archiv.hpkizi.sk
Kapitola 11.
Střih větru
Vložené: Lupina - 24.08. 2021
Téma: Střih větru

Autor: Chilord                       Překlad: Lupina        Beta: marci                 Banner: Jimmi

Originál: https://www.fanfiction.net/s/12511998/11/

Rating: 16+

 



Počúvať

Kapitola 11.

 

Harry na tu spoušť jen zíral. Celá ulice byla roztržená, jako by bouchl plynovod… No, to se asi i stalo. Nicméně jiné věci tomu neodpovídaly.

Našel místa, kde byla zem zjevně roztavená a pak zase zchlazená. Část sutě orientovanou jako bariéra, která byla vztyčena, ale pak zbourána. Jiné části roztavené a rozleptané jako kyselinou.

Byl to zmatek.

„No, mluvte o průseru,“ zamumlal Harry nevrle a pak obrátil pozornost k Moodymu. „Toto bylo zjevně víc než jen výbuch plynu.“

„Jo,“ souhlasil Moody a pokývl na to krveprolití. „Všude bordel.“

„Myslím… že za vámi za chvilku dojdu. Pravděpodobně mě požádají, abych napravil většinu této polízanice,“ poznamenal Brumbál, když si všiml blížícího se kouzelníka, který k nim spěchal s viditelnou úlevou ve tváři.

Harry jej pokývnutím sotva vzal na vědomí, ustoupil na kraj ulice a zatvářil se, když uviděl ohořelé a roztrhané mrtvoly. „Svatá pravda. Kolik mrtvých?“

„Ještě je počítáme,“ zavrčel Moody. „Něco prošlo každým obchodem a vytáhlo ven všechny ty mudly, než, no… Zatím žádný přeživší.“

Harrymu vyschlo v ústech a zhluboka se nadechl. Viděl horší. Nelíbilo se mu to, ale viděl horší.

„Takže. Chtěl jste mě tady pro úklid nebo analýzu?“ Harry již začal prohlížet scénu cvičeným okem. Všude byly známky a zbytky temné magie.

„Cokoliv,“ přiznal Moody a ukázal na butik se zhrouceným vchodem. „Ale skutečný dárek je tam. Potřebuju vědět, jestli jste už něco takového viděl.“

Harry se zamračil. „Počkat, co?“

„Jen se podívejte sám.“ Moody se odporem zachvěl. „Kousky těch věcí jsou všude, ale tam jsou k vidění jediné, co jsou trochu vcelku.“

„Dobrá. Už se ukázalo oddělení kouzelných tvorů?“ zavrčel Harry a zamířil k butiku.

„Ano,“ odpověděl Moody, „a když přestali se zvracením, řekli, že netuší, o co jde.“

„Paráda.“ Harry si povzdechl a vešel do obchodu. Okamžitě uviděl prvního tvora a pak i druhého.

Byli… No, přesný popis nedokázal uchopit, jak naprosto špatně vypadali. Chápal, proč předchozí skupina přišla o obsah žaludků. Vágně měli lidské rysy, ale jako by je někdo vzal a pokřivil do…

Zamračený Harry na ně začal sesílat diagnostická kouzla. A pak začal nadávat a z tváře mu zmizela krev. Nepoznal to kouzlo, ale poznal, kdo je seslal. A zjistil, co jsou.

Obrátil se a vyšel ven. Ve tváři se mu mísila hrůza a vztek, když se vrátil k Moodymu. „Nu?“

„Nažeňte sem zatracené oddělení záhad,“ řekl Harry a rozhlédl se novýma očima.

„Nevíte, co jsou,“ povzdechl si Moody podrážděně. „Prostě perfektní. Tohle bude…“

„Vím, co byli, Moody,“ opravil jej Harry vztekle. „A vím, kdo z nich ty věci udělal. Byli to lidé. Dokud je Voldemort nějak nezměnil na tyhle zatracené, zpackané zrůdnosti!“

„Cože?“ Moody na něj zíral, oči přimhouřené do úzkých štěrbin. „Říkáte, že tyhle…“

„Nějaký problém, džentlmeni?“ Brumbál si vybral právě tento okamžik pro návrat ze svého průzkumu ulice. „Již jsem prohledal většinu poškození. Myslím, že svedení viny na… jak je ten výraz? Ach ano, výbuch ‚plynu‘, bude stačit.“

„Až na ty roztavené louže kamení a štěrku,“ zamumlal Harry tiše. „To… bude muset být napraveno. Jinak to vyvolá konspirační teorie. A to nezmiňuju ty kyselinou poleptané části. S těmi se také bude muset něco udělat.“

„Správně,“ Moody se zamračil, když si uvědomil, že to opravdu do zbytku scény nezapadá. „Pravda. Takže toto je zmrvená, posraná situace.“

„Ano,“ přikývl Harry.

Brumbál se zamračil a zaměřil se na zbytky butiku. Po několika vlastních kouzlech prakticky zezelenal v obličeji a ustoupil. „Dobrý bože…“

„Moje řeč,“ souhlasil Harry a otřásl se. „Jsou…“

„Udělat něco tak… toto je ohavnost,“ pronesl Brumbál tiše a zavrtěl hlavou. „Bez ohledu jak pokřivený, bez ohledu na nenávist… stát se něčím tak…“

„To se stane, když se změníte v nelidského člověka,“ pravil Harry a rozhlédl se. „Teď ale chci vědět… kdo tohle všechno udělal.“

„Jo,“ souhlasil Moody. „Nikoho jsme nenašli, ani další těla, když jsme dorazili.“

„Promiňte?“ zeptal se lehce zamračený Brumbál.

