Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Střih větru

Kapitola 15.

Střih větru
Vložené: Lupina - 28.09. 2021 Téma: Střih větru
Lupina nám napísal:

Autor: Chilord                       Překlad: Lupina        Beta: marci                 Banner: Jimmi

Originál: https://www.fanfiction.net/s/12511998/15/

Rating: 16+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 15.

 

„Cože?“ Lucius Potter s pohledem upřeným na Charluse pevně stiskl hůlku.

„Ano, tak nějak jsem to shrnul i já,“ souhlasil Charlus.

„Jak, proklatě, dokázal dostat předvolání před školní radu jen po jednom zpropadeném dnu?“

„Zatracená Minerva McGonagallová,“ zašklebil se Charlus znechuceně. „Ta ženská…“

„To způsobila Minerva?“ Lucius zmateně svraštil obočí. „Vždycky mi připadala…“

„Zjevně podlehla své proslulé vznětlivosti,“ zavrčel Charlus. „Vydala se na válečnou stezku, protože její sedmáčtí lvi si přišli stěžovat na Harryho metody. Informace prosákla a jistí paznehti s ne až tak dobrými úmysly se rozhodli ho kvůli tomu sesadit.“

„Protože McGonagallová je považovaná za oddanou učitelku a zpravidla strohá a přísně jednající podle pravidel,“ pronesl Lucius pomalu, opřel se a zasténal. „Protože většina lidí zapomíná, že je popudlivá, protože nikdy nevybuchne před studenty.“

„Harry už je patrně dost starý, aby byl vyňatý z jejích pravidel. Nebo si nechala zatemnit rozum předpoklady o jeho jednání. Nebo milion jiných věcí,“ povzdechl si Charlus bezmocně a zvedl ruce. „Ať už je důvod jakýkoliv, ta ženská věci jen zkomplikovala.“

„A jsem si jistý, že Harryho všeobecný postoj s tím nemá nic společného,“ protočil Lucius očima a na Charluse se podíval úmyslně bezvýrazně.

„Něco naznačuješ, Luciusi?“ zeptal se Charlus zamračeně. „Koneckonců je z rodiny. Ne jen mé vlastní.“

„Je také, díkybohu, víc tvým problémem než mým,“ odvětil Lucius ulehčeně a pousmál se. „Kterýžto fakt je překvapivě osvěžující vzhledem k bolestem hlavy, které jsi mi za ty roky způsobil.“

„Říkáš to tak, jako bys mi všechno svědomitě nevracel,“ odpálkoval jej Charlus. „Takže, jak přesně na to půjdeme?“

„Máme na to vůbec jít?“ zeptal se Lucius mírně. „Harry možná pocuchal pár pírek, ale spíš Minerva přehnaně reagovala, když se nechala vést mateřským instinktem.“

„Chceš to ponechat náhodě?“ užasl Charlus.

„Raději bych přišel s neprůstřelnými fakty a zničil toho, kdo si myslí, že si může zahrávat se životy studentů,“ vyjasnil Lucius s úsměvem. „A ne že by nebylo dost důkazů o jeho laxním přístupu k opatrnosti.“

„Ale…!“ Charlus začal protestovat.

„Co bys raději, abychom předčasně ukázali sílu a vyplýtvali ji na něco menšího, nebo abychom počkali, až udělají špatný krok, pak reagovali a posílili naše pozice?“ navrhoval Lucius se zvednutým obočím.

„Nesnáším politiku,“ zavrčel Charlus.

„A proto se do ní pouštím já a ne ty,“ připomněl mu Lucius pobaveně. „Dělej, v čem jsi dobrý, a říkej tomu chlapci, kde zaútočit.“

„Kdybys nebyl z rodiny…“ brblal Charlus vlažně.

„Kdybys nebyl z rodiny, nikdy bys nedostudoval Bradavice,“ uchechtl se Lucius. „Pamatuju si, jaký jsi byl, Charlusi.“

Charlus byl natolik chytrý, aby zmlknul.

ooOOoo

Harry nebyl nadšený, že musí čelit přísným tvářím členů školní rady, a bylo to i znát na jeho postoji, když se opřel v židli.

„Profesore Pottere. Jste zde, protože jeden z vašich spolupracovníků vznesl dost znepokojující tvrzení o vašich učebních metodách.“ Tohoto konkrétního člena rady nepoznával a ani se neobtěžoval zjišťovat jeho jméno. „Máte k tomu co říct, než začneme?“

„Moje třída studující na OVCE zažila hraný útok temného stvoření s jištěním polštářovými kouzly. Nějak nevidím, kde je problém.“ Promluvil, jako by hovořil s malým děckem a oči měl tvrdé, když hleděl na člena rady. „Jelikož to stvoření bylo animované zcela pod mým vedením a pod mou vůlí, a já ani na chvíli neztratil kontrolu nad situací, žádný student se neocitl ve skutečném nebezpečí. Nechápu, proč jsem zde.“

„Profesore Pottere! Jestli od vás máme očekávat takovýto styl učení…!“ začal jiný člen, ale byl umlčen pohledem řečeného profesora.

„Tedy to zopakuji. Třída studující na OVCE. Jen ti studenti byli podrobeni zmíněným scénářům. Scénářům, které jsem vybral na základě posledních událostí. Nebo možná všichni zapomínáte, co se nedávno stalo v Londýně?“ zeptal se Harry sžíravě, zatímco se na ně mračil.

„Myslím, že by rádi slyšeli ujištění, že toto neplánujete pro nižší ročníky,“ vstoupil do toho jiný člen a přejel zbytek rady prosebným pohledem. „Že ano?“

„Jen pro šesté ročníky v druhé polovině dalšího pololetí, aby tušili, co je čeká v jejich posledním roce,“ odpověděl a pomalu, zhluboka se nadechl, aby se uklidnil. „Dalším ročníkům zařadím různá cvičení, aby se na požadovanou úroveň dostali.“

„Jaká cvičení, profesore Pottere?“ zeptal se jeden z neutrálních členů lehce zamračeně, takže bylo vidět, že se v duchu pořád vrací ke cvičení sedmých ročníků.

