Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Střih větru

Kapitola 19.

Střih větru
Vložené: Lupina - 08.11. 2021 Téma: Střih větru
Lupina nám napísal:

Autor: Chilord                       Překlad: Lupina        Beta: marci                 Banner: Jimmi

Originál: https://www.fanfiction.net/s/12511998/19/

Rating: 16+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 19.

 

„U Medbiných koz, Belatrix! Co se ti, u Merlina, stalo?!“ dožadoval se odpovědi Cygnus Black, když uviděl nejstarší dceru vstupovat do domu s rukama křečovitě sevřenýma kolem těsně omotaného hábitu, a okamžitě k ní zamířil.

Cukla sebou jen trochu, když se po ní natáhl, ale jemu to stačilo, aby se zarazil a podíval se na ni s hněvem v očích. „Dcero… co se ti stalo?“

Opět sebou cukla pod jeho pohledem a svěsila hlavu. Pokusila se uspořádat myšlenky. „Já…“

Ta směsice slov, která se jí řinula ze rtů, jej zmátla a navztekala, a v očích se mu nebezpečně zablesklo. Přinutil se k pomalému, hlubokému nádechu, aby se uklidnil.

„Belatrix, dcero. Pokus se uklidnit, prosím… Jen mi řekni, co se stalo,“ požádal ji co nejklidněji, i když mu žilami vířila frustrace.

„Já… se zase pokusila svést Lovce bouří. A zase jsem byla odmítnuta. Řekl věci… věci, které jsem nechtěla slyšet… proč o mě nemá zájem. Věci, které mě rozhněvaly, zmátly… Cítila jsem se tak ztracená…“

Cygnus stiskl rty do rozhněvané, tvrdé čárky. „To on tě…?“

„Merline, ne!“ rychle zavrtěla hlavou. Pevně a zoufale jej chytla. „Šla jsem na drink, a pak na mě seslali Imperius.“

Nasál vzduch a vytřeštil oči, načež je přimhouřil. „Kdo se OPOVÁŽIL?!“

„Lord Rytířů Valpuržiných,“ odpověděla Belatrix. Ta vzpomínka povstala nezvaná, ta příšerná vzpomínka pocitu absolutního štěstí, že dělá, co je jí řečeno. „Já… Přiměl mě, abych se svlékla. Pak mě oblékl do…“

Na chvíli se odmlčela a nadzvedla ruku zpod hábitu, aby mu ukázala průsvitné nic pod ním. „Tohoto. Pak mě přiměl, abych si dala obojek. A pouta.“

Každé slovo přilévalo olej do ohně hněvu jejího otce, do vzteku, jaký si neuměla představit. Její celý život byl otec vždy klidný, kontrolovaný. Břitva ostrá a připravená říznout, kde je třeba. Ale toto? Toto byla sopka zoufale toužící vybuchnout a spálit všechno v cestě.

Ale dnes už čelila horšímu. Trochu se obrnila, narovnala se a podívala otci přímo do očí. „Pak mě z toho kouzla uvolnil a řekl svým následovníkům, aby si se mnou dělali, co chtějí.“

Téměř slyšela praskání kostí, jak stiskl dlaně a tělo se mu začalo třást vztekem.

Pak ztuhl, když dodala: „Byla s nimi teta Walburga. Byla s nimi.“

Cože?!“ zavrčel Cygnus, jak se snažil uchopit představu takovéto sestry, jeho sestry, která pomáhá dělat takové věci jeho dceři.

„Oni… mě začali mučit. Nadávali… slibovali… a pak najednou křičeli.“

Cygnus na ni zmateně zíral. „Oni… co?“

„Našel je Lovec bouří,“ trošku pokrčila rameny. „Našel je… Začal s nimi bojovat. Se všemi. Ji zabil tak brutálně… A pak jejich lord… On je prostě… všechny zabil. Všem svým následovníkům vytrhl krev z těla, aby posílil jakési kouzlo proti Lovci bouří.“

Cygnus chvíli mlčel, než znovu promluvil. „Pak… bylo po všem?“

Mlčky přikývla. „Skončil to. Jsou mrtví. Všichni jsou mrtví.“

„Bohužel ale nejsou zničené všechny viteály…“ Cygnus si pomalu povzdechl, ačkoli hněv v něm stále doutnal.

„Chytl ho,“ řekla Belatrix tiše. „Viděla jsem to, když umřel. Zvedlo se to z jeho těla jako… skoro jako kouř, ale nějak pokřivený.“

Cygnus přikývl, protože její popis odpovídal tomu, co četl o smrti kouzelníka spjatého s viteálem. „Chytl ho?“

Něco takového ještě neslyšel, ale musel přiznat, že vzhledem ke všem nemožnostem, kterým v nedávné době čelil, to znělo docela uvěřitelně.

„Jako by… jako by pro to vytvořil klec. Uvěznil to. Pak se v klenbě jeskyně rozpukl kámen a objevil se jakýsi krystal. Nato se ta klec nějak spojila s tím krystalem a tam jej uvěznila. A pak to vše bylo zase pohlceno.“

„Kde?“ zeptal se Cygnus téměř panovačně.

Nadechla se k odpovědi, ale pak ztuhla a zavrtěla hlavou. „Nevím. Přenesli mě tam… a on mě vzal zpět.“

Zatvářil se a přikývl. „Takže není pravděpodobné, že by to místo bylo odhaleno.“

„No… asi ne,“ souhlasila Belatrix.

Pak se najednou ocitla v jeho náručí a on si ji tiskl k hrudi. Na chvíli se zmateně napjala, ale nakonec se pomalu uvolnila a zabořila mu tvář do hábitu na prsou. Slyšela jeho tichý hlas. „Je mi to tak líto, dcero. Je mi to velmi líto.“

Belatrix se ho jen držela a oči se jí leskly slzami, když si konečně dovolila zlomit se a rozplakala se mu v náručí.

ooOOoo

Harry se vzbudil se zakalenýma očima a tělem tak bolavým až do hloubky kostí, že zasyčel. A vše podtrhovala tepající bolest hlavy jako následek kocoviny. Tiše si povzdechl a pokusil se bolest zahnat silou vůle a vírou, že pohodlí postele mu dovolí bolest ignorovat.

