Autor: hesaluti Překlad: denice Beta: Sevik99 Banner: Jacomo
https://www.fanfiction.net/s/7957417/1/Discovery
Rating: 13+
Kapitola 1. Harryho žádost
Hermiona vzala z police ve své kanceláři další knihu a začala v ní listovat. Věděla, že někde viděla odkaz, který potřebovala, ale nemohla ho najít a to ji rozčilovalo. Někdo hlasitě zaklepal na dveře, to ji naštvalo ještě víc a nevrle pozvala nečekaného návštěvníka dál.
„Ahoj, Hermiono,“ řekl Harry, vstoupil a zavřel za sebou dveře. „Co se stalo?“
Vzhlédla k němu a potřásla hlavou. „Máš mě prokouknutou skrz naskrz! Jak jsi poznal, že se něco děje?“
„Máš úplně sevřené rty,“ bleskl po ní svým hezkým úsměvem. „A z účesu ti trčí vlasy.“ Dotkl se jejího dokonale upraveného účesu a předstíral, že do něj vrací zatoulaný pramen vlasů. Plácla ho po ruce a snažila se na něj neusmát. Od té doby, co dokončila školu a vydala se na profesní dráhu, která ji přivedla k práci na Odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů, byl součástí její práce upravený vzhled. Bylo skutečně důležité, aby působila profesionálně, a Hermiona puntičkářsky zdokonalovala svůj zjev. Každé ráno přicházela do práce jako ze škatulky - ani jeden neposedný vlas, perfektní líčení a nákladné oblečení.
To, že dobře vypadá, jí dodávalo sebevědomí, a péče o vzhled se jí vyplatila, protože nikdy neměla nouzi o mužskou pozornost. Měla za sebou mnoho schůzek, ale jen jeden vážný vztah, a to s Ronem. Na své nápadníky měla stejné požadavky jako na svůj vzhled a kariéru, což znamenalo, že jen málo z nich dokázalo splnit její náročné standardy.
„Jednoho dne tě překvapím, přijdu do práce a bude mi úplně jedno, jak vypadám,“ odpověděla mu. „Brzy si mě zavoláš na kobereček, že nevypadám profesionálně a důstojně!“
„Ne, to neudělám, protože jsi nádherná s líčením i bez něj,“ zalichotil jí se zazubením Harry a ona protočila očima.
„Co chceš, Pottere?“
„Kdo říká, že něco chci?“
„Ale chceš, že jo?“
„Vlastně ano,“ usmál se Harry, ale pak se kousl do rtu. „Bojím se, že se ti to nebude líbit.“
Hermiona zaúpěla. „Vážně těžce bojuji s obhajobou Waltera Trallmana, bez dalšího problému se obejdu.“
„Vím, ale bojím se, že jsi jediná, koho o to můžu poprosit,“ odpověděl. Hermiona sklíčeně zavřela mohutný svazek a opřela se v křesle.
„Pokračuj – poslouchám.“
Harry zavrtěl hlavou. „Ne – ne tady. Chtěl jsem ti nabídnout, že tě vezmu na oběd.“
Zvedla obočí. „Předpokládám, že to neděláš z touhy po mé společnosti?“
„Samozřejmě že ano, ale mám něco, o čem bych raději nemluvil na ministerstvu.“ Harry se k ní naklonil. „V jednu?“
„No dobrá, ale jsem zmatená, proč o tom nemůžeme mluvit tady? O všem ostatním si v mé kanceláři povídáme, včetně osobních věcí.“
„Já vím. Tohle je něco jiného. Tak v jednu?“ zopakoval Harry svou otázku a Hermiona přikývla.
xxx
„No tak, Harry – mám v tom zmatek. O co tu jde?“ Hermiona si ukousla sousto sendviče.
Harry sevřel rty. „Je to komplikované.“
„Pokračuj.“
„Potřebuji, abys hájila klienta... tedy ve skutečnosti ne klienta... spíš...“ povzdechl si. „Těžko se to vysvětluje.“
„Ach jo! Už teď se mi to nelíbí,“ oznámila Hermiona.
