Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Tisíc podob krásy

Kapitola 5 - část 1/3

Tisíc podob krásy
Vložené: LadyF - 22.08. 2021 Téma: Tisíc podob krásy
LadyF nám napísal:

Tisíc podob krásy

Originál: https://archiveofourown.org/works/550545/chapters/980826

Autor: Geoviki                Překlad: LadyF             Beta: Violeta  

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 5 – část 1/3

The past is never dead. It's not even past.
Minulost nikdy neumírá. Není ani minulostí.
Rekviem za jeptišku – William Faulkner

. . . . . . . .

„Co si dáš? Mám pivo nebo pivo.“

„Hm, těžká volba… tak jo, dám si pivo,“ odpověděl Dean na Harryho otázku, načež si svlékl kabát a přehodil ho přes opěradlo křesla jako každý týden.

„Čau, Deane,“ ozvalo se Ronovo hulákání z kuchyně. „Musíš si dát pivo, kámo.“

Slyšel cinkání lahví, když Ron vytáhl hlavu z lednice a vydal se do obýváku se čtyřmi ležáky. „Jedno pro tebe, další pro tebe, tady pro Seamuse a nakonec jedno pro mě.“

Otevřel pytlík brambůrků, kterými přispěl na každém z jejich pravidelných setkání, a položil ho na nízký stolek u gauče, kde seděl Seamus. Ten s úšklebkem vzhlédl. „No sláva, že seš tady. Zápas za chvíli začne.“

Harry ho poplácal po rameni. „Nemám dojít pro mísu?“

Seamus na jeho otázku reagoval burácivým smíchem. „Ptáš se na to každý týden, Harry. Odpověď je vždycky stejná, vole: sakra ne.“

Dean se zahihňal. „Ale někdy říkáš: kurva ne.“

„Barbaři,“ zamumlal Harry a předstíral znechucený výraz.

Deana nepřekvapilo, když si Harry po válce našel byt v mudlovském Londýně, přestože trávil většinu času na kouzelnické straně Děravého kotle. Harry si velice cenil soukromí a to by nikde v blízkosti Příčné ulice nenašel. A samozřejmě nikdo neočekával, že by se chtěl usadit na Grimmauldově náměstí.

Harryho byt v mudlovském Londýně s obří televizí byl velkým lákadlem pro jeho přátele. Stalo se zvykem, že se u něj sešli každé sobotní odpoledne a koukali na fotbal. Ron už zapnul rozcvičku před zápasem a Dean na půl ucha vnímal hlas komentátora: „A Newcastle United se utká s klubem Norwich City v boji o prostřední příčky tabulky – Kanárci po úspěšném zápase v polovině týdne obhájili svou pozici, kdežto Straky mají po zranění jednoho z hráčů pošramocená křídla…“

Dean fandil Strakám, protože měl dojem, že mají větší šanci ustát zápas s Kladivy v příštím kole.

„Dneska jsem dostal sovu od Nevilla,“ oznámil jim Harry.

„Kde je zrovna teď?“ Seamus příliš rychle otevřel pivo a nyní hlasitě usrkával z lahve, aby nepřetekla pěna.

„Ehm. V Rakousku. Ne, počkej, to bylo minulý týden. Myslím, že teď je v Belgii. Nechápu, jak je možné, že si to nepamatuju. Bylo to to jediné, čemu jsem z jeho dopisu rozuměl. Na to ostatní bych potřeboval OVCE z bylinkářství.“

„Když jsme u těch novinek – už víš, kdy se to narodí, Rone?“ zeptal se Dean zdvořile. Ronova žena Nancy byla v pokročilém stádiu těhotenství. „Rone? Rone!

Seamus zrzka z legrace nakopl. „Rone, odpověz, když se tě někdo na něco ptá.“

Ron překvapeně odtrhl pohled od televizní obrazovky. „Cože? Aha, jasně. Cože?“

Dean se zasmál. Často si utahovali z toho, jak snadno se Ron nechal uchvátit televizí. Jako vždy se okamžitě po příchodu do Harryho bytu usadil na gauč a oči přišpendlil k telce s nadšením diváka, který si stále nezvykl na záplavu vizuálních vjemů. Reklamy, mluvící hlavy moderátorů, sportovní utkání – vše ho dokázalo pohltit jako černá díra. Dean zopakoval otázku.

„Prý už to bude každou chvíli.“

Harry k němu vrhl pobavený pohled. „A to tě nechala jen tak odejít, abys koukal s kámošema na fotbal?“

Ron si ledabyle pročísl vlasy, než pokračoval: „Mám podezření, že se mě docela ráda zbavila. Už jí leze krkem, jak na ni pořád civím. Dneska je s ní tchýně.“

„Haha, kámo, nechtěl bych být ve tvé kůži,“ řehtal se Seamus.

„Vzhledem k tomu, že ještě nejsi ženatý, s tebou musím souhlasit,“ vrátil mu to Ron.

