Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Nejvyšší čas na změnu

Kapitola 3., část 2.

Nejvyšší čas na změnu
Vložené: denice - 21.10. 2021 Téma: Nejvyšší čas na změnu
denice nám napísal:

Nejvyšší čas na změnu 

Originálhttps://www.fanfiction.net/s/6430401/1/Facilitating-Change

Autor: Aurette

Překlad: denice           Beta: Sevik99         Banner: Jimmi

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

 

 

Nejvyšší čas na změnu, kapitola 3., část 2.

 

„Na co byste se tedy chtěla soustředit?“ zeptal se a podal jí výsledky.

„Očividně ne na věštění,“ řekla, zatímco zkoumala arch. „Nemohla bych si vzít všechny ostatní předměty?“

 

„Mohla, pokud jste masochistka. Vyžadovalo by to neskutečné množství času a energie. Nemáte oblast, na kterou byste se chtěla specializovat? Druh magie, který vás fascinuje? Předmět, který vás přitahuje?“

„No, zajímalo by mě zkusit, jak by se dala zvrátit paměťová kouzla,“ řekla nedbale.

Možná by to přijal, kdyby si nebyl vědom jejího příběhu. Viděl však lehké zachvění rtu, než si ho skousla, a mírné napětí kolem očí, které předznamenalo budoucí slzy.

„To je ušlechtilé poslání. Nejdříve byste musela studovat léčitelství, což vyžaduje lektvary, věštění z čísel a kouzelné formule, a pak byste udělala dobře, kdybyste se specializovala na obranu proti černé magii, protože zvrácení poškození způsobeného kletbami a vyléčení neúmyslného poškození kouzly se v mnoha ohledech překrývá, a temné umění se zabývá účinky na mysl více než ostatní disciplíny.“

„Jak dlouho myslíte, že by trvalo dostat se na úroveň odborné způsobilosti potřebné k tomu, abych dokázala léčit poškození paměti?“

Ptala se opět ležérně, jakoby jen teoreticky, téměř rozmarným hlasem, a on si uvědomil, jak dobou praxi v bagatelizování vlastních ztrát získala během války.

„Nebudu vás planě utěšovat. Získat úroveň odbornosti, o které mluvíte, vám zabere nejméně deset let intenzivního studia, a je dobře známým faktem, že paměťové trauma se stane trvalým už po dvou nebo nejvýše třech měsících. Pro záchranu svých rodičů nemůžete udělat nic. Pokud se však chcete pokusit zachránit někoho jiného, je to cesta…“

Jeho slova vyzněla do ztracena, když ztratila kontrolu nad svým výrazem. Oči se jí naplnily potlačenými slzami a při pokusu ovládnout ústa se jí rozechvěla brada.

„Nevěděla jsem to,“ řekla tiše. „Myslela jsem, že je zachraňuji. Nevěděla jsem, že to bude trvalé.“ Schoulila se do sebe, rukama si ovinula břicho a nahrbila ramena. Když se číšník vrátil ke stolu, aby odnesl talíře, odvrátila tvář.

„Dvakrát brandy, prosím, a účet,“ řekl mu Snape. Když muž odešel, pohlédl na Hermionu a fascinovaně pozoroval, jak se snaží dostat své emoce pod kontrolu. Jak zvláštní dívka, pomyslel si. Téměř se zhroutila z možnosti, že dostane špatnou známku – v předmětu, který stál za to – a přesto se snažila vůbec neprojevit své pocity, když přišla o lidi, na kterých jí záleželo. Povzdechl si a opřel se o své zkušenosti hlavy Zmijozelu.

