archiv.hpkizi.sk
Kapitola 3 - část 2/3
Tisíc podob krásy
Vložené: LadyF - 11.07. 2021
Téma: Tisíc podob krásy

Tisíc podob krásy

Originál: https://archiveofourown.org/works/550545/chapters/980826

Autor: Geoviki                Překlad: LadyF             Beta: Violeta  



Počúvať

Kapitola 3 – část 2/3

Acordei de um sonho estranho
um gosto de vidro e corte
Um sabor de chocolate no corpo e na cidad
Um sabor de vida e morte... Com sabor de vidro e corte
As horas não se contavam,
e o que era negro anoiteceu
Enquanto acontecia, Eu estava em San Vicente


Probudil jsem z podivného snu
na místě plném střepů a krve
V těle a městě chuť čokolády
Chuť života a smrti... Chuť střepů a krve
Nedal se přesně určit čas
a jen když zčernalo nebe, začala noc.
Když se to stalo, byl jsem ve sv. Vincencovi
San Vicente – Milton Nascimento (portugalská píseň)

. . . . . . . .

Povídalo se, že Řád dával dohromady plány na poslední bitvu několik měsíců. Prvních šest týdnů trvala jen diskuse, zda má takový plán vůbec šanci na úspěch. Bližší podrobnosti se však Dean dozvěděl až mnohem později.

Klíčovým elementem, který nesměli vynechat, bylo to, že v závěru poslední bitvy se musel Harry Potter střetnout s Voldemortem. Pravý důvod bylo přísně střežené tajemství, které Dean neznal a ani o to nestál.

Jako každý úspěšný bitevní plán i tento spoléhal na několik šikovných špehů mezi vysoce postavenými stoupenci nepřítele. Jedním z nich byl Snape – Dean nemohl uvěřit, že je jeho bývalý profesor lektvarů po téměř dvou letech války stále ve službách Pána zla. Nikdo z Řádu ho posledních devět měsíců neviděl. Zabralo to tři týdny a sedm pokusů o spojení, než se k němu plán vůbec dostal. Dean slyšel, že existuje ještě jeden špeh – patrně měl dohlížet na Snapea – ale jeho jméno bylo další přísně střežené tajemství. Válka už trvala tak dlouho, že by se nedivil, kdyby frustrace vedla ke zradě také někoho v jejich řadách. Klidně se mezi nimi mohl skrývat špeh. Přípravy proto probíhaly v největší tajnosti a základním pravidlem bylo matení nepřítele. Jeden týden jeho jednotka trénovala famfrpál – hobby, kterému nikdy příliš neholdoval. Další týden se věnovali lektvarům, které nejdříve uvařili, a poté pozřeli, bohužel pro jeho trávení. Protrpěli mnohá cvičení, kdy museli vydržet na jedné pozici několik hodin, záměrně si rozhodili spací cyklus, trénovali plížení uprostřed noci, boj zblízka a přemisťování na krátkou vzdálenost – využít ve finální bitvě mohli buď vše, anebo nic.


Ani po dvou letech mezi smrtijedy Severus Snape nepřišel o elegantní, ale chladné vystupování, které utkvělo v paměti jeho bradavickým studentům. Vkročil do provizorní důstojnické komnaty a hluboce se poklonil impozantní postavě, jež zde trůnila.

„Můj pane,“ zarecitoval a vložil do toho tolik podlézavosti, kolik v sobě dokázal najít. „Víme, kde je Harry Potter.“

Věděl, že nic, co by svému vůdci mohl oznámit, by nevzbudilo tolik pozornosti jako toto jméno. Poslední měsíc to byla jejich priorita číslo jedna, následkem čehož smrtijedi opomíjeli mnohem důležitější strategické cíle a dávali přednost mizivé naději, že někde narazí na chlapce bez dozoru. Snape nebyl jediný, kdo si uvědomoval, že se tím stavěli do obrovské nevýhody. Také ostatní vysoce postavení smrtijedi měli svůj názor na to, zda je moudré soustředit se na zdánlivě osobní cíl. Snape ovšem znal znění věštby – Potter byl klíč k ukončení války, ať tak či onak.

Získal plnou pozornost Pána zla.

„Co nám neseš za informace?“ odpověděl – muž nebo tvor, Snape si nikdy nebyl jistý, jak ho v duchu označovat. Dokonce i Lucius se nechal vyrušit od zákulisních intrik a otočil se, aby ho vyslechl, ačkoli nedokázal skrýt nechuť. Od chvíle, co se Snape vrátil do služeb Pána zla, mezi nimi panovala rivalita. V nedávné době mistrně zaonačil Dracovu výměnu stran, takže měla mnohem silnější dopad na Luciuse než na něho. Lucius ho za to z duše nenáviděl. Na tom nezáleží, pomyslel si Snape. Já mu taky nevěřím a je rozumné, že on nevěří mně. Doufejme, že se nikdy nedozví proč.

Do svého vyjádření vložil veškerý svůj herecký um, poněvadž to bylo rozhodující pro výsledek finální bitvy. Jejich poslední šance a poslední záblesk naděje. Pokud tento plán selže, nepochybně ho to bude stát život.

„Potter byl spatřen poblíž malého městečka jménem Sv. Vincenc. Brumbál je podle všeho na ministerstvu a Pottera skoro nikdo nehlídá – maximálně jedna stráž. Naše hlídka ho objevila v brzkých ranních hodinách a už tři hodiny ho sleduje. Podle hlášení to vypadá, že zde zůstane minimálně přes noc.“ Snape vytasil rolku pergamenu a předal ji svému veliteli. Dával si přitom dobrý pozor, aby se jeho ruka nezachvěla a nedal tak na sobě znát nervozitu.

