Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Miedo

Část 1/2

Miedo
Vložené: Jacomo - 04.12. 2021 Téma: Miedo
Jacomo nám napísal:

Miedo

autor: Hayseed    překlad: Jacomo    betaread: Calwen

Originál viz https://hayseed42.wordpress.com/2014/06/13/miedo-14/

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Část 1/2

Hermiona už použila přenášedla na mnoho míst po Evropě. Vždycky po nich skončila lehce dezorientovaná, s nevolností a potenciální bolestí hlavy.

Nic z toho se cestování přenášedlem do Jižní Ameriky ani neblížilo.

Jakmile ucítila pevnou půdu pod nohama, padla na kolena a vyzvracela všechno, co snědla za posledních deset let. Když se celý její svět smrskl na suché dávení, schoulila se do klubíčka a čekala, až si ten, kdo jí strká hlavu do svěráku, svou aktivitu rozmyslí.

Není divu, že Padma neváhala vyhovět její žádosti o zámořské přenášedlo – nejspíš věděla, že se Hermiona sama potrestá už jen za to, že to zkusila.

Mohly uplynout hodiny, dny, možná i roky a Hermiona by si toho nevšimla. Držela oči pevně zavřené, aby unikla před blikajícími světly a bolestí a řevem v uších, dokud neucítila, jak se někdo dotkl její nohy.

„Seňorita?“ oslovil ji mladý hlas. „Estás bien?“

Vydala ze sebe žalostné zasténání.

„Te encuentras bien? Necesitas un médico?“

„Jdi pryč,“ zamumlala.

Dotek se změnil v poplácání. „Ahá, anglicky!“ promluvil hlas vzrušeně. „Já pomoc, ty platit, ano?“

To stálo za to otevřít oči. Jakmile se co nejlépe přizpůsobila mučivě jasnému světlu baterky, která jí svítila do očí, zjistila, že leží na pláži – řev v jejích uších nevycházel z ní, byl to oceán. „Nepotřebuju pomoc,“ pronesla pomalu a opatrně.

Culící se děcko ve věku někde mezi pěti a dvanácti roky v roztrhaných kraťasech a té nejšpinavější košili, jakou kdy viděla, kývalo s dychtivým výrazem hlavou nahoru a dolů. „Pomoc! Já pomoc! Dostat… dostat do hotel, ano?“

Nějak se postavila na nohy. Svět se s ní pomalu, líně točil, až jí poskočil žaludek, ale zvládla tu nevolnost překonat. „Ne,“ zamítla jednoznačně. „Žádná pomoc, žádný hotel. Chápeš?“

Chlapec protáhl obličej, ale jen nakrátko. Se zamyšlením na ni zašilhal a pak natáhl svou ušmudlanou ručičku. „Hlad. Špína.“

Zasmála se a hned si přála, aby to neudělala – celou hlavou jí projela bolest. „Ty jsi ale vytrvalý malý prevít, viď? Zajímalo by mě, jestli když ti něco dám, odejdeš, nebo mi to zaručí, že to neuděláš.“

Naklonil hlavu na stranu, prohlížel si ji a pak si smutně promnul břicho. „Žízeň…“

„Víš co, kluku, vezmi mě do toho tvého hotelu a já ti zaplatím na týden večeře. Zní to dobře?“

Jako odpověď ji popadl za nohavici a prudce zatáhl. „Hotel. Ty jdeš, já ukázat. Pak platit.“

S povzdechem mu dovolila, aby ji vedl. Tu věc s placením vyřeší, až se tam dostanou.

***

Zřejmě byla v Punta Sal, víc než tisíc kilometrů od místa, kam se potřebovala dostat. To se dozvěděla v hotelu, kde jí nejen poskytli mapu (jakmile si pronajala pokoj), ale také jí nabídli odvoz na letiště, aby odpoledne stihla letadlo do Limy. Hermiona se vyvarovala toho jim sdělit, že jakmile to vyřídí s tím klukem a bude se cítit natolik dobře, aby dokázala seslat kouzlo bez zvracení, přemístí se.

