Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 13.

Konec léta přišel plíživě a na kouzelnický svět britských ostrovů padl oblak neklidu.

Neobjevily se žádné násilné ani destruktivní činy. Žádná nevysvětlitelná úmrtí, ani útoky na mudly, žádné ničení domovů a majetků. Ale téměř každý viděl, že problém není vyřešen. Že nebude vyřešen tak snadno.

„Dnes odcházejí do Bradavic,“ poznamenal Lucius, když si pomalu sedal proti Charlusovi v jeho pracovně. „James prakticky poskakuje vzrušením. Jsem zvědavý, jestli se dokáže ovládnout natolik, aby se dostal na nástupiště.“

„Bude v pořádku,“ pronesl Charlus téměř mrzutě a upil drinku ze skleničky v ruce.

„Víš, je to od tebe opravdu neslušné, Charlusi,“ poznamenal Lucius zamračeně. „Ano, ztratil jsi muže, ale to už se stalo i dřív. Neměl by ses takto chovat.“

„Jenže jsem nepřišel o muže v cizí zemi, při střetu s armádou profesionálně trénovaných a disciplinovaných temných kouzelníků,“ odpověděl Charlus zlostně. „Přišel jsem o muže v boji proti bandě namachrovaných idiotských temných kouzelníků, protože jsme je nebrali vážně.“

„Ty jsi je nebral vážně, nebo tvoji muži?“ upřesňoval si to Lucius.

„To nevím,“ přiznal Charlus. „Tedy… nedokážu říct, jestli jsem byl bláhový, protože jsem chtěl získat šanci na slávu a dobrodružství, po kterých jsem toužil od chvíle, co jsem byl vynechaný z boje s baziliškem, nebo jestli chlapi pluli příliš vysoko na hladině vzpomínek na slávu minulosti.“

„A jak přesně pomůže trucování a alkohol?“ zeptal se Lucius s blahosklonným protahováním, které Charlusovi až příliš připomínalo Luciusova švagra.

„Nesnáším, když si hraješ na Malfoye,“ oznámil kysele. „Nejradši bych tě pak praštil.“

„Je to stěží moje vina, že se mě ten blázen Abraxas snaží napodobit a nerozumí pojmu zdrženlivost,“ odfrkl si Lucius a zavrtěl hlavou. „Ale o to nejde. Ty se v tom utápíš. A to není přijatelné. Potterové se neutápí.“

„U Merlinových zapařených koulí, dobře víš, že se zatraceně utápíme!“ vyštěkl Charlus. „Celou dobu se utápíme, kdykoliv něco zmrvíme. Všichni to děláme.“

„Ovšem neutápíme se v sebelítosti, když je poblíž někdo jiný, kdo to může dělat místo nás,“ opravil jej Lucius, přešel k Charlusovi a pevnou rukou mu dal pohlavek.

„Au, zatraceně!“ vyjekl Charlus a vylil si drink do klína. „To byla dobrá brandy, Luciusi!“

„Tak si to raději zapamatuj, až se příště rozhodneš utápět se v sebelítosti, místo aby ses zvedl a ten zatracený problém vyřešil,“ štěkal Lucius. „Zvrtal jsi to. Fajn. Zatraceně zvedni prdel a sprav to.“

„Sakra, nic se nedá spravit!“ vykřikl Charlus. „Ví, co se stalo, a postarají se, aby se to neopakovalo. Poučili jsme se během války, Luciusi. Tuto připomínku jsme nechtěli.“

„Ale zjevně potřebovali,“ podotkl Lucius se svraštěným čelem. „Tak proč tu sedíš, nic neděláš a jen se rochníš v sebelítosti?“

„Protože jsem, doprdele, důstojník,“ poznamenal Charlus nevrle a zadíval se do téměř prázdné sklenice. „Nemůžu jednat, dokud nemám informace. A sám je nezískám, protože právě teď se mnou nikdo nebude dobrovolně mluvit. Takže můžu jen čekat.“

