archiv.hpkizi.sk
Kapitola 2 - část 3/3
Tisíc podob krásy
Vložené: LadyF - 27.06. 2021
Téma: Tisíc podob krásy

Tisíc podob krásy

Originál: https://archiveofourown.org/works/550545/chapters/980826

Autor: Geoviki                Překlad: LadyF             Beta: Violeta  



Počúvať

Kapitola 2 – část 3/3

In the locust wind, comes a rattle and hum;
Jacob wrestled the angel, and the angel was overcome.

V roji kobylek zní rachot a bzučení,
Jakub se utkal s andělem a ten byl poražen.
Bullet the Blue Sky – U2

. . . . . . . .

Draco měl rád večery, kdy tajně trénoval se Snapem, obzvláště v období, kdy potřeboval přestávku od příprav na OVCE. On byl na tom se svým studiem docela dobře, ale Gregory ne. Draco byl v duchu překvapený, že jeho kamarád přežil náročný rozvrh sedmého ročníku. Nikdy neměl nadání pro studium a vydržel v Bradavicích jenom kvůli Dracovi. Ten za to byl ve skrytu duše vděčný a cítil jako svoji povinnost mu pomoct, jakkoli mohl. Právě proto se těšil na každý večer, kdy nemusel doučovat pomalejšího kamaráda.

Se Snapem zrovna probírali veritasérum a Draco si doteď nebyl jistý, zda pro něj byla tato cvičení více zajímavá nebo děsivá. Dobrá znalost lektvaru byla však nutností pro každého špiona – ani jedna strana se bez něj během výslechů neobešla.

„Veritasérum je nejčastěji používaný lektvar v kouzelnickém světě,“ prohlásil Snape.

Draco nemohl odolat. „Takže to není lubrikant?“

Snape nad jeho nevhodnou poznámkou pouze protočil oči v sloup.

„Již římský prefekt Pilát Pontský si položil onu slavnou otázku: Co je pravda?“ pokračoval. „Každý ví, že veritasérum nutí jeho uživatele odpovědět pravdivě na každý dotaz. Jako odpověď však může posloužit mnoho různých pravd. Naučím tě, jak vyslovit tu nejméně nebezpečnou.“

Draco byl fascinován. Nikdy se hlouběji nezamyslel nad drobnými nuancemi, které odpovědi pod vlivem lektvaru mohly obsahovat. „Takže je možné lhát i po požití veritaséra?“

„Nemůžeš lhát, ale dokud věříš, že tvrdíš pravdu, můžeš si vybrat, co odpovíš. Zeptej se mě na něco, názorně ti to předvedu.“

Pečlivě zvážil novou výzvu a prohnaně se usmál. „Dobře. Už jsi někdy s někým spal?“

Snape přimhouřil oči a odfrkl si. „Mylně se domníváš, že jsem přesně tuto otázku nečekal. Na to tě znám příliš dlouho.“ Odmlčel se, ale Draco raději zůstal zticha. „První možnost, jak mohu odpovědět, je prosté ano. Jelikož se tvoje otázka dá vykládat mnoha různými způsoby, mohu říct ano, protože jsem doslova s někým spal. Například se svou matkou, když jsem byl nemluvně. Se svými spolubydlícími za studentských let – technicky vzato jsme spolu spali v jedné místnosti, takže mohu věřit tomu, že správná odpověď je ano.“

Draco obdivoval rafinovanost jeho odpovědi. „Takže se jednalo o závadnou otázku.“

„Ano. Mnoho osob, které provádějí výslech, se dopouští stejné chyby a kladou otázky, které se dají vyložit různě. Využij toho, pokud budeš mít příležitost.“

Pochopil, že se Snape nadále nehodlá jeho nevhodným dotazem zabývat. „Můžu zkusit další?“

Snape přikývl.

„Jsi špion ve službách Brumbála?“

„Výborně. Kdybych nebyl vycvičen k tomu, abych se uměl tvé otázce vyhnout, musel bych odpovědět ano. Dopřeju si však tolik času, kolik mi lektvar umožní, abych ji prozkoumal ze všech stran a našel odpověď, která mi tolik neublíží. Namísto prostého ano tak mohu raději odpovědět, že Brumbál věří tomu, že jsem jeho špion – což je pravda – a že jeho důvěra je zásadní pro úspěch mé mise – což je také pravda. Pokud bude moje odpověď dostatečně dlouhá, podaří se mi zakamuflovat, že jsem na otázku neodpověděl přímo.“

Po několika týdnech tréninku v podobném duchu si byl Draco jistější svou schopností vyhnout se otázkám během výslechu. Dokonce i Snape vypadal s jeho pokrokem spokojený. Domníval se, že měl pro to jako zmijozel přirozený talent, stejně jako pro arogantní chování a bezdůvodný pocit nadřazenosti. Poslední tři lekce to zkoušeli s opravdovým veritasérem. Nejprve si Draco vždy ozkoušel svoji schopnost uhýbat před nebezpečnými dotazy pod vlivem lektvaru, a poté si vzal dávku Snape, aby si Draco procvičil kladení užitečných otázek.

Snape mu podal malou dávku lektvaru zjemněnou panákem whisky, Draco pozvedl sklenici a beze slov vypil její obsah. Čekali několik minut, než se projevily účinky.

„Dokončil jsi všechny domácí úkoly, než jsi sem přišel?“ Snape pokaždé zahájil výslech několika neškodnými dotazy, aby se Draco uvolnil a zvykl si na přímočaré odpovědi. Jeho úkolem bylo obejít dokonce i tyto jednoduché otázky, aby se dostal do formy.

Počkal tak dlouho, jak to bylo možné, ale brzy ho ovládlo nutkání odpovědět, a tak musel říct: „Nic mi nebránilo v tom dnes večer přijít.“

„Dokonce ani pan Goyle?“

„Gregory mi nikdy není na překážku. Je to věrný přítel.“

Snape pochvalně kývl hlavou. „Připravuješ se dobře na OVCE?“

Usmál se. „Ano. A taky ne.“ Zaměřil se na slovo dobře – jeho význam byl dostatečně vágní na to, aby si ho vyložil, jak se mu hodí.

