Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 1., část 1.

Hermiona Grangerová se nudila. Vzhledem k náplni její práce to nebylo neobvyklé, ale dneska všechno vypadalo ještě všedněji než obvykle. První týden v práci uspořádala svůj stůl za přepážkou. Od té doby musela jen přesunout kancelářské sponky zleva doprava, aby dosáhla maximální efektivity. Druhý týden prožila ve víru úklidových kouzel, použila Tergeo!, Pulírexo!, Evanesco! na všechno – předchozí zaměstnanec evidentně nebyl ani trochu pořádný. Třetí týden strávila změnou barev koberců a zdí z obvyklé průmyslově šedé a plesnivé na teplejší, příjemnější škálu jantarové a béžové. Dokonce změnila ocelově šedý lak na stolech na žilkované umělé dřevo, aby působilo méně neosobně. Čtvrtý týden abecedně a navíc ještě podle ročníků roztřídila obsah jediné kartotéční skříně se záznamy za posledních dvacet let. Tím zabila několik hodin. Pátý týden začala s rostlinami. Různé druhy břečťanu a lyrového fíkusu se nakláněly a splývaly po celé kanceláři, ty druhé vydávaly relaxační a uklidňující zvuky, nahrazující nedostatek bílého šumu, který by znamenal, že v budově se vyskytuje ještě někdo další. Byly tu samozřejmě ještě stovky lidí, ale vrstvy ochranných, odhlučňujících, totálně tišících a dalších, na ministerstvu používaných kouzel způsobily, že její malá kancelář byla po zavření dveří naprosto zvukotěsná. A předpisy vyžadovaly, aby její dveře byly zavřené neustále.

Teď byla v práci dvacátý týden a už dočetla mudlovský romantický příběh, který si ráno vybrala z regálu s knihami z druhé ruky na stanici metra.

Nešlo o to, že by nedělala vůbec nic. Příležitostně někdo do jejích dveří vešel. Prostě šlo o to, že za tři měsíce těmi dveřmi prošlo jen pět lidí, a tři z nich se nikdy nevrátili.

Její příšerně ošklivé kukačkové hodiny, v záchvatu šílenství zakoupené ve vetešnictví, jí řekly, že je čas k obědu. Chytla šál, přehodila si ho přes ramena, vzala si krabičku od zmrzliny, v níž měla oběd, a zamířila do jídelny ministerstva. Ať se na místě propadne, jestli bude jíst u svého stolu.

xxx

Toto odpoledne přineslo největší vzrušení, jaké dosud v práci zažila – s výjimkou jisté nešťastné události v jídelně, která zahrnovala šunkový sendvič a přemíru majonézy, což způsobilo její politováníhodnou podobnost s pornohvězdou. Toto odpoledne vstoupili do její kanceláře dva lidé.

Přesně ve čtvrt na tři se dramaticky rozlétly dveře a dovnitř vplul vytáhlý čahoun ve vzdouvajícím se hábitu.

„Pane Edgertone! Jak ráda vás znovu vidím! Máte k patentování nový lektvar? Nebo jste svůj poslední přepracoval?“ Dychtivě popadla dvě psací podložky s příslušnými pergamenovými formuláři – samodoplňovací brky už byly na svém místě.

Muž se ušklíbl. „Bohužel, odpovědní hlupáci naprosto odmítli mou poslední patentovou přihlášku. Zoufal jsem si nad tím, protože vím, že můj recept mohl zachránit před agónií nespočet lidí. Avšak dobrý teoretik nikdy nemrhá časem, ten musí svou mysl neustále soustředit na nové úkoly. Proto předložím novou recepturu.“

Hermiona vzala jednu podložku a druhou vrátila na její místo v přihrádce pod pultem.

„Tady to máte, pane. Vyplňte to u tamtoho stolu a zpráva, kdy máte přinést vzorek k vyzkoušení, vám přijde sovou.“

„Příslušné informace už mám zaznamenané na tomto pergamenu,“ výhrůžně zamával svitkem. „Měl jsem dojem, že když se minule něco nepovedlo, s největší pravděpodobností to byla vaše chyba, protože jste tu nová. Tak buďte hodná malá čarodějka a pošlete to, kam to patří.“

Hermioně se povedlo ovládnout natolik, aby její výraz příjemné úřednice nezakolísal. „Je mi to moc líto, pane Edgertone, ale produktivní lektvarový teoretik, jako jste vy, musí vědět, že bez řádného formuláře ministerstva nelze nic přijmout. Teď si toto prosím vezměte ke stolu u zdi a zkopírujte tam své informace.“  

Nadutý kouzelník jí vytrhl podložku z ruky a odvrátil se od pultu. Jakmile se otočil zády, vyplázla na něj jazyk. Posadil se, zrovna když se dveře znovu otevřely a v nich se objevil Severus Snape.

„Prof – ehm, mist – ach… pane!“ řekla s radostným překvapením. „Vypadáte dobře! Říkala jsem si, jestli vás tu někdy uvidím.“

Zarazil se a zamrkal, stále napůl uvnitř, napůl na chodbě. Zmateně se rozhlédl po místnosti, všiml si všech změn, které provedla, a pak pohlédl na ni.

„Slečno Grangerová? Je toto stále Kancelář patentových přihlášek lektvarů?“

„Ano, pane,“ řekla rozzářeně.