Když se úleva nekonala, unaveně si povzdechl, vstal a poslepu našel brýle. Dnes má vyučování. Což znamenalo, že se musí dát dohromady, aby splnil svoje povinnosti.

„Vypadáte děsně.“

Ztuhl, nasadil si brýle a uviděl Charluse a Luciuse Potterovy stát v pokoji a s očekáváním jej sledovat.

„No, měl jsem včera děsný den,“ vyplivl Harry. „Ale aspoň byl horší pro toho parchanta Raddlea.“

„Je opravdu pryč?“ zeptal se Lucius a pozorně Harryho sledoval.

Ten si povzdechl a přikývl. „Ano. Je to hotovo. Ten bohapustý bastard použil zatracenou armádní vražednou kletbu, ale je hotovo.“

Lucius pobledl. O armádních vražedných kletbách se prakticky nedalo slyšet mimo použití proti skutečným armádám. „Zašel tak daleko?“

„Krvežrout,“ upřesnil Harry a mimoděk se opět zachvěl. „Použil ji proti svým podělaným lidem, aby získal sílu proti mně.“

Protože viděl nechápavé výrazy, dodal: „Je to krevní kletba. Pokud se spojí s vaší krví, rozšíří se a sesílatel ji zpravidla vytrhne z vašeho těla. Krev je použitá jako útok a palivo. Ohavná, přeohavná kletba.“

Oba starší Potterovi se při tom popisu zatvářili. „Ale jste v pořádku?“

„Jak se dá čekat od chlapa, který právě bojoval se zasraným debilním idiotem a pak se večer ožral,“ zavrčel Harry a zatvářil se. „Opravdu nerad podstupuju takové souboje, ale neměl jsem na výběr.“

„Vyhrál jste,“ podotkl Charlus.

„Jen taktak,“ opravil jej Harry. „No, jestli nemáte nic proti tomu, rád bych se šel osprchovat a obléct.“

„Děkuji, že jste zachránil Belatrix,“ promluvil najednou Charlus. „Vím, že jste nemusel…“

„Ano, musel,“ opravil jej Harry. Sundal si brýle a protřel oči. „Kdybych ji tam nechal, znamenalo by to, že zemře, nebo bude zlomená. Viděl jsem až moc lidí, kteří něčím podobným trpěli.“

„Jste dobrý muž,“ prohlásil Lucius upřímně. „Promluvíme si, až se připravíte na den.“

„Děkuji vám,“ reagoval Harry, obrátil se ke sprše a oba muži odešli.

Když skončil, opustil komnaty oblečený v čistém hábitu a našel dva Pottery mluvit s třetím. Konkrétně s mladým Jamesem Potterem.

„Profesore Pottere!“ pozdravil vážně James, až sebou nad tím Harry téměř trhl.

„Pane Pottere,“ pozdravil jej s přikývnutím. „Charlusi, Luciusi.“

„James nám právě vyprávěl o vašich lekcích,“ poznamenal Lucius s úsměvem. „Takže hra?“

Harry pokrčil rameny. „Jsou pořád dětmi a mnohem spíš se položí do toho, co je baví.“

„Pravda,“ souhlasil Charlus. „Jamese to nadchlo, jak se zdá, ale vypadá zklamaný, že je neučíte velkou a tajemnou magii.“

„Strýčku!“ zaúpěl James a vrhl na Charluse pohled plný zklamání.

„Rád věřím,“ souhlasil Harry a podíval se na Jamese. „Magii, kterou ho nebudu učit, jak jsem ho informoval.“

James se roztrpčeně nadurdil a Lucius tiše uchechtl. „Chápu. Jen pro ty nejlepší. Merlin ví, do jakých trablů by se James dostal, kdyby měl přístup k něčemu takovému.“

„To si jistě umím představit,“ prohodil Harry suše a sledoval, jak James zrudl a přikrčil se. „Naštěstí se zvládá zdržet svých šaškáren v mé hodině.“

„No jo,“ přiznal James. „Jste děsivější než McGonagallová.“

„Jsem si jistý, že to ráda uslyší,“ protáhl Harry a upřel na Jamese významný pohled. „A teď byste měl jít na snídani, že ano?“

„Ale…“ začal James protestovat, ale pohledy Harryho, Luciuse a Charluse jej zahnaly i s jeho rozmrzelým mumláním.

„Je zanícený a tvrdohlavý, to se mu musí nechat,“ poznamenal Harry se slabým úsměvem. „Ale jistě jste přišli kvůli jiným věcem než novinkám o Jamesově chování.“

„Minerva McGonagallová mi už podala zprávu,“ začal Lucius s úšklebkem. „Přísahám, že ten kluk je větší potíž než… Jak jste dokázal, že se chová slušně?“

„Kreativitou,“ prohlásil Harry a rty mu zacukaly. „Koneckonců všichni ostatní odebírají body a udělují tresty. James ví, že já jsem mnohem, mnohem vynalézavější a že by si neužil trest, který bych mu udělil já. Jistě jste slyšeli o osudu Andromedy Blackové?“

Harry se usmál nad Charlusovým odfrknutím. „Ano, synovec mi květnatě vyjasnil, jak jeho dcera nesnáší poctu, kterou jste jí vzdal. A přijde mu to zábavně ironické. Použít odměnu k potrestání.“

„Ano, něco podobného jsem provedl i mladému Siriusovi,“ uchechtl se Harry. „Při jeho příkladu si James uvědomil, že mně není radno zkřížit cestu.“

„McGonagallová je přesvědčená, že jediným důvodem, proč dokážete tomu mému nenapravitelnému poděsovi vnutit slušné chování, je fakt, že já vám v udržení kázně pomáhám,“ poznamenal Lucius a rty se mu pobaveně zkroutily. „Odmítá uvěřit, že v tom vůbec nemám prsty.“

„Ano, inklinuje k tomu dívat se na mě nepříliš obdivným pohledem,“ pokrčil rameny Harry. „Skutečnost, že se v mých hodinách snažím být interaktivní, podle ní znamená, že jsem nezodpovědný deviant, který dříve či později pošle všechny své studenty ke svatému Mungovi na oddělení dlouhodobé léčby.“

