Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Našlapuj zlehka

4. kapitola - část 1/2

Našlapuj zlehka
Vložené: Jacomo - 21.08. 2021 Téma: Našlapuj zlehka
Jacomo nám napísal:

Našlapuj zlehka


Autor: Dius Corvus

Překlad: Jacomo     Beta: Violeta   


Drama/Romantika
Preslash

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola čtvrtá - 1. část

 

Seděl pod stromem, četl si a chroupal jablko. Beton na dvorku sirotčince byl tvrdý, drsný a rozpálený, jak na něj celý den pražilo slunce. Pohnul se, aby smetl mravence, který se snažil vlézt do prasklého umělohmotného kelímku ležícího vedle něj, ale pak změnil názor a nechal ho pokračovat v cestě, balancovat na okraji a spadnout do tekutiny. Nahnul se a foukl, takže tekutina mravence pohltila. Bojoval jen chvíli, pak to vzdal.

„Ty!“ zazněl prázdným dvorkem hlas. Většina dětí už byla uvnitř a večeřela. Vzhlédl a spatřil vysokou, hubenou dívku s vlasy v barvě myší šedi, která vedla za ruku dívenku s jakýmsi uzlíčkem v náručí. „Zrůdo!“

Ušklíbl se, zavřel knihu a položil ji přední stranou na zem; to znemožní těm zbytečným mudlovským existencím zahlédnout, že si čte o pokročilém přeměňování. „Co je, Stantonová?“

„Co jsi udělal Amyině kočce?“ osopila se na něj ta hubená.

„Ach, drahoušku,“ protáhl s nádechem falešného zájmu. „Něco jí je?“

„Sklapni!“ křikla a namířila na něj obviňujícím prstem jako pistolí. „Nesnaž se zapírat. Viděly jsme, jak jsi ji krmil, a teď je jí špatně. Co jsi jí dal, ty zrůdo?“

Napřáhl ruku a odhodil ohryzek jablka do křoví. „Proč bych ti měl odpovídat? Vždyť jsem jenom zrůda.“ Zašklebil se a probodl ji pohledem. „A nechápu, proč tak vyvádíš. Děje se jenom to, že jed, který jsem jí dal, konečně působí.“

Druhá dívenka tlumeně vzlykla. Usmál se na ni a ona se zděšeně odvrátila. To ho přimělo usmívat se ještě víc. 

„Povím to Madam Nefridii!“ zaječela hubeňourka a vzteky jí zrudly tváře. „Za tohle tě pošle do vězení!“

S nevinným výrazem zvedl hlavu. „Pak se ovšem kočičí přítelkyně tvé drahé sestry protijedu jen tak nedočká.“

Dívenka vzhlédla, v očích jiskřičky naděje. Znovu se na ni ušklíbl a ona se strachy odvrátila. Uculil se, její úlek si vychutnával.

„Existuje protijed?“ zeptala se ta hubená podezřívavě.

„Samozřejmě, že ano,“ ušklíbl se. „Naneštěstí, protijed vyžaduje přísady, které tady určitě nedokážu získat, a výroba trvá měsíc. Obávám se, že tvůj mazlíček tolik času nemá.“ Nasadil afektovaný úsměv. „Což je škoda. Ale…“ pokračoval s falešným náznakem zamyšlení, když se hubeňourka zatvářila, že je připravená vraždit, „před návratem ze školy jsem vyrobil šest pilulek s protijedem.“

Při zmínce o škole dívka ohrnula ret, ale omezila se jen na poznámku: „Opravdu? Tak mi ten protijed dej. Hned.“

„S potěšením,“ kývl a ukázal na prasklý kelímek. „Vidíš ty věci, co v něm plavou? To jsou ty pilulky.“ Zvedl kelímek a pokračoval: „Do toho. Vem si je!“ Znovu se usmál a strčil jí kelímek do ruky. Uchopila ho váhavě, v očích měla stále hodně podezřívavosti.

„Mluvíš pravdu, zrůdo?“ ujišťovala se.

„Ty mi nevěříš?“ zeptal se s hraným rozhořčením v hlase. „Nikdy nelžu!“ A přísahám, že tohle si odpykáš, pomyslel si, srdce zachvácené jedovatými plameny nenávisti. Dívka mu věnovala poslední skeptický pohled, ale pak vylovila pilulku z kelímku.

