Autor: hesaluti Překlad: denice Beta: Sevik99 Banner: Jacomo
https://www.fanfiction.net/s/7957417/1/Discovery
Rating: 13+
Kapitola 7. Neodpustitelná?
Hermiona se v práci jen tak probírala podněty k projednání. Už ji nerozptylovala jen snaha o vyřešení Dracova případu, kterému se mohla věnovat pouze doma; teď ji rozptyloval Draco sám! Posté posunula žlutou složku po stole a povzdechla si. Proč na něj nemohla přestat myslet? Proč? Nic se nezměnilo, tak proč se nemohla soustředit?
Jedinou dobrou věcí bylo, že opravdu zjistila něco, co by mohlo s případem pomoct. Pokud by Draco zpětně podal žádost o povolení, která by byla schválena, případ mohl být stažen. To byla velmi dobře skrytá skulina, která existovala čistě jen proto, aby pomohla samotnému ministerstvu, když něco rychle potřebovalo. K tomu docházelo často, protože kancelářské vybavení se běžně nakupovalo na poslední chvíli. Toto dobře střežené tajemství objevila, když se probírala stovkami účtenek a záznamů v hlavní účetní knize. To by vyřešilo problém, ovšem pouze kdyby Dracovu žádost o povolení schválili, a na tom teď uvízla. Neexistoval způsob, jak by mohli odsouhlasit zboží, které koupil, takže to pořád musela nějak obejít.
Dopis dorazil v době oběda. Hermiona odsunula všechnu svou další poštu bokem a otevřela ho.
Drahá SK,
Tentokrát přestala číst, protože věděla, co to znamená. Sexy knihomolka! Začervenala se. Byla rozhodnutá cítit se tou přezdívkou uražená, ale jejímu egu neublížilo, že ji tenhle Draco Malfoy nazýval sexy.
Drahá SK,
mám pocit, že konec naší poslední schůzky byl trochu uspěchaný.
Protočila očima. Trochu uspěchaný? To byl dobrý způsob, jak to popsat!
Chci se na tebe moct nerušeně dívat a užívat si noční vzduch.
Strýc našeho starého přítele Marcuse má místo s měsícem a hvězdami.
Uvidíme se tam – o půlnoci.
NKSM
Třikrát si dopis přečetla a pak ho odložila. Starý přítel Marcus? Neměla s Dracem žádné společné přátele, takže slovo starý zjevně znamenalo někoho ze školy. Marcuse Flinta? Draco určitě nemohl myslet toho zmijozelského hňupa? Znovu si lístek přečetla – stálo tam Marcusův strýc. Kdo byl Flintův strýc? Chystala se vzít si encyklopedii, když se jí v paměti vybavila další vzpomínka.
V Bradavicích byl ještě jiný Marcus. Marcus Belby – byl v Havraspáru a chodil na večírky profesora Křiklana. Jestliže byl pozván do Křikova klubu, vyplývá z toho, že měl slavného nebo bohatého příbuzného. Dracův dopis naznačoval, že ten slavný příbuzný musí být jeho strýc, ale Hermiona si nedokázala vzpomenout, čím by ten strýc mohl vyniknout.
Sáhla do police po objemném svazku a začala prohledávat rejstřík. Baker, Beetridge, Belby. Prst se zastavil u jména a nalistovala patřičnou stranu. Jakmile na ni pohlédla, vyskočila na ni slova a vzpomněla si. Samozřejmě! Damokles Belby – vynalezl vlkodlačí lektvar! Stejně jako u opravdové skládanky, jakmile máte pár kousků, zbytek začne zapadat na místo, a to se stalo teď, když si spojila stopy dohromady. Znovu si přečetla lístek.
Strýc našeho starého přítele Marcuse má místo.
Damoklův hřbet se nacházel na okraji Prasinek. Byl to vysoký hřeben skal, z něhož byly nádherné výhledy na město a okolní krajinu, a pojmenovali ho po Damoklovi, protože to vypadalo jako ideální místo, z kterého by mohl vlk výt na měsíc.