Voldemort si nevzrušeně přečetl hlášení a pak je beze slov podal Luciusovi. Snape ho tiše pozoroval, když si prohlížel pergamen, na tváři obvyklý zachmuřený výraz. Dal si záležet, aby nic dalšího neřekl – měl za úkol pouze předat zprávu. Jakákoli další snaha podnítit je k akci byla nežádoucí – vzbudilo by to podezření. Ostatní naplánují útok bez jeho přičinění. Stačilo jen čekat.

Čas se však nekonečně vlekl.

„Tak ho konečně máme v pasti,“ prohlásil nakonec Voldemort a Snape se snažil nedávat najevo, jak moc se mu ulevilo. „Připravte se na útok, přesně jak jsme plánovali. Naši vojáci se na tuto chvíli připravovali dlouho. Je načase vyslat je do akce.“

Muži z Voldemortova okolí se dali do pohybu a chrlili rozkazy se sebevědomím těch, jež jsou zvyklí, že je každý poslechne na slovo. Většina mužů odešla plnit úkoly, jichž se zhostili s nevýslovnou radostí – či se strachem ze selhání. Snape zůstal tiše stát po Voldemortově boku.

„Severusi. Na tento okamžik jsme čekali příliš dlouho. Harry Potter už brzy nebude nic jiného než nepříjemná vzpomínka. Jakmile zničíme jejich idol, Brumbálova ošuntělá armáda milovníků mudlů se rozpadne jako domeček z karet. Rozmeteme ji na prach. A konečně zvítězíme.“

„Konečně zvítězíme,“ zopakoval Snape a věřil tomu z celého srdce.


„Carmichael, David?“

Muž místo odpovědi přikývl a automaticky natáhl ruku, aby přijal balíček od mlčenlivého zásobovacího důstojníka. Podle pokynů, které na ně vyštěkl před chvílí, měli balíček zatím jen držet a ještě ho neotvírat. Ani ho nelákalo jednat v rozporu s rozkazem, přestože si byl vědom, že byl jeden z mála. Po několika týdnech, co se připravovali na velkou událost, byli všichni nervózní a zdálo se, že jen on si dnes ráno uvědomuje důležitost okamžiku.

„Podle Franklina to bude cvičení souboje zblízka,“ zamumlal muž vedle něj, ale on nevěnoval příliš velkou pozornost tomu, co se zrovna šušká mezi vojáky ve válečném stavu. Nikomu z nich se zatím nepodařilo správně odhadnout, jaký typ tréninku je zrovna čeká. Dnešek nebude výjimkou. Ani se neobtěžoval s odpovědí.

Poslední tři týdny, které strávil mezi těmito vojáky, se mu povedlo přežít díky tomu, že držel sklopenou hlavu a jazyk za zuby. Za poslední rok války, kdy migroval mezi jednotkami, se naučil splynout s davem, ale nikdy nezůstal dlouho na jednom místě. Rozhodně mezi vojáky neměl žádné přátele, ale ani nepřátele, a to považoval za mnohem důležitější.

Dnes ráno vstali brzy, oproti normálu dostali docela dobrou snídani, vyslechli pár strohých pokynů, rychle se shromáždili a následně čekali, což nebylo během války nic neobvyklého. Objevil nízký strom a opřel se o něj, takže našel v převážně vlhkém prostředí suché, klidné a tiché místo, kde čekal na další pokyny.

Lucy Gallestino, velitelka jejich jednotky, k nim připochodovala dlouhými kroky – pokud se to tak dalo nazvat, vzhledem k její malé výšce – aby jim předala poslední instrukce.

„Všichni máte svoje balíčky, že jo?“ zeptala se rázně.

„Co je uvnitř?“ zeptal se někdo ze zadní řady, ale velitelka ani nevzhlédla.

„Tak jo, teď potřebuju, abyste každý odhalil břicho a levou nohu,“ vyštěkla tónem, kterým dala jasně najevo, že nestrpí další stupidní otázky, jako by její povel dával jasný smysl. Ve válečné armádě možná ano.

Důstojník Brinkley, který měl obvykle na starost bezpečnost zadní linie, držel v rukou pergamen a další předmět, který byl příliš tlustý na to, aby to byla hůlka.

Lucy pokračovala ve vysvětlování. „Každý dostane číslo. Takhle.“ Brinkley zkontroloval pergamen, pak vzal tu věc ve své ruce a namaloval na její břicho a nohu číslo, takže její kůži zdobilo černé písmo. Na dvou místech byla označena číslem 87.

Zatímco Brinkley postupně očísloval každého člena jednotky, vojáci mezi sebou žertovali, trousili nejapné narážky a nervózně glosovali situaci. Vyhýbal se pohledu na Brinkleyho, když mu na obě místa neobratně načmáral číslo 114, ale měl z toho husí kůži.

„Tak a teď to honem schovejte. Je moc brzo po ránu na to, abych strpěla pohled na vaši nahotu,“ prohlásila Lucy. „A pojďte sem, řeknu vám, co se bude dneska dít. Za velmi krátký okamžik nás čeká bitva, která rozhodne o výsledku této války, takže dávejte pozor.“

Klábosení a mumlání okamžitě ustalo, jako by na ně seslala umlčující kouzlo. Další jednotky opodál byly v podobném tranzu.