„Tyhle dva někdo zabil,“ ukázal Harry na dva tvory. „Jestli se nemýlím, stalo se to ještě před výbuchem venku. Tento vykazuje známky popálení, ale zády leží k ulici a většina řezů vypadá post mortem.“

„Tak,“ souhlasil Moody. „Plus, ten druhý byl zabitý tady, jako první. Někdo přeměnil věci na zbraně a zapudil je do té věci.“

Harry se neobtěžoval opravit Moodyho, že ta věc byla kdysi člověkem. V té době již zabití bylo… aktem milosrdenství. Pomalu přešel ke kabinkám a zkušeně jimi prošel.

Když skončil, zhluboka se nadechl a vydechl. Dva hábity, prázdné a pověšené, aby se znovu daly obléknout, několik sad dámského oblečení. „Doprdele práce.“

„Co jste našel, Pottere?“ zeptal se Moody a přišel k němu. „Takže dvě čarodějky?“

„Přinejmenším,“ souhlasil Harry zamračeně. „Je třeba získat co nejvíc stop, abychom mohli zrekonstruovat celou událost. Musíme zjistit, co se jim stalo.“

„Džentlmeni?“ ozval se Brumbál. „Co jste objevili?“

„Byly zde dvě čarodějky,“ odpověděl Harry a rozhlédl se. „Hádám, že tu působily protipřemisťovací a protipřenášedlové zábrany. Probojovávaly si cestu ven.“

„A byly zodpovědné za ulici venku?“ navrhl Moody.

„Možná,“ souhlasil Harry. „Musíme tady zajistit stopy. Nemyslíte…?“

„Na mě se nedívejte. Scénou projdu jako vy,“ začal Moody podmračeně, „ale neumím identifikovat, co seslal kdo.“ Pak pokynul k Brumbálovi, který kolem mával hůlkou. „Ale proto jsem přivedl jeho.“

„Aha,“ přikývl Harry a sledoval Brumbála při práci.

Brumbál naposledy zamumlal a dokončil kouzlo. Najednou se vzduch kolem nich rozsvítil symboly a barvami. Harry sotva něco vydedukoval. Povzdechl si a pohlédl k Moodymu.

„Rozumíte něčemu?“

Moody lhostejně zavrtěl hlavou. „Ne, chlapče, ani náhodou. Vy?“

„Příliš akademických informací o tvorbě kouzel. Vždycky jsem byl muž činu a ne teoretik,“ vysvětloval Harry a dál sledoval Albuse při práci.

„První kouzlo od prvního sesílatele bylo neúčinné,“ zamumlal si Brumbál. „Druhý sesílatel použil přeměnu…“

Harry si povzdechl a zatvářil se. „Udělal je magicky rezistentní. Samozřejmě. Projděme se po zbytku scény. Toto mu chvíli potrvá.“

„Jo,“ souhlasil Moody. „Když jste zmínil ty roztavené části… Je tu ještě jedna. Měl jsem si sakra uvědomit, že rozhodně nesedí.“

„Ano?“ Harrymu po zádech přeběhlo ustarané mrazení a vydal se za Moodym na ulici. Pak se zamračil. „Aha.“

Jakási struska tam vybíhala z chodníku do ulice. „Toto není jako ostatní.“

„To je sakra zjevné,“ pronesl Moody nevrle.

„Ne, chci říct, že to tu někdo pohodil,“ odpověděl Harry, když ukázal na zjevný rozdíl mezi chodníkem a troskami. „Vidíte? Sledujte, kde to teklo. Jako by někdo roztavil hmotu tamhle a pak ji shodil tady.“

Vyměnili si pohledy, načež vrátili zrak k předmětu svého zájmu. Harry si povzdechl, zvedl hůlku a máchl k hromadě. „No, to vysvětluje, proč jsme naše dvě čarodějky nenašli. Bylo to shozeno na ně…“

„Další odporný čin,“ prohlásil Moody.

„Vlastně je to něco, co jsem už sám použil,“ odpověděl Harry a soustředil se na hromadu. „Počet lidí, kteří dokážou myslet natolik rychle, aby se z toho dostali, není velký.“

Po chvíli si Harry povzdechl. „No, našel jsem je…“

ooOOoo

Cygnus Black, tiše sedící ve své pracovně se sklenkou whisky, se zahleděl do praskajícího ohně. Věci se změnily… Nebyl si jistý, jak je popsat. Jeho celý svět už nebyl takovým, jakým byl před pouhými pár dny.

„Banda je zase pohromadě,“ prohodil Charlus s nenuceným pobavením, což jeho synovce vždycky trochu frustrovalo.

„Samozřejmě,“ poznamenal Lucius Potter a se zasténáním se posadil na židli vedle Charluse. „Nezapomněl jsi zapojit svou ženu?“

„Nikdy!“ prohlásil Charlus zděšeně. „Víš, jak se na ni ta zvířata dívají?“

„Ano,“ přitakal Lucius. „Stejně jako ty.“

„Přesně! Jak by se tobě líbilo, kdyby se někdo takto díval na tvoji ženu?“ zeptal se Charlus napřímo.

„Jelikož moje žena není tím jediným, co tobě a jim brání působit problémy, namísto abyste je napravovali…“ kontroval Lucius.

„Jsme teď všichni dospělí muži,“ setřel ho Charlus.

