archiv.hpkizi.sk
Kapitola 16 – Nechat ji odejít
Ďaleko preďaleko
Vložené: Jimmi - 23.07. 2021
Téma: Ďaleko preďaleko
Octavie nám napísal:

Ďaleko preďaleko

A World Apart

autor: lolagirl 


překlad: Octavie    



Počúvať

PA: Jen abyste všichni věděli (protože můj příběh může být matoucí s flashbacky a scénami ze současnosti smíchanými dohromady) - tato CELÁ kapitola je flashback, navzdory odražení stránek.

 

Kapitola 16 – Nechat ji odejít

 

26. prosince

Draco v noci nespal. Ani neopustil pohovku, dokud nespatřil úplně maličký paprsek slunečního světla, který se dral následující ráno skrz okno.

První fáze jeho plánu může začít.

Uvědomil si, že má ještě trochu času, než bude muset odejít, proto se rozhodl dát si sprchu. Doufal, že by ho možná voda mohla osvěžit – nebo že by mohla smýt trochu jeho bolesti.

Nestalo se ani jedno z toho.

O deset minut později vyrazil na cestu do havraspárské věže. Nedával si velké naděje, že mu tato část plánu vyjde, ale určitě to chtěl aspoň zkusit. A jestli se to nepovede, přijde na něco jiného.

Bledá dívka na vstupním portrétu do havraspárské společenské místnosti v něm našla zalíbení, když Draco chodil do pátého ročníku a krátce randil s děvčetem z Havraspáru (netušil, co ho to tehdy popadlo). Tato dívka, pokud věděl, byla jediná osoba z obrazu v celé škole, která ho měl ráda. Dokonce ani rytíř, který strážil vstup do jeho vlastních komnat, ho nemusel. Takže když brzy ráno přišel k jejímu portrétu, s vřelým úsměvem ho pozdravila.

„Draco Malfoy!“ radostně vykřikla. „Čemu vděčím za to potěšení?“

Draco si odkašlal. „Já… chtěl bych tu počkat. Na… kamarádku.“

„Ach, to je milé!“ odpověděla. „Ale jediná studentka, která je ještě uvnitř, je Lenka Láskorádová.“

„To je vlastně přesně ta, kterou hledám.“

Dívka vypadala na chvíli zmateně, než řekla: „Aha, samozřejmě! Pravděpodobně brzy vyjde. Nechala bych tě jít dovnitř, ale… no, však víš… nesmím.“

„Chápu,“ ujistil ji. „Nebude ti vadit, když na ni prostě počkám tady?“

„Ale vůbec ne, Draco! Jen tě musím varovat…“ Najednou ztišila hlas a tlumeným tónem pokračovala, „Je velmi rozrušená. Byla dobrá kamarádka-“

„Jo, já vím,“ přerušil ji. Doopravdy nechtěl rozebírat důvod, proč je Lenka rozrušená. Nechtěl si to připomínat.

Ale čas byl na jeho straně – Lenka prošla otvorem, než dívka stihla pronést další slovo.

Ztuhla, když ho tam uviděla stát a místo svého obvyklého nepřítomného výrazu měla ve tváři skutečný zmatek.

„Lenko,“ pozdravil ji tak slušně, jak jen dovedl.

„M-Malfoyi,“ zakoktala.

Její oči byly červené a nateklé a vypadala, jako by nespala o moc víc než on. Dívka z obrazu měla očividně pravdu – Lenka byla rozrušená. Ale proč by neměla být? Byla jedna z Hermioniných nejbližších kamarádek – a pravděpodobně i její nejlepší kamarádka po tom fiasku na vánočním plese.

„Můžeme si promluvit?“ zeptal se jí.

Chtěla se kolem něj protáhnout. „Ne teď. Mám se sejít s Harrym, Ronem a Ginny-“

„Prosím,“ řekl a ve svém hlase zpozoroval prosebný podtón. Ano, prosil ji a nenáviděl to.

Když zaslechla zoufalství v jeho řeči, obrátila se. Její zvědavost očividně zvítězila. Asi se divila, proč by s ní chtěl Draco Malfoy vůbec mluvit.

„Pojďme,“ zamumlal a pevně ji chytil za ruku. Polovičatě se usmál na portrét, než zahnul s Lenkou za roh. Když byli z doslechu, zastavil se a otočil se k ní. „Potřebuji, abys mi udělala laskavost.“

Lenčino obočí vystřelilo vzhůru. „Proč bych ti měla dělat laskavost?“

Tak tohle bude těžké. Byla to dobrá otázka – proč by mu měla dělat laskavost? Nebyli přátelé. Nebyli sice ani nepřátelé, ale byl nepřítel jejích přátel. Vlastně už cítil porážku a na krátký moment uvažoval, že na všechno zapomene, půjde zpátky do své společenské místnosti a bude spát po zbytek svého života. Ale uvědomil si, že to ještě ani nezkusil, takže pokračoval.

„Byla jsi kamarádka Grangerové,“ řekl něžně.

Při zmínce jejího jména Lenka sklopila oči a zírala na podlahu pod sebou, zatímco popotáhla. „Ano,“ připustila tiše.

