archiv.hpkizi.sk
Kapitola 9.
Neodcházej tiše
Vložené: Lupina - 03.03. 2021
Téma: Neodcházej tiše

Text v tejto časti je generovaný, v prípade že zistíte nezrovnalosti, nahláste to prosím


Neodcházej tiše

Prekladateľ : Lupina

Názov originálu: Do Not Go Gentle

Autor originálu : SenLinYu

Link na originál : Do Not Go Gentle

Počet slov originálu: : 35 590

Rating : M 16+ -

Éra / Obdobie: Po Bradavicích Žáner: Angst , Romance Jazyk originálu: EN Varovanie: Neuvedené Počet slov originálu: _ 30K-50K Párovanie: Snamione
This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended

Postavy v tomto príbehu sú majetkom JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševné vlastníctvo prekladov rôznych mien, názvov a miest patrí pánom Medkom, ktorí túto ságu preložili do češtiny a p. Petrikovičovej a p. Kralovičovej, ktoré ju preložili do slovenčiny. Autorské práva k tejto poviedke vlastní SenLinYu, ktorá napísala túto fanfiction.

© Autorské práva k tomuto prekladu patria hpkizi.sk o.z. a šírenie prekladu mimo tieto stránky je bez výslovného súhlasu zakázané.


Autor: SenLinYu                  Překlad: Lupina        Beta: marci                 Banner: Jimmi

Originál: https://www.fanfiction.net/s/13468167/9/

Rating: 16+



Kapitola 9.

 

„Spi,“ slyšela Hermiona Severuse, když se z něj svalila.

„Jsem v pohodě,“ zamumlala do polštáře.

Přetáhl jí peřinu přes ramena.

„Spi,“ zopakoval s konečností. „Snídani donesou domácí skřítci. Hodiny máš až po poledni, nemusíš vstávat.“

Chtěla se hádat, ale byla unavená i s lektvary. Asi na sebe včera příliš tlačila.

Zdráhavě přikývla a usnula, než odešel z pokoje.

Věděla, že ho musí konfrontovat, říct mu, že nemění svůj názor, ale snazší bylo to neudělat.

Nechtěla se s ním hádat. Ne, když žijí ve stejných komnatách a ona se připravuje na OVCE. Pokud jej zklame a on se na ni rozzuří, raději ať se to stane, až bude odcházet, aby nemusela snášet jeho hněv před celou školou.

Takovou výmluvu si dala každý večer, kdy beze slova přijala lektvary, a každé ráno, kdy se vzbudila v jeho posteli.

Takto to bylo lepší. Jakmile jej vztek opustí, bude rád, že poslední dva týdny v Bradavicích nestrávili studenou válkou.

Neřekla mu, že má krev téměř průsvitnou, ani že jí srdce neustále pádí a ona má pocit, že se nemůže nadechnout.

Nechtěla, aby se věci protahovaly, až odejde z Bradavic.

Přitiskla si pravou ruku na pulzující zranění a ignorovala ta mračna hrůzy hromadící se jí v hlavě.

OVCE. Na to se potřebovala soustředit.

Se vším ostatním se vypořádá po zkouškách.

Musí jen ještě chvíli udržet vše pod kontrolou.

ooOOoo

Omdlela během zkouškového týdne, uprostřed přeměňování.

Když se probrala na ošetřovně, Severus stál nad ní, s černým hábitem pevně omotaným kolem těla.

Oči z ní nespustil a tvářil se uzavřeně a nečitelně.

Dlouho na sebe mlčky hleděli, dokud se nerozhlédla, jestli není nikdo poblíž. Pak se na něj nesměle usmála a zvedla ruku.

Na chvíli zaváhal, ale pak z hábitu vytáhl bledé prsty, posadil se na kraj postele a vzal ji za ruku.

Také se posadila a beze slov jej studovala. Byl odtažitý i na něj.

„Nebylo to srdce, že ne?“ zeptala se nakonec.

Krátce zavrtěl, než se jí podíval do očí.

„Kolik zkoušek jsem prošvihla?“

„… Čtyři.“

Pak musela být v bezvědomí dva dny.

Uhnula očima a zoufale se zasmála. Samozřejmě musela prošvihnout téměř půlku zkoušek OVCE, kvůli kterým v Bradavicích zůstala.

To se jí prostě muselo stát.

Sesunula se a opřela se čelem o jeho rameno. Bylo jí jedno, jestli to někdo uvidí.

Nastalo dlouhé ticho, než znovu promluvila.

„Přijdeš někdy za mnou, Severusi? Až odejdu ze školy?“

Po chvíli nenápadně přikývl.

Pomalu zavřela oči a spolkla ostatní věci, které chtěla říct.

Najdi si novou práci. Najdi si něco, co si po zbytek života budeš užívat. Pořiď si kočku, potřebuješ společníka.

Už nic dalšího neřekla a ani on.

Ani to nečekala.

Když se vrátila do jejich komnat, byl stále odtažitý. Hodiny pak pracoval shrbený nad kotlíky a beze slova mizel ve svém pokoji. Nebyl prvoplánově nepříjemný. Sotva Hermionu bral na vědomí.

Prostě vyzařoval ublíženost.

Dál nechával na pracovním stole lektvary, ale nepodíval se na ni, ani na ni nepromluvil. Cítila se jako neviditelná.

Byly to lepší poměry, než doufala, ale i tak skličující. Poslední dny školního roku se blížily a všichni žili očekáváním závěrečné slavnosti.

Hermiona se začala loučit a byla zaplavena dárečky a očarovanými tretkami, pro které neměla využití. Na rohu stolu vyrostla hromada dvaceti výtisků Dějin čar a kouzel.