„Od čtvrtého ročníku se začnou učit soubojovou formu malířského kouzla, které lze ukončit prostým Finite, a oni stráví pár hodin výukou uhýbání a míření,“ začal Harry. „První ročníky se naučí pracovat koordinovaně díky týmové hře a asi uprostřed druhého pololetí do ní zapracuji některá kouzla. Páté ročníky se naučí Patronovo zaklínadlo a jak utéct před nepřátelským konfliktem.“

„Znepokojuje mě vaše definice nepřátelského konfliktu, profesore,“ pronesl kdosi velmi nesouhlasně.

„Já budu hrát nepřátelskou sílu a budu používat jen malířské kouzlo, to, které se naučí čtvrté ročníky,“ Harry se snažil nenechat do hlasu prosáknout podráždění, ale začínalo to být těžké. „Vše je v mých učebních plánech.“

„To sice může být, profesore Pottere, ale musíme vás požádat, abyste přestal s těmito druhy hodin,“ promluvil další člen rady s blahosklonným výrazem. „Nemůžeme…“

„Ne,“ utnul jej Harry ostře a jeho hlas pročísl vzduch jako nůž.

Předseda školní rady se zamračil a pokusil se předklonit ve snaze působit výhružněji. „Promiňte, profesore Pottere?“

„Nebudu měnit své učební plány.“ Harry už toho měl dost. Toto nebyla diskuze, neposlouchali jej, šlo jen o zvýšení moci, kterou by nad ním měli, a s tím měl víc než dost zkušeností v minulosti.

„To není z naší strany návrh, pane Pottere,“ pronesl předseda mrazivě a povýšeně si Harryho změřil. „Pokud nemůžete následovat nařízení rady, propustíme vás.“

„Jen do toho,“ Harry stiskl rty a ruce držel co nejdál od hůlky.

„Ujišťuji vás, pane Potter, že to myslím vážně,“ nevěřícný pohled předsedy nahradilo popuzení.

„To jsem nezpochybňoval,“ odvětil Harry. Byl si jistý, že to myslí vážně, ale opravdu, skutečně tuto hru hrát nebude. „Jestli je toto vaše odpověď, pak je to vaše odpověď. Pokouším se zůstat zdvořilý, ale vytvořil jsem své plány, abych udržel své studenty naživu. Neohrozím je tím, že jim ve věci jejich schopností a znalostí dám falešný pocit bezpečí.“

Tuto reakci zjevně nečekali, takže jen nevěřícně zírali.

Brumbál si odkašlal a využil příležitosti, aby dal najevo svoji přítomnost. V hlase mu zaznívalo lehké znepokojení, protože si právě uvědomil, jak neúprosný Harry bude. „Možná, profesore Pottere, bychom mohli dojít k nějakému kompromisu…“

„Ne,“ prohlásil Harry chladně a s kamenným výrazem hleděl na Brumbála. „Přijal jsem víc bezpečnostních opatření, než má famfrpál. Předávám jim cenné zkušenosti, které jim pomohou po celý zbytek života.“

„Podle názoru zavedené a respektované profesorky a ředitelky koleje jste své studenty terorizoval, profesore Pottere,“ připomněl Brumbál a hleděl na něj přes okraj půlměsícových brýlí. „To vyvolalo otázky, které musí být zodpovězeny.“

„A já na ně odpověděl,“ pronesl Harry chladně, čímž Brumbálovi jasně naznačil, že jej zatlačili za hranici, kterou považoval za rozumnou. Provrtával jej pohledem, který byl popuzený a téměř jistě rozhněvaný.

Brumbál si povzdechl a zavrtěl hlavou, jako by jej začala bolet. „Dobrá tedy, profesore Pottere. Jestli nás můžete na okamžik omluvit?“

Harry jen úsečně přikývl, plynulým pohybem se postavil a bez pohledu na školní radu odešel z místnosti.

Jakmile se za ním dveře zavřely, všechny oči se obrátily na Brumbála, a i neutrální členové se tvářili podrážděně. Předseda rady si pomalu odkašlal. „Je mi jedno, jakou kvalifikaci ten… kluk má, není…!“

„Ten kluk, jak jej nazýváte, zabil alespoň tisíciletého baziliška, opakovaně porážel temné kouzelníky…“ Brumbál se odmlčel a s grimasou se nadechl, aby přeformuloval svá slova. „Ne, ‚porážel‘ není správné slovo. Ničil je. Zapomněli jste, co se stalo, když dělal pohovor?“

„Co to s tím má společného?“ zeptal se jeden člen zmateně. „Měl jsem dojem, že to vyřešil Lovec bouří?“

Mezi přítomnými jich hodně přikývlo, ale pak se všichni s očekáváním podívali zase na Brumbála.

„Doufal jsem, že jste si to uvědomili, než jste si z něj udělali nepřítele,“ pronesl Brumbál uhlazeně a vůbec ne podrážděně. „Asi je moc doufat, že jste si před touto inkvizicí udělali čas na pořádný průzkum.“

Odmlčeli se, ale pak jeden narovnal záda a na Brumbála se zamračil. „Je mi jedno, že jeho přijetí podpořili Potterové a Blackové! Takové chování nemůže být tolerováno!“

Nicméně jiní členové rady nehodlali tak rychle zamítnout Brumbálova slova a rozpačitě poposedli. Po tvářích jim přelétla nespokojenost. „Potterové a Blackové? Jemináčku…“

„Na tom nezáleží! Nemůžeme tolerovat tak nestydatou nekázeň! Takovou neúctu…“ Předseda rady ve tváři krvavě zrudl, zvedl se ze sedadla a mračil se na Brumbála.

