Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Když voda opadne

6. Pro větší dobro

Když voda opadne
Vložené: Jacomo - 23.10. 2021 Téma: Když voda opadne
Jacomo nám napísal:

Když voda opadne

After The Flood

Originál: https://www.fanfiction.net/s/9152048/1/after-the-flood

 

Autor: hiddenhibernian

Překlad a banner: Jacomo   Betaread: Ivet

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 6 – Pro větší dobro

 

13. března 2005, 12 hodin
Londýn, Bermondsey Street 251 – byt č. 11

Jakmile byly zveřejněny novinky o osvobozujícím rozsudku Grangerové, Draco se pustil do práce a začal sledovat tiskové zprávy. Zajistil, aby bylo v jejím bytě zřízeno letaxové spojení, samozřejmě přísně střežené, takže kdyby se potřebovali sejít, už se nebude muset schovávat před ministerstvem.

Když Draco zjistil, co se skutečně stalo v bitvě o Bradavice, přirozeně si představoval, jak bude ten příběh přijat. Realita ale výrazně předčila jeho očekávání. Hermiona naštěstí zvládla působit při cestě na ministerské slyšení patřičně vznešeně a stoicky trpící, tudíž její jediná čerstvá fotka, která byla donekonečna kopírovaná, náramně pasovala do dramaturgie.

Veřejnost nikdy nedokázala odolat dojemnému příběhu a tenhle byl melodramatický až na půdu. Ikona kouzelnického světa, která ušlechtile obětovala sebe a svého nejlepšího přítele, aby zničili Voldemorta, tiše trpěla, dokud se její někdejší milenec neprobudil ze sedmiletého kómatu (Věštec jen zřídkakdy dopustil, aby přesnost stála v cestě dobré historce; překrucování údajů byl ještě mírný přestupek). Nesmysly vycházely v tisku už celé roky.

Titulky zahrnovaly celou škálu shrnutí – počínaje vymyšlenými: Z Bradavic do pekla a zase zpátky či Dívka, která plakala, po holou kostru: Grangerová zproštěna viny – Svědek prohlašuje: Poslední část Vy-víte-koho zemřela s Harrym nebo Věděl jsem, že Hermiona je nevinná – tvrdí Longbottom.

Lépe by to nenapsal ani sám Draco.

Kouzelnický svět se drahé slečny Grangerové nemohl nabažit. Draco pojal podezření, že mnozí lidé v sobě stále skrývali pocit viny za to, že ve válce nedělali nic jiného, než že klopili hlavy a schovávali se, a teď podporováním ‘své’ Hermiony vyvolávali dojem, jako kdyby jistým způsobem bojovali na její straně. Nehledě na skutečnost, že ji před šesti a půl rokem celkem spokojeně vystrnadili do exilu a od té doby si na ni v podstatě nevzpomněli.

Draco pro tentokrát tleskal krátké paměti kouzelnické veřejnosti a tendenci podléhat sebeklamu. Mnohé mu to usnadňovalo. V tuto chvíli si tedy s veřejností starosti dělat nemusel, obavy v něm vyvolávala jiná složka jeho spletitých plánů.

***

Jakmile měla Hermiona znovu hůlku, propadla horečnaté aktivitě, vedle které bledla i její už napůl zapomenutá příprava na NKÚ.

Nebylo překvapivé, že prvním bodem bylo vztyčení ochranných kouzel okolo jejího bytu. Během jejich putování je sesílala kolem starého stanu Perkinsových tolikrát, že očekávala, že známé formulace přijdou samy od sebe, jak byly zvyklé, tedy téměř bez námahy, jako kdyby předchozích sedm let představovalo jen krátkou mezihru.

Jenže se naneštěstí ukázalo, že s magií to není jako s jízdou na kole. Bylo více než jisté, že po letech, kdy ji nepoužívala, nezačnou kouzla fungovat bez vynaložení dalšího úsilí.

Protego totalum!“ vyhrkla Hermiona, ale bez úspěchu. Byla přesvědčená, že by měla hůlku mírně naklonit, než s ní švihne, ale nedokázala to udělat správně. Tyto ochrany by nezadržely ani trpaslenku. Naštvaně kopla do zdi.

Od okamžiku, kdy kouzelníci z ministerstva uvolnili její magii, cítila, jak v ní šumí, ale prostě nedokázala shromáždit dostatek dovednosti, aby ji převedla do kouzel. Neochotně si přiznala, že možná začala příliš ambiciózně, zhluboka se nadechla a posadila se. Soustředila veškerou svou pozornost na účet za elektřinu, který ležel před ní, napřímila se a vyhrnula si rukávy.

Wingardium leviosa!

Papír se zdráhavě zvedl ze stolu a poslušně zůstal viset ve vzduchu. V Hermioně se cosi otevřelo. Získala víc sebejistoty, a když si s ním začala z rozmaru pohrávat, účet následoval pokyny její hůlky, takže ho se širokým úsměvem na tváři nechala poletovat po místnosti. Po chvíli se upamatovala, že je dospělá čarodějka a poněkud zahanbeně spustila list papíru zase na stůl.

Bude tedy muset začít znovu od začátku: to se dá zvládnout. Naštěstí byla tak nadšená z Ronova návratu, že jí ani nevadilo, že on tímhle nemusel projít. Pro něj to bylo, jako kdyby použil magii naposledy teprve před pár týdny, když bojoval zuby nehty o život. Poprvé v životě tak nastala situace, kdy to, co bylo pro Rona přirozené, stálo Hermionu značné úsilí.

***

„Hermiono!“

Ron vypadl z jejího krbu, praštil kolenem do stolu vedle gauče a málem shodil na zem pestrou sbírku hrnků s vychladlým čajem. Naštěstí zůstaly všechny stát; nechutně vyhlížející škraloup nazelenalého mléka, který v nich plaval, by zcela jistě zničil koberec.

„Co to sakra děláš?“ zeptal se.