Emocionálně ji to vyčerpávalo. Mnozí studenti a učitelé se rozplakali, jen s ní začali mluvit.

Slyšela zvěsti, že McGonagallová zamýšlela pronést o ní řeč a že prefekti něco ‚plánují‘. Nejradši by slavnost vynechala.

Neužila žádný z dodatečných Severusových lektvarů, které pro ni nechával. Strkala je do krabice.

Po dvou dnech nicnedělání naplněných pouze pláčem těch, co ji uviděli, už sama nikoho vidět nechtěla.

Poslední den léčby se přiměla vstát a odejít do kuchyně. Téměř veškeré své věci měla sbaleny.

Závěrečná slavnost měla být následujícího večera a ráno pak nastoupí do bradavického spěšného vlaku a vyrazí k Londýnu.

Severus na ni ani nepohlédl, když se před osmou posadila na své místo u stolu. Nikde neviděla připravený obklad.

Několik minut seděla beze slova a čekala, až ji buď odežene, nebo začne obklad připravovat, nebo nějak dá najevo, že si ji uvědomuje.

Hodiny na zdi odtikávaly vteřiny a on ji ignoroval.

Ještě dvě minuty a vrátí se do postele.

Vteřiny ubíhaly a už jich zbývalo jen pár, když se Severus zčistajasna otočil a vytáhl známý kotlík a velký kameninový hrnec, z něhož se kouřilo.

Bezhůlkově přenesl žlázy ohňových krabů do hmoždíře a začal je drtit. Vzduch se naplnil těžkým sirným zápachem. Pak vlil obsah do kotlíku spolu s celým lenochodím mozkem, švihl hůlkou a vyčaroval slabé, stálé plameny.

Vařil shrbený, oči upřené na obsah kotlíku. Stále ale na Hermionu nereagoval.

Jak jen seděla a sledovala jej, začalo jí těžknout srdce a žaludek se sevřel.

Toto bude rozloučení. Poslední, tiché ošetření. Přesune ji do jejího pokoje a to bude naposledy, kdy jej uvidí o samotě.

Samozřejmě to tak zařídí.

Snape se nikdy neobtěžoval rozloučit se s odcházejícími studenty. Nikdy nepřijde do Doupěte, aby ji navštívil, ani se nezúčastní Harryho svatby. Nedokázala si ho představit, že se ptá, do kterého hospice byla odeslána, až bude skoro mrtvá.

Což bylo v pohodě.

Ať si ji uchová ve vzpomínkách takovou, jaká byla, když ještě v sobě měla trochu života.

Zhluboka se nadechla a vzhlédla k němu. Stál ztuhlý nad kotlíkem a zíral na ni. Už se nadechoval, že začne mluvit, ale pak se zarazil.

„Ty už ty lektvary nebereš,“ zhodnotil nakonec.

Přikývla. Bylo zjevné, že je nebere, proto bylo jasné, že toto říct nechtěl.

„Šetřím si je. Budou mi užitečné. Na svatbu. A –“ polkla a přiměla se usmát, „– pojmenují po mně nové odvětví ministerstva. Jdu přestřihnout stuhu.“

Rozveselila hlas, jako by to bylo legrační. „Měl jsi pravdu – všichni zapomenou, jaká nesnesitelná šprtka jsem byla.“ Srdce se jí sevřelo. „Za pár let – budu jen svatořečená malá válečná hrdinka.“

V krku se jí udělal knedlík a odhodlaně se podívala na zeď za jeho ramenem, když jí v očích zapálily slzy. Nebude plakat. Odmítala to.

Bez mrknutí na ni dlouze hleděl, míchací tyčinku stále držel ve vzduchu.

Hermiona uhnula očima a odkašlala si. Ten zvuk jej vytrhl ze snění.

Odložil tyčinku a uhasil plameny pod kotlíkem. Pak obešel stůl a zastavil se jen pár centimetrů od ní.

Hermiona vzhlédla a nadechla se.

Pak se najednou posadil vedle ní, do dlaní vzal její levou ruku a palcem přejížděl po hřbetu. Hermiona k němu vzhlédla s třepotavým očekáváním. Žaludek jí poskočil, když se vyhnul jejím očím a soustředil se na její paži.

„Nevybral bych doporučené kliniky bez pečlivého uvážení,“ řekl nakonec odměřeně a nezúčastněně.

Hermioně pokleslo srdce a téměř ruku odtáhla. Vycítil to a stiskl.

„Uvědomuji si, že jsi doufala, že vynaleznu léčbu, zatímco budeš v Bradavicích, ale já to – nedokázal. Nicméně nedávám profesionální doporučení snadno. Věřím, že můžeš přežít a vyléčit se, pokud zvážíš, co jsem ti doporučil.“

Hermiona se už nadechovala k odpovědi, ale Severus zarputile pokračoval.

„Jejich nemocnost a úmrtnost nemusí být ideální, ale jsou to nejlepší možnosti, a jakákoliv volba –“ to slovo zdůraznil, „– bude mít pozitivnější výsledek, než je čekání na smrt.“

Hermiona se opět nadechla, ale on si toho asi stále nevšímal.

„Snažil jsem se chápat emocionální a fyzickou daň tvého stavu –“ ústa mu zacukala tak, až se zdálo, že si tu řeč užívá asi jako trhání zubů, „– nicméně je krátkozraké oddat se čekání na smrt, protože sis vybrala nepřiměřené napětí studenta posledního ročníku. Lituji, že jsem ti nedoporučil okamžitě se stáhnout, když tvůj stav vyšel najevo. Toto však není a nebylo osobní doporučení. Neradím ti na základě osobních preferencí. Skutečně věřím, že můžeš přežít a zotavit se, pokud zvážíš mé profesionální rady.“

Nastala dlouhá pauza, když řeč zřejmě skončila.

