Autor: hesaluti Překlad: denice Beta: Sevik99 Banner: Jacomo
https://www.fanfiction.net/s/7957417/1/Discovery
Rating: 13+
Kapitola 12. V okamžiku
Hermiona jim připravila fantastickou večeři – ne že by chtěla být milá – prostě proto, aby měla co dělat. Oba se nepředstavitelně nudili. Draco otevřel láhev vína a ona se k němu ráda připojila a dala si sklenku, protože tohle bylo pár divných dnů.
Jídlo už bylo téměř hotové, Draco se motal kolem a snažil se pomáhat, ale jen se jí pletl do cesty. Nakonec se posadili a Hermiona sledovala, jak ochutnává první sousto.
„Dobré?“
„Kupodivu to ujde.“
„Draco!“
„Je to úžasné.“
„Dobrá.“
Začala jíst, ale něco na faktu, že tu sedí a večeří, jako by to byla běžná událost, ji rozrušilo. Jídávala s Harrym i dalšími přáteli, a tím jasněji vnímala, jak neobvyklé je, když tu místo nich sedí s Dracem. Už se spolu cítili mnohem pohodlněji, ale nebylo to totéž. Jakmile ji zasáhla realita jejich situace, najednou úplně ztratila chuť k jídlu. Její život byl v ohrožení, byla tu v pasti s Dracem Malfoyem a neměli tušení, jak dlouho to bude trvat.
„Co se děje?“ zeptal se a ona se pokusila znovu začít jíst.
„Nic, jsem jenom unavená.“
Draco nevypadal přesvědčeně, ale vrátil se ke svému talíři.
„Takže, Harriet, přijmeme naše pozvání ke Callumovi? Zvládneš to?“
Hermiona vzhlédla. „Jistě, samozřejmě že ano!“ Štvalo ji, že o ní neustále pochybuje. „Jsem dokonale schopná se s tím vypořádat, víš! Přála bych si, abys mi trochu věřil.“ Cítila, že má slzy na krajíčku a znovu pohlédla na svou večeři.
„Naprosto ti věřím – v tohle jsi lepší než já!“ prohlásil. „Jen se ujišťuji, že s tím souhlasíš.“
Sklopila hlavu a přesouvala jídlo po talíři.
„No dobře - promiň,“ zamumlala. Cítila, že jí krk svírají slzy a zhluboka se nadechla, když se je pokusila zahnat. Opravdu tu nemohla sedět a plakat do talíře před Dracem. Neslyšela ho pohnout se a všimla si ho teprve, až když stál vedle a nakláněl se k ní.
„Co se děje?“ zeptal se jemně a starostlivý tón jeho hlasu byl tou poslední kapkou; po tváři jí začaly stékat slzy.
„Omlouvám se – prostě za tohle všecko!“ mávnutím ruky zahrnula okolí a téměř převrhla sklenku. Draco ji chytil právě včas, aby se víno nerozlilo všude kolem. „Nechtěla jsem tu být! Měla jsem být zpátky doma a vyřešit tvůj případ!“ Hřbetem ruky si otřela oči, zatímco Draco vstal a odešel. Hleděla za ním a myslela si, že ho vyvedla z míry, nebo že ji považuje za chudinku. Místo toho se vrátil s kapesníkem, podal jí ho a znovu se k ní naklonil. „Omlouvám se,“ opakovala.
„Přestaň to říkat! Za co přesně se omlouváš?“ pátral Draco.
„Jsem ubohá.“
„Jsem rád, že se nedokážeš srovnat se vším, do čeho spadneš. Vždycky vypadáš jako někdo, kdo zvládne cokoli, ale tohle jen dokazuje, že jsi stejná jako my ostatní,“ řekl vlídně a Hermiona popotáhla nosem, než si znovu otřela oči.
„Jasně, tobě to asi připadá snadné, protože jsi zvyklý řešit věci sám, ale já jsem kolem sebe vždycky měla lidi, na které jsem se mohla spolehnout, a přátele,“ zmlkla, když pohlédla Dracovi do tváře.
„Můžeš se spolehnout na mě, Hermiono.“
„Vím, že ano, když na tom bude opravdu záležet. Kdyby na nás zítra někdo zaútočil, ani by mě nenapadlo, že bys při mně nestál. Takhle to není,“ znovu se zarazila a nebyla si jistá, jak se vyjádřit.