Hermiona se s trhnutím probudila; usnula nad Úvodem do přeměňování a s hromadou Příruček kouzelných slov a zaklínadel pro třetí a čtvrtý ročník a Wafflingovou Teorií kouzelnického umění na klíně.

„Jako co to vypadá?“ zakňourala, odstrčila knihy stranou a natáhla se po sponě do vlasů, která jí při spánku spadla. Někdy měla podezření, že její vlasy mají svoji vlastní magii.

„Jako opakování na zkoušky,“ odpověděl Ron pohotově a zamířil do kuchyně. „Nemáš tu nic k jídlu!“ postěžoval si po otevření lednice.

Hermiona ho ignorovala a odklopýtala do koupelny. Než se vynořila, Ron zjevně našel skrýš s dietními suchary pro případ nouze a nadšeně je žvýkal, až drobečky létaly všude kolem.

„Dostat se do formy trvá trochu déle, než jsem čekala,“ přiznala. „Kolik je hodin?“

„Půl jedenácté. Proč?“ odpověděl Ron a přinutil se kvůli tomu odložit suchar.

„Ale ne, měla jsem být v práci před půl hodinou…“ zasténala Hermiona, sebrala mu balíček sucharů a vrhla se na ně. Krátce zvažovala použít na jeden z hrnků zahřívací kouzlo, ale pak to zamítla, protože si nemohla vzpomenout, který z čajů je nejčerstvější. Trvalo čtyři a půl minuty, než se dala do pořádku a našla si nějaké oblečení vhodné do práce. Ron mezitím zůstal stát s pusou dokořán v obývacím pokoji.

„Musím odejít, ale jestli chceš, můžeš mě kousek doprovodit,“ navrhla. Konečně našla kabelku a hodila do ní jablko a mobil. Měla na něm tři zmeškané hovory a příliš mnoho nepřečtených esemesek, což signalizovalo, že to bude velmi dlouhý den.

Ron se na ni podíval, jako kdyby jí narostly dvě hlavy.

„Ty chceš jít fakt do práce? Proč?“

„Pojď, musím zamknout!“ vyhnala ho Hermiona z bytu, vklouzla do bot a posledním pohledem se ujistila, že na nic nezapomněla. „Pořád musím platit účty, nemůžu se jen tak vykašlat na práci.“

Ron dusal po schodech dolů a mračil se.

„Nemůžeš si najít něco v –“ Na poslední chvíli se upamatoval, že se nacházejí v mudlovském světě. „V našich končinách?“

„Určitě můžu,“ souhlasila při sbíhání schodů a východu na Bermondsey Street, „ale nejdřív musím dostat věci pod kontrolu, nemyslíš?“

„Nevykládej si to špatně –“ začal Ron, aniž by dával pozor, kam šlape, a Hermiona ho musela stáhnout zpět na chodník, aby do něj nevrazil rozzlobený kurýr na kole.

„Zatracený kreténe! Koukej, kudy jedeš, ty blbče!“ zařval Ron za naprosto nevinným cyklistou. „Namouduši…“ zamumlal a zároveň zavrtěl hlavou. „Každopádně,“ vrátil se k tomu, o čem mluvil, než byl málem sražený k zemi, „přece víš, že mám peníze, že jo?“

Jasně, že ano. Už si přesně nepamatovala, kdy přišli na to, že v sobě Harry nosí viteál, ale určitě to bylo v době, kdy žili ve stanu. Trvalo několik dní, než někdo z nich připustil, co to pro Harryho znamená.

Přestože Hermiona věděla, že ‘ani jeden nemůže žít, jestliže druhý zůstává naživu’, vždycky v sobě chovala jistou naději, že bude existovat takové řešení, kdy Harry nebude muset zemřít, aby Voldemorta porazil. Dokonce i poté, co Brumbál padl rukou Snapea, dokonce i poté, co Harry přijal ředitelův matoucí odkaz a vydal se na cestu jen s minimální představou o tom, co potřebují udělat, vždycky si zachovala dostatek důvěry v Brumbála, aby věřila, že našel způsob, jak může Harry přežít.

Uvědomění, že neexistuje žádná naděje a že její nejlepší kamarád bude muset kvůli vítězství ve válce zemřít, nakonec její přetrvávající přesvědčení, že Brumbál je všechny nějak dokáže zachránit i ze záhrobí, ukončilo.

Nikdy nezapomene na výraz Harryho očí v onu noc, kdy si o tom konečně promluvili; ve snech ho vídala takového, jaký byl tehdy, a to bylo horší než ty noci, kdy vídala jeho mrtvé tělo.

Tenkrát to byla slabá útěcha, ale aspoň měli čas na plánování; dostatek času, aby Harry sepsal závěť. S charakteristickou velkorysostí odkázal obsah svého trezoru u Gringottů Ronovi, který byl celý život chudý. Hermioně, jejíž samotná existence byla v té době silami vládnoucími kouzelnickému světu opovrhovaná, věnoval dům vznešeného a starobylého rodu Blacků.

Hermiona si uvědomila, že pokud nebyl výnos o oprávněném zabavení majetku v její nepřítomnosti aktualizován, znamená to, že ministerstvo kouzel má ještě pár týdnů času, než jí bude muset předat klíče od Grimmauldova náměstí. Samozřejmě za předpokladu, že je vůbec najde.

„Vím,“ odpověděla Hermiona na Ronovu nevyslovenou nabídku peněžní pomoci. „Ale ve skutečnosti si nemyslíš, že bych to od tebe přijala, že ne?“

„Ne,“ přiznal. „I když nevidím důvod, proč by sis ode mě nemohla půjčit peníze. Jen na získání trochy času pro –“

„Pro opakování učiva Bradavic jsi chtěl říct,“ doplnila suše. Nemohla popřít, že to bylo lákavé navzdory ponižujícím aspektům toho, že se musela vrátit do stejné pozice, v jaké byla, když jí bylo jedenáct.