„Je tam mravenec,“ vykřikla malá dívenka, když se podívala do kelímku. „A je mrtvý.“

„Hm, ano,“ pronesl konverzačně. „Protože jsem ty pilulky neponořil do vody. Je to arzén.“

Hubená dívka se zarazila. On však pokračoval lehkým tónem, jako kdyby si ničeho nevšiml. „Obávám se, že jsem se o tom zapomněl zmínit. Je to protijed, ale pokud bys té kočce jednu z pilulek dala, bude mít tvůj mazlíček bohužel ještě míň času než předtím.“

Hubeňourka se rozklepala a zasyčela: „Ty proklatá zrůdo.“

Přimhouřil oči. „Spočítej pilulky v kelímku,“ nařídil jí. Uposlechla ho, přestože jí oči stále přetékaly nedůvěrou. „Kolik jich tam je?“

„Pět,“ vyhrkla druhá.

„Ano, správně. Pět. Vyrobil jsem jich šest.“ Pocítil hluboké, zkažené uspokojení, protože v té koňské tváři znovu vykvetla naděje. Sáhl do kapsy a vytáhl malý zdeformovaný kousek. „Tohle je půlka poslední pilulky. Dej ji té své pitomé kočce. Bude moct žít další tři měsíce. Druhou půlku ti dám na konci prázdnin,“ ušklíbl se. „Ale kdo ví, možná ji ‘náhodou’ ztratím.“

Dívka ho probodla pohledem. „Ty zrůdo, ty, ty bastarde…“

Tato konkrétní urážka způsobila, že chlad v jeho nitru vzrostl. Plameny odporu zaburácely naplno: zaskřípal zuby a menší dívenka se slabým výkřikem utekla o kus dál. Pomalu vstal a hubeňourka nedobrovolně couvla. Na jejím dlouhém krku bylo vidět, jak nervózně polyká. Pak se usmál, skutečným úsměvem, a chladně si ty špinavé, nechutné mudly prohlížel. I kdyby si vytrhly srdce z hrudi, položily mu ho k  nohám a škemraly o milost, s potěšením by je rozdrtil patou a sledoval by, jak jejich krev stříká na beton a tmavými potůčky se vpíjí do špinavých trhlin…

 

Harry se náhle probudil, vytržený z noční můry nějakým třesením. Vymrštil se do vzpřímené polohy, švihl rukou v divokém oblouku a chraplavě seslal bezhůlkové Mdloby na tebe -

Cosi mu ztěžka dopadlo na hlavu.

Chytil se za čelo, před očima mu kroužily hvězdičky a mrkal ve snaze se zorientovat. Ležel na zádech, poté, co byl… sražen a… Znovu zamrkal a rozhlédl se kolem. Tmavé závěsy. Červený odstín stropních panelů. Chlad sklepení. Vzpomínka na to, co se stalo předtím, než ho pohltily sny. A na sen samotný.

Zachvěl se a pevně zavřel oči. Cítil se slabý a roztřesený a nebylo to jen tím, že ho něco uhodilo do hlavy. Sen byl tak skutečný, jako vzpomínka na něco, co kdysi prožil… Opřel se o lokty, pomalu se posadil a uvažoval, co ho to do té hlavy praštilo. „Lumos,“ zašeptal a místnost se postupně rozjasnila. Mžouráním zaostřil a uviděl, že Snapeova postel je prázdná a závěsy roztažené. Podíval se dolů na zem (hvězdičky se konečně rozplynuly) a spatřil druhého zmijozela rozplácnutého na podlaze. Ležel obličejem ke stropu a byl v bezvědomí.

Jejda, pomyslel si Harry roztřeseně. Soudě podle výrazného otoku Snapeova nosu musel hlavou narazit právě do něj, když se ho Snape snažil vzbudit…

Zamračil se. Jak to, že se Snape vzbudil? Uspávací kouzlo, které seslal, mělo být mnohem silnější… Harryho tvář se vyjasnila. Samozřejmě. Noční můra. To všechno vysvětlovalo: musel být během noci dost… hlučný, a pokud šlo o hlasitější projev než vyděšené mumlání, uspávací kouzlo se mohlo prolomit...

Lehl si zpět na postel, na cokoliv dalšího se cítil příliš vyčerpaný. Po dlouhou dobu nechal únavu, aby tupila hrany jeho vědomí, ale spánek mu přesto unikal. Otevřel oči a zahleděl se do tmavého baldachýnu. Nevyhraješ, Voldemorte! zavrčel. Ať už hraješ jakoukoliv hru, nevyhraješ. A možná, pomyslel si, je tohle ten důvod, proč jsem se tak cítil, když jsem vytáhl Zmijozelův klíč. Kvůli nějakému Voldemortovu triku.