To muselo být ono, tam se s ní Draco chtěl setkat, a po té skoro katastrofě u madam Pacinkové to dávalo smysl. Problém byl v tom, že tak daleko bradavičtí studenti nesměli, takže tam nikdy nebyla a bylo velice těžké přemístit se někam, kde jste si to nedovedli představit. Zavřela knihu, sundala z police další a listovala v ní, dokud nenašla obrázek. Když se na něj soustředí, přemístění snad bude fungovat.
xxx
Zdálo se jí, že půlnoc dlouho nepřichází, zvlášť když se posledních pár nocí moc nevyspala. Zůstávala vzhůru a pracovala na Dracově případu, takže zatímco se připravovala na přemístění, zívala.
Jakmile dorazila na Damoklův hřbet, roztřásl ji noční chlad, ačkoli nebyla zima a bylo bezvětří a jasno. Rozhlédla se a nepřekvapilo ji, že nikoho nespatřila. Výhled však byl úžasný. Ležely pod ní celé Prasinky, některá světla stále svítila, a v dálce se rýsovaly lesy a údolí.
Znovu se otočila kolem dokola a ke svému překvapení uviděla Draca, jak sedí na placatém skalisku o něco výš.
„Nevěděla jsem, že tu jsi,“ řekla.
„Pojď sem,“ odpověděl a Hermiona se vyšplhala nahoru a usedla vedle něj.
„Neobtěžoval tě někdo?“
Prudce se k němu otočila. „Ne. Proč?“
„Jen si to ověřuji – tak trochu jde do tuhého,“ vysvětlil.
„Podezírají tě?“ vyhrkla.
„Nemyslím, ale abych pravdu řekl, je těžké to poznat. Když na to přijde, každý každého tak trochu podezírá.“
Hermionu napadlo, že nepřátelství mezi ní a Dracem se zmenšuje. Tento krátký rozhovor mohli vést dva přátelé, a už neměla pocit, že musí jednat výhradně profesionálním způsobem. Nechávala si ho však v záloze, protože si byla jistá, že toto nevyhlášené příměří mezi nimi nebude mít dlouhé trvání.
Vytáhla z tašky poznámky. „Našla jsem skulinu,“ oznámila. Viděla, jak se zatvářil, a zvedla ruku. „Ještě se příliš neraduj – pořád je tu problém.“
„Jakou skulinu?“
„O povolení k nákupu magického zboží můžeš žádat zpětně.“
Vykulil oči. „Vážně? Tak proč o tom nikdo neví?“
„Využívá to hlavně ministerstvo, když rychle něco potřebuje. Pochopitelně to nechtějí roztrubovat,“ neobratně zápolila s hromadou listin, které musela mít neprakticky položené na klíně.
„Jak jsi na to přišla?“ Draco se k ní naklonil, očividně potěšený touto zprávou.
„Ach – během nějakých šestnácti hodin prohrabávání se každým přijatým účtem za poslední tři roky...“ řekla a její hlas prozrazoval, jak únavný ten úkol byl. „Minulou noc jsem spala asi tři hodiny.“
Draco se na ni zvláštním způsobem upřeně podíval a ona zmlkla a také se na něj zahleděla. Tiše začal: „Hermiono...“
Překvapilo ji, když ji oslovil křestním jménem, takže na chvíli přestala přidržovat listiny, které měla na klíně. Zachytil je slabý vánek a najednou začaly poletovat kolem.
„Pro Merlina!“ vykřikla. Draco vyskočil a začal se chaoticky pokoušet je chytat, ale Hermiona mu položila ruku na paži a zastavila ho. Obrátil k ní zmatený pohled, a tak na vysvětlenou pozvedla svou hůlku. Mávla jí a listiny se okamžitě poskládaly na hromádku na nejbližším kameni. Šla si pro ně a pak se obrátila zpět k Dracovi. „Zapomněl jsi?“ usmála se na něj.
„Zapomněl na co?“ zeptal se.
„Že jsi kouzelník?“ zazubila se. Utahovala si z něj, že se nejdřív pokoušel papíry chytat rukama.
„Úžasně zábavné,“ opáčil rychle. „Možná by ses především měla naučit si své věci pevně držet.“
„Překvapils mě,“ poznamenala. Dělala, že listiny znovu přerovnává, protože si nebyla jistá, proč to teď přiznala. Prostě si neměla všímat toho, že ji oslovil křestním jménem.