„Dobrá tedy, jestli jste odhodlaní udělat si nepřátele z Lovce bouří a jeho spojenců, jsem bezmocný,“ pronesl Brumbál s nádechem rezignace a zavrtěl hlavou. „Předpokládám, že máte náhradu? Ještě jsme neměli profesora, který by vyletěl v prvním týdnu školy.“

Školní rada zmlkla a předseda se na Brumbála podíval nedůvěřivě. „Takže teď se jej snažíte chránit naznačováním, že je spojencem Lovce bouří?“

„Ne,“ Brumbál potřeboval chvíli, aby se sebral a potlačil pocit marnosti, který v něm narůstal. Rozuměl Harryho frustraci, opravdu, když přišlo na tyto lidi, ale… „On je Lovec bouří. Myslel jsem, že je to nestydatě zřejmé, když se vše vezme v úvahu.“

„On a Lovec bouří?“ zopakoval muž nevěřícně. „Zbláznil jste se?“

„Jeho identitu jsem potvrdil u samotného Alastora Moodyho,“ Brumbál měl co dělat, aby si nestiskl kořen nosu, mluvil pomalu a klidně. „Odtud pochází jeho vliv. Z tohoto muže jste si udělali nepřítele. Z muže, který se mnou může bojovat a dost možná mě i porazit, jestli jsou mé informace správné.“

Nechal to usadit a pak pokračoval, i když potlačoval potěšení z jejich pobledlých tváří. „A co víc, s profesorem Potterem jsem měl dlouhou a podrobnou debatu. Má instinktivní pojetí tématu a jeho učební plány byly schváleny.“

„Vy to šílenství schvalujete?!“ zeptal se předseda nevěřícně.

„Více zranění a méně bezpečnostních opatření máme u famfrpálu,“ potvrdil Brumbál klidně Harryho slova a použil mnohem zralejší hlas. „Jak řekl, měl seslaná polštářová kouzla a žádný student nebyl zraněn. Vše, čemu čelili, měl pod kontrolou mnohem víc, než jak mohou být vycvičená stvoření nebo animační kouzla. Nebyli v žádném nebezpečí.“

„Kromě vyděšení až k smrti!“ protestoval jeden člen, jak se snažil přesunout při v jejich prospěch.

„Což byl účel té hodiny,“ utnul jej Brumbál gestem ruky. „Nebo jsme najednou došli k závěru, že setkání s temným stvořením je nevyděsí k smrti?“

„Tedy, ne, ale…!“ Člen rady nemohl najít jiný argument, aby udržel jejich silnou pozici.

„Takže říkáte, že chcete, aby studenti hrůzou zcepeněli, až v budoucnu natrefí na nějaké temné stvoření? Aby neměli žádnou zkušenost s tím, jak si poradit, když jejich tělo odmítne poslušnost a mysl jim zatemní strach a hrůza?“ tlačil na ně Brumbál. Vzpomněl si, jak sám nejdříve reagoval na návrhy Harryho Pottera.

A vzpomněl si, jak mu to Harry vysvětloval. Jenomže Harry nebyl trpělivý. Ten muž byl bojovník, to Albus musel přiznat. Uměl učit, to ano, ale jeho metody výuky byly brutálně praktické.

Přesto se Albus styděl za to, jak ho překvapila hloubka Harryho pochopení, že musí udržet studenty naživu.

„Víte, že toto jsem neříkal!“ vztekal se člen rady.

„Ne, neříkal. Ani veřejnost nebude, až se do novin dostane tento příběh.“ Brumbál zavrtěl hlavou.

„Jednáme v nejlepším zájmu našich studentů!“ prohlásil předseda vztekle, s nafouknutou hrudí a ve tváři rudý. „Nedozví…“

„Blackové a Potterové,“ zdůraznil Brumbál klidně a pohledem jim připomněl, do jakého boje přesně se dostali. „Možná dáte preventivní úder, ale oni vám to vrátí.“

Odmlčel se a pak se na ně podíval. „Nicméně, chápu vaše výhrady k metodám profesora Pottera. Sám jsem je měl, ale on ví, co dělá, a jeho kontrola je prostě ohromující. S těmi tvory se nestalo nic, co by přímo nenařídil.“

„A co ho zastaví před…!“ začal člen rady protestovat. Zmlkl však pod Brumbálovým pohledem.

„To samé, co jeho a mě zastavuje před rozhodnutím, že když nás neposloucháte a vlastně se záměrně chováte tvrdohlavě a hloupě, měli bychom s vámi všemi zatočit.“ Brumbál to pronesl s ostrostí v hlase, kvůli které členové rady ztuhli. „Naše touha po zdvořilosti vůči nám i společnosti. Takže jestli mohu navrhnout – tato diskuze by měla být odložena na konec školního roku, až budeme mít výsledky.“

Tady se odmlčel a očima přejel od jednoho člena k druhému. „Tak dokáže, že má pravdu, nebo vám dá dostatečný důvod, kvůli kterému by měl být propuštěn, a Blackovi ani Potterovi nezasáhnou.“

V očekávání se na ně podíval a nechal je přemýšlet o možnostech.

ooOOoo

O něco později, po ukončení setkání, našel Brumbál Harryho sedět na kamenné lavičce, která zde jistě dříve nebyla. Harry si dělal poznámky do zápisníku v kožených deskách černým plnicím perem. Ale na psaní se nesoustředil tolik, aby si nevšiml přicházejícího Brumbála.

„Pane řediteli,“ přikývl hlavou a opatrně zašrouboval pero, schoval je a zavřel zápisník. „Mám si jít vyklidit kabinet?“

Tón měl klidný a přímý, bez modulace, a na Brumbála upíral nečitelný pohled.