„Tehdy jste byli, jak si vzpomínám, taky dospělí muži,“ přidal se k hovoru Orion Black a významně se na Charluse podíval. „Jestliže to nic neznamenalo dříve, proč by mělo teď?“

„Byli jsme divocí svobodní muži a od té doby jsme se všichni usadili a dostali rozum,“ vyfoukl lehce rozhněvaně Charlus. „I bez manželek se dokážeme vyvarovat trablů, děkuji pěkně.“

„Po tom všem…“ Orion se zamračil a podíval na Potterovy. „Lovec bouří má věci pevně v rukou, proč bychom měli dělat něco víc?“

„Protože víš, že takto jednoduché to nebude,“ teď již Charlusova tvář postrádala veškeré stopy pobavení. „Jestli někdo došel tak daleko jako on, neobrátí se a nevzdá to. Skupina kouzelníků, kteří mezitím pochytají Rytíře, pomůže zredukovat zdroje Lovcova protivníka.“

Orion se zamračil a rezignovaně si povzdechl. „Dobře. Jen nečekej, že se k tvé malé křížové výpravě přidáme.“

„Ano,“ souhlasil Cygnus. „Už tak jsou potíže s tím, že jsi nás do tohoto spiknutí vtáhl.“

„I když to z dlouhodobého hlediska rodině prospěje?“ podotkl Lucius se zvednutým obočím.

„Prospěch je stále nejistý, i když jste zaznamenali dílčí úspěch,“ opáčil Orion. „A ačkoli je hezké, že nás držíš v obraze, Charlusi, těším se, jak se budu moct zasmát, až ti to vybouchne do obličeje.“

„Nebude to nic, co bych nezvládl,“ prohlásil Charlus s chladnýma, přimhouřenýma očima. „Kromě toho, to ty jsi mě do toho zatáhl, Cygnusi. Čekal bych, že budeš mít lepší paměť.“

Cygnus se ošil. „Jak si vzpomínám, jen jsem se tě zeptal, jestli to není Potter. To ty ses do toho vrhl a změnil nejen filozofii celé naší rodiny!“

„Jakkoliv je toto okouzlující, možná bychom se mohli držet tématu? Poslední část plánu byla úspěšná,“ zakročil Lucius a na oba se podíval tak, že už nic neříkali.

„Takže uspěl?“ zeptal se Orion s pohledem na Charluse a Luciuse Potterovy.

„Ano. Přestože mému bratranci zde se muselo připomenout, že se na tom podílet nebude,“ zamračil se Lucius na Charluse.

„Mohl jsem pomoct,“ zabručel Charlus.

„A teď je Zmijozelův bazilišek mrtvý,“ temně si povzdechl Cygnus. „Další část zakladatelů zmizela, jen abychom zastavili toho zatraceného šílence.“

„Ano,“ přitakal Lucius s grimasou. „A zabil ho překvapivě efektivně.“

„Pokusil se s ním aspoň nějak dohodnout?“ zeptal se Orion obou Potterových.

„Dohodnout? S tím hadem?“ Lucius se narovnal a na Oriona zamračil. „Stejně jako já si pamatuješ, co se stalo, když byla Komnata naposledy otevřená a ta bestie vyšla na povrch.“

„Ano, ano, ta mudlov-mudlorozená čarodějka zemřela,“ odmávl to Orion s povzdechem. „Asi se tomu nedalo vyhnout. Ale pomyslete, co nám mohl říct o minulých dobách.“

„Pravda,“ přiznal Lucius s nepatrným pokývnutím hlavy. „Přesto to v tomto případě můžeme pochopitelně uzavřít. Koneckonců, vzhledem k tomu, kdo naposledy Komnatu otevřel a byl zodpovědný za smrt té čarodějky…“

„Dobrá,“ zatvářil se Orion. „Další fakt proti tomu monstru.“

„Když už víme, co vše je ochoten udělat, o co ještě asi přijdeme?“ zeptal se Cygnus tiše s pohledem upřeným do dálky. „Kolik toho ještě neopravitelně, nenahraditelně poškodí?“

„Až moc,“ odpověděl Charlus synovci. „Až příliš moc.“

„Rozhodně,“ souhlasil Orion a napadlo ho něco nepěkného. „Víme, co všechno to monstrum změnilo na viteály?“

„Ne, nikdy mě nenapadlo se zeptat,“ přiznal Charlus zamračeně. „Ví alespoň o čtyřech a umístění dvou. Mimo to…“

„Podle toho, co o něm, o Voldemortovi, řekl… a podle toho, co jsme o něm sami zjistili…“ začal Cygnus s rostoucí rezignací. „Kolik byste byli ochotni vsadit, že znesvětil drahocenné artefakty, aby do nich umístil duši, jen aby bylo pro lidi těžší přimět se je zničit?“

„Merline a Morgano,“ Orion zbledl. „A jestli Lovec bouří ví, co jsou…“

„Pak existuje důvod, proč nám neřekl, co byly,“ dokončil Lucius ponuře.

Další diskuze byla zastavena, když se ozvalo zaklepání na dveře a dovnitř strčila hlavu nervózní a ustaraná Narcisa Blacková. „Omlouvám se, že vás ruším, otče, ale… neviděl jsi Belatrix a Andromedu?“

ooOOoo

Charlus sotva vystoupil z krbu, když oheň naléhavě zahořel znovu.

Unaveně si povzdechl, nicméně se vrátil a přijal spojení. „Ano?“

„Máme problém,“ oznámila tvář Martelluse Longbottoma ostře.

Charlusovi se okamžitě stáhl žaludek. „Co se stalo?“

„Někdo napadl mudlovskou nákupní čtvrť v Londýně,“ informoval jej Martellus zamračeně. „Podle našich kontaktů to tam vypadá jak ve válečné zóně. Ulice je napadrť, kusy jsou různě roztavené a po celé ploše leží zbytky čehosi.“

„Co myslíš tím čehosi?“ zeptal se Charlus.

