Preklady fanfiction Harryho Pottera

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří knihy o Harry Potterovi přeložili do češtiny. Autorství této fanfikce náleží Saras_Girl. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního zisku.

Shrnutí: Potter má dort. Drzoun jeden. Neúspěšný pokus o drabble pro dysonrules.

„Potter má dort. Proč má Potter dort?”

„Vypadá jako narozeninový,“ odpoví Vince s pohledem upřeným k nebelvírskému stolu.

„Vypadá jako čokoládový,“ opraví ho Greg, ruku s toustem zastaví na půli cesty k puse a z koutku mu začne stékat slina.

Draco se zatváří znechuceně a odtáhne se dřív, než odkápne a znehodnotí jeho čistou košili. A povzdechne si, protože Potter už není jediný, kdo má dort. Cpe se jím každý pitomý nebelvír v dohledu – Wízlík i Wízlička, dokonce i Grangerová odstrčila zdravou ovesnou kaši a rozvážně zabodává vidličku do velkého krémového kousku. Longbottom vypadá, že má víc čokolády na obličeji než na talíři. Finnigan a Thomas se z nepochopitelných důvodů dělí o jednu porci a Potter… Potter tam prostě jen tak sedí a dohlíží na tohle dortové obžerství jako nějaký ošuntělý, brejlounský… dortový princ.

Draco si unaveně promne oči a aniž by z něj spustil zrak, zašmátrá po konvici s kávou. Je čas na snídani, šmankote. Je sotva osm ráno. Dort se určitě nepočítá jako… a vůbec. Semkne rty a doufá, že budí dojem někoho, kdo na něj nemá nejmenší chuť.

„Je to narozeninový dort,“ řekne Blaise, vklouzne na lavici vedle Draca a energicky od něho odšoupne Grega i jeho poslintanou pusu tak, že málem skončí Theovi na klíně. Draco napjatě pár vteřin vyčkává, než se ozve:

„Do háje, Goyle! Ubrousek. Okamžitě.“

Draco se ušklíbne.

„Není to narozeninový dort,“ trvá na svém, krátce střelí pohledem po Blaisovi a potom se obrátí zpátky k Potterovi, který právě ze zbylého dortu odkrajuje štědrou porci s hromadou čokoládových hoblinek a… ježkovy voči, to jsou višně? Povzdechne si a přinutí se polknout doušek kávy. Je hořká.

„Dovolím si nesouhlasit,“ protáhne Blaise líně. „Pans, podej mi uzenáče.“

„Nemůže být,“ zopakuje Draco. Uvažuje, jestli tenhle dokonalý kousek krájí Potter pro sebe, nebo plánuje podstrojovat některému z oblíbených učitelů. Pravděpodobně pošukovi Lupinovi, přemítá závistivě.

„Tak proč je na něm napsáno Šťastné narozeniny, Harry… aach, bílou čokoládou…?“ dotazuje se Pansy a v jejím hlase zní lítost.

„Nevím,“ odsekne Draco, jemně se kousne do špičky jazyka a namlouvá si, že cítí bohatou, hořkosladkou chuť jedné z višní, kterou nemá. V ložnici má spoustu čokolády a sladkostí, ale každý ví, že jídlo – a zejména dort – vždycky chutná lépe, když patří někomu jinému. A pokud jde o Pottera… no bude lepší nepřemýšlet nad tím, jak by mohl chutnat on. „Ale není, protože Potter má narozeniny v červenci.“

„Nějak se vyznáš, ne?“ zajímá se Pansy a když se na ni Draco konečně přiměje podívat, prohlíží si ho s přimhouřenýma očima. „Jak to vůbec víš?“

„To ví každý,“ pronese klidně Draco. Mohl by na Pottera seslat matoucí kouzlo a třeba by mu taky kousek nabídnul. Mohl by se vrátit do pokoje a něčím se praštit po hlavě. Mohl by se konečně dívat jinam.