„Nastražili jsme past, která má přilákat vysoko postavené smrtijedy – včetně nejvyššího.“ Přestože bylo členům armády Řádu doporučováno používat Voldemortovo jméno, někteří to po letech, kdy ho nesměli vyslovit, stále nedokázali. „Nepřítel návnadu spolkl. Věříme, že nakráčí rovnou do pasti, a jsme na to připraveni.“

Následoval podrobný výklad bitevního plánu včetně informací, jakou úlohu sehrají. Jak se dostanou dovnitř a hlavně jak se dostanou ven. Kde má každý z nich být a co dělat, pokud se ocitne jinde. Jak rozšířit mezi vojáky skutečný plán a zastavit šuškandu o těch domnělých. A jak se zachovat, když se všechno posere.

„Doufáme, že se vám většinu bitvy podaří zůstat na koštěti, protože se ukázalo, že smrtijedi jsou ve vzduchu slabší. Nedokážou přemýšlet trojrozměrně jako my. Zdá se, že se všichni famfrpáloví hráči přidali na stranu dobra,“ prohodila žertem a několik vojáků se zasmálo. „Tak a teď konečně přijde odhalení, na které jste všichni čekali. Otevřete svoje balíčky.“

Všichni kolem něj začali trhat balení. Pomalu vytahoval všechny předměty a identifikoval je. Neutrální oblečení a boty. Velká nerozbitná lahev, těžká a plná tmavé, husté tekutiny, kterou poznal okamžitě – mnoholičný lektvar. A na dně opatrně položený předmět, který šetrně rozbalil a s náhlým uvědomením jej držel před očima: brýle, takřka stejně věhlasné jako jejich nositel.

Málem se rozesmál nad tou ironií osudu. Pozře mnoholičný lektvar, aby se proměnil v Harryho Pottera. Oni všichni – bude to zatracená armáda Potterů.

„Poslouchejte, děcka. S mnoholičným lektvarem už máte spoustu zkušeností, takže jej zvládnete spolknout. Určitě už vám docvaklo, za koho se budete vydávat. A ty brýle neslouží jenom jako módní doplněk – budete je potřebovat, abyste viděli, takže na ně dávejte pozor. Pokud je ztratíte, vyhledejte mě nebo jiného velitele jednotky a požádejte o nové.“

Všichni kolem byli brýlemi fascinovaní. Nikdo kromě něho neodolal tomu, aby si je nasadil. „Nic nevidím,“ ozvalo se netrpělivě.

„Nebuď idiot,“ okřikla ho Lucy. „Nejsou ti k ničemu, dokud se neproměníš v Pottera.“ Zamumlala si pod nos: „Debil.

Provinilec zaskřehotal omluvu.

Nerušeně pokračovala. „Jak všichni víte, Potter má na létání talent od přírody, takže budete mít ve vzduchu obrovskou výhodu. A hlavně si promerlina nezapomeňte vzít každou hodinu novou dávku lektvaru.“ Názorně pozvedla lahev. „Připomínejte to jeden druhému.“

Žena vedle něj ostýchavě zvedla ruku. „Proč se máme všichni proměnit v Harryho Pottera? Samozřejmě nemám nic proti, ale můžeme to vědět?“

„Ano. Z důvodů, které vám nemohu prozradit, se Potter stal hlavním terčem smrtijedů. Snaží se ho najít už několik měsíců a teď mají pocit, že ho mají konečně v hrsti. My tam budeme od toho, abychom je zmátli a zároveň abychom rozdrtili jejich armádu.“

Takže Pottera použijí jako volavku. Nebo ne? Riskovali by krk opravdového Chlapce, který zůstal naživu? Nebo na místě ve skutečnosti bude čekat Brumbál, také po pozření mnoholičného lektvaru vyhlížející jako Potter? Jakožto jejich nejmocnější čaroděj by pro zaskočené smrtijedy představoval mnohem větší hrozbu. Pokud měla být tato bitva rozhodující, jak jim sdělila Lucy, pak určitě očekávali, že se objeví samotný Pán zla. Strana dobra určitě vytasí zbraně nejvyššího kalibru, a ne devatenáctiletého maskota, který měl víc štěstí než rozumu.

„Máme asi tak dvacet minut, abychom si přivykli na Potterovo tělo. Před změnou si radši nasaďte jeho oblečení, pokud nechcete přijít o vlastní.“ Členové jednotky se k sobě ohleduplně otočili zády a dávali si bacha, aby je nikdo nepřistihl, jak někoho očumují. „Všichni připraveni? Až do dna.“

Podařilo se mu spolknout lektvar, aniž by se u toho šklebil jako jeho kolegové. S klidem přečkal závrať a bolestivou transformaci do cizího těla. Ani po mnoha nácvicích si nedokázal zvyknout na příšerný šok, když se proměníte v někoho cizího, ale teď byl dvojnásob vděčný, že nikdo neměl zrcátko. Uvědomil si, že jeho rozmazané vidění se nezlepšilo, a teprve po chvíli mu došlo, že si musí nasadit brýle. Vida – mnohem lepší.

„Patnáct minut. Zkontrolujte, že u sebe máte hůlky. Jděte si pro košťata, a pak se vraťte. Rozdělíme se do skupin a půjdeme pro přenášedlo.“

„Hej, kdo seš?“ zeptal se ho hlas z dávno zašlých časů a on se polekaně ohlédl. Pohled na tucet Harry Potterů, kteří ho obklopovali ze všech stran, byl surrealistický a matoucí.

„Carmichael,“ odpověděl stejným důvěrně známým hlasem. „A kdo ty?“

„Bevell,“ zněla odpověď. „Tohle je fakt praštěný, co?“

„To teda jo.“

„Takže to vysvětluje ta čísla,“ prohlásil Bevell. „Abychom dokázali určit, kdo je kdo. Ale stejně je to padlý na hlavu. Vždyť se pořád můžeme jeden druhého zeptat, ne?“

Bevell byl fakt idiot. „Ne, pokud budeme mrtví,“ vyštěkl.