Hermiona měla pocit, že má v žaludku kámen, a stáhla ruku.

„Nechci jít do Ameriky, Severusi. Jsem si dokonale vědomá, že šance na přežití jsou větší, pokud se půjdu léčit,“ snažila se o jeho věcný tón.

Jeho výraz najednou potemněl.

„Nechci jít,“ zopakovala roztřeseně. „Bez ohledu na to, jak profesionální je tvůj názor a rady, vůbec nezamýšlím odcestovat za léčbou.“

„Proč –“ pronesl pomalu, důrazně a nevěřícně, „– ne?“

Jeho výraz mluvil za vše. Díval se na ni jako na idiotské děcko, příliš pitomé, aby chápalo situaci.

Hermiona trhla bradou a podívala se mu do očí. Zprudka vstala, jak už se nedokázala udržet v klidu. „Protože nechci umřít sama, Severusi! To – to je nejpravděpodobnější výsledek všeho. Ať už půjdu kamkoliv, pravděpodobně tam zemřu. Celá – celá rodina, co mi zbyla, je tady. Pokud zůstanu v Anglii, budou tady, až – až –“ ústa se jí zkroutila, „– odejdu.“

Hlas ji při posledním slově málem zradil. Trhavě se nadechla a otočila na patě, aby vyběhla ze dveří.

Rychle prošla chodbou a divoce se kousala do rtu, aby zůstala v klidu cestou do knihovny. V půli cesty si to rozmyslela.

Šla ven.

Na nádvoří byli studenti a Hermiona zaváhala. Adrenalin z hádky už mizel.

Byla tolik unavená.

Váhavě se zastavila ve dveřích, pak zahnula ostře doprava a vydala se po úzkých schodech dolů k přístavu, kde přistávaly první ročníky při cestě po jezeře z Prasinek. Všechny loďky teď byly vytaženy na břehu a ležely dnem vzhůru na oblázkové pláži.

Hermiona se podívala na hrad tyčící se nad ní. Kamenné zdi byly načervenalé západem letního slunce.

Opatrně se posadila na trup jedné z loděk. Zdála se jí mnohem menší než v prvním ročníku.

Když v jedenácti seděla v loďce, byla si jistá, že Bradavice budou začátkem všeho. Místo, kde bude přijata a všechny její podivnosti budou považovány spíš za mimořádnost.

Ačkoliv nakonec nebyla mimořádná.

Pořád byla ‚podivná‘.

Pořád poněkud nezapadala, ať už si vybrala kterýkoliv svět.

Černé jezero bylo hladké a průzračné jako sklo a Hermiona jako socha seděla a dívala se na něj.

Až umře, svět se bude otáčet dál. Nový školní rok. Noví studenti přepravovaní přes jezero. Nová třída pro Severuse na kterou se bude mračit, zatímco bude pronášet své: „Vaším úkolem zde je zvládnout náročnou vědu a přesné umění přípravy lektvarů.“

Harry se ožení. Možní i po ní pojmenují dceru ‚Hermiona‘.

Nejspíš druhou.

První určitě pojmenuje po mámě. Nebo použije Hermionu jako druhé jméno.

Vždy bude druhá po Lily Potterové.

Přidušeně se zasmála a pak rozplakala.

Zabořila si tvář do dlaní a vzlykala a vzlykala, až nemohla dýchat. Jako by z ní vytékala každá kapka emoce.

Až na vztek. Nikdy, nikdy nemohla přestat hněvat se.

V hrudi ji píchalo a zajíkla se, když se posadila a otřela si slzy, aby se pak zase rozplakala, i když si myslela, že už skončila.

Sklouzla z lodě na oblázkovou pláž a posadila se s koleny u hrudi. Na ně položila hlavu a lapavě vzlykala a snažila se dýchat.

Skončila s bolestí hlavy a pocitem, že omdlí.

V ruce jí pulzovalo, ostře, pálivě s každým úderem srdce, takže sundala obvaz a podívala se na ránu.

Už nebyla hrozná a rudá. Kletba změnila její krev na téměř čirou tekutinu. Řezy byly bledé, narůžověle bílé.

Šmejdka.

Ironickým vedlejším efektem Belatrixiny kletby bylo to, že její krev už nebyla špinavá, ale průzračná.

Nebo možná to bylo cílem. Čistá krev, která ji zabije.

Z kapsy vytáhla sterilní gázu a přitiskla ji na řezy. Několik minut ji držela pravou rukou a čekala, až bolest poleví, aby mohla použít nový obvaz.

Když zastrkávala jeho konec pod loket, zaslechla skřípání štěrku pod nohama a podívala se nahoru. Severus stál na spodu schodiště a přes pláž se na ni díval.

Srolovala rukáv a pohlédla k němu houstnoucím šerem.

Rty měl našpulené a po minutě přešel až k ní.

„V budoucnu bude lepší kouzlo soukromí,“ pronesl. „Toto je viditelná pláž.“

Hermiona zamrkala a podívala se přes jezero. Oči ji pálily od pláče a začínala jí být zima. Cítila mokré skvrny na halence a sukni.

