archiv.hpkizi.sk
Kapitola 4 - část 1/3
Tisíc podob krásy
Vložené: LadyF - 25.07. 2021
Téma: Tisíc podob krásy

Tisíc podob krásy

Originál: https://archiveofourown.org/works/550545/chapters/980826

Autor: Geoviki                Překlad: LadyF             Beta: Violeta  



Počúvať

Kapitola 4 – část 1/3

Sharing the same cold cell, betrayer and betrayed,
an island with two frightened castaways.

Sedí spolu v chladné cele, zrazený se zrádcem,
jako dva vyděšení vyvrženci na opuštěném ostrově.

Warsaw 1943 (I Never Betrayed The Revolution) – Johnny Clegg

. . . . . . . .

Dean si našel prvotřídní bejvák. Tedy, prvotřídní bylo možná poněkud přehnané, ale pokoj, který hodlal proměnit v ateliér – ten prvotřídní teda byl.

Byt byl v zapadlé ulici mudlovského Londýna. Ne že by měl něco proti Příčné ulici, ale kouzelnická část Londýna nebyla dostatečně velká, aby v ní bylo místo pro každého, kdo zde chtěl bydlet. Navíc byl na opačné straně Děravého kotle mnohem nižší nájem, ačkoli i tak ho bude stát velkou část úspor. Ve Velkém Londýně také bydlela většina jeho přátel a sžívali se s mudly – říkali tomu domorodčení.

Navrch doufal, že se prosadí na mudlovské londýnské umělecké scéně, takže nekouzelnickou adresu vlastně potřeboval ke svému živobytí.

Přemluvil Seamuse, aby mu pomohl se stěhováním. Ne že by měli v plánu tahat těžké věci – potřeboval Seamuse hlavně proto, aby dával pozor, zatímco on bude diskrétně levitovat svůj nábytek a krabice s věcmi do nového bytu.

„Myslíš, že můžu seslat Repellentus?“ zeptal se Seamuse, když oba vykoukli z půjčeného náklaďáku na mokrou ulici. „Nechci, aby mi všechno zmoklo. Proč musí zrovna dneska pršet?“

Seamus přikývl. „Určitě je to v cajku. Nemyslím si, že na nás někdo na cestě ke dveřím bude civět. Všichni se budou bát, abychom je nepožádali o pomoc.“

Dean také přikývl a seslal na obsah náklaďáku vodu odpuzující kouzlo. „Škoda, že ho nemůžeme seslat i na sebe. To už by vypadalo podezřele – dva úplně suší týpci uprostřed slejváku.“

Nenesli, nýbrž nadnášeli krabice přes chodník směrem k budově. V chodbě domu se potulovalo několik nových sousedů, a tak se museli aspoň tvářit, že vše dělají po mudlovsku. V uplynulých letech se v předstíraném stěhování zdokonalili – Dean se snažil spočítat, kolikrát se od války oba dva v součtu stěhovali. Došel k číslu sedm nebo osm. Naposledy, když se Seamusovi konečně podařilo ukecat svoji snoubenku, aby si našli společné bydlení. Na oplátku musel slíbit, že určí pevné datum svatby, takže momentálně šílel z velkolepých příprav na den D.

„Už si Lydia vybrala pozvánky?“ zeptal se zdvořile.

„Po třech návštěvách tiskárny ano, konečně,“ zahuhlal Seamus zpod peřin, které nesl. „Jestli se někdy rozhodneš oženit, Deane, uteč do Las Vegas.“

„Proč to neuděláš?“

Seamus se zasmál. „Protože na to jsem si vybral špatnou rodinu, kam se přiženit. Lydiina máma by nás přerazila, kdybychom neměli svatbu v kostele.“

„Stejně vás zabije, až se dozví, že spolu bydlíte.“

Seamus se rychle pokřižoval a nechal peřiny viset ve vzduchu. „Neříkej to nahlas. Jestli se to někdy dozví, budu se modlit za milosrdnou smrt.“

Dean ho popostrčil, aby neblokoval dveře do jeho nového bytu. „Tak proč to riskuješ?“

„Protože ona za to stojí, kámo.“ Zarazil se uprostřed kroku. „Ty vole, Deane, co je to za kamrlík? Kam to mám dát?“

„Do ložnice. Támhle.“

Seamus lůžkoviny bez otálení nechal žuchnout na zem. „Jak se má ta tvoje holčina? Debby? Dana?“

Dean zakoulel očima. Seamus se vyptával na jeho milostný život pokaždé, když se viděli. „Daria. Už se nevídáme.“

„Ty Casanovo! Neznám nikoho, kdo měl tolik holek. Tak povídej, co bylo špatně s touhle?“

„Nic.“

Seamus se na něho zamračil a Dean se připravil na podivnou přestřelku otázek a odpovědí. „Byla sexy?“

„Ano.“

„Takže mudla?“ Tím myslel: Ví o válce?