S chlapcem, který jí někde uprostřed druhého talíře se snídaní řekl, že se jmenuje Hector (a možná ji taky požádal o ruku; španělsky nerozuměla ani slovo), seděla u stolu v jediné otevřené restauraci ve vesnici. Během jídla pozorovali východ slunce. No, jedl Hector, Hermiona se spokojila s pitím jednoho šálku silné černé kávy za druhým.

„Kde jsou všichni?“ zeptala se ho.

Hector na ni nechápavě zíral, míchaná vajíčka rozmazaná po celé bradě.

„Žádní lidé?“ zeptala se a rukou obsáhla zcela prázdnou restauraci.

Pokrčil rameny. „Déšť. Vánoce. Menos turistas.“ Na jeho tváři krátce probleskl smutek. „Žádné peníze.“

Vyprázdnila další šálek. „Tví rodiče?“ Při jeho zmateném výrazu si povzdechla a osvětlila: „Máma a táta?“

„Aha!“ vyhrkl a spustil proud španělštiny, ze kterého nerozuměla ani slovo.

Zakašlala, aby upoutala chlapcovu pozornost, a poté se naklonila a dotkla se té jeho ruky, která nedržela vidličku. „Nepochytila jsem ani slovo,“ sdělila mu omluvně a zavrtěla hlavou.

Zamračil se a svraštil čelo. „Správně je to… smrt? Mis padres fallecieron.“

Na okamžik před sebou místo ubohého, špinavého Hectora viděla jedenáctiletého Harryho, utopeného v příliš velkém oblečení a s rozbitými brýlemi na nose. Viděla Křivonožku s natrženým uchem a křivým ocasem, nemilovaného a nechtěného. Něco se v ní kroutilo tak dlouho, až to prasklo, a ona dala znamení číšníkovi.

„Ano, madam?“ zeptal se anglicky jen s mírným přízvukem. „Přejete si další kávu?“

„Co se stane s Hectorem, až odejdu?“ zeptala se bez obalu.

„S Hectorem?“

„S tím chlapcem.“

Číšník znechuceně nakrčil nos, ale ten výraz zmizel tak rychle, že si ho Hermiona skoro nevšimla. „Aha, ano, madam. Ten chlapec je žebrák. Myslím, že v tom bude pokračovat.“

„A co škola? Oblečení? Jídlo?“ V tom ji napadlo něco hrozného. „Má vůbec kde bydlet?“

„Mají přístřešky,“ odpověděl. „Můžu se zeptat, jestli do nějakého jde, jestli chcete. Je to vše, nebo si madam přeje ještě něco dalšího?“

Nemohla ho vzít s sebou. Bylo směšné o tom byť jen uvažovat. Dokonce ani neměla děti ráda.

Hector vzhlédl od plátku šunky, který krájel, a vyslal k ní úsměv lesklý mastnotou.

„Zabalte mi ten další talíř s jídlem s sebou,“ prohlásila dřív, než si to stihne rozmyslet. „Můžete mi ho doručit do hotelu?“

***

Stálo to jen pět galeonů. Víc zaplatila za některé svoje brky.

Po pravdě, jen málo mudlů bylo zvyklých na to, aby se jim pod nosem mávalo zlatými mincemi. Takže když je položila před recepčního na pult, měla jeho plnou pozornost. „Co vám můžeme nabídnout, madam?“ vydechl s úctou.

„Ten chlapec, co přišel se mnou,“ začala.

Ohrnul ret stejně jako předtím číšník. „Ten… špindíra?“

„Zůstane v mém pokoji, dokud se nevrátím. Chci někoho, kdo mu pomůže dát se do pořádku, obstará mu slušné oblečení a dodá jídlo. Pokud má nějaké žijící příbuzné, ráda bych je vystopovala. Pokud ne, chci zjistit, jak mu sehnat zákonného zástupce, který s ním nebude zacházet jako s odpadem. Vrátím se za dva dny…“ Nebo vůbec, pomyslela si zachmuřeně, ale stejně odhodlaně pokračovala. „Pokud na něj vaši zaměstnanci řádně dohlédnou, deset dalších takových mincí bude vašich. Jasné?“

„Křišťálově, madam,“ pípl recepční mdle.

A bylo to tak snadné.

***

Ve veškerých materiálech o Machu Picchu se dočetla, že je toto místo chráněné v podstatě stejným způsobem jako Bradavice. Bohužel, odůvodnění proč se ztratilo v minulosti.