„Takže,“ pokračoval, „tahle laskavost – mohla by pomoct v jejím návratu.“

Lenka okamžitě zvedla hlavu a podívala se na něj rozšířenýma očima. „Co?“

V duchu si nafackoval za to, že řekl příliš mnoho příliš brzy. Neměl v plánu říct Lence úplně všechno. Ale možná by to měl udělat – pokud jí ovšem může důvěřovat v tom, že to nevyžvaní Potterovi a spol. Ale samozřejmě by mu nemusela chtít pomoct, když by nevěděla, s čím mu má pomoct a proč. Takže jí to vysvětlil.

„Než ti to objasním, potřebuju, abys mi přísahala, že to zůstane jen mezi námi.“

Lenka na chvíli zaváhala. Její oči těkaly po chodbě, jako by buď někoho vyhlížela nebo plánovala únik. „Dobře,“ řekla konečně.

„Dobře.“ Zhluboka se nadechl. „Vymyslel jsem způsob, jak – jak přivést Grangerovou zpátky,“ vysvětloval napjatě. „Ale nebude to jednoduché. Proto potřebuju tvou pomoc.“

Přivést ji zpět?“ zopakovala Lenka. „Myslíš… pomocí kouzla?“

„Ne,“ zavrtěl hlavou. „Ne, nechci ji přivést zpátky z mrtvých. Chci to zařídit tak, aby vůbec nezemřela.“

Lenka vypadala zmateně. „Ale jak-“

„Obraceč času,“ odpověděl tak tiše, jak jen mohl, pro případ, že by byl někdo za rohem. „Plánuju dostat se zpět v čase, do včerejška, a zabránit její smrti.“

Zalapala po dechu. „To bys zvládnul?“ Mrknutím oka se jí výraz změnil ze smutného na nadějný.

Pokrčil rameny. „Nevím. Ale chci to zkusit. Jsem si skoro jistý, že Brumbál má obraceč času v pracovně.“

„To je báječné!“ vykřikla. „Ale – jak se tam chceš dostat?“

„S tím mi pomůžeš ty,“ odpověděl.

„Aha.“

„Ano. A vím, že Potter vlastní neviditelný plášť. Budu ho potřebovat, jestli to mám zvládnout. A chci, abys mi ho přinesla.“

?“ zděsila se. „Proč já?“

„Protože,“ pokračoval, „chodíš do nebelvírské věže pořád. Vlastně tam zrovna teď jdeš, nebo ne?“

„Ano, ale-“

„Takže musíš vymyslet, jak se vplížit do chlapeckých ložnic a vzít ho. Myslím si, že ho schovává pod matrací nebo tak něco. Prostě se tam porozhlédni a až ho najdeš, přines mi ho.“

„Neokradu Harryho Pottera! Je to můj kamarád!“

„Není to krádež. Je to výpůjčka,“ ujistil ji. „Vrátím ho hned, jakmile budu hotový. Možná ani nebudu muset, vzhledem k tomu, že naše přítomnost se změní a ty mu ho vlastně ani nevezmeš.“

Lenka vypadala, že o tom přemýšlí. Nakonec pronesla, „Zkusím to, ale nemůžu slíbit, že se mi ten plášť podaří najít – natož že mě nikdo nenačapá, jak ho hledám.“

Přikývl. Rozhodně před sebou neměla jednoduchý úkol – bledl ale ve srovnání s tím, co čekalo jeho. „Oni teď truchlí,“ upozornil ji něžně. „Použij to jako svou výhodu.“

Lenka otevřela ústa, ale pak je rychle zavřela. Dracovi připadalo, že úplně neví, co má dělat. Bude muset zradit kamaráda, aby pomohla zachránit jiného, a on věděl, že udělá správné rozhodnutí.

A měl pravdu.

„Vrátím se co nejdříve to půjde,“ řekla.

Draco přikývl. „Až budeš hotová, sejdeme se na astronomické věži.“

„Dobře.“ Lenka zněla zároveň pořád trochu váhavě, ale i odhodlaně. Díval se za ní, jak odcházela. Když zmizela za rohem, vydal se k místu jejich plánovaného setkání a vyslal tichou modlitbu, aby byla úspěšná.

****

Draco musel čekat pouze zhruba půl hodiny, než Lenka vyšla na astronomickou věž s neviditelným pláštěm v ruce. Když ho uviděl, měl velkou chuť dívku obejmout – ale samozřejmě se dokázal ovládnout.

„Jak se ti to podařilo?“ zeptal se.

„No, udělala jsem to, cos mi řekl – použila jsem jejich zármutek jako svou výhodu. Kromě toho tam byla jen Ginny. Netuším, kam Harry s Ronem-“

„Super,“ řekl Draco nedočkavě. Opravdu se nezajímal o to, jak to udělala – staral se pouze o to, že to zvládla. Ubíhal čas a on to chtěl provést tak rychle, jak jen to bylo možné. „Poslouchej, plán zní takhle: schovám se pod pláštěm a protáhnu se za chrlič, který chrání vstup do Brumbálovy pracovny. Mezitím se budeš schovávat za rohem. Počkáš pár vteřin a pak se tam rozeběhneš a budeš z plna hrdla křičet. To by mělo stačit, aby vyšel ven z pracovny. A když vyjde ven, se tam vplížím. Pak budu potřebovat, abys Brumbála zaměstnala na tak dlouho, abych mohl najít ten obraceč času.“

„A to udělám jak?“ chtěla vědět.