„Ne, ale Američanka.“ Ví, ale nebojovala v ní.

„Deane, kdy se konečně poučíš? To je přesně důvod, proč se k sobě s Lydií tolik hodíme. Můžeme spolu mluvit o tom, co jsme prožili. Na prvním rande jsme si vyprávěli, kde jsme byli během poslední bitvy. To je zaručený způsob, jak prolomit ledy.“

Deana rázem přešla chuť snažit se udržet uvolněnou atmosféru a zaplavil ho pocit viny, který cítil pokaždé, když se viděl se svým nejlepším kamarádem. Seamus se přes válečné zážitky dokázal přenést, protože mu odebrali nejhorší vzpomínku. Kdyby věděl, co se doopravdy stalo, zaručeně by tady s Deanem nebyl.

Už asi po tisící litoval, že si z noci, kdy je zajali, pamatuje jen útržky. Nedokázal se rozhodnout, co bylo horší – to, co si pamatoval, nebo to, co si jen domýšlel, neboť o skutečné vzpomínky přišel. Každou noc si v hlavě znovu a znovu přehrával, co se stalo, a slyšel sám sebe vyslovit slova, která Seamuse odsoudila k smrti po jeho boku. Následně trýznil sám sebe vinou za možné zločiny, na které si nevzpomínal – čeho dalšího se dopustil, aby zradil svého nejlepšího přítele?

A jak se jim podařilo utéct?

Seamus pořád tlachal o ženských: „…najít někoho, s kým máš něco společného.“

„Hele, vůbec se mi o tom nechce mluvit,“ vyhrkl příkřeji, než zamýšlel.

Podle ublíženého pohledu v očích kamaráda poznal, že to přehnal, ale už to nemohl vzít zpět. „Víš, Deane, kdysi jsme spolu dokázali mluvit o čemkoli. Jako nejlepší kámoši, pamatuješ?“

Dean se pokoušel ignorovat nepřeklenutelnou propast, která se mezi nimi prohlubovala. „Mrzí mě to.“ A skutečně tomu tak bylo. Navždy ho to bude mrzet, ale nedokázal Seamusovi přiznat proč.

„To nic,“ odpověděl Seamus, ale byl nezvykle tichý.

„Jdeme na další várku?“

„Jasně.“

Dean čekal, že Seamus jako vždy odpoví něco vtipného, bude trefně glosovat situaci nebo utrousí kousavou poznámku, aby mezi nimi uvolnil napětí. Jenže mlčel.


Two dozen other stupid reasons why we should suffer for this,
Don't bother trying to explain them,
just hold my hand while I come to a decision on it.


Máš tucty hloupých výmluv, proč bychom za to měli platit.
Nesnaž se mi je všechny vysvětlit
a jen mě drž za ruku, dokud se nerozhodnu.

Save It For Later – English Beat

. . . . . . . .

Draco s hrůzou proklínal důvod, který ho zavedl zrovna dnes do Příčné ulice – chodníky byly plné dětí, puberťáků a rodin na každoročním výletu za nákupy těsně před začátkem školního roku v Bradavicích. Snažil se potlačit silné vzpomínky na nadšení, s nímž kdysi sám nakupoval školní pomůcky, vzrušení, když cítil vůni nových knih z Krucánků a Kaňourů, dobroty, které mu matka kupovala v místní cukrárně, a pohodlí, když se oblékl do nového kvalitního hábitu, šitého přímo na míru.

Jeho přítomnost se neobešla bez povšimnutí. Vysloužil si ostražité pohledy od starších studentů, mladší na něho zírali s ústy dokořán a rodiče rychle popadali své ratolesti za ruce, aby si je přitáhli blíže k tělu a dostali je co nejdál ze spárů samotného ďábla. Nepotřeboval číst Denního věštce, aby si domyslel, co se kouzelníkům odehrávalo v hlavě – Draco Malfoy byl zkrátka někdo, s kým jste se nechtěli potkat.

Natolik ho to rozlítilo, že se málem přemístil zpátky na Manor s tím, že se vrátí jindy, ale nutně potřeboval něco zařídit. A tak pokračoval v cestě s hlavou vztyčenou a dav před ním ustupoval, jako by přítomní kouzelníci byli jeho poddaní a snažili se klidit z cesty svému krutovládci. S nikým nenavázal oční kontakt.

Jako první zamířil ke Gringottovým. Dveře slavného skřetího finančního institutu se při jeho příchodu otevřely dříve, než stačil sáhnout na kliku. Uvnitř ho přivítali a odvedli veřejnou vstupní halou do luxusně vybavené místnosti, kde ho uctivě pozdravil rodinný bankéř Royashk.

Taková uctivost se dala koupit jedině za obrovský balík peněz.

Trochu se uvolnil. Pokud měl být upřímný, nebyl si svým bohatstvím doteď jistý. Spoléhal na to, že má jakožto jediný dědic své matky plný nárok na majetek rodiny Blacků. Otázkou však bylo, co s miliony rodu Malfoyů – z právního hlediska byla tato záležitost stále nedořešená.