„Aspoň mám holku, na rozdíl od některých, netřeba jít pro příklad daleko.“

Dean předstíral, že se ho to hluboce dotklo. „Měl jsem toho teď hodně na práci.“

„Já bych spíš řekl, že ne dost.“

Harry ohleduplně stočil hovor zpátky do bezpečné zóny. „Všichni víme, že Dean slouží své jediné pravé milence, Múze umění. Jak ti jde malování?“

Po možnosti změnit téma nadšeně skočil jako pes za kostí. „Vlastně docela dobře. Dostal jsem nabídku uspořádat výstavu svých děl. Bude to tenhle měsíc v mudlovské galerii. Budu mít dokonce vernisáž, takže vás všechny zvu.“ Významně se podíval na Seamuse. „Bude tam taky chlast zadara, ale musíš slíbit, že se budeš chovat slušně. Nebo ještě líp, vezmi s sebou Lydii a ta se o to postará.“

„No tak, Deane, ty mi snad nevěříš? A nech si odpověď pro sebe.“

Deanovi se ulevilo, když Harry konečně přestal přešlapovat na místě jako nervózní hostitel a plácl sebou do křesla s kabáty. Ani si nevšiml, že se všechny svalily z opěradla na zem. Nikdo se je neobtěžoval zvednout. „Pořád děláš portréty?“ zeptal se Harry.

Dean se na moment zarazil. Nechtělo se mu do vysvětlování, koho v poslední době maluje – výhradně – ale dospěl k názoru, že by bylo podezřelé, kdyby to zatajil. „Zrovna spolupracuju s jedním z našich bývalých spolužáků. Ehm. Je to Draco Malfoy.“

Byl zvědavý, jak dlouho bude Seamusovi trvat, než prolomí hrobové ticho. Trvalo to déle, než předpokládal.

„Děláš si prdel.“ Seamus se zašklebil. „Fretka? Dal ses na malování divoké zvěře?“

Po této poznámce odtrhl pohled od televize dokonce i Ron, jeho smích hlasitější než Seamusův. Dean se musel zastat Malfoye, který zde nebyl, aby se mohl bránit.

„Nechápu, co je na tom vtipného. Je ochotný mi stát modelem, kdykoli ho o to požádám, a dokonale se na to hodí.“ Vyzval je pohledem, aby mu odporovali.

Seamus na jeho obranná slova nereagoval. „Ale Malfoy? Jak ho můžeš vystát? Beztak pro něho nejsi víc než špinavý mudlovský šmejd – vždyť tě musí v jednom kuse urážet!“

„Myslíš třeba tím, že pokaždé, když mě vidí, nezapomene poukázat na to, že nemám přítelkyni?“ zeptal se Dean sarkasticky a musel uhnout před brambůrkem, kterým po něm střelil Seamus. „Možná tě to překvapí, ale někteří lidi se mění. Podívej třeba na nás. Nejsme stejný paka, jako jsme byli na škole.“

„Díky Bohu,“ zamumlal si Harry pod nos.

Dean pokračoval v obhajobě. „A ani on není stejný. Dospěl, víš. A všechny ty soudní procesy smrtijedů – jasně dokázaly, že byl během války na naší straně, nebo ne? Není fér mu to pořád předhazovat jako všichni ostatní a věřit tomu, že je tím, za koho se musel vydávat.“

Seamus neustoupil ani o píď. „Zní to, jako že jste skoro kámoši, Deane. Prosím, řekni, že se pletu.“

Věnoval mu chladný pohled. „Ano. Jsme. Vycházíme dobře. Vlastně nikoho jiného nemá. Jestli tě to zajímá, tak si myslím, že je docela osamělý. A tak chodí ke mně do ateliéru a povídáme si. Není na tom vůbec nic špatného, Seamusi, a jestli budeš tvrdit opak, tak tě praštím.“

Seamus podle tónu jeho hlasu poznal, že to přehnal, a tak se s vtipnou poznámkou vzdal. „Jasně, šéfe. Dle rozkazu.“

Ron se prohraboval hromadou výtisků Denního věštce, které před chvílí smetli ze stolu. „To je zvláštní, že mluvíš o Malfoyovi zrovna dnes. Ráno jsem četl, že jeho otec zemřel.“ Patrně našel, co hledal, protože zblízka zkoumal ranní číslo. „Hele, tady to je. Lucius Malfoy, usvědčený smrtijed a pravá ruka… blá, blá, blá… byl dnes v brzkých ranních hodinách nalezen mrtev v azkabanské cele. Víc se tady nepíše. Vsadím se, že ani nebude mít pohřeb.“

„A dobře mu tak,“ přisadil si Seamus.

„S tímhle naprosto souhlasím,“ přitakal Dean. „Lucius byl nefalšovaný hajzl.“ Přesto mu bylo jasné, že s Dracem jeho smrt pořádně zacloumá – i po tom všem, co jeho otec udělal.

„Znamená to, že Malfoy konečně dostane svoje dědictví?“ nadnesl Harry. Věštec čtenáře pravidelně informoval o každém detailu soudního sporu mezi Malfoyem a ministerstvem.

„Obávám se, že ne. Podle Draca se s ním ministerstvo bude přít i poté, co jeho otec zemře.“

Harry zmateně svraštil obočí. „Proč?“

„Majetek Malfoyů je pro ně asi příliš velké lákadlo. Navíc má spousta lidí na ministerstvu na Malfoye pořád spadeno.“

„Padouch byl ale Lucius. Je to tak, jak jsi řekl, Draco bojoval za naši stranu,“ řekl Harry.

„Někteří v tom vidí jen malý rozdíl. Je mnohem jednodušší, když je všechno černobílé. Každý Malfoy je špatný a tím to pro ně končí. Dokud se ministerstvo tváří, že se mstí vlastně Luciusovi, tak jsou všichni spokojení.“

„Až na Draca,“ zamumlal Harry.

Dean pokrčil rameny. „Kolik lidí zajímá, co bude s Dracem Malfoyem? Ještě před chvílí jsem dostal sprda za to, že ho maluju,“ dodal uštěpačně. Seamus měl tu slušnost, že se aspoň tvářil omluvně.