Bevell viditelně zbledl, ale evidentně neměl dost rozumu na to, aby sklapl. „No jo.“ Pokrčil rameny. „Pro ženský to musí být fakt divnej zážitek. Jako dostat nové nádobíčko, víš co? Taky se s tím nemůžu pořádně vyrovnat. Co když se půjdu vyčůrat, to jako budu držet v ruce cizí péro? Připadám si jak buzík.“

V tento moment absolutně neměl náladu cokoli probírat s dvojníkem Harryho Pottera, natož povrchní témata, která pokaždé někdo vytáhl – obvykle Bevell – o sexuálním podtextu proměny do cizího těla. Na svoje nové vybavení se nepodívá, pokud nebude muset. Otočil se ke svému sousedovi zády, našel tenisky a nasadil si je na nyní o něco větší nohy.

Potterovo tělo se zas tak moc nelišilo od jeho – cítil se trochu neohrabaně, ale to mohlo být tím, že měl ještě rozhozenou rovnováhu po proměně. Zkusil předpažit ruce, kleknout si, otočit se – vše zatím bez problému.

A létat v tomhle těle na naleštěném Kulovém blesku, který právě rozbalil, bude opravdový zážitek.


Kdyby Dean nestál vedle Seamuse, když začal působit mnoholičný lektvar, zaručeně by ho nepoznal.

„Ježišmarjá, Deane, podívej se na sebe.“

„A ty na sebe, Seamusi.“

„Mám pocit, jako bych usnul a probudil se na sněmu Harry Potterů. Nic divnějšího jsem v životě neviděl.“ Rozhlédl se kolem sebe, na propůjčené tváři výraz plný údivu.

Dean po bolestivé proměně zakroužil rameny a protřepal si nohy. „Konečně víme, jaký je to pocit.“

„Do prdele. Nikdy jsem netoužil po tom stát se Potterem. A po téhle zkušenosti určitě názor nezměním.“ Seamus se zasmál, jenže to nebyl jeho smích, ale Harryho. „Naopak pro někoho, jako je Draco Malfoy, kdo si celý život přál být v Harryho kůži, by se tím splnil jeho mokrý sen.“

Něco ho napadlo. „Hele, Seamusi, jak se poznáme? Až budeme v zápalu boje, víš?“

Seamus se zamyšleně zamračil. „No, rozhodně ti nebudu ukazovat svoje pitomý číslo každých pět minut, úchyláku. Co takhle si stanovit heslo?“

„Už si chceš zase hrát na špiony? Tak jo. Co to bude?“

„Co třeba názvy čtvrtí, ve kterých jsme vyrostli? To smrtijedi nemají jak vědět a určitě jim to nedojde.“

„Dobře. Takže já jsem Barking a ty Finglas.“

„Souhlas.“

Následujících dvacet minut si zvykali na Harryho tělo, takže si byl Dean konečně jistější svými schopnostmi. Nejhorší byl rozdíl ve výšce – většinou byl nejvyšší v jakékoli skupině, dokonce vyšší než Ron Weasley. Kdysi slíbil sám sobě, že nikdy nepojede do Ameriky, protože by ho určitě na každém kroku pronásledovaly narážky na basketbal – už tak si jich vyslechl dost dokonce i tady v Británii. Harryho vždy považoval za malého, ale když byli všichni kolem stejně vysocí – sakra, vlastně úplně totožní – chyběl mu záchytný bod.

Byla to zvláštní zkušenost.

Přistoupila k nim velitelka jejich jednotky a podala jim přenášedlo – velmi obnošenou havraspárskou šálu, která byla dost dlouhá, aby se jí mohl chytit každý.

„Uvidíme se na druhé straně, Deane,“ uslyšel těsně předtím, než ucítil trhnutí v podbřišku.


Bayeza abafana bancane wema,
Baphethe iqwasha, baphethe bazooka
Bathi "Sangena savuma thina,
Lapha abazange bengena abazali bethu, Nabadala..."


Blíží se mladí chlapci,
s domácími zbraněmi a bazukou.
Říkají: „Rozhodli jsme se vydat na místo,
kde nikdy předtím nikdo nebyl,
ani naši rodiče, ani předkové, kteří pro nás roní slzy...“


One Man, One Vote – Johnny Clegg (zulská píseň)

. . . . . . . .

Dean už za svůj život přečetl hromadu knih s popisem bitev, takže byl v tomto ohledu poněkud zhýčkaný. Autoři válečných příběhů vždy logicky a přehledně popsali strategii a bitevní plán, stěžejní události, rozhodnutí vůdců a dalších klíčových osob, změny bitevních pozic a triumfální a velkolepý závěr.

Opravdovým bitvám ovšem vládl chaos.

Jestli to přežiju, musím si o tom pak přečíst knihu, pomyslel si frustrovaně. Měl pocit, jako by jen listoval obrázky, ale ničemu nerozuměl. Všechno se dělo příliš rychle a zběsile na to, aby to dokázal vstřebat. Vnímal útržky rozkazů, zmatečné útoky a ústupy a záblesky padajících, útočících, zabíjejících či zabíjených nepřátel. Chvílemi se ocitl na několik minut osamocen, jen aby se kolem něj přehnala mračna chaosu, na moment jej pohltila a pak pokračovala zase dál.

Na okamžik se zastavil, aby spolkl další dávku mnoholičného lektvaru.

Seamuse ztratil z dohledu během půl hodiny. Opakoval pořád dokola Barking před dvojníky Harryho Pottera, ale ti měli všichni na tváři stejný nechápavý výraz, jako by neříkal žádné slovo, ale jen brkal1, takže se nakonec přestal snažit. Seamus měl nejspíš celou dobu v plánu, aby se při vyslovování hesla pěkně ztrapnil. Až tohle všechno skončí, bude mu muset za tento nejapný žert vynadat.