„Aha,“ pochopil Lucius. „Tak kdo může…?“

„Chlapi,“ přiznal Charlus hořce. „Jenomže ti zatracení Rytíři se poučili. Nic z jejich plánů jim teď nevyklouzne.“

„Překvapující,“ přiznal Lucius. „Čekal jsem…“

„Ano, tedy, zjevně odstranění většiny vyšších šarží toho bastarda na jeden zátah jen zvýšilo jeho opatrnost,“ zabručel Charlus, položil sklenku na stůl a začal do ní lít brandy. „Asi je zastrašuje, ale je efektivní.“

„A já si jsem jistý, že dokážeš najít něco produktivnějšího, než jen tady sedět a nasávat,“ založil si Lucius ruce na hrudi.

„No jo, ale synovec a jeho rodina mě momentálně moc nemusí. Harry je zaměstnaný v Bradavicích, ty Jamesem a jeho odchodem do Bradavic…“ vyjmenovával Charlus seznam věcí, které mu brání v zábavě.

„Víš, na ženatého muže jen zdráhavě trávíš čas se svojí manželkou,“ připomněl mu Lucius, zavrtěl hlavou a uchechtl se.

Charlus si cosi zamumlal, ale Lucius nerozuměl.

„Copak?“ zeptal se a pomalu přimhouřil oči do štěrbin.

„Ječí na mě kvůli ztrátě muže,“ přiznal Charlus tiše. „A že jsem tam vzal chlapy a ne ji, aby je udržela v lajně a zabránila jim udělat něco tak pitomého jako nechat se zabít.“

„Aha,“ přikývl Lucius. „Tím by to mohlo být.“

„Taky nemůžu vůbec nic dělat, dokud nebudu mít dost použitelných informací k zaručenému plnému úderu,“ pokračoval Charlus, opřel se a popadl pití. „Není to fér!“

„Charlusi?“ Lucius upřel na bratrance dlouhý, pevný pohled.

„Ano?“

„Přenes se přes to.“

ooOOoo

Sirius Black kráčel opatrně za svojí sestřenicí a… nebyl si jistý, jak vlastně Tedovi říkat. Toho mudlorozeného měl docela rád, přeci jen mu zachránil dvě sestřenice, ale do rodiny byl dotlačen násilím pod namířenou hůlkou. Asi bude Andromediným snoubencem a jediným rozdílem bude, že přijme rodinné jméno Blacků.

Zjevně to vyvolalo nějaké brblání, ale nezpůsobilo to přímou konfrontaci.

Alespoň ne po vyhození matky.

Sirius pořád nevěděl, jak by se kvůli tomu měl cítit. Jeho matka už nebyla Blacková. Nebyla jen v exilu nebo vyhoštěná – byla kompletně zbavená rodiny. Protože odmítala být rozumná.

Regulus byl ještě malý, aby úplně pochopil, co se stalo a proč už nemá mluvit s matkou.

Poslední týdny byly… nevěděl, jak to popsat. Všechno bylo jinak. Rodným domem se nesla ponurost, ale zároveň jako by všem z ramen spadla tíha. Opravdu to bylo matoucí.

Věděl ale, že jinak se věci uklidnily. Neobjevily se žádné další útoky a o Lovci bouří nepřišly nové zprávy. Belatrix v mudlovském oblečení několikrát projednávala různé záležitosti s jeho otcem. Jednou se zeptal jaké, ale otec mu odpověděl, že to s ním projde, až bude starší.

To vážně nesnášel. Ačkoliv musel přiznat, že od potlačení matčina vlivu si užíval čas trávený s otcem, který byl poslední dny mnohem uvolněnější, ale také pochmurnější a vážnější.

„No, cvrčku, odsud už to zvládneš, že?“ zeptal se Ted a rozcuchal Siriusovy vlasy do rozpustilého vrabčího hnízda.

