Autor: hesaluti Překlad: denice Beta: Sevik99 Banner: Jacomo
https://www.fanfiction.net/s/7957417/1/Discovery
Rating: 13+
Kapitola 4. Uvnitř a venku
Hermiona měla po setkání s Dracem dojem, že se probudila ze snu. Jako by se její návštěva Malfoyova sídla neuskutečnila. Ta v ní zanechala zvláštní pocit, neboť jakkoli ji popouzel, stále jako by očekávala, kdy se s ním znovu setká. Jako v hororu, kde víte, že vás děj v příští minutě donutí křičet, ale stejně se nemůžete přestat dívat.
Probírala se svými knihami, dívala se, jestli by se nedala objevit mezera, kterou by Draco mohl vyklouznout, ale zatím nic nenašla. Zaštítěná Harryho autoritou nechala Dracovu složku přesunout na spodek seznamu, ale tam nemohla zůstat navždy, potřebovala najít něco jiného.
Také začala svým obvyklým pečlivým způsobem zkoumat Draca, ale protože nikdo nesměl vědět, že mu pomáhá, musela to dělat doma. Seděla tedy na podlaze svého obývacího pokoje, obklopená časopisy, novinami a zprávami o Dracovi. Dalo by se říct, že vytvářela jeho životopis, i když založený hlavně na bulvárních drbech.
Rodinný podnik převzal téměř okamžitě, jak dokončil školu, zmodernizoval ho a ten se následně rychle stal jednou z nejúspěšnějších obchodních společností v kouzelnickém světě. Nedávno přestavěl rodinný dům a vypadalo to, že žije velmi úžasný život, vyfotografovali ho při každé okázalé události a s těmi nejatraktivnějšími ženami na světě.
Sloupky s drby se soustředily hlavně na Dracův milostný život. Pokud věděla, neměl žádný skutečně vážný vztah, kromě jednoho, s nějakou Christinou Haydonovou. Překvapivě se jednalo o oslňující brunetku, jejíž rodina vlastnila obrovské obchodní impérium. Hermiona si nedokázala představit, že by muž, kterého nedávno znovu potkala, mohl být tak zralý, aby dokázal udržet skutečný dlouhodobý vztah.
Zjistit něco o jeho obchodních záležitostech bylo obtížnější, ovšem podle oficiálních zpráv nebylo na něm ani na jeho podnikání nic podezřelého. Objevila několik pravidelných velkých nevysvětlených plateb, jenže u zboží, které prodával, se to mohlo snadno stát. Takže všechno bylo v podstatě legální. To byla dobrá zpráva, protože v jeho případě by čistý trestní rejstřík pomohl.
Když druhý den ráno vešla do své kanceláře, na její stůl dorazila zpráva. Vypadala úplně stejně jako ta předchozí, ale když ji začala číst, uvědomila si, že tón je úplně jiný.
Milá SK,
Hermiona přestala číst a zmateně potřásla hlavou. Milá SK? Co to mělo znamenat?
Milá SK,
moc se mi líbilo naše nedávné setkání. Velmi rád bych si ho zopakoval.
Ve stejný čas na stejném místě?
Není třeba odpovídat – vím, že po tom toužíš stejně jako já.
S pozdravem
NKSM
Znovu potřásla hlavou – NKSM? Vážně? Tón pozvánky ji rozesmál, bylo chytré napsat ji jako milostný dopis. Legrační, ale chytré! Chvíli uvažovala, jestli Malfoy někdy napsal opravdový milostný dopis, ale při té myšlence se jí zatočila hlava, a tak toho nechala.
xxx
Znovu stála u dubu, ale tentokrát přímo pod stromem, protože začalo pršet. Cítila, jak ji někdo popadl za paži, a přemýšlela, jak se k ní Draco dokázal připlížit, aniž by ho slyšela. Čekala, že půjdou stejnou cestou jako minule, ale mýlila se.
Táhl ji kolem mohutného kmene stromu a ještě dál, k jakémusi vysokému křoví. Nepanikařila, protože i když mu neviděla do tváře, věděla, že je to Draco. Měl svůj osobitý styl a způsob, jakým se pohyboval. Když ji minulou noc přitáhl k sobě, krásně voněl. Pokusila se na to nemyslet, protože takhle o něm nechtěla uvažovat.
Nicméně to byla pravda a teď zachytila slabý závan stejné svěží vůně.