Nechtěl si vůbec připustit, že se Seamus možná z této změti zvuků a vjemů nikdy nedostane živý. Stěží dokázal myslet.

Přemohla ho únava, když kolem profrčel první, a poté mnoho dalších Harry Potterů s nejnovější zprávou. „Slyšeli jste? Potter zabil Voldemorta. Smrtijedi ustupují a prchají.“

Bohužel ne všichni. Členové Deanovy jednotky si dávali pozor, aby úplně neobklíčili skupinu smrtijedů, s nimiž bojovali – nikdo se nebije tak zuřivě jako někdo, kdo má pocit, že je v koncích – ale těm debilům nedošlo, že mají možnost uniknout. Jeho protivník ho málem srazil do křoví. Jeden z ostatních Potterů si toho všiml, ale už bylo pozdě. Dean sklouzl z koštěte, cítil, jak se mu nepřirozeně vykloubilo koleno, a pak se mu podlomila noha. To poslední, co si pamatoval, bylo, že na něj někdo seslal omračovací kouzlo.


Jednou z nevýhod mnoholičného lektvaru bylo to, že se na dobu jeho účinnosti dalo spolehnout, pouze dokud jste byli při vědomí. V opačném případě účinky mohly přetrvávat klidně i celý den podle toho, kdy byl lektvar pozřen. Proto nyní Hermiona a tým záchranářů léčili nekonečné množství obětí, které vypadaly jako Harry Potter. Pro jejich psychiku to bylo extrémně náročné, nevědět, kdo je zraněný, nebo kdo je mrtvý – každá oběť vypadala jako Harry.

Když se Dean konečně probral, skoro každý, včetně něho, byl zpátky ve svém těle.

Ze svého místa na lehátku u dveří sledoval tým mediků, když prohlíželi pacienty, napětí kolem nich tak silné, že by se dalo krájet. Hermiona k jednomu nehybnému tělu po druhém natáhla ruku a nadzvedla triko, aby odhalila číslo, a poté strnule čekala, dokud nebylo ohlášeno příslušné jméno – bude to někdo cizí, či kamarád? Brumbál? Nebo snad skutečný Harry?

„Číslo sto čtrnáct,“ nahlásila Hermiona mladíkovi, který držel mudlovsky vypadající zápisník.

„David Carmichael.“

Všem se trochu ulevilo a Dean se záhy cítil provinile, že ho tak rychle odepsal. Po boku Carmichaela bojoval zhruba poslední tři týdny. Byl to obyčejný mladý kluk – zněl, jako by pocházel se Somersetu – se špinavě blond vlasy a tmavýma očima plnýma hněvu. Mluvil jen málokdy, s nikým se nepřátelil, nikdy se nezmínil o své rodině a všichni ho považovali za podivína a vlka samotáře. Uměl však dobře pozorovat okolí, nikdy necouvl před bojem a nenáviděl Voldemorta snad víc než kdokoli jiný. Možná dokonce víc než Harry.

Chudák.

„Je mrtvý?“

Hermiona k němu vzhlédla a slabě se usmála, když ho poznala. „Deane. Nevšimla jsem si tě. Ne, jenom v bezvědomí. Znáš ho?“

„Jenom letmo. Je z naší jednotky. Trochu podivín, ale jsem rád, že je v pořádku.“

„A co ty – jsi v pohodě?“

Taky se na ni usmál. „Jo. Ke konci jsem sletěl z koštěte a odrovnal jsem si koleno. To bude patrně taky důvod, proč nikdy nebudu hrát za Kudleyské kanonýry.“ Byl to chabý pokus o vtip, ale i tak na něj navázala.

„Ve skutečnosti jsi to nebyl ty – takže za to vlastně může Harry,“ dobírala si ho tiše.

„Jasně. Bylo to fakt divný. Dalo mi zabrat, než jsem si zvykl, že jsem tak malý. A k tomu všemu si celou dobu udržet brýle na nose. Už se vůbec nedivím, že každou chvíli něco rozbije.“ Najednou zvážněl. „Hermiono – našla jsi někoho, koho znám?“

Pevně semkla ústa. „Pár ano, Deane. Asi bychom měli být vděční za minimum ztrát, ale pár jich bylo.“

Zřejmě měla nařízeno, aby o tom mlčela. Bude tedy muset počkat, až půjde poznat, o koho se jedná. Přesto se musel zeptat: „Seamus?“

Trochu se uvolnila. „Ne. Myslím, že jsem ho před chvílí viděla, jak tu okouní, asi tě hledal.“

Její asistent se na ně netrpělivě podíval a Hermiona přikývla a vrátila se k neradostným povinnostem. „Pokud budu moct, stavím se za tebou později.“

Opřel se pohodlně o polštář a snažil se vnímat všechny detaily kolem sebe navzdory chaosu, jako pravý umělec, přestože tuto scénu určitě nikdy nenamaluje.

Harry Potter, který byl ve skutečnosti Carmichael, se vedle něho vrtěl a postupně se proměňoval zpátky do původní podoby. To přitáhlo jeho pozornost a zaměřil se na druhého muže, protože byl zvědavý, jak to vypadá, když mnoholičný lektvar ztrácí efekt. Kůže se mu začala vlnit a měnit a vypadala, jako by těsně pod ní lezli mravenci a pojídali ho zevnitř. Bylo mu z toho trochu nevolno, ale nedokázal odtrhnout pohled. Tmavé vlasy zesvětlaly a mírně se prodloužily, rysy v obličeji se ustálily a nyní byly zřetelnější. Něco na tom ovšem nesedělo. Brada, nos, lícní kosti – nic z toho nepřipomínalo Carmichaela, se kterým hlídkoval po nocích. Rysy byly příliš ostré a hranaté a vlasy neměly tmavě medový odstín, který si pamatoval. Už chtěl volat Hermionu, aby ji upozornil, že se spletla a zřejmě přečetla špatné číslo. Najedou se však zarazil.