„Pro tuto chvíli ne. Dokázal jsem je přesvědčit, že by nebylo dobré rozhodovat neuváženě,“ prohlásil Brumbál neutrálně. „Teď počkají na konec roku, aby plně ohodnotili vaše schopnosti.“

„Ano?“ Harry se trochu skepticky podíval na Brumbála. „To muselo dát práci. Nevypadali dychtiví změnit názor.“

„Ano, tedy, spíš jsem jim připomněl, že takto si mohou dovolit zachránit svá ega, aniž by je to nakonec stálo víc, než co si mohou dovolit,“ klidně naklonil hlavu. „Prostě si mysleli, že Minervina reakce sama o sobě stačí k tomu, aby jednali.“

Harry pokrčil rameny a snažil se udržet neutrální tón, ale byl napjatý. „Reagovala velmi silně. Také veřejně.“

„Ano, toho jsem si vědom,“ souhlasil Brumbál zklamaně.

„A vy se chystáte…?“ jako by Harry v nic nedoufal, zněla v jeho hlase větší rezignace, než by Brumbál čekal.

„Promluvím si s ní,“ odpověděl Brumbál. „A mezitím, myslím, máte nějaké hodiny na vyučování.“

Harry, s tak unavenýma očima, až to Brumbála znepokojilo, vstal a beze slova odešel.

Brumbál jeho odchod sledoval a přemýšlel, kdo toho chlapce zradil natolik, až nemohl uvěřit, že by ředitel dělal svoji práci.

ooOOoo

„Zklamali, můj pane,“ oznámil kouzelník, když se Voldemortovi poklonil.

„Politováníhodné,“ zamračil se Voldemort pobouřeně. „Proč?“

„Ti, co nejsou bezvýhradně loajální naší věci… neznali profesorovu identitu a skutečnost, že žádný student nebyl zraněn…“ kouzelník ztlumil hlas a skláněl hlavu jako prosebník. „Poukázalo se na to, že to byli studenti posledního ročníku a… měli by být naučeni, jak neztuhnout, když se ocitnou před temným stvořením.“

Voldemort se nemile zamračil a zdráhavě přikývl. „Ambiciózní. A těžko splnitelné.“

„Jak říkáte, můj pane,“ odvětil kouzelník skromně před zkušenějším. Jak také měl.

„Bylo asi nepravděpodobné, aby ten plán uspěl. Hlupáci zůstanou hlupáky,“ Voldemort se opřel a zamyslel se nad dalšími akcemi.

Po dlouhém tichu se ozvala Walburga. „Můj pane, mohu něco navrhnout?“

„Ach, ano, Walburgo, předlož nám svůj nápad,“ Voldemort ta slova téměř zapředl a předklonil se. Když nic jiného, bude to zábavné svojí naprostou brutalitou a zlomyslností.

„Zdá se mi, můj pane, že vše, co se stalo… začalo jedním konkrétním incidentem,“ pronesla Walburga se svojí jedovatou nenávistí.

„Ano? Který incident by to měl být?“ Měl tušení, ale opravdu chtěl vidět, co má ta žena na mysli.

„Ta noc, kdy měla být Belatrix Blacková,“ to jméno prakticky vyplivla, „uvedena do řad Rytířů.“

„Ach, ano, první objevení Lovce bouří,“ souhlasil a přikývl, jako by ji pobízel, aby pokračovala. „Jen dál.“

„To její vzpomínky, její svědectví, její slova je obrátila proti vám,“ prohlásila a vztekle zaskřípala zuby, až viděl, jak se jí svaly na čelisti napjaly. „To ona byla tím, kdo je svedl z cesty. To je zaslepilo a oni neviděli, že naše místo je po vašem boku.“

„A ty s tím chceš něco udělat, hm?“ Voldemort se pomalu ušklíbl.

„Je to její chyba, že se to stalo. Je její chyba, že sešli z cesty. Je její chyba, že mě vyhostili!“ zvolala Walburga a zuřivost v ní rostla, až se jí u úst začala dělat pěna.

„Ano, to asi bude,“ souhlasil a skryl temné pobavení z celé té situace.

„A co je horší? Je zblázněná do toho prolhaného šmejda!“ téměř vykřikla oprávněným rozhořčením. „Blackovi potřebují dostat lekci! Potřebují se poučit, že udělali chybu! A ten Lovec bouří potřebuje lekci, že nezkorumpuje dobré čistokrevné, aniž by to přineslo následky!“

Voldemort se tiše uchechtl. Byla to zábavná myšlenka. A mohl vymyslet, jak toto změnit ve svůj prospěch.

Ano, rozhodně to mělo potenciál.

„Moje drahá Walburgo, asi jsi mě inspirovala.“

ooOOoo

„Chtěl jste mě vidět, Albusi?“ zeptala se Minerva McGonagallová, hrdě se nesoucí a pyšná, když s hlavou vysoko vztyčenou vešla do jeho pracovny.

„Ano, profesorko McGonagallová, chtěl,“ pronesl Brumbál významně a přísně neutrálně. „Prosím, posaďte se.“

Okamžitě, i když nepatrně, ztuhla. Nikdy předtím nebyl Albus Brumbál s žádným profesorem tak formální, typicky uvolněná a přátelská atmosféra chyběla. Po zádech jí přeběhl strach, i když se posadila klidně.

„Pane řediteli. Smím vědět, proč jsem zde?“ zeptala se vyrovnaně, zatímco bojovala s emocemi.

„Kvůli vašim veřejným akcím a obviněním vůči profesoru Potterovi, kvůli následkům vašeho jednání a z toho vyplývajícího sváru.“ Brumbál si unaveně povzdechl a opřel se.