Royashk byl ohledně majetku Malfoyů stejně rozpačitý a opatrný jako on.

„Pane Malfoyi, důkladně jsme zvážili vaši žádost, ale bohužel nejsme schopni zaujmout jasné stanovisko. Kouzelničtí advokáti si s touto problematikou zatím neví rady.“

Pochopitelně – právně vzato byl Lucius stále naživu. Nepřekvapilo ho, že to má legální důsledky. Odpověděl stejně formálně jako bankéř.

„Mám domluvenou schůzku se svým advokátem, jakmile zde skončíme.“

„Samozřejmě,“ odvětil skřet. Elegantním, promyšleným pohybem obkroužil ukazováčkem všechny prsteny, jež zdobily jeho ruku. Draco ho bedlivě pozoroval, neboť si byl vědom, že jedná s extrémně vypočítavým tvorem.

Royashk pokračoval. „Pokud budete cokoli potřebovat, jsou vám plně k dispozici účty Blackových. Z toho důvodu, dokud nevznikne událost, která by vyžadovala sáhnout do hlubších zdrojů, banka Gringottových raději prozatím účty Malfoyových zmrazí. Ovšem v případě, že je budete potřebovat, se na nás neváhejte obrátit. Rádi naše rozhodnutí přehodnotíme.“

Draco s přikývnutím přijal vyjádření. Gringottovi s ním jednali v rukavičkách – samozřejmě si nemohli dovolit ho příliš rozhněvat pro případ, že jednou zdědí svoje jmění. Na druhou stranu museli vzít také v potaz názor ministerstva, které již učinilo první pokus nárokovat si peníze jeho otce. Nikterak ho nepřekvapilo, že se pomstychtiví ministerští úředníci nechtěli spokojit s mozkomořím polibkem. Rozhodně ne v případě, kdy měli téměř na dosah takové lákadlo jako majetek Malfoyů.

Vyřídil veškeré nezbytné úkony, aby převedl všechny účty Blackových na své jméno, a brzy se ocitl zpět na prosluněné ulici před bankou Gringottových. Zhluboka se nadechl a pomalu vydechl. Během návštěvy v bance byl mnohem napjatější, než si uvědomoval, a sluníčko a čerstvý vzduch mu znatelně vylepšily náladu. Najednou si všiml smělé dívky, zřejmě studentky sedmého ročníku, která na něj upřeně a vyzývavě hleděla. Ach, touha po pozornosti bad boye, pomyslel si v duchu a skrytě se usmál. Promiň, drahoušku, nejsi můj typ, pokračoval pobaveně, nemáš náhodou staršího bráchu?

Vydal se ulicí k advokátní kanceláři Redmund, Hall a Strongfellows. Když procházel kolem nejnovějších modelů košťat vystavených ve výloze Prvotřídních potřeb pro famfrpál, musel se zastavit a důkladně si je prohlédnout. U Merlina, opravdu to bylo jen před pár lety, co tady stál s nosem připláclým k oknu stejně jako tihle studentíci? Najednou si připadal mnohem starší, než opravdu byl.

Lysander Redmund, seniorní partner v advokátní kanceláři, si pro připravovanou právní bitvu pozval na pomoc posily. Draco dva další kouzelníky v místnosti, jež mu byli představeni jako Fontinelle Greenová a William Wolcott, viděl poprvé.

„Ministerstvo nám dnes poslalo oficiální oznámení o záměru zkonfiskovat majetek Malfoyových,“ začal Redmund.

Ačkoli ho jeho právní zástupce varoval, že se to může stát, stále nemohl věřit vlastním uším. „Zmrdi,“ zamumlal a měl na jazyku daleko víc sprostých nadávek, ale nač plýtvat dechem? V této místnosti stáli všichni přítomní kouzelníci pro změnu na jeho straně.

Promluvila Fontinelle Greenová, drobná žena s mikádem v nejlepších letech – doufal, že nabitých bohatými profesními zkušenostmi. „Pane Malfoyi, právní status obětí mozkomorova polibku je stále nejednoznačný. Obzvláště ve vašem případě vyvstává vážná otázka: Máte v tuto chvíli nárok převzít svoje dědictví?“

Poznal, že se snaží objektivně shrnout fakta a zároveň co nejvíc šetřit jeho city, a upřímně ho dojalo, že na něj bere ohled. Skutečná otázka byla mnohem surovější: Je Lucius Malfoy stále naživu, nebo ho lze z praktického a právního hlediska považovat za mrtvého?

