Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Ďaleko preďaleko

Kapitola 27

Ďaleko preďaleko
Vložené: Jimmi - 08.10. 2021 Téma: Ďaleko preďaleko
Octavie nám napísal:

Ďaleko preďaleko

A World Apart

autor: lolagirl 


překlad: Octavie

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 27 - Rozhodnutí

 

Draco se druhý den probudil brzy a přesto, že nespal déle než tři hodiny, se cítil dokonale osvěžený a připravený na nový den.

Bylo pondělí, ale nedokázal se těšit na školu. Vše, na co dokázal myslet, byla Hermiona a to, že ji znovu uvidí. Ne, že by opravdu záleželo na tom, jestli půjde na vyučovaní nebo ne – za poslední dva měsíce byla jeho docházka více než sporadická. Šance na to, že proleze tímto ročníkem, byla opravdu nízká. 

Proto se rozhodl jít místo toho za Hermionou do komnaty nejvyšší potřeby, protože si myslel, že její rodiče už by tam být nemuseli. Poté, co vstal z postele, se rychle osprchoval a oblékl se. Když vyšel ze své ložnice a vydal se do společenské místnosti, padl jeho zrak na pokoj primusky. Uvědomil si, že nebyl uvnitř od té doby, co odešla nová Hermiona a usoudil, že by to tam měl rychle zkontrolovat a ujistit se, že je tam vše připravené na návrat staré Hermiony.

V ložnici to překvapivě vypadalo stejně, jako předtím, než přišla druhá Hermiona. Postel byla úhledně ustlaná, a zdálo se, jako by se nikdo ničeho ani nedotkl a ničím nehýbal. Draco se spokojeně usmál – byl rád, že se druhá Hermiona rozhodla zachovat všechno na svém místě. Bylo to skoro, jako by tam nikdy nebyla.

Když se otáčel k odchodu, něco na posteli upoutalo jeho pozornost: Hermionin medvídek. Usmál se; úplně na něj zapomněl. Sáhnul pro něj a u toho se v duchu pochechtával. Dal si ho do batohu a spěchal z pokoje k otvoru za portrétem.

Když vyběhl ze dveří, prakticky naboural do Brumbála.

„Sakra!“ vykřikl a ucouvl o pár kroků. „Co tady děláte?“

Brumbál sledoval ruksak, který měl Draco hozený přes rameno. „Chystáte se na hodinu?“

„No…“ zaváhal Draco, zatímco v duchu proklínal svou náhlou neschopnost lhát.

„Jdete za slečnou Grangerovou, že ano?“ zeptal se ředitel a trochu se pousmál.

Draco si povzdechl. „Přemýšlel jsem o tom, ano. Jsou její rodiče pořád tady?“

Brumbál zavrtěl hlavou. „Před chvílí odjeli. Draco, mohl bych vás poprosit na slovíčko, než půjdete?“

„Dobře…“ uhnul Draco stranou, aby uvolnil řediteli cestu skrz otvor za portrétem. „O čem?“

Ve společenské místnosti se Brumbál zastavil a otočil se čelem k němu. „Ráno jsem mluvil s Grangerovými a dohodli jsme se, že bude nejlepší, když se Hermiona nevrátí ke studiu na této škole.“

Draco zamrkal. „Co tím myslíte?“

„Nejsem si jistý, že by bylo moudré, aby v tuto chvíli bylo odhaleno, že nezemřela. Všichni věří, že je Hermiona mrtvá – včetně lidí, kteří chtěli její smrt. Pokud se teď objeví, mohla by se ocitnout v nebezpečí – přilákat další útok. Nejsem si jistý, že by měla takto riskovat.“

Draco ztěžka polkl. „Počkejte… takže říkáte, že by dokonce i její nejlepší přátelé měli stále věřit, že je mrtvá?“

Brumbál přikývl.

„A myslíte si, že by měla přestat chodit do školy? Tak kam by tedy měla jít?“

„Její rodiče si přejí, aby se s nimi vrátila domů a dokončila své vzdělání v mudlovské škole. Já si myslím, že je to dobrý nápad.“

Draco zalapal po dechu. „A už jste to řekli Hermioně?“

„Ano, Grangerovi a já jsme to s ní probírali docela dlouho.“

„A?“

„A… myslí si, že je to příšerný nápad, samozřejmě,“ odpověděl Brumbál.

