Preklady fanfiction Harryho Pottera

Překlad: Ani

Betace: Lupina, martik

Prohlášení: Nevlastním Harryho Pottera

PA: Vím, že nemáme představu, kdy Voldemort udělal z Nagini viteál, ale nechat ji naživu by byl špatný nápad tak jako tak, proto tedy ty příkazy k její eliminaci. Taky nevím, jestli Skrk vyloženě popřel, že by byl Smrtijed, ale Harry ho tehdy v myslánce viděl, jak prohlašuje svou nevinu v případě Longbottomů, a pochybuju, že by na Starostolec zabralo: ‚No, uctívám Voldemorta a jsem úplně mimo z toho, že je pryč, ale nemám nic společného s výpravou, která se ho pokoušela najít‘. A taky, když se Harry Brumbála zeptal, jestli tehdy mohl být Skrk nevinný, Brumbál mu neřekl, že se Skrk přiznal k tomu, že byl Smrtijed (a proč mu to neříct, když se myslelo, že je mrtvý? Vždyť mu pak řekl všechno o Nevillových rodičích), takže to nejspíš nebylo veřejné. A jenom popřít, že se ho snažil najít, by nejspíš bylo dost na to, aby prohlásili, že se od něj Skrk odvrátil.

A ano, bylo kruté skončit minulou kapitolu tam, kde skončila. Ale bylo to buď to, nebo Avada…

Kapitola 49.

„Můj pane! Někdo na mě útočí!“ zasyčela Nagini.

Voldemort ztuhl. „Útočí? Kdo by se odvážil –?“

Vypadalo to, že Fred a Cedric zahájili svůj manévr. Jednu věc po druhé. Harry se zhluboka nadechl. Přestože už přežil smrt… vlastně několikrát, příliš se netěšil na to, že by se měl obětovat úmyslně. I když to, že se rozhodne to zkusit teď a udržet pozornost od Cedrika s Fredem, by mělo znamenat, že budou ochránění, až se vrátí, že? Předtím to tak přece fungovalo. Tehdy si samozřejmě myslel, že zůstane mrtvý, ale bylo docela možné, že Voldemort by použil smrtící kletbu a on by buď byl i nadále viteál, nebo mrtvý. Ale, co si to nalhával? Voldemort za jeho přítomnosti zatím vždycky použil jen tři kletby, které se nepromíjejí. I když tehdy na ministerstvu při souboji s Brumbálem možná použil něco jiného…

„Dva kluci, pane, oni –“ Nagini se najednou odmlčela s bolestným zasyčením. Buď byla mrtvá, nebo brzy bude.

Konec oddalování, přikázal si Harry v duchu. Neochotně vylezl zpoza svého kamenného štítu. „Nemůžeš mě zabít.“

„Můžu to zkusit,“ pronesl Voldemort prostě. „Avada kedavra!“

ooOOoo

Harry se kolem sebe nevzrušeně rozhlédl. Byl opět na nádraží King's Cross. „Proč nemůžu používat jako metaforu pro křižovatku něco kreativnějšího než nádraží?“ zamumlal.

„Nevím, ale osobně bych z toho vinil tvoji matku,“ ozval se hlas za jeho zády. „Pravý Poberta by nikdy nebyl tak neoriginální.“

Harry se otočil a stanul tváří v tvář muži, který vypadal jako jeho budoucí já za pár let, mínus zelené oči.

„Jo, a možná by sis chtěl uvědomit, že jsi nahý,“ dodal James Potter nápomocně.

Harry se na sebe podíval. Vskutku. Samozřejmě, jen co si to uvědomil, už byl oblečený. Proč vůbec musel být na začátku nahý? No vážně.

„Originální, pokud jde o infantilní žertíky, možná,“ uslyšel ženský hlas. Harry se opět otočil a uviděl Lily Potterovou. „Ale na symboliku tě nikdy neužilo.“

„Nemůžeme prostě obvinit tvoje příbuzné z toho, že nevěřili v kreativitu a pokusili se ji v našem synovi potlačit?“ navrhl James.