Dále pokračovala: „Pravdou je, že ehm, spolupráce ministerstva s mozkomory je teprve v rozkvětu a vzniká tím právní vakuum. Dovedu si představit, že jste to již zažil na vlastní kůži po soudním procesu vašeho otce.“

Nepochybně. Stále měl silnou pachuť v ústech. Ministerstvu touha přivést před soud co nejdříve všechny smrtijedy a zavést novou formu ne zcela smrtelného rozsudku – nebylo v tom ostatně cosi poetického, nechat je polibkem uvést do stavu nevědomí? – přinesla řadu problémů. V prvé řadě, prázdné tělesné schránky odsouzených nešťastníků musely někde dožít. Ovšem po několika velmi poučných a psychicky náročných rodinných shledáních měli jejich pozůstalí přísně zakázáno oběti polibku ještě někdy spatřit. Stále bylo nutné zabezpečit jejich životní potřeby – stravu, ubytování, základní péči – a v očích veřejnosti by bylo příliš barbarské, kdyby je takzvaná strana dobra jen tak někde odložila a nechala chcípnout hlady. Nedělalo by jim to dobrou reklamu. A tak je ministerstvo zašilo do zařízení poblíž Bathu v malém kouzelnickém městečku jménem Wellow – sejde z očí, sejde z mysli.

Draco se donutil vrátit pozornost Wolcottovi, který právě vyjmenovával seznam všeho, co chce ministerstvo zabavit. „Účty v bance Gringottových, pochopitelně. Nemovitosti v Sussexu a zahraničí, apartmá v Londýně, sklady v Prasinkách. Manor.“

Zamrzl mu úsměv, když si uvědomil svoji zásadní chybu. Doteď se soustředil jen na své jmění u Gringottových. Proč ho vůbec nenapadla možnost, že by mohli mít zálusk také na Manor? Bylo to zbožné přání, nebo jen hloupá pošetilost? Pochopitelně to bylo to první, po čem půjdou – nejvýznamnější symbol kdysi mocného rodu Malfoyů.

Redmund si zřejmě všiml jeho reakce, protože se rychle ujal slova: „To, co ministerstvo chce, a to, co dostane, jsou samozřejmě dvě naprosto odlišné věci. Nemáme v úmyslu dovolit, aby uspěli. Jakkoli se snaží ohánět tím, že trestají Luciuse, nikoli vás, pravdou zůstává, že to bude mít dopad jedině na vás. Promiňte mi mou upřímnost, ale váš otec už nejvyšší možný trest dostal. Byl smrtijed, kdežto vy jste zasloužilý veterán Řádu a svému otci jste se postavil. Máme v úmyslu jim to připomenout všemi dostupnými prostředky. Veřejné mínění může mít na rozhodnutí ministerstva obrovský vliv.“

Vybavil si nepřátelské výrazy na tvářích lidí na ulici a v duchu popřál svému týmu hodně štěstí. Krutou pravdou bylo, že nikdo nemá rád zrádce, ani když jsou na vaší straně. Byl si jistý, že veškeré uznání, kterého se mu dostalo od úřední moci kouzelnického světa, bylo jen na oko.

Fontinelle Greenová vytáhla pergamen z úctyhodné hromádky před sebou. „Připravila jsem seznam členů Řádu, kteří vědí o vašich službách, které byly ve výsledku prospěšné také pro ministerstvo. Máme v úmyslu je požádat, aby se veřejně přihlásili k názoru, že zabavit vaše dědictví je bezdůvodné a protivlastenecké.“

Se zájmem na ni pohlédl. Jaká jména se jí podařilo vyhrabat?

Začala je předčítat. „Severus Snape. Dean Thomas. Seamus Finnigan. Hermiona Grangerová. Ronald Weasley.“ Draco si u posledního jména málem odfrkl – dříve zamrzne peklo, než aby Weasley svědčil v jeho prospěch. Odmlčela se, věnovala mu neutrální pohled a pokračovala: „Harry Potter.“

Potter? Už otevíral ústa na protest, když ho přerušil Redmund.

„Nemůžeme si dovolit jakékoli zaváhání, pane Malfoyi. Veřejná podpora Harryho Pottera významně prospěje vašemu případu.“

Pokud ji ovšem dostanu, pomyslel si ironicky. Mohl se spoléhat na to, že se Potter dokázal povznést nad mnoho let vzájemné nenávisti jenom proto, že během války usilovali o společný cíl? Uvědomoval si vůbec, co všechno Draco pro Řád udělal? Ano, Potter se s ním veřejně pozdravil před soudním procesem Luciuse a popřál mu upřímnou soustrast na pohřbu jeho matky, přičemž se tvářil, že ho to skutečně mrzí. Jenže co když to tím končilo? Pomůže mu Potter? Nebo bude spíš toho názoru, že každý trest, který ministerstvo udělí Luciusovi, je zasloužený?

A najde Draco odvahu ho o to požádat?

Ostatní v místnosti ho pozorovali a čekali na odpověď. Rozhodl se tak, jak očekával a jak musel. „Udělejte vše, co je nezbytné. Peníze mě nezajímají. Ani to ostatní. Jedině – Manoru se nemůžu vzdát. Já-“ Nedokázal to dokončit.