„No, já s ní souhlasím,“ řekl Draco. „Navrhujete, aby opustila své přátele a kouzelnický svět. Proč by si měla myslet, že je to dobrý nápad?“

„Pane Malfoyi, mluvíme tady o bezpečí slečny Grangerové.“

S tím Draco nemohl nesouhlasit. V mnoha ohledech měl Brumbál pravdu – Hermionin život by mohl být v ohrožení, kdyby vyšlo najevo, že je stále naživu. A ta představa ho samozřejmě ubíjela.

Odkašlal si. „Dobře, chápu, co říkáte, ale… co to má co dělat se mnou?“

„Chtěl bych, abyste s ní promluvil,“ odpověděl Brumbál. „Neposlechne mě, ani své rodiče. Ale myslíme si, že by mohla poslechnout vás.“

Dracovo obočí vystřelilo vzhůru. „A proč si myslíte, že by poslechla?“

Na ředitelových ústech se objevil úsměv. „Draco, je docela očividné, že pro vás slečna Grangerová hodně znamená, a vy pro ni. Upřímně věřím, že vašeho názoru si váží mnohem víc než názoru ostatních. Myslím si, že je to proto, že vám věří nejvíc.“

Draco si nemohl pomoci, aby si neodfrknul. „O tom velmi pochybuju, profesore.“

„Pochybujte, jak chcete, pane Malfoyi, ale myslím si, že byste byl překvapený tím, jak moc si slečna Grangerová vašeho názoru cení. Proto bych rád, kdybyste si s ní o tom promluvil.“

„Řeknu to na rovinu. Vy chcete po mě, abych ji přesvědčil, aby se vzdala všeho, co je pro ni v životě důležité?“

„No… asi ano…“

„Ne,“ řekl Draco a zavrtěl hlavou. „Ani náhodou. Nechci být ten, komu by vyčítala, že odešla z Bradavic a po zbytek života se cítila mizerně. Tohle musí být její rozhodnutí – nikoho jiného.“

Brumbál si povzdechl. „Obával jsem se, že řeknete ne.“ Stařík se kolem něj protáhl a vydal se zpět k otvoru za portrétem. Zastavil se u dveří a otočil se. „Jen o tom popřemýšlejte, buďte tak hodný. Přesvědčit ji, aby to udělala, by pro ni mohlo být to nejlepší.“

„Myslím si, že důležité je to slovo – mohlo by.“

„Dobrá tedy. Nebudu vás nutit, abyste s ní promluvil,“ řekl Brumbál. Obrátil se k odchodu, ale znovu se zastavil. „Ach, po návštěvě slečny Grangerové byste měl zvážit, že se zúčastníte dnešního vyučování.“

To je nepravděpodobné, pomyslel si Draco. Přesto přikývl, než ředitel odešel.

Co si ten děda myslel? Jak si vůbec mohl myslet, že by mohl přesvědčit Hermionu Grangerovou o něčem, co nechtěla udělat? Hermiona milovala Bradavice. Milovala kouzla. A milovala své přátele. Ani za milion let by se ničeho z toho nevzdala. Draco si tím byl jistý a proto usoudil, že pokoušet se o to je zbytečná ztráta času.

A mimo to… ani on nechtěl, aby Hermiona odešla.

Přemýšlel o tom cestou do komnaty nejvyšší potřeby. Na jednu stranu byla Brumbálova rada rozumná, a Hermiona by udělala dobře, kdyby se jí řídila. Ale na druhou stranu…

Draco si povzdechl, když si uvědomil, že žádná jiná možnost neexistuje.

Stál před prázdnou stěnou a rozhlížel se, aby se ujistil, že je tu sám. Když byl vzduch čistý, zavřel oči a myslel na to, jak moc potřebuje vidět Hermionu. Dveře se automaticky objevily.

Zaklepal, nechtěl vcházet dovnitř bez ohlášení.

„Dále,“ ozvalo se. Stiskl kliku a vešel.

Místnost vypadala stejně jako včera v noci, ale Hermiona seděla v rohu u malého stolu pokrytého knihami a pergamenem.