Sirius protočil očima, ale nijak tomu hravému gestu nebránil. „No, i když si neumím představit, jaké to bude, až mi přestaneš stát v cestě, asi to zvládnu.“

„Vážně, Tede,“ durdila se Andromeda na přítele a zakryla úsměv před svým malým bratrancem. „Dej nám nebo Cise vědět, kdybys měl nějaký problém, ano? A pokus se nepůsobit moc potíží, je to tvůj první den.“

Sirius nasadil svůj nejlepší ‚kdo, já?‘ výraz a usmál se na ni tak, že by roztopil máslo. „Samozřejmě, sestřenko.“

Andromeda si tiše odfrkla. „Jsem si jistá, že to samé řekneš, až tě nachytá nějaký prefekt.“

Sirius to odmávl a šťastně vběhl do vlaku, aby si našel kupé. Užíval si společnost sestřenice a Teda, ale byl jen jedenáctiletým klukem a oni byli sedmáci. Raději si najde někoho vlastního věku.

Tak aspoň zažije nějakou zábavu.

V jednom kupé našel kluka se střapatými černými vlasy, který vypadal trochu jako Lovec bouří, dívku se zářivě rudými vlasy a spícího muže s podivnou mudlovskou čepicí na obličeji, který se pohodlně rozvaloval v rohu zjevně kouzlem zvětšeného kupé. Když se k Siriusovi dívka obrátila, musel ztěžka polknout, protože zíral do velmi známých smaragdově zelených očí. No, to bylo rozhodně znepokojivé.

Po chvilce rychle zavrtěl hlavou a lehce se uklonil. „Nebude vadit, když se připojím?“

„Máme tady dost místa,“ poznamenala dívka pobaveně. „Čekám ještě na kamaráda Severuse, ale v kupé je místa víc než dost.“

„Čím víc, tím veseleji,“ dodal kluk a zazubil se, což Siriusovi někoho připomnělo. „Ale za tohle kupé asi můžeme poděkovat támhle tomu týpkovi.“

Sirius přikývl a posadil se. „Sirius Black.“

„Ráda tě poznávám. Lily Evansová,“ představila se dívka s úsměvem a Sirius si všiml, že má zarudlé oči, jako by plakala.

„Jasan. Taťka říkal, že letos taky nastupuješ,“ přikývl ten kluk. „James Potter.“

„Jistě,“ odvětil Sirius. „Syn Luciuse Pottera, že?“

„Přímo ten. Syn Oriona Blacka?“ zeptal se James.

„Ještě před několika měsíci bych tě poprosil, abys to proti mně nevytahoval,“ zazubil se Sirius. „Ale někdo nějak dokázal nakopat do mé rodiny rozum.“

„Myslím, že to byl strýček Charlus,“ přiznal James a ohrnul rty. „On a taťka mě pořád neseznámili s Lovcem bouří.“

„Kým?“ zeptala se Lily zmateně.

Sirius zamrkal a pak trochu vykulil oči. „Ach. Mudlorozená?“

„Ano, proč?“ zeptala se znovu stále zmatená.

„No, víš, existuje jistá skupina, Rytíři Valpuržini,“ začal Sirius. „A ti prováděli spoustu zlých věcí. Černou magii, štvanice na mudly, útoky na mudly a tak. Krevní puristi, všichni.“

James viděl Lilyino zmatení a pustil se do vysvětlování: „Krevní puristé věří, že pokud ses narodila mudlům, nebo máš mudlovského rodiče nebo prarodiče, pak stojíš pod těmi z několika generací kouzelnického původu. Na rovinu, jestli ti někdo řekne mudlovská šmejdko, uráží tě, a okamžitě ho za to začaruj.“

„Hm,“ souhlasil Sirius a pokračoval: „Takže, tihle Rytíři Valpuržini působili spoustu trablů… dokud si náhodou k boji nevybrali Lovce bouří, právě když si dával drink. A on v podstatě zmasakroval skupinu útočníků, kteří napadli mudlovský bar kvůli povraždění všech přítomných.“

„A pak je tu taky ta záležitost s Prasinkami,“ prohlásil James vzrušeně.