Jeho tým to patrně vzal jako povel, jelikož Redmund a spol. posbírali všechna lejstra a postavili se.

„Každý den vám zašleme sovu se shrnutím našeho pokroku, pane Malfoyi. Dejte nám vědět, kdyby vás napadlo cokoli, co by nám pomohlo je porazit.“

Draco Malfoy byl opět na válečném tažení.


Beneath the trees we slumbered; and in the wings of Azrael, slowly, we faded to black.

V kořenech stromů jsme dřímali a pomalu, zahaleni do křídel Azraela, jsme upadli do temnoty.

Scarlet Seraph

. . . . . . . .

Draco pomalu studoval ranní report týmu právníků, když procházel mramorovou vstupní halou do pracovny. Zpočátku této nyní již pravidelné korespondence absolutně nechápal, proč ho právníci otravují s každou prkotinou – neplatil jim snad, a to docela štědrou sumu, právě proto, aby se tím nemusel zabývat? Avšak po uplynutí několika týdnů, kdy měl možnost pozorovat, jak budují jeho případ od základu, ho zprvu zaujaly a záhy zcela pohltily spletitosti jejich povolání, zatímco odhadovali jeho šance na úspěch a postupně odkrývali jeho silné i slabé stránky. Kdyby toho nebylo v sázce příliš, fascinoval by ho proces, kdy s rozvahou prezentovali svá stanoviska, moudře budovali každý argument a logicky navazovali každý další učiněný krok podle toho, co muselo následovat, aby dosáhli uspokojivého výsledku.

Nic nebylo jisté. Stále existovala možnost, že ho ministerstvo obere úplně o všechno – byli neústupní a připraveni na táhlý proces. Přesto ho, vzdor jeho zmijozelské povaze a možná právě proto, že mu na tom příliš záleželo, neopouštěla naděje.

Jeho pozornost upoutaly ostré sluneční paprsky, jež dopadaly na třetí stupínek hlavního schodiště. Jelikož znal sídlo jako své boty, dokázal ocenit, že sem světlo mohlo proniknout jedině v tomto ročním období. Svit slunce, stejně cyklický a předvídatelný jako střídání ročních období, sem prostupoval již od položení základního kamene sídla, a bude se sem vracet i v daleké budoucnosti, až už zde dávno nebude, aby obdivoval jeho krásy. Zastavil se, přešel k vyhřátému místu a posadil se. Slunce okamžitě zahřálo černé kalhoty a košili.

Náhle ho pohltila dávná vzpomínka – na moment, kdy se seznámil s Gregorym Goylem.


Poprvé Gregoryho spatřil jako plachého chlapce, který se krčil za statným tatínkem. Starší Goyle burácivým hlasem zdravil Luciuse a oprašoval ze sebe popel, který na něm ulpěl v krbu. Draco jen upřeně civěl – neznal prakticky žádné děti kromě Pansy Parkinsonové, své nejlepší kamarádky – a Gregory se pod jeho drobnohledem nejistě ošíval. Pamatoval si, že mu Gregoryho rozpaky dodávaly pocit moci. Lucius je pozorně sledoval a záhy je představil. Dva dospělí muži spěchali do pracovny a mlčky dali najevo, že se chlapci mají zabavit jinde.

Draco chytil Gregoryho za příliš malý rukáv, netrpělivě jím zatřásl a nařídil: „Tak pojď.“ Nepřekvapilo ho – přestože možná mělo – když Gregory ochotně cválal po jeho boku, jako by přenos autority z jeho otce na Draca byla ta nejsamozřejmější věc na světě. Draco mířil k jednomu z pokojů v přízemí – dokonce už tehdy bedlivě střežil před cizinci soukromí svého pokoje – ale najednou si všiml prosluněného schodiště a zahnul k němu. Gregoryho náhlá změna směru zastihla nepřipraveného a málem zakopl, ale rychle našel balanc a snažil se zamaskovat vlastní nemotornost. Jako by se narodil s přirozeným talentem uspokojit každé Dracovo přání. Jako by to bylo důležitější než jeho vlastní potřeby.

Draco si nového kamaráda okamžitě oblíbil.

Posadil se na třetí schod a ihned cítil, jak slunce prostupuje jeho bledou kůží a černým oblečením. Gegory zaváhal, než sebou plácl vedle něho, ale ne moc blízko, aby nezaclonil paprsky, jež proudily k Dracovi. Když pootočil hlavu, všiml si, že ho Gregory sleduje s pootevřenými ústy a dlaněmi nejistě mne rukáv. Draco si zakryl oči před sluníčkem, vnímal ostré paprsky, jež pronikaly oknem, a cítil pohled druhého chlapce i křehké pouto, které mezi nimi vznikalo. Byl nadšený, že má mužského kamaráda stejně jako jeho otec. Dodávalo mu to pocit jistoty. Zavřel oči.