„Zachránila jste je, slečno Grangerová. Pán zla nařídil jejich smrt, stejně jako vaši.“ Šokovaně na něj pohlédla a on vážně přikývl. „Chápu, jak moc vás musí bolet, že nemůžete zvrátit poškození, ale pochopte alespoň, že to, co jste udělala, nebylo pošetilé. Je mi velmi líto, že jste ztratila rodiče. Pro vás skutečně zemřeli. Ale někde tam v Austrálii jsou dva lidé, kteří jsou rádi, že jsou naživu, nemám pravdu?“

Přikývla a hlasitě polkla, pak se obrátila k číšníkovi. Sáhla po brandy a účtu, doslova je muži vytrhla z ruky.

„Tohle je na mě, pane Snape. Nemůžu vám splatit, co jste pro mě udělal, a to nejen tím, že jste pro mě zařídil testy, ale také tím, že jste vzkřísil moje silně pošramocené sebevědomí. Byla jsem si tak jistá, že to, co jsem udělala, bylo správné. Ale když válka skončila a vypadalo to, že se během několika málo měsíců všechno vrátilo do normálu, zdálo se, že jsem udělala obrovskou chybu. Nikdo mi nikdy neřekl, že moji rodiče byli opravdu cíli. Přišlo mi to jen jako logická opatrnost, když jsem se chystala na útěk. Díky vám se cítím lépe, možná mi to pomůže vyrovnat se s tou ztrátou.“ Zvedla sklenku a řekla: „Na nové vědomosti a druhé šance.“

Napřáhl k ní svou brandy a jedním douškem ji vypil.

 

xxx

 

Hermiona seděla u svého malého stolu ve svém malém bytě a s chutí si procházela učivo bylinkářství sedmého ročníku. Byla ohromená a nadšená, když si uvědomila, kolik si toho zapamatovala, a plnila poznámkami svitek za svitkem. Praktická cvičení z bylinkářství neměla, a tak se soustředila na sepsání bodů, o kterých si myslela, že si je bude muset před červnovým testem zopakovat.

Vyrušilo ji hlasité bušení na dveře, při kterém nadskočila tak, až jí Křivonožka zaťal drápky do stehen. Shodila ho z klína, vstala a vytáhla hůlku.

„Hermiono! Víme, že tam jsi!“

Usmála se a rozběhla se otevřít dveře.

„Rone! Harry! Pojďte dál!“

Když vešli a zcela zaplnili maličkou předsíňku, objala je.

„Páni! Koukni se na tohle!“ řekl Ron. Oba zírali na směs svitků, útržků pergamenu a hromad a hromad knih, vršících se na každé rovné ploše. „Jé! Harry, podívej!“ ukázal Ron na různobarevný plán opakování nad jejím stolem a oba si odfrkli a rozesmáli se.

„Vzpomínáš si na to, že?“ dodal Harry. „Pane jo, Hermiono, jedla jsi? Když to bývalo takhle zlé, zapomínala jsi jíst.“

Zasmála se a přikývla. „Ano. Snape mi v poledne a v šest večer posílá zprávy po Patronovi, když se mu neozvu první já. Už nejsem tak beznadějná, jako jsem bývala ve škole.“

Ron se na ni pochybovačně podíval.

„Dobře, když to všechno začalo, neměla jsem to zrovna moc pod kontrolou, ale v posledních týdnech jsem se zlepšila. Vlastně, dokážu vám to. Vezmu si kabelku a půjdeme něco zakousnout.“

„Tys na to kápla. Umírám hlady,“ prohlásil Ron. „Můžeme mít kari?“

„Jistě, hned za rohem je restaurace.“ Vytáhla hůlku, vykouzlila svou malou vydru a nechala ji vyklouznout ze dveří.

„Vážně musíš oznamovat Snapeovi, že jsi jedla?“ zeptal se Harry.

Hermiona zrudla. „To si piš. Poté, co mě podruhé našel napůl šílenou hlady, přednášel mi dlouho, nevybíravě a potupně. Poslat mu zprávu je mnohem lepší, než kdyby se objevil osobně.“

Zamkla a zamířila k východu.