„Obojí? Jak je to možné?“ nenechal se odbýt Snape.

„Nikdy nevím, jestli se připravuju dostatečně dobře. Asi záleží na tom, který den se mě zeptáš.“

„A kolik zkoušek OVCE myslíš, že složíš?“

„Všechny, pro které se rozhodnu.“

„Máš na mysli konkrétní počet?“

„Ano.“ Musel se držet, aby nevyslovil přesné číslo, ale nebyl na ně výslovně dotázán. Snape se spokojeně usmál, když mu je zatajil.

„Dobře, Draco. Od svého prvního pokusu ses hodně zlepšil. Odpovídat na podobné otázky je ale jako lovit omráčenou zlatonku, nemyslíš?“

Jelikož nic takového nikdy nedělal, mohl odvětit jedině: „To nevím.“

„Je načase, abychom přešli k dalšímu bodu. Většina otázek, kterým budeš během výslechu čelit, bude citově zabarvená. Je mnohem náročnější na ně odpovědět, protože u toho musíš hlídat svoje reakce.“

Po těchto slovech Draco znervózněl.

„Zkusme třeba tuto: už jste někdy s někým spal, pane Malfoyi?“

Ušklíbl se, když si vzpomněl, že stejně nepatřičnou otázku před několika týdny položil on svému mentorovi.

„Samozřejmě, profesore.“

„Tím myslíš…“

„Spal jsem se svou matkou, když jsem byl nemluvně. A se spolubydlícími ve společné ložnici.“

Snape se odměřeně usmál a položil další otázku. „Měl jsi už s někým sexuální styk, který vedl k orgasmu?“

Dracovi zamrzl úšklebek na rtech. „Eh… ehm… Ne.“ Nedokázal si tu otázku vyložit jiným způsobem, než ho veritasérum donutilo k odpovědi.

„Už ses s někým líbal?“

„Ano.“ Tentokrát se nepokusil o úsměv.

„Tím myslíš…“

„Svou matku. Svého otce. Své prarodiče. Vlastně polovinu příbuzných.“

„Už ses s někým líbal v erotickém smyslu?“

Opět mu nezbývalo nic jiného než odpovědět: „Ano.“

„Byla ta šťastná osoba dívka?“

Draco zaváhal. Mohl se domnívat, že ji lze nyní už považovat za ženu, nikoli dívku. Jakou ale chtěl poskytnout odpověď – ano nebo ne? Lektvar na něho vyvíjel nátlak a bránil mu volně přemýšlet. Poněvadž se nemohl rozhodnout, která odpověď je pro něho výhodnější, spokojil se s: „Možná.“

„Políbil jsi někdy chlapce?“

To ho naštvalo. Otázka ale byla dostatečně podobná té předchozí, aby mohl nabídnout tutéž dopověď. „Možná.“

„Někoho mužského pohlaví?“

Zásah. „Ano.“

„Kdo to byl?“

Draco rozzuřeně vyštěkl: „Proč se mě na to ptáš? Nic ti do toho není.“ Po chvíli ho však přemohlo nutkání odpovědět, a tak proti své vůli přiznal: „Zachariáš Smith.“ Bylo ponižující odhalit, že se miliskoval s někým, o kom oba dobře věděli, že ho předtím odkopl Potter.

Snape ke své cti ani nehnul brvou nad jeho emocionálním výbuchem. „Jak už jsem říkal, Draco, toto cvičení ti má pomoct s vymýšlením odpovědí pod vlivem emocí. Tvoje odpovědi mě nezajímají.“

„Jenže… ale nic.“ Nechal to plavat, i když stále vřel vzteky.

„Došlo k tomu víc než jednou?“

Hrál si s označením to a snažil se najít jakýkoli jiný význam, ale byl na to příliš rozhozený. „Ano.“ Víc toho odmítl přiznat. Aspoň malé vítězství.

„Pořád se s panem Smithem vídáš?“

Vida, slovo vídáš se dalo vyložit všelijak. „Ano. Vidím se s ním každý den ve škole.“

„Pořád s panem Smithem sdílíš sexuálně míněné polibky?“

Muselo za tím být něco víc než jenom trénink. „Ne.“

„Proč ne?“

Kdy už toho konečně nechá? „Je to minulost.“ Vida, konečně trochu vyhýbavější odpověď.

„Proč už nejsi milostně zapletený s panem Smithem?“

Promerlina. „Bylo to před několika týdny. Nikdy to nebylo míněno – milostně. Jenom jsme spolu blbli, jako normální kluci.“

„Chybí ti?“

„Severusi. To stačí. Slíbil jsi, že to nezajde nikam dál. Víš přece, to s mojí orientací. A ne, nechybí mi, jasný?“

Snape se usmál. „Nikdy se to nedostane k jiným uším než těm mým. To jsem skutečně slíbil a taky to dodržím. Chápu, že se cítíš trapně, ale zkus se povznést nad povahu těch otázek a soustřeď se na náš cíl. Snažím se ti ukázat, jak mým otázkám odolat.“

„Ale to nejde. Není jak se z toho vykroutit.“

„Přesně tak.“ Snape se spokojeně opřel. „Každé otázce se nelze snadno vyhnout. Některé jsou natolik konkrétní, že ti nezbyde nic jiného než na ně odpovědět. Musíš se s tím umět smířit.“

Draco si odkašlal a odvrátil pohled.

„Sdílíš v současné době sexuálně míněné polibky s někým jiným?“

Potlačil svůj hněv a pořádně se zamyslel. Tak jo, zrovna v tuto chvíli se s nikým nelíbal. „Ne.“

„V posledním týdnu?“

Draco se zatvářil samolibě. „Ne.“

„Mrzí tě, že to tak je?“

Uvědomoval si, že se ho Snape záměrně snaží vyprovokovat, ale stejně nedokázal udržet svůj hněv na uzdě. „Ano. Do prdele, vždyť je mi sedmnáct. Samozřejmě, že bych si rád s někým užíval sexuálně míněné polibky.“

Okamžitě poznal, že se dopustil chyby, a Snape využil příležitost, kterou mu předložil na stříbrném podnose.