Vedle něho si odfrkne Blaise a na druhé straně stolu si zhluboka povzdychne Vince. „Proč my nikdy nemíváme dort?“

Draco do sebe obrátí zbytek kávy a podrážděně pokrčí rameny. „Nevím, Vinci… ty umíš péct?“

„Co to s tím má společného?“

„To je jedno. Nemíváme dort, protože zmijozelové neslaví nenarozeniny,“ vyštěkne Draco a zkříží ruce na hrudi. „Nemíváme dort, protože máme úroveň a k snídani jíme normální věci jako tousty, cereálie a… ehm, uzené ryby. Nemíváme dort, protože jíst dort bez důvodu je pro nenažrance a nebelvíry. Nemíváme dort, protože -“

„Ehm,“ odkašle si někdo u druhého konce stolu.

Draco, připravený narušitele odpálkovat, se otočí a zarazí se. Tím narušitelem je Potter. A hlavně, narušitelem je Potter s dortem.

„Mrzí mě, že přerušuju tvůj proslov nebo monolog nebo co to je,” spustí Potter, docela oslnivě – ehm, rychle – přitom mrká a podává mu talíř právě s tím dokonalým kouskem dortu, ozdobeným spoustou čokoládových hoblin a višní. „Dal by sis kousek mého dortu?“

Draco na něj zmateně civí a najednou si až příliš uvědomuje svůj obličej – respektive rozpálenou pokožku a ponižující odstín, který nejspíš nabírá.

„Ehm… Draco?“ zkusí Potter a očividně se cítí rozpačitě. „Dort?“

„Pottere, proč se chováš divně?“ vydechne Pansy, podepře si bradu rukou a znuděně ho pozoruje.

„Ty nemáš narozeniny, Pottere,“ je jediná odpověď, kterou dokáže Draco vymyslet. S talířem takhle blízko u sebe na jeho nos útočí výrazná vůně čokolády a on nemůže přijít na jediný rozumný důvod, proč by měl odmítnout.

„Já vím,“ odpoví bezstarostně Potter s potutelným úsměvem, kterého si u něj Draco nikdy předtím nevšiml. „Moje narozeniny pokaždé vyjdou na prázdniny, takže jsem ho dostal teď. Nejspíš někomu dělalo starosti, že se nezapojuju do nebelvírské tradice výměny narozeninových dortů.“

„To všechno je sice hrozně zajímavé, Pottere, ale co to má společného se mnou?“

Potter mu věnuje široký úsměv a vypadá... ehm, koho zajímá, jak vypadá. „Já narozeniny nemám, ale ty ano, že?“

Dracův žaludek udělá salto. Naprosto vyvedený z míry zírá na Pottera a ruce zcela bez jeho svolení přijmou talířek.

„Myslel jsem, že máš narozeniny příští týden,“ podotkne Blaise, ale ve tváři se mu zračí mírná nejistota.

„Ne, má je pátého, ty blbečku,“ protočí Pansy očima.

„Dneska je pátého,“ řekne potichu Draco, ale nic dalšího neslyší, protože je zaneprázdněný   sledováním Pottera, jehož výraz je jako vždy dokonale čitelný.
 
Právě teď stojí s rukama v kapsách u kraje stolu, košili nemá zastrčenou v kalhotách, tváří se pohoršeně a dost mu to sluší. Dracovi je celkem jedno, že na něj přátelé zapomněli, nikdy kolem narozenin nedělali kdovíjaký rozruch. Pansy si vlastně od chvíle, kdy jí bylo šestnáct, odmítá připustit, že stárne, a Blaise je natolik zahleděný do sebe, že málokdy ví, co je za den.

Ale Potter… Potter ví. Potter ví, že je Dracovi dneska osmnáct, a navíc právě riskuje, že ze sebe s největší pravděpodobností udělá idiota před stolem plným zmijozelů proto, že mu – podle Dracova názoru z nějakého záhadného důvodu – přinesl dort.

Draco pevně sevře v prstech chladný keramický talířek. Pohlédne na Pottera, který si kouše spodní ret a probodává Draca zelenýma očima. Z nějakého záhadného důvodu.