Zastavil se a přitáhl ji k sobě, ale tentokrát se k ní sklonil a zašeptal:
„Budeš křičet?“
„Ne!“ zašeptala rozhořčeně. „Křičela jsem jen proto, že jsem nečekala, že mě tak popadneš!“
„Pst!“
Cítila známý tah přemísťování a najednou se ocitla ve velkém pokoji, jiném než minule. Zjevně to byla jakási pracovna s velkým psacím stolem a dvěma stěnami obloženými složkami a knihami. Kvůli náhlému přemístění a jasnému světlu se cítila dezorientovaná a mimoděk se chytila Draca, aby se vzpamatovala.
Neprotestoval, a až když mu pohlédla do tváře, uvědomila si, jak blízko stojí.
„Promiň – na chvíli jsem ztratila rovnováhu,“ vysvětlila. Draco shlédl na její ruce, držící se jeho paží. Rychle ho pustila a ustoupila. Znovu přešla do profesionálního režimu, aby zakryla své rozpaky. „Takže, máš nějaké informace pro Harryho?“
Zvolna si ji prohlížel a pak naklonil hlavu k rameni. „Spěcháš?“ zeptal se.
„Cože? Ne, ve skutečnosti ne.“
„Tak si sundej kabát a posaď se,“ ukázal bar na protější stěně. „Chtěla bys něco k pití?“
Zamračila se. „Ne – nechci, děkuji.“
„Proč se takhle tváříš?“
„Proč se ptáš, jestli chci něco k pití a jsi... zdvořilý?“ nedokázala se nezeptat.
„Jsem klaďas,“ Draco udělal obličej, který říkal ‚ve skutečnosti nejsem klaďas‘, než pokračoval. „Nechci zase skončit u výhrůžek, že tě vyhodím.“
Usadila se do křesla, které jí stále nabízel, a začala vytahovat věci z tašky. Slyšela, jak si za jejími zády připravuje pití, které postavil na velký stůl, než si za něj sedl.
„V první řadě bych ti asi měla říct, že jsem tvůj spis odsunula na konec seznamu plánovaných řízení, a pracuji na důvodu, aby byl stažen. Obávám se, že nic lepšího zatím nemám.“ Sledovala jeho výraz, ale byl nečitelný.
„Takže - mám ti svěřit informace, které bych normálně předal Potterovi?“ zeptal se.
„Ano. Harry a já oficiálně nemáme s tímto případem nic společného, ale protože jsme přátelé, můžu mu předat zprávy, až nebudeme na ministerstvu.“ Hermiona zaváhala. „Vyhovuje ti tohle uspořádání?“
„Jak se s Potterem zvládáte vídat mimo práci?“ pátral Draco a Hermionu jeho otázka udivila.
„Jak to myslíš?“
„Vsadím se, že si vždycky vymyslí nějakou výmluvu, abyste se mohli vidět mimo kancelář, ne?“
Hermiona odložila pero. „Ne – Harry je můj přítel. Nepotřebujeme hledat výmluvy, abychom se vídali.“
„Klikař Potter – vsadím se, že polovina ministerstva si přeje, aby s tebou zachraňovali svět, pak by u tebe měli zvláštní privilegia místo něj.“ Přimhouřil oči a jeho rty se téměř usmály.
Hermiona na okamžik oněměla. Byl to Malfoy, kdo právě teď prohlásil, jak šťastný je Harry, protože s ní může trávit čas? Potřásla hlavou – taky naznačil, že si spolu užívají, jestli to dobře pochopila.
„Rozumíš významu slova přítel, Malfoyi?“ zeptala se ho. „Muži a ženy mohou být přátelé, víš?“
„Myslíš?“
„Vím, že mohou.“ Pokusila se znovu změnit téma. „Jen si vezmu pero a můžeš mi začít říkat ty informace.“ Popadla pero, vzhlédla k němu a pak se zarazila. V jeho tváři se objevil nevěřící výraz.
„To nemyslíš vážně?“
Okamžitě si začala připadat jako naprostý hlupák, samozřejmě, že tohle si nemohla psát! Na co to jen myslela?
„Jasně že ne, promiň.“ Začervenala se rozpaky nad svou vlastní hloupostí a čekala na Dracovu sarkastickou poznámku.
„To jako vážně?“ potřásl hlavou a plácl se dlaní do čela. „Co tady ksakru s tebou dělám?“
„Jen jsem nepřemýšlela!“ bránila se.
