archiv.hpkizi.sk
Kapitola 7.
Neodcházej tiše
Vložené: Lupina - 17.02. 2021
Téma: Neodcházej tiše

Text v tejto časti je generovaný, v prípade že zistíte nezrovnalosti, nahláste to prosím


Neodcházej tiše

Prekladateľ : Lupina

Názov originálu: Do Not Go Gentle

Autor originálu : SenLinYu

Link na originál : Do Not Go Gentle

Počet slov originálu: : 35 590

Rating : M 16+ -

Éra / Obdobie: Po Bradavicích Žáner: Angst , Romance Jazyk originálu: EN Varovanie: Neuvedené Počet slov originálu: _ 30K-50K Párovanie: Snamione
This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended

Postavy v tomto príbehu sú majetkom JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševné vlastníctvo prekladov rôznych mien, názvov a miest patrí pánom Medkom, ktorí túto ságu preložili do češtiny a p. Petrikovičovej a p. Kralovičovej, ktoré ju preložili do slovenčiny. Autorské práva k tejto poviedke vlastní SenLinYu, ktorá napísala túto fanfiction.

© Autorské práva k tomuto prekladu patria hpkizi.sk o.z. a šírenie prekladu mimo tieto stránky je bez výslovného súhlasu zakázané.


Autor: SenLinYu                  Překlad: Lupina        Beta: marci                 Banner: Jimmi

Originál: https://www.fanfiction.net/s/13468167/7/

Rating: 16+



Kapitola 7.

 

V sexu pokračovali.

Ona, Hermiona Grangerová, pověstně dobré děvče, spala s profesorem Snapem, pověstným netopýrem sklepení.

Spali spolu někdy ráno i večer a bylo to naprosto úchvatné a zcela nevhodné a ani v nejmenším neplánovala s tím přestat, dokud nebude blízko smrtelné posteli.

Po dvou prvních nocích, jakmile si Severus cosi dokázal, už nebyli nervózní. Při pohledu zpět se mezi nimi věci prostě usadily.

Byl velkorysý milenec. Což ze začátku mátlo, protože ‚velkorysý‘ a ‚Snape‘ nebyla slova, která by Hermiona někdy spojovala. Nicméně podle toho, co o něm věděla, si uvědomila, že nikdy v životě nedělal nic polovičatě.

Udivující množství času se jí dotýkal. Ráno se probouzela s pocitem prstů putujících po jejím těle, polibků na rameni a zádech. Ospale se mu přetočila do náručí a než vstal, oddali se snově pomalému rannímu sexu.

Hermiona pak spala ještě pár hodin, než vstala na vyučování.

Navzdory fantaziím nikdy Severuse nepovažovala za někoho, kdo bude tak intenzivně fyzický. Smyslný, ano. Ale ne nezbytně v sexuálním smyslu slova.

Vždy si všímala, jak se pohyboval a mluvil.

„Omámit mysl a podrobit si smysly…“ jaký člověk by toto řekl třídě plné jedenáctiletých žáků?

Nicméně byl vždy zcela izolovaný. Ne někdo, kdo by se dobrovolně dotýkal ostatních, pokud to nebylo životně důležité. Nenapadlo ji, že za tím stojí fakt, že se nemá koho dotýkat.

Teď, když byla Hermiona tím, se kterým měl dovoleno oddávat se fyzické intimitě, jako by zcela přišel o zábrany.

Dotýkal se jí nenasytně.

Porušil vlastní pravidla.

Jeho prsty se staly přízraky na jejím pasu či pažích, cítila jeho dech na krku, když ji míjel na chodbách.

Jako by měl skrytou majetnickost, kterou už nedokázal udržet na uzdě.

Rychle. Opatrně.

Býval špionem. Věděl, jak klamat, znal všechny triky odvedení pozornosti. Znal všechny zvyky a postřehy studentů.

Jeho chování v hradu zůstalo zcela stejné. Byl stejně nevrlý a krutě trestající jako vždy. Nikdo na něj ani nepohlédl, když se zlostně mračil od učitelského stolu, a nepředstavoval si, že se chystá k sexu, nebo že se mu právě oddával.

Hermiona na něj občas při jídle zírala, a jestli se jeho pronikavé oči setkaly s jejími, poslala mu živou představu jeho uvnitř ní, nebo jeho hlavy mezi jejími stehny, když ji přivedl k vrcholu.

Výraz mu okamžitě potemněl a dál pak odhodlaně zíral jen do jídla.