Povzdechl si a dál smutně upíral oči do baldachýnu. Bolavé čelo trochu odvádělo pozornost od děsivé složitosti problému, který měl před sebou. Byl si jistý, že s tím má Voldemort něco společného, ale netušil přesně co. Bylo pravděpodobné, že na něj seslal poslední kouzlo, které ho odmrštilo zpět v čase a způsobilo určité vedlejší účinky, ale jaké přesně, a proč, jak? Bylo tu tolik záhad, tolik nezodpovězených otázek. Například ty sny a záchvěv síly – proč je necítil, jako by vzešly z cizího kouzla nebo vize? Proč je vnímal, jako by vycházely přímo z jeho nitra?

Otočil se na bok a roztřeseně se nadechl. Teď na to všechno nebude myslet. Bylo to příliš matoucí a věděl toho příliš málo. Zítra začne pracovat na zlomení Brumbálova sledovacího kouzla, pak otevře Kolébku a pak… bude odtamtud pokračovat dál…

Radši bych měl něco udělat se Snapem, uvědomil si opožděně. Téměř zapomněl, že jeho spolubydlící leží v bezvědomí na zemi mezi postelemi. Povzdechl si a znovu otevřel oči. Promnul si čelo, vrávoravě se vypotácel zpod deky a poklekl vedle Snapea. Pak na něj namířil hůlku a zamumlal: „Enervate.“

Snape otevřel kalné oči, zaostřil na Harryho a ihned se zamračil. Harrymu se podařilo zformovat křivý úsměv. „Ehm, promiň.“ Couvl, protože Snape se posadil a starostlivě si sáhl na nos. „Nedělej to,“ pospíšil si Harry. Snape se zamračil ještě víc. „Jen to zhoršíš, když si na něj budeš sahat. Nech mě, ať tě vyléčím.“

Snape se ušklíbl. Když promluvil, jeho hlas zněl značně tlumeně. „Modřiny jsou jedna věc, ale abych věřil, že dokážeš uzdravit zlomený nos – který, měl bych dodat, jsi mi ty sám zlomil…“

„Promiň,“ zopakoval Harry upřímně a našel v sobě tolik studu, že se začervenal, i když jen slabě. V té tmě to ale Snape stejně nejspíš nezahlédl. „Ale ty – jsem trochu paranoidní. A ty jsi mě probudil poněkud zprudka. Ještě jednou se omlouvám.“

Snapeův výraz se nezměnil. Harry si povzdechl a promnul si jizvu na levém rameni, ve které mu cukalo vždycky, když byl hodně unavený. „No tak. V mé bývalé škole jsem se učil lékouzelnictví. Vážně, docela mi to jde. Je to celkem užitečná dovednost, víš…“

„Tak sklapni a dělej!“ vyštěkl Snape rozzlobeně. Ignoroval Harryho pomocnou ruku, vyškrábal se na nohy a posadil se na svou postel.

„Jdu na to,“ pronesl Harry klidně a přesunul se ke Snapeovi, „ale léčebný proces je mnohem snazší jak magicky, tak fyzicky, když je pacient ochotný se léčit…“

„Výmluvy, výmluvy,“ ušklíbl se Snape tlumeným, monotónním hlasem.

„Nevěděl jsem, že máš takový zájem navštívit takhle po ránu Pomfreyovou,“ odsekl Harry poněkud ostřeji.

Snape zaťal čelist. „Chci od tebe jasnou odpověď,“ procedil mezi zuby a propaloval Harryho pohledem, „co chceš za to, že mi ‘pomáháš’, Froste?“

Harry mu ostrý pohled vrátil. „Zajímalo by mě,“ odpověděl chladně, „jestli tě vůbec napadlo, Snape, že nemusím mít žádné postranní úmysly?“

Snape zareagoval pošklebkem a pronesl co nejmrazivějším tónem: „Ať tě ani nenapadne si myslet, že obalamutíš.“

Harry vzdychl, uhnul očima a promnul si kořen nosu. Asi jsem od něj nemohl očekávat nic jiného, pomyslel si. Zatracený podezřívavý mizera. „Jen se tě snažím vyléčit, protože jsem ti svou tvrdou lebkou zlomil nos,“ pronesl nevýrazně, ale na Snapea se nepodíval. „Je opravdu tak těžké to přijmout? Ne, zapomeň, že jsem se ptal.“ Potřásl hlavou, aby zahnal ospalost. „Dobře, jak chceš. Jen – prosím, spolupracuj. Dovol mi přidat trochu světla…“

Harry švihl hůlkou ke krbu a plameny zesílily, ale Snapeova tvář zůstala nadále téměř ve stínu. Vůbec nepomáhá, pomyslel si Harry podrážděně, když si navzdory temnotě všiml, jak se Snape nahrbil.