„Chápu,“ přitakal Lucius a jeho úsměv zvážněl. „Ale musím se zeptat… Ten problém… je vyřešen?“

„Jak jen může být,“ přiznal Harry s povzdechem. „Pořád je třeba najít několik viteálů, ale o samotného muže je postaráno.“

„I to je úleva,“ poznamenal Charlus. „Měl jsem obavy…“

„Pořád byste měl mít obavy,“ přiznal Harry. „Alespoň jeden z těch předmětů umí posednout lidi. Nechci, aby ta zatracená věc někomu padla do rukou, ale nevím, kde může být.“

„Co ještě nás čeká?“ zeptal se Lucius s povzdechem. „Copak se toho monstra nikdy nezbavíme?“

„Přinejmenším musíme najít deník,“ stiskl Harry rty. „Potenciálně medailon a potenciálně šálek.“

Není důvod je už teď plašit.

„A toho ve škole jste se zbavil?“ zeptal se Charlus s pronikavým pohledem.

„Ano,“ přitakal Harry. „Brumbál to může potvrdit.“

„Takže jste ho nakonec zasvětil,“ zamumlal Lucius. „Říkal jsem si, jestli to uděláte.“

„Musel jsem zajistit, abych o něj nezakopával, kdybych potřeboval jednat. Nedal mi na vybranou,“ odpověděl Harry a po chvilce pokračoval. „Je to dobrý muž. Příliš idealistický a laskavý, ale pořád to myslí dobře. Jen má problém pochopit, že dobré úmysly a touha pomoci někdy napáchají víc škod než užitku.“

„Dobře, vezmeme vás za slovo,“ přikývl Charlus. „Ale děkuji vám za záchranu praneteře. Ona a její rodina pozdravují.“

Harry ztuhl a pak si povzdechl. „Asi vědí, co jsem udělal Siriusově matce, že?“

„Ano.“ Charlus smutně přikývl. „Nikoho to nepřekvapilo. I Sirius říkal, že by něco takového čekal. Ale jeho rodina si jeho, Andromedu a mladého pana Tonkse zavolala, aby je informovali, co se stalo.“

„Dobře,“ přikývl a pak se na oba muže důrazně podíval. „Nevezmu vás do té jeskyně.“

V Luciusových očích se zklamaně zablesklo. „Myslel jsem, že nevezmete, ale pořád je naděje.“

„Nechci riskovat, že ho někdo najde,“ vysvětlil Harry. „Ne, dokud jsem tady.“

„Dobrá tedy,“ přerušil Lucius s významným pohledem, cokoli se Charlus chystal říct.

„Co? Nechtěl jsem se hádat!“ protestoval Charlus se zvednutýma rukama. „I když to zní jako docela poutavé místo na výlet.“

„Ne,“ odmítl jej Harry.

„Aspoň jsem to zkusil,“ povzdechl si Charlus.

ooOOoo

Sirius stál strnule v ředitelově pracovně a čekal, až dorazí jeho sestřenice. Vedle něj seděl jeho otec s odhodlaným výrazem ve tváři, která byla jako vytesaná z kamene. Naproti němu Albus Brumbál vypadal… No, Sirius si nebyl jistý jak. Ale nebyl to výraz muže, který je alespoň trochu šťastný.

Takže Sirius se opřel a snažil se zůstat v klidu. Nechtěl otce naštvat. Ne, když se zdál tak rozhněvaný. A strýc Cygnus nevypadal lépe, přestože jeho emoce byly tlumenější a smutné. Sirius si nebyl jistý proč, ale byl si jistý, že je to důležité.

Pak dorazila sestřenice s Tedem. Naštěstí nevypadalo, že by se muchlovali, ale na něco takového bylo ještě brzo. Pořád si užíval jejich sledování, jen aby našel to správné místo, které prefekti nikdy nekontrolují.

„Otče, strýče. Co se děje?“ zeptala se Andromeda a podvědomě sáhla po Tedově ruce, když uviděla, jak se ti dva muži tváří.,

„Mohu odejít, jestli si přejete,“ promluvil Brumbál tiše. „Koneckonců jde o rodinnou záležitost.“

„Víte, o čem to bude,“ Orion to nepoložil jako otázku.

„Po včerejší noci si to umím domyslet,“ přiznal Brumbál. „Strašná záležitost. Strašná.“

„To ano,“ souhlasil Orion úsečně.

„Pak odejdu,“ prohlásil Brumbál a podíval se na bidýlko. „Fawkesi?“

Ředitelův fénix si načechral peří, pohlédl na ředitele, a pak jej okamžitě začal ignorovat zpěvem. Napětí pomalu pominulo a Brumbál se slabě usmál. „Dobrá, asi bude prospěšné, když zůstaneš.“

Fawkes jen zatrylkoval a zůstal v klidu sedět, když jeho píseň skončila.

Jakmile ředitel odešel, Orion pohlédl na Andromedu a Teda a téměř zdráhavě na Siriuse. Chvíli bylo ticho, když se rozhodoval, co přesně říct. Nakonec jej vyrušilo netrpělivé zacvrlikání fénixe, který jako by Orionovi říkal, aby se už do toho pustil.

Orion po fénixovi loupl káravým pohledem, obrátil se k Siriusovi a povzdechl si. „Belatrix byla včera pod Imperiem seslaným Lordem Rytířů Valpuržiných unesena.“

Andromeda hlasitě zalapala po dechu. V očích měla šok a Ted ji rychle chytl za ramena. I Sirius vypadal překvapeně a ustaraně. Ale to nevysvětlovalo otcův výraz.

„Byla odnesena na místo, kde zažila… velmi nepříjemnou zkušenost.“ Orion nemohl říct, co přesně Belatrix zažila, podíval se na Siriuse a Andromedu a pak zavrtěl hlavou. „Velmi nepříjemnou, ale naštěstí ne s trvalými následky.“

Zhluboka se nadechl. „Bohužel, Walburga byla s nimi. A vybrala si pomoci Rytířům Valpužiným a ne Belatrix.“

Andromeda zalapala po dechu a pevně stiskla Tedovu ruku. Sirius se zamračil, jinou reakci však neukázal. Orion… Orion si přál, aby si mohl říct, že synův nedostatek reakce ho zklamal, ale fakt, že syn nebyl překvapený matčinými činy, ťal do živého.