Večer ji za to potrestal různými potěšujícími způsoby.

Přesně to chtěla.

Byla tak pohlcena jejich románkem, že přestala myslet na to, že umírá. Neměla duševní prostor na zoufalství ohledně budoucnosti, když byly její mysl i tělo okouzleny přítomností.

Ale jak se odpočítávaly dny dvoutýdenního léčebného cyklu, vadla.

V průběhu druhého týdne měla den za dnem méně a méně energie a síly a nemohla mu to oplácet. Víc a víc jen ležela a nechala jej brát věci do vlastních rukou.

Dva dny před léčbou se vrátila z vyučování tak vyčerpaná, že odpadla. Tep srdce byl jen rychlým třepotáním. Severus vzhlédl od kotlíku, přešel k ní, vzal její ruku do své a přitiskl prst k zápěstí. Pár vteřin měřil pulz, než seslal diagnostické kouzlo.

„Běž si lehnout,“ řekl jen.

Naplnilo ji zklamání, uhnula očima a přikývla. Pustil její zápěstí a ona se vrátila do svého pokoje. Tam užila dokrvovací lektvar a padla do postele s hlavou v mlze kvůli vyčerpání.

Nemohla pořádně usnout. Zrychlený tep srdce ji v noci budil a vždy sebou trhla zalita chladným potem, přičemž se zpanikařeně snažila najít smysl ve fyziologických symptomech, které se na ní projevovaly.

Pokaždé, když se vzbudila, slyšela Severuse pracovat v kuchyni.

Následujícího večera usnula na pohovce, kde na něj čekala, až se vrátí z konzultačních hodin. Když se vzbudila, spal vedle ní. Přesunula se a usnula mu na hrudi.

Večer před léčbou si sundala obvazy a beze slova užila sedativum, ale jeho ruka se jemně přitiskla na její čelo. Zpod ztěžklých víček sledovala, jak zaváhal a klouby prstů mu zbělely, než přitiskl obklad na její znehybněnou ruku.

Když se chvěla a křičela kvůli pálení v žilách, přímo ji obalil svým tělem. Když se pak snažila dýchat a z hrdla jí unikaly dlouhé naříkavé vzdechy, naklonil se nad ni s nejistýma rukama volně visícíma, dokud se nepřestala chvět. Zavázal jí ránu, vzal ji do náručí a odnesl do svého pokoje. Cítila jeho rty na čele, dokud neusnula.

Když se ráno vzbudila, připadala si zase živá. Přetočila se a zjistila, že Severus spí. Přitiskla k němu tvář, rozepnula košili a líbala jej na hrudi, dokud se se zasténáním nevzbudil.

Dotýkala se jej, přejížděla konečky prstů po jeho kůži a sledovala, jak na ni reaguje.

Do konce roku nezbývaly ani čtyři týdny. Chtěla se cítit naživu, dokud nedostuduje. Až opustí Bradavice, nebude mít moc rozptýlení.

Tu myšlenku zavrhla.

Pohladil ji po čelisti a prsty zamotal do vlasů. Otočila hlavu, až mohla zajmout jeho prsty, vzít do pusy jeho ukazováček a sát a jazykem přejet po celé jeho délce.

Pak pomalu stáhla ústa z ruky a vydala se dolů po jeho těle. Zíral na ni s omámenou nevěřícností, když si klekla mezi jeho nohy, uchopila jej do ruky, a aniž by uhnula pohledem od jeho očí, vzala jej do úst.

Hlava mu padla dozadu, ale ruku měl stále zamotanou do jejích vlasů.

Toto chtěla udělat od začátku, ale on se ráno vždy probudil před ní a ve vedení byl mnohem víc než ona. Mohla mu říct, co chce nebo nechce, ale on se neptal. Preferoval ji mít pod sebou. Dokud ho nepobídla, oblečení si nesundal, nevedl ji, aby se jej dotýkala. Obyčejně míval zavřené oči. Nějak poznala, že kdyby mu nabídla orální sex, nebyl by chápavý.

Nikdy nebyla s mužem, který by orální sex od partnerky nepovažoval za neodmyslitelnou součást sexu.

Levou rukou putovala po jeho trupu a on se zachvěl a trhl boky. Pokračovala v pomalém sání a doufala, že se nakonec dokáže uvolnit.

Neuvolnil.

Napětí v něm narůstalo s každým kmitnutím jazyka, prsty v jejích vlasech se zatínaly a tahaly.