„Grangerová, prosím, neříkej mi, že se učíš.“

Ušklíbla se na něj. „Fajn. Nic ti neřeknu.“

Zasmál se a zavrtěl hlavou. „Skončil by svět, jak jej známe, kdyby se Hermiona Grangerová, poté, co se probrala z kómatu trvajícím dva měsíce, okamžitě nevrhla na domácí úkoly.“

„Malfoyi!“ vykřikla podrážděně. „Musím dohnat učivo za více než dva měsíce, plus jakoukoli další práci, kterou odteď dostanu, a do konce školního roku nezbývají ani čtyři měsíce! Mysli si, že jsem blázen, ale já bych opravdu ráda udělala OVCE!“

Draco obrátil oči v sloup. „Nebuď tak melodramatická, Grangerová. Oba víme, že ty dva chybějící měsíce doženeš levou zadní. Netrap se tím.“

Hermiona přimhouřila oči. „Asi jsi nepřišel proto, abys mě poučoval.“

„Máš pravdu,“ řekl. „Vlastně jsem si myslel, že bych se tu mohl stavit a přinést ti někoho, kdo by ti mohl dělat společnost po zbytek času, který tady strávíš.“

„Ale, opravdu?“ zeptala se zvědavě.

Draco se zazubil, sáhl do svého batohu a vytáhl plyšového medvěda, kterého vzal z její postele. Zalapala po dechu, když jí ho podával.

„Je tvůj, nebo ne?“

„Pane Cinkáčku!“ zvolala a vyrvala mu ho z ruky. Když se na medvídka podívala, na tváři se jí objevil obrovský úsměv.

Draco se snažil potlačit smích. Musela si toho všimnout, protože se najednou začervenala.

Okamžitě se zatvářila vážně, odkašlala si a lhostejně pronesla: „Tedy… ten starý méďa? Úplně jsem zapomněla, že ho ještě mám.“

Draco se zachichotal. „Grangerová, to je v pohodě – nemusíš se snažit zakrýt fakt, že máš ráda plyšáky. Na tom není nic špatného! Vlastně si myslím, že je to docela roztomilé.“

„Vážně?“ zeptala se a pohlédla na něj s pobaveným výrazem.

„Vážně,“ odpověděl. „A nemusíš se bát, že bych to roznášel po škole a zničil ti tím tvou pověst.“

„Protože stejně nikoho nezajímám,“ řekla Hermiona a protočila oči.

Draco se ušklíbl. „No, je milé vědět, že jsi neztratila svou schopnost rozeznat mé urážky ještě dřív, než je vůbec stihnu vyslovit.“

„Ta schopnost mi snad zůstane do konce života,“ zazubila se na něj. S medvídkem v rukou vstala od stolu, přešla k posteli a posadila ho na polštář. Chvíli tam zamyšleně stála.

„Mí rodiče a Brumbál se mnou ráno mluvili,“ řekla a její úsměv uvadl.

„Ano?“ předstíral Draco nevědomost. „O čem?“

Potřásla hlavou. „Nikdy tomu neuvěříš. Chtějí, abych odešla z Bradavic a žila jako mudla! A dokonce ani nechtějí, abych komukoli řekla, že jsem pořád naživu! Není to šílené?“

Nastal okamžik, kdy by jí měl říct, jak směšně ten nápad zněl a společně by se absurditě té situace zasmáli. Ale než se mohl zastavit, řekl: „Vlastně to není špatný nápad, Grangerová.“

Tuto reakci očividně nečekala. Čelist jí trochu poklesla. „Myslíš si, že je to dobrý nápad?“

Draco si povzdechl a odvrátil zrak. „Nevím. Prostě říkám, že si myslím, že by to asi bylo moudré.“

„Páni,“ vydechla. Na chvíli se odmlčela, než pokračovala: „A já jsem si myslela aspoň ty mi budeš rozumět.“

„Grangerová, já to přeci chápu,“ oponoval. „Chápu, že nechceš opustit život, který sis tady za posledních sedm let vybudovala. Ale začínám si myslet, že ty nerozumíš tomu, proč si tví rodiče s Brumbálem myslí, že je to něco, co bys měla udělat.“

Přikývla. „Máš pravdu – nerozumím. Je mi osmnáct, Malfoyi. Jsem už velká holka. Jsem dost stará na to, abych se o sebe uměla postarat a dost stará na to, abych dělala svá vlastní rozhodnutí.“

„Možná jsi dost stará na to, abys dělala svá vlastní rozhodnutí, Grangerová, ale očividně nejsi dost stará na to, aby ses o sebe dokázala postarat. Pro případ, že bys zapomněla, byla jsi napadena. Málem jsi umřela.“

„Na nic jsem nezapomněla!“ bránila se. „Ano, napadli mě. Ale takové věci se stávají. Tenhle svět není bezpečný a nezáleží na to, kde budu. Jestli si mí rodiče myslí, že to, že mě vezmou žít zpátky k sobě, mě nějak ochrání před světem, tak se mýlí! Stejně dobře můžu být napadena a umřít v mudlovském světě. Může mě porazit auto a umřu. Můžu dostat rakovinu a umřu. To, že se ze mě stane mudla, mě před smrtí neochrání.“