Pokrčil rameny. „Jsem si jistý, že na něco přijdeš. Když se tě zeptá, co se stalo, řekni mu, že jsi zrovna byla venku a že bys mohla přísahat, žes viděla smrtijeda. Vezmi ho tam, aby se šel s tebou podívat. Nenech ho se vrátit do kanceláře dřív než za deset minut… rozumíš?“

Lenka váhavě přikývla. „Z-zkusím to, ale nemůžu nic slíbit-“

„To bys tedy měla,“ odsekl Draco. Když uviděl, že sebou trochu trhla, rychle zjemnil hlas a řekl, „závisí na tom Hermionin život.“

„Já vím,“ připustila tiše.

Vydali se tedy k Brumbálově pracovně. V půlce cesty přes sebe Draco přehodil plášť, aby je spolu nikdo nespatřil. Ačkoli nemohl na vlastní oči vidět, jaký efekt má použití pláště – protože se pod ním schovával – rozhodně mohl cítit tu moc, kterou mu dával. Potter byl šťastný, že ho měl – mohl si jen představit, co všechno za vylomeniny by se s ním dalo dělat.

Když se konečně přiblížili na místo určení, zastavili se.

„Jsi pořád tady?“ zašeptala Lenka.

„Jo,“ odvětil i on tiše. „Jsi připravena k akci?“

Pokrčila rameny. „Tak, jak to jen jde.“

„Dobře. Půjdu teď směrem ke vchodu. Počkej asi třicet vteřin, než začneš křičet.“

Přikývla a Draco se tiše vydal k soše chrliče. Zády se pevně přitiskl ke zdi, aby nepřekážel v cestě, až vyjde Brumbál ven. V duchu počítal do třiceti, a krátce poté, co se dopočítal k nule, uslyšel Lenčin křik. Ušklíbl se nad tím, jak přesvědčivě zněla. Zjevně požádal o pomoc tu pravou.

O pár chvil později ji uviděl, jak se vynořila zpoza rohu a běží k němu. „Profesore Brumbále!“ křičela.

Moment poté, kdy vykřikla jeho jméno, se socha chrliče posunula na stranu a odhalila ukryté dveře do pracovny ředitele. Ty se okamžitě otevřely a Brumbál vyběhl ven.

„Slečno Láskorádová?“ zvolal. „Co se děje?“

Draco nečekal, aby si vyslechl její odpověď; rychle proklouzl dveřmi, než se měly šanci zavřít. Jakmile byl uvnitř, úlevně vydechl a stoupl si na točité schodiště vedoucí nahoru. V Brumbálově kanceláři již předtím byl, takže nebyl překvapený, když schodiště začalo stoupat do kruhové pracovny. Nepamatoval si nicméně, že by se pohybovalo tak pomalu, když tu byl naposledy, takže vyběhl pár schodů, aby proces urychlil.

Nahoře seskočil ze schodiště a vešel do místnosti. Fénix Fawkes naštěstí pro něj pochrupoval a nevšiml si vyrušení. Tak potichu, jak jen mohl, přešel k psacímu stolu. Ale šuplíky byly samozřejmě zapečetěné kouzly – na to předtím nepomyslel.

„Sakra,“ zašeptal. Sundal si neviditelný plášť a hodil ho na stůl. Bude muset prohledat desku stolu, která byla pokryta spoustou drobností a pak knihovnu. Doufal, že obraceč času bude nacpaný někde, kde nebude zabezpečený ani kouzly, ani klíčem. V duchu se proklel, že na to předem nepomyslel. Věděl, že žádné množství „Alahomora“ mu šuplíky otevřít nepomůže. Ředitel na ně určitě použil nějaké důkladné zamykací kouzlo.

Místo toho se začal probírat věcmi na desce stolu. Bylo na ní nepřeberné množství přístrojů a udělátek – většinu z nich Draco vůbec neznal – ale nic, co by třeba jen vzdáleně připomínalo obraceč času.

„Kurva!“ zasyčel poté, co skončil s prohledáváním stolu. Přeběhl k jedné z knihoven a začal vytahovat knihy a mrskal s nimi na podlahu, v naději, že bude obraceč schován za jednou z nich. Dokonce prohledával vnitřek každičké knihy pro případ, že by v nich byla zabudovaná tajná přihrádka. Ale čím víc knih vyndal, tím víc si uvědomoval, že jen mrhá časem. Jestli měl Brumbál obraceč času, asi ho bezpečně zamkl do svého stolu, nestrčil by ho jen tak někam.

„To je jedna z mých oblíbených knih,“ uslyšel za sebou.

Draco při tom zvuku nadskočil, otočil se a uviděl Brumbála, jak se shýbá a zvedá jednu z knih na podlaze.

„Poprvé jsem ji asi četl, když mi bylo zhruba tolik, jako tobě. A od té doby jsem ji přečetl určitě nejméně stokrát.“ Brumbálův hlas byl jemný a přátelský – určitě ne hlas někoho, kdo odhalil, že se do jeho pracovny někdo vloupal a zničil tam pár věcí. Draco pohlédl na starce a uviděl, že za ním stojí Lenka s rameny shrbenými a poraženeckým výrazem ve tváři. Když se jejich pohledy střetly, rychle uhnula očima na podlahu a svěsila hlavu.