„Ty vole.“ Muž vedle něj už nevypadal jako Harry Potter, ale ani jako David Carmichael. Po jeho výkřiku otevřel oči a probodl ho pohledem. „Panebože. Draco Malfoy.“

Na kratičký moment se tvář, kterou právě identifikoval, zvláštně zatřepotala a začala se transformovat v obličej Carmichaela, takže měl dojem, že se dívá na dva lidi zároveň. Maska však náhle spadla a znovu se díval na bývalého spolužáka z Bradavic.

„Nemám dost sil,“ zamumlal Malfoy. „Už to nedokážu udržet.“

Dean si uvědomil, co to znamená. „Takže maskovací kouzlo?“

„Jo. Co se mi sakra stalo? Je mi mizerně.“

„Nevím.“

„A co bitva? Co se stalo -“

„Voldemort je mrtev. Je po všem.“

Malfoy zavřel oči, ale Dean se neodvažoval hádat, zda úlevou či odporem. Pak je nesměle znovu otevřel a zamyšleně si ho prohlédl.

„Takže, Thomasi. Nehulákáš jako na lesy. Co to?“

„Nic. Jsem jenom zaskočený.“

„Není tvoje povinnost ohlásit přítomnost smrtijedského špeha?“

Dal si chvíli načas, než odpověděl, a Malfoy ho po celou dobu sledoval jako jestřáb. „Kdybys byl smrtijedský špeh, tak bych tě skutečně nahlásil. Jenže si nejsem jistý, co vlastně seš. Nevím, co tady děláš, ale – no. Kdokoli jiný by asi vyšiloval.“ Znovu našel pevnou půdu pod nohama. „Jenže já vím něco, co oni ne.“

Malfoy nic neříkal, i když na něho stále upřeně hleděl.

„Netuším jak a už vůbec ne proč, ale tu noc, kdy nás zajali smrtijedi, jsi mě a Seamuse zachránil. Nepamatujeme si, co se stalo, ale jsem si jistý, žes to byl ty.“

„Nic si nepamatuješ, ale jsi přesvědčený, že jsem tě zachránil? Pitomý nebelvír.“

Dean poznal, že jeho sarkasmus je jen obranný mechanismus. „Jo, přesně tak. Nebelvír, který pozná přítele. I když to vypadá, že mi stejně neřekneš, co se tehdy vlastně stalo, viď?“ Ostře se na svého společníka podíval, ale nedostal z něj žádnou odpověď. „Určitě máš svoje důvody. Třeba si to jednou rozmyslíš. Ale vím svoje.“

Malfoy si podrážděně odfrkl. „Co ty víš – no, radši bych na to moc nesázel.“

„Znám Carmichaela? Nebo nikdo takový nikdy neexistoval?“

„Ne. Jenom já.“

Dean zaujatě přesunul svoje nohy na stranu lehátka, aby čelil Malfoyovi. „Jak se ti povedlo všechny oklamat?“

„S tebou to bylo nejtěžší, protože mě znáš. Maskovací kouzla toho zas tak moc nesvedou. Stojí to hodně energie je udržet na místě. Dával jsem si hodně bacha, abych ve tvé blízkosti nestrávil moc času. Jenom během noci, kdy nebylo dobře vidět. A jindy – no, řekněme, že jsem tě přinutil věřit tomu, čemu jsem potřeboval. Starý smrtijedský trik.“

„Hrabal ses mi v hlavě?“

Malfoy neodpověděl.

„Jak dlouho to trvá? U téhle jednotky jsi byl několik týdnů -“

„Dost dlouho. Hodně jsem se přesouval.“

„Ale proč? Proč jsi tady? Proč ten převlek?“

Malfoy ho probodl pohledem. „Chceš mi snad říct, že byste mě přivítali s otevřenou náručí? Mě? Syna Luciuse Malfoye? Vrať se zpátky na zem, Thomasi.“

Deanovi neuniklo, že se Malfoy vyhnul odpovědi na otázku, proč se k nim v prvé řadě přidal, ale nechal to plavat. Stejně by mu nejspíš neřekl pravdu.

„Co budeš dělat teď?“

„Nevím.“ Malfoy chabě napodobil úšklebek ze svých chlapeckých let, než znovu zavřel oči, s tlumeným povzdechem se otočil na bok a zase odpadl.

Dean z něho dlouho nedokázal spustit oči. Pak se k němu tiše natáhl, přikryl ho dekou, aby mu zakrývala obličej a nezaměnitelně plavé vlasy, a nechal ho spát.

Překladatelská perla:

1 V orig. použita slovní hříčka Barking (městská část Londýna) a „barking“, což znamená jednak, že „je padlý na hlavu“, ale taky to může být zvuk štěkání. Rozhodla jsem se, že výslovností to může připomínat slovo brkat = což znamená říhat, krkat, ale asi moravsky, protože Violetka nevěřícně kroutí hlavou a napomíná mě, že takové slovo rozhodně neexistuje :D


Užívateľské meno:
Heslo:
Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Re: Kapitola 3 - část 2/3 (Hodnotenie: 1)
Od: Helen - 11.07. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Ale jo, u nás v Ostravě se teda rozhodně brká :-D Děkuji moc za překlad, moc se mi to líbí! I když už od minule povídky vždycky nadskocim, když napíšeš, že někdo zcepeněl :-D
Re: Kapitola 3 - část 2/3 (Hodnotenie: 1)
Od: ladyF - 13.07. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Jsem ráda, že nebrkám sama - kdo nebrká s námi, brká proti nám :D
Inu, existuje stále pár slov, které pro svůj havířovský původ nedokážu identifikovat jako lokální záležitost a myslím si, že jsou zcela spisovná :D Naštěstí už od svých kolejních let neříkám "rožni" - kdybych o něco takového Violetku požádala, asi by myslela, že chci hodit na rošt některého z našich pejsků :X
Moc děkuji za komentář!