„A kdo je ten někdo, Draco?“

Snažil se co nejvíc oddálit svoji odpověď, aby měl čas si ji promyslet. „Ehm. Na to mám několik adeptů. Asi bych začal s brankářem Puddlemerských spojenců, jehož… vlohy… jsou vyobrazeny na nejnovější obálce Týdeníku čarodějek. Na pobočce Krucánků a Kaňourů v Prasinkách pracuje prodavač, který docela ujde. A taky pár spolužáků.“ Trochu se uklidnil, když se mu podařilo převzít kontrolu nad průběhem jejich konverzace.

„Ale existuje někdo konkrétní, koho máš na mysli?“

Draco se chytal posledního stébla naděje. „Zrovna teď mám na mysli mnoho osob.“

„Existuje však jedna konkrétní, se kterou bys ze všech nejraději sdílel sexuálně míněné polibky?“

Ne. Panebože, to ne. „Prosím, Severusi. Neptej se mě na to, prosím. Nemůžu… nechci ti to říct…“ Lektvar na něj ovšem příliš naléhal. Vytratil se mu hlas a konečně to musel vyklopit. „… protože jsi to ty.“ Sklopil hlavu, zdrcený a poražený. „Proč jsi… prostě… omlouvám se.“

Nedokázal se na něho podívat. Byl úplně na dně. Proč ho Snape dohnal k tomuto přiznání – proč? Měl snad podezření a nedokázal to nechat být, dokud se mu nepotvrdilo?

Rozhostilo se mezi nimi nepříjemné ticho. Nakonec ho prolomil Snape. Z hlasu se mu vytratila veškerá strohost, takže zněl skoro něžně.

„Mrzí mě, že jsem tě přiměl k tomuto doznání. Věř mi, že jsem neměl vůbec tušení, že… no. Omlouvám se.“

Draco se mu stále nedokázal podívat do očí. „Nikdy bych ti to nepřiznal. Chápu, že jsi můj učitel a že bys mohl přijít o práci, kdyby mezi námi k něčemu došlo. Rozumím tomu.“

„Neomlouvej se, prosím. Kdybych to tušil, nikdy bych se na nic podobného neptal.“

Cítil nutkavou potřebu všechno důkladně vysvětlit – nedokázal říct, jestli to bylo stále tím lektvarem, nebo ho k tomu ponoukal stud z trapného doznání. Přišel o veškerou hrdost. Snape si o něm určitě myslel, že je obyčejný puberťák, se kterým cloumají hormony a zamiloval se jako pitomý školák. Ne že by na tom nebylo něco pravdy, ale přece…

„Nejsem do tebe zabouchnutý, nebo tak něco,“ přiznal směrem k neskonale zajímavé podlaze. „Je to jen tím, že jsem tě během posledních tří let blíž poznal. Nejsi takový, jak se tváříš před ostatními. Jsi pro mě zajímavý, nic víc.“

Snape byl vůči němu shovívavý a bral jeho přiznání s nadhledem. „Rozumím, Draco. Nemusíš se bát, že jsi mě urazil. Lichotí mi to. Ale je to nereálné. A teď už nic neříkej, dokud veritasérum úplně nevyprchá. Řekl bych, že nám zbývá ještě pět minut. Pak se můžeš buď vrátit do ložnice, nebo budeme pokračovat ve výcviku.“

Přikývl. Došlo mu, že se Snape přesunul do jiné části pracovny, aby mu nechal prostor na uklidnění. Vrátil se po chvíli, která mu připadala jako nekonečná hodina, i když dle střízlivého odhadu to nemohlo být více než deset minut.

„Pořád se na mě zlobíš?“ zeptal se Snape.

„Pokud ti to nevadí, tak bych se raději zdržel odpovědi,“ odvětil s úšklebkem. Veritasérum konečně přestalo působit.

„Jestli chceš, můžeme dnešní lekci ukončit.“

„Tak to ne, rád si na tobě taky zgustnu. Napij se vlastního lektvaru jako správný smrtijedský špeh.“ Konečně sebral dost odvahy na to, aby se na druhého muže podíval, a s potěšením zjistil, že jeho chabý pokus o vtip byl odměněn úsměvem.

Snape pozřel veritasérum doplněné o podstatně vyšší dávku whisky, než dostal Draco.

Během čekání na to, až lektvar začne působit, Draco zvažoval svoje otázky. Jakmile Snape přikývl, zahájil výslech.

„Když ses mě zeptal, jestli mám na mysli někoho konkrétního, co se týče – no, citových záležitostí – věděl jsi, jaká bude moje odpověď?“

Snape se na něho vlídně podíval. „Ne. Vůbec jsem to netušil. Kdyby ano, nikdy bych na tebe nenaléhal. Neměl jsem v úmyslu ti ublížit.“

„Proč ses mě na něco takového vůbec ptal?“

„Jak už jsem říkal, abych v tobě vyvolal emoce. Vím, že to, že jsi gay, je pro tebe citlivé téma, které tě zaručeně vyvede z míry.“

„Takže jsi to použil proti mně?“

„Ne proti tobě. To nikdy ne. Chtěl jsem toho využít k posílení tvých schopností. Pokud tě někdy budou pod vlivem veritaséra vyslýchat smrtijedi, nebudou brát ohledy vůbec na nic.“ Snape se ani trochu nesnažil vyhnout jeho otázkám a zodpovídal je pravdivě a upřímně. Draco si uvědomil, že se kaje tím jediným způsobem, který zná, a skrývá svá slova pod účinky lektvaru pravdy. Vážil si toho.