„Myslím přesně to, čehosi, jako čehosi, co neumíme pojmenovat a nevíme, co to je,“ štěkl Martellus. „Byli nalezeni mrtví uprostřed té zkázy. Zatím nemám nic dalšího, ale zavolali Brumbála i Lovce bouří, aby se k tomu vyjádřili.“

„To není dobré,“ zamumlal Charlus a zavrtěl hlavou. „Co dalšího víme?“

„K vzteku málo,“ povzdechl si Martellus. „Jen co můžeme vydedukovat a drby. Zaslechli jsme, že lord Rytířů Valpuržiných se na čas izoloval, ale nevíme proč.“

„A samozřejmě se to stane, právě když si myslíme, že v této celé katastrofě začínáme mít navrch,“ zamumlal si Charlus pod vousy.

„Navrch? Bez nás všech ostatních?“ Martelluse ta myšlenka zjevně urazila. „Jak jsi mohl?“

„Já ne,“ opravil jej Charlus. „To on. Ani mě nenechal pomoci. Ten zatracený bastard si prostě vzal stříbrný skřetí meč a použil ho zrovna na zabití baziliška.“

Na chvíli se odmlčel, ale rozzářil se. „Ale znetvořil jsem sochu Zmijozela v Tajemné komnatě.“

„Zmijozelův bazilišek? Tajemná komnata?“ zopakoval Martellus a brada mu padla. „Co jsi, u všech rohatých, dělal?“

„Zjišťoval, jak Lovec bouří s potěšením ničí mé dětské sny,“ povzdechl si Charlus dramaticky. „Ten chlap je vážně sadista.“

„To, nebo sis to vysloužil,“ zavrtěl hlavou Martellus. „Takže našel Tajemnou komnatu?“

„Prohlašuje, že hadí jazyk ukradl Raddleovi,“ povzdechl si Charlus. „A vzhledem k tomu, že podle našeho zjištění je Raddle posledním z Gauntů…“

„Zatraceně, myslel jsem, že s těmi idioty jsme zametli, když Morfin konečně natáhl brka,“ utrousil Martellus kysele. „Vždycky to byli obzvlášť hnusní sadisté.“

„Tento Pán zla je synem Meropy a nějakého mudly,“ pravil Charlus a znechuceně zavrtěl hlavou. „Ale zjevně být polovičním krve je jen nepatrnou překážkou v chrlení nesmyslů o krevní čistotě.“

„Ano, dobře, jestli toto je práce toho polokrevného bastarda, musíme na to reagovat,“ vyhrkl Martellus. „Nebezpečně jsme se přiblížili zničení utajen. A to nezmiňuju, kolik mudlů tam bylo zmasakrováno.

Celá ulice obchodů a nenašli jsme ani jednoho živého.“ Odmlčel se a povzdechl si. „Aspoň si nemusíme dělat starosti, že by obliviátoři na někoho zapomněli.“

„Kolik mrtvých?“ zeptal se Charlus vážně.

„Zatím nevíme. Hodně těl bylo roztrhaných,“ vysvětloval Martellus. „Alespoň tucet, možná dvacet i víc.“

„Zatraceně!“ zasyčel Charlus a málem upadl dozadu. „Copak k tomu, že je šílený, je najednou i pitomý?“

„Říkal jsem, že nevíme!“ vybuchl Martellus. „S jistotou víme jen, že proběhl útok, že byly nalezeny neidentifikovatelné bytosti a že zemřelo hodně mudlů.“

Po pauze si Charlus vzdychl. „Chápu. Sežeň chlapy. Je čas poslat zprávu.“

„Rád,“ přikývl Martellus. „Budeme nachystaní, až se ukážeš.“

„Dobře,“ pronesl Charlus pochmurně. „Jen ještě jednu otázku.“

„Ano?“ zeptal se Martellus po další pauze.

„Komu, sakra, tu zprávu pošleme?“ zeptal se Charlus.

„Ano, to bude problém.“

ooOOoo

Blackovi dorazili na ministerstvo vířící chaosem. Kamkoliv se podívali, kdejaký ministerský pracovník doslova utíkal atriem a kouzelník v recepci vypadal obzvlášť vyčerpaně. „Jméno a důvod návštěvy?“

„Co se to tu, u Merlina, děje?“ zeptal se Orion a Cygnus vedle něj se zamračil.

Kouzelník vzhlédl a pobledl při pohledu na patriarchu Blacků, načež zdráhavě odpověděl. „Proběhl útok. Mudlovská část Londýna. Celá ulice a budovy byly zničeny, spousta mudlů zabita. Snažíme se to vše uspokojivě vysvětlit, ale… našli tam… cosi.“

Blackové zvedli obočí nad tím, jak řekl ‚cosi‘ a jak se viditelně zachvěl.

„To sice může být…“ opáčil Cygnus podmračeně, „ale dvě z mých dcer se pohřešují. Potřebuji si o tom s někým promluvit.“

„To by byl…“ začal kouzelník a něco zkontroloval. „Ne, vytížený. Co třeba… taky vytížený. Hm… tak třeba… ani ten.“

„Naznačujete, že není k dispozici nikdo, kdo by nám pomohl?“ zeptal se Orion ostrým tónem a nebezpečně se na kouzelníka na recepci podíval.