Lily celá ustaraná zbledla. „Opravdu? Takže oni… útočí na mudly kvůli… čemu? Že jsou mudlové?“

„Ano,“ přitakal Sirius vážně. „Slyšela jsi o tom výbuchu v Londýně?“

„To bylo všude ve zprávách!“ zvolala Lily. „Říkáš teda, že…?“

„Moje sestřenice tam byly,“ prohlásil Sirius slavnostně. „Kdyby nebylo Andromedina kluka, umřely by. Ten lord Rytířů Valpuržiných je zjevně šílený, děsivý, temný kouzelník.“

„V Bradavicích budeme v bezpečí,“ ujišťoval ji James rychle. „Nejenže je to to nejbezpečnější místo na světě, ale bude tam taky Lovec bouří!“

„Ano?“ ožila Lily. „Myslela jsem, že Albus Brumbál je…?“

„Brumbál tam bude taky,“ přiznal James. „Ale ten je starý.“

Sirius si odfrkl. „A mešuge.“

Lily se na ně pohoršeně podívala. „Není nic špatného na tom být starý!“

Sirius rychle zvedl ruce, aby ji uklidnil. „Jistě, jistě.“

Dveře kupé se otevřely a objevil se v nich kluk s bledou pokožkou a mastnými vlasy. Jakmile jej Lily uviděla, celá se rozzářila. „Severusi! Čekám na tebe!“

Hoch chvíli vypadal, že chce něco říct, ale zavrtěl hlavou. „Budeme vyrážet.“

Lily přikývla a ukázala na místo vedle sebe. „Tohle je můj kamarád Severus. To on mi řekl, že jsem čarodějka! Toto jsou James a Sirius.“

Sirius přikývl hlavou. „Zdar.“

„Jak se vede?“ kývl i James. „Právě Lily povídáme o tom binci s Rytíři Valpuržinými.“

Severus na okamžik ztuhl a ustaraně se na Lily podíval, než se posadil. „Aha.“

„Ale asi spíš mluvíme o Lovci bouří,“ podotkl s úsměvem Sirius a uvelebil se na sedadle. „A o celém tom průseru v Londýně.“

Severus se zatvářil. „O tom jsem… slyšel.“

„Siriusovy sestřenice tam byly!“ oznámila Lily s očima navrch hlavy a Severus se zavrtěl. „Proč jsi mi o tom neřekl?!“

„Nevěděl jsem, že bys to chtěla vědět?“ navrhl Severus nejistě a pak se podíval z okna. Už se rozjeli a on se pousmál. „Tak a teď už konečně míříme do Bradavic.“

„Super,“ ozval se James nadšeně. „Nemůžu se dočkat!“

„Bude prima dostat se konečně pryč od rodiny, i když se poslední dobou zlepšila,“ souhlasil Sirius.

Lily se napjala při poznámce o rodině a souhlasně přikývla. „Chápu. Takže, Severusi, v jaké koleji asi budeme?“

„Doufám, že ve Zmijozelu,“ pronesl Severus autoritativně.

James se zatvářil pohoršeně a nadechl se, že k tomu něco poví, když jej přerušil dospělý hlas.

„Proč přesně byste si něco takového měl přát, mladý muži?“ Ten hlas přicházel od muže v rohu, který se pomalu narovnal a sundal čepku z hlavy.

Sirius vytřeštil oči, když poznal postavu z Belatrixiny vzpomínky. Lovec bouří!

Snape lehce zrůžověl, protože byl zpochybněn, ztuhl a narovnal se. „Zmijozel je nejlepší kolej! Mazanost a ambice jsou…!“

„Neexistuje nejlepší kolej,“ jemně jej pokáral muž a zavrtěl hlavou. „A vaše kamarádka tady je mudlorozená, že?“

„A co na tom?“ bránil se Severus a na muže se zamračil.