„Tak, co vás přivedlo k tomu, abyste se v tuto krásnou sobotu nečekaně objevili v mých skromných dveřích?“ zeptala se, zatímco se usadili a objednali si pití a předkrmy.

„Měli jsme volný víkend,“ vysvětlil Harry, „tak jsme navštívili Doupě. Mysleli jsme, že se zastavíme u tebe a popovídáme si, než se později sejdeme s Ginny v Prasinkách. Vypadáš dobře, Hermiono. Šťastně, víš?“

Zrudla a snažila se rozptýlit sama sebe tím, že si hrála s brčkem na pití.

„Tak nám pověz o Snapeovi,“ vybídl ji Ron a vysloužil si tím Harryho otrávený pohled.

„Co o něm chceš vědět?“

„Proslýchá se, že spolu chodíte. Je to pravda?“

Hermiona se přidusila douškem vody. „Já a Snape? To myslíš vážně? Jak se proslýchá? Kdo to říká?“

„Drby Rity Holoubkové,“ zamumlal Harry. „Ty pořád ještě nečteš noviny, že?“

„Jen sportovní přílohu v pondělí, abych pochopila, co vy dva děláte. Opravdu jsem byla v novinách? Se Snapem? Kouzelnický svět musí být zoufale znuděný, když si z nás dělá téma.“

„Začalo to před pár týdny,“ řekl Harry. „Když tě s ním vyfotili v Kotli, vypadala jsi docela rozrušeně. Báli jsme se o tebe, dokud jsme nedostali tvůj dopis. Stalo se to v ten den, co s tebou mluvil o tvých rodičích. Od té doby tu a tam vypluly na povrch drby. Pak se včera objevila další fotografie a všechno to znovu propuklo.“

Ron sáhl do kapsy, vytáhl útržek novin a vyhladil ho, než jí ho podal. Titulek zněl: „Kráska krotí Zvíře? Nebo Zvíře kazí Krásku?“ Na fotografii byla ona se Snapem ve čtvrtek odpoledne v Krucáncích a Kaňourech. Stál obrácený tváří k objektivu, tyčil se nad ní a podával jí výtisk Poškození z temnoty, průvodce trýzněním mysli. Zatímco hleděla na ten výjev, Hermiona na fotografii svazek otevřela a odhalila před pozorovatelem její název. Nad čím v úžasu zamrkala, nebyla kniha – doporučil jí ji ten den po rozhovoru v Kotli – byl to výraz v jeho tváři, když se naklonila a začala číst. On se usmál. Žádné ohrnutí rtů, jakého se jí obvykle dostalo, ani nadřazený úšklebek, který většinou nasadil, když se předvedla jako naivka. Byl to skutečný úsměv. Uvolněný, šťastný úsměv.

„No nazdar,“ řekla.

„Jo, to jsme si taky říkali,“ zamumlal Ron. „Takže… O co tady jde?“

Hermiona vzhlédla. Oba byli znepokojení, ale tohle byli její chlapci; čekali, až budou mít všechna fakta, než si pospíší ji soudit. Po roce honu za viteály si všichni tři rozuměli tak, že se to někdy zdálo až neskutečné. Usmála se na ně.

„O nic tu nejde.“ Zamávala fotografií. „Přiznávám, že to vypadá, jako kdyby ano, ale není to pravda. Ve skutečnosti se se Snapem moc často nevídáme. Tohle opakování bylo většinou jen korespondenční kurz. Jednou za čas přijde do kanceláře kvůli svým patentům, a potom projdeme potřebné, ale kromě toho si jen posíláme sovy. Ve čtvrtek jsme se setkali v knihkupectví, protože jsem ho požádala o radu kvůli praktické části zkoušky z obrany, a on řekl, že si můžu vybrat z několika dobrých knih. Tahle…“ povzdechla si. „Snape ví, že bych chtěla studovat léčitelství, abych jednou mohla zachraňovat lidi, co dopadli jako moji rodiče. V tom svazku je spousta informací o tom, proč je možné mysl tak snadno poškodit. Rozhodně mě vůbec nekazí. Pokud jde o jeho výraz… nevím, co říct. Můžu jen prohlásit, že nikdy předtím jsem ho neviděla usmívat se.“