„Tak co tu k čertu děláte vy?“ řekl konečně, když vstoupil a zavřel za sebou dveře.

„Pracuji tady,“ odpověděla.

Znovu se rozhlédl a přistoupil k jediné kartotéce.

„Proč?“ V jeho otázce zazněl podrážděný zmatek.

Věnovala mu drzý úsměv. „Příbuzenská protekce, pane. Víte, s mými rodinnými styky pro mě byla hračka nastoupit do zaměstnání na ministerstvu a začít postupovat po kariérním žebříku, abych se dokázala v životě prosadit. A tady jsem.“ Gestem ruky obsáhla malou kancelář. „Královna všech přihlášek.“

Zamračil se na ni a sevřel rty. „Velmi komické,“ odpověděl. „Ale vážně, slečno Grangerová, tohle je to nejlepší, co vám nabídli?“

„Joó,“ řekla a zdůraznila závěrečné ó.

Lehce se usmál a po tváři mu přeběhl škodolibý úšklebek. „Předpokládám, že bych očekával příliš mnoho, kdybych doufal, že pan Potter bude mít na starosti doplňování pergamenů a náplň práce pana Weasleyho obnáší zametání a vytírání Kingsleyho kanceláře každý den přesně ve tři odpoledne?“

Zasmála se. „Je mi jasné, že bych vám velmi vylepšila den, kdybych souhlasila. Ne, Harry s Ronem si plní sen hrát za Kudleyské kanonýry. K hraní famfrpálu nejsou třeba OVCE. Ve skutečnosti si nejsem jistá, jestli vůbec potřebují mozek.“

Jeho úšklebek vystřídal další zmatený pohled. „Co tím myslíte, jde snad o výsledky vašich OVCÍ?“

„My jsme OVCE nikdy neskládali,“ vysvětlila.

Jeho obočí vzlétlo do nevídaných výšin. „A proto jste tady? Proč proboha jste neabsolvovala OVCE, slečno Grangerová?“

Hleděl na ni, jako by byla obzvlášť tupá, a ona se spíš bavila, než aby se obhajovala. Když se na ni profesor Snape díval jako na idiotku, svět jako by se vracel do normálu.

„V té době jsem byla trochu zaneprázdněná, honila jsem se za viteály a mučili mě Lestrangeovi. Než mi došlo, že válka skončila a můžu se vrátit do školy, život se pohnul vpřed a škola skončila.“

Zvedla podložku. „A teď, vyplníte novou patentovou přihlášku? Nebo se jedná o vylepšení už jednou podané?“

„Novou,“ odsekl. Vytrhl jí podložku z ruky a vrhl na ni další nesouhlasný pohled. „Slečno Grangerová, chcete mi říct, že vám po válce nikdo nenabídl, abyste složila OVCE?“

Hermionin úsměv lehce ztuhl. „Prosím, pane. Jsem si jistá, že si velmi užíváte vidět, jak nesnesitelná vševědka nakonec dostala to, co si zasloužila, ale musím vás požádat, abyste do ran nevtíral příliš mnoho soli. Litovala bych, že jsem vám posílala všechny ty pohlednice s přáním uzdravení.“ Trochu ho poplácala po ruce, svírající podložku, aby dala najevo, že jeho pobavení sice chápe, ale už ji poněkud nudí. „Seberte si své malé zadostiučinění a jděte si vyplnit formulář.“

Zamračil se na ni a odvlál od pultu, aby se usadil u stolu co nejdál od pana Edgertona.

Hermiona poklepala hůlkou na konvici ukrytou pod pultem a vytáhla nové formuláře, které dá do podložek, jakmile se uvolní.

Pan Edgerton vstal a vrátil se k pultu. „Tady máte. Únavná ztráta času, pokud se mě ptáte. Mohla jste jednoduše připojit mé informace k formuláři a poslat to tak.“

„Váš lektvar je určitě natolik důležitý, že by byla strašná škoda, kdyby neprošel kvůli administrativní chybě, pane. Velmi si vážím toho, že jste věnoval svůj čas vyplnění správného formuláře.“

Pan Edgerton se nafoukl. „Opravdu je to docela pokročilý lektvar, a je nezbytně potřebný. Vyvinul jsem roztok, který rozpustí mudlovskou žvýkačku, nalepenou ve vlasech.“

Hleděla na něj a pak přesunula oči ke Snapeovi, jehož hlava se prudce zvedla a teď zíral na druhého kouzelníka, jakoby mu právě vyrašily rohy.

Vyměnili si krátký nevěřícný pohled, než se znovu obrátila na Edgertona.

„Vyrobil jste arašídové máslo?“ zeptala se.

„Promiňte?“

„Arašídové máslo. Odstraní žvýkačku z vlasů.“

„Co u čerta je arašídové máslo?“

„Víte co? To teď není podstatné, důležité je podat tuto dokumentaci, že? Dovolte mi to provést hned. Ujišťuji vás, že za pár týdnů obdržíte od Výboru pro patentové přihlášky dopis s informací, že máte poslat vzorek vašeho lektvaru.“

Pan Edgerton na ni podezíravě pohlédl, ale pak ustoupil od pultu.

„Ano, tedy, výborně. Postarejte se o to, děvče.“

Otočil se a odešel.