„Není to správné,“ rozohnil se Harry.

„Ne, to není,“ souhlasil Dean. „A stojí ho to majlant platit právníky, kteří ho obhajují. Pokud to potrvá dostatečně dlouho, možná už nezbyde žádné jmění, o které by se přetahovali.“

Ron se tvářil vyjeveně. „Chápu, proč se s nimi handluje o prachy, ale fakt by mě zajímalo, proč se snaží udržet si staré sídlo. Představa, že žiju sám někde uprostřed Wiltshiru, mi přijde hrozná. Určitě to tam čpí černou magií. Říká se, že tam často pobýval Vy-víte-kdo.“

Seamus se přidal. „Navíc tam přece zavraždili jeho matku a z toho, co jsem slyšel, tak to nebyl vůbec pěkný pohled. Řekl bych, že na to místo nemá moc hezkých vzpomínek.“

„Tvrdí, že to tam miluje,“ oponoval mu Dean. „Zdá se to nemožné, ale je to tak. Sídlo je prý jeho nedílnou součástí.“ Pořád mu emoce, s jakými Draco mluvil o rodinném sídle, připadaly zvláštní.

„Proto je asi takový podivín. Divný dům – divný pán. To dává smysl,“ konstatoval Seamus.

„Ten dům ale není divný – právě naopak. Je překrásný. Vůbec není takový, jak si ho představuješ.“

„Tys tam byl?“ zeptal se Harry zaujatě.

„Párkrát jo,“ přiznal. „Očekával jsem tmavý, podivný a hrůzostrašný barák, ale není to tak. Je nádherný.“

„Nádherný?“ zopakoval Seamus. „No, tak předpokládám, že s nádherným domem a nádherným dědictvím nebude náš nádherný Draco osamělý moc dlouho. Co nevidět budou na dveře jeho nádherného sídla klepat zástupy žen.“

Dean potlačil svůj úsměv. Nechtěl opravit Seamusův omyl, protože se bál, že by měl další kecy. S překvapením zjistil, že Harry dělá totéž. Takže taky ví, že je Malfoy na chlapy? No, Harrymu nic neunikne.

„Ticho, kluci, už to začíná,“ okřikl je Ron a Dean byl rád, že má tuhle konverzaci konečně za sebou.


Zápas byl neobvykle dlouhý, Straky skórovaly až v prodloužení a odpoledne se pomalu překlenulo v podvečer.

„Radši už půjdu,“ oznámil Seamus. „Slíbil jsem Lydii, že půjdeme na večeři.“

„Jo, já taky,“ přidal se Ron, načež se krátce zamyslel. „To je sranda, tohle je možná poslední sobota před tím, než ze mě bude táta. Pořád tomu nemůžu uvěřit.“

Dean začal ze stolu sklízet prázdné lahve, takže měl plné ruce.

Harry se na Rona zvláštně podíval, jako by se doteď nad tím, že jeho kamarád bude brzy otec, pořádně nezamyslel. „Hele, Rone, tak to vypadá, že budeš mít konečně něco, co není z druhé ruky.“

Dean si pomyslel, že je to na vtip poněkud neurvalé, obzvláště od Harryho, který byl s humorem vždy opatrný. Podobnou poznámku by čekal spíše od Seamuse, který by ji doplnil štěkavým smíchem. Harry se oproti tomu ani neusmál.

Zdálo se, že Rona to také zarazilo, slabě se ušklíbl, ale nic neřekl.

Harry jako by si toho ani nevšiml. „Vlastně i tvoje žena už byla použitá, co?“

V místnosti vládlo absolutní ticho. Všichni beze slov civěli na Harryho, překvapeni jeho netaktností, a Ron postupně rudnul v obličeji. Nancy byla dříve provdaná za mrzimora, který zahynul během války tři měsíce po svatbě.

Ron nakonec zavrčel: „To je blbej vtip, Harry.“

Harry na něj nechápavě civěl, jako by neřekl nic špatného. „Neměl to být pokus o vtip. Jenom konstatování faktu.“

Ron ho zpražil pohledem. „Aha. Jako je třeba to, že se chováš jako kretén?“

Harry vypadal, že ho urážka překvapila, ale pokrčil rameny, jako by ho Ronův názor nezajímal.

Dean měl z jejich slovní přestřelky nepříjemný pocit. Muselo mu uniknout něco hodně důležitého. Nikdy si nevšiml, že by měl Harry s Ronem nějaké nevyřízené účty, a moc toho dneska nevypil – dokonce méně, než všichni ostatní. Dean rozpačitě odložil lahve, které držel v náruči, aby byl připraven zastavit Rona, kdyby chtěl dát Harrymu nakládačku. Jakkoli by si to po svém výlevu zasloužil.

Zdálo se, že se Ron snaží uklidnit. „Nesmíš se divit, že jsem překvapený, Harry. Nečekal jsem, že mi můj nejlepší kámoš vrazí kudlu do zad.“

„Chápu, to je spíš Deanova parketa,“ odtušil Harry.

Deanovi se sevřel žaludek. Bál se, co dalšího Harry odhalí.