„Brzo odejdu. Už na tom nezáleží.“

Severus si povzdechl a štěrk pod jeho botami zaskřípal, když přenesl váhu. „Tvoji kamarádi by s tebou nešli?“

Hermiona si olízla rty a dál se dívala přes poklidnou, tmavnoucí vodu. „Harry si na podzim vezme Ginny. Vzít si ji je vším, co kdy chtěl. A Ron –“ hlas se jí vytratil a krátce se odmlčela. „Mívá sklony zmizet – když je toho na něj moc. Nikdy nevydrží –“ polkla. „Nikdy nevydrží běh na dlouhou trať. Pořád se nesmířil s Fredovou smrtí. Myslím, že by našel důvod odejít – až by to bylo těžké.“

Nadechla se a podívala na zem. „Já budu pravděpodobně těžká.“

„Nepožádala jsi je,“ pravil Severus.

Bylo to konstatování, ne otázka.

„Ne,“ odpověděla klidně. „Nemůžu po nikom chtít, aby si převrátil život vzhůru nohama a šel se mnou na kdoví jak dlouhou dobu, aby pravděpodobně jen –“ žaludek se jí sevřel do bolestivého uzlu, „– sledoval, jak umřu.“

Severus několik vteřin mlčel.

„Ale nevzpomínám si, že bys odmítala udělat něco podobného pro pana Pottera.“

Hermiona stiskla rty a vzhlédla k němu. „Nežádal. Já se nabídla.“

„Aha,“ bylo jediné, co Severus řekl.

Hermiona se přinutila k úsměvu a přikývla. „Ano.“

Vstala, narovnala hábit a vydala se ke schodům. Byla napůl cesty po pláži, když Severus opět promluvil.

„Takhle to vzdáš?“ sotva zašeptal, ale jeho jedovatost ji zasáhla. „Nepožádáš. Raději budeš chřadnout a zemřeš v hospici, zatímco nad tvojí mrtvolou bude tvá ‚rodina‘ plakat, místo abys někoho požádala, aby šel s tebou?“

Hermiona ztuhla a otočila se. Stál vedle loďky a vztekle se na ni mračil.

Zdálo se, že se jeho vztek nakonec vrátil.

Byla příliš unavená, aby se zmohla na odpověď.

Pokrčila ramenem a zabodla zrak do země. „Smrt je nejpravděpodobnějším koncem, ať už půjdu kamkoliv, nebo ať už se mnou bude kdokoliv. Mohla bych Harryho a Rona odtáhnout s sebou přes Atlantik. Šli by, kdybych jim řekla.“ Podívala se mu do očí. „Šli by. Následovali by mě kamkoliv, kam bych si řekla – kdybych si řekla. Seděli by vedle mě, usmívali se a dál mi říkali, že přežiju, protože jsem bojovník a nikdy se nevzdám. A – říkali by to a říkali, dokud bych neumřela.“

Ztěžka vydechla a zavrtěla hlavou. „Takto nechci odejít. Nechci všem říkat, že existuje naděje, když neexistuje. Nemám už energii na naději.“ Suše, bez humoru se zasmála. „Možná jsem jen menší bojovník, než si o mně všichni myslí, ale skončila jsem. Síly k boji mi došly před měsíci.“

Severusův výraz se nezmírnil ani trochu. Žaludek se jí stáhl do provinilého uzlu.

Povzdechla si. „Když jsem –“ zlomil se jí hlas. „Když jsi změnil názor na –“ odmlčela se, protože si nebyla jistá, jak by měla nazvat jejich románek, „– na náš –“

Nechtěla to pojmenovat.

„Když jsi změnil názor na nás, myslela jsem, že je to kvůli tomu, že z tvé strany nebudu požadovat závazek, a proto jsi změnil názor.“ Podívala se na boty a polkla. „A – a to bylo fajn, protože jsem nečekala, že to bude trvat tak dlouho, aby to vadilo.“ Povzdechla si. „Neuvědomila jsem si, že čekáš, že přežiju.“

Zhluboka se nadechla. „Uvědomuju si, že je to – že jsi –“

Sevřela ruce do pěstí, až se jí zaryly nehty do dlaní.

„Nejsem –“ Ta slova jí uvízla v krku a jazyk ztuhnul. „Nejsem Lily Potterová,“ dokončila.

Když to řekla, nad jezerem se zvedl vánek, zvlnil její oblečení a do tváře vehnal vlasy.

Vztek sálající ze Severuse se najednou přiostřil a zledovatěl.

„Ne. Nejsi.“ Hlas neměl měkký. Byl chraplavý a smrtelně studený.

To ji rozechvělo do morku kostí, ale narovnala ramena, odhrnula si vlasy z tváře a podívala se do jeho rozzuřených očí.

„Nejsem,“ pronesla pevně. „Nejsem vůbec jako ona, opravdu ne. Jsem Hermiona Grangerová a ty jsi mě nikdy neměl rád. Uvědomil by sis to, kdybych nebyla ‚tragicky mladá a chytrá mudlorozená čarodějka umírající dřív, než nastane její čas‘. Jednoho dne si zase uvědomíš, že bych nikdy nebyla ženou, kterou jsi mil –“

Severus se zatvářil tak nebezpečně, že Hermioně uvízla slova v krku.

„Ztratil,“ řekla místo toho.

Nadechla se. „Ať už se stane cokoliv, nepřivedeš zpátky osobu, kterou skutečně chceš.“

Tak. Řekla to.

Další chvíli ztuhle stál a zíral na ni. Vztekem zbledl. Když konečně promluvil, rty se mu zkroutily. „Myslíš, že kvůli Potterovi, který ani v nejmenším nepřemýšlel, máš právo prohlašovat, že mě znáš a rozumíš mně nebo mé minulosti?“

Připravil se jako had k útoku. Jeho hněv byl výbušný. „Nelišíš se od něj. Další sebestředný, povýšený Nebelvír. Škoda, že jsem si to neuvědomil dřív.“ Ušklíbl se a oči měl kruté a planoucí. „Nikdy bych na tebe nemrhal časem. Rozhodně jsi za to nestála.“

Jeho slova bolela. Zabodávala se jí do hrudi jako kusy šrapnelu.