„Je tu někde pochodeň?“ zeptal se spíš sám pro sebe. Rozhlédl se a vytáhl jednu z držáku na zdi mezi postelemi. „Nedělej to,“ nařídil ostře, protože Snapeovy prsty zase zamířily k nosu.

Když se jejich oči setkaly, Snape se tvářil naštvaně.

V tom si Harry uvědomil, jak blízko jsou u sebe. Cítil... Odvrátil se, ale všiml si, že Snape udělal totéž. Najednou si připadal méně ospalý.

Rukojeť pochodně byla vyrobena z jakéhosi tmavého dřeva a konec měl tvar kovového kalichu, který byl naplněný nějakým druhem lektvaru nebo oleje. Harry se upamatoval, že má na něj ukázat hůlkou, když mumlal: „Ince-

„Použij Candeo,“ přerušil ho Snape. Harry zmlkl a s hůlkou stále namířenou na pochodeň se na něj ohlédl. „Hoří pak rovnoměrně,“ vysvětlil Snape škrobeně, ale jeho hlas poprvé zcela postrádal jízlivost. Oči nechal sklopené. „Stejný pohyb hůlky jako u Incendia.“

„Aha,“ hlesl Harry překvapeně „Dobře.“ Ukázal hůlkou na pochodeň a pronesl: „Candeo.“ Zahřála se a začala hořet příjemným plamenem. „Jdeme na to,“ prohlásil. Kupodivu se cítil překvapivě příjemně. Poklekl vedle Snapea na matraci a namířil mu hůlkou na nos. „Jestli chceš, můžeš zavřít oči,“ poznamenal jemně, když si všiml, že mladík ztuhl.

Zmijozel odpověděl jen zamračením a Harry ke svému překvapení ucítil, jak mu koutky úst zvedá úsměv.

„Klídek,“ pronesl co nejpřívětivěji a poklepal hůlkou na Snapeův nos. „Sano.“ Otok zmizel a nos se vrátil, i když křečovitě, do svého normálního stavu. Snape si ho opatrně osahal a poté nakrčil a zkusmo nasál vzduch.

Harry se uchechtl a až po chvíli s údivem zaznamenal zvláštní pocit – veškeré zbytky ospalosti byly pryč. Protáhl se a přece jen si zívl. Snape k němu vyslal znechucený pohled, ale Harry v něm nezaznamenal žádnou zášť.

„Vrať se do postele, Froste,“ doporučil mu Snape, „a snaž se mě znovu nevzbudit.“

Harry okamžitě vystřízlivěl: „Byl jsem… hodně hlučný?“ Řekl jsem ze spaní něco?

Snape se zamračil. „Nijak zvlášť. Ale cítil jsem…  z tebe něco proudit.“

Harry zamrkal. „Aha.“ To zní dost neurčitě. Snape obvykle nebývá neurčitý. Zamračil se a uvažoval, jestli to divné cosi nemá něco společného s V- na to teď nemysli, nařídil si. Hlásek v hlavě mu odpověděl: A kdy na to chceš myslet? Zavřel oči a trochu rozpačitě navrhl: „Jestli chceš, můžu seslat tišící kouzla.“

Snape podrážděně trhl rameny a zavrtal se do přikrývek. „Říkal jsem ti, nebyl jsi nijak hlučný. Vycházelo z tebe něco jiného, co mě probudilo.“

Harry pomalu přikývl. „Dobře.“ Pak, po krátkém tichu rušeném jen praskáním v krbu, řekl: „Díky. Za probuzení.“ Krátká pauza. Snape se otočil a zabručel odpověď.

Harry si povzdechl a vyslal zmijozelovým směrem pobavený úsměv. Poté uhasil pochodeň a zašeptal: „Tempus.“ Bylo šest hodin ráno. Asi dokážu fungovat po čtyřech hodinách spánku, pomyslel si. Každopádně pochybuju, že bych ještě usnul, i kdybych se snažil. Potichu se oblékl a opustil pokoj. Snape na to nic neřekl.

***

Brumbálovo sledovací kouzlo rozluštil nad třetí klobáskou. Být na snídani první znamenalo jisté výhody: měl pro sebe celou síň, ponořenou v ospalé šedi ranního světla, a nic ho nerušilo při přemýšlení.

