Preklady fanfiction Harryho Pottera

PP: Vím, že čekáte na další kapitolu Knihovníků, ale je mi líto, já ani beta nestíháme. Nicméně něco malého z knihovny bych tu pro vás měla jako náplast :-D

***

Dvanáctým a nejméně známým způsobem použití dračí krve je…

Hermiona zděšeně zírala na pergamen. Jedenáct způsobů použití dračí krve. Po třech hodinách výzkumu a půlce balíčku čokoládových sušenek byla pořád zaseknutá na tom hloupém dvanáctém bodě.

Podívala se přes stůl na osobu, která rozhodně nebyla vhodným partnerem pro společný výzkum, a povzdechla si. Nastal čas přiznat porážku.

„Kdyby,” začala s pohledem upřeným na portrét Ulrika Podivného visícím na protější zdi, „seděl u tohoto stolu někdo jiný než zmijozel, zeptala bych se ho, jestli neví něco o dvanáctém způsobu využití dračí krve.”

Draco se uculil. (Což ji přirozeně nezajímalo, protože to s ní nemělo absolutně nic společného. To, kde se rozhodl ve svém volném čase sedět, byla čistě jeho věc.) „Kdyby se mě na něco takového zeptal někdo s vhodnějším původem,” odpověděl Draco s očima zabodnutýma do knihy, „pověděl bych mu, že se dračí krev používá k oživování obrazů, například maleb a fotografií. Pak bych mu doporučil, aby si přečetl stranu dvě stě šedesát pět v této knize.” Na stole s bouchnutím přistál velký, v kůži vázaný grimoár.

Rozhovor (který se rozhodně nekonal) umlkl. Ticho v knihovně rušil jen šepot otáčených stránek a Hermionin brk škrábající po pergamenu.

Odkašlala si.

„Kdyby mi tedy někdo pomohl, poděkovala bych mu, protože informace, kterou jsem obdržela, byla velmi užitečná. Jelikož ale u tohoto stolu není nikdo, s kým bych mohla hovořit, je zbytečné plýtvat slovy.”

„Protože bych nikdy nepomohl nějakému mudlorozenému, nebudu mít příležitost podotknout, že to nestojí za řeč.” Odmlčel se a pohrával si se svým brkem. „Čistě hypoteticky, kdyby seděl u tohoto stolu někdo z přijatelné koleje a se správným zázemím, požádal bych ho, jestli bych si mohl půjčit jeho výtisk poslední knihy Terryho Pratchetta. Což bych přirozeně nikdy neudělal, protože nečtu knihy mudlovských autorů.”

„Můj výtisk této hypoteticky zmíněné knihy už by se přesouval přes stůl k onomu hypotetickému žadateli, kdyby to ovšem nebyl fanatický slizoun.”

„Každému kromě věčně rozcuchané vševědky by bylo poděkováno a půjčen Poslední Mohykán.”

„Kdyby mi někdo nabídl zapůjčit tuhle konkrétní knihu, potěšeně bych se usmívala, protože už se roky snažím sehnat její výtisk. Ale to se bohužel nestane, protože jsem jediná osoba u tohoto stolu, se kterou bych o tom mohla mluvit.”

„Stejně bych nikdy nečetl mudlovskou knihu, takže celá tato hypotetická konverzace je naprosto směšná a nikdy k ní nedošlo.”

„Samozřejmě.”

„Přirozeně.”

Knihovna opět ztichla. U výdejního pultu pokračovala madame Pinceová v katalogizování a svědomitě ignorovala dva studenty, kteří si v koutě četli knihy a předstírali, že se nedělí o půlku balíčku čokoládových sušenek.