„Je mrtvá, že?“ Sirius spíš prohlásil, než se ptal. „Belatrix ji zabila?“

„Ne, Belatrix ji nezabila,“ odpověděl Cygnus, ale nezpochybnil, že Walburga nepřežila.

„Má… má to co dělat s tím, proč Lovec bouří včera opustil svoji hodinu?“ zeptala se Andromeda a pohledem přejížděla od otce k strýci. Ted jí stál po boku.

„Vlastně… ano,“ souhlasil Orion zdráhavě. „Dokázal Belatrix zachránit. Ale přežili jen oni dva.“

„A zabil matku,“ prohlásil Sirius s nečitelným výrazem.

„Siriusi…“ začal Orion, vztáhl ruku a položil ji synovi na rameno.

„Co? Říkáš to, jako bys to nečekal,“ pronesl Sirius tiše a trochu pokrčil rameny.

Zbytek rodiny se na něj podíval zděšeně, až se pod jejich pohledy scvrkl.

„Co kdybys jim vysvětlil, proč si to myslíš, mrně?“ nadhodil Ted Siriusovi, který se pod jejich pohledy ošíval celý nesvůj.

„No… Byla to matka. Nepamatujete si, jak nás přesvědčovala, že musíme Lovce bouří zabít?“ začal Sirius tiše s pohledem upřeným do dlaní. „Když byla zavržena, kam myslíte, že mohla jít? Co myslíte, že se pokusila udělat?“

Při tom všichni ztuhli, podívali se na sebe a pak na Siriuse. „Myslel… myslel jsem, že je to zjevné. No, všichni jsme viděli Belatrixinu vzpomínku…“

„Ty jsi mu ji ukázal?!“ zasyčela rozzlobená Andromeda na strýce.

Orion pokrčil rameny a povzdechl si. „Je mým dědicem a trval na tom. Byla to jeho volba.“

„Ještě ani nechodil do Bradavic!“ protestovala Andromeda.

„Je to v pohodě,“ klidnil ji Sirius. „Otci to zabránilo být jako matka. Potřeboval jsem vědět proč.“

Není to v pohodě!“ zavrčela Andromeda. „Nemělo by to nikdy být v pohodě! Ta vzpomínka byla o zabíjení! To by nemělo vidět žádné dítě!“

„Andy,“ přerušil její výtky Tedův pevný hlas. „Podívej se na Siriuse.“

Neochotně tak udělala a obrátila se na mladého bratrance. Viděla, že jí pohled vrací ocelové ostré šedé oči, které se nepodrobí, neucuknou.

„Možná to ode mě bylo pitomé, možná to bylo sobecké…“ souhlasil Sirius tichým, netečným hlasem. „Ale… musel jsem vědět. Jinak… Jinak byste mě všichni nenáviděli.“

„Nikdy bych…“ protestovala Andromeda rychle a Sirius sebou trhl a přikývl.

„Promiň, Dromedo. Myslím otce, strýce, matku, tetu… všichni z rodiny kromě možná strýce Alfarda,“ opravil se Sirius rychle a usmál se na ni. „Jen… Nechápu smysl vší té nenávisti. Nechci chodit kolem a ubližovat lidem, kteří mi nikdy nic neudělali. Proč by mi mělo vadit, čím jsou něčí rodiče? Nejsou jimi. Jako já nejsem mými rodiči. Můžu ublížit někomu, kdo se snaží ublížit tobě nebo někomu, koho znám, ale…“

Nastala pauza a pak pokrčil rameny. „Ale o tom jsi nemluvila, že?“

„Ach, Siriusi,“ povzdechla si Andromeda, vstala a přešla k bratranci, aby jej objala.

Slabě se na ni usmál. „Díky, Dromedo. Jen… Tak to prostě je.“

Orion se zamračil, protože syn se na něj odmítal podívat. Chtěl mu říct, že by se takto proti němu nikdy neobrátil. Že by se k němu nechoval jinak, ani kdyby nekráčel v jeho stopách a byl zařazen do Nebelvíru.

Ale nebyl si jistý, jestli by to dokázal. Ztráta Siriuse by nebyla takovým nebezpečím jako postavit se Lovci bouří. Rebelující Sirius by byl skličující, zklamáním, ale nebyl by takovým zemětřesením, jaké zažili.

Přemýšlel, jestli to bylo dalším znamením, jak šílené bylo vše na něm, na nich, než se toto všechno přihodilo.

Takže se to nepokusil popřít. Nediskutoval nad synovým prohlášením, namísto toho mu dal ruku na rameno a lehce stiskl. Pak pohlédl na Cygnuse.

Cygnus seděl zhroucený a s přivřenýma očima na židli a vypadal, jako by se svět najednou změnil na neznámé místo. Muž ztracený ve faktech, která si teprve nyní začal uvědomovat a přemýšlel, kam jeho život teď zamíří. Ten naprostý nedostatek překvapení nebo zármutku u Siriuse jím otřásl hlouběji, než by čekal.

„Je to zvláštní,“ poznamenal Ted, když sledoval, jak se Andromeda snaží Siriuse utěšit. „Díváte se na svět a kam myslíte, že jdete, jak funguje, co můžete očekávat... A pak na vás padne něco, co vás přinutí uvědomit si, že jste vlastně nikdy neznali ani půlku z toho, co jste si mysleli, že znáte.“

Cygnus pomalu otevřel oči a přikývl. Studoval mladého muže, který se mu stane zetěm.

Ten chlapec byl zvláštní. Vždy uvolněný, téměř jako by líný, s bezstarostným úsměvem a přívětivou povahou. Ale měl srdce. Jizvy na jeho zádech to dokazovaly. A jak zachránil Belatrix, dokazovalo, že je inteligentní, mazaný a silný.

A měl zatraceně pravdu. Kdo by čekal, že přivítá do rodiny mudlorozeného, aby si vzal jeho dceru? Celý svět se zbláznil.