„Přesně tak. Hele, mohla bys říct, že ti není dobře! Pomohl bych ti s kouzly, jestli chceš,“ navrhl, aby tu myšlenku vylepšil. „Mohl bych zařídit, aby to vypadalo, jako že máš ječivou plíseň nebo něco takového!“

Hermiona si vybavila, jak hledí na hůlku, když mění vzpomínky svých rodičů a maže jim ze života dceru, a otřásla se. Nebyla nakloněna tomu, aby na ni někdo mířil hůlkou. Ani kdyby šlo o Rona.

„Ne, díky,“ odpověděla a Ron protáhl obličej. „Vezmu si tu půjčku,“ vysvětlila rychle, „pokud ti to nevadí. Prosím. Mám nějaké peníze ušetřené a myslím, že budu v pohodě, ale čistě pro případ…“ Vytáhne každou poslední penny z Malfoye, umínila si, ale to nebylo nutné Ronovi vykládat.

Hermiona už viděla dostatek neschopenek simulantů, aby si zapamatovala jméno praktického lékaře z Cannon Street, který je zřejmě rozdával z rozmaru. Královská částka dvě stě padesáti liber jí zajistila několik měsíců na nemocenské z důvodu neexistujícího problému se zády. Její nadřízení tím nebudou potěšeni, ale při troše štěstí je už nikdy neuvidí, takže na tom až tak nezáleželo.

Díky možnosti svobodně procvičovat kouzla, dokud se nezhroutila vyčerpáním, dosáhla rychle úrovně OVCE v některých oblastech, například v ohňové magii, ke které měla vždycky zvláštní vztah, ačkoliv jiné zvládala mnohem obtížněji. I když si libovala v co nejširším používání magie, zachovala si zdravý rozum; například byt v mudlovské oblasti nebyl místem, kde by se dala zřídit provizorní lektvarová laboratoř. Byla si dost jistá, že ji ministerstvo nechává někým sledovat.

Téměř každý den ji Ron vyzvedl a přemístil do Deanova lesa, aby společně cvičili tam, kde je nemohl nikdo vidět. Hermiona možná nevěřila Malfoyovi, ani co by se za nehet vešlo, ale nepochybovala o tom, že ve svém přesvědčení, že by se ministerstvu nic nelíbilo víc, než se jí znovu zbavit, se rozhodně nemýlí.

Bezprostředně po bitvě o Bradavice byli mozkomorové nahnáni do Azkabanu, tentokrát spíš jako vězni než strážní. Pro Hermionu a ostatní zadržené ovšem nepředstavovalo velký rozdíl, na které straně vězeňských zdí se nacházeli. V současnosti byli uvězněni na blíže neurčeném místě; ani ti nejvášnivější kritici ministerstva nemohli přijít s přesvědčivým argumentem proti utajení místa jejich pobytu. Ale s mozkomory nebo bez, Hermiona byla rozhodnutá neposkytnout ministerstvu příležitost poslat ji do Azkabanu za porušení zákona o utajení.

Dle očekávání byla Hermioninou první starostí bezpečnost; žila už příliš dlouho s nutností neustále se v kouzelnickém světě ohlížet přes rameno, než aby se do doby, kdy bude schopná se bránit, dokázala uvolnit. Naštěstí to Ron vnímal stejně a také měl rodinu, která byla mimořádně zběhlá v obranné magii. Netrvalo dlouho a Hermiona byla spokojená, že by se minimálně zvládla vrhnout do boje, kdyby byla napadena, a mohla si dovolit věnovat část energie na něco jiného.

Mezi biflováním starých učebnic a vyčerpáváním svého zápěstí šviháním a máváním procházela výtisky Denního věštce a nedávno vydané knihy o válce, které Ron získal nájezdem na Percyho knihovnu, když byl v kanceláři.

Podle toho, co se Hermioně podařilo dát dohromady, se Malfoyova verze událostí ukazovala víceméně přesná.

Harryho jméno zdobilo všechno od sirotčinců po nově otevřené Kulturní centrum v Prasinkách a bylo neustále zmiňováno v proslovech a debatách. Existovalo ale velmi málo důkazů, že by se lidé, kteří Harryho skutečně znali, účastnili toho, co v kouzelnickém světě platilo za veřejný projev.

To však neznamenalo, že by měl Malfoy pravdu ve všem, a rozhodně to neznamenalo, že by měla převzít svůj náhled na současnou vládu od někoho ze strany poražených.

Vyhnanství neovlivnilo Hermioninu víru, že si domácí skřítci a další magická stvoření zaslouží být svobodní, a depresivně rychle zjistila, že se pro ně od války nic moc nezměnilo. Poté, co ji Starostolec usvědčil a odsoudil, se přiklonila k názoru, že má víc než průměrné znalosti o kouzelnickém právním systému a mnoha jeho nedostatcích. Během letmého pročítání informací o současném stavu věcí s úžasem zjistila, že mnoho výnosů vydaných v době, kdy bylo ministerstvo pod skutečnou Voldemortovou kontrolou, je zřejmě stále v platnosti. Samo o sobě nešlo nutně o důkaz, že úředníci tak jednali s cílem potlačit kritiku, ale ve spojení s tím, co udělali Ronovi…

Hermiona se rozhodla ministerstvo bedlivě sledovat, aby zjistila, co by mohla udělat pro zlepšení situace. Bohužel už nevěřila, že odznaky a chabě vymyšlené zkratky budou ke změně světa dostačující. Navíc se zdálo mnohem naléhavější vymyslet, co by měla provést s Malfoyem. Její první reakcí, když přišlo na něj, byl strach; což bylo zcela logické, ale teď, když už se mu dokázala postavit (radši se nezabývala tím, jaké nové dovednosti mohl od války získat), si mohla dovolit být naštvaná.

Hned z počátku se ujistila, že mudlovské svatby v kouzelnickém světě platí – a to od doby, kdy se Ragnar Zhýralec oženil se třemi různými ženami, než byl v roce devět set devadesát dva odhalen. Jeho pokus vyváznout bez trestu tvrzením, že žádný ze sňatků není podle kouzelnického zákona platný – neboť si byl vědom, že mudlovské orgány (tehdejší) se nebudou bigamií příliš zabývat – velkolepě selhal. Jeho manželky se proti němu spojily a přesvědčily Starostolec, že by nemělo záležet na tom, jak se vzali, pokud už byli spojeni v manželském svazku.