Brumbál se otočil k Lence a řekl, „Slečno Láskorádová, mohl bych si, prosím, promluvit s panem Malfoyem o samotě?“

„Ano, profesore,“ zamumlala a obrátila se k odchodu.

Když byla pryč, Draco předpokládal, že Brumbál popustí uzdu svému hněvu. Ale to se nestalo. Místo toho nenuceně přešel ke svému stolu a sedl si za něj. „Posaďte se, Draco,“ vyzval ho a ukázal na jednu z židlí před stolem.

Draco se podvolil. Podezřívavě se na ředitele zahleděl a divil se, proč mu stařec nevynadá. Určitě si to zasloužil.

„Draco,“ promluvil Brumbál měkce. „To, co tu hledáte, tady není.“

„Jak víte, co hledám?“ zeptal se Draco klidně. Ale pak si uvědomil, že mu to musela říct Lenka.

Místo toho, aby otázku zodpověděl, se Brumbál předklonil a pokračoval, „Řeknu ti příběh. Asi před sto lety jeden mladý kouzelník, který se jmenoval Diagon, dostal od strýce k narozeninám obraceč času. Nejdřív si potenciál toho předmětu neuvědomil. Upřímně řečeno, myslel si, že je to hlavně hezký kousek zlata, kterým se může chlubit svým přátelům. Matně věděl, co je to obraceč času, ale nikdy ho nepotřeboval a ani nevěděl, jak funguje – a nikdy nebyl příliš učenlivý, takže se mu nechtělo to zkoumat. Nicméně o několik let později přišel den, kdy si uvědomil, jak mocný předmět obraceč času je.

Diagon byl v té době jedním z nejbohatších čarodějů v Anglii a všichni mu záviděli. Nejenže byl mocným čarodějem s velkým bohatstvím, ale byl také ženatý s jednou z nejkrásnějších čarodějek své doby. Měl všechno – až do chvíle, kdy se jednou v noci vracel se svou ženou Rosemary domů z příjemné večeře v sídle svého přítele a narazili na skupinu mladých čarodějů, kteří se rvali na ulici. Diagona i Rosemary to znepokojilo, a tak se rozhodli zakročit a zastavit to, než se někomu něco stane. Když se však přiblížili, uvědomili si, že situace je vážnější, než si původně mysleli. Dva mladí čarodějové už leželi mrtví na zemi a všichni ostatní na sebe mířili hůlkami a křičeli různé neodpustitelné kletby. Diagon a Rosemary tam jen zděšeně stáli a sledovali, jak si ti mladí muži navzájem berou životy – všechno jim to připadalo tak nesmyslné.

To, co se stalo potom, se odehrálo tak rychle, že Diagon nestačil zareagovat: jeden z mladých čarodějů namířil hůlku na jiného mladíka a vykřikl na něj smrtící kletbu. Druhý čaroděj byl ale příliš rychlý a stihl uskočit dřív, než ho kouzlo mohlo zasáhnout. Místo toho pokračovalo dál kolem zamýšleného cíle a zasáhlo Rosemary přímo do hrudi, čímž ji na místě zabilo. Diagon byl samozřejmě v šoku. Nejprve si klekl vedle své ženy a snažil se ji oživit, ale byla... mrtvá. Diagon věděl, že bez ní nedokáže žít, takže ho hned napadlo, co bude muset udělat: bude muset použít obraceč času, aby ji získal zpět.

Utíkal domů, jak nejrychleji mohl, aby si ho vzal. Stále si nebyl jistý, jak přesně ho použít, ale bylo mu to jedno. Jakmile ho měl, nastavil hodiny asi o hodinu zpět a pak se přemístil zpět do sídla svého přítele, kde zrovna se svou ženou večeřel. Seslal na dům mocné kouzlo – takové, které by zabránilo komukoli odejít, a tím i jemu a Rosemary, aby se nedostali do blízkosti té skupiny mladých čarodějů. S dobrým pocitem nastavil hodiny dopředu, zpět na čas, který byl předtím, než použil obraceč času. Byl nadšený, protože si myslel, že až se vrátí, bude tam jeho žena, aby ho přivítala. Místo toho mnoho očitých svědků na ulici později tvrdilo, že viděli, jak se před nimi Diagon na chvíli objevil a pak jim prostě zmizel před očima. Navzdory kouzlu, které na sídlo seslal, se Diagonovi a jeho ženě podařilo ho ukončit a odejít. Ale podle všeho se to malé zdržení promítlo jen tak, že když se s Rosemary na ulici setkali se skupinou čarodějů, byl to Diagon, kdo byl zasažen smrtící kletbou, a ne Rosemary – proto se všem na ulici zdálo, že mají vidiny – protože nebylo možné, aby procházel ulicí kolem nich, když před chvílí zemřel-“

Nakonec toho měl Draco dost a přerušil ředitele. „Při vší úctě, pane, tuhle báchorku už jsem slyšel, a nic víc to není – jen báchorka. Taková, kterou rodiče vyprávějí svým dětem v naději, že je odradí od toho, aby někdy použily obraceč času. Můj otec mi tu historku vyprávěl, když mi bylo asi osm let, a já jí ani tehdy nevěřil. Především to ani není věrohodná situace, už jenom kvůli tomu paradoxu, že v minulosti nemohl zemřít, protože by musel být stále naživu, aby se vůbec mohl vrátit do minulosti-“

Brumbál se usmál. „Ach. No, tahle báchorka obvykle funguje. Ale myslím, že lépe funguje u dětí, které ani nechápou pojetí časového paradoxu. Dokonce ani mu plně nerozumím...“

„Profesore, potřebuju ten obraceč času. Prosím.“

Brumbál se posadil zpátky na své židli. „I kdybych ho měl, pane Malfoyi – což nemám – nedal bych vám ho. S časem si nelze zahrávat.“

„Ale vy tomu nerozumíte,“ naléhal Draco.

