Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 2 - Má to háček

2. února 2005, 8 hodin ráno
Londýn

Následující den se Hermiona vyřítila jako anděl pomsty na nic netušící personál hotelu Mackey. Po bezesné noci byla natankovaná třemi šálky kávy. Možná plánovala svrhnout podruhé vládu kouzelnického světa, ale to nebyla omluva pro to, aby odbývala svou práci – dohled nad malým kouskem toho mudlovského.

Už potřetí tento měsíc zavolala Allie z pracovní agentury, aby požádala o nového vrátného ke vstupu do kuchyně. Kdyby to bylo možné, ráda by tentokrát získala někoho, kdo umí anglicky. Během čekání, až dorazí životopisy, zjistila, že přemýšlí, co asi dělá Malfoy. Ať už to bylo cokoliv, muselo to být mnohem přitažlivější než tohle.

***

Draco Malfoy se nacházel na Obrtlé ulici a nadával. Marně se pokoušel zbavit zeleného slizu, který mu vytrvale ulpíval na lemu hábitu. Pro lásku Merlinovu, člověk by čekal, že ti ignorantští tatrmani, kteří trvají na tom, že nastal nový zářivý úsvit kouzelnictva, dokážou tohle místo trochu vyčistit, pomyslel si, nervy napjaté k prasknutí.

Nenáviděl tu být. Nenáviděl plížit se podél zdí, aby se nenápadně pokusil sejít s otcovými starými kumpány, přičemž se neustále ohlížel přes rameno, a nejvíc ze všeho nenáviděl, že je tu proto, aby zachránil Ronalda Weasleyho. Bylo to nutné, ale ať je zatracen, jestli z toho bude mít radost. Konečně spatřil tmavě rudou kápi, kterou hledal, jak se schovává ve stínu poblíž prodejny Fleetwoodových¹⁾ lektvarů. Když prošel pod obloukem přes uličku, nechal z hlavy sklouznout svoji kapuci a nakrátko odhalil šedou kštici, kterou se momentálně honosil. Když dal takto najevo svou přítomnost, vešel do nejbližší putyky se špatnou pověstí – hostince U Blábolů²⁾.

O půl hodiny později vklouzl někdo na barovou židličku vedle něj. I kdyby Dracovy reflexy nebyly jako vždy v pohotovosti, na přítomnost Saula Brackena³⁾, vrátného u Svatého Munga, by ho upozornil pach cibule. Ten chlap musí ve volném čase provozovat cibulovou farmu, pomyslel si mrzutě. 

„Takže hádám, že tímhle to končí? Už žádné další opatrné pokecy přes krb? Po pravdě řečeno, nevadí mi, že už si nebudu muset vymýšlet další výmluvy pro manželku. Nejspíš si myslí, že mám nějakou bokovku!“ A Bracken se hlasitě zasmál vlastnímu vtipu.

Draco umlčel jeho veselí jediným chladným pohledem.

Prošel s tímhle troubou všechny instrukce pětkrát, aby si mohl být jistý, že je do písmene dodrží. Nakonec mu předal malou lahvičku. Na okamžik se v příšeří hospody fialově zaleskla a poté zmizela v Brackenově rukávu. Bylo by snazší použít kouzlo, ale Draco odmítl vsadit úspěch svého plánu na Brackenovu schopnost použít tajně hůlku tím správným způsobem.

Pokud by to Vlezlík nezvládl, Grangerová by mu proklouzla mezi prsty, a to si nemohl dovolit. Bez ohledu na to, jak to bylo lákavé.

Draco musel neochotně uznat, že ministerstvo bylo v záležitosti Weasleyho dost důmyslné. Původně na něj Yaxley seslal běžně používanou odpalovací kletbu a po bitvě ho převezli ke Svatému Mungovi. Bez zásahu zvenčí by byl zakrátko opět na nohou.

Jenže se do toho vložili úředníci z ministerstva, kteří úzkostlivě sledovali, kdo v konfliktu zvítězí. Místo toho, aby se postavili na něčí stranu, pozorovali cvrkot a připravovali se k akci, až bude konečně jasné, která vyhraje. Naneštěstí pro Ronalda Weasleyho se rozhodli, že bude lepší, když se neprobudí. Pokud zůstane v bezvědomí, jeho rodina se shromáždí kolem postele, což bylo mnohonásobně výhodnější, než aby Weasleyovi pokládali nepříjemné otázky ohledně toho, kdo po utichnutí bojů řídí běh věcí.