Krk se jí sevřel a jen na něj vytřeštěně zírala a krev jí zmizela z tváře.

Mračil se na ni, v bledé tváři zářily zlomyslné oči.

Neuhnul zrakem, jako kdyby necítil ani tu nejmenší lítost.

Hermiona pomalu přikývla.

„Pak se omlouvám.“ Hlas měla sotva hlasitější než šepot. „Opravdu se omlouvám. Máš pravdu. Měla jsem odejít už na začátku.“

Nebylo co víc říct.

Nezůstala a nečekala, až z ní zase začne slovně sdírat kůži. Otočila se a pomalu přešla z pláže k hradu, kde se hladké kamenné zdi ztrácely v soumraku.

Brada a ruce se jí nekontrolovaně třásly, když vzhlédla k vinoucím se schodům. Bude to opravdu dlouhá cesta na nádvoří a do pokoje. Delší, než si uměla představit.

Možná půjde na ošetřovnu a tam zůstane do sobotního rána. Madame Pomfreyová jí nechá postel. Žádný Severus. Žádná závěrečná slavnost. Žádné proslovy.

Šla dopředu a měla pocit, jako by jí někdo v hrudi vydlabal díru.

S touto ranou aspoň nebude muset žít dlouho.

Čekala, že při poslední hádce jí řekne něco strašného, ale slyšet to bylo horší, než si představovala. Nebo možná jí na něm záleželo víc, než byla ochotná přiznat.

Teď už to opravdu bylo jedno. Tak jako tak byl konec.

„Počkej.“

Její dumání přerušil Severusův hlas, když se blížil ke kamennému schodišti.

Ignorovala jej.

Zkusil to. Pokusil se jí manipulovat, hádat se s ní a zahanbit a urazit, aby spolupracovala.

Teď byl jen rozhněvaný.

Už nechtěla nic slyšet. Jistě by dokázal vymyslet všechny druhy krutostí, které by jí mohl říct. Nechtěla je poznat.

„Počkej!“ zvolal.

Šla dál.

Musí jen dojít na ošetřovnu.

„Hermiono…“ hlas se mu zlomil, „počkej. Prosím.“

Při zvuku svého jména se zastavila uprostřed kroku a otočila se. Rychle se k ní blížil, stále bledý ve tváři.

Viděla v ní syrový a zoufalý hlad, který nikdy dřív neviděla.

„Kdybych… šel s tebou,“ začal, „šla bys?“

„Ne,“ odpověděla okamžitě, aniž by to vůbec zvážila.

Nezastavil se u její odpovědi. Šel dál, rychleji a odhodlaněji.

„Ne,“ zopakovala pevněji. „Nechci, abys šel. Nikdy bych to po tobě nechtěla.“

Severus se dál rozhodně blížil.

„Já se nabízím.“ Hlas měl tichý, ale neúprosný.

Odtáhla se a narazila na další schod. Couvala a on ji následoval.

„Ne. Ne…“ vyrazila ze sebe rozechvěle, zraněná. Snažila se jej odtlačit a začala se zlobit. „Nenabízej se! Nepotřebuju, abys na mě dál plýtval svým časem.“

„Hermiono.“ Popadl ji za nadloktí a pevně ji stiskl, aby se neodtáhla. Měli obličeje skoro ve stejné výšce. „Hermiono…“

„Ne –“ zopakovala roztřeseně. „Neopovažuj se to dělat. Nemůžu –“

Pohled z ní nespustil a přitáhl si ji na kraj schodu.

Zbytek věty se jí zasekl v krku.

Tvářil se pátravě a dravě. Ten hladový výraz odhodlání poznávala. Prsty jí majetnicky obtočil kolem ramen a přitáhl si ji ještě blíž.

To gesto bylo neomylně intimní a oni stáli v půli schodů.

Kdokoliv je mohl vidět.

Snažila se odtáhnout, ale stisk zesílil. Palci ji hladil po ramenou a odmítal ji pustit.

„Hermiono,“ oslovil ji znovu. Hlas zněl jako z hlubin. „Nabízím se. Opravdu si myslím, že to prokletí můžeš přežít. Věřím tomu.“

Oči měl intenzivně jasné. Držel ji svým zoufalým, prahnoucím způsobem a přitahoval si ji blíž a blíž.

Kdokoliv, kdo by se obtěžoval podívat k pláži, by viděl Hermionu v jeho náručí a jeho otevřeně hladový výraz.

Ani se nesnažil být opatrný.

Jako by mu nezáleželo na faktu, že může být vyhozen, že způsobí skandál, že to může poškodit jeho reputaci.

„Ne…“ zavrtěla hlavou a snažila se odtáhnout. „Severusi, nejsem Lil –“

„Vím, kdo jsi.“ Dokázal si ji přitáhnout ještě blíž a úzkostně ji sledoval.

„Prosím, Hermiono,“ pokračoval. Hlas měl tichý a napjatý a přesto naléhavý touhou. Položil čelo na její a rukama přejel z ramen k tváři a vzal ji do dlaní. Odtáhl se jen tak, aby ji mohl studovat. „Nemůžu tě ztratit. Prosím. Dovol mi jít s tebou. Nabízím se.“

Hermiona na něj zírala, srdce jí tlouklo a ruku měla téměř ochromenou bolestí. Hrudník se jí tak sevřel, až nemohla promluvit.

Snažila se říct jeho jméno, ale hlas jí selhal. Majetnicky ji držel napůl šílený zoufalstvím.