„Odmítám být jakkoliv spojována s tím chlapem,“ zkřížila Lily rozhodně ruce. „Petunie je akorát vyděšená a nikdy, za žádných okolností, jí neměli svěřit kouzelnické dítě. Jejich syn… no, ten z toho nejspíš dříve či později vyroste.“

„Mami? Tati?“ Harry tomu mohl sotva uvěřit.

„A koho jsi čekal? Brumbála?“ zeptal se James sarkasticky. „Nerad ti to říkám, chlapče, ale v této časové linii je ještě naživu.“

Harry vykulil oči. „V této časové linii? Takže… o tom víte?“

„Harry, jsme mrtví. A navíc nejspíš jen výplody tvého podvědomí,“ pronesla Lily jemně. „Samozřejmě, že o tom víme.“

„A?“ zajímal se Harry, co si o tom všem myslí.

„Nemohl bych být víc hrdý,“ rozzářil se James. „Až na tu Lenku a Siriuse – který se nepočítá, protože se taky vrátil zpět – o té záležitosti s cestováním časem nikdo neví a udělal jsi úctyhodnou práci při vyvolávání chaosu.“ Lily ho šťouchla. „Jo, a pomáháš lidem. To si taky zaslouží pochvalu.“

„Ačkoliv možná zcela neschvaluju ten úmyslný bordel,“ řekla Lily, „nebo to, že jsi opustil svou původní časovou linii, je chvályhodné, že se to teď snažíš ukončit dřív, než začnou umírat lidi, a doufám, že uspěješ.“

„Nechtěl jsem se vrátit,“ upozornil ji Harry. „Úplně jsem nad tím nepřemýšlel, prostě… jako kdyby mi to bylo souzeno. A když jsem se sem dostal, už jsem se neuměl vrátit zpátky, tak jsem se rozhodl to využít co nejlíp. Moje školní léta… sice jsem se možná chvílemi bavil, ale nikomu bych to nedoporučoval. Opakovat své vzdělávání je jedna z nejúmornějších věcí, kterými jsem si kdy prošel. Kdybych se nepokusil to trochu oživit, určitě už bych se z toho zbláznil.“

„Za předpokladu, že už jsi nebyl šílený,“ řekla Lily.

Harry pokrčil rameny. „Asi. Ale dokud nejsem ve svém šílenství násilný, tak mi to přijde nepodstatné. Duševní rovnováha se stejně přeceňuje.“

„Svatá pravda!“ zasmál se James. „A řekni Siriusovi, že ho neviním z toho, že vybral Petra jako strážce tajemství, ano? Jasně, nakonec se to ukázalo jako vážně pitomý nápad, ale oba jsme s tím s Lily souhlasili, takže…“

„Vyřídím,“ přislíbil Harry obřadně.

„Stejně má na tebe pořád příšerný vliv. A řekni Severusovi, že jsem mu odpustila,“ požádala ho Lily.

„Pokud mu řeknu ‚Severus‘, tak mě nejspíš prokleje, ale… budiž,“ souhlasil Harry.

„Pořád nechápu, co na něm vidíš,“ potřásl James zarmouceně hlavou.

„Celé roky to byl můj nejlepší kamarád,“ připomněla mu Lily. „Sice mohl za vyzrazení proroctví, ale i bez toho bychom byli v nebezpečí.“

„Ale ne v takovém,“ oponoval James, „a krom toho, byl Smrtijed!“

„‚Byl je to důležité slovo,“ utnula ho Lily. „Pořád žije, ale bůh ví, že posledních třináct let se tak nechová. Přešel zpátky na správnou stranu a potřebuje se dostat přes minulost. Doufám, že moje odpuštění mu v tom pomůže.“

„Jo, hádám, že kdyby umřel, tak bych se s ním potkával častěji,“ zamyslel se James, „takže doufejme, že se to ještě chvíli nestane.“

„Budu se muset brzo vrátit, co?“ zeptal se Harry.

Lily přikývla. „Pokud tu zůstaneš moc dlouho, tak o tu možnost přijdeš.“

„Děkuju, že jste mě ochraňovali,“ pravil Harry upřímně.