Nikdo nikdy nezjistil, co se s Ragnarem stalo poté, co byl po výkonu trestu propuštěn z Azkabanu; jeho tři manželky se však rychle spřátelily a nakonec své spojené schopnosti propůjčily stavbě Velké síně v Bradavicích.

Možná tedy nemohla Hermiona nic udělat s tím, že byla vdaná za Malfoye, ale rozhodla se, že musí udělat něco, aby získala nad svým manželem navrch. Hermiona Grangerová se nenechá Dracem Malfoyem přechytračit.

***

„Co to kurva děláš, moje drahá ženuško?“ zasyčel Draco, přitlačil ji ke zdi a namířil jí hůlku na krk. Trhla nohou, jako kdyby uvažovala, že ho dobře mířeným kopem zasáhne kolenem do třísel, ale musela si to rozmyslet.

„Au! Zbláznil ses, kurva? Nejsem žádná tvoje pitomá ženuška, tak mě pusť!“ zavrčela Grangerová, ale k oklamání Draca bylo potřeba víc než doušek mnoholičného lektvaru, občasná nadávka a kouzlo nepovšimnutí. Vypadalo to, že teď dává průchod svému vnitřnímu Weasleymu. Okouzlující. Musel uznat, že byla kreativní. Trvalo mu téměř kilometr, než si uvědomil, že ho ten drobný Ind sleduje a že nejde o jednu z očividnějších možností.

„Obrtlá ulice není zrovna místo, kde bys chtěla vyvolat scénu,“ informoval ji mnohem nezaujatějším tónem a snažil se svou rozmrzelost potlačit do doby, než budou někde ve větším soukromí. „Přemístím nás do tvého bytu a pak si můžeme promluvit. Mám tě omráčit, nebo budeš potichu?“

Přistáli u ní v předsíni na nedůstojné hromadě s roztaženými končetinami a lokty trčícími všemi směry.

Draco proklel její drzost; byl by radši, kdyby nemusel prozradit, že se může volně přemístit do jejího bytu, ale nedokázal vymyslet nic jiného, než se o ně začne zajímat několik nechutných osob. Přirozeně byl taky maskovaný, ale přesto nerad pokoušel štěstí.

Jakmile se oba vyškrábali na nohy, zaujali klasickou soubojovou pozici s hůlkami v pohotovosti.

Grangerová se zjevně rozhodla, že zaobírat se skutečností, že prolomil její ochrany, neposlouží ničemu užitečnému, a vyrazila přímo do útoku, aniž by se obtěžovala držet se svého pokusu o lest.

„Co si myslíš, že děláš, Malfoyi?“

„Přesně na to samé jsem se ptal já tebe, ženská pitomá!“ odsekl rozčileně. „Máš vůbec představu, co by ti mohli lidé na Obrtlé udělat, kdyby tě viděli, jak mě sleduješ? Nebo spíš co by mohli udělat mně?“ dodal, jako kdyby to poslední byl jen dodatečný nápad, ne jeho hlavní starost.

Ačkoliv viděl, že Grangerovou dosud nenapadlo uvažovat nad tím, jak by mohlo být vnímáno, kdyby byla spatřena při jeho špehování, věděl, že to jen stěží připustí.

„Co jsi tam tedy dělal? Ráda bych si poslechla tvoje vysvětlení!“ dožadovala se s výrazem, který dával jasně najevo, že nečeká, že tam hledal zahradní postřik proti všežravým slimákům.

„To není tvoje starost!“ procedil mezi zaťatými zuby.

„To tedy sakra je!“ vybuchla Grangerová. „Nevěř ani na vteřinu, že ti nechám projít tvé –“ na okamžik zaváhala, protože se nedostala tak daleko, aby zjistila něco, čím by ho mohla dostatečně popíchnout, „tvé machinace jen proto, že jsem s tebou uzavřela dohodu!“

Draco měl tu drzost, že se pobaveně zatvářil na její koktání, což vedlo jen k tomu, že se naštvala ještě víc.

„Nechám tě zavřít do Azkabanu, kam patříš, Malfoyi, i kdyby to měla být poslední věc, kterou udělám!“ Její hlas nabýval na pronikavosti.

Nemohl odolat tomu, aby se nezeptal: „Cože? Myslel jsem, že věříš v řádný proces a tak.“  Na oplátku si vysloužil tvrdý pohled, ale pomohlo to k jejímu uklidnění, protože si musela uvědomit, že začíná plácat nesmysly. Draco měl jakési perverzní potěšení z toho, když proti ní používal její vlastní vznešené ideály; pořád bylo strašně snadné ji vytočit.

„I když tvoje trvání na tom, že boj se mnou má větší prioritu než boj s ministerstvem, je lichotivé, musím zdůraznit, že je to od tebe extrémně krátkozraké,“ poznamenal povýšeně.

„Vážně?“ nadhodila Grangerová a tón jejího hlasu dával jasně najevo, že ví o stvořeních žijících v kanálech, na jejichž názor dá víc než na Dracův.

„Byla jsi nejlepší kamarádka Chlapce, který přežil. Právě teď mají všichni pocit, že ti něco dluží. Využij toho, Grangerová!“ Roztáhl dlouhé prsty, jako kdyby chtěl zdůraznit nekonečné příležitosti, které se před ní otevírají. „Máš jedinečnou příležitost zaujmout nenapadnutelnou pozici, abys mohla věci skutečně měnit. Neplýtvej tím na to, abys dostala mě. To můžeš vždycky udělat potom,“ poukázal rozumně.

Grangerová v jeho návrhu zřejmě neochotně uviděla logiku, i když její nedůvěra k němu se jednoznačně nijak nezmenšila.