Trhaně se nadechla a dokázala přikývnout.

Severus si vydechl úlevou.

„Ano,“ konečně nalezla hlas, který se jí třásl. „Ano, pojedu s tebou.“


Užívateľské meno:
Heslo:
Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Re: Kapitola 9. (Hodnotenie: 1)
Od: lenus - 03.03. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Tak... poslušne hlásim, že táto poviedka je moja topka! Tolko drámy, až je to nenormálne.presviedčanie severusa malo úspech, hermiona konečne vyjadrila svoje obavy že je iba druha náhrada za Lily... a dopadlo to presne ako som dúfala, už sa teším na zvyšok, diky!! :)
Re: Kapitola 9. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 03.03. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Těší mě, že se líbí, že jsem dobře vybrala. :-)
Poslední kousek bude asi až za 14 dní, protože příští týden končí deniciny dopisy. Z mé strany je to trošku napínání před koncem, ale to nejhorš máme za sebou. Hermiona se rozhodla.
Děkuji za komentář, lenus.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Re: Kapitola 9. (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 03.03. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Ne nadarmo se říká, že pýcha peklem dýchá. A Hermionu ta jeho pýcha málem zatlačila do hrobu. Kdyby jí totéž řekl dřív, už s ní mohl být v příslušné léčebně dávno, ještě než se ocitla tak na hraně. Je tím vinen jen on sám, že to nechal tak daleko dojít!
Vždyť jak mohla přijímat něco, co jí bylo udělováno, jako když pán občas pohladí psa a dá mu kousek cukru, aby zůstal věrný a na zavolání přiběhl, ale neobtěžoval.
Teď to vypadá, že si pozice vyměnili. Teď je Severus tím, kdo prosí, aby směl zůstat a Hermiona tou, co mu smířeně povoluje, aby ji doprovázel a zůstal s ní až do konce.

Už se nemůžu dočkat toho zázraku, který ji vyléčí!!!
Děkuji za úžasnou kapitolu, i když mě rozzlobila. Tedy Severus mě rozzlobil!!
Re: Kapitola 9. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 03.03. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Severus v této povídce je prostě něco. Má své chyby, zvedá nám krevní tlak ze svého jednání, ale i přes všechny ty klacky, které jim naházel pod nohy, to nakonec vyšlo. Přemluvil Hermionu, aby odjela za léčbou. Kdyby nebyl tak zabejčený, mohlo vše vypadat jinak. Ale nakonec je to na dobré cestě, zaplať Merlin za to.
Děkuji moc za komentář, margareto.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Re: Kapitola 9. (Hodnotenie: 1)
Od: Baru - 03.03. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Tak a já jsem plakala. Konečně, konečně mu to došlo... :) Děkuji, je to velmi dobré čtení. Je tam trocha od všeho, všech pocitů, obav, ale i trošinka štěstí a naděje. A moc se mi to líbí.
Re: Kapitola 9. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 03.03. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Došlo mu to! A konečně polevil a trochu se otevřel. Teď si musíme jen počkat, jak dopadne cesta za moře :-)
Děkuji za komentář, Baru.

Re: Kapitola 9. (Hodnotenie: 1)
Od: katrin - 03.03. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
K Severusovi treba klieste na ustrice, ak nieco take existuje alebo navod na pouzotoe, idealne oboje. Aspon si to vyjasnili. Stale bolave. S malickym svetlom nadeje na obzore.
Re: Kapitola 9. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 03.03. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
:D Ano, kleště na ústřice, to je ono! :D
Světýlko v dálce svítí. Hermiona svolila k léčbě. Jak dopadne se dozvíme příště, v poslední kapitole.
Děkuji za komentář, katrin.
Re: Kapitola 9. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 03.03. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu) Re: Kapitola 9. (Hodnotenie: 1)
Od: Baru - 03.03. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Tak toto mne pobavilo - kleště na ústřice :D :D

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Re: Kapitola 9. (Hodnotenie: 1)
Od: P20 - 03.03. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
O můj bože:-O:-O:-O:-O tohle je úžasná povídka. Už teď vím, že se k ní budu vracet stejně často jako k Chasing the sun. Díky moc za překlad:-)
Re: Kapitola 9. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 03.03. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Těší mě, že se líbí. Díky za komentář, P20.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: BonnieBennett - 03.03. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Já... Severusi... jako... nemám slov. Tak syrové emoce takové síly...
Děkuju.
Re: Kapitola 9. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 04.03. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Děkuji za reakci, Yuki. Je to silný příběh, že?
To tedy ano. Někdy se opravdu špatně hledají slova, v hlavě je toho tolik, ale prostě to nejde.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Re: Kapitola 9. (Hodnotenie: 1)
Od: denice - 03.03. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
„Hermiono,“ oslovil ji znovu. Hlas zněl jako z hlubin. „Nabízím se. Opravdu si myslím, že to prokletí můžeš přežít. Věřím tomu.“ - No konečně, Severusi! Taky pevně věřím ve šťastný konec.
Díky.
Re: Kapitola 9. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 04.03. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Bude šťastný konec. A takový, co mě nechal úplně paf.
Díky za komentář, denice.

Všetko už bolo asi napísané vyššie, úžasná kapitola, konečne je to vonku. Fantastický preklad.

Ale pri čítaní som musela premýšľať. Tie Hermionine myšlienky boli príliš povedomé. Harry s Ronom sa neponúkli... a ona v skutočnosti na to možno aj čakala. Keď potrebovali oni, ona sa ponúkla. Tak hrozne sa snažím do dcéry dostať, aby túto chybu nerobila tiež, zmeniť svoj vlastný postoj k svetu... ak niečo potrebuješ, požiadaj o to, nečakaj, že sa tvoje okolie dovtípi. A potom príde reálna situácia a ty nemáš svedomie zničiť niekomu radosť / bezstarostnosť prosbou o pomoc... a podvedome tušíš, že robíš chybu, ale keď to takto vidíš napísané čierne na bielom, bolí to znova. Krucinál... Život je nefér, tak odporne nefér.