„Byl byste překvapen, čemu rozumím, Draco. Kdybyste chtěl použít obraceč času, abyste se mohl účastnit hodin vyučování navíc, protože si jsem jistý, že přesně to prováděla slečna Grangerová ve třetím ročníku, pak bychom se o tom pravděpodobně mohli pobavit. Ale na to, jak ho chcete použít – obávám se, že s tím vám pomoci nemohu.“

„Ale profesore-“

Brumbál zvedl ruku, aby ho umlčel. „Je mi líto, Draco. Vím, že máte jen ty nejlepší úmysly, ale tohle je něco, co je třeba nechat být. Vím, že pokud to opravdu chcete udělat, najdete způsob – jakkoli by to bylo obtížné – a já vám v tom nemohu zabránit. Ale musíte to nechat být. Nechte ji odejít."

Stařec vstal a obešel svůj stůl. „Jestli mě omluvíte, pane Malfoyi, musím teď zařídit něco velmi důležitého. Ocenil bych, kdybyste vrátil plášť panu Potterovi, a příště si dvakrát rozmyslel, než se mi znovu vloupáte do kanceláře.“ Jeho hlas nebyl zlobný, ale pevný.

Draco se cítil poražený. Následoval Brumbála k točitému schodišti. Ten se ještě naposledy otočil a položil mu ruku na rameno. „Jste chytrý chlapec, Draco. Vím, že uděláte tu správnou věc.“

Zatímco schodiště pomalu klesalo dolů, Draco neřekl ani slovo. Ten příběh ho nevyděsil – ale stařík měl pravdu. Pokud by se mu vůbec podařilo získat obraceč času, což bylo nepravděpodobné, mohl by místo toho možná nechtěně způsobit něco ještě katastrofálnějšího. A jak mohl vědět, ať už by v minulosti udělal cokoli, že by tím zabránil Hermionině smrti? Možná jí prostě bylo souzeno ten den zemřít, ať se dělo cokoli. Možná, že kdyby měl vůbec šanci pokusit se ji zachránit, stejně by se mu to nepodařilo – protože tak to mělo být. Brumbál měl pravdu. Musel to nechat být. Potřeboval ji nechat jít.

Jen absolutně netušil, jak by to měl udělat.

****

Když se Draco vracel do svých komnat, cítil, jak mu těžknou končetiny. Uvnitř se cítil otupělý. Když došel k portrétu, zamumlal heslo „cukroví“, které Hermiona změnila jen pár dní před Vánocemi. Dracovi se její volba hesla nelíbila, ale nehádal se s ní, protože byla z nadcházejících svátků tak nadšená a napadlo ji, že změna bude roztomilá a možná ho svátečně naladí. Nikdy by jí nepřiznal, že se jí to podařilo.

Rytíř na portrétu mu pokynul hlavou. Draco čekal, až se otevřou dveře, ale rytíř byl příliš zaneprázdněn pohledem přes Dracovo rameno.

„Co?“ zeptal se Draco.

„Vypadá to, že máte návštěvu,“ odpověděl muž na obraze.

Draco se otočil a uviděl Harryho, jak stojí přímo za ním. Kde se tu vzal? Nevšiml si ho, když se k němu blížil, a byl by vycítil, kdyby ho Harry celou zpáteční cestu sledoval.

„Potřebujeme si promluvit,“ informoval ho Harry jednoduše.

Draco zíral na chlapce před sebou. Vypadal hůř než Lenka – a asi tak špatně, jak se sám cítil. Vypadal unaveně a bledě, v očích mu téměř chyběly jakékoli emoce.

„Na to teď opravdu není ten správný čas, Pottere,“ řekl Draco, když se otvor za portrétem otevřel.

„Ne, něco chci vědět,“ požadoval Harry. V jeho hlase znělo něco mezi prosbou a vztekem.

„Co, Pottere? Co chceš vědět?“

Harry na okamžik zaváhal, jako by se bál na otázku odpovědět. Nakonec však promluvil hlasem sotva silnějším než šepot.

„Potřebuju vědět, proč…“ jeho hlas se vytratil. Po hlubokém nádechu pokračoval. „Potřebuju vědět, proč Hermiona držela zrovna tvou ruku, když umírala. Proč jsi byl ty ta poslední osoba, kterou viděla, než zemřela?“

Dracovi se dech zadrhl v hrdle. Tuhle otázku nečekal. Ksakru, ani si neuvědomil, že si toho tehdy někdo všiml. Ale Harry očividně ano.

Nebyl si jistý, jak má reagovat. Mohl by lhát, nebo taky říct pravdu. Ale upřímně neměl nejmenší tušení, co by mu měl povědět.

„Neptej se na věci, na které nechceš znát odpověď,“ zamumlal. Otočil se, aby prošel otvorem za portrétem, ale Harry ho zastavil.