„Jsi homosexuál, Severusi?“

Snape pomalu vydechl. „Ne. Nejsem. Preferuji ženy. I když musím přiznat, že můj milostný život není tak bohatý, jak by asi mohl být, jakkoli tě to možná nepřekvapí.“ Nadzvedl obočí. „Sám nemám mnoho zkušeností se sexuálně míněnými polibky. I když už mi dávno není sedmnáct.“

Draco rychle odvrátil pohled, aby na sobě nedal znát pobavení. „Takže u tebe nemám šanci?“

„Ani malou. Ačkoli kdybych tomu byl nakloněn, vašemu kouzlu bych stěží dokázal odolat, pane Malfoyi.“

Pokynul hlavou na znak uznání. „To bych vám taky nedoporučoval, profesore. Jsem zcela unikátní a drahocenný klenot, jak by jistě dosvědčila moje matka. Jsi ochoten vyjmenovat všechny mé kladné vlastnosti? Rád si je vyslechnu, pokud se potřebuješ svěřit.“

„Jsem oproti tobě v nevýhodě, a tak se spokojím s odpovědí, že přiznat víc by pro tebe bylo nezdravé.“

Zrovna se chystal k odpovědi, když v krbu náhle zaplál oheň a objevila se v něm ustará tvář ředitele. Oba pohotově reagovali na jeho přítomnost.

„Severusi. Draco. Mrzí mě, že vás ruším, ale nutně s vámi oběma potřebuji mluvit. V posledních několika hodinách se k nám donesly zprávy o narůstajících aktivitách smrtijedů. A k tomu většina studentů, jejichž rodiče jsou známými stoupenci Voldemorta, byla odvolána domů a nyní opouští pozemky školy. Ostatně, Draco, věřím, že až se vrátíš do své ložnice, bude na tebe čekat sova. S ohledem na to svolávám ve své pracovně okamžitou poradu Řádu.“

Snape se okamžitě postavil. „Hned tam budu, pane.“ Brumbál zmizel, ale Draco dál šokovaně hleděl do prázdných plamenů.

„Měl bych se připravit na odjezd,“ řekl roztřeseně a zvedl se z křesla. „Otec mě už jistě očekává.“

„Ne, Draco,“ vyštěkl Snape. „Přeji si, abys zůstal v Bradavicích.“

Nezbývalo mu nic jiného, než mu věnovat zmatený pohled. „Co to plácáš za nesmysly? Musím jít. Na tohle jsme se připravovali celou dobu. Vždyť jsme-“

Snape se zbrkle natáhl a surově ho chytil za předloktí. „Myslím, že bys zatím měl zůstat. Určitě dokážeš vymyslet způsob, jak to oddálit. Řekni svému otci, že musíš složit OVCE. Řekni mu-“

„Ne. To nejde. Nechápu, co to říkáš. Všechno jsme naplánovali a dobře jsme věděli, k čemu dojde.“

Viděl, že Snape bojuje proti účinkům veritaséra, jež ho stále ponoukalo říkat pravdu. „Nechci, abys šel. Bojím se o tebe, Draco. Přeji si, abys počkal, dokud tam nebudu moct jít s tebou, abych tě ochránil.“

„Ach, Severusi. Nic se mi nestane. Zanedlouho se ke mně budeš moct přidat a dobře víš, že se do té doby o sebe dokážu postarat. Slibuju, že neudělám nic, čím bych k sobě přilákal pozornost. Nejsem nebelvír – můžeš mi věřit, že se budu držet stranou. Byl jsi dobrý učitel.“

„Draco.“ Draco profesora nikdy neslyšel projevit tolik emocí, a tak zavřel oči a náležitě si to vychutnal.

Musím jít. Když nepůjdu, budou mě podezřívat, to přece víš.“

„Ano, já vím. Ale mrzí mě, že k tomu musí dojít takhle. Doufal jsem, že tě nepředvolají, že tady budeš moct zůstat, dokud… no.“ Pustil Dracovy ruce a povzdechl si. „Máš pravdu.“

Najednou si plně uvědomoval, co se chystá udělat a kam se musí vydat. Když slyšel Snapea vyjádřit svoje upřímné obavy, probudilo je to i v něm samotném a poprvé mu skutečně došlo, že během jejich setkání šlo o více než pouhá cvičení. Měl strach. Najednou se ho zmocnila hrůza, skočil překvapenému profesorovi kolem krku a pevně ho objal.

„Brumbál už čeká,“ připomněl nakonec Snape.

„Jsem připravený,“ odpověděl, i když mu bylo jasné, že by to nebyl schopen vyslovit pod vlivem veritaséra.

Snape ho ještě chvíli držel v objetí. „Draco, nelituj toho, s čím ses mi před chvílí svěřil. Já toho nelituji. Vážím si toho, že si mě natolik ceníš. Stejně jako já tebe.“ Odtáhl se, jako by se bál dalšího přiznání. „Musíme jít.“


Make a cross, make amends to set the record straight,
We've never said the only things we should have ever bothered saying.

Pokřižuj se, usmiř se a naprav své hříchy,
nikdy neříkáme to jediné, co stojí za to vyslovit.


Sole Salvation – English Beat

. . . . . . . .

Události onoho večera nabraly natolik nečekaný spád, že měl Draco problém se v nich orientovat. Během několika dlouhých měsíců strávených v úzkém kontaktu se Severusem si dopřál ten luxus a úplně vytěsnil z hlavy realitu – zapomněl, na co se chystá, co bude následovat a kam to povede. Severus ho v tom nechal. Dnes si uvědomil, že jeho učitel všechno také upozadil.

Otcova sova na něj čekala za oknem jeho ložnice. S roztřesenými prsty potřeboval tři pokusy, než se mu podařilo uvolnit svitek pevně připevněný k noze s ostrými drápy. Ignoroval pohrdavý pohled vznešeného opeřence. Dopis byl velice strohý.

Už je čas. Vrať se okamžitě domů.

Musel něco odpovědět, aby se sova měla s čím vrátit do rodinného sídla, ale nemohl najít správná slova. Nakonec se zmohl pouze na prosté: „Ano.“ Ani neztrácel čas s podpisem.

Ano. Už byl čas.