Ten se na Lily podíval. „Zmijozel je také znám jako kolej čistokrevných a dávají jí přednost krevní puristé. I když jsem si jistý, že to tak nemyslel, přát vám zařazení do Zmijozelu by znamenalo, že vás čeká sedm… velmi náročných let.“

Severus zrudl a na muže zahlížel. Ten na něj pohlédl se zvednutým obočím. Jakmile to Severus vzdal a uhnul pohledem, muž si povzdechl a rozhlédl se po ostatních. Když narazil na Jamese, významně se na něj podíval.

„Nicméně také připomenu, že soudit někoho a jednat proti němu jen na základě jeho koleje se rovná šikaně.“ Upřel na Jamese tvrdý smaragdový pohled. „A nerad bych Luciusovi říkal, že se jeho syn chová jako krevní purista.“

James zrudl a následně zbledl, přičemž na muže jen vytřeštěně zíral.

Pak se muž obrátil na Siriuse. „Nuže, pane Blacku?“

„Jste Lovec bouří!“

ooOOoo

Harry nikdy neměl v úmyslu interagovat s rodiči nebo jejich kamarády při cestě vlakem do Bradavic. Ale zjevně bylo tradicí, aby nový profesor doprovázel studenty, a někdejší Remusovo objevení ve vlaku tak vlastně nebylo nic zvláštního. Šlo o něco ohledně povinností, ale Harry nedával pozor.

Takže si našel hezké kupé v zadní části vlaku a vyčaroval si čepici, aby podle vzoru oblíbeného učitele obrany cestu prodřímal.

Pak do kupé vstoupil James Potter a po chvíli váhání se posadil. Chvíli poté se objevila Lily Evansová a Harrymu přejel po zádech pocit déjà vu. Když dorazil Sirius Black, věděl, že někde nad ním se může osud potrhat smíchy.

Když začali mluvit o Lovci bouří a Rytířích Valpuržiných, chtěl začít mlátit hlavou do zdi a frustrovaně křičet.

Fanoušci. Měl zatracené fanoušky. Zase! A to znamenalo, že má taky fanynky.

Což, musel připustit, už věděl, protože Belatrix byla jednou z nich.

Pak se, samozřejmě, ukázal zatracený princ dvojí krve Severus Snape. A déjà vu pokračovalo jen s relativně malými obměnami.

A, samozřejmě, Severus musel otevřít pusu s tou pitomostí, že by chtěl mudlorozenou dát do Zmijozelu. Koneckonců nikdo nikdy nenařkl Snapea, že není sobecký hajzl. Proto zasáhl, než mohl James zahájit to, co by se stalo Harrymu po celou dobu pobytu v Bradavicích dlouhou a neustálou bolestí hlavy.

Jakmile tento problém utnul v zárodku, zjistil, že na něj zírá Sirius.

„Jste Lovec bouří!“

Okamžitě se na něj obrátily čtyři páry nevěřících očí. S pohledem stále upřeným na Siriuse pronesl ne zcela klidně: „Příslušné oslovení je profesor Potter, pane Blacku.“

„Prima! Jste Potter!“ James s radostným úsměvem vypadal, jako by Vánoce dorazily dřív.

„Ano, pane Pottere, jsem,“ souhlasil Harry vážně. „Což znamená, že od vás budu očekávat víc než od zbytku spolužáků. A jestli vás přistihnu při špatném chování…“

Harry se pomalu usmál na opět bledého chlapce. „Nu, mohu vás ujistit, že spolužáci budou dost rádi, že nejsou na vašem místě.“

James jen vykvikl.