Pointou však zůstávalo, že se mohla přemístit do širokého okolí, nikoliv ale do města samotného.

Bude muset dojít na horskou turistiku.

A v mudlovském oblečení, které si narychlo natáhla, když si uvědomila, že musí udělat tuhle šílenost, kterou právě prováděla, už se začínala těžce potit (zapomněla, že v Peru je v prosinci léto). Navíc vlastně nikdy nepodnikla žádnou horskou túru, tím méně bez mapy.

Ochrany budou nastavené tak, aby znemožňovaly navigaci pomocí magie. Neměla na výběr.

Prohrabala kapsy a vítězně vytáhla malé sluchátko, které společně s Dracem upravili, a nasadila si ho na ucho. „D? D, jsi tam? Funguje ještě ta zatracená věc?“

„D je indisponován,“ ozval se upjatě Maxův hlas. „Max je připraven k asistenci.“

„Skvělé,“ vydechla a nedokázala odolat zatleskání. Draco je sice asi na záchodě, ale aspoň má spojení. „Takže, budu potřebovat dostatečně dobrý popis cíle pro přemístění, abych se tam dostala bez odštěpu. Můžeme se do toho pustit, Maxi?“

„Pauza na vyhledávání…“

Uplynulo několik okamžiků, během kterých se Hermiona snažila nemyslet na odpočítávání blížící se k nule.

„Spojení vytvořeno. Preferujete nějaký web, G?“ zeptal se Max.

„Víš, že o mudlovském internetu nic nevím,“ odpověděla stručně. „Preferuju knihovny. Co kdyby ses podíval na tři stránky nejčastěji používané k vyhledávání a sdělil mi, v čem se shodují?“

„Potvrzeno. Pro pokračování potřebuje Max souřadnice.“

Souřadnice? Málem se zeptala nahlas, ale pak si uvědomila, že pro jednou to Max pravděpodobně nemyslel doslova. „Chci se dostat do města co nejblíž k Machu Picchu, kde se dá nakupovat. Jestli budu mít k ruce slušnou mapu, možná budu schopná dorazit tam před slunovratem.“

„Co ti říká fráze ‘pošetilý nápad’?“ zeptal se suše zcela jiný hlas.

„Užil sis onanování na záchodě, D?“ odsekla.

„Urážej si mě, jak chceš, Grangerová,“ povzdechl si. „Nebudu mít díky tomu míň pravdu a ty nebudeš mít víc rozumu. Vrať se domů, pojď to probrat s Potterem a já ti koupím pohádkový dort z toho odporného mudlovského automatu v kanceláři odboru zneužívání.“

„Obávám se, že navzdory této velmi lákavé nabídce musím odmítnout, drahý Draco,“ odpověděla sladce. „Když nic jiného, teď když tu jsem, se k tomu zatracenému přenášedlu nepřiblížím dřív, dokud nebudu muset.“

„A jak jsi mohla nevědět o přenášedlové nemoci? Jen pitomí mud-“

Rychle ho přerušila s přáním, aby stál před ní a mohla mu střelit facku. „Jestli se mě chystáš nazvat zasranou mudlovskou šmejdkou, Draco Malfoyi, přísahám, že se přemístím přes celý ten pitomý oceán a budu ti proklínat koule tak dlouho, dokud se nescvrknou a neupadnou ti. Nemysli si, že to neudělám.“

Ticho.

„No…“ protáhla. „Co říkáš?“

Další krátká pauza a pak Draco rezervovaně pronesl: „Max je hotov s vyhledáváním.“

„Lepší,“ odsekla. „Kam mám jít?“

„Nejblíž u Machu Picchu je Aguas Calientes, ale taky je to taková malá past na turisty,“ řekl. „Jakmile se tam dostaneš, je to odtamtud k ruinám asi dvouhodinová túra, ale pro lidi, kteří – víš – chodí po horách. Řekl bych, že pro tebe to bude tak dvojnásobek. Navíc neexistuje možnost, jak se v Aguas Calientes vybavit bez toho, aby si tě mudlové všimli. Nemáš žádné mudlovské peníze, že jo?“

Neřekla nic s vědomím, že je to dostatečná odpověď.