„Snažím se někoho najít, jen… no, všichni jsou na tom zatraceném zmatku uprostřed mudlů,“ omlouval se kouzelník rychle. „Každý, kdo něco znamená, je zapojený. Tak zlé to je.“

Cygnus si podrážděně přetřel čelo. „Takže co, Pán zla se rozhodl zaútočit na mudlovskou ulici za denního světla?“

„Co jsem slyšel, bylo to ještě horší,“ kouzelník se opět zachvěl. „Našli, jak říkají, zbytky mudlů. Jen celé pokřivené. Pán zla je změnil na cosi, co se ani nedalo považovat za člověka. A pak zničil celou ulici, jen aby ukázal, jak silný je.“

Orion si odfrkl. „Jsem si dost jistý, jak silný je. Oba jsme byli u toho, když v Prasinkách bojoval s Lovcem bouří.“

„Ach,“ zamrkal muž. „Ale pak… slyšel jsem, že ten souboj jen lidé nafoukli. Že by někdo jiný než Brumbál byl dost silný na zlikvidování Pána zla?“

„Tento rozhovor vedeme jen z jediného důvodu, a totiž, že Albus Brumbál zachránil tomu bastardovi život,“ zavrčel Cygnus, hrozivě čnící nad nebohým mužem. „A teď chci někoho, kdo mi pomůže najít dcery. HNED!

„Cygnus Black?“ ozvala se čarodějka v bystrozorském hábitu starostlivě.

Cygnus se otočil s rukou na hůlce a na ženu se zamračil. „Pokud jste mi nepřišla pomoci najít dcery, doporučuji vám, abyste svá další slova dobře uvážila.“

Bystrozorka se zarazila, ztěžka polkla a pak nasadila masku netečnosti. „Přicházím z vašeho domu, kde mi bylo řečeno, že jste odešel na ministerstvo. Přišla jsem… si s vámi promluvit o vašich dcerách.“

„Co myslíte tím ‚promluvit o mých dcerách‘?“ Cygnus ta slova téměř zavrčel. Všechno ho znervózňovalo. Rozhovor o problémech, jak jsou všichni příliš zaneprázdnění, takže nemůžou nic udělat, jak se na něj ta bystrozorka dívala, když si chtěla promluvit o jeho dcerách.

„Madame bystrozorko, omlouvám se za švagrovo chování,“ vložil se do toho Orion a pevně popadl Cygnuse za rameno. „Je prostě trochu… rozrušený, protože jeho dcery se měly vrátit domů už dávno.“

„Jistě,“ odpověděla žena a neurčitě pokývla hlavou. „Musím vás požádat, abyste šel se mnou, pane.“

„Proč?“ zeptal se Cygnus a po zádech mu začala stékat chladná stružka hrůzy.

Rozpačitě se zavrtěla a rozhlédla se. „Obávám se, že to vám nemůžu říct. Ne tady, pane.“

Orion přimhouřil oči a Cygnuse stiskl pevněji. „Co navrhujete, madame bystrozorko?“

Ztěžka polkla kvůli téměř vražednému pohledu od Cygnuse a pokývla. „Prosím, následujte mě.“

„Ale oni se ne…!“ začal protestovat kouzelník v recepci, aby byl umlčen pohledem čiré, tekuté zuřivosti Cygnuse. „Ehm… jelikož máte bystrozorský doprovod, výjimka může být udělena.“

„Jistě,“ souhlasila bystrozorka a odvedla je do hlubin ministerstva.

ooOOoo

Ministerstvo bylo méně rušné, ale zároveň aktivnější, než si Harry pamatoval. Viděl pobíhat méně lidí, ale zároveň ti, které viděl, se pohybovali neobyčejně rázně.

„A proč tady jsem?“ zeptal se Harry Alastora. „On vám řekne vše o tom, co tam bylo sesláno.“

„To vy jste zjistil fakt o těch čarodějkách,“ opáčil Alastor pochmurně. „Budeme vás potřebovat pro nějaká vysvětlení.“

„A, samozřejmě, pan ministr se s ním bude chtít setkat,“ poznamenal Brumbál lehce pobaveně.

Harry okamžitě ztuhl a odmítal jít dál. „Ne.“

To je zastavilo a Brumbála překvapilo. „Promiňte?“

„Žádné setkávání s ministry,“ pronesl Harry pevně a zavrtěl hlavou. „Potkám se s ministry a oni mě nevyhnutelně naserou. To vede k tomu, že způsobím incident. Opravdu, dopadá to tak s politiky mudlovskými i kouzelnickými. Není dobrý nápad, abych se já zapletl s politiky, nikdy.“

„Nu, to je přinejmenším osvěžující,“ poznamenal Brumbál lehce pobaveně. „Ačkoliv to limituje dost potenciálního vlivu, který byste mohl získat.“

Nechci vliv,“ vyhrkl Harry. „Nechci se zabývat hloupostí lidí, kteří po mně chtějí odpovědi, když je sám pro sebe mám sotva v polovině případů.“

„Což vás vyvyšuje nad většinu tupců, se kterými musím obvykle jednat,“ pravil Moody a uznale zamručel. „Většina z nich myslí jen na to, kolik vlivu jim jejich práce může poskytnout.“

„Dejte člověku ochutnat moc, po které prahne, a bude chtít ještě víc,“ poznamenal Harry. „Alespoň podle mé zkušenosti.“

„Pravda. Pak mi bude stačit, když sepíšete, co jste našel a co nám můžete říct o kouzelníkovi, který to všechno provedl,“ změnil téma Moody. „Albus už by to měl znát.“

„Bohužel to nebude taková legrace jako tehdy s Láskorádovic incidentem,“ poznamenal Brumbál a s úsměvem si při té vzpomínce povzdechl. „Jak dokázali změnit pšenici na bonbóny, pořád nechápu.“

„Asi použili půlobrat a řetěz na nohy slonů,“ prohodil Harry mimoděk, když si vzpomněl na dávný letmý rozhovor s Lenkou. „Jak se to ale překládá, netuším.“

Brumbál už chtěl promluvit, ale pak pusu zavřel a zamyslel se. „Ano, to by mohlo obejít to omezení a… hmm…“

Moody jen zíral.