Najednou se nemohl rozhodnout, co si má sbalit a co zde nechat. V duchu si nadával, že se psychicky nepřipravil alespoň na tohle, hrabal se ve svém kufru a vyhledal několik nezbytných předmětů. Dopisy, které mu poslal Crabbe z Kruvalu. Překvapivě vkusný brk, který mu daroval Goyle k posledním narozeninám. Pár kousků oblečení, několik fotek, sbírku podpisů famfrpálových hráčů. Jeho koště.

Nerozhodně se zastavil nad učebními materiály. Ještě před několika hodinami svědomitě seděl nad pergamenem na svém stole a snažil se vyřešit úlohu do věštění z čísel. Měl ohromnou radost, když se mu podařilo spojit všechny čáry v mistrovský diagram. A nyní – všechno zbytečně. Prohlédl si zbytek učiva pečlivě vyskládaného do hromádek, pro každý předmět jedna, připravených, aby se z nich mohl učit na zkoušky – nyní nepotřebné. Už nebude žádné věštění z čísel, ani žádná škola, žádné zkoušky OVCE. Jeho život jakožto studenta Školy čar a kouzel v Bradavicích byl náhle a nelítostně ukončen.

V jednu chvíli ho takřka ovládla touha učinit dramatické gesto a nostalgickou výstavku svého dosavadního života podpálit. Už vytahoval hůlku, ale na poslední chvíli si to rozmyslel – bylo by to totiž dětinské – a hůlku namísto toho využil k tomu, aby zmenšil své skromné zavazadlo. Zvedl je a vecpal si je do kapsy hábitu.

Naposledy se smutně rozhlédl a definitivně za sebou zavřel dveře studentské ložnice.

Jakmile si připustil, že jeho život v Bradavicích je u konce, ovládl ho hluboký zármutek. Truchlil už teď – musel se neustále napomínat, že to je absurdní a přehnaně sentimentální. Jako Malfoy by se s podobnou situací měl vyrovnat s mnohem větším nadhledem. Na každém rohu se však do jeho mysli vetřela nová myšlenka: tohle je naposledy, co se za mnou zavírají dveře společenské místnosti… naposledy, co dýchám vlhký vzduch sklepní chodby… naposledy na mě pokyvují portréty, když spěchám kolem nich… naposledy se dotýkám chladné kamenné zdi… naposledy…

Přál si, aby už byl pryč z pozemků školy. Cesta k východu se zdála nekonečně dlouhá a s každým dalším krokem ho čím dál víc svíralo u srdce. Říkal si, že kdyby jeho budoucnost nebyla tak děsivá, nejistá a osamělá, snad by nepropadl této melancholické náladě. Kdyby se na to lépe připravil…

V potemnělé chodbě za ním se ozvaly kroky, a tak se nervózně ohlédl, aby se podíval, kdo se skrývá ve stínu mezi zlověstně mlčícími sochami.

Potter.

Ani ho to nepřekvapilo. Od chvíle, kdy Brumbál svolal všechny koleje, aby jim oznámil, že začala válka, se všude šířily znepokojené domněnky, po celé Velké síni, ve společenských místnostech a v různých zákoutích Bradavic, kde se studenti obvykle potají scházeli. Draco vnímal Potterovu přítomnost všemi smysly, všiml si, že z něho sálalo napětí, div že kolem něj nepoletovaly jiskry, a pozoroval ho, když si to mašíroval po chodbě, ošíval se a chvěl, jako by byl připraven napadnout každého, kdo se odváží pohnout.

Oba se zastavili a vyčkávali. Jako před soubojem.

„Malfoyi.“

„Pottere.“ Odolal směšnému nutkání přidat k pozdravu formální úklonu a bez dalšího slova dovolil druhému chlapci, aby se k němu přiblížil.

„Kam jdeš?“ Zněl vyzývavě.

Spolkl první odpověď, která ho napadla, stejně jako druhou a třetí. Oba dobře věděli, že do toho Potterovi nic není. Měl stejné právo potulovat se chodbami jako Potter. Tento rozhovor neměl smysl. Vše, co ho mělo, již bylo řečeno, všechny urážky, výzvy i hrozby. Nic nezůstalo nevyřčeno. Navíc byl unavený, upřímně měl docela strach a neměl chuť pokračovat v této pitomé hře. Ne dnes večer. Bylo po všem.

A tak neřekl nic.

„Proč, Malfoyi?“ Potter k tomu nemusel nic dodávat. Oba věděli, na co se ptá.

Se zármutkem si uvědomil, že i kdyby mu směl nabídnout odpověď, stejně by netušil, kde začít.

„Už je čas, abych šel.“

Potter svraštil obličej, přestože tuto odpověď nebo jí podobnou musel čekat. Draco si všiml, že pevně sevřel pěsti, i když mu ruce volně visely podél těla. „Nemusí to takhle být. Každý má možnost volby. Dokonce i ty, Malfoyi. Nemusíš následovat Voldemorta jenom proto, že se tak rozhodl tvůj otec.“

Ohromeně si uvědomil, že na něho Potter vybalil svůj pravý, nefalšovaný proslov, do něhož vložil svoji brutální otevřenost, horoucí vášeň a zapálené přesvědčení. To vše dokázal vyjádřit s veškerou upřímností, která ho definovala. Draca popravdě řečeno překvapilo, že mu vůbec stál za to. Že dokonce i Draco Malfoy stál za záchranu a Potter se ho nehodlal vzdát bez boje. Potter na něho pomocí vznosných slov naposledy apeloval, Draco ho nechal mluvit a v duchu si přitom říkal: Tohle je naposledy, co naproti sobě stojíme.

Kdyby byla jeho situace jiná, snad by se nechal přesvědčit. Kdesi ve svém nitru se zamyslel nad tím, jaké by to asi bylo. Jak by to Potter přijal? Dokázal by se oprostit od mnohaleté nenávisti, kdyby slíbil svoji věrnost Řádu? Zbavili by se konečně vzteku a vzájemné averze – stali by se z nich dokonce přátelé?

Draca ale čekal jiný osud, a tak trval na svých posledních slovech: „Už je čas, abych šel.“

„Neodpověděl jsi mi. Chci to vědět. Proč?“

Musel uznat, že je Potter vytrvalý. Po tolika letech pro něho role spasitele kouzelnického světa byla nejspíš druhou přirozeností a nedokázal ji ze sebe setřást.