Lily se na něj jemně usmála. „Jsme tvoji rodiče, Harry. To rodiče dělají.“

„Budeme na tebe dál dohlížet,“ slíbil James. „Koneckonců, máme tě rádi, jsi docela zábavný a vážně nemáme co lepšího na práci. A teď jdi nakopat Voldemortovi zadek.“

„Pokusím se vás nezklamat,“ přislíbil Harry suše.

ooOOoo

Když přišel k sobě, cítil se celý obolavěný. Jasně, schytal těch pět Cruciatů, ale jako by jeho tělo dostalo dalších pět, zatímco byl v bezvědomí. Nebo mrtvý? To by možná mohlo být ono.

„Můj pane,“ lísal se zrovna Skrk, „jste v pořádku?“

„Jsem,“ trval na svém Voldemort. Harry se na něj bleskově podíval a spatřil, jak hadí muž právě vstává. „Co Potter? Je mrtvý?“

Harry doufal, že se zvládne pohybovat dostatečně rychle nebo omráčit Voldemorta dost na to, co plánoval. Posadil se a namířil na něj hůlku. „Leda ve snu.“

Voldemortovy oči se rozšířily. „Pott  –“

Harry z dálky zaslechl výmluvné zvuky doprovázející přemístění, ale rozhodl se je ignorovat a místo toho vykřikl: „Avada kedavra!“

Nebyl jediný, kdo tu kletbu seslal, zelený záblesk trefil Voldemorta zepředu i zezadu. Jak jeho tělo kleslo k zemi, Harry se očima setkal se svým kmotrem, který pomalu snížil svou hůlku.

„Že ti to ale trvalo,“ pozdravil ho Harry.

„Ty jsi ten, kdo nezavolal o pomoc dřív, než Voldemort šel a vzkřísil se,“ vrátil mu to Sirius.

 „To je pravda,“ souhlasil Harry. Víčka mu těžkla a motala se mu hlava. Tušil, že omdlít uprostřed hřbitova plného Smrtijedů a bystrozorů, kteří je nejspíš přišli zatknout, není zrovna nejlepší nápad. Ale ty Cruciaty a Avada si na něm začaly vybírat svou cenu. „Radši bys mě neměl nechat umřít…“

ooOOoo

Když se Harry probudil, uviděl kolem sebe bradavickou ošetřovnu. „A to jsem tolik doufal, že se tomuhle místu vyhnu…“ povzdychl si.

„V tom případě ses možná neměl vydávat bojovat s Voldemortem,“ ozval se George z vedlejší postele.

„Co tu děláš?“ zeptal se Harry zmateně.

George pokrčil rameny. „To kdybych věděl. Ani jsem tam s vámi nebyl. Řekli, že je to kvůli bludišti, ale nějak tu nevidím Fleur ani Kruma…“

„Kde je Cedric? A Fred? Jsou v pořádku?“ dožadoval se znepokojeně Harry.

„Jsme přímo tady,“ ozval se Fred. On a Cedric leželi v postelích naproti té Harryho. „Co si pamatuješ jako poslední?“

„Že jsem omdlel,“ odpověděl Harry stručně. „A protože jsem pak byl v bezvědomí, nejsem si jistý, co dalšího bych si měl pamatovat.“,

„Pravda,“ připustil Fred. „Takže chceš vědět, co se stalo?“

„To by bylo hezké,“ potvrdil Harry.

„Začnu tím, že musíš být ten největší magor, jakého znám,“ řekl Cedric. „Voldemort oživl a házel po tobě Crucio, jen co ses pohnul, a ty jsi ho nedokázal přestat provokovat.“

„Ničeho nelituju,“ založil si Harry ruce.