„Grangerová,“ zasyčel, „jsi blbá? Tenhle útok na tebe nebyl náhodný. Znamenal, že někdo tam venku chtěl tvoji smrt. A takových, kteří tě chtějí mrtvou, kdyby zjistili, že jsi pořád naživu, může být víc. Jak to, že se nebojíš?“

Hermiona smutně zavrtěla hlavou. „Nevěřím tomu – jsi na jejich straně? Myslela jsem… Myslela jsem, že jsi můj přítel, Malfoyi.“

Dracovo srdce při tom výrazu „přítel“ pokleslo. Ne že by čekal, že o něm bude přemýšlet jinak, ale přesto ho to ranilo.

Nasadil svůj nejlepší prázdný výraz a řekl: „Správně – přítel. Přesně to jsem byl, Grangerová – tvůj přítel. Byl jsem tvůj přítel a Potter byl tvoje životní láska. Vsadím se, že právě o to tu jde, ne? Nemůžeš snést pomyšlení, že už nikdy neuvidíš svého drahého Harryho. Mám pravdu?“

Opravdu nechtěl Harryho do této diskuse zatahovat a při pohledu na Hermionin ublížený výraz v obličeji toho okamžitě zalitoval. Teď už ale bylo pozdě vzít svá slova zpět.

Skvělé, pomyslel si. Poslední dva měsíce jsem si přál, abych ji zase viděl živou, a teď, když se mi naskytla příležitost, vypadá to, že se s ní jen hádám.

Hermionin bolestný výraz se rychle změnil v rozzlobený. „A je to tu zase,“ vyštěkla. „Ty se svým komplexem z Harryho Pottera. Měl jsi za ty poslední dva měsíce vůbec nějakou zábavu, když jsem tu nebyla a tys mě nemohl obviňovat z lásky k Harrymu?“

Draco zavrtěl hlavou. „Věř mi, Grangerová, nikdy mi to nepřipadalo zábavné.“

Hermiona se ušklíbla a založila si ruce na prsou. „No, to jsi mě tedy oklamal. Vždycky jsi byl tak posedlý mými city k Harrymu a vidím, že pořád jsi. Myslíš si, že jde jen o Harryho? Tak to by ses možná měl zeptat sám sebe: Jestli je Harry ten kluk, na kterém jsem celou tu dobu tolik visela, tak proč to byly zrovna tvoje sny, které jsem navštěvovala každou noc? Proč jsi to byl ty, na koho jsem neustále myslela? Proč ty jsi byl jediný, kdo mě dokázal probudit?"

 

Draco na ni ohromeně zíral. Otevřel ústa, aby promluvil, ale ona ho okamžitě přerušila.

„U Merlina, Draco – jak můžeš být hloupý? A to sis myslel, že Harry je nevšímavý! Jsi stejně hrozný jako on, ne-li horší. Jak těžké by pro tebe ze všech lidí mělo být všimnout si, že je do tebe dívka zamilovaná?“ Zahanbeně se od něj odvrátila a zadívala se na plyšového medvídka na posteli.

Šokovaně na ni zíral, když mu její slova došla. Hledal v její tváři jakoukoli známku lítosti nad tím, co právě řekla, ale žádnou nenašel. Instinktivně k ní udělal krok blíž.

„Grangerová,“ zašeptal. Natáhl ruku a jemně se dotkl hladké pokožky jejího obličeje. Zavřela oči, zhluboka se nadechla a přitiskla se tváří na jeho dlaň. Jeho oči se vpíjely do jejích velkých očí, které byly nyní otevřené a hleděly na něj. Jeho pohled sledoval stopu jedné osamělé slzy, která putovala po straně jejího obličeje, a nakonec se zastavil na jejích rtech, které se mírně rozevřely.

Vzpomínal si na to, jaké bylo je líbat.

Nevšiml si, že se k ní začal naklánět blíž, ani že mu začíná bušit srdce v hrudi. Ani si neuvědomil, že se ji chystá políbit, dokud se jeho rty nesnesly na její – lehce, jemně a sladce. Trvalo to jen krátký okamžik, než se od ní lehce odtáhl. Nechtěl to udělat – prostě se to stalo. Nelitoval toho; jen se bál, že ona možná ano.

