Preklady fanfiction Harryho Pottera

„Máš pořád zavřené oči? Neotvírej je, Draco, dokud ti neřeknu.“

„Nebo dokud se nerozplácnu na chodník,“ zamrmlal Draco sotva slyšitelně.

Pár stížností, které navíc nebyly míněny vážně, Harryho rozhodně nepřipravilo o dobrou náladu. „Nenechám tě upadnout.“ Zrovna se chystal Dracovi vyhubovat, že v něj nemá žádnou důvěru, když zakopl o kámen. Neskácel se na zem jenom díky tomu, že se držel Draca za ruku. Ten to kupodivu nekomentoval – musel se opravdu těšit na slíbené překvapení.

„Ještě tři krůčky… dva… tak a můžeš se kouknout.“

Draco otevřel oči dokořán a následně také ústa. Ohromený výraz v jeho tváři dokonale vystihoval situaci, pomyslel si Harry.

„Panebože, Harry, tys to fakt koupil. Nemyslel jsem, že doopravdy – Je to… tak… stříbrné! Stříbrné Lamborghini!“

Harry se zasmál. „No, pokud si dobře vzpomínám, trval jsi na zmijozelských barvách. Vnitřek je zelený.“

Draco se k němu otočil a s nezvyklým nadšením se mu vrhl kolem krku. „Je dokonalé!“

„A jenom tvoje.“ Harry vytáhl z kapsy klíčky a zamával jimi natěšenému Dracovi před nosem. Draco po nich chňapl, načež si zmateně prohlédl svoji kořist.

„Klíče.“ Když se Draco netvářil o nic chápavěji, Harry dodal: „K otevření dveří. Jo, a taky nastartují motor.“

Draco pevně uchopil klíče a sebevědomě vyrazil ke kovově stříbrnému autu, jež lákavě parkovalo u obrubníku před Dracovým bytem. Vystrčil jeden klíč, namířil jej na dveře a pronesl: „Alohomora.“

Harry se snažil zachovat vážnou tvář. „No, takhle to jde taky.“ Draco zatím trhnutím otevřel dveře, usadil se na kožené sedadlo a doslova předl štěstím.

„Honem, nastup si, Harry.“

Harry vklouzl na sedadlo spolujezdce vedle Draca, který mířil klíčem na přední sklo, jako by to byla hůlka. Harry zavřel dveře a potěšeně poslouchal, jak všechny prvotřídně vyrobené součástky zapadly na místo.

„Jakým kouzlem to rozjedu?“ zeptal se Draco. Díky vzrušenému nadšení zněl neuvěřitelně mladě.

Harry vzal Dracovi klíče a strčil je do zapalování. „Není na to žádné kouzlo. Musíš je strčit do téhle dírky a pak otočit. Opačným směrem. Přesně tak.“

Motor nastartoval, ale Draco stále držel klíč, a tak startér vydal ošklivý skřípavý zvuk.

„Pusť to!“ vykřikl Harry a Draco rychle cukl rukou, jako by se vážně lekl. Překvapeně na sebe hleděli, zatímco motor začal mocně vrčet.

„Už je to v pohodě?“ zeptal se Draco tiše a Harry přikývl. „Bože, to je krásná vůně.“

„Tahle voní každé nové auto. Strýc Vernon taky jedno měl. Vůně vyprchá až po několika měsících.“

„Tak to potom musíme koupit nové,“ shrnul Draco věcně a Harry v duchu uvažoval, zda to myslí vážně. Auto ho stálo podstatnou část jeho účtu u Gringottových – ale Draco si to zasloužil. Obzvláště po tom… všem.

„A co teď?“ nadhodil Draco.

Harry doufal, že počáteční nadšení vydrží trochu déle, ale co naplat. Přesto nerad přiznával následující.

„Ani jeden z nás zatím neumí řídit, takže –“

Harry občas zapomínal, jak rychle se Draco umí pohybovat. Ani ne během vteřiny vytasil hůlku a seslal kouzlo. Lamborghini se pomalu vzneslo do vzduchu.

„Do prdele! Draco, to ne! Finite incantatem!“ Auto se sneslo zpátky na zem. Harrymu hlasitě bušilo srdce, když se rozhlížel, zda je neviděl nikdo ze sousedů, ale naštěstí zde nikdo nebyl.

Draco rozmrzele špulil ústa. „Co je? Jenom jsem chtěl auto trošku rozpohybovat. A docela se mi to dařilo, než jsi –“

Jen klid. „Já vím, ale nesmíme jezdit po mudlovských silnicích, dokud nesložíme zkoušky v autoškole a nedostaneme povolení. Bez řidičského průkazu nás zatknou.“

„Aha. Takže máme auto jenom na to, abychom v něm seděli před barákem?“ V jeho hlase se mísil truc a zklamání. Harry se snažil přijít na něco, co zažene obojí.

„No, zatím jo. Ale koukej,“ řekl a omluvně se usmál. Vypnul motor a zapnul rádio. Auto dunělo nepříjemným rytmem rapu, což byl pozůstatek vkusu řidiče, který sem vozidlo dopravil. Harry zaskřípal zuby.

„Moment…“ Rychle přeskočil několik stanic, dokud nenarazil na starou dobrou klasiku. Draco se spokojeně usmál.

Harry se natáhl a vzal Dracovi z ruky hůlku. „Můžu?“ zeptal se a Draco přikývl. Moc často si jeho hůlku nepůjčoval, ale tohle bylo jednoduché kouzlo.

„Oblitesco.”

Skleněná okna se okamžitě zahalila mlhou, aby je skryla před zvědavýma očima kolemjdoucích.

„Věděl bych o způsobu, jak využít zaparkované auto,“ zavrněl Harry svým nejlepším postelovým hlasem, ale Draco nepotřeboval pobízet dvakrát. Hleděl na Harryho jako hladový muž na svou kořist.

Pohybovali se pomalu, něžně a nevyhnutelně, jejich rty se střetly ve smyslném polibku oceněném z obou stran. Harry měl podezření, že z nich sálalo tolik tepla, že by byla okna zamlžená i bez kouzla.

Draco si povzdechl, když k sobě Harryho přitáhl, aniž by zavadil o řadící páku. „Tohle stojí za každý svrček, Harry,“ zašeptal a Harry s ním z celého srdce souhlasil.