Zamračil se. „Cože? Jak to myslíš?“
„Řekl jsi mi Hermiono,“ a když viděla, jak se zatvářil, pokračovala: „Než mi to připomeneš, vím, že se tak jmenuji. Chci říct, že jsem až doteď byla jen Grangerová.“ Chvíli na ni hleděl, pak lehce kývl hlavou a znovu si sedl. Přidala se k němu a přála si, aby se o tom nezmiňovala, protože mu to očividně nebylo příjemné. Uvelebila se a pokračovala ve vysvětlování. „Takže, skulina tu je, ale máme další problém. Zpětně nebo ne, bude těžké sehnat povolení na věci, které jsi koupil. Musíme vymyslet nějaký opravdu dobrý důvod, k čemu jsi je potřeboval, protože jinak si nejsem jistá, jestli vůbec můžu požádat o schválení.
Draco měl sklopenou hlavu a chvíli si myslela, že ji neposlouchá. Když promluvil, jeho odpověď neměla nic společného s tím, co právě řekla. „Jsi rozená právnička, že jo?“
Znovu se na něj zadívala, překvapená osobním komentářem. „Ve skutečnosti jsem chtěla být učitelkou, ale tohle se tak nějak stalo. Harry zatahal za pár nitek a...“ zarazila se a znovu se zazubila, „a já tu uprostřed noci sedím na skále s Dracem Malfoyem!“
Potěšilo ji, že se jejímu povídání usmívá.
„Ztráta Bradavic – můj zisk,“ prohodil a Hermiona byla ráda, že je tma, protože se začervenala. Tím ziskem myslel, že mu pomáhala, nic jiného, ale přesto to byla poklona od někoho, o kom si nikdy nemyslela, že by ji pochválil.
„Říkal jsi, že jde do tuhého?“ zeptala se rychle, aby změnila téma.
„Jako vždycky neznám žádné detaily, ale předevčírem večer mě pozvali na setkání se dvěma podezřelými. Všechno bylo velmi společenské a neformální, ale rozhodně byli otevřenější než obvykle, a teď už vím, co dělají.“
„Co?“ Hermiona si k němu poposedla v touze slyšet novinku.
„Vytvářejí nové kouzlo.“
Zírala na něj. „Nové kouzlo? Proč? Jaký typ kouzla?“
„Určitě ses s tím už někdy musela setkat? Skutečně porušují zákony již tím, že se o to pokoušejí?“ ujišťoval se Draco. „Mám pocit, že nová kouzla se můžou vytvářet jen na ministerstvu.“
„Samozřejmě – v Oddělení nové magie. Mají celý tým kouzelníků pracujících na nových kouzlech, ale nové bylo zaregistrované naposled asi před pěti lety. Vypracovat kouzlo od začátku je nesmírně obtížné, i když kouzelníci se o to pořád snaží. Je to tak trochu noční můra nekonečných nehod a slepých uliček,“ vysvětlovala. „Je nezákonné používat nezaregistrované nové kouzlo a kdokoli, kdo se ho pokouší vytvořit, se pohybuje na hraně zákona. Nejsem si jistá, jestli to stačí, abychom prozradili tvé krytí, vrhli se na ně a zatkli je. Mohl by to být jen menší přestupek.“
„Co když je to kouzlo neodpustitelné?“
„Kouzla musí být registrována na ministerstvu. Pak se rozhodne, do jaké kategorie spadají, ale jak víš, existují pouze tři neodpustitelné kletby a byly do té skupiny zařazeny před třemi sty lety.“
„Podle toho mála, co vím, by toto spadalo do neodpustitelných,“ prohlásil.
Naklonila se ještě blíž. „Pokračuj,“ vybídla ho.
„Zničí magii příjemce,“ řekl.
„Zničí?“ tázala se. „Myslíš natrvalo? Jako že by už nikdy nemohl kouzlit?“
„Ano – trvale.“ V Dracově hlase zazněl tón něčeho jako – zděšení, ale také posvátného úžasu a respektu. Přesně to cítila i Hermiona.