Věděl, že nemůže to kouzlo jednoduše zrušit, ačkoliv by to zvládl: Albus by si jeho nepřítomnosti všiml a všechno by šlo rychle do háje. Ani ho nemohl dočasně vyřadit; i toho by si Albus mohl všimnout. Ale možná by mohl kouzlo přenést na něco jiného, na nějakou kotvu, která by zůstala v ložnici, když se bude v noci potulovat po hradě, aby získal další klíče Zakladatelů…

V tu chvíli si víc než kdy jindy přál, aby měl přístup do Kolébky. Nikdy dřív kouzlo nepřesouval a ani nevěděl, jestli je to možné.

Asi ničemu neublíží, když to zkusím, pomyslel si. Po snídani se vydal na procházku k jezeru (knihovna ještě nebyla otevřená) a seslal slabé sledovací kouzlo na kámen. Pak se ho pokusil přesunout z kamene na strom, ale naprosto selhal.

Hm, řekl si, když se sledovací kouzlo rychle rozpadlo. Možná se to procvičováním zlepší. Nebo mám možná špatnou techniku. Zopakoval kouzlo a se zaťatými zuby ho zvedl z kamene… a jen sledoval, jak se rozplývá a rozpadá na malé střípky magie.

O hodinu později byl unavený a otrávený. Dokonce i když položil kámen přímo vedle stromu, nedokázal kouzlo přenést. Jakmile ho zvedl z kamene a snažil se ho připojit ke stromu, kouzlo se ihned rozplynulo; když ho sňal ze stromu ve snaze vložit ho na kámen, rozpadlo se ještě rychleji. Zatracená magie, zaklel a vzdychl, oči upřené na kámen, který držel v ruce.

Svižným, silným hodem ho mrštil přes jezero a díval se, jak přelétá nad zrcadlovým povrchem a mizí v mlžném oparu. Přivřel oči a představil si, jak on sám proplouvá mlhou a nechává všechny své problémy na břehu.

Možná bude v knihovně něco, co mi pomůže, pomyslel si vyrovnaně, otočil se na patě a vydal se zpátky do hradu. Na okamžik zaváhal a pak změnil směr, protože se rozhodl vejít postranním vchodem místo hlavního, kterým předtím hrad opustil. Neměl náladu na lidi, nechtěl, aby zničili jeho vzácný okamžik duševního klidu.

Otevřel malé dřevěné dveře, vklouzl dovnitř a vydal se po chodbě do útrob hradu. Během šesti měsíců po svém dvouapůlletém uvěznění v Kolébce nikdy nikam nešel, ani se s nikým nesetkal bez své zářivé „nebelvírské“ masky. Nasazoval si ji na obličej zcela automaticky a bylo mu z ní špatně. Když se ocitl sám, tak ji samozřejmě nepotřeboval, ale tehdy vnímal samotu mnohem syrověji. Často to vedlo k utrápeným myšlenkám, díky kterým se cítil ještě hůř.

Aspoň, že Albus dokázal tu hroznou masku prohlédnout, i když jsem ji ani před ním nikdy nesundal, pomyslel si Harry. Zastavil se, protože ho zasáhla nečekaná myšlenka: Nebo Snape. Určitě taky viděl za ni. I tehdy. A teď… Vykročil znovu k Velké síni a vzpomínal na Snapea se zobákem plameňáka i na Snapea na podlaze s nosem o velikosti kiwi, a ke svému překvapení ucítil, jak se mu koutky úst stáčejí do úsměvu…

„... znovu před celou školou, Srabusi?“

Prudce se zastavil. A je po vzácném okamžiku klidu, pomyslel si mrzutě a zahnul za roh s tupou bolestí v srdci.

S tasenými hůlkami tam stáli Sirius Black a James Potter a ušklíbali se. Proti nim na opačné straně chodby zatínal zuby Severus Snape jako zvíře zahnané do kouta a tváře mu plály cihlovou červení. Harry si všiml, že jeho svrchní hábit leží na podlaze a má tudíž na sobě jen tenkou, příliš malou šedou košili a ošoupané šedé kalhoty, ve kterých vypadá jako čáp.

„Věděl jsem, že jsi chudý, ale fakt ti tvoje matka nemohla dát něco lepšího?“ posmíval se mu Black. Opatrně se držel za rudý šrám na pravém předloktí, ale jinak vypadal v pořádku.

Harry zaznamenal, jak Snape ztuhl, a vybavily se mu záblesky vzpomínek: na Snapea coby vyděšeného malého chlapce, který se krčil před otcem soptícím vzteky, a na bezmocně plačící ženu, jeho matku -

Snapeovy oči vražedně zaplály a ruka s hůlkou se roztřásla -

EXPELLIARMUS!“ zvolal Harry. Tři hůlky prolétly vzduchem do jeho nastavené dlaně.