„Možná měl jen větry,“ prohodil Ron. Hermiona i Harry na něj upřeli zrak. „No co? Tohle lidi říkají vždycky, když se usmějí mimina. Mohlo by to být stejné.“

„Myslím, že se mu líbí pomáhat,“ navrhl Harry. „Objektiv prostě zachytil to, co nikdy nechtěl nikomu ukázat. Víme, že Snape má v sobě víc hloubek, než jsme kdy mohli říct. No vážně, zamyslete se nad tím. Proč ti pomáhá? Nic z toho pro něj neplyne. Možná že všechny ty zmijozelské kecy byly jen kouřová clona.“

„Myslím, že tady jsi docela blízko k pravdě, Harry,“ souhlasila.

Položila obrázek na stůl a všichni pozorovali, jak se usmívá, když se znovu ponořila do knihy.

„No,“ shrnul to Ron, „jestli nechce, aby někdo věděl, že ve skutečnosti je opravdu milý chlápek, musí teď zatraceně zuřit.“

 



Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 22.11. 2023
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Archivované komentáre


Re: Kapitola 3., část 2. Od: ester - 10.02. 2022
Tak a uz to vedia vsetci, ze Snape je dobry clovek :). Tesi ma,ze napriek tomu, ze sa Trio rozislo a kazdy ma svoj zivot, stale si rozumeju a maju sa radi
Re: Kapitola 3., část 2. Od: denice - 12.02. 2022
Ano, to je bonus této povídky, že se neodcizili. I když se kluci, zvlášť Harry, mohl začít starat trochu dřív. A že je Snape dobrý člověk - no, tomu stejně málokdo uvěří :-) Děkuji.

Re: Kapitola 3., část 2. Od: sisi - 21.10. 2021
Ron a Harry mají daleko k čištění ministerské rohožky a vynášení smetí z kanceláří. Jsou z nich velký chlapi a stále chrání kamarádku, šedou myšku ministerskou. Hermiona má vlastně štěstí na oba kamarády a Snapea jako občasný společenský bonus k nákupu knih. Nemůže být lépe. No, mohlo by. Kdyby australští rodiče třeba toužili po dítěti a adoptovali si válečného sirotka. S tím by jim mohla pomoc jejich pravá dcera, třeba nějakými administrativními zkratkami. Velký dík za překlad. Pozitivně laděná kapitola mi dnes pomohla.
Re: Kapitola 3., část 2. Od: denice - 23.10. 2021
Dobře jsi to napsala, z Harryho a Rona jsou velcí mužští a nejenže nechají Hermionu dělat, co chce ona, ale ještě k tomu ji chrání a bezvýhradně podporují. Ano, Hermiona má opravdu štěstí. Děkuji, jsem ráda, že kapitola potěšila.

Re: Kapitola 3., část 2. Od: Lupina - 21.10. 2021
Teda musím říct, že vysvětlení úsměvu u mimin máme poetičtějčí. Políbení andělíčkem je hezčí než větry. Nicméně Ron tím zaperlil :D Chudák Severus. Ale moc se mi líbilo, jak byla tato část taková milá. Hermiona se Severusem se občas setkají, Severus ji hlídá, aby jedla, kluci nešílí. Prostě paráda. A ten ukradený Severusův úsměv... Je hezké, že to Severus ještě umí. A že za to může Hermiona. Děkuji, čarodějky drahé, moc jsem si dnes kapitolu užila.
Re: Kapitola 3., část 2. Od: denice - 23.10. 2021
Políbení andělíčkem, to jsem ještě neslyšela, je to něžné a roztomilé :-) To je prostě Ron, tady mě moc baví. Ano, klidné a milé časy, zdá se, že všechno krásně vychází, Hermiona pilně studuje, Severus dozírá, slunce svítí, bohužel poměrně brzy se na obzoru objeví mraky... Děkujeme!