Teším sa nedeľu, fakt to potrebujem.

Ďakujem
Re: Kapitola 9. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 04.03. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Děkuji, že to tu zmiňuješ, Jimmi. Je to tak. Hermiona nechtěla požádat, možná čekala, že se kluci nabídnou, i když zmínila, že by je stejně odmítla. A to je špatně. Jednak kluci nemuseli úplně pochopit, co po nich chce, jednak přátele máme proto, aby byli naší poslední pomocí. Kdo jiný by jí měl pomoci než kamarádi? A protože kluky znala, věděla, že jsou to balvani, měla si říct.
Ale prostě to tak v sobě máme a musíme s tím bojovat. Když potřebujeme pomoc, musíme si říct.
Díky, Jimmi.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: luisakralickova - 03.03. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Re: Kapitola 9. (Hodnotenie: 1)
Od: sisi - 03.03. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Život není fér a pochopit Zmijozela n.1 vyžaduje ne slovník, ale tabulky, grafy, a kolo štěstí. On se nám Severus nakonec přece jen zamiloval a chce Hermionu a chce ji pro život i pro sebe. Majetník. Aspoň jedno může Hermiona uvážit, jestli je někdo absolutně a úplně věrný, je to Snape. Pokud něco slíbí, nabídne, dostojí slovu, ne jako ti dva nebelvíři na koštěti.
Děkuji moc za překlad, užila jsem si mnoho emocí i rozporů. Snad už to vážně dopadne dobře. Nechci, aby Hermiona byla upírkou...
Re: Kapitola 9. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 04.03. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Severus je opravdu na grafy a tabulky :D Má tak vštípené neukazovat emoce, že Hermiona, a možná ani on, nepoznala, že se zamiloval.
Už jen poslední kapitola a budeme mít jasno :-)
Díky za komentář, sisi.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Re: Kapitola 9. (Hodnotenie: 1)
Od: zuzule - 04.03. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Merline! Nevim, co rict,... Skoro celou kapitolu jsem napetim nedychala.
Uzasne! Dekuju!
Re: Kapitola 9. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 04.03. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Tak to jsem ráda, že se líbilo.
Děkuji za komentář, zuzule.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Re: Kapitola 9. (Hodnotenie: 1)
Od: Gift - 04.03. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Tak, malem jsem u toho bulela. Od zacatku az do konce jsem byla napjata jako struna. Tato povidka je extremne emocne narocna a ja si presto nemohu pomoc a vzdy dychtive ctu dalsi kapitolu.
Doufam, ze moje skuhrani nezni jako kritika, ba naopak! Tato povidka je nezapomenutelna. Strasne, strasne moc bych si prala happy end, ale po teto kapitole si jsem skoro jista, ze ho nedostanu. Na Severusovy a Hermioniny pomery vlastne tento konec byl "happy end". Oba se posunuli dal, nez jsme mohli doufat. Ale stejne...
Achjo, tak nejak nezvladam napsat kloudny komentar. :-) A to ani nechci vedet jak bylo vam pri prekladu povidky, kdyz ja se tu tak souzim.
Tezka, nadherna povidka...
Dekuji!
Re: Kapitola 9. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 04.03. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Neberu to jako skuhrání. Protože přesně to jsem i já prožívala a jsem ráda, že překladem se mi povedlo navodit stejné pocity, tudíž, že se nic v překladu neztratilo. Je to opravdu těžká povídka, ale je tak naprosto výjimečná, že jsem ji musela přeložit. Navíc mám osobní zkušenost, táta bojoval s rakovinou, ale podlehl. Takže bylo jasné, že když jsem narazila na tento skvost o boji se smrtelnou chorobou, který ale dobře skončí, musela jsem do toho jít.
A jsem ráda, že to vyvolává stejné emoce jako ve mně.
Děkuji, Gift, za komentář. Šťastný konec bude.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Vždycky když čtu tuhle povídku, formuje se mi v hlavě tolik myšlenek, že je na konci mám problém převést do slov. Tohle rozhodně není jednoduchý, jednovrstevný příběh. Severus je napsaný neskutečně trefně v charakteru - není to milý člověk, dovede slovem šlehnout bolavěji než bičem, ale má svědomí, odpovědnost a srdce na správném místě (ne že by to někdy přiznal). Nevím, jestli někdy řekne Hermioně, že ji miluje, ale bude jít to dokazovat třeba i křikem, mračením a urážkami, ať se jí to bude líbit nebo ne, a nikdy ji neopustí.
Hermiona je tu ještě mnohem dospělejší než v kánonu, ale to nejspíš dělá blízkost smrti. Ona měla priority srovnané už dávno a tohle jen zaostřilo její vidění světa i nejbližšího okolí. Jen vůči Severusovi jako kdyby byla slepá. Ale možná jí jen nezbyla síla doufat.
Safra, zase jsem se rozfilozofovala. Já doufám, že z tohohle blábolu bude aspoň trochu pochopitelné, jak strašně moc mě ta povídka zasáhla a jak obrovsky si vážím toho, že si můžu přečíst její překlad. Děkuju nastotisíckrát, Lupinko a Marci.
Re: Kapitola 9. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 04.03. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Tento Severus byl jedním z rozhodujících faktů, proč jsem se do povídky pustila. Její téma je vážné, ale reálně podané, autorka je skvělá spisovatelka, a tento Severus je prostě přesně takový, jakého si představuju. Jak ho popisuješ. Není na něm nic mimo charakter. A to, jak nechtěl projevit své city až do té míry, že je Hermiona neviděla (nebo nechtěla vidět), vygradovalo děj až do této konfrontační kapitoly. A my máme nad čím přemýšlet. Nad Hermionou, jejím bojem a smířením, nad Severusem a jeho jiným zápasem.
Jsem moc ráda, že se líbí.
Děkuji za komentář, Jacomo.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Re: Kapitola 9. (Hodnotenie: 1)
Od: kakostka - 04.03. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Ježiš marjáááá
jak si tohle dokázala přeložit? to je strašný, jsem úplně na hadry...