„Neměj obavy, Draco,“ pronese Pansy. Se závanem květinové vůně se k němu nakloní, políbí ho na tvář a začne si něco čmárat do deníčku. „Nechám ti poslat něco nechutně drahého.“

Potter protočí očima a Dracovi zacuká koutek úst. „Skvěle,“ pronese bez zájmu. Potom se dřív, než to stihne sám sobě vymluvit, zvedne od stolu, překročí lavici, zarazí se a zamračeně skloní hlavu ke své porci dortu. Podle všeho se chystá jednat impulzivně, což je dost vzdálené jeho přirozenosti, ale on to dokáže.

Skrz vitrážová okna pronikají do Velké síně ranní paprsky slunce a hřejí Draca na zátylku. Odhodlaně zvedne hlavu. „Děkuju, Pottere. Půjdu si to sníst ven.“

„Zešílel,“ poznamená Theo, který se stále pokouší uvázat Gregovi kolem krku ubrousek.

„To je tím věkem,“ zašeptá Pansy tak, aby ji bylo slyšet.

„Jsi starší než já, Pansy,“ připomene jí Draco, ale nepodívá se na ni. Má spoustu práce s pozorováním Pottera, který si z nepochopitelného důvodu pamatuje datum jeho narozenin.

Je si skoro jistý, že Potter k němu už dávno necítí nenávist, ale i tak. Obrátí se k odchodu, udělá sotva deset kroků, než se otočí nazpět a zadívá se na toho dorty-rozdávajícího idiota.

„Sám to nesním,“ řekne nejistě s vědomím, že je to lež, a co hůř, že je to flirtování.

Nejradši by si teď a tady proklel svůj vlastní obličej, ale tahle možnost není k dispozici. Je to buď dort venku s Harrym Potterem nebo smrt ponížením přímo tady, s laskavým svolením bandy delikventů, kteří zapomněli na jeho narozeniny. Draco o sobě v poslední době rád smýšlí jako o rozumném člověku, ale vážně – tohle snad ani nelze označit jako možnost volby.

„Určitě bys to zvládnul, Malfoyi,“ namítne Potter, ale usmívá se. A ošívá.

Draco protočí očima. „Nabízím ti, že se s tebou o něco rozdělím, Pottere. Rozhodně je to poprvé a nemůžu zaručit, že se to bude opakovat. Kromě toho,“ ukáže směrem k nebelvírskému stolu, kde z dortu zbývají už jen drobečky a pozornost většiny Potterových spolužáků je upřena k němu, „je tohle poslední kousek.“

Potter se ohlédne a chabě se pokusí o zklamaný výraz. Draco si nechá rozprostřít po tváři upřímný úsměv, podlehne pokušení ukořistit jednu z višní a se spokojeným vzdychnutím se do ní zakousne.

„Zbaštit všechny višně podle mě neznamená, že se dělíš,“ řekne Potter a překříží si ruce na hrudi.

„Tak jdeš nebo ne?“

„Jděte,“ pobídne je od stolu Theo. „Slintání dosahuje kritického bodu. Zachraňte se!“ vykřikne melodramaticky a přitom se pokouší nacpat ubrousek Gregovi přímo do úst. Ten z toho není ani trošku nadšený. Draco si odfrkne.

Potter si vymění záhadné, lehké přikývnutí s Grangerovou, která ještě pořád způsobně uždibuje ze své porce snídaně-lomeno-nenarozeninového dortu, a vyrazí z Velké síně. Draco ho následuje a snaží se ignorovat šum klábosení a spekulací, který propukne ve chvíli, kdy vejde do Vstupní síně.
Pokud si ani o svých narozeninách nemůže sednout venku a rozdělit se s Harrym Potterem o čokoládový dort, potom…

Ach jo, vážně je naprosto a bez debat v háji. Vypadá to, jako by měli rande.

„Nevzal jsem vidličku,“ prohodí Potter rozverně a stáhne Draca dolů na hustý trávník. Zbylé kapky rosy začnou okamžitě prosakovat tenkou látkou jeho kalhot, ale předstírá, že si toho nevšímá.

Venku to báječně voní létem, omamnou vůní květin a něčím svěžím a zajímavým, co musí být Potter. A dortem – očividně – připomene si Draco, když zabloudí pohledem k Potterovi právě ve chvíli, kdy prstem nabere čokoládovou polevu a bez špetky studu si ji strčí do pusy. Potter mu pohled oplatí, mrkne na něj a spustí ruku zpátky do klína. Přímo pod spodním rtem mu zůstane čokoládová šmouha. Draco ho sleduje s vyvalenýma očima a srdce mu bije jako splašené.