„Chceš říct, že ti každou hodinu dělám ze života naprosté peklo, ale kdyby nás někdo ohrožoval, je ti jasné, že bych ti kryl záda?“ řekl Draco škádlivě a naklonil hlavu na stranu.
„Každou hodinu, to ne… denně, ale ne každou hodinu,“ odporovala mu s mdlým úsměvem. „Děkuji, že chápeš, jak jsem to myslela. Teď už budu v pořádku – jen jsem měla slabou chvilku.“
Došlo jí, co má v úmyslu, až když se k ní naklonil ještě blíž. Srdce jí začalo prudce bít v hrudi, nevěřila, že k tomu dojde. Ještě jednou pohlédla do jeho tváře, upřeně se na ni díval, než ucítila, jak si ji k sobě přitahuje. Na chvíli úplně ztuhla, absolutně nevěděla, jak zareagovat, když ji objal paží kolem pasu. Myšlenky jí prudce ubíhaly hlavou, skoro jako její srdce, které snad muselo být slyšet, tak hlasitě jí znělo v uších. Neměla čas dlouho přemýšlet, protože jí mozek přestal správně fungovat, když si Draco druhou rukou položil její paže kolem krku.
Hermiona se cítila jako by ji zasáhl elektrický proud, zdálo se, že každé nervové zakončení v jejím těle se probudilo k životu. Jeho známá, nádherná vůně zaplavila její smysly, a ještě k tomu se k ní teď tiskl. Dotýkali se od ramen k bokům, bylo to nesmírně intenzivní a naprosto úžasné.
Nebyla to jen intimita nebo skutečnost, že vnímala jeho žár, pevné svaly a neuvěřitelnou přitažlivost – byl to způsob, jakým ji držel – jako by mu na ní opravdu záleželo. Cítila, jak ji opouští napětí, v němž žila celé týdny, přitiskla se k němu a nechala se ukolébat jeho blízkostí.
Bezmyšlenkovitě jej pevněji obemkla rukama a jeho paže se napjaly. Po tvářích jí znovu stékaly slzy, ale z úplně jiného důvodu, neboť toto šokující a láskyplné Dracovo gesto bylo přesně to, co potřebovala. Bylo jí jedno, že je to Draco Malfoy, toužila po lidském dotyku, spojení s kýmkoli.
Nechtěla, aby jejich objetí skončilo, protože jí připadalo příliš úžasné, ale když se Draco trochu pohnul, bála se, že se chystá odtáhnout. Mýlila se, jediné, co udělal, bylo, že si ji přitáhl ještě blíž. Znovu se zachvěla, když se k sobě tiskli stále pevněji. Nedokázala zadržet povzdech, unikl jí ze rtů, a Draco pohnul hlavou tak, aby spočívala na jejím rameni. Cítila, jak dýchá, jak se tiskne tváří k jejímu krku, jeho horký dech; a čas se začal zastavovat, protože se překotně ponořila do svých pocitů.
Když konečně nechala mozek vypnout, jejich objetí se náhle, rychle, ale jaksi hladce stalo něčím jiným. Nikdo nemohl popřít, že Draco Malfoy je nesmírně přitažlivý – už si to sama připustila a tak dlouhý pobyt v jeho blízkosti na ni začal mít vliv. Cítila v nitru chvění, které narůstalo, a její dech se překotně zrychlil.
Jeho ruka se pomalu pohybovala dolů po jejích zádech, pak trochu víc zatlačil, takže byla přivinuta přímo k němu. Jeho rty se ocitly u jejího ucha a zaplavila ji vlna ryzího potěšení. Merline, bylo jí dobře. Její smysly se probudily a Hermionu to šokovalo, protože Draco ve skutečnosti neudělal nic erotického. Vše bylo velmi platonické – prosté objetí – velmi důvěrné, ale jen objetí. Nedotýkal se jí intimně, ani se nepokusil ji políbit, ale ovzduší bylo napjatější, než by mělo být.