Druhý chlapec si odkašlal, zakoktal a nakonec vyhrkl: „Seš anděl?“

Draco se překvapeně otočil. „Cože?“

„Seš anděl?“ zopakoval Gregory o něco méně zbrkle, jako by si byl vědom, že řekl něco divného, čím by ho mohl urazit.

Nevěděl, jak má odpovědět, a tak raději mlčel a pleštil oči nad nečekanou otázkou. Upřímně řečeno si nebyl jistý, co je to anděl. Vybavoval si jeden obrázek, který kdysi viděl, na němž byla světlá bytost oděná v bílé s obrovskými křídly, obklopená paprsky světla. Byla to však žena, nikoli malý, sivooký chlapec sedící na kamenných schodech ve všedním oděvu.

Gregory se zavrtěl, jako by tušil, že vyslovil nezvyklou otázku, ale přesto pokračoval. „Seš hrozně krásnej. Máš kolem sebe záři. Anděly už jsem viděl a ty vypadáš přesně jako oni. Záříš.“

„Kde?“ Gregory se tvářil, jako by si jeho otázku nedokázal spojit s tím, co právě řekl, a tak to Draco zkusil znovu. „Kdes viděl anděly?“

„Aha. Doma máme okno, barevný. Víš, takový, jak se v něm dělá obrázek. A v něm jsou andělé.“

„Andělé jsou holky.“

„Ti naši jsou holky i kluci. Kluk může být určitě taky anděl.“

„A co křídla?“ Zapomněl, že je Gregory pomalejší než on, a tak svoji otázku blíže specifikoval. „Mají andělé z tvého okna křídla?“

„Ano. Křídla. Ano.

„Ale já žádná nemám.“

„Ne, Draco.“ Všiml si, že si ho druhý chlapec prohlédl, aby se ujistil. „Ještě ne.“

Takže Gregory předpokládal, že mu narostou křídla? Čím víc se nad tím zamýšlel, tím víc se mu ta představa zamlouvala. Možná by se mu to líbilo – ne, určitě by ho to nadchlo – mít silná křídla. Věděl, že draci je mají taky – viděl jich na obrázku už asi tak milion a často si představoval, že stejně jako jeho jmenovec vyletí na oblohu a bude chrlit oheň. Rodiče ho nikdy nevarovali, že by mu měla narůst křídla, ale byl si jistý, že před ním skrývají mnohá tajemství. Třeba bylo tohle jedno z nich.

Pokud to mělo být tajemství, neměl by to říkat Gregorymu. Aspoň ne hned. Snad až z nich budou nejlepší přátelé, tak by mohl. Stejně by před ním taková křídla těžko skrýval.

Gregory na něj zíral, jako by očekával, že mu křídla narostou každou chvíli, vyraší z nějakého skrytého místa a rozpřáhnou se do plné krásy. Vypadalo to, jako by se ho chtěl dotknout, ale Draco si byl jistý, že se neodváží, protože si byl již nyní intuitivně vědom svých hranic.

Gregory se naposledy pokusil zapříst s ním rozhovor. „Než mi sem otec dovolil přijít, tak mě varoval, že se před tebou musím chovat opatrně. Říkal, že jsi výjimečný chlapec.“

Ach. To už slyšel od svého otce, matky a dalších Malfoyů. Netušil, že to ví také zbytek světa, a náhle ho to zahřálo u srdce.

Časem se Draco vzdal nápadu, že je tajný anděl v přestrojení. Pochyboval však, že tomu Gregory za celou tu dobu, co se znali, přestal byť na jediný moment věřit. Věřil tomu bezmezně od jejich prvního setkání až do své smrti. Vždycky s ním jednal, jako by byl jakási nadpozemská bytost z jiného světa, kam nemohli dokonce ani kouzelníci. Draco tomu nikdy nerozuměl, nikdy se mu to nepodařilo kamarádovi rozmluvit, párkrát toho dokonce využil, ale vždy to plně respektoval. Připadalo mu, že Gregoryho uklidňuje vědomí, že jeho nejlepší kamarád je anděl, i když to nikdo jiný netuší. Gregory to věděl – prostému chlapci stačila prostá víra – a to stačilo.

Stačilo to na to, aby svého přítele, svého anděla, následoval do služeb Pána zla. A později do služeb Řádu. Jenom proto, že ho tam zavedly stopy jeho anděla.

A Draco ho tam nechal napospas vlastnímu osudu. Ani se nepokusil ho odtamtud dostat – dovolil, aby ho zabili. Nemohl se dokonce ani vrátit na jeho pohřeb, čehož nesmírně litoval.

Gregory měl nakonec přece jen pravdu, napadlo ho hořce. Zvedl se ze schodů, sešel zpátky dolů a zachvěl se zimou, když překročil hranici světla a stínu. Skutečně byl Gregoryho anděl. Zatracený Anděl smrti.