Seamus to nenechal jen tak. „Co to meleš, Harry? Dean nikdy –“

„Že ne? Proč se ho na to nezeptáš, Seamusi? I když mě vůbec nepřekvapuje, že ti nikdy nepřiznal, co ti udělal.“

Panebože. Prosím, takhle ne…

Harry ještě neskončil. „Nechápu, jak se dostal do Nebelvíru, když je to takový zbabělec. Nedivím se, že ti nikdy nevyprávěl, jak tě zaprodal smrtijedům. Určitě to není něco, na co je pyšný.“

Dean se snažil pochopit, co se děje. Proč na ně Harry najednou útočí? A hlavně, jak se dozvěděl, že tenkrát vyzradil smrtijedům, kde je Seamus? Vědělo to jenom pár lidí: Severus. Draco. Goyle a Bryce, oba mrtví dávno předtím, než s nimi Harry mohl mluvit. Tak jak –

Seamus křičel. „O čem to kurva mluvíš? Dean nikdy nic takového neudělal. Co ty o tom víš? Nebyl jsi u toho.“

„Nemusel mi nic říct,“ odvětil Harry. „Vím to. Vidím to. Dokonce ti to v té cele řekl, když tě chytili, zahrnul tě záplavou omluv a tys mu nakonec odpustil. Jsi totiž stejně blbej jako on.“

Byl s rozumem v koncích. Mohl by ještě uvěřit, že se Harry nějak dozvěděl, co se stalo tu noc, kdy je zajali. Nikdo jiný kromě jeho a Seamuse však nevěděl, co si tehdy řekli v soukromí. Seamus si nic nepamatoval. A Dean o tom nedokázal mluvit. Jak na to Harry přišel? Bylo to nemožné.

Nebo v tom byla černá magie.

„Drž hubu, Harry,“ okřikl ho. „Nic ti do toho není.

Načež se z Harryho úst začala linout série rasistických nadávek, ze kterých mu bylo na blití.

Seamus proti němu vyrazil, připraven rozmlátit Harrymu hubu, aby hájil kamarádovu čest, ale Dean ho chytil za ruku, sevřel mezi prsty látku jeho košile a zadržel ho.

„Ty hajzle,“ hulákal Seamus na Harryho a snažil se vykroutit, ale Dean ho pevně držel, tak silně, že z toho bude mít Seamus druhý den modřiny.

„Seamusi. Nech toho. Tohle není Harry. Něco je špatně.“

„No to očividně,“ ohradil se jeho kamarád a marně se snažil vyvléct z jeho sevření.

„Počkej. Myslím jako hodně špatně. Je to nějaké kouzlo.“

Harry je pozoroval, jako by doufal, že je vyprovokuje k útoku. Ron, který byl doteď znehybnělý šokem, po Deanově slovech vytasil hůlku a přiškrceně vyhrkl: „Finite incantatem.

Harry ho sjel opovržlivým pohledem, načež spustil další salvu urážek, tentokrát zaměřených na Seamuse.

Dean zkusil další zaklínadlo. „Silencio,“ vyslovil odhodlaně. To by ho mělo umlčet, než přijdou na to, co s ním.

Všechny zaskočilo, že kouzlo Harryho neumlčelo ani na okamžik. Pokračoval ve své misi, jako by se nechumelilo.

Seamus kouzlo polekaně zopakoval, ale neměl o nic větší úspěch. Ron se o to pokusil také, následně to zkusili všichni tři najednou, ale jejich snaha se minula účinkem. Ron v záchvatu paniky vykřikl: „Mdloby na tebe!“

Bylo to stejně marné, jako by se snažil znehybnit kamennou sochu. Harry se nedal ničím zastavit.

Dean už si nevěděl rady a musel křičet, aby ho ostatní slyšeli skrz Harryho zuření. „Co to může být za kouzlo? Vůbec nic nepomáhá. Nikdy jsem o ničem podobném neslyšel.“

Ron zaváhal, než odpověděl: „Třeba když ho necháme chvíli o samotě, tak se uklidní a přejde ho to.“

Harry se vrhl k Ronovi a zařval: „Jen si zkus odejít, ty sráči. Nemůžeš nikam jít. Musíš tady zůstat, dokud s tebou neskončím.“

Seamus vyštěkl: „Chceš se vsadit, Pottere?“

„Seamusi, zkus se nad to povznést. Myslím, že vůbec neví, co dělá. Nejspíš to nemůže ovládat ani zastavit.“

„Tak pojďte pryč,“ navrhl Ron. Tvářil se zdrceně a Dean s ním soucítil. „Tak jdeme, počkáme za dveřmi, abychom viděli, co se stane, když nebude mít na koho ječet.“

Dean přikývl. Bude moc příjemné na chvíli uniknout před Harryho šíleným běsněním. Harry jim stále hlasitě vyhrožoval, že pokud opravdu odejdou, bude to mít dalekosáhlé důsledky. Tři kamarádi rychle prchli na chodbu, vděční, že na chvíli unikli tomu blázinci uvnitř. Ron s uspokojivým prásknutím zabouchl dveře.

Jejich únik neměl dlouhého trvání. Skrz dveře slyšeli, jak se tříští sklo – nejspíš lahve, které tam nechal – a ozývaly se další rány, které se raději nepokoušel identifikovat.

„To není dobré,“ konstatoval záhy Ron a otevřel dveře.

„Ty vole,“ vykřikl Seamus. „Do hajzlu.“

Během krátké chvíle, kdy byl Harry o samotě, stihl rozflákat konferenční stolek a vše, co na něm stálo, a po obou rukou mu stékala krev, jak se pořezal sklem.