Otevřel ústa, aby promluvil, aby se omluvil, ale nedostal příležitost. Hermiona okamžitě natáhla ruku, ovinula ji kolem jeho krku, přitáhla si ho k sobě a přiblížila svá ústa k jeho, aby pokračovali v polibku tam, kde předtím skončili. Zpočátku se líbali něžně, nesměle a váhavě, jako by to bylo pro oba poprvé. Draco instinktivně sundal ruku z její tváře, oběma rukama ji objal kolem pasu a přitáhl si ji blíž k sobě.

Navzdory nejistotě, která polibek zpočátku provázela, mu prakticky vyrazil dech. Tak dlouho o tomhle okamžiku snil a nikdy nečekal, že se to někdy stane jinde než v jeho snech. Nikdy nečekal, že ji bude znovu držet v náručí... že ucítí měkké křivky jejího těla na svém... že ji bude líbat na rty.

Najednou ji pevněji sevřel v pase a mírně ji nadzvedl, aby s ním byla ve stejné úrovni. Vzdychla do jeho úst – což Draca málem přivedlo k šílenství – a najednou se polibek změnil na naléhavý a hluboký, jako by si oba konečně uvědomili, že musí dohnat celé dva měsíce.

Nikdy se necítil tak naplněný, jako když ji líbal. Cítil se tak už v noci po vánočním plese, ale nejistota toho polibku mu zabránila, aby ho city k ní příliš přemohly. Teď se však mezi nimi odehrávalo něco jiného, žádná nejistota – jen čirá, nespoutaná vášeň.

A to ho vyděsilo.

Náhlé uvědomění si toho, co dělají – toho, co dělá on – ho vyděsilo natolik, že ji od sebe rychle odstrčil. Náhlá ztráta kontaktu byla nesnesitelná a najednou se cítil opět velmi prázdný. Díval se na ni – měla napuchlé rty a rysy obličeje zkroucené do zmateného výrazu, jak se oba snažili popadnout dech.

„Hermiono,“ zachraptěl. Nenáviděl zvuk svého hlasu, protože nedokázal skrýt svůj chtíč, když vyslovil její jméno. Nepomáhal mu v tom, co se jí chystal říct: „Tohle nemůžeme dělat.“

Zavrtěla hlavou. „Proč ne?“ zašeptala.

Odstoupil od ní pár kroků v potřebě být od ní tak daleko, jak jen to bylo možné, aby ji k sobě znovu nepřitiskl a nezačal ji znovu líbat. „Grangerová, důvod, proč jsi málem umřela… bylo to kvůli mně; kvůli tomu, co k tobě cítím.“

Zamrkala. „Co… co ke mně cítíš?“ zeptala se tiše.

Draco zaúpěl. „Ne, Grangerová – nedělej mi to.“

„Proč ne?“ trvala na svém, paže si založila na prsou. „Draco, co ke mně cítíš?“

„Zatraceně, Grangerová!“ zakřičel. Neměl v úmyslu zvednout hlas a zalitoval toho hned, když si všiml, že sebou trhla. Ale nemohl přestat.

Přistoupil k ní blíž; dost blízko, aby ji mohl znovu vzít do náručí – ale neudělal to. „Pro jednou ve svém životě, přestaň se starat o druhé! Tvoje bezpečí – tvůj život – je teď v sázce. Nenuť mě ti říct, co k tobě cítím, protože jakmile to udělám, nemůžeme to vzít zpátky. Nenechám tě riskovat tvůj život kvůli nějakým pitomým citům, které k tobě chovám.“

Zkousla si ret. „Myslíš si, že ty city jsou pitomé?“ vysmívala se mu. „Možná není problém v tom, že se bojíš o – ale že se bojíš o sebe! Chovat city k mudlovské šmejdce by bylo nemorální a pitomé, nebo ne? Pošpinilo by to tvou drahocennou reputaci čistokrevného čaroděje, není to tak?“

Chtěl to popřít – říct jí, že jejich rozdílné původy s tím nemají co dělat. Ale to uvědomění ho uhodilo: mělo to s tím všechno společného.

„Máš naprostou pravdu, Grangerová. Ty jsi mudlovská šmejdka a já jsem čistokrevný, a tyhle dvě skupiny se spolu neslučují. Už jen ten fakt, že jsi v téhle místnosti, to potvrzuje. Existují lidé – nebezpeční lidé – kteří by udělali cokoli, aby se ujistili, že dlouhá linie čistokrevných nebude pošpiněna někým, jako jsi ty. A jestli si myslíš, že dovolím, aby mé city k tobě – ať už jsou jakékoli – znovu ohrozily tvůj život… no, pak nejsi tak chytrá, jak jsem si myslel…“

Oči se jí zaleskly, když se jí v nich začaly tvořit slzy a začaly se jí rozlévat po tváři. Zdálo se, že se mu nedokáže podívat do očí.