„Pottere, nedlužím ti žádné vysvětlení. Mám k tomu svoje důvody.“ Proč to musel komplikovat?

„Malfoyi-“

„Hele, jednou, až tohle všechno skončí, si tě najdu, skočíme spolu na panáka a všechno ti vysvětlím. Co říkáš na Děravý kotel?“ Už ve chvíli, kdy to říkal a představoval si, jak spolu uvolněně sedí nad ohnivou whisky, si byl dobře vědom, že k tomu nikdy nedojde. Nebylo reálné, aby oba přežili válku.

„Ne. Nechoď, Malfoyi. Prosím.“

Zpětně už si nedokázal vzpomenout, proč se zachoval tak, jak se zachoval – snad to myslel jako rozloučení se svým dětstvím. Nebo to byl dozvuk ponižujícího přiznání, které učinil před Severusem. Vše působilo tak chladně a definitivně – chodba, noc, slova, jež se vznášela ve vzduchu. Všechno jako by na něho padalo a on zamrzl na místě. Možná jen hledal trochu lidského tepla. Sbohem… sbohem… tohle je naposledy…

Avšak něco v Potterově hlase, v jeho šeptané prosbě, ho přimělo přikročit blíž ke svému rivalovi, položit mu ruce na ramena, aby ho uklidnil, a přitáhnout si ho k sobě. Na tváři cítil jeho horký dech, náhle přerývavý ještě víc něž během jeho proslovu, intimní a lákavý. Jednal dříve, než se mohl pořádně zamyslet nad tím, co dělá – co dělají oni oba. Překryl Potterova lapající ústa svými rty a cítil na oplátku jeho dotek, jako by ho omyla vlna. Topil se v něm. Sbohem.

V tmavé, prázdné chodbě, kde stál na rozhraní dvou světů – na pomezí mezi minulostí a nejistou budoucností – mohl předstírat, že na ničem jiném, než na tom polibku, nezáleží. Mohl zde věřit, že už není Draco Malfoy, s veškerou historií, kterou to jméno s sebou neslo, ale jen obyčejný osamělý voják, který se chystá do války. A mohl zde doufat, že Potter je také někým jiným.

Oba se od sebe odtáhli, když je dostihl návrat do reality. Hlasitě mu bušilo srdce a měl zrychlený dech, když neochotně svěsil ruce a udělal krok vzad. Jednal unáhleně, nedokázal ani povědět proč, a točila se mu hlava. Rozhodně nečekal, že se mu polibek bude líbit, ani že si ho bude opravdu užívat – ale bylo to tak.

„Proč – proč jsi to udělal?“ vykoktal ze sebe Potter.

Bezstarostně se usmál. „Za snahu. A možná pro štěstí.“

Na Potterově tváři se objevil tvrdohlavý, odhodlaný výraz, který Draco po sedmi letech, kdy na sebe zahlíželi přes Velkou síň, vyzývavě na sebe hleděli v učebně lektvarů a soutěžili spolu na famfrpálovém hřišti, dobře znal. Druhý chlapec znovu překlenul vzdálenost, která je od sebe dělila, omotal ruce kolem Dracova krku a hrubě je zabořil do blonďatých, hedvábných vlasů. Naklonil se jako ve zpomaleném filmu, konečně se znovu přitiskl k Dracovým rtům, zprvu něžně, po chvíli zuřivě a náruživě. Draco ho neodmítl, neodepřel mu vůbec nic.

Pokud jejich první polibek měla být otázka – Co pro tebe znamenám? – pak tento znamenal odpověď. Jak zněla?

Podle Draca by se dala vykládat takto: Celý život jsme pro sebe něco znamenali. Až doteď jsem si toho nevážil.

Ohromila ho radost, že Potter navzdory jeho očekávání opětoval polibek. Pokud se to, co zrovna cítil, dalo nějak pojmenovat, pak to slovo neznal. Náhlá výměna kontroly – mezi ním a Potterem – změnila úplně vše a Draco najednou ztratil i poslední zbytky sebeovládání. Jednou rukou zlehka pohladil Pottera po šíji a druhou položil na jeho hruď, kde cítil zrychlený tep. Potter se k němu tiskl a pevně se ho držel, prsty svíral jeho hábit, jako by neměl v úmyslu ho ještě někdy pustit. Po chvíli je polibek zcela pohltil, ovládl je a probudil v nich city natolik silné, že z toho oba ztratili dech. Draco najednou nevnímal všudypřítomný chlad.

Potter nevoněl jako žádné koření, ani mu nepřipomínal dávno zašlé časy. Voněl jako mýdlo a kůže, stejně jako každý jiný kluk. Jeho ústa nechutnala jako vzácné víno ani lahodný zákusek. Chutnal úplně stejně jako kdokoli jiný, s kým se líbal. Jeho technika nebyla světoborná, ani nesršel talentem, ale líbal nadšeně a vášnivě a Draco se tím nechal zcela unést.

Pokud při prvním polibku zapomněl, kdo je, byť jen na okamžik, během tohoto ožil. Probudil se.

Jejich rty se o sebe naposledy otřely v intimním spojení a oddělily se.

„Tak pro štěstí,“ řekl Potter, hlas ochraptělý a plný potlačovaných emocí. „Tam, kam půjdeš, ho budeš zatraceně potřebovat.“

Draco se na něj naposledy podíval, aby si vpálil do paměti, jak v tento moment vypadá – rozcuchaný, tichý a odevzdaný – a otočil se k němu zády. Sbohem.

Když kráčel pryč, kupodivu si připadal klidnější, vyrovnanější a možná o něco statečnější – ironicky ho napadlo, jestli na něho skrz nějakou záhadnou magickou moc polibek nebelvíra převedl dávku odvahy. S překvapivým odhodláním pospíchal chodbami, vší silou otevřel těžké dveře školy, která už nikdy nebude jeho domovem, vyběhl kopec, který lemovala ochranná kouzla, naposledy se šeptem rozloučil s dosavadním životem – se Severusem, Gregorym, zmijozelskými spolužáky, profesory a ano, také s Potterem – a přemístil se tam, kam ho zavede jeho oběť.