„Ještě jsem nevedl nudný rozhovor s někým od Láskorádů,“ řekl Harry. „Nikdy nevím, co vlastně říkají, ale rozhodně to nikdy není nuda.“

Brumbál se zasmál. „Pravda, na kterou jsem zapomněl. Tíhnou k tomu nej… jedinečnějšímu pohledu na svět.“

„Cvoci, všichni,“ zamumlal nevrle Moody.

„Tak jest,“ přiznal Harry a přikývl. „Ale co my? Můžeme tvrdit, že jsme baštou rozumu? Protože za sebe říkám, že já ne.“

„Co jiného je rozum, než jen nejčastěji přijímaný názor běžné populace?“ přemýšlel Brumbál chvíli a pak pokrčil rameny. „Zjistil jsem, že když někdo dosáhne jistého stupně úspěchu, liší se od normálu.“

„Jak říkáte,“ prohlásil Harry neutrálně. „Teď ale máme něco na starosti, že?“

„Pravda, tudy,“ souhlasil Moody, zatímco Brumbál vypadal zcela zadumaně.

ooOOoo

Voldemorta zahaloval chladný dotek temnoty, když seděl na svém trůně sám, v nepřirozeném tichu.

Opět byl zpochybněn.

Zpustošil mudlovskou ulici. Své kreatury přivedl, aby zabíjely a šířily hrůzu. Výsledky se dostavily téměř přesně takové, jak čekal.

Až na jediný zádrhel, že tam nebyli jen mudlové, na kterých chtěl svoji nejnovější zbraň otestovat. Dva bradavičtí studenti a jedna, co sotva dostudovala. Nějak jeho zbraně dokázali všechny zničit.

Tři děti.

Nebylo to jen k vzteku. Bylo to mnohem horší. A ještě měli tu odvahu mu dál vzdorovat.

A tomu mudlovskému šmejdovi se podařilo zranit jej.

Dlouze, zhluboka se nadechl.

Ale jakmile se roznese, co těm mudlům udělal, bude kouzelnický svět vystrašený a plný úzkosti. A s těmi spratky skoncoval, ačkoli ta starší holka by byla slibná se svým výběrem kouzel, i když žalostně neschopná v jejich použití.

Až se roznese, že skoncoval s těmi krvezrádkyněmi a jejich šmejdským mazánkem, strach ještě vzroste.

Budou se ho zase bát.

Ale mezitím se bude zabývat dalšími možnostmi. Pokřivené noční můry nebyly tak efektivní zbraní, jak si myslel. Jestli je dokázaly porazit ty děti, co by asi provedli skutečně nebezpeční kouzelníci?

Takže se zase bude muset spoléhat na vlastní kouzelníky a čarodějky.

Protože jeho původní plány vylétly komínem, možná nastal čas, aby vytáhl něco z prvotní doby. Ti, kteří se mu postaví, budou snadno identifikovatelní. Čas začít… likvidovat tyto problémy jeden po druhém.

ooOOoo

Ve výtahu se Harry opřel o chladnou kovovou zeď, zavřel oči a pomalu, zhluboka se nadechl. Dnes… nebyl ten nejlepší den. Navzdory tomu, co ukázal Brumbálovi, navzdory tomu, co udělal s diadémem.

A přijít na ministerstvo vyplnit papíry a vyhnout se ministrovi bylo třešinkou na dortu. Až moc si zvykl na to, že dokázal držet různé státní úředníky, aby nestrkali nos do jeho záležitostí. Prostě zapomněl, jak… ignorantští dokážou být.

Všimnou si slabosti, které by mohli využít. Až se to stane, vyrojí se, pokud nenarazí na větší rybu, než můžou ovládat. A i pak, pokud tu slabost budou považovat za dost velkou…

Povzdechl si a zavrtěl hlavou. Otevřel oči a podíval se dopředu. Tolik se toho již změnilo, co znal. Díky němu už Voldemort nebude tak předvídatelný jako dřív. Pokud věděl, už teď zatlačil hranice mnohem dál, než předtím.

Myšlenka, že by skutečně učil, rychle ztrácela na přitažlivosti. Méně předvídatelný a nebezpečnější Voldemort bude muset být uštván. Na postu učitele ho držel jen fakt, že netušil, jak na ten lov jít.

Voldemort měl příliš mnoho děr a on nevěděl, jak poznat tu pravou. Sakra, o tomto období neměl téměř žádné informace. Tabu, pásmo ticha co se týkalo kouzelnického světa.

Příliš brzo na učebnice dějin, příliš v minulosti, aby si lidé ihned vzpomněli.

A teď tu byl a snažil se všechno očůrat a přitom vyburcovat odpor proti nepříteli, který byl přinucen k válce dřív, než byl připraven.

Všechno neodvratně změnil. Co bude Tomův další krok? Uteče a skryje se? Vrátí úder?

Vytvoří něco ještě horšího, než co provedl těm nebohým duším, které zničil a pokřivil do zrůdností?

Zavřel oči a zhluboka, pomalu se nadechl. Všechno neodvratně změnil. Teď bude muset udělat maximum, aby ty změny věci ještě nezhoršily.