Naléhání Grangerové, že by Weasley mohl poskytnout důkaz o pravdivosti její verze událostí, mu ve finále zajistilo pokračování pobytu u Svatého Munga. To, že ho tam drželi, příhodně odstavilo bokem dva přeživší hrdiny a umetlo cestičku úředníkům s méně hvězdnou válečnou minulostí, aby mohli v tichosti převzít řízení.

Do nemocnice U svatého Munga byl bleskově poslán expert z oddělení záhad, aby se postaral, že Weasley zůstane v bezvědomí. Jelikož byl obeznámený s tím, že Bill Weasley je profesionální odeklínač, věnoval značnou péči zakrytí stop. Nezdálo se, že by si někdo něčeho všiml. Když Draco zjistil pravdu o Grangerové, celý sled událostí mu začal připadat až moc příhodný. S využitím svých poněkud nekonvenčních výzkumných metod provedl šetření, které mu potvrdilo, že jeho podezření je pravdivé.

***

Poté, co se Draco ujistil, že ani on, ani Bracken nebyli cestou z hospody sledováni, přemístil se do současné rezidence Malfoyových.

Přísahal sám sobě, že ji nikdy neoznačí za domov. Získají Manor zpět, nebo on při tom úsilí zemře. Nikdy ale nebyl zrovna mučedník, takže měl v plánu uspět.

„Draco?“

„Jsem zpátky, matko,“ ohlásil se a vešel do salonu, aby ji pozdravil osobně, a políbil ji na bledou tvář. Pokaždé, když vyrazil ven, věděl, že se o něj matka bojí. Nikdy by to nedala najevo byť jen jediným pohledem, ale on cítil její neustálé znepokojení až v kostech.

Nebyla nijak vysoká, ale po pátém Dracově ročníku se mu začalo zdát, že se zmenšuje, zatímco on dospíval v atmosféře mezi strachem a zlem. Nyní působila tak křehce, že by ji porazil silnější poryv větru. Po všech těch ztrátách by byla další rána pro Narcisu už příliš, nevydržela by ji.

Přesto ji bude Draco muset o hodně žádat. A velice brzy.

Zavřel oči a ze všech sil zadoufal, že Hermiona rozšíří svou otravnou laskavost, kterou byla proslulá, na Narcisu Malfoyovou. Jakkoliv se mu to hnusilo, možná bude muset dokonce Grangerovou požádat, aby se snažila jeho matku nerozrušovat, a spolehnout se při tom na její vstřícnou povahu. Draco Malfoy zřídkakdy důvěřoval laskavosti svých bližních, ale tentokrát mohl jen doufat, že ho Grangerová nezklame.

Matka se synem tiše popíjeli čaj v malém, přeplněném salonku. Do místnosti bylo nacpáno příliš mnoho nejlepšího nábytku z Narcisiných oblíbených pokojů na Manoru. Francouzskými okny pronikalo dovnitř bledé zimní sluneční světlo. Venku kontrastovala nevlídnost obezděné zahrádky se vzdornými modrými a žlutými krokusy, které tu vysadili předchozí obyvatelé.

Draco myslel na Grangerovou a její byt v centru města, kde nebylo nic živého, a uvažoval, jak se jí bude líbit život na venkově. Jediné, co na tom fádním místě zářilo životem, vitalitou a láskou, byly portréty.

Během čekání na její návrat musel i přes veškerou snahu žasnout nad dovedností mudlovského umělce. Ať už jím byl kdokoliv, dokázal zprostředkovat dojem, jakým člověkem ony namalované osoby byly, aniž by k tomu potřeboval pohyblivé obrazy nebo jiné kouzelnické vymoženosti.

Vyděsilo ho, když zjistil, že se na něj z rámu dívá Potter, němý a navždy sedmnáctiletý. Grangerová zřejmě nevěděla, že když zemřel, jeho jizva zmizela. V kouzelnickém světě teď sochy hrdinného Pottera s nedotčeným čelem zdobily mnoho veřejných prostor. Když je Draco uviděl, obvykle ho přivedly do varu, ale Potter shlížející z obrazu v bytě Grangerové vypadal víc jako jeho já v reálném životě a zároveň působil méně dráždivě, než si ho pamatoval.

V této chvíli Draco zvažoval Narcisino křehké štěstí proti tomu, aby měla víc času připravit se na vniknutí Hermiony Grangerové do jejich domácnosti. Sledoval výraz míru, který si mihl na matčině tváři, když se napila čaje, a rozhodl se, že sebedelší odklad nebude nikdy stačit.

Vem to skřet, možná by jí to mohl říct právě teď.