„On…!“ ohradila se bezděčně, ale pak se zarazila a zhluboka nadechla. Pokračovala mnohem klidněji. „V jakém smyslu, pane řediteli?“

„V tom smyslu, že jste jej veřejně konfrontovala před studenty uprostřed Velké síně.“ Brumbál mluvil pomalu, smutně a sledoval ji přes horní okraj brýlí. „Což mě dostalo do pozice, ve které nechci být. Řekněte mi, profesorko McGonagallová, víte, kde jste udělala chybu?“

Ten chladný neklid v jejím břiše klesl níž, ale nicméně narovnala záda a odmítala ustoupit. „Žádnou chybu jsem neudělala. To…“

Jen pohled ředitele jí připomněl, že není na neformální schůzce, kde může popustit uzdu temperamentu. S hořkou grimasou spolkla svá slova.

„Jelikož stále nechápete, použiju k vysvětlení příklad profesora Křiklana,“ pokračoval klidně. „Jak si vzpomínáte, ta třída byla složena z nebelvírských a zmijozelských studentů. A jako Nebelvíři, tak i Zmijozelové šli za profesorem Křiklanem, aby si stěžovali. Víte, co udělal, profesorko McGonagallová?“

„Asi něco jiného,“ do hlasu jí vnikla stopa vzdorného nesouhlasu a nepěkně se na něj zadívala.

„To ano. Neječel na svého kolegu před studenty kvůli jeho akcím, kterým plně nerozuměl, nad kterými se ani nezamyslel,“ souhlasil. „Namísto toho šel nejdříve za mnou a skutečně si se mnou o problému promluvil.“

Polkla pachuť v puse a pomalu přikývla. „Chápu…“

„Ne, nechápete,“ odporoval Brumbál chladně, předklonil se a upřel na ni přísný pohled. „Ani v nejmenším nechápete.“

„Moji studenti…!“ začala protestovat s mírně zvýšeným hlasem.

„… byli sedmáci, kteří si dobrovolně vzali poslední rok obrany proti černé magii. Sedmáci stěžující si, že byli vyděšeni během jejich hodiny, když byli konfrontováni jednou z věcí, proti které by se měli bránit.“ Dal si na čas, zdůraznil slova propletením prstů. „Sedmáci, stěžující si na nebezpečí, ve kterém se měli ocitnout, přičemž ani jeden z nich na konci hodiny neměl ani škrábanec.“

Povzdechl si a s unavenou rezignací se opřel. „Chápu vaši původní reakci, opravdu ano, Minervo. Nicméně nechápu a odmítám přijmout, jak jste se rozhodla reagovat. Máme být vzory pro studenty. A přesto jste před nimi podkopala nejen autoritu pana Pottera, ale i moji vlastní.“

„Je nebezpečný!“ protestovala hlasitěji. V jejím hlase však zazněla nejistota a trochu se zavrtěla. „Jak se můžete přiklonit na stranu té… bestie!?“

„Protože jsem si udělal čas a podíval se na ten problém objektivně,“ odpověděl. „Líbí se mi ta lekce? Ne. Věřím, že je naprosto nezbytná? Velice, velice doufám, že ne. Myslím si, že někoho dostal do nebezpečné situace? Rozhodně ne.“

Zarazila se a nevěřícně se na něj podívala. „Albusi! Stejně jako já víte, že animační kouzla pořád selhávají! Že degradují a jednají chaoticky a nepředvídatelně, pokud nejsou přísně kontrolovaná zabudovanými runami…“

„A ověřila jste si, jestli použil klasická animační kouzla, Minervo?“ zeptal se významně a utnul její odpověď, kterou předvídal. Začínala jej bolet hlava.

„Moji studenti…“ okamžitě zaprotestovala.

„Jsou studenty, kteří nedokončili své základní vzdělání a mají dosud neúplné pochopení magie,“ přerušil ji a zhluboka se nadechl, aby uklidnil emoce. „Takže mám shrnout vaše domněnky?“

Nedal jí příležitost k odpovědi a pokračoval. „Na základě prohlášení skupiny studentů, studentů, kteří ještě nedostudovali, věříte, že víte, jaká magie byla použita a že vaši studenti byli v nebezpečí, navzdory faktu, že žádný nebyl zraněný, že ani to nejmenší zranění nebylo hlášeno.

Takže jen na základě jejich výpovědi, bez dalšího vyšetřování, jste se rozhodla nejít za mnou se svými obavami a namísto toho jste přímo a veřejně konfrontovala muže, kterého sotva znáte, čímž jste zničila jakoukoliv potenciální důvěru, kterou byste si mohla získat.“ Předložil ten stav a nechal slova vsáknout. „To bude souhrn toho, co se stalo.“

„To je předpojatý výklad toho, co se stalo, Albusi!“ štěkla. „Já jsem…“

„Ne, profesorko McGonagallová, není,“ oponoval. Přemýšlel, kde přesně udělal chybu s touto slibnou mladou ženou. „Dovolila jste si reagovat emocionálně a to přemohlo vaše vychování, dobré způsoby a zatracený selský rozum!“

Poprvé se ocitla v situaci, kdy Albus Brumbál hněvem zvedl hlas, když se postavil a čněl nad ní. „Udělal jsem si čas, abych s profesorem Potterem promluvil. Udělal jsem si čas a sledoval, jak demonstroval kouzla, která použil k cvičení. Promluvil jsem se studenty, kteří po uklidnění přiznali, že nikdo z nich nebyl ani v nejmenším zraněn.

A co víc, sledoval jsem profesora Pottera, jak byl předvolán před školní radu kvůli celému tomuto zmatku jen proto, že studenti mluvili a nebylo provedeno pořádné vyšetřování.“ Brumbál se na ni seshora mračil a v hlase zaznívala frustrovaná zlost, kterou si s ním nikdy nespojovala. „A ujišťuji vás, profesorko McGonagallová, NEOCEŇUJI předvolání k účasti na tom, co je v podstatě lovem na čarodějnice proti jednomu z mých profesorů.