Re: Kapitola 3., část 2. Od: kakostka - 21.10. 2021
Hermiona už zase maká:-))) barevnej rozvrh a rozpis opakování... ale jo, závidím ji její systematičnost, občas by se mi hodila... a Harry s Ronem to nesou až příliš dobře. Drby byly a budou a co teprve, až k nim bude důvod, že? to bude veselo. Rodiče a poškození paměti, to je bolavé téma a jsem ráda, že ji Severus aspon trochu utěšil, i tak to bude dál bolet, ikdyž ví, že je tím zachránila. Zajímavý postřeh ohledně umění skrývat pocity a emoce a zároven se hroutit z 80 % z opakování.
Re: Kapitola 3., část 2. Od: denice - 23.10. 2021
Některé věci prostě zůstanou pořád stejné a k nim patří i Hermionina vášeň pro barevné rozvrhy a grafy. Harry s Ronem jsou myslím docela rádi, že tohle už mají za sebou ;-) Severus vybral přesně ta pravá slova, dobře, že Hermiona teď ví, že to neudělala zbytečně. Děkuji.

Re: Kapitola 3., část 2. Od: Yuki - 21.10. 2021
Jsem v šoku, jak jsou tady kluci vyspělí :D Jako vážně! Žádné odsuzování, žádné nadávky a zbrklé akce. Prostě klidný rozhovor nad novinovým článkem a drbech v restauraci. Takže, jak moc pění Severus ve Sklepení? Děkuju za novou kapitolu :)
Re: Kapitola 3., část 2. Od: denice - 23.10. 2021
Ano, jsou to dospělí mužští, kteří mají jasno, co je důležité. Mají sice své vlastní životy a kariéry, ale hned přispěchali Hermioně na pomoc, to je od nich moc hezké. Severusova reakce už příště :-) Děkuji.

Re: Kapitola 3., část 2. Od: Claire - 21.10. 2021
Moc pěkné počtení - v pošmourném studeném ránu zafungovalo jak hrnek kvalitní horké čokolády - zahřálo a pohladilo. Nezbývá mi, než souhlasit se zuzulí, na trvalé zařazení do přihrádky milá chlapík jeden skutečný úsměv nestačí, možná tak vítěz kategorie "šok měsíce". Děkuji a moc se těším na další vývoj.
Re: Kapitola 3., část 2. Od: denice - 23.10. 2021
Moc pěkné přirovnání, jsem opravdu ráda, že kapitola splnila svůj účel. Šok měsíce - ještě že ne skandál roku... Děkuji.

Re: Kapitola 3., část 2. Od: Gift - 21.10. 2021
Jeee, to bylo hezke. Moc se mi libi, ze tomu autorka dava pomaly vyvoj. Neni to tak, ze by najednou do obou uhodil blesk nebo se z niceho nic zacali libat ve vytahu. Jednoduse se stali pomalu prateli a me moc bavi tento vyvoj pozorovat. Navic jsem vzdy rada, kdyz jsou Ron a Harry napsani timto milym a kamaradskym stylem. Nikdo z nich nesili, jednoduse stoji u Hermiony a nikam ji netlaci. Diky, tato povidka je vzdy balzam na dusi.
Re: Kapitola 3., část 2. Od: denice - 23.10. 2021
Ano, přesně tento typ povídek mám taky ráda. Ne že se na sebe kouknou a zničehonic je osvítí a oni po sobě skočí. Všechny si dovedeme představit konec, ale pro mě je hodně zajímavé, jak k němu dospějí, všechno to kroužení a náznaky. A rozumní Harry s Ronem jsou bonus. Děkuji za milý komentář.