„Dej mi jediný důvod, proč bych měla nechat plavat tvoje vydírání a jít místo toho po ministerstvu,“ dožadovala se a pak dodala, „prozatím,“ pro případ, že by si myslel, že na něj zapomene.

„Možná si myslím, že nechat se v tvém případě zredukovat na loutku, jakou je svatý Potter, je plýtvání potenciálem,“ navrhl.

„Ani na okamžik nevěřím, že bys byl zklamaný, kdybych ničeho nedosáhla, ovšem kromě toho, že ti vrátím Manor a tvoje zatracené peníze,“ ušklíbla se a nijak se neobtěžovala svou nedůvěru skrývat.

„Au contraire – mám velký zájem na tvém úspěchu při reformě žalostně stagnujícího kouzelnického světa,“ odpověděl Draco svým charakteristickým ležérním stylem a Grangerová opět ztratila nervy. Naprosto předvídatelně.

„Neříkej mi, že se najednou zajímáš o práva domácích skřítků! Co chceš, Malfoyi?“ vyštěkla zuřivě. Hruď se jí zvedala a vlasy jí trčely kolem hlavy jako hnědá svatozář. „Nemám absolutně žádný důvod ti věřit jediné slovo, tak mi přestaň věšet bulíky na nos!“

Draco si přejel dlaní přes obličej a rozhodl se, že do ní bude muset vložit jistou míru důvěry, nebo riskovat, že o její spolupráci úplně přijde. Nešlo tu jen o to, aby mohl provádět své obchodní operace na Obrtlé ulici, aniž by musel dávat pozor na její amatérské špehování; on ji potřeboval. Bůh mu pomáhej.

„Pamatuješ, že jsem byl při věštění z čísel docela dobrý v počítání?“ zeptal se a Grangerová přikývla.

K všeobecnému překvapení vklouzl Draco do matematiky jako ryba do vody a skládal rovnice jako stavebnici. Nikdy nikomu ale nevyprávěl, že když s nimi na začátku bojoval, Tracey Davisová mu půjčila mudlovskou učebnici pro druhý stupeň základní školy. Prostě mu ji beze slova podstrčila pod stolem během přeměňování. Několik týdnů poté ji podobným způsobem vrátil zpět – vhodil zmenšenou knihu do její otevřené školní tašky. Když vyšetřovatelský sbor zpochybnil Traceyin původ, Draco ostatní vytrvale ujišťoval, že je bezúhonná a stejně čistokrevná jako on (i když méně aristokratická). Snape je dobře vyučil; zmijozelové spláceli své dluhy a to bylo všechno, o co tady šlo.

„Po válce jsem si začal všímat čísel v kouzelnickém světě. Víš, že nás v ročníku bylo jenom čtyřicet?“ pokračoval a Grangerová znovu přikývla. Oba by pravděpodobně mohli vyjmenovat všechny své spolužáky, i když už od studia v Bradavicích uplynulo téměř deset let.

„V prvním ročníku mého dědečka nastoupilo k zařazování dvě stě studentů.“ Teď Draco upoutal její pozornost.

„Porodnost se mezi rokem osmnáct set devadesát šest a dneškem snížila téměř na polovinu, včetně mudlorozených. Náš ročník byl slabý kvůli první válce. Zlepšilo se to, když byl Pán zla poprvé poražen, ale stále pojede letos do Bradavic jen sto dvacet šest studentů.“ Na okamžik se odmlčel, aby si uspořádal myšlenky a rozhodl se, kolik jí toho poví.

„Podařilo se nám snížit počet nových kouzelníků a čarodějek o téměř čtyřicet procent, Grangerová. Nemohly za to jen dvě občanské války. Válka proti Grindelwaldovi a mudlovské války také způsobily hodně škod. Když tě nedopatřením zastihne letecký útok v Londýně, nejsou ti ochrany nic platné.“

Při dalších slovech na ni kývl s ironickým pochopením: „Počet mudlorozených se v posledních staletích zvýšil, takže kdyby ses soustředila na čistokrevné, byla by ta čísla ještě horší. Kouzelníci možná žijí déle, ale jak jsem se mohl přesvědčit, také se dokážou nechat náhodně zabít mnohem častěji než mudlové. Podle mého odhadu je v tuto chvíli v Británii kolem třiceti tisíc kouzelníků a čarodějek. Došel jsem k závěru, že pokud má být v naší zemi nějaká významná kouzelnická populace, některé věci se musí změnit.“

„Třicet tisíc,“ zopakovala Grangerová pomalu, jako kdyby se rozhodovala, jestli tomu má věřit.

Draco si říkal, že dokonce i kdyby nebyla ve vyhnanství, je nepravděpodobné, že by si rozsáhlosti kolapsu populace všimla. Podle jeho zkušeností si většina lidí uvědomila jen ta úmrtí, ke kterým došlo v jejich nejbližším okolí. Obvykle jim nedocházelo, že důvodem, proč člověk stále naráží na ty samé lidi, je to, že už jich prostě není tolik.

„Proboha, to je míň než počet obyvatel Canterbury!“ vykřikla Grangerová poplašeně.

„Nemůžeme si dovolit ještě další válku, jinak se naše společnost zhroutí.“ Dracova slova byla pedantická a umírněná, ale podle naprosto vážného výrazu její tváře poznal, že pochopila důsledky. Obvyklé pohrdání jeho osobou bylo pro tuto chvíli zapomenuto.

„Nebýt stálého přílivu mudlorozených už by bylo příliš pozdě,“ pokračoval. „Ministerstvo si hraje s ohněm. Dřív nebo později jeho strategie ‚rozděl a panuj‘ vyvolá další válku a pak… Něco přetrvá, ale nebude to svět, ve kterém jsem vyrostl. Nebude možné udržovat infrastrukturu, kterou potřebujeme, abychom zůstali skrytí před mudly. Pokud si ministerstvo nedokáže poradit, vstoupí do toho mezinárodní status o utajení a kouzelnická Británie bude zrušena. Kouzelníci, kteří zůstanou, budou evakuováni. Lidé předpokládám emigrují na kontinent nebo do Ameriky; tam mají své vlastní problémy a přistěhovalce určitě rádi uvítají. Co zbude tady? Představuji si, že to bude něco jako na konci vlády Římanů v Británii; někteří přeživší budou lpět na starých způsobech, jiní nadobro odejdou. Několik izolovaných osad, pár nezdolných, kteří zůstanou v domech svých předků…“

Draco nakrátko ztichl a myslel na centuriony, opouštějící naposledy Hadriánovu zeď, aby znovu přenechali ostrovní zemi barbarům.