Obzvláště ne kvůli hlouposti jedné zatracené pošetilky, která neudržela vztek na uzdě!“ Ta slova téměř zavrčel a sledoval, jak se na své židli scvrkla, celá bílá s hrůzou v očích. Musel kvůli tomu ovládnout hněv a dostat se pod kontrolu.

„Nevím, odkud pochází ten náhlý nerozum, paní profesorko, ale musíte čelit následkům.“ Pronesl to s hořkým zklamáním a vyčerpaným smutkem. „Nemám jinou možnost, než vám udělit zkušební dobu a odvolat vás z pozice ředitelky nebelvírské koleje.“

„Pane řediteli!“ protestovala, najednou naprosto zděšená, s nevěřícně vykulenýma očima.

„Kdybyste to udržela na soukromé úrovni, mohl bych vše zamést pod koberec. Bohužel se tak nestalo a vy jste mě dotlačila do pozice, která se mi hnusí.“ Téměř padl zpět na židli. „Nemám rád zasahování do věcí mých učitelů, Minervo. Je na vás, abyste ze sebe vydali co nejvíc a úmyslně neohrožovali studenty, a já vám dávám mimořádnou svobodu.“

Posunul si brýle nahoru a unaveně si protřel oči. „Protože chci věřit, že budete zdvořilými profesionály, kteří odvedou práci na vysoké úrovni a kultivovaně.

Až mi jedna z vás dokázala, že se mýlím.“ Nechal brýle spadnout na místo a probodl ji pohledem. „Budu požadovat plnou a veřejnou omluvu profesoru Potterovi.“

„Ale…! Já…!“ začala protestovat, ale pod jeho pohledem toho nechala.

Brumbál se na ni mračil, pak si povzdechl a zavrtěl hlavou. „Ale také nechám profesora Pottera, aby vám a zbytku sboru předvedl své schopnosti a příklad toho, proč má vše pod naprostou kontrolou, když studenty nechá podstupovat ta cvičení.“

To ji trochu uklidnilo, přesto měl Brumbál pocit, že ne vše bylo vyřešeno.

ooOOoo

 „Takže jsem konečně dostal dopis od svého marnotratného syna,“ poznamenal Orion, zatímco vířil brandy ve sklence.

„Ano?“ vzhlédl Cygnus nevzrušeně, jen mírně zvědavě.

„Jak se zdá, je v Nebelvíru,“ procedil Orion nevrle, ale nijak zvlášť zklamaně. „Neměl bych být překvapený, ale jsem… snad znepokojený. Doufal jsem…“

„Proč nejsi překvapený?“ zeptal se Cygnus s nakrabaceným čelem. „Proč bys neměl být překvapený?“

„Rozhodl se požádat o zhlédnutí Belatrixiny vzpomínky.“ Orion zvadl v židli. „Statečný a bláhový.“

„Předpokládám, že s tím budu muset souhlasit,“ vzal to na vědomí Cygnus s grimasou pochopení. „Ale vidět něco takového v tak mladém věku…“

„Jak jsem řekl, statečný a bláhový,“ zopakoval Orion, opřel se a zavřel oči. „Alespoň se skamarádil s Luciusovým klukem. A dokázal se dostat do problémů s Lovcem bouří. Spolu s tvojí dcerou.“

„Kterou?“ zeptal se Cygnus po chvíli. „Tedy, vím o jeho… trablích s Belatrix.“

„Zřejmě Andromeda,“ poznamenal Orion a ještě jednou proletěl dopis. „Podle všeho se snažila pomoct sestře s jejím šíleným pokusem si ho namluvit.“

„Asi chápu, proč mu to nepřijde atraktivní,“ trpce zavrčel Cygnus, „když se ukázalo, že je vychovaný u mudlů. Mají tak… divné představy o namlouvání.“

„Asi tak,“ souhlasil Orion a trhl sebou. „Ale po té záležitosti s Walburgou si říkám, jak moc se mýlí.“

„Jen protože…“ začal Cygnus, ale vzpomněl si, jaká byla reakce jeho vlastní manželky a co skoro musel udělat. „Předpokládám, že opravdu nemůžu být někdo, kdo by v tomto měl mít velké nároky, že?“

„Mohl bys mít, jsi v lepší situaci než já, ačkoliv bych si našel důvod ke stížnostem,“ odvětil Orion s povzdechem a zapadl hlouběji do židle. „Upřímně netuším, co tomu klukovi říct. Myslím tím… je to Nebelvír!“

„To je,“ souhlasil Cygnus. „Ale existuje ještě něco horšího, co tě nenapadlo.“

„Co u Merlina, by mohlo být horšího?“ Orion zněl naprosto nevěřícně a zíral na bývalého švagra.

„Co na to řekne strýc Charlus, až to zjistí.“

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre


Re: Kapitola 15. Od: fido - 06.10. 2021
to má fakt JEN 19 kapitol? škoda ... u tohodle bych ji zvládl desetkrát tolik :) (tak jsem si to pro jistotu dal ještě jednou celé) už se těším na pokračování teta autíčko je fakt šáhlá ... k Voldíkovi se hodí, ta bude ještě škodit Blackové "dobrovolníci" ... Ted to velkoryse odmítl :) je to krásná povídka ... má autor víc takových? díky a šup, šup ... mám absťák na kapitolu!

Re: Kapitola 15. Od: katrin - 29.09. 2021
Ale no, Albus pocuval.. ake prekvapenie. A tetuska sa nestiti navrhnut smrt netere, ak jej nevyhovuje. Nejak nam paralely s Bellou v kanone pokracuju. Tesi ma, ze Sirius ma u rodiny ovela vacsie pochopenie. Poviedka ma hodne bavi , dakujem. :)
Re: Kapitola 15. Od: Lupina - 29.09. 2021
Máš pravdu, že Walburga si v šílenství nezadá s Belou Lestrangeovou. Snad ale nenatropí tolik škod jako Bela. Je vidět, že při jiném zázemí mohl Sirius vyrůst jinak. Aspoň tato povídka mu to dopřeje. Díky za komentář, katrin.