„Varoval jsem vás,“ zasmál se Harry suše, ba mrazivě. „Říkal jsem vám, ať nikam nechodíte.“

„Radši mu zabavíme hůlku,“ zašeptal Ron. „Deane, my dva ho přepereme, a Seamusi, ty mu ji šlohni. Má ji –“

„Vím kde,“ přerušil ho Seamus. „Na tři. Raz, dva –“

Harry se rval jako divoká šelma, ale tři muži ho společnými silami přemohli a vypáčili mu ze sevření hůlku, čímž mu zavdali další důvod, proč na ně mohl burácet z plných plic. Dean tiše zahojil jeho rány na rukou. Po rvačce byli všichni od krve, a tak se neobtěžoval s čisticími kouzly.

„Musíme seslat tlumící kouzlo, jinak na nás sousedi zavolají poldy.“

Naštěstí se jim podařilo byt opatřit kouzlem, aby žádný zvuk nepronikl ven. Ulevilo se jim, že alespoň nějaká kouzla fungují.

Nepodařilo se jim však seslat podobné kouzlo na sebe, aby uchránili své uši před nadávkami, které byly čím dál surovější. Čas od času se Harry dokonce pokusil o fyzický útok.

„Musíme ho svázat,“ navrhl Seamus. „Jinak si ještě víc ublíží.“ Jediný účinek poutacího kouzla byl ten, že se Harry ještě víc rozlítil, a tak ho svázali po staru provazem. Jakmile uvázali poslední uzel, Harry začal ječet, a to tak pronikavě, že jim běhal mráz po zádech. Uplynulo několik dlouhých minut a Harry stále nepřestával.

„Tohle fakt nedám,“ vzdal se Ron. „Musíme ho zase pustit.“

„Musíme sehnat pomoc,“ snažil se Dean překřičet Harryho úpění. Jakmile ho rozvázali, Harry přestal řvát – avšak stále chrlil jedno sprosté slovo za druhým.

„Zkusím zavolat Hermioně,“ souhlasil Ron. „Určitě bude vědět, co dělat.“

Pro dobro všech doufal, že to tak bude. Byl fyzicky vyčerpaný z toho, jak musel neustále čelit Harryho útokům, a po emocionální stránce rozrušený, protože viděl Harryho v takovém stavu.

Zahlédl v krbu Hermioninu hlavu, ale přes Harryho výkřiky neslyšel, co jí Ron říká.

„Už pátrá po příčině a posílá nám někoho na pomoc,“ informoval je Ron, když Hermiona zmizela. „Taky dá vědět Nancy a Lydii, kde jsme, kdybychom se tu zasekli.“

Dean se neodvažoval pomyslet na to, jak dlouho tahle noční můra ještě potrvá. Bylo by to hrozné, kdyby se to stalo komukoli, ale že se to stalo zrovna Harrymu, bylo dvojnásob tragické. Zdálo, že navzdory všem přáním jeho blízkých se každé neštěstí vždycky muselo přihodit právě jemu. Jedno za druhým. Vůbec nepochyboval o tom, že se stal terčem kletby kvůli tomu, kým je. Doufal – do háje, všichni doufali – že s koncem války a Voldemorta přijde také konec Harryho trápení. Jenže za válkou se nedala udělat tlustá čára, jak všichni předstírali. Pochybné existence stále číhaly v tmavých zákoutích kouzelnického světa a spřádaly zde své plány. Bylo jich dost na to, aby po válce plně zaměstnaly bystrozory.

Teprve dnešní večer však ve svých plánech uspěly.


Během večera se dočkali posily, ale rozřešení ne. Hermiona zburcovala v podstatě celý Londýn – Remuse Lupina, Pošuka Moodyho, Tonksovou, Arthura Weasleyho – a všichni okamžitě přispěchali na pomoc, avšak jejich snaha byla marná. Většina z nich odešla buď zpátky na ministerstvo, do knihovny, anebo kamkoli, kde by se dala najít jakákoli nápověda, jak zastavit Harryho děsivé tirády. Seamus to před několika hodinami vzdal a s omluvou se odebral domů. Dean byl rád, že alespoň on na chvíli unikne této noční můře.

V tlumeném světle zkontroloval svoje hodinky – 2:30. Před hodinou Harry konečně začal ochraptěle sténat, a poté – konečně – odpadl na gauči. Ron klimbal vedle v křesle, z něhož čouhaly končetiny do všech stran. Lupin si šel odpočinout do Harryho postele s prosbou, aby ho vzbudili, kdyby došlo ke změně.

Dean se snažil uklidnit, protože mu v žilách stále proudil adrenalin. Pořád byl rozrušený z toho, že Harry proti jeho vůli odhalil pravdu o zajetí a zradě. Od té doby, co mu Draco vrátil vzpomínky, se snažil přijít na to, jak to co nejopatrněji sdělit Seamusovi. Vůbec to nebylo snadné. Seamus mu sice už jednou odpustil, ale nemohl si být jistý, že bude stejně milosrdný i podruhé. Během války jejich nerozlučné přátelství ještě posílilo, a tak nechtěl udělat nic, co by ohrozilo jejich výjimečné pouto. Celou dobu to chtěl Seamusovi přiznat, a to spíš dříve, než později. Harry jen rozdmýchal to, co bylo stejně nevyhnutelné.

Z gauče se ozvalo šustění, jak se Harry začal převalovat. Otevřel oči, bez brýlí zcela bezbranné, a snažil se zorientovat v nezvyklé situaci. Zdálo se, že se uklidnil, a Dean to vnímal jako dobré znamení.

„Harry,“ oslovil ho šeptem.

