Preklady fanfiction Harryho Pottera

Má nejdražší LadyF,
přeji ti všechno nejlepší k tvým dnešním narozeninám! 13. září je mým šťastným dnem, protože jsi se narodila a život nás tak mohl o pár desítek let později svést dohromady. Je to jako sen.
Tahle povídka mi nás nějak připomněla. Vlastně ani sama nevím proč, ale je to tak. Doufám, že tě potěší a rozesměje.
S láskou
Violeta

„Draco! Neviděl jsi moji sovu? Nemůžu ji nikde najít. Už zase!“ zakřičel Harry, když se vřítil do pracovny na Manoru.

„Proč bych u Merlina zrovna já měl vědět, kam se poděla?“ zamračil se Draco. „Možná zabloudila.“

Harry se na Malfoy Manor nastěhoval teprve před třemi týdny a jeho zlatavě zbarvená sova Broskvička od té doby každý den někam zmizela. Harry byl odhodlaný tomu přijít na kloub.

„Okamžitě ji musíme jít hledat!“ vyštěkl Harry a na důraz svých slov pořádně dupl nohou.Draco si hlasitě povzdechl. „Dobře. Jen mi dej minutku, než tohle dodělám.“

***

Ve skryté části zahrad Manoru vznešeně kráčel nádherný exemplář pavího samečka a v celé své kráse vystavoval na odiv ocasní pera. Na tom by nebylo nic divného, koneckonců bylo právě období páření. Náhodný pozorovatel však mohl být přinejmenším hodně překvapen při pohledu na malou, žlutohnědou sovu, která byla usazena na nedaleké lavičce a houkáním dávala najevo, že paví zájem není nevítaný. Nesourodá dvojice na sebe navzájem zírala a zdánlivě pravidelně se střídala ve snaze zapůsobit jeden na druhého. Vtom se ozval zvuk blížících se kroků a oba zúčastnění rychle prchli do úkrytu v nedalekém altánku.

***

„Už jsme hledali úplně všude! Kde může být?“ zakňoural zoufale Harry.

„Je to sova, chápeš?“ ušklíbl se Draco. „Mívají občas tak nějak sklony jít si zalétat.“

„Nepomáháš! Pokud se mi hodláš jen posmívat, tak se raději vrať k té své zpropadené práci!“ rozčílil se Harry.

Draco ho chytil za ruku a přitáhl si ho blíž k sobě, druhou rukou ho pevně sevřel kolem pasu a začal lemovat jeho tvář konejšivými polibky.

„Ššš, zlato. Určitě se vrátí!“ zašeptal Draco něžně.

Pozornost obou náhle zaujal zvuk tlumeného ptačího volání, které přicházelo zpoza rohu.

„To je zvláštní, do této části zahrady obvykle pávi nechodí.“

Draco se po špičkách vydal vstříc zvuku a Harryho táhl za sebou. Zabočil za roh, nakoukl do altánku a zůstal stát jako opařený. Otevřel ústa a ohlédl se na Harryho. Jeho otrávený výraz nebylo možné přehlédnout. Na zemi přímo před nimi trůnil páv. Křídla měl stočená v obranné pozici okolo malé, povědomě vyhlížející zlatavé sovy. Páv k nim vzhlédl a vyloudil otrávený zvuk. Broskvička se na něj ještě více nalepila a spokojeně zahoukala.

„Myslím, že už jsem viděl až až,“ zamumlal Draco.

Ustoupil a pokynul Harrymu, aby ho následoval nazpět k domu.

„Takovej nafrněněj, snobskej tvor! Co na něm vůbec vidí?“ zahučel Harry vztekle.

„No, má prostě dobrý vkus. Jako ty,“ škádlil ho Draco a láskyplně se na Harryho usmál. „Proč jsi ji vlastně vůbec sháněl?“

Harry se začal ošívat a provinile se na Draca zahleděl.

„Chtěl jsem ji poslat za tebou, aby tě vyrušila od práce...Byl jsi v té pitomé pracovně zavřený celé dopoledne…a…no, tak nějak se mi zastesklo…“ špital Harry, rudý jako rajče.

„No, zdá se, že jsi mě nakonec zvládl vyrušit i sám, že!“ rozesmál se Draco z plných plic. „Takže, co takhle oběd?“

Harry přikývl, a když spolu ruku v ruce odcházeli, stydlivě se usmíval.