Užívateľské meno:
Heslo:
Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Re: Kapitola 11. (Hodnotenie: 1)
Od: sisi - 24.08. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Děkuji za parádní překlad. Lovec bouří se znovu ukázal, ne v plné síle, tu na ministerstvu neužije, ovšem na poničené ulici odhalil hodně z toho, co ministerstvo nikdy nepochopí. Jsem příliš zvědavá, jak Voldy naložil s dcerami Blackovými a jak se z toho dostanou, pokud to vůbec půjde. Cygnus, Charlus i Lucius jsou dobří patriarchové, měli by mít více vlivu a hlavně si udělat pořádek doma, aby madam Walburga nechytla posmrtný amok a nešílela ve svém obrazu na každého.
Re: Kapitola 11. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 24.08. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Harry je tu skvělý, že? Zjevně trio našel, ovšem co se s ním stalo se dozvíme hned na začátku příští kapitoly. Autor trochu napíná :-)
Blackovi s pořádky začali a budou pokračovat. I když možná zdráhavě :-)
Děkuji moc za komentář, sisi.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Re: Kapitola 11. (Hodnotenie: 1)
Od: zuzule - 24.08. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Dalsi kapitola jak vino. Ale furt trnu, co ti tri...
Dekuju!
Re: Kapitola 11. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 24.08. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
O triu bude hned začátek příští kapitoly. Autor se rozhodl napínat :)
Děkuji za komentář, zuzule.

Re: Kapitola 11. (Hodnotenie: 1)
Od: Gift - 24.08. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Tak nejak jsem doufala, ze se v teto kapitole dovime, co se stalo s Bellou. Mam o ty tri vazny strach.
Kdo by to byl rekl, ze si budu dialog s Brumbalem uzivat? Rada bych verila tomu, ze se dedula probral. Vlastne tvori s Harrym dobre duo.
Pletichareni Blacku me stale bavi. Sice to vlastne automaticky povidku odklani od hlavniho deje, ale podobne pletky vzdy byly a budou a je velmi zajimave pozorovat autora, jak s nimi pracuje.
Dekuji!
Re: Kapitola 11. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 27.08. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
O Bele se dozvíme hned na začátku příští kapitoly. Doufám, že ji stihneme nachystat do úterka :-)
Brumbál začíný vykazovat slibné změny, že? Uvidíme, zda trend bude pokračovat.
Autor hezky vykresluje změnu postojů zavedeného rodu. Líbí se mi, jak chtějí chránit rodinu, i když jsou ponějud zdráhaví změnit své názory.
Děkuji za komentář, Gift.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: luisakralickova - 24.08. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Nejsem si úplně jistá, co k téhle kapitole napsat. Čte se to jedním dechem, to bez debat. O ty tři statečné se bojím, ale jen přiměřeně - kdyby byli mrtví, bylo by to tu jasně řečeno, ty mlhavé narážky spíš hrají v jejich prospěch. I když - jsou horší věci než smrt... No, uvidíme.
Staří páprdové Charlus, Cygnus a Lucius mě tu tentokrát spíš iritovali, už to s tou politikou "čistých" rukou poněkud přehánějí. Copak si neuvědomují, že nastala doba na činy, nikoliv na řeči?
A Harryho je mi líto. Musí být se vším, co ví i neví, velmi osamělý.
Děkuju moc za překlad, náš hvězdný překladatelský týme, a těším se na další kousek, i když pocity z toho dnešního nejsou moc radostné.
Re: Kapitola 11. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 24.08. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Nenech si čistokrevnými kazit náladu! Oni Orion a Cygnus musí projít opravdu velkým přerodem. Nemůžeš po nich chtít, aby roky vštěpovanou krevní nadřazenost překonali během pár dnů. Mně se právě líbí, jak je jim jasné, co mají dělat, i když se jim to nelíbí a nadělají kolem toho tolik řečí. A neboj, on jim to Osud vrátí, muhehe.

Harry je opravdu osamělý. Ale on je tak zvyklý bojovat, že si to snad ani neuvědomuje. Uvidíme, co s jeho osamělostí udělá Belatrix ;-)

Děkuji moc za komentář, Jacomo. Snad se ti příští kapitola bude líbit víc.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Re: Kapitola 11. (Hodnotenie: 1)
Od: kakostka - 24.08. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
autor trochu napíná? trochu?

tssss, celou dobu se o ně člověk bojí a nic se nedozví, sakwa!
vypadá to, že to bylo nechutnější než jeden čekal a Albus tam nadále hopká a vypráví o srdíčkách, ach jo...

Šikují se Blackovi, Potterovi, Moody se bojí a Voldy dumá, co že se to děje...

taková akční kapitola a jeden neví, co čekat, že?
Jestli to tímhle tempem půjde dál, bude se točit horor? Lupinko, obdivuju jak to zvládáš přeložit, fakt chutárny a Brumbál si tam hopká jak na palouku. ach jo
Re: Kapitola 11. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 24.08. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
:D No, mně to přijde jako malé napínání, jen přes jednu kapitolu :D
Pravda, je to lehce sadistické, ale příště budete odměněni Cygnusovou reakcí na zjištěné skutečnosti.
No, co se týká hororu, tak pravda, vrcholná scéna povídky (zatočení s Voldym) bude trošku drsnější, ale přežijou všichni, kteří přežít mají.
Brumbál si hopká, když za něj problémy vyřeší jiní...
Děkuji moc za komentář, kakostko.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Re: Kapitola 11. (Hodnotenie: 1)
Od: lenus - 24.08. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Musím povedať, že mi tu už dumbledore nie je protivny, konečne niečo rozumne :)
Škoda že sme sa nedozvedeli čo sa stalo s bellou a andromedou… voldy si mysli že sú mŕtvi, ale to isto nebude pravda, tak očakávam ďalšiu kapitolu :) diky!
Re: Kapitola 11. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 24.08. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Brumbál začíná mít světlé okamžiky. Dokonce přijde chvíle, kdy jsem ho ocenila.
Andromedou, Tedem a Belou začne příští kapitola :) Autor nebyl až tak drsný.
Děkuji moc za komentář, lenus.