Jen seděl, přemýšlel, kam to dovedlo jeho sestru, když se odmítla změnit spolu se světem kolem, a zatnul pěsti. Možná bylo nejlepší, že se jím nechali zbláznit. Takto alespoň zůstali stále rodinou.

ooOOoo

„No, věci rozhodně nabraly zajímavý směr,“ poznamenal Charlus Potter a usrkl skotskou.

„Ty říkáš zajímavý, já říkám šílený,“ odpověděl Cygnus Black se zamračeným pohledem, když se opřel ve svém křesle.

„Na co si stěžuješ?“ zeptal se Charlus se zvednutým obočím. „Blackovi mají mnohem větší vliv, než měli za celé generace. A taky začali být plodnější.“

„Musíš mi to připomínat, strýče?“ napůl zaúpěl Cygnus. „Po tom všem je Belatrix pořád zaláskovaná do toho zatraceného Lovce bouří. Ignoruje svoji zodpovědnost, odmítá všechny nápadníky a tráví čas blázněním po tom muži!“

„Rozčiluje tě, že po něm blázní, nebo že jí po tolika letech začíná vracet její pozornost?“ odporoval Charlus s pobaveným úsměvem.

„Pořád nemůžu uvěřit, že už je to sedm let.“ Cygnus si ztěžka povzdechl a sesunul se v křesle. „A že už jsem dědeček.“

„Dědeček metamorfomágů,“ připomněl mu Charlus. „Dvou.“

„Ano, mladá Casiopea a Antares už působí Andromedě dost potíží,“ pousmál se Cygnus. „Rozkošní malí rošťáci.“

„To jsou,“ souhlasil Charlus pobaveně. „Pořád se snažíš přemluvit Luciuse k zasnoubení Jamese a Narcisy?“

„Hodili by se k sobě,“ bránil se Cygnus se zvednutou bradou. „A rád bych, aby se alespoň jeden člen této generace pro změnu zapletl s čistokrevným.“

„Pořád jsi rozrušený, že se Sirius zasnoubil s tou Evansovou?“ poškádlil jej Charlus s vítězným úsměvem. „Myslel bych, že se ukázala být víc než hodná toho úkolu. Primuska s pozoruhodnými schopnostmi ve formulích a lektvarech.“

„Ano, a má stejně zatracené oči jako Lovec bouří,“ zachvěl se Cygnus. „Jak se do nich může dívat a nerozklepat se, to je mi záhadou.“

„Nechápu, proč ti Harry po těch letech přijde děsivý. Od zatočení s Voldemortem nedělá nic jiného, než že učí,“ zavrtěl hlavou Charlus. „Upřímně, musíš být tak nepřátelský vůči svému pravděpodobnému zeti? I s Tedem vycházíš dobře.“

„Ted je dokonale ochotný nechat mě, abych ho šikanoval a zastrašoval, jako by měl správný zeť dělat!“ vykřikl Cygnus. „To zatracené monstrum mě může roztrhat na tisíc malých kousků, aby mnou nakrmil běhnice, aniž by se zarazil v chůzi.“

„Ano, ale nemůžeš popřít, že je efektivní v tréninku svých studentů.“ Charlus se usmál a usrkl drinku. „A má z toho užitek celá naše společnost. Než dostudují, mají skupinu pevných přátel, se kterými prošli peklem.“

„Já vím. Musím přiznat, že mě hodně uspokojil Andromedin výraz, když si uvědomila, že s kamarády porazila celou četu trénovaných bystrozorů poté, co se jim zvrhla oslava,“ přitakal Cygnus se slabým úsměvem.

„Dokázal jí Edgar Bones odpustit?“ zeptal se Charlus a uchechtl se.

„Jakmile si uvědomil, že by o víc přišel, kdyby se provalilo, že ho nejenom porazila, ale také opila, rozhodl se, že bude lepší ji naverbovat,“ uchechtl se Cygnus. „Andromeda dostává nabídky od bystrozorů pravidelně jako hodinky.“

„Myslel bys, že mít jejího manžela mu bude stačit,“ podotkl Charlus s úsměvem.

„Ted je podle jeho názoru až příliš bezstarostný. To Andromeda je ta zlá.“

„Pravda,“ zasmál se Charlus. „Jsi pořád zklamaný, že Malfoyovi se ukázali být tak… nedostateční?“

„Myslíš, jestli pořád toužím po jejich krvi, protože ten jejich spratek přišel žádat o Narcisinu ruku poté, co se bolestně vyjasnilo, že jeho otec byl jedním z těch bastardů zapojených do záležitosti s Belatrix?“ oponoval Cygnus zamračeně. „Přijal jsem, že tvůj bratranec chrání toho kluka, aby neplatil za hříchy svého otce, ale jestli ten blázen svoji žádost zopakuje…!“

„Ano, tedy, když se vezme, že jen ta jedna stačila, aby si Lucius konečně umyl nad tou celou věcí ruce, budu to počítat jako vítězství,“ souhlasil Charlus.

„To jistě,“ přikývl Cygnus a zamyšleně stiskl rty. „Myslím, že už nám zbývá jen budoucnost, která ukáže, co pro nás chystá.“

„A kolik vnoučat budeš mít k rozmazlování,“ poškádlil jej Charlus.

„Dokud nebudou mít ty děsivé zelené oči,“ souhlasil Cygnus. Nerad si přiznával, jak pravděpodobné to bude.

„Samozřejmě, synovče, samozřejmě,“ přitakal Charlus lehce škádlivě.

 

Konec

 

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: jerry - 05.08. 2023
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Archivované komentáre


Re: Kapitola 19. Od: Ganlum - 14.06. 2022
Nejmilejší Lupinko a Marci, děkuji Vám za skvělý výběr, krásný překlad a betaci povídky, která mě náramně pobavila. Po delší době, kdy jsem neměla moc mentální kapacity na čtení, to bylo velmi osvěžující a vrhnu se do dalšího vašeho kousku. ❤
Re: Kapitola 19. Od: Lupina - 14.06. 2022
Jsem moc a moc ráda, že se líbilo. Tomuto příběhu jsem ve své době docela propadla. Rády tě uvidíme třeba u Dluhu, ten letos skončí. Díky, díky, sestro nejen při koštěti :-)

Re: Kapitola 19. Od: Neprihlásený - 31.05. 2022
Tahle se mi moc libila, byla jsem smutna, ze uz je konec, moc dekuji vsem, kdo si dali praci s prekladem.