Užívateľské meno:
Heslo:
Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Re: Kapitola 2 - část 3/3 (Hodnotenie: 1)
Od: denice - 27.06. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Severus, Draco a veritasérum - to je symfonie. Ty rozhovory jsou fantasticky napsané. Jejich přátelství, důvěra, upřímnost - hřeje mě to u srdce, líp to popsat nedokážu. A konec, ten Severusův strach o Draca...
Druhá část byla také velmi emotivní, Dracovo rozloučení s Bradavicemi mrazilo. Tak rychlé a i když očekávané, Draco prostě nemohl být připravený.
Nádherná kapitola, děkuji.
Re: Kapitola 2 - část 3/3 (Hodnotenie: 1)
Od: ladyF - 29.06. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Moc děkuji za krásný komentář, denice. Mylsím, že autorka je mistryní osudových rozhovorů a i když toto rozhodně nebude ten poslední v této povídce, pro mě je rozhodně nejpůsobivější. Navíc když čteš mezi řádky, tak se nejedná jen o rozhovory, ale autorka během nich dokáže dokonale vystihnout charaktery postav. Jak to dělá, nechápu, ale smekám :D

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Ok, malem jsem se rozbrecela. Ta interakce se Severusem byla ze zacatku desiva, nakonec ovsem krasna. Uz jsem to u teto povidky rikala, ale stejne bych se rada opakovala - Severus je uzasna postava a pokud se do toho pusti schopna autorka, da se z teto postavy vytriskat opravdu vsechno. Ten naval otcovske lasky a pratelstvi jsem necekala a o to vic me zasahl.
Navic se priznam, ze ma romanticka dusicka zaplesala nad posledni scenkou s Harrym. Moc se mi libilo, ze to bylo romanticke, ale ne kycove. Nebyl to ten nejuzasnejsi polibek, jaky kdy Draco dostal a stejne to bylo neco, na co nebude moc zapomenout.
To byla dalsi uzasna a hluboka kapitola a ja se z ni teprve budu muset vzpamatovat.
Moc a moc dekuji!!
Re: Kapitola 2 - část 3/3 (Hodnotenie: 1)
Od: ladyF - 29.06. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Moc děkuji za překrásný komentář, Gift. Jsem moc ráda, že tě příběh zasáhl stejně jako mě.
Ten polibek se mi moc líbí - není to žádná slaďárna, žádná emotivní odhalení, že se tajně milují celou dobu. Je to jen prosté sbohem, příslib, že za jiných okolností by třeba něco mohlo být. A třeba ještě bude, kdo ví... :)

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Re: Kapitola 2 - část 3/3 (Hodnotenie: 1)
Od: samba - 27.06. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
To byla emočně nabitá kapitola, ještě stále vydýchávám nervy! Co na to říct, takový sešup od Severuse k Harrymu jsem nečekala. Vztah k Dracovi, je až otcovský, a myslím, že to budoucnost ukáže. Konec kapitoly, byl sice až tragický s ohledem co Draca čeká a o co svým odchodem přichází, ale Harry ho udělal nadějným. Díky.
Re: Kapitola 2 - část 3/3 (Hodnotenie: 1)
Od: ladyF - 29.06. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Moc děkuji za komentář, sambo. Severus má k Dracovi určitě otcovské city a je to dobře, aspoň někdo je má, když ne jeho opravdový otec...

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Re: Kapitola 2 - část 3/3 (Hodnotenie: 1)
Od: Claire - 27.06. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Nádherná kapitola... taková emoční smršť, přestože jí trochu napomohl elixír - perfektně vystavěné dialogy. Na mé dva nej, nej "hochy" prostě nikdo další nemá. Neméně skvostně sepsané Dracovy pocity v průběhu aktuálního loučení (mám totiž pocit, že to úplně definitivní sbohem nebylo - nebo v to aspoň usilovně doufám).
Vždycky existují věci, na které se nejde připravit ani na ně nastudovat a vyzkoušet ty nejoptimálnější postupy.
Do třetice coby objekt chvály - první pořádná interakce s Harrym (v této povídce), vylíčená tak přirozeně, nenačančaně, nepřeslazeně... zcela jistě bude mít Draco v temných časech námět k rozjímání i o něčem jiném, než jen všeobjímajícím zlu.
Děkuji, kapitola se četla jedno víno, krásně přeloženo.
Re: Kapitola 2 - část 3/3 (Hodnotenie: 1)
Od: ladyF - 29.06. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Moc děkuji za hezký komentář, Claire. Možná právě proto ten polibek vznikl, aby měli oba chlapci v temnotě války světlou myšlenku o tom, co mohlo být... A třeba i nakonec bude :)

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Re: Kapitola 2 - část 3/3 (Hodnotenie: 1)
Od: lenus - 27.06. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Vynikajúce! Tie otázky a odpovede dvoch zmijozelakov… to že povie severusa som úprimne nečakala, myslela som že povie potter… po tom rozluceni s puškou by bola možno odpoved tentoraz iná :) ďakujem za fantastickú časť
Re: Kapitola 2 - část 3/3 (Hodnotenie: 1)
Od: ladyF - 29.06. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Moc děkuji, lenus. Mě vlastně asi napadlo hned napoprvé, že je tajně zamilovaný do Severuse... ono je to podle mě docela přirozené. Tohle je zřejmě poprvé v životě, kdy s Dracem někdo jedná jako se sobě rovným, sdílí s ním své nejhlubší myšlenky, a tak se dá snadno zaměnit hluboké přátelství za lásku. Osvěžující pro mě rozhodně je, že ze Severusovy strany se jedná jen o otcovské pocity. Myslím, že to přiznání ustál docela s grácií :D

