile Harry Potter požadoval, aby mohl svědčit v Snapeův prospěch. Harryho svědectví v kombinaci s výpovědí Brumbálova portrétu o událostech, které vedly k jeho smrti na Astronomické věži, znamenalo, že Snape byl Starostolcem očištěn ještě předtím, než se začalo diskutovat o složení poroty.

Což bylo opravdu to nejlepší. Možná ho neměla moc ráda (vlastně vůbec, aby byla upřímná), ale jednal v nejlepším zájmu všech zúčastněných. Kdyby nebyl ochotný… udělat to, co udělal, možná by se v tuhle chvíli všichni klaněli Pánu zla.

Neznamenalo to ovšem, že na něj musí být milá. Dokonce i když jí jistým způsobem nabízel pomoc. Kromě toho, Draco ho měl rád, a Draco neměl rád nikoho. Nehledě na to, jak ho vnímal Harry. Možná by měla…

Hermiona si povzdechla. Sakra.

„Říkal jste něco o tom, že mi spravíte ruku,“ nadnesla tak zdvořile, jak dokázala, aby přiznala porážku s relativní grácií. „Když teď víte, kdo jsem a co tady dělám.“

Snape na ni chvíli hleděl, a pak natáhl ruku a hrubě ji uchopil za zápěstí. Začal ji šťouchat hůlkou do dlaně a mumlal dlouhé zaříkávání, které nedokázala sledovat. Kdyby nic jiného, minimálně ji stálo jisté úsilí popasovat se s absolutním nesouladem Snapea oblečeného do relativně ležérního mudlovského oblečení a sesílajícího léčivé kouzlo.

Ke konečkům prstů se jí začalo šířit chladivé brnění. Pustil její ruku stejně náhle, jako ji uchopil, a ona v úžasu zahýbala prsty. „Ehm, děkuju,“ pípla tiše.

„Měli bychom si promluvit,“ řekl a kradmým pohybem rukávů nějak nechal zmizet hůlku. „A dlužíte mi skleničku.“

„Já?“ otázala se nechápavě.

„Za všechny ty potíže, do kterých se mě pravděpodobně chystáte zatáhnout, mi dlužíte taky večeři, ale předpokládám, že jste bez peněz,“ prohlásil povýšeným tónem.

Napětím jí ztuhla ramena, ale spolkla posměšnou odpověď. „Na náměstí je pravděpodobně nejmíň tucet kaváren. Vyberte si.“