„Deane,“ odpověděl Harry děsivě ochraptělým hlasem. Snažil se rukama nahmatat brýle, a tak se Dean předklonil a vložil mu je do dlaně. Harry si je nemotorně nasadil a otočil se čelem ke svému kamarádovi.

„Panebože, Deane. Ne…“ Ve tváři se mu zračil výraz čiré hrůzy.

„Harry, nic se neděje. Jak se cítíš?“

Harry spustil nohy z gauče a pomalu se posadil. „Na hovno. Co se stalo? Co jsem…“ Podíval se na Deanův klidný, ustaraný výraz a složil si hlavu do dlaní. „Nebyl to jenom zlý sen, že ne? Opravdu jsem to všechno řekl, že?“

„Nic se neděje, Harry,“ zopakoval. Snažil se znít vyrovnaně a v duchu se mu ulevilo, že Harry vypadá zase normálně.

„To, co jsem říkal… Panebože, Deane, nechápu, proč bych něco takového vypustil z pusy. A pak…“ Nevěřícně si prohlédl vlastní ruce. Rukávy košile po jeho dřívějším běsnění zdobily krůpěje krve. „Do prdele. Moc se omlouvám.“

„Pamatuješ si všechno?“

Podle Harryho zděšeného výrazu mu bylo jasné, že ano.

„Byl bych sakra radši, kdyby ne. Pamatuju si každou minutu. Ach jo, Deane –“

„No, docela rychle jsme přišli na to, že to nejsi ty,“ přerušil ho a snažil se Harryho v rámci možností uklidnit. „Někdo tě proklel. Už je to pryč. Nelam si s tím hlavu.“

Jejich hlasy vzbudily Rona, který s trhnutím nadskočil. „Harry.“

„Je v pořádku, Rone,“ ujistil ho Dean rychle. „Už je po všem.“

Ron v mžiku sekundy seděl na gauči vedle Harryho a konejšivě ho hladil po zádech. „Ty vole, Harry, vyděsil jsi nás k smrti. Co to mělo bejt?“

Harry se na kamaráda posmutněle usmál. „To bych sakra rád věděl. Musíš mi věřit, že jsem nic z toho nemyslel vážně.“

„Já vím, kámo. Netrap se tím.“

„Co se podle tebe stalo?“ zeptal se Dean.

„Vůbec netuším. Všichni jsme normálně seděli a sledovali zápas, když jsem najednou cítil vlnu – nevím, asi nenávisti.“ Odkašlal si, protože mu po vřeštění stále drhlo hrdlo, a pak odvrátil pohled. „Chtěl jsem vyslovit nahlas každou zákeřnou a krutou myšlenku, která mě napadla, abych se vám pomstil za – vlastně ani nevím za co. Nemohl jsem to zastavit. Jen jsem to ze sebe chrlil.“ Podíval se nejprve na Rona, a poté na Deana. „Ale nebylo to tak, že bych vám říkal věci, které si o vás tajně myslím. Vůbec nic takového!“

„Já vím,“ utěšoval ho Ron.

„Bylo to, jako bych byl posednutý. Nebo jako Imperius. Ach Bože…“ vytratil se mu hlas vyčerpáním, když si znovu uvědomil, co všechno vyváděl.

„Poslouchej, Harry,“ začal Dean, a pak zaváhal. „To, co jsi říkal o mně a Seamusovi… o zradě.“ Bylo náročné mluvit o tom před Ronem, ale nic jiného mu nezbývalo. „Jak jsi na to přišel?“

Harry si roztržitě prohrábl vlasy, jak se snažil v myšlenkách vrátit k předchozímu večeru. „Viděl jsem to. Malá místnost bez oken, kde jsi byl jen ty a Seamus, oba přišpendlení ke zdi poutacím kouzlem. Viděl jsem Seamuse, ale tebe ne. Ale slyšel jsem vás oba. Přiznal ses, že jsi ho zradil, a on ti odpustil. To se přece nikdy nestalo, nebo jo?“

Harry mu četl myšlenky. Byla to vražedná kombinace – zdálo se, že pod vlivem kouzla dokáže Harry ze svých obětí vydolovat nejhlubší tajemství a proměnit je v ty nejkrutější urážky. Běhal mu z toho mráz po zádech, že všechna jeho tajemství byla surově a náhle odhalena.

„Dojdu pro Remuse, aby věděl, že jsi v pohodě.“

Po zbytek noci a následující den byl Harry skutečně v pořádku. Jeho přátelé ho postupně navštívili, aby se ujistili, že mu nic není. Nechápali, co se stalo, ale byli si jistí, že už se to nestane. Uklidňovali ho, aby si hlavně odpočal a dával na sebe pozor. Všechny jejich rady poslechl a choval se jako vzorný pacient.

A pak, krátce po večeři, ta noční můra znovu udeřila.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre


Re: Kapitola 5 - část 1/3 Od: ZakNikolas - 09.09. 2021
Ježíš, já jsem na tu kletbu úplně zapomněla!!! Ale neee, doufám, že všichni pochopí, že to Harry nedělá schválně. Teda teď to chápou, ale budou tak tolerantní i po dalším výbuchu? O.O

Re: Kapitola 5 - část 1/3 Od: ester - 07.09. 2021
Vyzeralo to uz moc idylicky, tak som trpla, kedy sa nastartuje ta kliatba na Harryho. A uz je to tu....