„To ty nikdy,“ povzdychl si Cedric. „Možná že kdybys trošku ubral, tak bys pak neomdlel. S Fredem jsme si dali pozor, abychom použili to kouzlo, cos nám ukázal předtím, to Ševelissimo. Nebyli jsme si jistí, co to dělá, ale očividně to bylo nějaké upravené umlčovací kouzlo, které ti umožní mluvit s tím druhým, aniž by to slyšeli ostatní. Když už jsi nás tam nechal, ale trval na tom, abychom zůstali pod pláštěm.“

Harry přikývl. „Pokud by se někdo dostal příliš blízko, slyšel by jenom takové bzučení a pokud by se vás přímo nesnažil poslouchat – což nejde, když jste byli neviditelní – tak by si toho ani nevšiml.“

„Nebyli jsme si s Cedrikem jistí, jestli máme nějak zasahovat, když tě ten Skrk omráčil a pak prováděl ten rituál, ale nevypadalo to, že by tě to zas tolik trápilo, tak jsme hledali toho hada. Bylo by to o hodně jednodušší, kdyby Cedric nebyl na pokraji nervového zhroucení–“ začal Fred.

„Zkus se vymanit z ročního trénování podmíněného reflexu tak rychle,“ přerušil ho Cedric. „Krom toho mi v tu chvíli Harryho návrh okamžitě zdrhat dával docela dost smysl.“

„Víš, vidět smysl v Harryho řečech není úplně záruka duševní rovnováhy,“ poznamenal George.

„Na mou obranu, Smrtijed se snažil oživit Voldemorta a pak se tam ukázalo ještě víc Smrtijedů,“ obhajoval se Cedric.

„Samozřejmě,“ souhlasil Fred blahosklonně.

„Víš, uráželo by mě to asi o dost víc, pokud by to nebyla pravda…“ promluvil Harry.

„Ale protože je to pravda, tak je ti to jedno?“ zeptal se Cedric.

Harry pokrčil rameny. „Tak nějak. Ale pokračujte. Co se dělo po rituálu?“

„Začali se kolem nás přemisťovat Smrtijedi,“ vyprávěl Fred dál. „Jeden z nich přistál pár centimetrů od nás a vážně nás vyděsil, takže jsme se rychle stáhli. Uviděli jsme toho hada, ale byl přímo u Voldemorta, což se nám nechtělo riskovat. Když Voldemort začal vyprávět svůj epos o zabíjení děcka, had se vydal na obhlídku, a když byli všichni zaujatí vaším ‚duelem‘, tak jsme ho s Cedrikem ubodali a on mu pak ještě pro jistotu uřízl hlavu.“

„Dobrý nápad,“ přikývl Harry. „Když byl Voldemort bez těla, svázal pomocí nějakého obskurního rituálu svoji životní sílu s Nagini, aby se posílil a připoutal ke světu, takže aby ho šlo zabít, bylo potřeba se toho hada zbavit.“

„Chceš říct, že jsme se částečně podíleli na Voldemortově smrti?“ Cedric vypadal omráčeně.

„Jo,“ přikývl Harry. „To by ti minimálně mělo zajistit nějaké body navíc u OVCÍ z OPČM.“

„Měli jsme štěstí, že tvůj kmotr dorazil, kdy dorazil,“ řekl Fred. „Musel s sebou mít dva tucty bystrozorů. Jakmile byly na místě protipřemisťovací bariéry, Smrtijedi neměli šanci.“

„Utekl jim někdo?“ zeptal se Harry znepokojeně.

„Jenom jeden,“ odpověděl Fred. „Ale nevím, o koho šlo.“

„Á, Harry, chlapče můj, už jsi vzhůru?“ zeptal se Popletal, který si to nakráčel na ošetřovnu spolu s Ritou Holoubkovou, Brumbálem, Siriusem a Snapem.

„Ano, pane,“ přikývl Harry.

„Možná bys nám mohl pomoci objasnit tuhle matoucí situaci s takzvaným ‚návratem Vy-víte-koho‘,“ zadoufal Popletal.

„Myslím, že je očividné, co se stalo, pane. Bartemius Skrk mladší vlivem mozkomorů zešílel a nějak zvládl utéct z Azkabanu. Protože byl považován za mrtvého, nejspíš mu někdo pomohl a měli byste se ho na to zeptat. Pokusil se o nebezpečný, obskurní a pravděpodobně nelegální rituál, kterým by přivolal Voldemortova ducha do vyrobeného těla. Tento rituál stál na hadovi jménem Nagini, kterého Cedric s Fredem zvládli zabít. Skrk mě tam přenesl, aby mě ‚Voldemort‘ mohl zabít, ale naštěstí jsme tu věc s mým kmotrem zničili. No a to, že jsem teď tady, svědčí o tom, že se naši úžasní a schopní bystrozoři postarali o všechny, kteří se přišli podívat, zda ten Skrkův blud má nějaký reálný základ.“

„Mohu tě ohledně toho citovat?“ zeptala se Rita dychtivě.