Na to Draco promluvil značně samolibým tónem: „Bude pro tebe lepší dostat se do Cuzca. Je to větší město, takže tvoje bezuzdná hloupost tam nebude tak zřetelná. Sežeň si všechno, co potřebuješ, a pak zamiř do Aguas Calientes.“

„Fajn,“ potvrdila netrpělivě. „Jen mi řekni dost, abych se tam dostala.“

„Na obrázku, který se objevuje nejčastěji, je nějaká katedrála. Je to obrovská kamenná stavba se složitou sochařskou výzdobou. Zřejmě španělský styl, rané šestnácté století – každopádně to má spoustu špičatých kousků. Na přední straně je velký reliéf se sloupy do výše dvou pater a je zakončena něčím, co vypadá jako půlměsíc s křížem. Před ní stojí fontána. Je těžké dobře odhadnout, jak je vysoká, všechny obrázky jsou nakloněné tak, aby vypadala stejně veliká jako katedrála. Co ty na to, Grangerová?“

S povzdechem se snažila udržet ten popis v hlavě co nejdéle. „Bude to muset stačit. Těžko je lepší místo, kde být nenápadný.“

„V den, kdy bude v Cuzcu v Peru zaregistrován přemísťovací bod, budu první, kdo ti to oznámí, Grangerová. A mimochodem, není zač.“

Zaskřípala zuby, naštvaná stejnou měrou na sebe jako na Draca. „Díky, Draco. Jsi šikulka, jako vždycky.“

„Víš, pořád si myslím, že hazarduješ se životem,“ dodal těsně předtím, než se spojení přerušilo.

„Taky tě miluju,“ sdělila tichému sluchátku, když si ho sejmula s ucha a strčila ho zpátky do kapsy. „Takže Cuzco, hm?“

Zavřela oči, pomodlila se ke komukoliv, kdo naslouchal, a přemístila se do neznáma.

***

Odštěp byl pravděpodobně ještě horší než přenášedlová nemoc. Zejména, když jste se obrazně řečeno vyhýbali radaru a museli se s tím vypořádat sami místo toho, abyste počkali, až se objeví milý úředník ministerstva, trpělivě vás poskládá dohromady a předloží vám předvolání jen s minimálním protáčením očí nad vaší neschopností.

Ale mohlo to být horší. Mohla si odštěpit celou levou paži, ne jen tři prsty na levé ruce.

A mohla se správně přemístit do cíle, kam mířila, přímo vedle fontány obklopené davem turistů, kteří pilně fotili, místo do výrazně méně přeplněné uličky nacházející se pár set metrů od ní.

I tak to ale bylo dost zlé. Měla pocit, jako kdyby jí celou levou paži někdo zapálil, a musela promarnit dvacet minut hledáním svých prstů a vymýšlením, jak je co nejlépe přidělat zpátky. Na základě toho, co si o nápravě odštěpu přečetla, bude po návratu do Londýna pravděpodobně muset zajít ke Svatému Mungovi – pálení mělo zmizet, jakmile měla prsty zpátky na svém místě; to, že se tak nestalo, znamenalo, že v nich stále nefungoval správně oběh.

Ale její hodiny stále tikaly, a jestli se dostanou k nule dřív, než se ona dostane do Machu Picchu, nebude záležet na tom, jestli ještě má na levé ruce pět prstů nebo ne.

Takže se kousla do rtu, snažila se bolest ignorovat a vyšla z uličky na něco, co se podle velké cedule jmenovalo Plaza de Armas.

Dav lidí byl obrovský a rychle se pohyboval. Pokaždé, když ji někdo šťouchl do ruky, musela zadržet výkřik. Slyšela tolik různých jazyků, že bylo nemožné se zorientovat. Když ji nakonec už v ruce pulzovalo bolestí a začínalo ji píchat v hlavě, zabočila do další postranní uličky.

Přecházela tam a sem a zvažovala svou situaci. Neměla žádné peníze, její oblečení bylo pravděpodobně o pět kilo těžší, jak od jejího příchodu sem nasáklo potem, jestli to brzy nenapraví, bude mít vážný problém s rukou a měla méně než osmačtyřicet hodin na to, aby se dostala do svého cíle.

Možná měl Draco pravdu.