Re: Kapitola 15. Od: MichelleF - 29.09. 2021
Teda, Brumbál překvapil, 50 bodů pro ředitele, to jsem nečekala a zřejmě to nečekal ani Harry. Pořád čekám, kdy se Bella dostane zase na scénu, ale nepřeji jí nic špatného. Mám trochu obavy z Walburgy a co vymyslí Voldemort.
Re: Kapitola 15. Od: Lupina - 29.09. 2021
Bela bude už příště. Opravdu se na ni něco chystá. Ale máme tady Lovce bouří... Děkuji za komentář, MichelleF.

Re: Kapitola 15. Od: zuzule - 29.09. 2021
Ha! Brumbal ma male bezvyznamne plus. A Walburgu meli prikovat ve sklepeni v dome a ne ji vyhanet... Nebezpecny krok, Belatrix by si ted mela davat pozor... Dekuju!
Re: Kapitola 15. Od: Lupina - 29.09. 2021
Tak tohle řešení s Walburgou by jistě bylo přínosné. Nebo ji mohli zavřít do dobře střeženého blázince, že? Brumbál se vytáhl, že? :-) Díky za komentář, zuzule.

Re: Kapitola 15. Od: kakostka - 29.09. 2021
Brumbál šokoval na všech frontách... v podstatě se vzepřel školní radě... zastal se profesora Pottera... možná mu i došlo, co Harry udělal, že dělá maximum, aby jeho děti přežily... a vypráskla Minervu, to je akce na celou povídku:-))) a ještě naznačil, jaké to je nasrat Pottery a Blacky... fiháááá Skvělá kapitola, možná by si mohla Minerva zamyslet nad tím, co dělá, že? a co studentům hrozilo či nehrozilo a fakt by ji mohlo nadchnout, jak pokročilé přeměňování je po studentech vyžadováno a zaměřit se na něj. Voldy a jeho plány a Walburga, která se hodlá mstít Belle (je to neteř, že?), ona snad hodlá vyhladit všechny Blackovi? to je fakt šílená ženská, u ni je vidět, že rodové křížení fakt vede k degeneraci... Lupinko, děkuju moc za překlad.
Re: Kapitola 15. Od: Lupina - 29.09. 2021
Jo, Brumbál zazářil. U školní rady a co víc, u Minervy. Že se za Harryho postavil, to můžeme chápat i tak, že nechtěl zbytečné mrtvé, ale vyplísnění Minervy a vytyčení hranic, to je něco. Minerva se z toho snad poučí. Přeci jen, vrhat se na kolegu, když neznám fakta, není to nejlepší pro pracovní vztahy. Belatrix vůbec netuší, co se chystá. A hádám, že ani nikoho nenapadlo, co by Walburga mohla vymyslet. I když všichni věděli, že je prakticky šílená. Děkuji moc za komentář, kakostko.

Re: Kapitola 15. Od: Gift - 29.09. 2021
Rozhovor mezi Minervou a Brumbalem pro me byl highligt cele kapitoly! Autor se v dialozich nekdy necha unest a pousti se do detailu, ktere casto delaji dojem, ze nejsou pro vyvoj udalosti podstatne. Mohu se samozrejme mylit, Ale ty dialogy jsou opravdu dlouhe... :-) Na druhou stranu, v pravidelnych intervalech mezi ne zaklesne podobne perly, jako treba ted s Brumbalem. Navic i Harryho obhajoba byla vic jak duveryhodna. Tato povidka je neco zcela jineho a ja jsem moc rada, ze ma na techto strankach sve stabilni misto. Dekuji!!
Re: Kapitola 15. Od: Lupina - 29.09. 2021
Dialogy jsou možná dlouhé, ale přiznám se, že se mi líbí. I když se probírají až filozofická témata a já mám problém je pochopit :-) Je to výzva. Brumbál hodně překvapil, že? Zachoval se správně. Jako skutečný ředitel. Jsem ráda, že se povídka líbí. Děkuji moc za komentář, Gift.

Re: Kapitola 15. Od: sisi - 28.09. 2021
Jsem si myslela, že Minerva chodila s Tomem do stejného ročníku. To by vysvětlovalo jakousi umanutost u obou. Jenže Minerva zůstala e škole a učí, bezpečně a kontrolovaně, zatímco Voldy se musí sakramentsky snažit, aby si udržel životní úroveň, nehledě na toho mladíka, co mu počechral pírka, ale ještě je tu Walburga a ta mu řekne, co chce slyšet. Snad nahradí i Bellatrix v řadách smrtijedů. Kde se asi v Brumbálovi našlo tolik upjatosti, aby zpražil Minervu na pracovním pohovoru? Dostal trošku Potterovy energie a snaží se dostát závazkům ředitelského křesla, nebo na něj i tlačí školní rada? Děkuji moc moc za překlad, je to skvěle načasované a dramatické. Všechny ty dějové zvraty, zrady a intriky, to se málokde najde.
Re: Kapitola 15. Od: Lupina - 29.09. 2021
Minerva opravdu byla poněkud umanutá. Ale naštěstí ji Brumbál dokázal odkázat do patřičných mezí. Jen aby mu ten přístup vydržel, že? Děkuji moc za komentář, sisi.