„I kdybych chtěl trvat na minulosti a čistokrevných mravech, vidím, že zkrátka musíme naše zvyky změnit, pokud mají v Británii nějací kouzelníci zůstat.“

Zaznamenal, že Grangerová stále vypadá ohromeně. Dobře. Nebyl si jistý, jestli ji dokáže přesvědčit, nebo jestli mu bude důvěřovat dost na to, aby aspoň poslouchala. Naštěstí byla natolik zdatná v počtech, aby pochopila důsledky snižující se populace. Většina kouzelníků měla jen mizivé chápání čísel, což pravděpodobně většině z nich bránilo vidět blížící se nebezpečí. Toto a samozřejmě naprostý nedostatek kritického myšlení.

„Přivést tě zpátky do našeho světa bylo… nezbytné. Není náhoda, že ministerstvo nemělo odvahu tě zabít nebo držet v Azkabanu,“ oba se při té představě zachvěli, bylo to jako pocítit chlad až do hloubi duše, „ale přesto byli zatraceně odhodlaní se tě zbavit. Jestli existuje někdo, kdo může kouzelnický svět přinutit ke změně, jsi to ty.“

Grangerová na něj vyjeveně pohlédla, protože nemohla uvěřit, že jí právě složil pravděpodobně ten nejméně očekávaný kompliment, jaký kdy dostala. Ponurý výraz na jeho tváři ji přesvědčil a bylo vidět, jak zápasí s neuvěřitelnou myšlenkou, že Draco Malfoy chce, aby reformovala kouzelnický svět.

„Potřeboval jsem tě dostat zpátky, tak jsem musel vymyslet jak,“ potvrdil jí jednoznačně. Tvářila se skepticky; očividně nevěřila, že je takový altruista. „Ach, a taky obnovím rodinné jméno a znovu získám dřívější vliv; prostě to tak vychází, že budeš užitečná i k tomuhle,“ dodal, aby to vyznělo poněkud věrohodněji.

Draco opomněl zmínit další důvody, proč si ji vzal; pokud by to měl posoudit, už byl upřímný až až.

„Takže jaké máš tedy nápady? Předpokládám, že zvýšení porodnosti a zabránění novým válkám za každou cenu?“ uvažovala s přimhouřenýma očima, zřetelně ponořená hluboko v myšlenkách. „Existují nějaké oficiální statistiky? Jaké jsou náklady na péči o děti před nástupem do Bradavic?“

Draco cítil, jak se mu uvolňuje napětí v ramenou a rozevírají zaťaté pěsti. Grangerová to opravdu pochopila; už na to nebyl sám. Kromě úlevy byl také nadšený z vyhlídky na to, že bude moci diskutovat o svých zjištěních s někým dostatečně inteligentním. Jeho matka se opravdu nepočítala.

„Kdyby měli všichni kouzelníci tolik dětí jako Weasleyovi, bylo by to v pohodě,“ pronesl a zakabonil se při představě záplavy zrzavý hlav. „Díval jsem se, co bylo použito ke zvýšení porodnosti v jiných zemích, a Francie má mnoho výhod pro matky, které mají tři děti –“

„Ale to by vyžadovalo zvýšení daňových příjmů nebo škrty – jaký má ministerstvo rozpočet?“ zamračila se Grangerová. Kvůli dlouhodobé nepřítomnosti v kouzelnickém světě si nemohla vybavit moc informací o jeho veřejných financích.

„Vydávají docela dost na renty a stipendia pro držitele Merlinova řádu,“ odfrkl si. Ani jeden z nich očividně nebyl tohoto řádu hoden. „Pak samozřejmě platy a chod Bradavic a Svatého Munga…“ jal se Draco popisovat fungování kouzelnického daňového systému spravovaného skřety a Grangerová ve vzácném mlčení naslouchala.

Po několika hodinách, kdy se v relativní harmonii dohadovali, kreslili diagramy a debatovali o různých řešeních, si Grangerová zřejmě na něco vzpomněla.

„Víš, v Číně se uplatňuje politika, že můžeš mít jen jedno dítě –“ Jeho okamžitý protest umlčela pohledem. „Mezi mudly. Jen jedno dítě – co kdyby existoval nějaký zákon, že se musíš rozmnožovat? To je přesně ten druh reflexivní reakce, ke které se nějaký hlupák na ministerstvu nuceně uchýlí, pokud tohle zjistí –“

Dál se nedostala, protože Draco dodal vlastní myšlenku: „A samozřejmě se budeš muset oženit – představ si, nutit lidi, aby se vzali a měli děti –“ Dívali se na sebe se zděšenou fascinací, než zvítězila komická stránka věci. Draco se začal chechtat, protože se nemohl zbavit živých obrazů krveprolití, které by pravděpodobně následovalo, kdyby se ministerstvo pokusilo donutit občany k manželské blaženosti.

Grangerová šla ještě o krok dál, když mezi chichotáním nadhodila: „Jediný způsob, jak by se to mohlo ještě zhoršit, by byl, kdyby ministerstvo ty dvojice samo vybíralo a oni by se museli vzít…“

Teď už se oba zhroutili na stůl a vykreslovali situace, ke kterým by došlo, kdyby ministerstvo tvořilo páry se svou obvyklou mírou moudrosti a smyslu pro detail.

„Ron a Pansy –“ pokusila se Grangerová vyslovit mezi záchvaty smíchu, než Draco mávl rukou a zvládl vyjeknout: „Ne! Já vím! Crabbe a Ginny Weasleyová!“ Poté se složil a několikrát bouchl pěstí do stolu, aby ten směšný paradox zdůraznil.