„Ale já chci znát odpověď,“ zašeptal.

Draco se obrátil zpátky tváří k němu. Neměl náladu cokoli teď řešit – a určitě ne s Harrym Potterem. Takže prostě něco vyhrkl, aby ho donutil odejít.

„Co chceš, abych ti řekl, Pottere?“ zavrčel. „Jakou odpověď chceš přesně slyšet? Chceš, abych ti řekl, že je to možná proto, že jsme s Hermionou posledních pár měsíců vycházeli celkem dobře? Chceš, abych ti řekl, že to bylo proto, že mě začala považovat za přítele? Nebo chceš, abych ti řekl, že to možná bylo proto, že se mnou tu noc před svou smrtí spala?“

Litoval těch slov hned, jak je vypustil ze rtů. A sotva je vyslovil, Harryho pěst se pevně spojila s jeho čelistí.

Náraz byl tak silný, že klopýtl několik kroků dozadu. V první chvíli chtěl vrátit úder, ale ovládl se – koneckonců si to zasloužil.

„Lžeš,“ procedil Harry mezi setnutými zuby. „Já jsem byl její nejlepší kamarád! Ty jsi pro ni neznamenal nic!“

Draco si jemně třel místo, které Harry zasáhl, a tiše řekl: „Možná máš pravdu, Pottere. Ale možná se mýlíš. Možná se to nikdy nedozvíš. Možná, kdybys jí posledních pár měsíců věnoval víc pozornosti, místo abys slintal nad Vízlicí -“

Harryho pěst se k němu znovu rozletěla, ale tentokrát se Dracovi podařilo útok zablokovat. Povedlo se mu rychle uskočit právě včas, a než si Harry uvědomil, co ho zasáhlo, zasadil mu Draco do obličeje stejnou ránu, jakou před chvílí dostal on.

Harry zaklel, když se konečky prstů dotkl zraněného místa a setřel si z koutku úst trochu krve.

„Pottere,“ řekl Draco co nejklidněji, „můžeme s tím pokračovat tak dlouho, dokud jeden z nás nebo oba dva neskončíme v nemocničním křídle – a věř mi, že bych si užil každou vteřinu. Ale najděme si k tomu jiný důvod, protože hádat se o to, koho měla Hermiona radši, je zbytečné. A i když bys nejraději někoho obvinil, její smrt nebyla moje vina, ani tvoje, a žádný pěstní souboj ji nevrátí zpátky.“

Harry se na něj zadíval, ale neměl na to další odpověď – a tak se nehádal. Vlastně jen zavrtěl hlavou, otočil se a začal se vracet chodbou zpátky.

„Miloval jsem ji,“ prohodil při odchodu. Draco si nebyl jistý, jestli to říká jemu, nebo jestli jen přemýšlí nahlas.

„Jo. Já ji taky miloval,“ zamumlal. Harry byl naštěstí příliš daleko, aby ho uslyšel. Ale rytíř na portrétu, který celou potyčku sledoval, byl blízko dost. A tak, když vcházel do komnat primusů, mu věnoval soustrastný pohled.

Jakmile se za ním zavřely dveře, Draco se opřel o zeď a vydal ze sebe jediný vzlyk. Ramena se mu třásla, jako by plakal, ale odmítal nechat slzy vytrysknout.

Opět se mu podařilo ji zklamat. Měl jen jednu šanci pokusit se to napravit a podělal to. Teď byla Hermiona navždy pryč a on s tím nemohl vůbec nic dělat.

****

Našel ji u jezera, jak sedí na břehu a hází žabky.

„Grangerová?“ zavolal na ni.

Otočila se k němu. Vypadala, že se jí ulevilo. Sladce se na něj usmála, když se k ní přibližoval. „Kde jsi byl?“ zeptala se ho.

„Zatoulal jsem se,“ odpověděl.

Otočila hlavu zpět k vodě a hodila další žabku – tahle se ale potopila hned, jak se dotkla hladiny. Zamračila se a vypadala opravdu zklamaně. „Vlastně nemám tušení, co dělám.“

Podíval se na kamínky v její ruce. „Nejsou dostatečně hladké. A taky neděláš dobře pohyb zápěstím.“

„Nemluvila jsem o žabkách,“ řekla smutně.

Posadil se vedle ní a vzal si kamínek do ruky. Jedním plynulým pohybem s ním hodil na hladinu. Přeskákal na druhý konec jezera a pak zase zpátky a vrátil se do jeho dlaně. „Je to jako kouzlo.“

Znovu se k němu obrátila. „Můžeš mi pomoct zjistit, co dělám?“

Upřeně se na ni zadíval. Oči měla doširoka rozevřené a zalité neprolitými slzami. Vypadala tak bezmocně, ale on neměl tušení, co by pro ni mohl udělat. „Myslel jsem, že jsem tě ztratil.“

Zamrkala. Když to udělala, po tváři jí jemně stekla slza. „Ale našel jsi mě.“

„Ano, našel.“

Voda v jezeře začala pomalu stoupat. Díval se na vlny, které se zvětšovaly, a matně přemýšlel, proč je hladina najednou tak bouřlivá.

„Řekl jsi mi, že mě ochráníš,“ promluvila najednou. Nebylo to obvinění, spíš postřeh.