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Tak to byla zajimava zapletka! Vedela jsem, ze to Draco jen tak nezabali. Navic se mi libi perspektiva Deana. Rozhodne je to zajimava zmena pribeh sledovat alespon castecne z teto perspektivy. Navic se mi, zcela uprimne, ulevilo, ze jsme byli usetreni detailu z bitvy. Na akcni scenky me moc neuzije a nakonec me stejne nejvic zajima vysledek. :-)
Autorka to ma dobre vymyslene, jen co je pravda. Stale cekam, cim novym nas opet prekvapi.
Moc dekuji!
Re: Kapitola 3 - část 2/3 (Hodnotenie: 1)
Od: ladyF - 13.07. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Také nemám akční scény moc v lásce a myslím, že tohle pro navození děsivé atmosféry naprosto stačilo.
Myslím, že co se plynutí zápletky týče, čeká nás ještě pár překvapení. Doufám, že příjemných :D
Moc děkuju za komentář, Gift

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Re: Kapitola 3 - část 2/3 (Hodnotenie: 1)
Od: kakostka - 11.07. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Dobrý, myslím, že takovej 70 Potterů, to musel Tom rotovat a zuřit. Doufám, že přežil i Snape, hlavně proto, že mám na něj slabost.

Dean se Seamusem bodujou, pamatujou si :-) a líbí se mi, že děj vypráví jiná postava, má to své kouzlo. Draco a roky v převleku za někoho jiného, to bylo hodně náročné.
Děkuju za další kapitolu, je to výborná povídka.

PS: brkání znám, jen si myslím, že se ve Středních Čechách nepoužívá nebo málo.
Re: Kapitola 3 - část 2/3 (Hodnotenie: 1)
Od: ladyF - 13.07. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Já si představuju ještě víc Potterů, ale těžko říct, kolik členů armáda Řádu vlastně měla. Na mě působí docela strukturovaně, ale autorka přesné číslo myslím neřekla. Ale jestli tam bylo vždycky pár kousků z ročníku Bradavic třeba za posledních 50 let, tak to mohlo být docela vysoké číslo.
Jsem ráda, že se líbí pohled z Deanova úhlu - myslím, že jeho poznatky jsou docela zajímavé a jeho vlastní život a myšlenky má autorka taky hezky promyšlené.
Moc děkuji za komentář, kakostko

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Re: Kapitola 3 - část 2/3 (Hodnotenie: 1)
Od: Claire - 11.07. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Ta bojová/vojenská stránka povídky je tak perfektně propracovaná - skoro jakoby ji psal někdo z generálního štábu (ideálně francouzského, ti si na vojáčky hrají s tradicí), ale se značným literárním talentem. Protože zvládá i polohy psychologické, emotivní, hladce popisné - vše uvěřitelné, vysoce zajímavé, napínavé, čte se jedno víno. Než třikrát mrknu, je konec kapitoly a nemohu se dočkat pokračování. Mimo jiné jsem nadšena, kolik prostoru má Dean, potažmo Seamus a jakým způsobem je autorka uchopila a propracovaně s nimi posunuje.
Celý ten báječný koktejl získává na působivosti rovněž skvělým překladem, díky za něj.
Re: Kapitola 3 - část 2/3 (Hodnotenie: 1)
Od: ladyF - 13.07. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Moc děkuji za krásný komentář, Claire, k tomu už nemám co dodat :) Dokonale shrnuje moje důvody pro výběr této povídky :D

Re: Kapitola 3 - část 2/3 (Hodnotenie: 1)
Od: samba - 11.07. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Velmi zvláštní povídka, hodně jiná než jsem kdy četla. Velmi se mi líbil propracovaný plán armády dobra, ta strategie v každém směru. Unikum. A třešnička na dortu, překvapení v podobě Draca. Děkuji
Re: Kapitola 3 - část 2/3 (Hodnotenie: 1)
Od: ladyF - 13.07. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Moc děkuji, sambo. Já jsem byla z této možnosti zakončení války nadšená a vlastně jsem pokaždé. Takhle podle mě zkrátka vypadá válka :)

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: luisakralickova - 11.07. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Re: Kapitola 3 - část 2/3 (Hodnotenie: 1)
Od: lenus - 11.07. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Veľmi zaujímavo písané, moc sa mi to páči :) až teraz mi došlo, že vlastne draco musel opustiť smrtijediv kvôli deanovi a informáciám… dobre to vymyslel, aspoň mohol za nich bojovať bez zbytočných otázok :) diky
Re: Kapitola 3 - část 2/3 (Hodnotenie: 1)
Od: ladyF - 13.07. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Draco si poradil jako pravý zmijozel... mně se ta myšlenka moc líbí, že i když mu selhal původní plán, stejně si našel cestu, jak brojit proti smrtijedům a svému otci.
Moc děkuji, lenus