Re: Kapitola 15. Od: denice - 28.09. 2021
Lucius a Charlus, Orion a Cygnus, to jsou koncerty :-) Asi bych dokázala číst povídku, jejíž obsah by tvořily jen jejich rozhovory. Báseň v próze jako vždy. „Blackové a Potterové,“ zdůraznil Brumbál klidně a pohledem jim připomněl, do jakého boje přesně se dostali. „Možná dáte preventivní úder, ale oni vám to vrátí.“ - Brumbál se projevil jako užitečný a pragmatický člověk, kéž by mu to zůstalo. Není divu, že Minervu setřel opravdu královsky, nadrobila mu pěknou nepříjemnost, chudinka jedna trvrdohlavá. Díky.
Re: Kapitola 15. Od: Lupina - 29.09. 2021
Ano, musím vyzdvihnout tohoto Brumbála, který se zachoval jako správný ředitel školy. Minerva se prostě nechala unést :-) A protože i mně se líbí rozhovory od tohoto autora, budeme překládat i autorovu druhou povídku (sakra kdy, když Dluh bude na celý příští rok a už mám rozpřekládanou snamionku, no, je dobré mít plány, že?) Děkuji moc za komentář, denice.

Re: Kapitola 15. Od: Jimmi - 28.09. 2021
Snáď prvé plus pre Dumbledora, bol perfektný, ešte som asi nevidela Minervu tak zotrieť. Toto som v originály preskočila, takže som hltala každučké slovo. Chudák Harry, pri tej vete, že kto ho asi tak zradil, ma normálne zabolelo u srdiečka. Walburga by si zaslúžila... Ďakujem, skvelá poviedka a fantastický preklad.
Re: Kapitola 15. Od: Lupina - 29.09. 2021
Autor umí napsat Brumbála jako docela lidského. Se všemi jeho chybami, ale i dobrými vlastnostmi. A to se mi líbí. Hlavní zlouny tu máme - Voldemorta a Walburgu, víc netřeba. Jsou tam momenty jako ten, co jsi zmínila, kdy si jeden uvědomí, čím vším Harry prošel. A protože Chilord má ještě jednu dlouhou povídku, kde ukazuje, jak Harry dopadl po válce, přeložíme i tu. Bude to zas trochu jiný Harry, ale myslím, že se bude líbit. A taky bude důvod pro banner s tímto Harrym, který je fakt mužný. Děkuji moc za komentář, Jimmi.
Re: Kapitola 15. Od: Jimmi - 29.09. 2021
Jo, niet na to, keď ti sadne autor, aj štýlom aj tým, čo píše. To potom musíš preložiť :) Povedomé. Už sa teším.

Re: Kapitola 15. Od: lenus - 28.09. 2021
Tak konečne dumbledore spravil niečo užitočné a má u mna plus :) ďakujem za sice malo akčnú kapitolu, o to zaujímavejšiu vďaka hádkam :)
Re: Kapitola 15. Od: Lupina - 29.09. 2021
Dědek se vytáhl, co? Zcela nečekaně udělal něco správně. Akce se ještě dočkáme ;-) Díky za komentář, lenus.

Re: Kapitola 15. Od: Claire - 28.09. 2021
Naprosto jasná věc - k této povídce se budu vracet, zcela jistě vícekrát... a bez ohledu na celkový výsledek. Takových perel, co obsahuje. Při čtení dnešní kapitoly se mně, ateistovi, chtělo zařvat Alelujá, zázrak! Brumbál konečně dostal rozum a začal se chovat jako ředitel školy a nikoliv jen Nebelvíru. Jeho vystoupení na frašce zvané zasedání školní rady a následně to, jak zametl s Minervou - impozantní a fakt těžko uvěřitelné po přečtení kánonu a mraků jiných fan fiction... Walburga první kolo projela, nicméně se nevzdává... a stejně tak Minerva, obávám se (není čistě náhodou perfektně utajeným oddaným stoupencem Voldemorta?) Rozdíl mezi nimi je ovšem v tom, že ex-Blackové Voldemort její další šílené nenávistné výpady nejen schválí, ale i materiálně vyfutruje. Hodně politiky dneska, na různých úrovních, v různém rozsahu - ale na vysoké úrovni pokud se týká obsahu, konverzace vesměs brilantní. Díky moc za skvělý překlad - vážně se nadšením přímo tetelím a nemohu se dočkat dalšího pokračování.
Re: Kapitola 15. Od: Lupina - 29.09. 2021
Brumbál tady hodně překvapil, že? Ale možná je to tím, že je chudší o dvacet let machinací a něco z toho, co mu Harry říkal, v něm uvázlo a uzrálo. Nicméně zachoval se jako správný vedoucí pracovník, kéž mu to vydrží. Ne, Minerva není stoupence Voldemorta :-) Jen měla zatmění mysli. To bohužel trvale postihlo Walburgu a asi to nebude mít příjemné důsledky. Díky moc za komentář, Claire.

Prehľad článkov k tejto téme:

Chilord: ( Lupina )08.11. 2021Kapitola 19.
Chilord: ( Lupina )02.11. 2021Kapitola 18.
Chilord: ( Lupina )19.10. 2021Kapitola 17.
Chilord: ( Lupina )12.10. 2021Kapitola 16.
Chilord: ( Lupina )28.09. 2021Kapitola 15.
Chilord: ( Lupina )21.09. 2021Kapitola 14.
Chilord: ( Lupina )14.09. 2021Kapitola 13.
Chilord: ( Lupina )31.08. 2021Kapitola 12.
Chilord: ( Lupina )24.08. 2021Kapitola 11.
Chilord: ( Lupina )17.08. 2021Kapitola 10.
Chilord: ( Lupina )10.08. 2021Kapitola 9.
Chilord: ( Lupina )27.07. 2021Kapitola 8.
Chilord: ( Lupina )13.07. 2021Kapitola 7.
Chilord: ( Lupina )06.07. 2021Kapitola 6.
Chilord: ( Lupina )29.06. 2021Kapitola 5.
Chilord: ( Lupina )18.06. 2021Kapitola 4.
Chilord: ( Lupina )08.06. 2021Kapitola 3.
Chilord: ( Lupina )01.06. 2021Kapitola 2.
Chilord: ( Lupina )25.05. 2021Kapitola 1.
. Úvod k poviedkam: ( Lupina )24.12. 2020Úvod