„V posledních pár měsících jsme dostávali zajímavé informace... ne zrovna obvyklými kanály, jestli chápeš, co tím chci říct?“
Přikývla a Harry jí prozradil, že mají neoficiálního informátora, který jim podává zprávy.
„Dobrá, zatím je mi to jasné.“
„Každopádně by osoba, poskytující nám tyto informace, říkejme mu náš přítel, mohla být odhalena kvůli obchodní transakci, která není úplně legální.“
„Neměli bychom spíš bránit zákon, než lidi, kteří ho porušují?“ ptala se Hermiona, ale napůl žertem, protože to, co jí Harry říkal, nebylo úplně neobvyklé.
„Opravdu nepotřebuji, abys předváděla jednu ze svých puntičkářských nálad, Hermiono.“
„Promiň, pokračuj.“
„Takže tento náš přítel,“ Harry se rozhlédl, jako by čekal, že všichni v kavárně by je mohli poslouchat, a pak ztišil hlas, „by mohl být ve skutečném nebezpečí, jestli nezastavíme možnost trestního stíhání kvůli jeho obchodní transakci, a proto mu nabízíme naši pomoc. Potřebujeme informace, které nám dává, takže si nemůžeme dovolit, aby se dostal do průšvihu, a dlužíme mu za všechno, co nám poslal, protože tím hodně riskoval.“
„Chápu, ale proč to mám být já?“
„Protože se to musí udělat kompletně mimo záznam. Nebude existovat žádná podpora, protože ministerstvo do toho nesmí být zapletené. Bylo by to příliš velké riziko jak pro ministerstvo, tak pro něj. Potřebujeme, aby to byla dohoda mezi naším přítelem a zaměstnancem ministerstva, který pracuje na vlastní pěst. Žádné papírování, žádné poznámky, žádné schůzky na veřejnosti nebo v kanceláři.“
„Ano, ale proč já,“ zopakovala a naklonila se k Harrymu.
„Zneužívám naše přátelství,“ usmál se rozpačitě. „Nemůžu tak úplně požádat jiného zaměstnance, aby do toho šel takhle sám, a stejně jsi na tuhle práci nejlepší volba. Jsi brilantní právnička, ale také jsi zvyklá na nebezpečné situace.“
„Jak příhodné,“ prohodila suše. „Nebezpečné situace byly dávno, Harry.“
„Vybrali jsme tě také kvůli tomu, o koho jde.“
„Jak to myslíš?“
„Znáš ho,“ řekl Harry záhadně. „Oba ho známe.“
Hermiona konečně projevila jakýsi zájem. Poposedla na kraj židle. „Někdo ze školy?“
Přikývl. „Ano. Samozřejmě snížíme tvoje pracovní vytížení, ale budeš muset předstírat, že pokračuješ ve své běžné práci.“
„Skvělé.“ Z jejího hlasu odkapával sarkasmus.
Harry se k ní naklonil blíž. „Hermiono, tohle je důležité a velmi riskantní. Doufám, že si uvědomuješ, že být vybraná na tenhle případ je pocta.“
„Já vím,“ povzdechla si. „Abych byla upřímná, tak trochu si užívám klidného života.“
„Uděláš to?“
„Kdo je ten náš přítel? Někdo, s kým jsme se dřív kamarádili?“ ptala se. Harry věděl, jak to myslí, protože už předtím museli jednat s informátory, s některými dokonce pravidelně.
„Ne. Není na běžném seznamu – pracuje v přísném utajení. Ví o něm jen vedoucí oddělení.“
Hermiona zvedla obočí. „Ach! Teď mě to zaujalo. Kdo ze školy by to mohl být? Jak se dostal k informacím?“
Harry potřásl hlavou. „Je ve velmi příhodné pozici. Díky svému podnikání má kontakty s mnoha významnými kouzelníky.“
„No tak! Musíš mi říct, jak se jmenuje! Jinak nemůžeš čekat, že budu souhlasit.“
„No...“ Harry zaváhal a trochu se odsunul. „Tohle je ta část, která se ti nebude líbit.“
Hermiona přimhouřila oči. Svým chováním jí dal obrovské vodítko. „Ne! Prosím tě, řekni, že to není ten, na kterého myslím!“
Harry sebou trhl. „Ehm... no, kdo si myslíš, že by to mohl být?“
„Obchodník, který má spoustu vlivných a lehce podezřelých přátel, a někdo, koho opravdu nemám ráda?“ Zavrtěla hlavou. „Jestli je to on, nejdu do toho.“
„Je to on,“ potvrdil.