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Re: Kapitola 3 - část 2/3 (Hodnotenie: 1)
Od: zuzule - 12.07. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Jasne, rozhodne se na morave brka :D
Vyuzi Harry Potteru ve vetsim meritku, nez 7 a uf, je po Voldemortovi. :)
Dekuju!
Re: Kapitola 3 - část 2/3 (Hodnotenie: 1)
Od: ladyF - 13.07. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Haha, jsem moc ráda, že tu nejsem jediná, kdo brká... už jsem si připadala trochu jako blázen :D
Moc děkuji, zuzule

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

No, a je tu válka a boje. Nic moc pro holky, ale i holky v té bitvě bojovaly. Každý měl číslo a právě jednota všech bojujících, i jejich společná vizáž pomohla zmást protivníky a dala hlavnímu Harrymu možnost rychleji a lépe ukončit válku. Hermiona sama říkala, že jejich ztráty jsou minimální, ale kdo ví. Pobavila mě hláška, že všichni hráči famfrpálu jsou na Harryho straně, že smrtijedi ztrácí bojeschopnost na koštěti.
Tak teď se můžeme už těšit na začátek nějakého romantického vztahu, bude to dramatické a vášnivé?
Brkání je u nás normální slovo k označení oné činnosti, kterou každý zažívá, ale skrývá. To spisovné pojmenování se nepouživá skoro vůbec. Za mě v pohodě.
Díky za překlad, nebyla bych si myslela, jak různě se jmenují britská předměstí a Londýnská zákoutí. Snad Baskervile, nebo Tornfield, ale Brkavec a Rakovec? Dobrý. XD
Re: Kapitola 3 - část 2/3 (Hodnotenie: 1)
Od: ladyF - 13.07. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Moc děkuji za krásný komentář, sisi, který ještě dokresluje bojovou atmosféru této kapitoly!
Chvíli budeme řešit dopad, jaký bude mít válka na Draca, takže na romanťárnu si stále ještě počkáme, ale pomalu se pro ni vytvářejí podmínky. Dramatické to bude rozhodně a vášnivé ostatně taky... jako když si začne Nebelvír se Zmijozelem. Bude to třaskavé :D

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Re: Kapitola 3 - část 2/3 (Hodnotenie: 1)
Od: denice - 15.07. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Brumbálova ošuntělá armáda milovníků mudlů - tohle mě dostalo :-)
Fantastická kapitola, moc jsem si ji užívala, Dean byl skvělý, zrovna tak Carmichael-Draco. Prostě borci.
Slovo brkat rozhodně existuje ;-)
Díky.
Re: Kapitola 3 - část 2/3 (Hodnotenie: 1)
Od: ladyF - 15.07. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Moc děkuji za komentář, denice. Jsem ráda, že se líbilo :)
A zdá se, že zde Morava vítězí :D

Oceňuju způsob vyprávění, i když je pro čtenáře občas trochu matoucí (a nejsem si jistá, jestli ne i pro překladatele). Nicméně sledování děje z různých úhlů pohledu, zážitky a myšlenky různých postav, to všechno tak nějak působí mnohem autentičtěji a mám z toho dojem, že to prožívám na vlastní kůži. A ještě to vede k tomu, že vůbec nedokážu odhadnout, co se bude dít dál. Je Voldemort opravdu mrtvý? Takže je konec bojů? Nebo jde jen o zvrat, který se ukáže jako mylný? Naprosto netuším, co mám čekat od příštích kapitol.
Ta povídka je opravdu výjimečná. Veliké díky za její další část, LadyF a Violeto.
Re: Kapitola 3 - část 2/3 (Hodnotenie: 1)
Od: ladyF - 16.07. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Ono to působí dost skokově, ale když jsme s Violetkou počítaly, kolik mezi těma částma vždykcy uplyne času, tak to vlastně zas tak moc není. Některých detailů si všímáme až u překládání a pravda je, že sem tam ty časové údaje autorce dost nesedí, ale ráda jí to prominu, protože i tak je to geniální. Myslím, že příští část tě také překvapí :)
Moc děkujeme za komentář, sovičko!

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Re: Kapitola 3 - část 2/3 (Hodnotenie: 1)
Od: ester - 26.07. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Zaujimavy pohlad na vojnu z vnutra. Tesne pred odhalenim Draca ma napadlo, ci to nebude on :)

Prehľad článkov k tejto téme:

Geoviki: ( LadyF )12.09. 2021Kapitola 6 - část 1/3
Geoviki: ( LadyF )05.09. 2021Kapitola 5 - část 3/3
Geoviki: ( LadyF )29.08. 2021Kapitola 5 - část 2/3
Geoviki: ( LadyF )22.08. 2021Kapitola 5 - část 1/3
Geoviki: ( LadyF )08.08. 2021Kapitola 4 - část 3/3
Geoviki: ( LadyF )02.08. 2021Kapitola 4 - část 2/3
Geoviki: ( LadyF )25.07. 2021Kapitola 4 - část 1/3
Geoviki: ( LadyF )18.07. 2021Kapitola 3 - část 3/3
Geoviki: ( LadyF )11.07. 2021Kapitola 3 - část 2/3
Geoviki: ( LadyF )04.07. 2021Kapitola 3 - část 1/3
Geoviki: ( LadyF )27.06. 2021Kapitola 2 - část 3/3
Geoviki: ( LadyF )20.06. 2021Kapitola 2 - část 2/3
Geoviki: ( LadyF )13.06. 2021Kapitola 2 - část 1/3
Geoviki: ( LadyF )06.06. 2021Kapitola 1 - část 3/3
Geoviki: ( LadyF )30.05. 2021Kapitola 1 - část 2/3
Geoviki: ( LadyF )23.05. 2021Kapitola 1 - část 1/3
Geoviki: ( LadyF )18.03. 2021Tisíc podob krásy - Úvod