Harry přikývl. „To je moje oficiální prohlášení a nebudu se k tomu nadále vyjadřovat, dokud se nezotavím. Ten falešný Voldemort na mě pětkrát seslal Crucio, víte.“

Popletal sebou škubl. „No, to je dobře, že jsi v pořádku a že ta obludnost je pryč a ten uprchlý Smrtijed dopaden. Musím se popasovat se vším tím humbukem, ale ještě… kdo vyhrál Klání kvinteta kouzelníků? Měl bych předat výhru a učinit oznámení.“

„Byla to remíza,“ odpověděl Harry. „Fred, Cedric a já jsme se Poháru dotkli ve stejnou chvíli, a to nás přemístilo na hřbitov. Skrk mladší z něj musel udělat přenášedlo, i když nevím, jak se mu to podařilo.“

„Co se toho týče,“ vypadal Popletal rozpačitě. „Ukázalo se, že celý rok používal mnoholičný lektvar, aby se vydával za svého otce. Protože byl dneska zaměstnaný svým malým rituálem, jako porotce poslal svého otce pod Imperiem. Vypadá to, že pomalu vyprchává, takže ho budeme moci brzy vyslechnout. Obvykle bychom měli veřejné vyhlašování vítěze, ale takhle…“ s těmi slovy hodil po Harrym měšec plný galeonů a odešel s Ritou v závěsu.

„Harry, proč jsi řekl ministru Popletalovi, že to nebyl skutečný Voldemort?“ zeptal se Brumbál nesouhlasně.

„I když jsme ho docela rychle zabili, skutečnost, že se mohl vrátit, naznačuje, že by se to mohlo stát zase. To poslední, co by si Popletal přál, je být známý jako ministr, který ‚nechal‘ Voldemorta se vrátit, takže by to nikdy nepřiznal. Je lepší dát mu hezkou marketingovou verzi, než aby se snažil zničit naši důvěryhodnost,“ vysvětlil Harry věcně.

„Ale Voldemort se vrátil a vrátí se zas,“ povzdechl si Brumbál a vypadal najednou mnohem starší.

„Ve skutečnosti ne, pane profesore,“ opravil ho Harry. „Vím všechno o jeho viteálech. Když jsem porazil jeho deník v Tajemné komnatě, ukázal jsem ho pak Siriusovi a ten v něm poznal viteál.“

„Moje rodina byla vždycky poněkud temná,“ vložil se do toho Sirius. „Došlo nám, že ani on by nebyl tak lehkomyslný, aby celou svou duši odevzdal Červíčkovi, a že tedy musí existovat další viteály. Zabralo nám to nějaký čas, ale nakonec jsme získali šálek Helgy z Mrzimoru z Bellatrixina trezoru, Salazarův medailon z mého domu –“

„Měl jsi u sebe doma jeden z viteálů Pána zla?“ zeptal se Snape pochybovačně.

Sirius pokrčil rameny. „Říkal jsem, že má rodina byla temná. Ale v tomto případě můj bratr zjistil, že Voldemort má viteály, odvrátil se od něj a medailon mu sebral. Jenže umřel, než přišel na to, jak ho zničit.“

„Jak se vám je podařilo zničit?“ zajímal se Brumbál.