Užívateľské meno:
Heslo:
Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Chtela jsem komentovat fascinujici bitvu Dracovych pravniku s ministerstvem, ale pak prisla ta nadherna a nesmirne smutna scena s Gregorym a ja malem zacala slzet. Budu si muset opet precist nejakou povidku, kde toto duo (nebo spis trio) dopadne lepe.
Tak me to pohltilo, ze ted ani nemam co vic rict. Bylo to hezke ale moc a moc smutne.
Dekuji!
Akoby si mi čítala myšlienky, takže sa len podpisujem pod tento komentár. Ďakujem za preklad
Akoby si mi čítala myšlienky, takže sa len podpisujem pod tento komentár. Ďakujem za preklad
Gift, prosim podel se o povidky, kde tato trojice dopadla lip. Pravni bitva je fascinujici a zasnu, jak propracovany dej ma cela povidka. Po pravnicke pasazi nas zasahne malinkej Greg, kterej si troufne cizimu klukovi rict, ze je krasnej... to je odvaha jak hrom. Cela povidka je skvela, jak rozepisuje vedlejsi pistavy sveta hp, moc mne to bavi.
Kakostko, prvni co me napada je posledni preklad od LadyF, kde Greg s Goylem nejen tvorili stastny par, ale "zili stastne az do smrti". Takovych povidek by melo byt rozhodne vic!
Re: Kapitola 4 - část 1/3 (Hodnotenie: 1)
Od: ladyF - 27.07. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Moc děkuji za komentáře, čarodějky! Při čtení o Goyleovi v této povídce opravdu bolí u srdce. K této povídce se váže jednorázová povídka, kde myslím Draco dále na Grega vzpomíná. Nemám ji ale v plánu překládat, protože to bude asi smutné, pokud teda o ni nebude extra poptávka.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Re: Kapitola 4 - část 1/3 (Hodnotenie: 1)
Od: kakostka - 25.07. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Ach jo, oni si nedaji pokoj, ze? nez se rozhodli pro polibek, meli mit vyresene dusledky...
Draca ceka narocna bitva, snad vitezna...

Seamus a Dean, smad si to kluci jednou vyresi a reknou. Seamus stejne neco tusi, to je jasny.
Pasaz s Gregem byla hodne citliva, malej Gregory zijici s predstavou andela... ufff stalo ho to vsechno a Draca to trapi. koho by netrapilo. drzim mu palce. je smutne videt, jak je sam, jak celi osameni. No, uvime co bude dal. Je to skvele, vyborna povidka, zajimavej pribeh, tak jinej a poutavej. dekuju, Violetto
Re: Kapitola 4 - část 1/3 (Hodnotenie: 1)
Od: ladyF - 27.07. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Moc děkuji za komentář, kakostko. Draco je v této povídce opravdu velmi osamělý, skoro jako by sám čelil celému světu, ale už brzy získá přátele, kde by to asi nečekal.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: luisakralickova - 25.07. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Je pěkné, že i kouzelníci mají své anděli a andělky. Tak jsem si myslela, že třeba Goyleovi bydlí v nějakém sídle spojeném s kaplí, nebo jinou církevní stavbou, jako se stavělo v renesančním období i u nás. Z balkonku v kostele pak mladý Gregory viděl nádherná barevná sklíčka a dobří lidé mu řekli, co obrázky znamenají. myslím, že je dobré věřit v anděli, kteří jsou mezi lidmi a pomáhají. Někdy je potkáte, ani nevíte, kým jsou a odcházíte s dobrým pocitem, který předtím chyběl. Nakonec i Anděl smrti může být dobrá bytost, která člověku pomůže přejít ten těžký úsek na druhý břeh.
Děkuji za překlad.
Re: Kapitola 4 - část 1/3 (Hodnotenie: 1)
Od: ladyF - 27.07. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Taky si myslím, že Goyleovi budou mít nějaký hezký zámeček s kapličkou, aspoň tak nějak si to představuju. Moc se mi líbí, že si prostý chlapec našel vlastní víru. Jeho konec byl sice smutný, ale věřím, že až do posledního okamžiku žil s vědomím, že slouží vyššímu cíli. A snad se sám zařadí mezi anděly :)
Moc děkuji za komentář, sisi

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Re: Kapitola 4 - část 1/3 (Hodnotenie: 1)
Od: Claire - 26.07. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Děj si tak pěkně pohopkával, přeskakoval od jednoho dílčího děje k druhému... představení právního komanda ve mně vzbuzuje naděje na pěkně výživné počtení, taková poctivá "nekrvavá" bitva ve stylu Grishama je vždy poutavá. A pak přišel závěrečný blok, a ten mne totálně dostal. Jak jsem posléze zjistila v komentářích, nejsem sama...
Náhodou, Draco by byl perfektní Azrael, Goyle byl možná mdlejšího rozumu, ale třeba byl vizionář... A i anděl smrti může být plnohodnotný anděl se vším všudy - odvádí z utrpení, bolesti, zoufalství, smutku... ať už aktuálního nebo budoucího. Do takového poznání je ale třeba dozrát a Draco je ještě moc mladý, i když už si prožil víc špatného,než je běžný průměr pro tento věk a obávám se, že sbírka jeho trápení se ještě dost rozšíří.
Díky za další přepychovou porci - tahle povídka patří jednoznačně k těm, co mi po skončení budou hodně chybět, zaručeně bude přečtena více než jen jednou.
Re: Kapitola 4 - část 1/3 (Hodnotenie: 1)
Od: ladyF - 27.07. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Moc děkuji za krásný komentář, Claire. Tahle povídka je pro mě naprosto výjimečná a jsem ráda, že ji mám s kým sdílet :)