takže na pokraji smrti se bude léčit jinde? Uffffffff

jsem úplně mimo a k tomu mi hlásek říká: "co ty prošvihnuté zkoušky..."

Lupinko děkuju, jsem fakt na hadry...
Re: Kapitola 9. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 04.03. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Tak já jsem to překládala s vědomím, jak to skončí. Takže jsem to měla ulehčené.
Hermiona se smířila se smrtí. A teď Severusovi dovolila, aby ji odvezl do Ameriky, kde ji čeká léčba s nejistým výsledkem.
Vlastně mu tím dala najevo, jak moc mu věří.
Ty zkoušky... bylo mi líto, že je nezvládla. Tolik jsem jí přála, aby je udělala.
Ale teď ji bude čekat zkouška největší...
Díky za komentář, kakostko.

Re: Kapitola 9. (Hodnotenie: 1)
Od: Octavie - 04.03. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
No to je kapitola jako lusk. Je to utrpení, nejhorší je, že si to lidi působí sami (tady Hermiona), svou nekomunikaci. Já vím, je zatraceně těžké občas vůbec zformulovat myšlenky, natož je vyslovit nebo nedejbože o něco požádat. Ale konečně je vyslovila, že jí nikdo nenabidl doprovod do Ameriky, že není Lily a co zjistila? Že i vyslovit myšlenku stačí. A hned má někoho, kdo pojede s ní. A že nevadí, že není Lily, je prostě někdo jiný a stejně tak hodný lásky Severuse Snapa. Tedy to jsou možná zatím silná slova. Ale snad jen do příští kapitoly :-D. Severus je kanón,konec kapitoly, slovy Buráka - úplně "zabil", samozřejmě tím nejlepším způsobem!
Děkuji za krásný překlad! :-)
Re: Kapitola 9. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 04.03. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Ta povídka nám toho dává hodně. Kromě úžasného Severuse taky hodně k zamyšlení nad vlastními volbami, nad důležitostí komunikace, nad tím, co prožívají vážně nemocní lidé. Je toho hodně v poměrně málo slovech, ale neuvěřitelně podané. A spolu s Hermionou se můžeme poučit. Je třeba požádat o pomoc, podělit se o trápení, mluvit.
Moc se těším na závěr. Severus je tady skoupý na slovo a vůbec na nějaké větší projevy. Tak jsem zvědavá na reakce v příští kapitole :-)
Děkuji za komentář, Octavie.
Re: Kapitola 9. (Hodnotenie: 1)
Od: Octavie - 04.03. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Ano, vidíš, o těžce nemocných lidech jsem se také chtěla zmínit, ale někde mezi řádky jsem to vytratila. Asi si u poslední kapitoly budu psát poznámky, abych nic nevynechala :-).
Je tenká hranice mezi tím, stáhnout se do sebe, snažit se neobtezovat své blízké (a možná je tím odehnat a skoro ztratit příležitost, jako se tu málem Hermione povedlo) a stáhnout své okolí sebou. Je to nesmírně těžké pro všechny, ale právě ta komunikace hodně pomůže. Každému může vyhovovat něco jiného, ale to nevíme, dokud se nezeptame.
Tahle povídka je super, je to další náhled a návod a důvod k zamyšlení. Děkuji :-).

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Re: Kapitola 9. (Hodnotenie: 1)
Od: MichelleF - 05.03. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Tahle povídka mě totálně dostala, přijde mi, jako bych tam stála s ní.. Pláču a bojím se a chvěju.. Zapomínám dýchat.. Je tak skutečná..

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Re: Kapitola 9. (Hodnotenie: 1)
Od: Ruuby - 11.03. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Brečím jako želva. Neumím psát komentáře, ale skvělé a dechberoucí. Díky!

Re: Kapitola 9. (Hodnotenie: 1)
Od: TaraFaith - 13.03. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
To bylo velmi silné.. Vlastně ani nevím, co víc k tomu napsat.. Moc se těším na pokračování. Díky moc za překlad.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: seviesnape321 - 14.03. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Prehľad článkov k tejto téme:

SenLinYu: ( Lupina )16.03. 2021Kapitola 10.
SenLinYu: ( Lupina )03.03. 2021Kapitola 9.
SenLinYu: ( Lupina )24.02. 2021Kapitola 8.
SenLinYu: ( Lupina )17.02. 2021Kapitola 7.
SenLinYu: ( Lupina )10.02. 2021Kapitola 6.
SenLinYu: ( Lupina )03.02. 2021Kapitola 5.
SenLinYu: ( Lupina )26.01. 2021Kapitola 4.
SenLinYu: ( Lupina )20.01. 2021Kapitola 3.
SenLinYu: ( Lupina )13.01. 2021Kapitola 2.
SenLinYu: ( Lupina )09.01. 2021Kapitola 1.
. Úvod k poviedkam: ( Lupina )24.12. 2020Úvod