„Vím,“ odvětil. „A myslel jsem to vážně – opravdu. Ale nemohl jsem udělat nic, čím bych tě mohl zachránit.“

„Můžeš mě zachránit teď,“ řekla.

„Cože?“

Hodila další kamínek. Jenže ten nenarazil na rovnou vodní plochu – zmizel v přílivové vlně, které si předtím nevšiml. Nebyl čas zareagovat – vlna se přes ně převalila a zcela je zalila studenou vodou. Najednou jezero nevypadalo jako jezero, ale spíš jako oceán. Jak ho vlny vtahovaly pod hladinu, očekával, že se bude moci dotknout chodidly země, ale ta už tam nebyla. Rychle vykopl nohama a vyplaval nahoru. Když se vynořil, zhluboka se nadechl a rozhlédl se po ní. Nebyla tam.

„Hermiono!“ zařval z plných plic. V panice se ponořil zpátky pod vodu, aby ji nalezl. Nemohla být příliš daleko, ale všude viděl jen vodu. Ještě jednou vyplaval na vzduch a pak se znovu potopil. Nehodlal se vzdát, dokud ji nenajde.

Najednou ji uviděl, jasně jako den. Byla několik stop pod ním a natahovala k němu dlaň. Plaval k ní, připraven ji za ruku chytit, ale čím hlouběji plaval, tím víc se mu zdálo, že se vzdaluje.

„Hermiono, plav ke mně. Chyť se mě za ruku!“ Nepřipadalo mu ani divné, že je schopný mluvit pod vodou.

Ona se ale nepohnula. Jen potřásla smutně hlavou a pronesla, „Už je pozdě na to, mě zachránit. Jsi tu pozdě.“

Draco zalapal po dechu a otevřel oči. Čekal, že bude stále pod vodou, ale místo toho se ocitl v pohodlí své vlastní ložnice, ve své vlastní posteli. Ztěžka dýchal, když zabořil obličej do dlaní. Byl to jen sen. Nebo spíš noční můra. Jedna z mnoha, které měly přijít, i když to v tu chvíli nemohl vědět.

Přesně v ten okamžik si uvědomil, že bude velmi těžké ji nechat odejít.

 


Užívateľské meno:
Heslo:
Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Hmm... Tak jsem si myslela, ze se nam zahada objasni a ono nic. Podcenila jsem autorku. :-) A take jsem podcenila Lenku, kdyz jsem si myslela, ze Dracovi opravdu bez protestu pomuze. To nebylo jako ona.
No, rekla bych, ze jsme se alespon dozvedeli jeden zpusob, jakym se Hermionu nepodari vratit zpatky. Tedy alespon myslim, autorku uz nepodcenim podruhe. :-)
Moc dekuji!
No jo, ma to 30 kapitol, nemůžeme se všechno dozvědět moc brzy :-D.
Lenka se opravdu ze začátku chovala trochu neLenkovsky.
Děkuji, Gift, za přečtení i komentář:-).

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Škoda, že se mu nepodařilo ten časovrat získat. Mohl třeba zjistit víc o tom vrahovi, co Hermionu zabil, nebo aspoň varovat Brumbála. I když, ten byl určitě celou dobu dokonale v obraze, poťouchlík! A pořád je!
Celé mi to začíná připadat spíš jako past na Draca, jako by byl celý ten děj už předem připravený extra pro něj. Jako by měl něco udělat nebo dojít k nějakému poznání, ale pouze sám, na základě vlastního rozhodnutí, jak mu ostatně řekl i Brumbál. No, už se zamiloval, už trpí a chce svou lásku za každou cenu zpátky, takže ji odejít nenechá, ať si ho k tomu nabádá kdokoliv.
Harry se chová divně. Když tvrdí, že Hermionu miloval, proč ,slintal nad Vízlicí' ? A proč Draca praštil, když se o tom zmínil?
Neměla Dracovi něco napovědět ta jeho schopnost házet žabky přes jezero tak, aby se k němu vrátily?
Je to celé tak složité, vůbec nevím, která bije.
A smutné, smutné...

Děkuji za kapitolu, Octavie! Smutnou, ale fascinující!
No já jsem se naopak bála, že ten obracec času najde, bude vracet čas a ona bude stejně umírat. Nejdřív jsem se totiž koukla na konec kapitoly. Naštěstí to byl jenom sen.
Více o smrti Hermiony se dozvíme už v následujících kapitolách.
Děkuji, Margareto, za přečtení i komentář:-).

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: luisakralickova - 23.07. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Bylo to smutné, ale nádherně se to četlo. Litovala jsem Draca a nevěděla jsem, jestli mu mám přát, aby plán s obracečem času vyšel - ale samozřejmě je dobře, že ne, Brumbál to Dracovi vysvětlil hodně dobře.
Trochu mě mate Harry a jeho prohlášení, že Hermionu miloval.
Draco truchlí dlouho a těžce. Zajímalo by mě, jestli to házení žabek, které se mu vrací zpět, má nějaký symbolický význam.
Díky.
Ahoj denice, díky za komentář:-). Máš pravdu, tahle povídka Dracovi nic nedává zadarmo. Na jednu stranu by bylo hezké, kdyby mu to s obracecem vyšlo, ale...
Harry je asi zmatený mladík. Každopádně se víc dozvíme už brzy :-).

