Preklady fanfiction Harryho Pottera

Nejvyšší čas na změnu, kapitola 3., část 3.

Položila obrázek před ně na stůl a všichni pozorovali, jak se Snape usmívá, když se znovu ponořila do knihy.

„No,“ shrnul to Ron, „jestli nechce, aby někdo věděl, že ve skutečnosti je opravdu milý chlápek, musí teď zatraceně zuřit.“

Snape zatraceně zuřil. Sovy tu nechávaly Huláky od okamžiku, co se včera v ranních novinách objevila ta prokletá fotografie. Vzdal to. Jednoduše nechal otevřené okno do kuchyně a na dveře laboratoře umístil kouzlo proti vyrušení, aby neslyšel neustálou kakofonii ječících dopisů, které přistávaly na jeho kuchyňském stole.

Listy byly dost otravné, ale opravdu naštvaný byl sám na sebe. Dopřál si jeden jediný mizerný nestřežený okamžik hrdosti na svou studentku, a ten byl zachycen fotoaparátem. Kratiknot se mohl celý den rozplývat nad bystrou žákyní a nikdo ho neobvinil, že je chlípník. Minerva byla vždycky velkorysá ve své hrdosti i chvále. Za všechna ta léta, co učil, nikdy žádného studenta sebeméně nepochválil, kromě občasného veřejného projevu podpory pro potomka Smrtijeda, a už tehdy se pyšnil tím, že tato podpora byla sotva patrná a dvojsečná.

Ale stačil jeden krátký okamžik sebeuspokojení a udělal ostudu nejen sobě, ale s největší pravděpodobností také zničil Grangerové pověst. Smyslem tohoto procvičování bylo umožnit jí nový začátek, aby si mohla najít slušné zaměstnání. Teď její jméno vláčeli bahnem, protože si dovolil být hrdý na to, jak moc se snažila vydrápat se z jámy, kam ji svět uvrhl.

Bylo víc než pravděpodobné, že si ten skandál ani neuvědomovala. Věděl, že se nikdy neobtěžovala číst noviny. Její otravná vydra rozhodně zněla dostatečně šťastně, když vklouzla dovnitř a ohlásila, že Hermiona jde na oběd s dementním duem. Zamyslel se nad tím načasováním. Ve svých dopisech je sotva zmiňovala a byl si jistý, že se s nimi v poslední době nevídala, protože začala famfrpálová sezóna. Teď spolu obědvali, zatímco on se vyhýbal své vlastní kuchyni.

Vehementně zaklel a pustil se do drhnutí pracovního stolu, z něhož ho vyrušilo až vyzvánění jeho ochran. Zvedl hlavu a přimhouřil oči, zatímco pohlédl na schody ze sklepa.

S hůlkou v pohotovosti otevřel vchodové dveře, ale schoval ji, když viděl, kdo za nimi stojí.

„Dobré odpoledne, Minervo. Nečekal jsem tě. Pojď dál.“ Otevřel dveře dokořán.

„Dobré odpoledne, Severusi. Myslela jsem, že tě konečně vezmu za slovo s tím pozváním na čaj.“

„Kdy jsem byl takový blázen, abych je vyslovil?“

„Myslím, že to bude už tak šest let, a byl jsi tenkrát opilý.“

Ušklíbl se a vedl ji do obývacího pokoje, kde sundal hromadu knih z křesla na podlahu, aby pro ni uvolnil místo.

Věnoval jí významný pohled, zvedl obě obočí a řekl: „Půjdu dát vařit vodu.“

Další sova prolétla oknem, aby upustila do košíku na stole červenou obálku a on ji zneškodnil hůlkou, přičemž ve svém zápalu omylem nechal zmizet i košík. Na podnos vyskládal čajový servis, přidal pár kousků mudlovského zázvorového koláče a všechno přenesl do obývacího pokoje.

Položil tác na nízký stolek u pohovky a usadil se v křesle. „Tak mluv. Co přivádí ředitelku Bradavic do mého ostudného příbytku? Přišla jsi mě prosit, abych přijal učitelské místo, když jsem se tak proslavil svým doučováním?“

Minerva se zamračila. „Víš, že bych tě zaměstnala, kdybych mohla, Severusi. Školní rada by mě nenechala ani dokončit můj návrh.“ Předklonila se, nalila dva šálky čaje a do obou přidala smetanu a cukr, než mu jeden podala. „Já nejsem Albus a předpokládám, že s tebou nemusím hrát hry. Ty moc dobře víš, proč tu jsem.“

„A přesto bych to rád slyšel nahlas,“ ušklíbl se.