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 0)
Od: Neprihlásený - 27.06. 2021
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: luisakralickova - 27.06. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Nemám slov. To bylo .... pohlcující, zraňující, doočí bijící, .... možná? Fakt nevím. Ale děkuji. Moc děkuji za naději pro Draca, že třeba jednou, až vše skončí, bude mít s kým jít na pivo.
Re: Kapitola 2 - část 3/3 (Hodnotenie: 1)
Od: ladyF - 29.06. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Moc děkuji, sisi. Také myslím, že je v tom jistá naděje, že až bude všechno jinačí, třeba se jejich osudy změní, snad i spojí :)

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Re: Kapitola 2 - část 3/3 (Hodnotenie: 1)
Od: zuzule - 28.06. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
No pani, je to mozny, derou se mi slzy do oci... Nevim, co rict.
Dekuju!
Re: Kapitola 2 - část 3/3 (Hodnotenie: 1)
Od: ladyF - 29.06. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Moc děkuji za komentář, zuzule. Byla to emocionální nálož, co si budeme povídat :)

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Re: Kapitola 2 - část 3/3 (Hodnotenie: 1)
Od: marci - 29.06. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Uzasna kapitola! Vlastne bych mohla prepsat komentar Gift :)
Dechberouci. Rozhovor se Severusem, louceni s Bradavicemi, absolutne lidsky polibek....
Cely zivot jsme pro sebe neco znamenali. Az doted jsem si toho nevazil.
Moc dekuji Lady a Violetko.
Re: Kapitola 2 - část 3/3 (Hodnotenie: 1)
Od: ladyF - 29.06. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Moc děkuji za komentář, marcelko. Ta citace mluví docela za vše...

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Tak musím přiznat, že tahle kapitola nepřipravila o dech jen Draca a Harryho, ale i mě. Nejdřív jsem si užívala slovní přestřelky se Snapem - fakt mistrný tanec mezi vejci, kdy jsem musela obdivovat nadání autorky pro vytvoření atmosféry - abych pak dostala ránu na solar vyvoláním dokonalých pocitů soucítění s Dracem, který se nenávratně loučí se svým dětstvím. Co byla dosud hra, je najednou drsná realita, a on asi poprvé chápe, jak daleký to bude mít dosah. No a pak mi rovnou spadla brada při čtení konfrontace s Harrym, která se vyvinula naprosto jinak, než by kdokoliv z nich čekal. Ovšem věta "Tam, kam půjdeš, ho budeš zatraceně potřebovat" dává velkou naději do budoucna. Jako kdyby Harry podvědomě tušil, že s Dracovým odchodem to není tak jednoznačné...
Veliké, ba přímo obrovské díky za překlad této kapitoly a celé povídky. Už teď je mi jasné, že bude patřit k mým oblíbeným. Děkuju, LadyF a Violeto.
Re: Kapitola 2 - část 3/3 (Hodnotenie: 1)
Od: ladyF - 29.06. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Moc děkuji za komentář, Jacomo. Je výstižný jako vždy, jak ty to děláš? :)
Draco během této kapitoly definitivně a nenávratně překročil hranici mezi dětstvím a dospělostí, ale podařilo se mu ještě naposledy udělat něco pošetilého, než bude muset do války. A myslím, že Harry nějak podvědomě opravdu cítí, anebo snad doufá, že s Dracem není nic jen tak černobílé.

To bolo niečo nádherné... myslím, že ešte som takúto scénu Severus/Draco nečítala... a to rozlúčenie na konci? Dych vyrážajúce. Ďakujem za preklad
Re: Kapitola 2 - část 3/3 (Hodnotenie: 1)
Od: ladyF - 29.06. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Moc děkuji, Jimmi. Taky jsem podobnou scénu nikde jinde neviděla, a to jich má autorka ještě v zásobě víc. :)

Re: Kapitola 2 - část 3/3 (Hodnotenie: 1)
Od: kakostka - 30.06. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Tohle je tak zajímavá povídka. Veritasérový dýchánek se moc povedl, rozhovory vedoucí na dřeň, Severus v roli podpory a rádce... Draco, tušící, jak se vše změní, nechce jít a přitom ví, že musí/chce.

Gregory, který stál při něm, Harry a polibek, příprava na bitvu, ach jo a Lucius, který nevidí, neslyší...
Re: Kapitola 2 - část 3/3 (Hodnotenie: 1)
Od: ladyF - 30.06. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Moc děkuji za komentář, kakostko. Krásně jsi vystihla detaily, které dohromady tvoří jedinečnou atmosféru této povídky!

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Re: Kapitola 2 - část 3/3 (Hodnotenie: 1)
Od: ester - 26.07. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
To bola krasna kapitola, zacalo to vyznanim Snapeovi a skoncilo bozkom s Harrym ♥️

Prehľad článkov k tejto téme:

Geoviki: ( LadyF )12.09. 2021Kapitola 6 - část 1/3
Geoviki: ( LadyF )05.09. 2021Kapitola 5 - část 3/3
Geoviki: ( LadyF )29.08. 2021Kapitola 5 - část 2/3
Geoviki: ( LadyF )22.08. 2021Kapitola 5 - část 1/3
Geoviki: ( LadyF )08.08. 2021Kapitola 4 - část 3/3
Geoviki: ( LadyF )02.08. 2021Kapitola 4 - část 2/3
Geoviki: ( LadyF )25.07. 2021Kapitola 4 - část 1/3
Geoviki: ( LadyF )18.07. 2021Kapitola 3 - část 3/3
Geoviki: ( LadyF )11.07. 2021Kapitola 3 - část 2/3
Geoviki: ( LadyF )04.07. 2021Kapitola 3 - část 1/3
Geoviki: ( LadyF )27.06. 2021Kapitola 2 - část 3/3
Geoviki: ( LadyF )20.06. 2021Kapitola 2 - část 2/3
Geoviki: ( LadyF )13.06. 2021Kapitola 2 - část 1/3
Geoviki: ( LadyF )06.06. 2021Kapitola 1 - část 3/3
Geoviki: ( LadyF )30.05. 2021Kapitola 1 - část 2/3
Geoviki: ( LadyF )23.05. 2021Kapitola 1 - část 1/3
Geoviki: ( LadyF )18.03. 2021Tisíc podob krásy - Úvod