Re: Kapitola 11. (Hodnotenie: 1)
Od: katrin - 24.08. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Mno, tu sa toho zase tolko udialo, ze neviem co komentovat skor. Asi sa obmedzim iba na to, ze sa tesim na reakciu Blackovskeho rodu, ked zistia, ze co urobil Voldy ich dvom dceram. Osobne dufam, ze pomozu s nim vymiest podlahu ;)
Re: Kapitola 11. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 25.08. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Blackům se jistě nebude líbit, že Voldy napadl jejich dcery. Ale bude se jim líbit, že s nimi byl mudlorozený? Sice mění své názory, ale jde vidět, že jim to jde těžce... :-)
Díky za komentář, katrin.

Re: Kapitola 11. (Hodnotenie: 1)
Od: denice - 24.08. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Zhltnuto samozřejmě už ráno v posteli, ale komentář až teď v klidu :-)
Zase jsem si kapitolu moc užívala, bylo zajímavé sledovat přístup Harryho, Moodyho i Brumbála k tomu příšernému chaosu.
Taky jsem hodně ráda, že se Voldemort nakonec rozhodl, že ty příšery, co vytvořil, jsou vlastně neúspěch, i bez nich to asi bude dost zlé.
Potterovsko-Blackovský klan nemá chybu, jen jsem strašně zvědavá, až zpod toho asfaltu nebo kterého čerta dostanou Andromedu, Belatrix a - mudlorozeného Teda Tonkse. To asi bude randál... Leda že by se Cygnus vyděsil tak, že by mu tohle bylo srdečně jedno?
Jinak to vypadá, že Brumbálovi se lehounce rozbřesklo, ale nechci doufat předčasně.
Díky za skvělou kapitolu, Lupino a marci!
Re: Kapitola 11. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 25.08. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Podezříváš dobře, že mudlorozený ve vtahu s Blackovou u Blacků nemusí vyvolat vlnu radosti... Oni mění názory, ale po tolika letech doktríny to asi nejpůjde svižně. Takže uvidíme, co oni na to.
Brumbál stále lpí na svých zásadách, ale možná, trošičku povoluje. A provede jednu věc, za kterou ho jistě pochválíš, Ale to bude v pozdější kapitole.
Děkuji moc za komentář, denice.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: seviesnape321 - 25.08. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Re: Kapitola 11. (Hodnotenie: 1)
Od: Claire - 26.08. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Harry je vážně ostřelován ze všech stran, každý by po něm něco chtěl )pochopitelně ve svůj vlastní prospěch), nejnověji by se rádo na mršinách přiživil pan ministr a comp. Pardon, těch zmrzačených a zneužitých lidských obětí je mi lidsky líto, ale ministerští úředníci a novináři jsou chováním supi, takže se stahují kam?
Jak dlouho ještě bude trvat nedlouho "neutrální" elitě, než pochopí, že a) nemohou být neutrální věčně - akorát každý neutrál potřebuje jiný impuls, aby byl hozen k jedné či druhé straně duelantů, b) i za falešnou neutralitu se platí - a nebýt Lovce bouří, Cygnus už o tom mohl být přesvědčen velmi tvrdým způsobem a s vysokou sumou na vystaveném účtu...
Děvčata nejspíš nebudou mrtvá, autor by se ochudil o zajímavé postavy v následném ději...jen si nejsem tak úplně jistá, jestli by papá a zbytek rodiny nedal přednost tomu, aby byly. Čas na převlečení nebyl a až budou konzervativním spolkem spatřeny v sexy mudlovských kouscích s mudlorozeným chlapíkem coby doplňkem, to bude radosti...
Harry by outfity možná ocenil, rodinní stylisté zcela určitě ne.
Moc nechutných bojových scén, málo jiskřivých intelektuálních přestřelek - uvítala bych zas kousek děje v tomto duchu.
Moc děkuji za další kapitolu - překlad nebude v určitých momentech asi moc jednoduchý.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Re: Kapitola 11. (Hodnotenie: 1)
Od: MichelleF - 28.08. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Je mi z toho smutno, taková beznadějná tmavá kapitola ????
Jen mi nějak uniká, to opravdu zabil Bellu? Nemělo to být o ní? Nebo nějak zázračně přežila? Zase budu napjatě vyhlížet další kapitolu..

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Fantastický preklad, ale kapitola ponurá. Fakt si radšej počkám na ďalšiu, k tejto nie je čo dodať, celé to bolo desivé. Ďakujem baby, toto bol fakt skvelý výber.

Prehľad článkov k tejto téme:

Chilord: ( Lupina )14.09. 2021Kapitola 13.
Chilord: ( Lupina )31.08. 2021Kapitola 12.
Chilord: ( Lupina )24.08. 2021Kapitola 11.
Chilord: ( Lupina )17.08. 2021Kapitola 10.
Chilord: ( Lupina )10.08. 2021Kapitola 9.
Chilord: ( Lupina )27.07. 2021Kapitola 8.
Chilord: ( Lupina )13.07. 2021Kapitola 7.
Chilord: ( Lupina )06.07. 2021Kapitola 6.
Chilord: ( Lupina )29.06. 2021Kapitola 5.
Chilord: ( Lupina )18.06. 2021Kapitola 4.
Chilord: ( Lupina )08.06. 2021Kapitola 3.
Chilord: ( Lupina )01.06. 2021Kapitola 2.
Chilord: ( Lupina )25.05. 2021Kapitola 1.
. Úvod k poviedkam: ( Lupina )24.12. 2020Úvod