V zastrčeném koutku jejího podvědomí se objevila myšlenka, jak ji může takhle přitahovat někdo, kdo byl v nejlepším případě sotva kamarád a v nejhorším noční můra? Ale je pravda, že byl velmi přitažlivý, nesmírně okouzlující a pohledný muž, jehož blízkost jí teď rozechvívala.
Ozval se hlasitý syčivý zvuk. Uskočili od sebe a Hermiona pospíchala ke sporáku. Neobratně zápolila s ovládacími knoflíky a pak mávla hůlkou nad pánví.
„Zapomněla jsem hlídat dezert,“ vysvětlila a zvedla zčernalý kus nádobí. „Omlouvám se, je úplně spálený.“
Draco ji upřeně sledoval, a lehce pokrčil rameny. „To je jedno,“ poznamenal. „Stálo to za to.“
xxx
Byl pátek večer a oni seděli v krásné velké chalupě, která patřila Callumu Smithovi a jeho dívce, Heleně. Byla to drobná žena s nádhernými kaštanovými vlasy a širokým úsměvem, který ji téměř neopouštěl. Hermiona si ji okamžitě oblíbila. Helena i Callum byli dobrými hostiteli, a přestože předtím cítila podivnou nervozitu, začala se uvolňovat. Pohledem slétla k velké sklenici vína, kterou držela v ruce, a v duchu si připomněla, že nemá příliš pít, nebo určitě řekne něco, co by neměla.
„Je milé mít tak blízko další mladý pár,“ řekla Helena poté, co v kuchyni dohlédla na jídlo. „Chybělo nám to od té doby, co tu žijeme. Je to krásné místo, ale noční život tu zrovna nekvete. Myslím, že všechny šokovalo, když jsme sem dorazili a oni viděli Calluma na motorce!“
Draco se hostitele zeptal, jaký typ motorky má, a oba muži se zabrali do rozhovoru, který skončil tím, že Callum ho pozval ven, aby mu stroj předvedl. Hermiona musela obdivovat Dracovu schopnost zdánlivě lehce projevit živý zájem o něco, o čem evidentně naprosto nic nevěděl. Pravděpodobně ani netušil, jak se na tom sedí, ale nebála se, že by nedovedl přesvědčivě zahrát zájem.
Helena připravovala jídlo a pozvala ji do kuchyně.
„Jak dlouho jste s Drewem svoji?“ zeptala se.
„No...hm... něco přes pět týdnů,“ vzpomněla si Hermiona na Dracovu odpověď před několika dny.
„S Callumem doufáme, že se vezmeme příští rok, ale když jsme koupili tuto chalupu, už jsme si to nemohli dovolit,“ vysvětlovala Helena. „Tohle je můj domov snů, ale něco stál.“
„Je nádherný. Obdivovali jsme ho tuhle, když jsme šli do vesnice.“
„Oba pracujete?“ zeptala se Helena. „Co děláte?“
„Jsem právnička.“ Aspoň tohle nebyla lež. Hermionino zlé já vážně toužilo poznamenat – a Draco je můj klient – jen aby viděla, jak se Helena bude tvářit, ale zvítězilo její lepší já. „Drew má svoji firmu, založil ji jeho otec.“
„Super!“ řekla Helena.
xxx
Jídlo bylo vynikající a všichni čtyři si dobře rozuměli. Callum byl tak milý, jak vypadal, měl nekomplikovanou povahu a živý smysl pro humor. Jak si Hermiona všimla, Draco se nemusel moc snažit předstírat, že se baví. Smál se, když jim Helena vyprávěla, jak se s Callumem seznámili, a ten smích byl opravdový a objevil se mu i v očích. Hermionu napadlo, že ho začíná docela dobře znát! Po tom, co se stalo u nich v kuchyni, objetí nikdo z nich nezmínil, ale věci byly trochu jiné. Draco ji pořád škádlil, hašteřili se, ale viděla, jak se na ni co chvíli dívá se znepokojením v očích. Jeho vtípky byly stále hrozné a neomalené, ale teď byly zbarvené více než jen nádechem náklonnosti.
Když se najedli, přešli do velké zimní zahrady, lehce osvětlené stovkami malých světýlek. Vypadalo to úžasně. Hostitelé si sedli na jednu pohovku a Callum Helenu objal. Když se usadila i Hermiona, uvědomila si, že ho Draco napodobil a položil paži kolem jejího pasu. Snažila se uvolnit a nemyslet na to.