„Froste!“ vyštěkl Black do ohromeného ticha. „Vrať nám je!“

Harry ho ignoroval a obrátil se na Jamese Pottera, který vypadal, že je připravený rozsekat ho kletbami na cucky. „Pottere,“ pronesl ledově, „možná se pletu, ale nejsi náhodou primus?“

Velice se mu ulevilo, když James okamžitě ztratil rozzlobený výraz a začal se provinile kroutit. Tak přece se aspoň trochu polepšil, pomyslel si suše.

„Ano, James je primus,“ ušklíbl se Sirius Black samolibě, „a může vám udělit trest a vzít vaší špinavé koleji body. A teď sem dej -“

„Samozřejmě,“ přerušil ho Harry a zároveň nedokázal odolat nutkání otáčet hůlkou, o které věděl, že patří Siriusovi. „Ale nebyl jsem si vědom, že součástí primusových povinností je také používat magii na chodbách k útoku na jiné studenty.“

Blacka to na okamžik vyvedlo z konceptu. „Jenže – ty jsi napadl nás,“ prohlásil vítězoslavně. „A Srabus napadl mě. Hele,“ zvedl pravou ruku a ukázal na rudý šrám, který se mu táhl od zápěstí až k lokti.

„Siriusi, má recht,“ poznamenal James Potter pomalu. „Já… vrať nám hůlky a my neřekneme, že jste nás na chodbě napadli.“

„Jamesi, to nemyslíš vážně! Je to – je to budoucí Smrtijed! A co teprve Srabus -“

„Vím,“ odsekl Potter, „ale má pravdu -“

„To rozhodně mám,“ potvrdil chladně Harry. Hodil hůlky jejich pobertovským majitelům. „Možná dostanu trest a bude stržena spousta bodů, ale ty můžeš přijít o post primuse a nepochybuju, že Evansová by s tímhle tady nesouhlasila.“

Potter začal okamžitě prskat: „Ty – Lily z toho vynech!“

„Tak Lily, jo?“ ušklíbl se Harry. Black s obličejem svraštělým vztekem zvedl hůlku a byl připravený ji použít, ale Potter po něm skočil a zadržel ho.

„Jdeme,“ zabručel, střelil posledním pohledem po Harrym a táhl Blacka pryč. Když zmizeli za rohem, rozhostilo se ticho, rušené pouze šumem vzdálených hlasů.

Harry si povzdechl a otočil se. V hlavě měl zmatek. Zasahoval do dění, přestože si řekl – přestože zákony času diktovaly – že by neměl. Část v něm křičela, že je hloupé, nezodpovědné a vyčerpávající stavět se do cesty tomu, co už se stalo, co je nevyhnutelné. Ale nějaká jeho tvrdohlavá část to odmítla poslouchat a navíc, co udělal, to už se nedalo vzít zpátky. Věděl, že nepřinutil Snapea a svého otce, aby se skamarádili; odrazilo by se to v jeho minulosti. Ne, neudělal nic „špatně“ – ve skutečnosti mohl všechno udělat jenom „správně“ – protože už se to stalo. A navíc, pomyslel si plný podráždění, zlosti a jakési vzdálené bolesti, neexistuje možnost, že bych tu jen tak seděl a nechal je, ať ze sebe dělají osly. S těmito neochvějnými argumenty vyhnal bouři pochybností z hlavy a podíval se na Snapea.

Zmijozel se zády opíral o zeď chodby, a když zaznamenal Harryho pohled, sklopil oči k podlaze. Harry si letmo vzpomněl na dnešní ráno, na to, jak mrzutému Snapeovi v chatrné noční košili uzdravil nos, na uchechtnutí, když Snape opatrně nasál vzduch.

„Tvůj hábit…“ nadhodil Harry váhavě. Snape dál civěl na zem, ruce pevně připažené k tělu. Tiskl se ke zdi a světlo z okna, které ho ozařovalo, umožnilo Harrymu mnohem jasněji vidět na jeho kostnatých pažích vybledlé žluté podlitiny.

„Mrzí mě, co ti udělali,“ řekl Harry.

Snape k němu vzhlédl se zlobou v očích. „Mrzí?“ vyplivl. „Ty se nemáš za co omlouvat. Nemůžeš za to, jak se chovají.“

„Nechci tě litovat,“ odpověděl Harry tiše. Snape ho probodl divokým, nevěřícím pohledem. Harry mu ho zpříma vracel tak dlouho, až napětí ve Snapeových ramenou prudce povolilo a on opět sklopil oči k zemi.