„Dobře,“ uzavřela to Grangerová, když se vzpamatovali. „Myslím, že se shodneme, že nutit lidi k reprodukci bude kontraproduktivní, a pokud bychom neměli štěstí, mohlo by to způsobit další občanskou válku.“

„Souhlas,“ potvrdil Draco ponuře.

 

 

PP: Před několika lety jsem na Festivalu fantazie byla na přednášce autorky fanfiction Tess, která se ze zájmu pustila do výpočtů souvisejících s populací kouzelnického světa. Už tehdy mě udivilo, že pokud bychom měli brát fakt, že Bradavice jsou jedinou (!) kouzelnickou školu v Británii, jako bernou minci, počet veškerých magicky obdařených jedinců by se v této zemi zřejmě pohyboval maximálně někde kolem 40 tisíc osob. V důsledku toho by byla ohrožena jejich dopravní i obchodní infrastruktura, hrozil by inbreeding a nevyhnutelně by to spělo ke smísení s mudlovským obyvatelstvem. Tohle je první povídka, u které jsem zaznamenala, že se touto tématikou zaobírá a víceméně výsledky těchto výpočtů potvrzuje. Už jen kvůli této své výjimečnosti stálo za to povídku přeložit.

Další plusový bod připisuji povídce za bravurní vypořádání s klišé manželského zákona. Třikrát hurá a dlouhý potlesk za to, že někdo ve fanfiction konečně poukázal na to, jak je tato myšlenka absurdní a mohla by být ve svém dopadu destruktivní.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Sagilbra - 27.10. 2023
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: hana - 04.03. 2024
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Archivované komentáre


Re: 6. Pro větší dobro Od: Gmajlcz - 23.10. 2022
Já jsem to taky počítala a došla jsem k populaci kolem 12000. Když jsem vzala v úvahu, že Bradavice byly asi stejne velikosti jako naše zakladka na druhém stupni, kterou navštěvovaly děti ze tří vesnic o velikosti 4000, 1000 a 3000 obyvatel. 40000 už je hodně pretaple číslo.

Re: 6. Pro větší dobro Od: Jimmi - 30.04. 2022
Uz som zabudla aka je tato poviedka skvela. Diky este raz. Neviem jde sa mi v hlave preplo ze v sobotu chodia snamionky a prestala som citat. Skcele fakt skvele. Dakujem

Re: 6. kapitola - Pro větší dobro Od: moiki - 24.10. 2021
Díky za další díl tohoto příběhu jsem moc zvědav co bude dál.

Re: 6. kapitola - Pro větší dobro Od: lenus - 24.10. 2021
Skvela časť, keď zabudnú na hádky tak aj spolupracujú a zabávajú sa na tom :) Poviedka plná absurdnosti - ron lepšie s ľahšie varujúci ako hermiona? A konečne niekto poukázal, že manželské zákony väčšina ľudí neprijme nadšene…ale aspoň mame veľa dobrých Ff :) diky

Re: 6. kapitola - Pro větší dobro Od: sisi - 23.10. 2021
z dnešní kapitoly sálala domácí pohoda i dobrá nálada, snad je to nakažlivé. Děkuji za překlad.

Re: 6. kapitola - Pro větší dobro Od: Jimmi - 23.10. 2021
Ďakujem za kapitolu, presne sem som došla v origináli - už som vedela, prečo to chceš preložiť a že to bude stáť za to. Ospravedlňujem sa, že nezosmolím dlhší komentár, ale som príliš unavená (DPHčka na poslednú chvíľu). Ešte raz ďakujem

Re: 6. kapitola - Pro větší dobro Od: kakostka - 23.10. 2021
Ano, otazkou je, jak Ron zareaguje, az zjisti, ze je Malfoyova... Ale snad to casem pochopi. Vzdy jsem mela pocit, ze kouzelniku neni mnoho a dumala jsem jak zvladaji urcite veci. Ale zas se umi premistovat, evanesco odsteani dost bordelu atd. Jenze vymiraji, jsem zvedava jak se popasuji s timhle. Zda se, ze Draco ma plan. Poznamka u mudlovskych ucebnicich mne nadchla.

Re: 6. kapitola - Pro větší dobro Od: kakostka - 23.10. 2021
Ano, otazkou je, jak Ron zareaguje, az zjisti, ze je Malfoyova... Ale snad to casem pochopi. Vzdy jsem mela pocit, ze kouzelniku neni mnoho a dumala jsem jak zvladaji urcite veci. Ale zas se umi premistovat, evanesco odsteani dost bordelu atd. Jenze vymiraji, jsem zvedava jak se popasuji s timhle.

Re: 6. kapitola - Pro větší dobro Od: Lupina - 23.10. 2021
Při čtení pasáže o manželském zákonu - myslím v kapitole - jsem si chrochtala blahem. Ano, autorka poukazuje na jeho absurdnost, i když někteří kouzelníci by ve své "osvícenosti" něco takového mohli prosazovat. To by ale nemohlo dopadnout dobře, že. Draco a Hermiona mají rozum a vidí, co je a co nění průchodné a vhodné. Líbí se mi, jak Draco dal Hermioně cíl. No a tvá poznámka pod kapitolou mě dovedla k přemýšlení, že kouzelníci mají v podstatě počet jako moje rodné město. Nic moc vyhlídka na prosperující společnost. Jsem moc zvědavá, co Draco s Hermionou, jakožto síla, se kterou se musí počítat, dokážou. Moc se na to těším. A doufám, že sympatický Ron zůstane sympatickým Ronem. Moc děkuji za perfektní sobotní počtení, Jacomo.