„Takže říkáš, že… chceš, abych odjela z Bradavic?“ zeptala se tiše.

Ztěžka polkl. „Ano,“ lhal a doufal, že jeho odpověď zní upřímně.

Přikývla, vzhlédla znovu k němu a podívala se mu přímo do očí. „Takže ty city, které ke mně chováš… nejsou dost silné, aby tě přiměly mě požádat, abych zůstala?“

Draco zatnul svaly na čelisti a pomalu zavrtěl hlavou sem a tam. Neodvážil se jí odpovědět slovně, protože se bál, že se mu zlomí hlas a prozradí svou lež.

Nemohl ji požádat, aby zůstala. Bylo by to sobecké – a tak už se Draco nechoval, zvlášť když šlo o Hermionu Grangerovou.

„Dobře,“ odpověděla pevně a rychle si setřela slzy z očí. „Fajn. Řeknu rodičům, že se s nimi vrátím domů.“

„Fajn,“ řekl Draco, trochu drsněji, než měl v úmyslu.

„Fajn. Super.“ Otočila se k němu zády a vydala se znovu ke stolu. „Cestu ven znáš.“

Draco sklopil hlavu a zíral na podlahu. Tak Brumbál měl pravdu – Hermiona si cenila jeho názoru. Jen jí dal jinou radu, než sám očekával.

„Dobře,“ řekl a narovnal se. Ještě naposledy na ni pohlédl. Stále stála tak, aby jí neviděl do tváře. Ale podle toho, jak se jí slabě třásla ramena, mohl říct, že pláče.

Stálo ho veškerou sílu vůle, aby nešel k ní a neutěšil ji.

„Sbohem, Grangerová,“ rozloučil se strojeně. Nepočkal na její odpověď; otočil se na patě a vyšel ze dveří.

Když se ocitl na prázdné chodbě, zhluboka vydechl. Musel si pořád znovu opakovat, že udělal správnou věc; že se rozhodla správně.

Ale nedokázal oklamat sám sebe.

Sledoval, jak dveře do komnaty zmizely a oddělily ho od osoby, kterou potřeboval na světě nejvíc.

 

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre


Re: Kapitola 27 Od: Lupina - 11.10. 2021
No, osobně si nejsem moc jistá, že odklizení Hermiony pomůže. Mezi mudly bude jen bezbrannější. Romantická část kapitoly byla krásná. Děkuji, Octavie.
Re: Kapitola 27 Od: Octavie - 12.10. 2021
Taky si to myslím, snad na to přijdou i oni :-). Děkuji.

Re: Kapitola 27 Od: zuzule - 11.10. 2021
Tohle rozhodnuti uplne nechapu... To jako neveri tomu, ze by si pro ni smrtijedi dosli kamkoliv? Navic mam pocit, ze toho vraha preci chytli a Blaise to ma taky spocitany, ne? Uvidime. :) Dekuju!
Re: Kapitola 27 Od: Octavie - 11.10. 2021
Asi je tak zaslepený strachem z toho, že by o ni mohl znovu přijít, že nevidí a neslyší. Ale měl by prokouknout a to dřív, než nám povídka skončí. Děkuji :-).

Re: Kapitola 27 Od: MichelleF - 09.10. 2021
Tak studená sprcha je tady, to nám ta idylka dlouho nevydržela. Dracovi nezávidím a Hermiony je mi upřímně líto. Jak tohle může pokračovat??
Re: Kapitola 27 Od: Octavie - 11.10. 2021
Škoda, ale snad se to mezi nimi vyřeší. Někdo do Draca musí vpravit trochu rozumu :-). Děkuji :-).