Harry pocítil podivné nutkání natáhnout ruku a dotknout se zmijozelovy paže nebo sinalé tváře, ale ten pocit zmizel stejně rychle, jako se objevil, a jediné, co zůstalo, byl krátký okamžik zmatenosti. Mrkl na hromadu hadrů na podlaze a nakrčil nos. „Neznám žádné kouzlo, které by to umělo opravit, ale můžeš si půjčit jeden z mých hábitů.“

„Nestojím o tvou charitu,“ zavrčel Snape přes zaťaté zuby a znovu vzhlédl. Oči se mu leskly.

„Navrhuju protislužbu,“ odpověděl Harry mírně. Snape se okamžitě zarazil. „Lahvičku s lektvarem bezesného spánku za každý týden, kdy použiješ můj hábit.“

„Neposmívej se mi, Froste,“ odsekl Snape zuřivě a v očích mu krátce probleskla bolest.

„Posmívat se? Ale já tě ujišťuju -“

„Nic takového jako lektvar bezesného spánku neexistuje a ty to víš, Froste!“ zavrčel Snape. „Sny jsou nezbytné pro magickou rovnováhu; vynucený spánek beze snů může způsobit, že člověk zešílí nebo se zabije.“

Harry zamrkal. „Aha. Já… to jsem nevěděl. Fakt nejsem… ohledně lektvarů v obraze. Myslel jsem – to je jedno.“ Jak jsem měl vědět, že bezesný spánek je tak čerstvý vynález? Snape znovu civěl na zem. „Neposmíval jsem se ti. P-promiň.“ Harryho slova odezněla do ztracena. Snape vzhlédl a Harrymu se ulevilo, že už nemá ten svůj smrtící výraz (zase). „Něco vymyslím,“ řekl nakonec, „jako protislužbu. Ehm. Můžeš chodit? Ublížili ti nějak?“

„Ne,“ zamumlal Snape a zkřivil rty. „Jen mě chtěli… odstrojit.“

„A předpokládám, že jsi je ničím neprovokoval?“

Snape znovu rozzlobeně otevřel pusu a Harry rychle vyhrkl: „Zapomeň, že jsem to řekl.“ Prozatím. „Můžeš chodit?“

„Samozřejmě, že můžu!“ zavrčel Snape rozhořčeně.

„Dobře.“ Harry vytáhl hůlku a namířil ji na Snapea. „Obscuro1). Ať se vyhneme nějakým komentářům.“ Snapeova nyní již neviditelná  pusa se s klapnutím zavřela. Harry se ušklíbl: „Tak jdeme. Za deset minut mám formule a hodlám přijít včas.“

Snape se zamračil, ale nehádal se a následoval ho do sklepení.

***


Poznámky k překladu:

1) kouzlo Obscuro – z angl. obscure = skrýt, zahalit, zatemnit; zde nijak nesouvisí s pojmem obscurus z filmů o fantastických zvířatech – ty v době napsání povídky ještě nejspíš neexistovaly ani jako nápad

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Re: 4. kapitola - část 1/2 (Hodnotenie: 1)
Od: Aeidaill - 22.03. 2023
| |
Pobertové, pobertové. Trochu se bojím o Harryho, co mu ty sny způsobí.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: avisavis - 23.07. 2023
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: lea16 - 05.09. 2023
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Libbi - 28.12. 2023
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Re: 4. kapitola - část 1/2 (Hodnotenie: 1)
Od: Elizabeth333125 - 13.01. 2024
|
Bože ako ja neznášam Poberty .. .Nechápem ako si Lily mhola vziať takého osla :D Každou poviedkou, ktorú prečítam nechápem ako mohol Harryho otec šikanovať Snapea a určite aj iných. Brrrr.. neznášam takých grázlov. Ešteže tam Snape má Harryho.
Väčšinou čítam poviedky kde je Harry ten nevinný a bezbranný ako napríklad Elysejský klíč a toto je celkom príjemná zmena.
Ďakujem za preklad.

Archivované komentáre


Re: 4. kapitola - část 1/2 Od: Lupina - 07.06. 2022
Tak mě napadlo něco hrozného. Kvůli úvodu. Co když se Harry pomalu mění na Voldemorta, tedy Voldemort třeba převezme velení? To ty sny / vzpomínky. Harry se sice nemusí učit, ale pořád má co dělat. Hlavně aby se dostal do komnaty. Pobertové se opět ukázali ve vší své slávě, ale Brumbál tady dlouho nesmrděl... Děkuji, Jacomo.