Pak se Harry obrátil k Severusovi, který se zadostiučiněním sledoval Jamesovo plísnění. „A vy zjistíte, že byste měl víc zvažovat následky svých činů. Zatímco mít kamarádku ve Zmijozelu by znamenalo, že ji budete mít nablízku, pokud se tam vy sám dostanete, také by to s sebou přineslo, že se bude muset potýkat s více či méně hlasitými projevy krevních puristů.“

Severus uhnul očima a Lily vypadala… rozrušeně. „Opravdu jsou tak špatní?“

„Mohou být, slečno Evansová,“ přitakal Harry. „Bájesloví Bradavic říká, že Zmijozel byl proti tomu, aby školu navštěvovali mudlorození, proto je jeho kolej považovaná za čistou.“

Rty mu zacukaly, než zavrtěl hlavou. „Upřímně, je to věc perspektivy, ale nic, s čím byste si měla lámat hlavu. Můžete poslechnout Moudrý klobouk, ale slyšel jsem, že dá na váš názor. A zatímco se můžete chtít vytáhnout… stojí vytahování se před skupinou dětí za nepříjemnosti, které byste následně musela snášet?“

Lily vypadala… docela zmateně.

Sirius využil příležitosti a promluvil. „Kde jste se naučil všechna ta kouzla?“

„Čím to, že víte, jaká kouzla jsem použil, pane Blacku?“ zajímal se Harry.

„Belatrix se s rodinou podělila o svoji vzpomínku,“ vysvětlil Sirius. „Jako dědic hlavy rodu jsem se na ni mohl na svoji žádost podívat.“

„Není to něco, co by měly vidět děti,“ káral Harry tiše a snažil se nemyslet na to, co viděl a udělal, když byl sám v prvním ročníku.

„Mám zodpovědnost k rodině,“ opáčil Sirius a lehce se napřímil, než mu ramena zase trochu spadla. „Teda aspoň teď, když už se nechovají jako banda magorů sjíždějících se černou magií.“

„Slovník, pane Blacku,“ napomenul jej Harry klidně. „Můžu najít vaši sestřenici, aby si s vámi promluvila. Pokud jsem pochopil, Andromeda Blacková je docela hrozivá čarodějka s potenciálem se ještě zlepšit.“

Sirius si něco zabrblal, ale Harry nerozuměl.

„Viděl jsem z první ruky výsledek toho boje, pane Blacku,“ prohlásil vážně. „Viděl jsem, čemu čelila. Bylo to mnohem víc než jen štěstí, že přežila.“

A bude to zábava srovnat do latě hned po začátku vyučování dívku, která se stala babičkou jeho kmotřence. Užije si to. A ne že by plánoval odplatu Dromedě za to, že jej tolikrát přinutila vyměnit Teddymu plenky.

Sirius lehce přikývl. „S Tedem mě dovedli k vlaku a pak si šli najít místo na líbačku.“

James se zatvářil znechuceně. Lily zjevně nesouhlasně. Severus nemocně.

Harry si pomyslel, jaký svět ho to čeká, když z těch čtyř je Sirius Black nejdospělejší.

ooOOoo

Později se u dveří do kupé objevili Andromeda Blacková a Ted Tonks. Harry opět odpočíval pod svou čapkou. James a Sirius začali probírat předměty, ve kterých bude největší zábava, zatímco Lily a Severus vedli klidný rozhovor.

„Takže už máš kamarády, cvrčku?“ zeptal se Ted, když se opřel o zárubeň dveří kupé a uculil se.

Sirius zamrkal a pak živě ukázal na Harryho. „Lovec bouří opravdu je tady!“

Harry tiše zasténal a nadzvedl čepku, aby se jedním okem na Siriuse zamračil. „Gratuluji, pane Blacku. Právě jste se dobrovolně přihlásil jako pomocník při názorných ukázkách v mých hodinách pro toto pololetí.“

„Už si vytváříš konexe, jo?“ zachechtal se Ted a Sirius zbledl.