„Vím, že jste se právě nastěhovali, ale příští týden je vesnická slavnost. Jen obvyklá záležitost se stánky, trhem a hrami. Večer bude živá hudba,“ prohodil Callum. „Nechci na vás naléhat, ale kdybyste chtěli, mohli bychom jít společně. Uvažujte o tom.“
„Nemusíme o tom přemýšlet – zní to skvěle,“ odpověděl Draco a Hermiona byla v pokušení připomenout mu jeho dřívější varování, aby se s nikým moc nekamarádili.
„Tak jak jste se seznámili vy?“ zeptala se Helena a dolila jim sklenky.
„Ve škole,“ řekla Hermiona a cítila, jak ji Draco stiskl. Nebyla si jistá, jestli to mělo znamenat, že odpověděla dobře nebo špatně, ale už to řekla.
„Vážně?“ podivil se Callum. „Znáte se už tak dlouho? Vždycky jste se přitahovali?“
Hermiona nedokázala potlačit uchechtnutí a hostitelé se na ni tázavě podívali. Než to mohla vysvětlit, vmísil se Draco.
„Harriet mě vlastně nenáviděla.“
„Opravdu?“ zazubila se Helena. „Jo! Miluji tyhle příběhy. Takže jsi ho nenáviděla, a co bylo dál? Pomalu sis uvědomovala, jak úžasný je to muž, nebo tě rázem okouzlil?“
„Možná nám nechtějí říct podrobnosti,“ upozornil Callum.
„Samozřejmě, že jsem ji okouzlil!“ žertoval Draco. „Mně se vlastně Harriet taky moc nelíbila.“
Helena se zasmála, užívala si historku. „Koukám, že to bude romantické. Proč jste se neměli rádi? Zdá se, že se k sobě moc dobře hodíte.“
„Ve škole byl tak trochu protivný,“ prozradila Hermiona a byla to tak uhlazená verze skutečnosti, že to bylo k pláči. Trochu otravný? Pchá!
„Byla vševědka,“ řekl Draco negalantně.
„Myslel si, že mu škola patří,“ nezůstala pozadu Hermiona a úkradkem na něj pohlédla.
„A byla docela knihomolka,“ přisadil si.
„Tak jak se to změnilo?“ pátral Callum a Hermiona si uvědomila, že celý večer s Dracem směřovali k výměně urážek. Nebyla si jistá, jak na otázku odpovědět, a zoufale doufala, že se do toho vloží Draco, což se i stalo.
„Nějakou dobu jsme se neviděli, a když jsme se pak potkali, myslím, že nám oběma došlo, jak nesprávně jsme ve škole jeden druhého posuzovali.“ Odmlčel se, než dodal: „Harriet má plné právo být vševědka, protože je tím nejchytřejším člověkem, jakého znám.“ Hermiona si nemohla pomoct, s úžasem se k němu obrátila a nedokázala se odvrátit, zatímco pokračoval. „Pořád je knihomolka, ale zatraceně sexy.“ Zírala na něj, a když jí došlo, že mají publikum, krvavě zrudla.
„Ach můj bože! To je tak milé!“ rozplývala se Helena. „Věděla jsem, že to bude romantické. A co ty, Harriet? Jak se stalo, že jsi Drewa začala mít ráda?“
Hermiona nevěděla, co říct, tak naprosto byla šokovaná Dracovými komentáři. Samozřejmě, to všechno bylo divadlo, ale věděla, že to myslí vážně – poznala to. Odkašlala si a pokusila se zapojit mozek.
„Já... ehm... nevím přesně, jak se to změnilo,“ koktala. Uvědomila si, že to není dost dobrá odpověď, a pokračovala: „Drew je samé chlapáctví a předvádění se. Chová se tak sebejistě, jako by pro něj nic nebylo důležité, ale ve skutečnosti je pod tou maskou opravdu milý, starostlivý muž.“ Ta slova byla Hermioně cizí, ale jakmile je řekla, věděla, jak pravdivá jsou. Rozhodně to byla velmi dobrá charakteristika Draca.
„Úžasné,“ přikývla Helena s pochopením. „To se mi moc líbí.“