Re: Kapitola 19. Od: larkinh - 26.11. 2021
Komentář a poděkování nakonec, protože nemám tolik času číst, tak čtu jen dokončené překlady. Klaním se před tou hromadou dřiny a potu a času, které jsi překladu věnovala, a jsem ti za to nesmírně vděčná. Tohle byl úžasný příběh, napínavý jak natažená guma. jestli bude verze ke stažení, tak si ji rozhodně opatřím. Ještě jednou díky za překlad.
Re: Kapitola 19. Od: Lupina - 14.06. 2022
Se zpožděním děkuji za komentář, larkinh. Verzi ke stažení plánuju vyrobit, ale na to musím mít náladu. Mám desetileté resty. Měla bych se nad sebou zamyslet ;-)

Re: Kapitola 19. Od: Elka_Sammi - 12.11. 2021
Velmi působivá povídka. Čtivá, napínavá, originální. Časový paradox uchopený úplně z jiného úhlů. Možná jen prostá změna paradigmatu, jak by řekl Severus z Roku. Bylo velmi zajímavé sledovat proměnu Belatrix. Celkově sledovat Potterovi i Blackovi mě bavilo. Otevřel se úplně nový svět, kde chybí mnoho čistokrevných rodin či jejich členů, ale zase dostaly “druhou” šanci rodiny jiné. A nakonec náznak naděje pro Lovce Harryho, zažít si a prožít možná “normální” zbytek života, a nevyjít z toho jen zlomený a nedůvěřivý. Závěrem, další a další povídky přesně podtrhují to, proč se na tyto stránky téměř denně vracím už mnoho mnoho let. Tleskám Vám všem, co se na tom podílíte.
Re: Kapitola 19. Od: Lupina - 14.06. 2022
Se zpožděním děkuji za komentář. Jsem moc ráda, že se líbilo. Povídka byla netradiční a úplně jiná, takže jsem se s ní musela podělit. Díky.

Re: Kapitola 19. Od: lenus - 10.11. 2021
Poviedka na ktorú som sa každý týždeň tešila, škoda že už je koniec… ale dokonalý, to párovanie bolo logické, skvele :) ďakujem za osviežujúce dialógy čistokrvných , preklad bol fantasticky, takisto aj výber poviedky, diky! :)
Re: Kapitola 19. Od: Lupina - 11.11. 2021
Těší mě, že se líbilo a moc děkuji za komentář, lenus.

Re: Kapitola 19. Od: kakostka - 10.11. 2021
já myslím, že i konverzačka od Chilorda bude skvělá a ve vašem skvostném překladu... romantika netřeba, akční scény taky ne, jsem na ni zvědavá. A určitě si ji dá do záložky TOP a budu se vracet, přečíst si v klidu rozhovory páprdů Blacků a k tomu další dialogy. Přiznám se, že bojové scény asi opět přeskočím. Začátek ještě šel, když animoval postavy z bláta, úlomků atd, ale ten zbytek, to teda eeeee děkuju.
Re: Kapitola 19. Od: Lupina - 10.11. 2021
:) Naprosto rozumím, že krvavé scény nemusíš. Já taky ne. Ale nicméně zbytek povídky je hrubě převýšil, takže jsem ji musela přeložit. Blackové a Potterové byli prostě skvělí. A Moody taky. Děkuji moc za komentář, kakostko.

Re: Kapitola 19. Od: katrin - 09.11. 2021
Tak taky epilog “si necham libit” - slovenska fraza mi narychlo neprisla na rozum. Dakujem za netradicnu poviedku. Pri konecnom parovani mi padla brada ;)
Re: Kapitola 19. Od: Lupina - 09.11. 2021
To párování bylo opravdu nečekané, že? I když zodpovědný Sirius mohl Lily přitáhnout. Děkuji za komentář, katrin.

Re: Kapitola 19. Od: Gift - 09.11. 2021
To byl zajimavy konec zajimave povidky. Mela jsem ho cekat a stejne jsem ho necekala. :-) Snesla bych trochu vic romantiky? Snesla. Chybela mi u teto povidky? Nechybela. Ke konci jsem si rikala, ze bych se rada dozvedela neco vic o Harryho cestovani casem. Jak se vlastne dostal do minulosti? A jak je mozne, ze nezmenil budoucnost, zvlast kdyz zabil tolik smrtijedu? A nebo to byla jina, vice plynula teorie o cestovani v case, jako u vaseho druheho aktualniho prekladu? To je snad jedine, co bych autorovi mohla vytknout. Mozna to tak ale bylo mysleno naschval. Kdo vi... At tak ci tak, bylo to rozhodne neco zcela jineho a ja jsme velmi rada, ze jsem si to mohla na techto strankach precist. Moc dekuji, byla to drsna jizda! :-)
Re: Kapitola 19. Od: Lupina - 09.11. 2021
Já myslím, že autor se záměrně nezabýval teorií o cestování časem. Naznačil, že šlo o magický incident, dostal Harryho do minulosti a tam ho nechal jednat. Možná to tak chtěl, aby byl děj údernější. Kdyby se víc soustředil na časové záležitosti, možná by povídka ztratila spád. Ale to neznamená, že si nemůžeme domýšlet, že. Dělat si FF na FF. :-) Škoda jen, že už se nedočkáme nějakého pokračování, z toho je mi smutno. Ale rozhodně se dočkáme překladu Chilordovy druhé povídky. Tam tedy romantiky víc nebude, ale vztahy se řešit budou... Děkuji moc za komentář, Gift. Jsem ráda, že tě závěr nezklamal.

Re: Kapitola 19. Od: zuzule - 09.11. 2021
Paradni povidka s uzasnymi dialogy. Dekuji za dalsi skvost do ctecky. :)
Re: Kapitola 19. Od: Lupina - 09.11. 2021
Těší mě, že se líbilo. Díky za komentář, zuzule.