„Víš, mohl jsi prostě říct strýci Charlusovi, že se s ním chceš potkat, Siriusi,“ promluvila Andromeda a pak se potměšile usmála na Harryho. „Nebo sis mohl promluvit s mojí sestrou.“

Harry svůj zamračený pohled přesunul ze Siriuse na Andromedu. „Podívejme. Nevěděl jsem, že je rodina Blacků tak velkorysá a nabízí svoje služby. Chcete se do třetice přihlásit i vy, pane Tonksi?“

„Ne, pane profesore,“ odmítl Ted vesele. „Jsem dost spokojený tak, jak je to, i když děkuji za nabídku.“

Andromeda dloubla přítele loktem do břicha, ale to jeho úsměv utlumilo jen nepatrně. „Myslela jsem, že budeme ve všem spolu, drahý.“

„Hm. Ve všem co se týká našeho vztahu,“ souhlasil s úšklebkem. „Za nic neručím, když mluvíš o své sestře promenující se v upnuté minisukni před naším nejnovějším profesorem.“

Harry tiše zasténal a zavrtěl hlavou. „Opravdu, slečno Blacková? Bavíme se o takové tradicionalistce, jako je vaše sestra?“

„Mám dojem, že jste to byl vy, kdo poznamenal něco o zkušenosti s mudlovskou módou,“ rýpla Andromeda se zvednutým obočím. „Rozhodla se to napravit. Byly jsme v procesu zvykání na mudlovské oblečení, když jsme v tom butiku byly napadeny.“

„Zmeškal jste parádní představení,“ dodal Ted s úsměvem a opět ignoroval Andromedin loket.

„Ach, ano,“ přikývl Harry a pak se na Andromedu usmál tak vesele, až v ní hrklo. „Bylo od vás milé, že jste poukázala na výhody mudlovského oblečení při boji. Očekávám, že přijdete v příslušném mudlovském oblečení do mé hodiny, abyste to mohla demonstrovat.“

Andromedě se rozšířily oči do velikosti kol od vozů. „Ale, ale…!“

Harry se obrátil na prvňáčky, kteří hleděli střádavě na něj a na Andromedu. „Takže, studenti, co jste se naučili?“

„Abych se nepokoušel sjednat rande vám a mé sestřenici?“ navrhl Sirius.

„Že nechci zjistit, jaký trest byste vymyslel, kdybych porušil pravidla?“ vybral si James.

„Že vám mám jít z cesty,“ prohlásil Severus pevně.

„Že jste neměl rande už pořádně dlouho?“ vyhrkla Lily, plácla se přes pusu a krvavě zrudla.

„Tahle půjde do Nebelvíru,“ zazubil se Ted na Lily.

„Ano, ano, ano, to není vaše věc a to se zdá dost možné,“ odpověděl Harry s naprosto vážnou tváří. „Takže musíte vědět následující. Kdybych byl zařazen do bradavické koleje, když jsem byl ve vašem věku, kam bych patřil?“

„Zmijozel,“ pronesli James, Sirius a Severus jednohlasně.

„Nebelvír,“ opravil je Harry pobaveně.

Všichni na něj zůstali zírat. „Jen fakt, že jste statečný, neznamená, že nemůžete být lstivý. Jen skutečnost, že jste inteligentní, neznamená, že nemůžete být statečný, a jen to, že tvrdě pracujete, neznamená, že nemůžete být vše ostatní.“

Na chvíli se odmlčel a pak se podíval na Teda. „Vezměte si tady mladého pana Tonkse.“

Ted zamrkal. „Cože…?“

„Pan Tonks dokázal zabít jedenáct magicky rezistentních tvorů během krátké chvíle a donutil lorda Rytířů Valpuržiných, aby uvolnil sestru slečny Blackové, zatímco jej vytočil natolik, že na ně hodil zložárem roztopený asfalt. Což by všechny tři zabilo, kdyby pan Tonks pod nimi neprobořil ulici a nezaštítil je vlastní magií a tělem.“

Harry se usmál, když všichni prvňáčci zírali na Teda s vykulenýma očima. „A ve které koleji jste, pane Tonksi?“

„Ehm… v Mrzimoru?“ zeptal se Ted zmateně.