„Neřekli ti, o co přesně jde?“
„Ne. Prozradili mi, že od základu vytvářejí něco, co všechno změní. Zvrátí to rovnováhu sil,“ vysvětlil. „Byl to jeden z těch rozhovorů, kdy každý přesně ví, o čem se mluví, ale nikdo to neřekne přímo. V podstatě mě varovali, abych se rozhodl, jestli s nimi jdu nebo nejdu, protože už hodně brzy nebudu moct zůstat neutrální.“
„Co jsi jim řekl?“
„Aby se mnou počítali, ale že budu chtít víc podrobností.“ Povzdechl si. „Nejsou pitomí. Nejdřív si mě budou chtít prověřit, takže mi včera večer nic moc neřekli, ale když jsem odešel z pokoje, důkladně to probrali.“
„Jak to víš?“
„Nastavil jsem si na hůlce kouzlo zesílení, abych slyšel, co říkají. Mysleli si, že už jsem pryč,“ vysvětlil.
„To bylo záludné.“
„Vždyť jsem tam kvůli tomu šel!“
Hermiona rychle zamžikala a ve tváři se jí zračilo zděšení. „Jestli opravdu vytvořili kouzlo, které ničí magii, nemáme šanci! Jak s tím můžeme bojovat?“
„Musíme je zastavit, než dostanou příležitost ho použít. Musíš se zeptat Pottera, jestli si myslí, že je čas jednat, nebo jestli máme ještě čekat. Je to na ostří nože, protože jestli na ně vlítneme moc brzy, nebudeme moct dokázat, co plánují,“ povzdechl si Draco.
„Jakmile se vrátím, promluvím s ním – půjdu k němu domů a probudím ho,“ řekla.
„Bude si myslet, že ho konečně potkalo štěstí,“ prohodil a Hermionu udivila jeho schopnost okamžitě se přepnout do sarkastického režimu.
„Ne, nebude, protože na rozdíl od tebe nemyslí jen na to jedno a je schopný se přátelit s příslušnicí opačného pohlaví!“ vrátila mu to. Věděla, že by se nad jeho řeči měla povznést, ale nedokázala to.
„To vůbec nezní zábavně,“ Draco jí věnoval svůj charakteristický úšklebek. Hermiona se ze všech sil snažila udržet bezvýraznou tvář a neukázat, že se baví, ale po chvíli selhala a mírně se usmála, koutky úst se jí samy zvedly, i když se pokoušela je ovládnout.
„Nejsi legrační,“ prohodila, i když její tvář říkala něco jiného.
„Tak proč se tedy usmíváš?“ zeptal se a jeho úsměv se změnil v úšklebek. „Podle toho, jak se tváříš, bych řekl, že se mnou souhlasíš.“
„To tedy ne!“
„Takže kolik přesně máš mužských přátel?“ zvedl tázavě obočí.
„Pár.“
„Kolik?“
„Harry, Ron, Neville...“
„Kromě těch, kteří s tebou chodili do školy?“ přitlačil Draco a ona si povzdechla.
„Jak jsem ti říkala – pár jich mám.“
„Lhářko!“
„Já nelžu!“
Draco se k ní naklonil a Hermiona opět ucítila omamnou vůni jeho kolínské. Než se s ním setkala, měla na sebe seslat kouzlo, aby k ní nepronikla úžasná vůně, která ji tolik vzrušovala. Jeho tvář byla blízko, takže mohla spatřit stříbrné skvrnky v hluboké šedi jeho očí. Vzpomněla si, jak se líbali, a cítila, jak ji zaplavuje žhoucí vlna. Promluvil tichým, ale pevným hlasem: „Dovol, abych ti v této chvíli řekl, že žádný muž, kterému v žilách proudí horká krev, by nemohl uvažovat o tom, že by se s tebou jen přátelil, takže totálně klameš samu sebe, když si myslíš, že by to šlo!“
Mohla se stěží nadechnout, natož aby promluvila. Jeho slova a to, co z nich vyplývalo, způsobila, že pocítila lehkou závrať. Flirtoval s ní? Naznačoval, že je tak neodolatelná, že s ní muži chtějí jen jeden typ vztahu? Nevěřila tomu, ale znělo to tak! Netušila, jak reagovat, takže na něj jen zírala, dokud se prudce nezvedl a neprohrábl si prsty vlasy. Po jeho dalších slovech jí přejel mráz po zádech, ale úplně jinak, než jak by po jeho předchozích slovech očekávala.
„Eliminata faculti.“
„Prosím?“
„Eliminata faculti,“ opakoval. „To je kouzlo, po kterém navždy ztratíš magii. Kouzlo, které z tebe udělá mudlu. Kouzlo, s kterým musíme skoncovat.“