Re: Kapitola 27 Od: lenus - 08.10. 2021
No teda…. Ja už som bola v tom, že bude happyend a ona autorka to ešte natiahla… som zvedavá ako to cele dopadne, tato kapitola bola naozaj sladká :) diky
Re: Kapitola 27 Od: Octavie - 09.10. 2021
Ano, zbývají ještě 4 kapitoly, musí si ten šťastný konec očividně ještě zasloužit:-D. Díky za komentář! :-)

Re: Kapitola 27 Od: sisi - 08.10. 2021
Blbec, mentálně neurovnanej, momentálně opožděnej! -Ona taky. Mohli společně požádat komnatu, aby jim poskytla takové bezpečí, aby mohli zůstat spolu a nikdo je nenašel, nebo aby mohli udělat zkoušky inkognito, za tisíc let školy už určitě nastala situace, aby někdo kdo skládal zkoušku nemohl předstoupit veřejně před komisi, přesto zkoušku udělal. Mysli, Grangerová. To je Tvá vstupenka do kouzelnického světa, bez rozumu nebudeš ničím, nikým. Ale láska si najde cestu, jak je spojit, pokud k sobě patří a nic je už neodloučí. Musí si navzájem víc věřit a půjde to, ne že ne. Já jsem fakt zvědavá, jakými cestami se teď budou ubírat a jak se nakonec najdou. Díky za překlad.
Re: Kapitola 27 Od: Octavie - 08.10. 2021
No taky jsem při překladu vrtela hlavou. Dělá, jako by nečetl ten její deník. Člověk většinou v deníku nic neskrývá, pokud neočekává, že ho bude někdo číst, což si myslím, že Hermiona ho pro budoucí generace nepsala. Ale tak puberta je nejisté období :-D. A s tou komnatou jsi to vymyslela báječně! Uvidíme, jestli se budou tvoji řadou řídit. Děkuji za komentář. :-)

Re: Kapitola 27 Od: Jimmi - 08.10. 2021
Ďakujem za ďalší kúsok. Mne sa tiež marí, že v tom bol Blaise, lenže tiež sa mi marí, že na to prišli už po tom podanom jede druhej Hermione, vedˇ sa predsa priznal Dracovi, že si všimol, že je do nej zamilovaný.... Takže to mám total dopletené, takže na mňa nie je spoľah. Skvelý preklad. Brumbálov nápad sa mi nepáči. Ako schovať ju okej, ale vydávať ju za mŕtvu a nechať Harryho a spol trápiť sa? Nemá on za lubom, že chce Harryho ešte viac poštvať proti Voldymu z pomsty za Hermionu? Ešte raz díky
Re: Kapitola 27 Od: Octavie - 08.10. 2021
Jo, tak to bylo. Ale nejsem si jistá, že už nic nebude. Uvidíme:-D. Brumbala pořád nikdo neřeší, asi už jsou zvyklí a přijde jim to normální ;-). Díky!

Re: Kapitola 27 Od: Yuki - 08.10. 2021
Nemůžu říct, že tomu úplně rozumím, ale chápu, že je logické dostat Hermionu z dosahu ještě stále nenalezného vraha. Ale... zrovna u Draca bych vážně taky čekala, že jí řekne oba názory, co si myslí on a co mu řekl Brumbál, aby jí řekl. Možná by to bylo lepší než jí takhle lhát. Ale je to můj názor. Úsek s vyznáním citů od Hermiony a odpovědí od Draca, která byla víc než jasná, takže slova nebyla naprosto třeba, byl krásný. Potěšil a zahřál u srdce než se to všechno zkazilo... Tak nějak nevím... nebylo by dobré začít třeba u Blaise? Děkuju za další část!
Re: Kapitola 27 Od: Octavie - 08.10. 2021
Už jsem psala Gift před tebou. Myslím, ze vrah je zatčen a postval ho na ni Blaise. Ale ještě to nemám preložené do konce, tak to s určitostí neřeknu, jestli na ni nečíhá ještě někdo. Dalšího pokračování sbližování našich hrdliček se brzy dočkáme:-). Konec už se neúprosně blíží. Děkuji za komentář:-).

Re: Kapitola 27 Od: Gift - 08.10. 2021
Ok, vidim, co tu autorka dela. Opet nas natahuje na skripec. A prestoze z toho rozhodne nejsem nadsena, vlastne to dava smysl. Celou dobu jsme se zaobirali probuzenim Hermiony a nepritel jeste nebyl identifikovan. Prijde mi sice lehce naivni doufat, ze ji v mudlovskem svete nikdo nenajde. Navic Hermione rozhodne budou chybet studijni leta, ale... Diky tvemu minulemu varovani nejsem tak nastvana, jak bych ocekavala. :-) To ovsem nemeni nic na veci, ze mi jich je obou jeto. Chudinky zamilovane hrdlicky. Dekuji!!
Re: Kapitola 27 Od: Octavie - 08.10. 2021
Tak to jsem ráda, že jsem ti ušetřila naštvaní:-D. Myslím, že toho smrtijeda, co jí chtěl zabít, zatkli. A postval ho na ni Blaise. Jestli tam to spiknutí jde až do vyšších míst, to zatím take nevím. Ještě pár kapitol zbývá. Jinak si myslím, že kalkulovali s tím, že vyrazit do mudlovskeho světa by bylo pod smrtijedskou úroveň. Ale před ostatními nástrahami v našem světě by ji to samozřejmě neochranilo... Děkuji za komentář:-).