„Co?“ zeptá se Potter vysokým hlasem a oči mu ztmavnou. Vánek mu cuchá neposlušné vlasy. Špičkou jazyka bez úspěchu olízne šmouhu od čokolády.

To už je na Dracovy pomatené smysly příliš. Dřív, než stihne zapojit rozum, se nakloní, opře se rukou o voňavou trávu, druhou ho popadne za límec a přitáhne si ho k polibku. Potter ztuhne a do Dracových úst mu unikne úžasný, toužebný vzdech. To ho podle všeho probere, vášnivě prohloubí polibek, zasténá, když se jejich jazyky dotknou, a chutná po ovoci, cukru a kávě. Ruce položí Dracovi na ramena a zaryje do nich prsty tak, že to určitě zanechá modřiny, ale Dracovi je to jedno. Napadne ho, že je bude potřebovat jako připomenutí, že si tohle všechno jen nepředstavoval.

Vlastně cokoliv z toho, pomyslí si. Líbají se teď pomalu a rozvážně a on si připadá jako v mrákotách a motá se mu z toho hlava. Prsty si vzájemně boří do vlasů, hladí se po tvářích a ani jeden z nich nechce přestat, aby se nadechl. Chce si to pamatovat. Chce si pamatovat Potterovy tmavé oči, touhou zastřený pohled i zalapání po dechu poté, co se od sebe odtrhnou a Draco palcem setře z Potterova obličeje zbytek čokolády.

Chvíli se na sebe dívají, jako by tomu úplně nemohli uvěřit. Nakonec Draco sklopí zrak, prohlíží si pro změnu svoje prsty a dojde k závěru, že by tohle mohly být ty nejpodivnější narozeniny, jaké kdy měl.

„Takže, co přesně děláme?“ zeptá se s nucenou bezstarostností.

Harry vydá výmluvný zvuk a Draco ho ani nemusí vidět, aby věděl, že se usmívá. Zvedne talíř, neohrabaně se přisune blíž a očividně vůbec neřeší, že se ušpiní od trávy. Opře si hlavu o Dracovo rameno, poskládá nohy do tureckého sedu a sebere višeň pokrytou krémem.

„Jíme dort,“ odpoví prostě.

Draco se zamračí a vydechne do překvapivě jemných, rozcuchaných vlasů, které ho šimrají na tváři a rozptylují ho. „Jídáváš dort s hodně lidmi?“

Harry se rozesměje. Hřejivě. „Ne, pokud možno upřednostňuju věrnost při… konzumaci dortu.“

„Uspokojivá odpověď,“ poznamená Draco a vloží do toho veškerou přezíravost, jaké je schopen. Cítí se ale příliš pohodlně a nadšeně na to, aby to za něco stálo.

„Můžeme si dát dort na mé skutečné narozeniny,“ navrhne Potter a líně k němu natáhne ruku s višní. Draco si ji vezme a sní, umaže se přitom od zbytku krému a na moment se zamyslí, co by jeho otce naštvalo víc – kdyby ho viděl líbat se s Harrym Potterem, nebo kdyby ho viděl olizovat si prsty na veřejnosti. Bylo by to dost těsně.

„Jestli si myslíš, že vydržím tak dlouho čekat, šeredně se pleteš,“ protestuje Draco a potlačí v sobě bolestnou bublinu úzkosti, než vypluje na povrch.
 
Harry, s další čokoládovou hroudou na půl cesty k ústům, se zkroutí do podivné pozice, aby mu viděl do očí.

„Pořád se bavíme o dortu?”

Draco pokrčí rameny. Ušklíbne se. Natáhne se k talířku a ukradne poslední višeň. Kousek od jeho levého ucha se ozve tlumené, nesouhlasné mumlání.

„Netuším.“

Potter se rozesměje a svalí se na záda do trávy. Bleskurychle natáhne ruku, vyfoukne mu višeň a se zřejmým uspokojením si ji strčí do pusy.

Draco ho nechá. Je to v pořádku. Rozhodne se pro dort.