Naklonil se k ní. „Dokud se tu budeme muset setkávat a mít s touhle věcí co do činění, budeš muset přemýšlet!“
„To mi nemusíš povídat – mohl bys umřít, kdybych to pokazila!“ povzdechla si. „Je mi to jasné a nepomrvím to.“
Opřel se v křesle a zamyšleně na ni hleděl. Po chvíli se předklonil a položil ruce na stůl mezi nimi. „Požádám Pottera, aby tě stáhl a přidělil mi někoho jiného.“ Protáhla tvář. „U Merlina! Nedala jsem to na titulní stranu ve Věštci! Jen mi to tak uklouzlo, nepřemýšlela jsem o tom, co jsem řekla. Samozřejmě vím, že tohle si nesmím zapsat!“
„Ne, tohle není v pořádku. Požádám o někoho jiného.“
Hermiona vstala. „Dobrá! Tak to udělej!“ svá slova téměř vyplivla. „Zkus být prostě upřímný a říct, že mě u tohoto nechceš a že tohle je přesně ta výmluva, kterou jsi hledal. Na faktu, že jsem strávila zatracené hodiny svého času průzkumem a vymýšlením plánu, který ti pomůže, nezáleží! Jsem si jistá, že se najde někdo jiný, kdo bude ochotný tohle pro tebe udělat!“ Popadla kabelku a vzpomněla si na jejich předchozí schůzku, ale tentokrát to byla ona, kdo začal cpát své věci zpět do tašky.
„Grangerová!“
„Odcházím. Tvoji žádost Harrymu předám.“
Draco překvapivě hbitě vstal a udělal tři dlouhé kroky kolem stolu. Vytrhl jí tašku z ruky a ona ho probodla pohledem.
„Nehledám výmluvu, abych tě dostal pryč z případu!“ Ignorovala jeho slova a natáhla ruku ke kabelce. Držel ji mimo její dosah. „Já jsem navrhl Harrymu, aby tě vybral, jestli si vzpomínáš?“
Hermiona na to zapomněla a kousla se do rtu. Ztišila hlas a snažila se udržet svůj temperament na uzdě. „Stejně si myslím, že bude nejlíp, když půjdu.“
„Já také.“
Znovu se k němu obrátila a její zlost opět vzplála. „Zrovna teď jsi řekl, že mě nepokoušíš zbavit? Co to má sakra znamenat?“
Draco odložil její tašku na stůl a přistoupil blíž. „Tahle práce vyžaduje někoho, kdo je na všechny ty šílenosti zvyklý,“ řekl tiše. „Ty to nechápeš, že? Jasně, hlídám si záda, ale když se dozvědí, co dělám, pak budou vědět i o tobě. Teď v tom jsme spolu, Grangerová. Jestli skončím na jejich seznamu cílů, tak ty taky.“ Odmlčel se a trochu ustoupil. „Proto si myslím, že bys měla být z případu stažena.“
Hermiona cítila, jak jí padá brada, a chvíli nemohla dělat nic jiného, než na něj nevěřícně zírat.
„Odkdy se k sakru staráš, co se mnou bude?“ zeptala se.
„Nevím, ale myslím, že nejlepší bude tě vyměnit.“ Draco odvrátil pohled a začal obcházet stůl.
„Nechci, aby mě vyměnili,“ řekla tiše a znovu se kousla do rtu. Draco mezitím došel na druhou stranu stolu, zastavil se a pohlédl na ni.
„Ale ano – jsi mimo. Vrať se do svého malého bezpečného světa,“ vyzval ji.
„Nechci se vrátit – chci ti pomoct.“ Netušila, proč mu to prozrazuje, ale jeho vlastní přiznání ji k tomu přimělo.
Draco přimhouřil oči, pak těžce usedl a oběma rukama si prohrábl vlasy. „Tak strašně se k sobě nehodíme,“ řekl tiše.
Hermiona si také znovu sedla a vzala ze stolu svou tašku. „Možná si dám ten drink, který jsi mi nabídl,“ řekla a Draco na ni poočku pohlédl. „Pak mi můžeš říct zprávy, které potřebuješ dostat k Harrymu.“ Řekla to schválně, aby dala najevo, že nemá v úmyslu nikam odcházet.
K její úlevě Draco tiše vstal a nalil jí pití, aniž by se zeptal, co chce.
Položil je před ni a znovu usedl. „Jestli ti to řeknu, jsi v tom jednou provždy. Nejde ti to říct, pak se pohádat a svěřit ty informace někomu jinému,“ prohlásil. „Máš poslední šanci vycouvat.“
„Prostě to vysyp.“
Dracovy oči jen mírně zjemněly, než se pohodlně opřel a začal mluvit.