„Matko?“

Narcisa odtrhla pohled od krokusů a otočila hlavu ke svému naprosto nádhernému synovi. Býval tak jemné dítě; teď měl spoustu hran a drsných povrchů.

„Ano, drahoušku?“

Draco se snažil nad tím slovem neudělat obličej, jak měl ve zvyku, když byl mladší. Narcisa si přála, aby byl stále tak snadno čitelný jako v pubertě. Tehdy to bylo také těžké, ale aspoň věděla, kým byl. Překypoval touhou předvést se, ukázat světu, že je hoden jména Malfoy. Teď neměla polovinu času ponětí, co si myslí. Během let se od Luciuse naučil, jak světu ukazovat klidnou tvář a dokonce jak skrývat své skutečné záměry i před ní.

„Podnikám kroky k obnovení naší pozice ve společnosti.“

Přirozeně. Její syn se nikdy nespokojil s odsunutím na vedlejší kolej ve světě, kde kdysi jeho otec zářil tak jasně, jako umírající fénix.

„Samozřejmě, drahý. Mohu vědět, jaké kroky to jsou?“ zeptala se téměř škádlivým tónem. Draco byl ohledně svých plánů tak tajemný. Dělal to tak vždycky, už jako malý chlapec, když ještě míval své představy napsané poměrně velkými písmeny na nedočkavém obličeji.

„Budu se ženit,“ oznámil a Narcisa se neobtěžovala skrýt nadšení. Oči se jí rozzářily, předklonila se a chtěla se dožadovat, aby jí pověděl naprosto všechno, jenže pokračoval: „S Hermionou Grangerovou.“

Narcisa nakrátko pocítil zmatek. To jméno už mnoho let neslyšela, leda v souvislosti se vzpomínkovými oslavami konce války. Obvykle bylo v maximální míře úmyslně přehlíženo.

„S… Ale, Draco, nejde o tu mudlorozenou, která zabila- Co to promerlina děláš?“ Odložila šálek i s talířkem s klepnutím na stůl. Jako vždy, když byla naštvaná, naskákaly jí na tváři rudé skvrny.

Jako dívka Narcisa nenáviděla, jak je průhledná. Když Bella viděla na sestřině tváři barvitě vykreslenou rozmrzelost, posmívala se jí o to víc. Vždycky říkala, že Narcisa se nechová jako pravá Blacková. Emoce prozrazuje jen spodina.

„Dostanu nás zpátky tam, kam patříme,“ pronesl Draco vážným tónem. Nečekaně ji uchopil za ruce, jako kdyby používal svůj opatrně poskytovaný dotek k tomu, aby mu Narcisa věřila. „Všechno je to součást mého plánu. S ní budu schopný porazit ministerstvo a získat Manor zpět. Možná-“ A najednou se znovu proměnil do toho malého chlapce, kterého poslala do Bradavic a který byl schopný udělat cokoliv, aby získal otcovo uznání. „Možná je taky přiměju, aby propustili otce.“

„Ale jak?“ zeptala se Narcisa, téměř ochotná mu uvěřit. Zneklidnilo ji, když si uvědomila, že její těžce vybojovaná rezignace na jejich osud nemá daleko ke zhroucení.

„Vyčkej. Nesmíš to nikomu povědět, matko! Brzy to bude oficiální, ale prozatím to musíš držet v tajnosti.“

Stiskla rty a podívala se na něj s výrazem, kterým ho beze slov kárala za drzost. Narcisa Malfoyová, rozená Blacková, uměla zachovat tajemství.

„Prosím, počkej, a pak uvidíš,“ doporučil jí znovu.

Později dumala o tom, jestli Draco opravdu nechal svou masku sklouznout, nebo to byla hra, která jí měla zabránit v příliš hlubokém zkoumání. Bez ohledu na to, co se mezi otcem a synem stalo, byla si téměř jistá, že Draco také chce, aby byl Lucius propuštěný.

Pochybnosti se objevily, když si uvědomila, že chlapec, kterého znala, zemřel před mnoha lety, na konci svého šestého roku studia v Bradavicích. Zemřel uprostřed strachu, temné magie a povinností, které na něj příliš těžce dolehly, a ona už ho nikdy, nikdy nemohla přivést zpět.

Poznámky k překladu:

1) Fleetwood je tvůrce Fleetwoodovy fantastické leštěnky na násady – Harry ji dostal jako dárek od Hermiony k 13. narozeninám

2) hostinec U Blábolů – v originálu pub Malarkey’s, malarkey = angl. nesmysl

3) bracken je angl. označení druhu kapradí: hasivka orličí Hasivka orličí – Wikipedie (wikipedia.org)