Druhou rukou jej držela u kořene a přejížděla po části, která se jí nevešla do úst.

Zasténal, břicho se mu napnulo a boky sebou nekontrolovaně škubaly.

„Přestaň,“ zachraptěl skrz zatnuté zuby.

Hermiona zavrtěla hlavou, jazykem přejela po celé délce a znovu jej vzala do úst a sála.

Silně zavrčel a posadil se. Oběma rukama ji stiskl, jako by ji chtěl odtrhnout, ale zacukal se jí v puse a ona poznala, že se blíží k vrcholu. Držel její hlavu v rukou, na místě, a celé tělo se mu zachvělo, když se tak stalo.

S lapáním po dechu ji odtáhl. Hladil ji po tváři a po lícních kostech a čelisti.

„Neměla jsi,“ řekl.

Posadila se. „Proč ne?“

Padl zády na postel a hruď se mu ztěžka zvedala. „Nebylo to třeba.“

Opět unavená se stočila u něj s hlavou na jeho rameni. Konečky prstů jí kreslil kroužky na paži.

„Chtěla jsem,“ uvolnila se a zavřela oči. „Chci, abys na mě měl dobré vzpomínky.“

ooOOoo

„Kam hodláš jít po dokončení studia?“

Hermiona na Severuse pohlédla.

Byl víkend. Poslední dny se zdál neobvykle tichý. Odtažitý. Ignorovala to, protože předpokládala, že došel do další slepé uličky v experimentálních lektvarech, které ve volném čase připravoval.

Ať už šlo o cokoliv, bylo to pravděpodobně depresivní a ne něco, o čem by chtěla přemýšlet nebo mluvit.

Když tu otázku položil, Hermiona seděla u vzdáleného konce pracovního stolu a známkovala poslední stoh druháckých esejí. Ruka ji už bolela a její poznámky začínaly být nečitelné, ale tvrdohlavě pokračovala, odhodlaná to dokončit.

Zastavila se a odložila brko. Začínala mít špatný pocit.

Tento rozhovor se snažila co nejvíc oddálit, protože ji navztekalo pokaždé, když na to pomyslela.

„Weasleyovi čekají, že budu žít u nich,“ oznámila, aniž by vzhlédla. „Harry už tam žije. Zdá se to – přirozené.“

Koutkem oka viděla, jak odložil míchací tyčinku.

Špatný pocit intenzívněl. Potřebuje tento rozhovor jeho plnou pozornost?

Hleděla na brko a připravovala se na pár uštěpačných poznámek. „Vlastně jsem s tebou chtěla mluvit o dokončení studia. OVCE jsou příští týden. Možná by bylo ideální posunout na dřív léčbu ohňovými kraby, abych měla víc energie. Pak budu mít tu poslední dávku před rozlučkovou hostinou na konci roku.“

Nastala pauza.

„Poslední?“ zeptal se pomalu. Protože byl víkend, hlas měl silnější a jasnější. Zněl skoro jako dřív.

Hermiona se zakousla do rtu a zostra a hluboce se nadechla. „Ano,“ přikývla. „Nemá smysl v léčbě pokračovat, až budu u Weasleyových. Ani bych to nechtěla – jakmile tam budu. Jen by je to rozrušilo. A jen by to vše protáhlo.“

Krátce na něj pohlédla.

Nevyzpytatelně na ni zíral. „Jak dlouho tam chceš zůstat?“

Trhla trochu hlavou a polkla. „Čekají – čekají, že zůstanu v Doupěti, dokud se nezhorším tak, že budu potřebovat hospic. Molly mě u sebe chce až do konce a léčitelé aby jen docházeli, ale já to tak nechci.“

Zamrkal. „Hospic?“

Přikývla, aniž by se mu podívala do očí. „Zvažuju pár. S Molly je navštívíme, až dostuduju, abych měla čas všechno zařídit. A –“ olízla si rty, „– Harry a Ginny mají na podzim svatbu. Plánovali ji až na další léto, ale posunuli ji – abych tam určitě byla.“ Nevzhlédla, ale přinutila se k veselejšímu hlasu. „Asi v létě dostaneš pozvánku.“

Klepala špičkou prstu na stůl, dokud koutkem oka nezachytila pohyb a nevzhlédla. Severus k ní mířil s nečitelným výrazem. Ale v očích měl ostrost, kterou Hermiona poznávala jako odpor k studentovi pod jeho dozorem.