Re: Kapitola 5 - část 1/3 Od: Claire - 26.08. 2021
Vsadila bych se, že takhle si průběh toho odpočinkovo-zábavného odpoledne nikdo z účastníků nepředstavoval. Fakt překvapivý vývoj, bylo to dost nepříjemné pro všechny zúčastněné a hlavně neskutečně dlouhé. A když konečně nastalo cosi jako klid, neměl dlouhého trvání. Budu přidrzlá a zkusím si tipnout zdůvodnění - Lucius zemřel a ta před dobou seslaná kletba možná trochu zmutovala a začíná se projevovat... I kdyby to vůbec nebylo tak, nebudu se zlobit a s radostí přijmu jinou verzi. Tahle povídka je natolik dobrá, že nebude mít slabá místa. Děkuji za další kousek.
Re: Kapitola 5 - část 1/3 Od: ladyF - 27.08. 2021
Spojení s Luciusovou smrtí se určitě nabízí. No, brzy uvidíme :) Moc děkujeme za komentář!

Re: Kapitola 5 - část 1/3 Od: sisi - 23.08. 2021
Co všechno dokáže aktivovaná stará, nebo neprozkoumaná kletbička? Ještě že si chalani včas uvědomili, že Harry není sám sebou a informovali vhodné lidi, jestli se to dostane do novin, bude mít Draco otevřené dveře, aby Zlatého chlapce mohl vyléčit.... dělám si srandu, tak lehké to asi nebude. Moc děkuji za překlad.
Re: Kapitola 5 - část 1/3 Od: ladyF - 23.08. 2021
Moc děkuji za komentář! Musíme Harrymu držet palce, aby se o kletbě Draco doslechl co nejdřív, protože jak se zdá, zatím je jediný, koho by mohlo trknout, o co se jedná...

Re: Kapitola 5 - část 1/3 Od: Yuki - 23.08. 2021
Tedy můj zmatek po přečtení kapitoly byl dost značný... Normálně se na komentáře ostatních nedívám, aby to náhodou neovlivnilo můj chystaný "emocionální výlev", ale tentokrát jsem to porušila... Naprosto jsem zapomněla, že Lucius Harryho proklel... asi si budu muset připomenout, kdy k tomu došlo, protože ani na to si nejsem schopná vzpomenout :D Každopádně děkuju za další kapitolu... zase za týden? :)
Re: Kapitola 5 - část 1/3 Od: ladyF - 23.08. 2021
Moc děkuju za komentář. Myslím, že Lucius Harryho proklel hned v první kapitole, jen už nevím ve které části :) Každopádně v první kapitole by měly být všechny nápovědy k tomu, co všechno kletba vlastně obnáší. Ale ono to bylo hezky v praxi ukázáno i tady, takže vracet se asi netřeba :D JJ, další díl bude zase v neděli. Minulý týden byl "výpadek" jako pocta ke skončení povídky Jacomo, ale jinak jedeme plynule dál :)

Re: Kapitola 5 - část 1/3 Od: Jacomo - 23.08. 2021
Nebýt předchozích komentářů, vůbec bych si nevzpomněla, že Lucius v minulosti Harryho proklel! A podle načasování se zdá, že se kletba aktivovala Luciusovou smrtí a asi nepůjde o jednorázovou záležitost... No nazdar. Už byl příliš dlouho klid, že jo? A k tomu to Deanovo špatné svědomí - v podstatě z něčeho, co téměř nemohl ovlivnit... Nabírá to pořádný spád, nemůžu se dočkat další části. Veliké díky za další kousek, LadyF a Violeto. Ta povídka je opravdu čím dál lepší.
Re: Kapitola 5 - část 1/3 Od: ladyF - 23.08. 2021
No, kletba je taková trochu fatální, člověk se až musí obdivovat Luciusovu výběru. Činí zlo i po smrti! Ale každá kletba má snad nějakou skulinku, jak ji zlomit... jinak by nám muselo být Harryho opravdu líto! Moc děkujeme za komentář. Bude to ještě hodně zajímavé :)

Re: Kapitola 5 - část 1/3 Od: zuzule - 23.08. 2021
No jo! Vzdyt Harry je vlastne prokletej... To byla sila. Tak hezky to zacalo - chlapi, pivo, bramburky a fotbal na velky televizi... Dekuju!
Re: Kapitola 5 - část 1/3 Od: ladyF - 23.08. 2021
Člověk by při všem tom okolním dění na kletbu málem zapomněl, že? Ale kletba nezapomíná a zákeřně celou dobu číhala na svoji chvíli... :( Moc díky za komentář

Re: Kapitola 5 - část 1/3 Od: katrin - 22.08. 2021
Ako spomenuli tie noviny, tak mi doslo okamzite, ze co sa deje..akurat ked je Draco uz roky na tej spravnej strane, jak to, ze nikomu nepovedal, ze je Harry prekliaty a ako? To je jedine comu nerozumiem. Inak preklad paradny a dielko samotne tiez.
Re: Kapitola 5 - část 1/3 Od: ladyF - 23.08. 2021
Myslím, že Draco tu kletbu vzhledem k ostatnímu dění úplně vypustil z hlavy, stejně jako spousta čtenářů :D A upřímně asi s nikým z Řádu zas tak moc v kontaktu nebyl, jen plnil rozkazy předávané skrz Severuse, takže nejspíš ani moc neměl příležitost. Moc díky za komentář!