Re: Kapitola 3., část 2. Od: Jacomo - 21.10. 2021
Je mi líto, že tohle je další z příběhů, kdy Hermiona přijde o rodiče, ale alespoň to tu má logické vysvětlení. Vůbec celý ten pokec u brandy byl zajímavý a příjemný. Vypadá to, že si oba společnost toho druhého užívají. Harry a Ron se zachovali nečekaně kultivovaně - žádné proklení Hermiony hned mezi dveřmi, pěkně v klídku to chtějí vysvětlit. A ještě to jsou oni, kdo ji upozorní na Snapeův úsměv, to jsou mi věci. A ještě tohle - Ron prohlásil, že Snape je opravdu milý chlápek? Kdo to je a co udělal s Ronem? :-))) Asi je jasné, jak moc se mi dnešní kapitola líbila. Děkuju, Denice a Seviku.
Re: Kapitola 3., část 2. Od: denice - 23.10. 2021
Pokec u brandy Hermioně rozhodně pomohl, Severus prostě ví, jak na smutné studentky, i ty bývalé. Harry s Ronem jsou tu dospělí mužští a mají své životy, proto jsou rádi, že i Hermioně se blýská na lepší časy. Ron může být velkorysý, je teď famfrpálová hvězda na začátku kariéry a nějaký bývalý, teď nezaměstnaný bradavický učitel už je minulostí ;-) Děkujeme, Jacomo!

Re: Kapitola 3., část 2. Od: zuzule - 21.10. 2021
No tak nevim, Rone... Neverim, ze si lidi budou myslet, ze je to mily chlapik... Dekuju!
Re: Kapitola 3., část 2. Od: denice - 23.10. 2021
Obávám se, že máš pravdu - Snape a milý chlapík, to tak... Děkuji.

Prehľad článkov k tejto téme:

Aurette: ( denice )27.04. 2022Kapitola 13., část 2.
Aurette: ( denice )21.04. 2022Kapitola 13., část 1.
Aurette: ( denice )14.04. 2022Kapitola 12., část 2.
Aurette: ( denice )07.04. 2022Kapitola 12., část 1.
Aurette: ( denice )31.03. 2022Kapitola 11., část 2.
Aurette: ( denice )24.03. 2022Kapitola 11., část 1.
Aurette: ( denice )17.03. 2022Kapitola 10., část 3.
Aurette: ( denice )10.03. 2022Kapitola 10., část 2.
Aurette: ( denice )03.03. 2022Kapitola 10., část 1.
Aurette: ( denice )24.02. 2022Kapitola 9., část 2.
Aurette: ( denice )17.02. 2022Kapitola 9., část 1.
Aurette: ( denice )10.02. 2022Kapitola 8., část 2.
Aurette: ( denice )03.02. 2022Kapitola 8., část 1.
Aurette: ( denice )27.01. 2022Kapitola 7., část 2.
Aurette: ( denice )20.01. 2022Kapitola 7., část 1.
Aurette: ( denice )13.01. 2022Kapitola 6., část 2.
Aurette: ( denice )06.01. 2022Kapitola 6., část 1.
Aurette: ( denice )25.11. 2021Kapitola 5., část 2.
Aurette: ( denice )18.11. 2021Kapitola 5., část 1.
Aurette: ( denice )11.11. 2021Kapitola 4., část 2.
Aurette: ( denice )04.11. 2021Kapitola 4., část 1.
Aurette: ( denice )28.10. 2021Kapitola 3., část 3.
Aurette: ( denice )21.10. 2021Kapitola 3., část 2.
Aurette: ( denice )14.10. 2021Kapitola 3., část 1.
Aurette: ( denice )07.10. 2021Kapitola 2., část 2.
Aurette: ( denice )30.09. 2021Kapitola 2., část 1.
Aurette: ( denice )23.09. 2021Kapitola 1., část 2.
Aurette: ( denice )16.09. 2021Kapitola 1., část 1.
. Úvod k poviedkam: ( denice )09.09. 2021Úvod