„Ne, Harry! Jak jsi vůbec mohl pomyslet na to, že požádáš mě? Neobhajovala bych ho, ani kdyby mu narostla andělská křídla a začal poletovat kolem!“ Energicky odložila své pití.
„Pomáhá nám.“
„To je mi jedno! Jestli ti pomáhá, tak jen proto, že se mu to hodí do krámu!“ řekla nespravedlivě, protože pro své obvinění neměla žádný podklad.
„Ne, tak to není. Ve skutečnosti riskuje svůj život, když nás informuje. Lidé, které sledujeme, jsou strašní, Hermiono. Opravdu děsiví.“ Zhluboka se nadechl. „Vážně bych byl rád, kdybys do toho šla – myslím, že tvá účast může rozhodnout o úspěchu nebo krachu...“
„Přestaň s tím! Nedonutíš mě k tomu vzbuzováním pocitu viny!“
„Zapomeň na něj a mysli jen na to, jaká je to příležitost!“ Harry začal znovu obhajovat svou věc. „Všichni už jsme dospěli, Hermiono. Jeho činy za poslední měsíce víc než obnovily mou víru v něj, a to mám víc důvodů ho nenávidět, než kdo jiný. No tak! Tohle všechno víš!“
Povzdechla si a naklonila hlavu k rameni. „Chápu, jak to myslíš, a nesbírám drby, ale on se pořád chová jako ve škole, podle toho, co jsem viděla v novinách.“
„Nemůžeš si o někom udělat názor podle toho, co o něm píšou v novinách!“
„Zbořil Mal...“ zarazila se, když si uvědomila, že by opravdu neměla jmenovat dům, o které mluvila. Opravila se: „Zbořil svůj starý domov a na jeho místě postavil obrovské honosné sídlo!“
„Já vím, taky jsem viděl obrázky, ale myslel bych, že to schválíš. Starý dům byl nestvůrný.“
„Ano, ale úplně ho zbourat a postavit znovu? To je prostě ješitnost. Všechno je to o předvádění se. Pravděpodobně tam každý víkend pořádá orgie se všemi těmi tupými blonďatými barbínami, se kterými se fotí!“ Zarazila se, protože si uvědomila, že začala zvyšovat hlas. „Promiň, blábolím.“
„Mohl bych tě k tomu donutit,“ vyhrožoval, že zneužije svou nadřízenou pozici.
Hermiona se mu vysmála. „Cha! Taky bys mohl dostat mou výpověď.“
Přes svůj spor na sebe hleděli s náklonností. Harry byl Hermionin nejlepší přítel a spojovalo je pouto, které nikdy nezklame. Jestliže věřil, že je tento úkol pro ni to pravé, tak ho přijme, ale nejdřív se musí trochu vzpírat, aby si zachovala svou důstojnost.
„Nikdy nepřijmu tvou výpověď,“ řekl láskyplně.
„Nikdy ti ji nedám.“
Zazubil se na ni. „Takže to uděláš?“
Zvolna přikývla. „Ano, udělám – ale jen proto, že to chceš ty.“
Harry se naklonil přes stůl a stiskl jí ruku, výraz v jeho tváři vyjádřil beze slov vše, co cítil. „Už o tom nebudeme mluvit, ano?“
Hermiona znovu přikývla.
„Náš přítel naváže spojení přímo s tebou, až si bude myslet, že je to bezpečné.“
„Dobře.“
„Hodně štěstí, Hermiono.“
„Myslím, že ho budu potřebovat.“