Re: Kapitola 27 Od: denice - 08.10. 2021
Moc dobře se mi četlo Hermionino vyznání. A Dracova reakce, samozřejmě :-) Nemůžu říct, že se mi Brumbálovo rozhodnutí líbí. Samozřejmě, Hermioniny rodiče chápu, na jejich místě bych reagovala úplně stejně, jenže kompletně Hermionu odstřihnout od kouzelnického světa - a jak to vypadá, navždy? Koho pro jeho vlastní bezpečí odstraní z Bradavic po ní? A jestli jsem dobře četla, ani žádná naděje, že by se mohla vrátit, až se situace uklidní, žádné soukromé vzdělávání a zkoušky? Ale asi je to tím, že starému intrikánovi Brumbálovi nevěřím;-) Díky.
Re: Kapitola 27 Od: Octavie - 08.10. 2021
Ano, ta chvíle mezi nimi byla sladká. A nekončíme:-). Co se týče Brumbala.. ani nevím, co napsat. Sama jsem z něj zmatená. Děkuji za komentář:-).

Prehľad článkov k tejto téme:

lolagirl: ( Octavie )05.11. 2021Kapitola 31 - Epilog
lolagirl: ( Octavie )29.10. 2021Kapitola 30 – Před východem slunce
lolagirl: ( Octavie )22.10. 2021Kapitola 29 – Dobré věci
lolagirl: ( Octavie )15.10. 2021Kapitola 28 – Návrat domů
lolagirl: ( Octavie )08.10. 2021Kapitola 27
lolagirl: ( Octavie )01.10. 2021Kapitola 26 –Nadšení
lolagirl: ( Octavie )24.09. 2021Kapitola 25 – Příležitost ke snění
lolagirl: ( Octavie )17.09. 2021Kapitola 24 – Spát
lolagirl: ( Octavie )10.09. 2021Kapitola 23 - Slib
lolagirl: ( Octavie )03.09. 2021Kapitola 22 – …a následky
lolagirl: ( Octavie )27.08. 2021Kapitola 21 - Pravda
lolagirl: ( Octavie )20.08. 2021Kapitola 20 – Bouře přichází
lolagirl: ( Octavie )13.08. 2021Kapitola 19 - Sám
lolagirl: ( Octavie )06.08. 2021Kapitola 18.
lolagirl: ( Octavie )30.07. 2021Kapitola 17
lolagirl: ( Octavie )23.07. 2021Kapitola 16 – Nechat ji odejít
lolagirl: ( Octavie )25.06. 2021Kapitola 15 - Přijetí
lolagirl: ( Octavie )18.06. 2021Kapitola 14 – Poslední Vánoce
lolagirl: ( Octavie )11.06. 2021Kapitola 13 - Prázdnota
lolagirl: ( Octavie )04.06. 2021*Kapitola 12* - Předvečer
lolagirl: ( Octavie )28.05. 2021Kapitola 11 - Změna
lolagirl: ( Octavie )14.05. 2021Kapitola 10 – Nikdy více
lolagirl: ( Octavie )30.04. 2021Kapitola 9 - Milý deníčku
lolagirl: ( Octavie )23.04. 2021*Kapitola 8* - Štěstí
lolagirl: ( Octavie )15.04. 2021*Kapitola 7* - Dvojnice
lolagirl: ( Octavie )10.04. 2021*Kapitola 6 *: Odraz v zrcadle
lolagirl: ( Octavie )30.03. 2021Příjemné překvapení
lolagirl: ( Jimmi )18.03. 2021* Kapitola 4 *: Prímerie
lolagirl: ( Jimmi )27.02. 2021* Kapitola 3 *: Predstierať
lolagirl: ( Jimmi )13.02. 2021* Kapitola 2 *: Pravidlá spolužitia
lolagirl: ( Jimmi )11.02. 2021* Kapitola 1 *: Je preč
. Úvod k poviedkam: ( Jimmi )24.12. 2020Úvod