Re: 6. kapitola - Pro větší dobro Od: Claire - 23.10. 2021
Vida - nějak bych nepředpokládala, že bude Draco znát úsloví o občasné potřebě "utlouct někoho argumenty", natož že ho bude tak pěkně nenásilně umět aplikovat. Zadařilo se mu - Hermiona chytla stopu, zahryzla se... Až bude dokonale a neprůstřelně připraven plán útoku, vyrazí na zteč. Myslím, že se máme na co těšit - jen se lehce obávám, že Ronův vysoce vstřícný a chápavý postoj by mohl zakolísat pod tíhou jistého zjištění... Děkuji za příjemné počteníčko... jen lituji, že vám časové možnosti nejspíš neumožní přidávat častěji.

Re: 6. kapitola - Pro větší dobro Od: kakostka - 23.10. 2021
No to je hustej příběh, vypadá to, že nás čeká ještě několik zvratů a změn, že? Hermiona se do toho docela opřela, ale ona to je nutnost, potřebuje si zase osvojit magii, naučit se znovu kouzlit a být i obranyschopná, kdyby ji chtěl někdo napadnout. Ron je fakt formát, líbí se mi jak Hermioně pomáhá a držím jim palce, aby jim zůstalo skvělé přátelství, protože je vdaná za Draca. Nepochopila jsem, jestli to je doživotně a nebo je šance jít časem dál, až to celé zreformují. A ona asi ani nebude chtít, že? Jacomo, objevila jsi skvělej příběh. moc se mi líbí. Děkuju holky za překlad a betaci.

Re: 6. kapitola - Pro větší dobro Od: denice - 23.10. 2021
Brilantní kapitola! Tihle Draco a Hermiona jsou prostě stvoření jeden pro druhého. moc se mi líbilo, jak si Hermiona radostně pohrávala s listem papíru, a pak jak jí Ron vyžral zásobu sucharů pro případ nouze - v této povídce ho mám ráda, i když hvězda je samozřejmě Draco. Dokonale se s Hermionou doplňují a jejich rozhovor, to byl koncert. Moc jsem se smála i u závěru povídky - a že to teď opravdu potřebuji. Veliké díky, sovičko!

Re: 6. kapitola - Pro větší dobro Od: Gift - 23.10. 2021
To bylo genialni! Priznavam, ze v prvni polovine kapitoly jsem byla lehce zmatena z pravidelnych zmen tematu a skakanim z pritomneho casu do shrnuti vyvoje deje, ale ta druha polovina me dostala. Mam rada podobne pragmaticky smyslejiciho Draca a vubec se Hermione nedivim, ze se hned nechala strhnout. Navic ma jeho argumentace opravdu logiku! A mne absolutne nedela problem si predstavit, ze kouzelnicky svet je realny a musi se potykat s podobnymi problemy jako ten nas. Je to fascinujici a moc a moc me to bavi. Dekuji! :-)

Prehľad článkov k tejto téme:

hiddenhibernian: ( Jacomo )27.08. 2022Epilog - Epitaf
hiddenhibernian: ( Jacomo )20.08. 202232. Polibek na Bermondsey Street
hiddenhibernian: ( Jacomo )13.08. 202231. Slunce ve tvých dlaních
hiddenhibernian: ( Jacomo )06.08. 202230. Osudu pro smích
hiddenhibernian: ( Jacomo )26.07. 202229. Dopad
hiddenhibernian: ( Jacomo )23.07. 202228. Následuji tě do temnoty
hiddenhibernian: ( Jacomo )16.07. 202227. Exodus - část 2/2
hiddenhibernian: ( Jacomo )09.07. 202227. Exodus - část 1/2
hiddenhibernian: ( Jacomo )02.07. 202226. Hvězda vždycky září jasně
hiddenhibernian: ( Jacomo )25.06. 202225. Intermezzo
hiddenhibernian: ( Jacomo )18.06. 202224. Návrat z exilu
hiddenhibernian: ( Jacomo )11.06. 202223. Konec světa
hiddenhibernian: ( Jacomo )04.06. 202222. Dulce et decorum est
hiddenhibernian: ( Jacomo )28.05. 202221. Cvičení z praktické archeologie
hiddenhibernian: ( Jacomo )21.05. 202220. Minulost je neznámé území
hiddenhibernian: ( Jacomo )14.05. 202219. Prozření pomaleji chápajících
hiddenhibernian: ( Jacomo )07.05. 202218. Konec - část 2/2
hiddenhibernian: ( Jacomo )30.04. 202218. Konec - část 1/2
hiddenhibernian: ( Jacomo )23.04. 202217. Zmizení
hiddenhibernian: ( Jacomo )16.04. 202216. Uletět odtud
hiddenhibernian: ( Jacomo )09.04. 202215. Děti revoluce - část 2/2
hiddenhibernian: ( Jacomo )02.04. 202215. Děti revoluce - část 1/2
hiddenhibernian: ( Jacomo )26.03. 202214. Ještě jednou a s citem
hiddenhibernian: ( Jacomo )19.03. 202213. O přízracích a laskavosti
hiddenhibernian: ( Jacomo )12.03. 202212. Hnízdo zmijí
hiddenhibernian: ( Jacomo )05.03. 202211. Pomalá cesta ke světlu
hiddenhibernian: ( Jacomo )05.02. 202210. Princův příběh - mezihra
hiddenhibernian: ( Jacomo )20.11. 20219. Kouzelné slůvko
hiddenhibernian: ( Jacomo )13.11. 20218. Vyprávění krotitele draků
hiddenhibernian: ( Jacomo )30.10. 20217. Peklo jsou ti druzí
hiddenhibernian: ( Jacomo )23.10. 20216. Pro větší dobro
hiddenhibernian: ( Jacomo )16.10. 20215. Ulice, které jsme znávali
hiddenhibernian: ( Jacomo )09.10. 20214. Vzkříšení z popela
hiddenhibernian: ( Jacomo )25.09. 20213. Drsné probuzení
hiddenhibernian: ( Jacomo )18.09. 20212. Má to háček
hiddenhibernian: ( Jacomo )11.09. 20211. Shledání na Bermondsey Street
hiddenhibernian: ( Jacomo )04.09. 2021Prolog
. Úvod k poviedkam: ( Jacomo )04.09. 2021Úvod - Když voda opadne