Re: Kapitola 5 - část 1/3 Od: lenus - 22.08. 2021
Ešteže som si prečítala aj komentáre, inak by som zabudla na liciusovu kliatbu, uff… chudák Harry. A chudáci všetci v okoli, ale snáď to aspoň spoji s ním draca :) vďaka!
Re: Kapitola 5 - část 1/3 Od: ladyF - 23.08. 2021
Ona autorka od seslání kletby zákeřně vložila několik kapitol, které svým poutavým dějem odvedly pozornost od toho hlavního... ale už se k němu dostáváme a bude to ještě napínavé! Moc děkujeme za komentář

Re: Kapitola 5 - část 1/3 Od: Jimmi - 22.08. 2021
Takmer som na to prekliatie zabudla. To sa aktivovalo, keď Lucius zomrel, či? Inak parádna nálož, uff, chudák Harry, stále nemá pokoj. Ďakujem moc za preklad. PS. To musíte takto kúskovať? kto má teraz týždeň čakať? Žartujem.
Re: Kapitola 5 - část 1/3 Od: ladyF - 23.08. 2021
Ano, vzpomínáš si dobře, Lucius k té kletbě přidal časový spouštěč, aby se aktivovala až po jeho smrti. Ďábelský až za hrob. Moc děkuji, Jimmi. Kouskovat asi nemusíme, to jsem zase ďábelská já :D

Re: Kapitola 5 - část 1/3 Od: denice - 22.08. 2021
Tak krásně to začalo, čtyři kamarádi, kteří si dávají u televize pivo a brambůrky... ach jo. To je opravdu noční můra. Díky.
Re: Kapitola 5 - část 1/3 Od: ladyF - 23.08. 2021
Myslím, že autorka pro znázornění hrůz kletby nemohla vybrat lepší kontrast... napřed pohodička u telky, a pak najednou všechno vzhůru nohama. Moc děkuju za komentář

Re: Kapitola 5 - část 1/3 Od: Gift - 22.08. 2021
Trvalo mi pekne dlouho, nez mi doslo, co s Harrym vlastne je. Moooc dlouho. :-/ No, alespon ted Dracovi nezbyde nic jineho, nez napochodovat do Harryho zivota. Tohle neni dobre a Harryho psychice to rozhodne nepomaha. Vlastne, kdyz nad tim tak premyslim... docela se bojim, jestli tato povidka dopadne dobre. Musi dopadnout dobre! Nadeje umira posledni. Moc dekuji, tato kapitola me efektivne vysokovala. :-)
Re: Kapitola 5 - část 1/3 Od: kakostka - 22.08. 2021
Tak mne nedoslo, co Harrymu je, krome urknuti. ze by byl posedlej? a divim se, ze se neptaj Snapa... ten urcite pozna, co se to deje... ta kapitola zacala celkem fajn a Dean ma pravdu kamaradi se neptaj, jestli uz ma holku...
Re: Kapitola 5 - část 1/3 Od: ladyF - 23.08. 2021
Moc děkuji za komentáře. Pro pochopení toho, co přesně se děje, je možné buď se vrátit k první kapitole, která ledacos napoví, anebo počkat na další dílky, tam se k tomu určitě taky vrátíme :) A nebojte, vypadá to sice hodně děsivě, ale povídku se špatným koncem bych si přece nevybrala, ne? :D

Prehľad článkov k tejto téme:

Geoviki: ( LadyF )28.11. 2021Dovětek: Harry Potter a Lamborghini ve zmijozelských barvách
Geoviki: ( LadyF )21.11. 2021Kapitola 9 – část 2/2
Geoviki: ( LadyF )14.11. 2021Kapitola 9 – část 1/2
Geoviki: ( LadyF )07.11. 2021Kapitola 8 - část 3/3
Geoviki: ( LadyF )31.10. 2021Kapitola 8 - část 2/3
Geoviki: ( LadyF )24.10. 2021Kapitola 8 - část 1/3
Geoviki: ( LadyF )17.10. 2021Kapitola 7 - část 3/3
Geoviki: ( LadyF )10.10. 2021Kapitola 7 - část 2/3
Geoviki: ( LadyF )03.10. 2021Kapitola 7 - část 1/3
Geoviki: ( LadyF )26.09. 2021Kapitola 6 - část 3/3
Geoviki: ( LadyF )19.09. 2021Kapitola 6 - část 2/3
Geoviki: ( LadyF )12.09. 2021Kapitola 6 - část 1/3
Geoviki: ( LadyF )05.09. 2021Kapitola 5 - část 3/3
Geoviki: ( LadyF )29.08. 2021Kapitola 5 - část 2/3
Geoviki: ( LadyF )22.08. 2021Kapitola 5 - část 1/3
Geoviki: ( LadyF )08.08. 2021Kapitola 4 - část 3/3
Geoviki: ( LadyF )02.08. 2021Kapitola 4 - část 2/3
Geoviki: ( LadyF )25.07. 2021Kapitola 4 - část 1/3
Geoviki: ( LadyF )18.07. 2021Kapitola 3 - část 3/3
Geoviki: ( LadyF )11.07. 2021Kapitola 3 - část 2/3
Geoviki: ( LadyF )04.07. 2021Kapitola 3 - část 1/3
Geoviki: ( LadyF )27.06. 2021Kapitola 2 - část 3/3
Geoviki: ( LadyF )20.06. 2021Kapitola 2 - část 2/3
Geoviki: ( LadyF )13.06. 2021Kapitola 2 - část 1/3
Geoviki: ( LadyF )06.06. 2021Kapitola 1 - část 3/3
Geoviki: ( LadyF )30.05. 2021Kapitola 1 - část 2/3
Geoviki: ( LadyF )23.05. 2021Kapitola 1 - část 1/3
. Úvod k poviedkam: ( LadyF )18.03. 2021Tisíc podob krásy - Úvod