Re: Kapitola 19. Od: MichelleF - 09.11. 2021
Ach jo, tato povídka mi bude chybět, byla naprosto jiná a originální. Jen bych Lili přála Severusovi, ale tady je vše jinak.. Myslím, že tato Bella si zaslouží šanci, opravdu se změnila a pochopila. A už teď se těším na další povídku od tohoto autora, krev mi rozhodně chybět nebude.
Re: Kapitola 19. Od: Lupina - 09.11. 2021
Opravdu to bylo zas něco jiného, že? Baví mě, jak je svět FF široký a košatý. Škoda jen, že toho času není víc. Po téhle povídce jsem dostala chuť na nějakou prima Belu. Tahle se nakonec dost změnila a opravdu si šanci zaslouží. Děkuji moc za komentář, MichelleF.

Re: Kapitola 19. Od: Jacomo - 09.11. 2021
Páni, tak jsme na konci povídky! A že to byla jízda! Těším se, až si to přečtu znovu, protože si nutně potřebuju vychutnat všechny ty rozhovory Charluse s Cygnusem, o trefných ironických poznámkách Lovce bouří nemluvě. A Belatrix se její vytrvalost vyplatila - když jí Harry začíná vracet pozornost :-) Moc děkuju za zprostředkování této výjimečné povídky, Lupinko a Marci. Vůbec se nedivím, že jste jí nedokázaly odolat, protože je to fakt něco. Ve vašem podání se mi to skvěle četlo a nedočkavě jsem vždycky vyhlížela další kousek. Jsem si jistá, že mi Chilordem zhmotněné postavy nejen z Blackovského rodokmenu budou moc chybět. Děkuju.
Re: Kapitola 19. Od: Lupina - 09.11. 2021
Jízda sice končí, ale teď už si ji můžeme dát nepřerušovaně celou. Ty rozhovory byly úžasné. Ale mně se líbilo i pojetí Brumbála. Přišel mi hodně lidský - měl své chyby jako každý, dokázal se postavit ze svého zaměstnance, prostě nebyl prvoplánový zloun. No prostě mě těší, že jsem na tento skvost natrefila a mohla ho přeložit. Děkuju moc za komentář, Jacomo, těším se, až to probereme osobně i s ostaními...

Re: Kapitola 19. Od: denice - 08.11. 2021
Ach jo, že už musí být konec... S těmi starými pardály se budu moc těžko loučit, opravdu mi přirostli k srdci. Skvělá generace. A skvělý příběh. „Rozčiluje tě, že po něm blázní, nebo že jí po tolika letech začíná vracet její pozornost?“ odporoval Charlus s pobaveným úsměvem." - To mě dostalo. Tedy, doufala jsem, samozřejmě, a taky jsi leccos naznačila, ale tohle je geniální - Belatrix je Blacková, ta to nevzdá. Lovec bouří nebo ne, má to chlapec spočítané :-D A Narcisa s Jamesem, to je prostě bonus :-D Lupino a marci, moc děkuji za tento skvost!
Re: Kapitola 19. Od: Lupina - 09.11. 2021
Staří pardáli byli úžasní. Jak se dokázali postavit k věci. A jak si dokážou přiznat, když je někdo se zelenýma očima děsí :D Harry nemá šanci. Bela má jasno, kdo je její vyvolený, a jako Blacková si jde za svým cílem. Podezřívám, že stejně tak to má i Cisa, akorát ta na to šla víc zmijozelsky a zajistila si podporu tatínka :D Moc děkuji za komentář, denice. Náramně mě těší, že se líbilo.

Re: Kapitola 19. Od: Jimmi - 08.11. 2021
A je to tady. Koniec. Mám dojem, že to bola po dlhom čase poviedka, s ktorou som začala vôbec čítať (a stíhať) poviedky na tomto webe. Nedokončené myslím. Ja som z nej bola nadšená od začiatku, každá jedna kapitola to len vylepšovala. Vlastne to bol kompletne alternatívny svet... A sranda, ako ste to nazvali že rozhovor starých šľachticov... neviem prečo ma napadlo, že starých páprdov... Ďakujem krásne za parádny preklad a za takýto koniec pre Bellatrix... myslím s Lovcom búrok.
Re: Kapitola 19. Od: Lupina - 09.11. 2021
Je to takový zvláštní pocit, že je konec. Je mi smutno, ale zároveň jsem šťastná, že jsme to daly. Protože toto je ten druh povídky, ke které se vrátím. A jelikož ta angličtina byla náročnější, v češtině si to užiju víc. A jsem moc ráda, že se líbilo. Moc děkuji, že sis udělala čas a četla a komentovala, Jimmi, vážím si toho.

Re: Kapitola 19. Od: sisi - 08.11. 2021
Děkuji za překlad, děkuji za dobrý konec a děkuji za krásný svět, který musí páprdové Potteři řešit, včetně vnoučat s hrozivě zelenýma očima. Cygnus a Charlus jsou pravděpodobně stejně staří, ale díky generačnímu rozložení je jeden z nich strýcem druhého, což z něj dělá pra pra dědečka klanu zelenookých potvor. :-) Děkuji.
Re: Kapitola 19. Od: Lupina - 09.11. 2021
Já děkuji za komentář, sisi. Jsem ráda, že se líbilo.

Re: Kapitola 19. Od: Octavie - 08.11. 2021
Jsem smutná, že povídka už skončila. Měla správné grady. Ten konec mě překvapil/potěšil, vždycky se ráda dozvím vývoj postav po letech. Nová generace bude zbrusu nová, tak to má být. Vzniklé páry jsou neobvyklé, já třeba mám ráda Severuse s Lily, ale tady si našli jinou známost. No jo, o Severusovi tam ani nic nebylo. Už na něj nezbyla Blackova:-). I když možná bratr Siriuse? No nevadí:-D. Hrozně se mi tu líbily rozhovory a vůbec ta interakce mezi čistokrevnými, kteří, jak se zdá, mají všichni vazby snad až na královnu Viktorii, tchyni Evropy :-). Moc děkuji za krásný čtenářský zážitek a těším se na další.
Re: Kapitola 19. Od: Lupina - 08.11. 2021
Severuse si budeme muset vynahradit v nějaké další povídce :-) Ale zas tady zcela jistě netrpěl jako v kánonu, takže bod navíc pro autora. Rozhovory jsme si taky moc užívaly. Děkuji za komentář, Octavie.