Možná se potřebovala vrátit zpátky na ministerstvo, promluvit si s Harrym a zapojit bystrozory. Kapitálně to zpackají – stávalo se jim to vždycky, i když dostali podrobný seznam pokynů – ale jí už to přerostlo přes hlavu.

Seděla uprostřed ulice, kašlala na to, že se víceméně válí v hromadě odpadků, a cítila, jak se jí do očí hrnou slzy. „Takhle to nepůjde,“ zašeptala.

„Jestli mluvíte o tom otřesně ubohém přemístění, kterého jsem byl před chvílí svědkem, madam, tak z celého srdce souhlasím,“ ozval se mužský hlas za jejími zády kysele.

S trhnutím se otočila a zůstala civět do páru nenávistně povědomých očí. „A do prdele,“ vyhrkla procítěně.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 30.07. 2023
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Archivované komentáre


Re: Část 1/2 Od: marci - 07.12. 2021
Promerlina, tahle povidka me bavi! A mistr lektvaru na scéně, co si prat vic. Diky moc, Jacomo!!

Re: Část 1/2 Od: zuzule - 06.12. 2021
Tak zacatek akce nevypada, ze se uplne dari. Nejlip je na tom zatim ten kluk. Jsem zvedava. :)

Re: Část 1/2 Od: Yuki - 06.12. 2021
Ha! Že by, že by? Severus Snape osobně? :D

Re: Část 1/2 Od: Lupina - 05.12. 2021
Tahle umanutá Hermiona, ale se srdcem na pravém místě, se mi líbí. Její postřehy mě baví. A to procítěné zakončení ve mě vyvolává chvění očekávání věcí příštích :-) Děkuji, sovičko, nesmírně se těším na pokračování.

Re: Část 1/2 Od: Iveta - 05.12. 2021
Být v Peru s všichni-víme-kým nebyl její životní sen? :-P To nechápu :-D už se těším, kam se spolu vydají :-D

Re: Část 1/2 Od: katrin - 04.12. 2021
Jupiii, blaznivy plan cislo 869 a Severus osobne ;)

Re: Část 1/2 Od: onigiri - 04.12. 2021
vyzerá to zatiaľ super. vďaka za preklad ????

Re: Část 1/2 Od: denice - 04.12. 2021
Jo, jo, jo! A na scénu přichází ten, na kterého jsme čekali! Hermiona je tu pravá nebelvírka - že by se řídila chováním Harryho a Rona ve školních letech? Každopádně to vypadá, že k ní dorazil rozum :-D Díky.

Re: Část 1/2 Od: Gift - 04.12. 2021
Tuhle Hermionu miluju! Sice plne soucitim s Ronem, Dracem a vlastne i Maxem, protoze je neskutecne bezohledna a panovacna, ale ja se bavim. Vse zajimave na teto povidce - lokace, humor, Hermionin job - me ihned oslovilo a ja bych nejradeji ihned preskocila k originalu a cetla dal. Ale to samozrejme neudelam, na to si az moc uzivam tohoto prekladu. :-) Tudiz - moc dekuji, je to jizda!

Re: Část 1/2 Od: Baru - 04.12. 2021
Severus, konečně, snad. Díky všem Bohům, Hermiona je totálně bezhlavá, sice riskuje asi existenci celého světa, ale toto je velmi podobné chování, jaké většinou předvádí Harry. No uvidíme, těším se. A děkuji

Re: Část 1/2 Od: sisi - 04.12. 2021
Že by mistr lektvarů osobně? Již teď? Není úžasnější zprávy takto po ránu. Moc děkuji.

Prehľad článkov k tejto téme:

hayseed42: ( Jacomo )26.12. 2021Část 4 (závěr)
hayseed42: ( Jacomo )25.12. 2021Část 3/2
hayseed42: ( Jacomo )21.12. 2021Část 3/1
hayseed42: ( Jacomo )18.12. 2021Část 2/2
hayseed42: ( Jacomo )11.12. 2021Část 2/1
hayseed42: ( Jacomo )04.12. 2021Část 1/2
hayseed42: ( Jacomo )01.12. 2021Část 1/1
. Úvod k poviedkam: ( Jacomo )30.11. 2021Miedo - úvod