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Ve vš upřímnosti, Brumbál se ve své přetvářce hodně kazí. Přece, když mi nějaký fracek pohází vzácné knihy po podlaze, nemlich že se mi vloupak do kabinetu, využil k tomu mladší studentku, de fakto ukradl, neviditelný plášť, s takovým ohavou, byť sebevíce truchlí nad ztrátou kolegyně, si nesednu ke stolečku prostři se a nebudu mu vyprávět legendu pro malé děti. Lépe by bylo, když mu teda nechce mazat med okolo papule, vyříkat si rovnou fakta, prostě ne, obraceč nemám a i kdybych čirou náhodou měl, nepůjčím, protože proto.
V hlavě mi nějak vrtá proroctví o Hermionině smrti, nebylo a něco o tom, že by ji mohl zachránit jen polibek z čisté lásky? Proto je Potter tak nesnesitelný, protože ji držel za ruku Malfoy a ne jeho výsost z Nebelvíru?
Děkuji moc za překlad. Myslela jsem že to nedočtu, ale je to moc pěkně přeložené, tak jsem se vrátila a nelituji.
Brumbal se v téhle povídce chová opravdu podivně a sama jsem zvědavá na vysvětlení jeho role v celém příběhu!
Proroctví Trelawneyova nedopověděla, takže neřekla, co by ji mohlo zachránit. Samozřejmě polibek z pravé lásky se velmi nabízí:-D.
Sisi, děkuji za krásný komentář, moc jsi mě potěšila:-).

Ja to čítam už keď mi to pošleš, to vieš, to by som nevydržala, takže už len dopisujem komentár. Tie žabky ma prekvapili, ale čo by nevyriešilo obyčajné Acio? možno to vie bez prútika. Alebo je očarované jazero.

Harry klasika, ide po kráske, ale tajne miluje ošklivku. Až keď ju nemá, tak ľutuje... Už si nepamätám, ako to dopadne medzi Dracom a Harrym, ale asi z nich kamaráti nebudú, skôr sa budú len tolerovať.

Ďakujem za parádny preklad, čítalo sa to úžasne.
Očarovane jezero, to je nápad! Ale já to brala tak, že ve snu je možné vše..
Mno Harry asi neví, co chce. A navíc teď je to moderní! Takové ty polyamorni vztahy. I když Ginny tu nevypadala na ten typ, co by se rád dělil :-D
Jsem ráda, že se ti překlad líbil. Ale nemusíš se cítit nucena komentovat!
Každopádně ale moc děkuji :-D.

Ach draco… ja mu tak prajem aby ju nejak zachránil, Ved sybila sa nemôže mýliť! :)
Harry má tu štve… teraz si uvedomí že ju miluje? Či iba ako kamarátku? Ale myslim že taký pästný súboj aspoň na chvíľku uľaví pred trápením :) diky za ďalšiu časť, perfektne!
Snad přijde jak na to, musíme mu věřit, je přece inteligentní:-).
A Harry je prostě Harry.. třeba mu rána do palice rozsvítí :-D.
Díky za komentář!

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Prehľad článkov k tejto téme:

lolagirl: ( Octavie )17.09. 2021Kapitola 24 – Spát
lolagirl: ( Octavie )10.09. 2021Kapitola 23 - Slib
lolagirl: ( Octavie )03.09. 2021Kapitola 22 – …a následky
lolagirl: ( Octavie )27.08. 2021Kapitola 21 - Pravda
lolagirl: ( Octavie )20.08. 2021Kapitola 20 – Bouře přichází
lolagirl: ( Octavie )13.08. 2021Kapitola 19 - Sám
lolagirl: ( Octavie )06.08. 2021Kapitola 18.
lolagirl: ( Octavie )30.07. 2021Kapitola 17
lolagirl: ( Octavie )23.07. 2021Kapitola 16 – Nechat ji odejít
lolagirl: ( Octavie )25.06. 2021Kapitola 15 - Přijetí
lolagirl: ( Octavie )18.06. 2021Kapitola 14 – Poslední Vánoce
lolagirl: ( Octavia )11.06. 2021Kapitola 13 - Prázdnota
lolagirl: ( Octavie )04.06. 2021*Kapitola 12* - Předvečer
lolagirl: ( Octavie )28.05. 2021Kapitola 11 - Změna
lolagirl: ( Octavie )14.05. 2021Kapitola 10 – Nikdy více
lolagirl: ( Octavie )30.04. 2021Kapitola 9 - Milý deníčku
lolagirl: ( Octavia )23.04. 2021*Kapitola 8* - Štěstí
lolagirl: ( Octavie )15.04. 2021*Kapitola 7* - Dvojnice
lolagirl: ( Octavia )10.04. 2021*Kapitola 6 *: Odraz v zrcadle
lolagirl: ( Octavia )30.03. 2021Příjemné překvapení
lolagirl: ( Jimmi )18.03. 2021* Kapitola 4 *: Prímerie
lolagirl: ( Jimmi )27.02. 2021* Kapitola 3 *: Predstierať
lolagirl: ( Jimmi )13.02. 2021* Kapitola 2 *: Pravidlá spolužitia
lolagirl: ( Jimmi )11.02. 2021* Kapitola 1 *: Je preč
. Úvod k poviedkam: ( Jimmi )24.12. 2020Úvod