„Převážně Zložárem, ale taky s pomocí baziliščího jedu, který Harry získal v Tajemné komnatě,“ odpověděl Sirius. „Našli jsme diadém Roweny z Havraspáru schovaný tady v Bradavicích a Zmijozelův prsten ve Voldemortově rodném domě nepříliš daleko od toho hřbitova.“

Teď byla řada na Harrym. „Předpokládal jsem, že by jedním mohla být Nagini, takže jsem nechal Freda a Cedrika, aby ji zabili. Taky jsem si uvědomil, že jsem jedním z nich já, takže jsem sice byl připravený obětovat svůj život, abych zničil Voldemorta, ale tím, že použil moji krev pro své vzkříšení, mě připoutal k tomuto světu, zatímco zničil svůj vlastní viteál.“

„Ty jsi umřel?“ vypadal Sirius vyplašeně.

„Oznámil jsem ti to předem,“ upozornil ho Harry.

„Jo, ale stejně…musím být ten nejhorší opatrovník všech dob…“ povzdechl si Sirius zarmouceně.

„Je vážně těžké, abys v tom porazil mé předchozí opatrovníky,“ snažil se ho uklidnit Harry.

„To je vážně nízká laťka, vzhledem k tomu, že tě nechali přespávat v přístěnku!“ vyštěkl Sirius zpátky.

„No, zatímco jsem byl mrtvý, potkal jsem svoje rodiče,“ začal Harry. „Táta říkal, že tě z ničeho neviní a že i když jsi to byl ty, kdo navrhl Pettigrewa, tak to rozhodnutí udělal on s mámou. Pak máma řekla, že na mě máš příšerný vliv a vzkázala nějakému ‚Severusovi‘, že mu odpouští a že je naživu, tak by se tak měl začít i chovat. Jo, a táta říkal, že si taky přeje, aby žil, i kdyby jen proto, aby se s ním nemusel potkávat.“

Snape jen zamrkal, ale nic neřekl. Ne že by to Harry čekal.

„Tvoje máma řekla, že na tebe mám příšerný vliv?“ rozzářil se Sirius. „Ještě nejsem na odpis!“

„To jsou vskutku zajímavá zjištění,“ řekl Brumbál. „Proč jste mi neřekli o vašem honu na viteály?

„Bál jsem se, že byste mě vynechali, protože jsem moc malý, a cítil jsem, že je to něco, o co se musím postarat osobně,“ odpověděl Harry napůl upřímně. „Sirius a já jsme to měli pod kontrolou, a kdybychom potřebovali pomoc, tak bychom si o ni řekli. Krom toho, měl jste ty samé informace jako my, takže vám nic nebránilo si to taky domyslet a začít je hledat na vlastní pěst nezávisle na nás.“

„Chápu,“ přikývl Brumbál. „Rád bych si s vámi ve své pracovně promluvil o tom, co bude dál,“ otočil se na Snapea a Siriuse.

Když odešli, George ležérně řekl: „Takže, co se týče té výhry…“

„Můžete mít můj podíl, pokud ze mě uděláte partnera ve vašem žertovném obchodě, který pomocí něj založíte,“ ozval se Harry okamžitě.

„Cože?“ zeptal se Fred ohromeně. „To je víc než tři sta galeonů.“

„Ano,“ řekl Harry. „Stejně minimálně třetinu toho vydělám jen prodejem exkluzivních práv k tomuhle příběhu.“

Cedric vypadal zamyšleně. „Já se přidám k Harrymu,“ prohlásil nakonec.

George na něj nechápavě zíral. „Ty… taky?“

„Jo, taky můžete mít můj podíl. Teď ty peníze nepotřebuju, když před sebou mám další rok školy, a pokud budu moct mít podíl ve vašem obchodě – o kterém všichni víme, že bude hodně úspěšný – tak se to vyplatí,“ řekl Cedric pevně. „Krom toho si myslím, že přesně to všichni po dnešku potřebujeme.“

„Já… díky,“ řekl Fred a převzal od Harryho váček s galeony.

„Jak vám to jen můžeme oplatit?“ zeptal se George.

„Tím, že z nás uděláte neskutečné boháče, až se to rozjede,“ odpověděl mu Harry.

„A že nás nebudete používat jako pokusné králíky,“ dodal Cedric.

„A že nenecháte svoji mamku, aby nás za to zabila,“ zakončil Harry.

„Bez záruky,“ ušklíbl se Fred.

PA: Když už je Voldemort mrtvý, zbývá nám do konce jen poslední kapitola.