„Tak dobrá. Proč Hermiona, Severusi? Vůbec se ti nepodobá, že bys někomu pomáhal bez nějakého osobního prospěchu.“

„Nepodobá se mi to?“

„Nehraj si se mnou, Severusi. Jsi až moc zmijozel na to, abys něco dělal bez důvodu. Za všechna ta léta, co jsem s tebou pracovala, jsem nikdy neviděla, aby ses osobně zajímal o nějakého studenta. Proč teď? Proč slečna Grangerová?“

„SEVERUSI SNAPE! MĚLI TI DÁT MOZKOMORŮV POLIBEK! TVOJE BEZDUCHÉ TĚLO MĚLI SVRHNOUT Z HRADEB AZKABANU! NECH TU NEVINNOU DÍVKU BÝT, NEBO TĚ DOPADNU A OSOBNĚ SE O TEBE POSTARÁM!“

Severus nechal Hulák řvát a seslal kolem nich tišící kouzlo. „Vystihuje toto tvé pocity, Minervo?“

„Co to pro všechno na světě bylo?“ zeptala se, viditelně otřesená.

„Moje pošta od fanoušků. Poslední dva dny jí dostávám víc než obvykle. Ne však tolik, jako když jsem byl osvobozen.“

„Ne, mladý muži, to vůbec nevystihuje mé pocity. Nechci tvou krev, aby bylo jasno. Zasáhl jsi přímo do černého, když jsi mě přiměl uvědomit si, že jsem se nikdy nesnažila zjišťovat, proč slečna Grangerová škole neodpověděla. Přiznám se - kromě toho, že jsem měla plné ruce práce s opravami a nadcházejícím rokem, mohlo trochu urazit mou pýchu, když se nikdo ze Zlatého tria neobtěžoval vrátit a dokončit vzdělání ve škole, která byla kvůli nim téměř zničená.“

„Kvůli nim?“

„Dobrá, kvůli nám všem. Ale nemůžeš říct, že pan Potter nebyl hlavním důvodem, proč na školu zaútočili.“

„Ano, mohu. Ujišťuji tě, Minervo, že kdyby Potter zemřel se svými rodiči, Bradavice by padly před téměř dvaceti lety. Kvůli studentům, jako je slečna Grangerová.“ Odložil šálek na stůl a naklonil se blíž.

„Minervo, pro jednou ti to vysvětlím jednoduchými výrazy, kterým vy nebelvíři dáváte přednost. Udělal jsem, co jsem udělal, abych odčinil něco, co jsem způsobil, když jsem byl stejně starý, jako je teď slečna Grangerová. Udělal jsem, co jsem udělal, aby studenti jako ona měli šanci bojovat v našem světě. Udělal jsem, co jsem udělal, protože to bylo správné, ne pro jakýkoli záludný pokus o osobní zisk.

Přiznávám, že když jsem poprvé uviděl slečnu Grangerovou, jak vegetuje v té malé cele, které říkají kancelář, velmi mě to pobavilo. Ta holka byla vždycky osina v mém zadku. To ale neznamená, že jsem nebyl rozzuřený, když jsem si uvědomil, že tahle její směšná práce je to nejlepší, v co může v našem světě doufat. Dokonce i já dokážu uznat, že představuje to nejbrilantnější z nás. A představa, že jí byla odepřena budoucnost? Dokážu se smířit s tím, že moje schopnost získat zaměstnání je kvůli mým činům a volbám nulová, ale já jsem skoro neumřel v té zatracené chatrči proto, aby nejlepší studentka, jakou jsme za poslední desetiletí měli, mohla být jen zatracenou úřednickou myší.“

„Dobrá,“ konstatovala Minerva, „tohle to docela jasně vysvětluje.“ Odložila šálek na otlučený talířek a vzala si plášť, ale pak znehybněla a obrátila se k němu. „Kromě úsměvu, Severusi. Dokázala bych na prstech jedné ruky spočítat, kolikrát jsem tě viděla umívat se, a to by mi jich ještě pár zbylo. Jsi si jistý, že tu není nic, co bys mi chtěl sdělit?“

Severus se zamračil. „Můj nešťastný výběr výrazu tváře znamenal jen to, že jsem byl poměrně hrdý na to, jak čelila výzvám, před které byla postavena. Nic víc.“

Chvíli ho upřeně pozorovala, ale pak se stáhla. „To je skutečně tragické. Musel jsi přijít o práci, aby sis uvědomil, jak uspokojující může být učení. Vždycky jsi byl zvrhlý tvor, Severusi.“

Odfrkl si a vstal, aby ji doprovodil ke dveřím.

xxx

A to, že udělal to, co udělal, nemělo absolutně nic společného s tím, že na něj byla milá…

Pchá.