Zpočátku jsem si říkala, že zanechám jen prosté děkuji, protože právnická válka za Dracovu střechu nad hlavou pro mě neskýtá žádný extrémní důvod pro slovní hodnocení :D
Ovšem přišla pasáž z Goylem... bylo to tak hezké, plné dětské upřímnosti a kruté pravdy dospělosti ke konci, že to snad ani jinak nejde. Hlavně pak smutné, když vezmeme v potaz, jak Goyle skončil... Draco potřebuju kamaráda víc než kdy dřív...
Re: Kapitola 4 - část 1/3 (Hodnotenie: 1)
Od: ladyF - 27.07. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Moc děkuji za komentář, Yuki, každý vždy potěší :) Jsem ráda, že sis v povídce nakonec našla něco, co tě chytlo za srdce :) A můžu slíbit, že Draco kamaráda nakonec určitě najde, vlastně několik, a ani jednoho by nejspíš nečekal :D

Re: Kapitola 4 - část 1/3 (Hodnotenie: 1)
Od: denice - 26.07. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Co se stalo, nedá se odestát - ale je mi z toho strašidelně smutno.
Tak aspoň doufám, že Dracovi zůstane Malfoy manor, ten pro něj moc znamená.
Díky.
Re: Kapitola 4 - část 1/3 (Hodnotenie: 1)
Od: ladyF - 27.07. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Děkuji za komentář, denice. Nezbývá nám než Dracovi vv nastávající bitvě s ministerstvem pořádně držet palce :)

Re: Kapitola 4 - část 1/3 (Hodnotenie: 1)
Od: ester - 26.07. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Priatelstvo Gregoryho s Dracom bolo krasne a zaujimave...
Re: Kapitola 4 - část 1/3 (Hodnotenie: 1)
Od: ladyF - 27.07. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Moc děkuji za komentáře i ke všem předchozím kapitolám, ester. Četla jsem je poctivě všechny :)

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Zmáčkla jsem předtím blbý tlačítko… Tohle je hrozně krasný příběh, plný hrůz z války bez toho, aby byly explicitně popsány, a s příběhem, který se rozvíjí jako poupě a nechává nás v nedočkavém očekávání, co bude dál. Díky za překlad.
Re: Kapitola 4 - část 1/3 (Hodnotenie: 1)
Od: ladyF - 30.07. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Moc děkuji za krásný komentář, larkinh. Souhlasím se vším :)

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Re: Kapitola 4 - část 1/3 (Hodnotenie: 1)
Od: zuzule - 03.08. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Ten konec me skoro rozplakal.
Dekuju!
Re: Kapitola 4 - část 1/3 (Hodnotenie: 1)
Od: ladyF - 03.08. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Moc děkujeme za komentáře, zuzule

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Prehľad článkov k tejto téme:

Geoviki: ( LadyF )12.09. 2021Kapitola 6 - část 1/3
Geoviki: ( LadyF )05.09. 2021Kapitola 5 - část 3/3
Geoviki: ( LadyF )29.08. 2021Kapitola 5 - část 2/3
Geoviki: ( LadyF )22.08. 2021Kapitola 5 - část 1/3
Geoviki: ( LadyF )08.08. 2021Kapitola 4 - část 3/3
Geoviki: ( LadyF )02.08. 2021Kapitola 4 - část 2/3
Geoviki: ( LadyF )25.07. 2021Kapitola 4 - část 1/3
Geoviki: ( LadyF )18.07. 2021Kapitola 3 - část 3/3
Geoviki: ( LadyF )11.07. 2021Kapitola 3 - část 2/3
Geoviki: ( LadyF )04.07. 2021Kapitola 3 - část 1/3
Geoviki: ( LadyF )27.06. 2021Kapitola 2 - část 3/3
Geoviki: ( LadyF )20.06. 2021Kapitola 2 - část 2/3
Geoviki: ( LadyF )13.06. 2021Kapitola 2 - část 1/3
Geoviki: ( LadyF )06.06. 2021Kapitola 1 - část 3/3
Geoviki: ( LadyF )30.05. 2021Kapitola 1 - část 2/3
Geoviki: ( LadyF )23.05. 2021Kapitola 1 - část 1/3
Geoviki: ( LadyF )18.03. 2021Tisíc podob krásy - Úvod