Re: 4. kapitola - část 1/2 Od: Claire - 26.08. 2021
Bože, Harry se snad nikdy normálně nevyspí. Každá další noční můra mi přijde hnusnější než předchozí... Severus by se měl posnažit a něco pro něj vymyslet a namíchat - když pro nic jiného, tak na revanš za neustálé zachraňování z krutých žertíků Pobertů a opravování pochroumané tělesné schránky. Dobrá zpráva - sledovací kouzlo rozluštěno, ale ještě kus cesty zbývá, než se povede ho nepozorovaně a bezpečně ukotvit na něco jiného (co třeba paní Norisová? Ačkoliv je sporné, jestli by vydržela spát celou noc ve zmijozelské ložnici. :-D ) Děkuji za kapitolu.

Re: 4. kapitola - část 1/2 Od: sisi - 23.08. 2021
Pobertové byli pořádný svině, když uměli napadnout spolužáka na chodbě školy pouze ve dvou, ne jeden na jednoho. To by asi neměli šanci. Naštěstí byl Harry poblíž a zasáhl. To se povedlo. Moc děkuji za překlad, jsem ráda za Harryho rytířské chování.

Re: 4. kapitola - část 1/2 Od: lenus - 21.08. 2021
Musela som si prečítať poviedku od začiatku a zaujala, zase originálne niečo :) Nerada vidím, akými boli poberti hajzlami…zvlášť keď človek číta dluh času kde sú síce s chybami ale sympatickí… tu vôbec, zvlášť Sirius. A snape… darmo, s jeho životom asi inak reagovať nemôže, snáď sa s Harrym zmení :) ďakujem za preklad!

Re: 4. kapitola - část 1/2 Od: denice - 21.08. 2021
Tak jsem si říkala, co přijde po skvělé Pavučině - a je tu neméně skvělé Našlapuj zlehka! Harryho sen je tedy šílené psycho, ale pak přijde léčení Severusova nosu a jeho komentáře. Jsem tak moc ráda, že má někoho, kdo se k němu chová laskavě, vlídnosti si asi moc neužil, chudák děcko, tak Harrymu nevěří.. Sirius je vybraně hnusný, aspoň Jamesovi už začíná docházet, že má jistou zodpovědnost. Díky.

Re: 4. kapitola - část 1/2 Od: prodavacka - 21.08. 2021
Ahoj, pěkně se to rozjíždí, bude pokračování už brzo?

Re: 4. kapitola - část 1/2 Od: Gift - 21.08. 2021
Priznavam, ze jsem se nejdriv musela zorientovat v povidce. Banner se mi hned vybavil, ale zbytek mi bohuzel vysumel na chvili z hlavy. Strasne nerada takoveho Snapa ctu. :-( Vim, ze je to velmi realne a vlastne jsem podobnych deti zazila docela hodne, ale vzdy je mi z toho uzko. Nejhorsi je, ze se v tomto smeru historie vzdy tak nejak opakuje. Dekuji, jsem rada, ze je povidka zpet! :-)

Prehľad článkov k tejto téme:

Dius Corvus: ( Jacomo )08.07. 2023Epilog - část 4/4 (závěr)
Dius Corvus: ( Jacomo )01.07. 2023Epilog - část 3/4
Dius Corvus: ( Jacomo )10.06. 2023Epilog - část 2/4
Dius Corvus: ( Jacomo )03.06. 2023Epilog - část 1/4
Dius Corvus: ( Jacomo )27.05. 202319. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )04.04. 202319. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )25.03. 202318. kapitola
Dius Corvus: ( Jacomo )11.03. 202317. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )04.03. 202317. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )28.02. 202316. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )21.02. 202316. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )11.02. 202315. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )04.02. 202315. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )28.01. 202314. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )21.01. 202314. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )14.01. 202313. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )07.01. 202313. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )24.11. 202212. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )01.11. 202212. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )25.10. 202211. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )18.10. 202211. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )11.10. 202210. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )20.09. 202210. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )13.09. 20229. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )30.08. 20229. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )19.07. 20228. kapitola - část 3/3
Dius Corvus: ( Jacomo )12.07. 20228. kapitola - část 2/3
Dius Corvus: ( Jacomo )05.07. 20228. kapitola - část 1/3
Dius Corvus: ( Jacomo )28.06. 20227. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )21.06. 20227. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )14.06. 20226. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )07.06. 20226. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )27.11. 20215. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )02.10. 20215. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )28.08. 20214. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )21.08. 20214. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )06.02. 20213. kapitola
Dius Corvus: ( Jacomo )21.04. 20182. kapitola
Dius Corvus: ( Jacomo )17.02. 20181. kapitola
Dius Corvus: ( Jacomo )20.01. 2018Prolog
. Úvod k poviedkam: ( Jacomo )22.07. 2017Našlapuj zlehka - úvod