„A jak můžete vidět, vaše kolej nedefinuje, kým můžete být. Takže vám radím lépe zvážit, s jakými lidmi chcete být příštích sedm let,“ usmál se Harry na Teda pobaveně.

Ted měl pocit, že Harry mu právě provedl něco strašného, ale nemohl přijít na to, co. Úcta ve tvářích těch prvňáčků byla… znepokojující. Velmi znepokojující.

ooOOoo

Voldemort se mračil, zatímco bubnoval prsty o desku a zíral do pergamenu, jako by mohl způsobit, že spontánně vzplane. Nepochybně věděl, jak provést tento konkrétní trik, ale jakkoliv by ho to mohlo pobavit, zapalování věcí nevyřeší jeho současný problém. Alespoň dokud nebude vědět, koho by zapálil.

V poslední době byly záležitosti… namáhavé.

I když příchod Walburgy Blackové byl potřebnou vzpruhou pro morálku a najímání, přinesl s sebou také vlastní sadu výzev. Konkrétně ten prostý fakt, že ta žena byla fanatický blázen. Víc než kterýkoliv jeho stoupenec.

Do jisté míry byla užitečná, ale také… zneklidňující.

Ale pomáhala mu a za to byl vděčný. Navíc byla nemilosrdně krutá, když došlo na mudly. Už provedli několik úspěšných nájezdů na sousedství, aby se noví rekruti co nejdříve zlepšili.

V dalším postupu jim však zabránily jiné komplikace. Zatím nic zásadního, jen pár drobností. Přepadení při jistých započatých operacích, při nákupech zboží, náboru nováčků.

Malé údery, které ale rozprášily jeho skupiny, ačkoli nic takového, aby museli přestat testovat vody. Žádné další útoky na domovy jeho následovníků. Žádní další následovníci nebyli štvaní jako zvěř, aby skončili pod podpatkem toho bastarda Lovce bouří.

Přesto to naučilo rekruty, aby byli opatrnější a důslednější při obraně. Alespoň ti, kteří přežili. Aby zaručil, že se takové incidenty již nevyskytnou, musel být vždy na místě.

Ani jednou na ně nezaútočili v jeho přítomnosti.

A zatímco bylo báječně uklidňující, že se na něj neodváží zaútočit, frustrovalo ho, že nemá cíle, které by zničil.

A teď začal nový rok v Bradavicích.

Všichni ti noví studenti, všechny ty bytosti svedené z cesty. Nejdříve Albusem Brumbálem, teď tím zatraceným Lovcem bouří. Výuka zcestných myšlenek o rovnosti a že silnější by měli chránit slabší.

Lži o tom, co je dobré a co zlé.

Ignorování prosté pravdy, že skutečně záleží jen na moci.

Bylo nechutné, jak jednotlivci s takovou silou mohli uvěřit té velké lži. Nechat se zotročit, svázat se s takovými idiotskými ideologiemi. Věřit, že by neměli vládnout slabým stvořením, která se prohlašují za lidi.

Pomalu, zhluboka se nadechl a pak zavrtěl hlavou.

Ne, teď ne. Nedovolí si propadnout hněvu. Nedovolí, aby jej ovládalo hlodající zklamání.

Byli překážkami, rakovinou, která musí být odstraněna. Hniloba kouzelnického světa s bezcennými mudly milujícími tvory. Brzy se jich zbaví.

Koneckonců, jejich síla je konečná, jsou jen smrtelní. Nakonec bude triumfovat on. Nakonec budou pouhým prachem pod jeho nohama.

A nakonec bude vítězem.

Koneckonců, má na své straně čas.