Re: Kapitola 19. Od: luisakralickova - 08.11. 2021
Velké díky, čarodějky, za skvostný překlad. Netradiční povídka s nečekaným párováním, barvité dialogy i spousta akce. Těším se, co dalšího zase vypátráte, a nemusí to být ani děsivé zelené oči.
Re: Kapitola 19. Od: Lupina - 08.11. 2021
No, já myslím, že než budou další zelené oči (povídka od tohoto autora je opět o Harrym), tak si dáme jedny černé ;-) Tedy až po Dluhu. Anebo zelené a pak černé, mělo by to vyjít na rok 2023. Chci tím říct, že už máme plán na celý rok 2023, jen není pevně dané pořadí povídek. Moc mě těší, že se líbilo a děkuji za komentář, luiso.

Re: Kapitola 19. Od: kakostka - 08.11. 2021
wauuuu, teda, to byla jízda. žasnu. Sice zůstal Harry v téhle ose, ale celá se změnila, takže je jasné, že se to překlopilo jinak. Sirius boduje:-) díky A Cissa, si určitě polepší. Jen, budu to blondáci s chaosem na hlavě? Lily a Sirius je skvělá kombinace, jejich děti budou děsivé, chytré, panovačné... a Bella se snad usadí s Lovcem. věřím, že Harry potřeboval a potřebuje čas, se s tím smířit a ona se mezitím trošku uklidní a přestaví v hlavě. Tetička Wally je hrozná ropucha, nedivím se, že Sirius netesknil. Lupinko, děkuju za úúúúúžasný zážitek, odvedly jste s Marci perfektní práci, tak jako vždy. díky moc. Kdyby byla časem další povídka z této autorské dílny, neřeknu ne, netuším, jestli je něco mání a stojí to za to.
Re: Kapitola 19. Od: Lupina - 08.11. 2021
Konečné párování překvapilo, ale nakonec dává smysl, že? Co se týká Cisy, staří pánové sice můžou plánovat, ale Cisa už od Jamsova prvního ročníku věděla, že tento Potter má potenciál, takže ta by si Jamese nabrnkla i bez jejich intervence :D A Cygnuse čekají další příbuzní s děsivě zelenýma očima :D Od tohoto autora je ještě jedna povídka hodna překladu. Jiná. Ale já se neskutečně bavila, i když se tam probíralo docela vážné téma. A nebude tam akce jako tady. Žádné masakrózní scény. Takže se těš v roce 2023. Nabeton jsem ji zařadila do plánu, i když Marci to asi ještě neví, hihi. Zatím jsem jen nadhazovala, co nás za rok čeká. Děkuji moc za komentář, kakostko. Těší mě, že se líbilo.
Re: Kapitola 19. Od: kakostka - 08.11. 2021
Mnam, dalsi povidka je skvela????, uz se na ni tesim... zelene oci budou krasne, u Lily to zacalo... A diky Harrymu budou pokracovat v dalsi linii. cissa je starsi nez James, ze? Ale, ze ma na nej spadeno se ukazovalo uz v predchozich kapitolach. Takze zadny div. Stara garda byla skvela, vcetne uvedomneni si, co vse mohlo byt jinak. Sirius to rekl jasne a my vime, jak tp mel Siri s tatou v kanonu a v Dluhu... Konverzacni povidka bude paradni. Rozhodne nebudu postradat potoky krve, mozek na zdi atd. To bylo i tady na x let dopredu.

Re: Kapitola 19. Od: Claire - 08.11. 2021
A zazvonil zvonec.... to je škody nadělané... Taková krásná povídky, suprově přeložená - bude mi chybět. Poslední kapitola byla skoro fádní a nijaká ve srovnání s předchozí masakrózní akcí, ale vše zachránil jeden téměř státotvorný rozhovor. Málo platné, stará garda "šlechticů" může být ujetá, ale má úroveň a šmrnc ( určitě většina z nich). Moc a moc děkuji vašemu překladatelskému minikolektivu za skvostnou perlu a sobecky sobě popřeji, abyste i při příštích lovech měly stejně šťastnou ruku. :-D
Re: Kapitola 19. Od: Lupina - 08.11. 2021
Moc mě těší, že se líbilo. Autor má ještě jednu povídku, ta je jiná, hlavní jsou v ní dialogy, ale do té se pustíme též. Ovšem až dokončíme Dluh. Taky se mi tito "šlechtici" moc líbili. Měli šťávu a jejich dialogy mě neskutečně bavily. Děkuji moc za první komentář u závěru této nezapomenutelné povídky, Claire.

Prehľad článkov k tejto téme:

Chilord: ( Lupina )08.11. 2021Kapitola 19.
Chilord: ( Lupina )02.11. 2021Kapitola 18.
Chilord: ( Lupina )19.10. 2021Kapitola 17.
Chilord: ( Lupina )12.10. 2021Kapitola 16.
Chilord: ( Lupina )28.09. 2021Kapitola 15.
Chilord: ( Lupina )21.09. 2021Kapitola 14.
Chilord: ( Lupina )14.09. 2021Kapitola 13.
Chilord: ( Lupina )31.08. 2021Kapitola 12.
Chilord: ( Lupina )24.08. 2021Kapitola 11.
Chilord: ( Lupina )17.08. 2021Kapitola 10.
Chilord: ( Lupina )10.08. 2021Kapitola 9.
Chilord: ( Lupina )27.07. 2021Kapitola 8.
Chilord: ( Lupina )13.07. 2021Kapitola 7.
Chilord: ( Lupina )06.07. 2021Kapitola 6.
Chilord: ( Lupina )29.06. 2021Kapitola 5.
Chilord: ( Lupina )18.06. 2021Kapitola 4.
Chilord: ( Lupina )08.06. 2021Kapitola 3.
Chilord: ( Lupina )01.06. 2021Kapitola 2.
Chilord: ( Lupina )25.05. 2021Kapitola 1.
. Úvod k poviedkam: ( Lupina )24.12. 2020Úvod