Podráždění a zlomyslnost jen čekaly na záminku k ráně.

Okamžitě se zachvěla a projelo jí mravenčení.

„Nezmínila ses o tomto rozhodnutí.“ Tón měl podezřele lhostejný.

Jako past. Něco, co mělo vypadat nevinně.

Hermiona se napjala. Kam si myslel, že půjde?

Srdce se jí rozběhlo rychleji. „Jakém rozhodnutí?“

„O rozhodnutí,“ promluvil tichým a smrtícím hlasem, s oběma slovy přesně vyslovenými, „žít s Weasleyovými, až opustíš Bradavice, a že pak půjdeš umřít do hospice, místo abys šla na kteroukoliv z klinik, které jsem ti doporučil.“

Do žaludku jí padl kámen, když se na něj dívala.

„Ale já ti to řekla,“ v ústech jí vyschlo a v krku se stáhlo. „Před měsícem. Řekla jsem ti, že bude v mém nejlepším zájmu nechat experimentální léčby.“

Zostra naklonil hlavu a zíral na ni přes nos. „Kdy?“

Olízla si rty. „Právě tady, v kuchyni. Poté, co jsem ti oznámila, že zanechávám lektvarů. Řekla jsem ti, že už nechci žádnou léčbu mimo ohňových krabů a že doufám, že tě to neurazí. Ty jsi řekl –“ hrdlo se jí stáhlo, že nemohla dýchat, „ty jsi řekl, ‚stěží‘.“

Zamrkal a jen na ni zíral. Zbledl o pár odstínů.

Hermiona chtěla utéct, ale přinutila se zůstat. Hleděl na ni, jako by její slova byla novým zjevením, což bylo znepokojující, mírně řečeno.

Byla si jistá, že zrovna on pochopil, že ona umírá. Že v brzké budoucnosti zemře – jistě do roka. Předpokládala, že to s jistotou věděl déle než ona. To on měl svitky a svitky pergamenů s analýzami a hodiny neplodného výzkumu, které prospala.

Byla si jistá, že ví. Jeho nesporný posun od chování k ní jako k obtížné nepříjemnosti až k někomu, kdo si zaslouží příležitostný soucit, bylo tím nejprůkaznějším umíráčkem.

Než promluvil, rty mu zacukaly. Zvedl bledou ruku a přitiskl si ji na stranu krku. „Předpokládal jsem, že je to dočasné rozhodnutí, dokud neuděláš OVCE,“ přiznal nakonec.

„Ne. Je to trvalé.“ V hlase jí zazněl nekontrolovatelný záchvěv strachu.

Ve tváři mu zacukalo a ruka zmizela v hábitu. Skutečnost, že nebyl krutý, byla ještě horší, protože s každým ubíhajícím okamžikem se jen víc a víc připravovala na úder.

Lapavě se nadechla a nečekaně se v ní vzedmul vztek. Prsty kolem brka se stáhly, až ho zlomily.

„Co sis myslel, že budu dělat? Jen čekat a čekat na nalezení léčby, dokud se nevzdají všichni ostatní?“ Z hlasu jí odkapávala trpkost. „Čekat, dokud všichni ostatní nebudou chtít, abych byla mrtvá?“

Jeho oči se přimhouřily a nabraly na tvrdosti.

„Existují kvalitní možnosti,“ pravil nečekaně odměřeně. „Kliniky, které jsem doporučil, mají specialisty a zdroje – které já nemohu nabídnout.“

„A –“ reagovala ostře, „– když si jednu vyberu a půjdu tam, a jejich léčba nepomůže, zemřu tam. Taky jsem udělala průzkum. Pravděpodobnost, že přežiju, je nepatrná, a i kdybych přežila, šance, že skončím ve vegetativním stavu nebo stěží víc než schránka, jsou značné. Neumírání není to samé jako být naživu.“

Srdce jí tlouklo a hruď se stáhla, jako by nemohla nabrat dost kyslíku, který potřebovala. Kvůli Severusovu nepřetržitě zlověstnému tichu se vnitřně skrčila.

Přiměla se dýchat pravidelně.

„Je to moje smrt,“ řekla po dlouhé tísnivé pauze. „Myslím, že mám právo zemřít, kde chci. Nemám povinnost zemřít tak, abych naplnila emocionální potřeby ostatních. Zvlášť –“ hlas měla teď tak ostrý, že ve vzduchu vibroval, „– když téměř nikdo se nestaral o naplnění mých, když jsem před nimi stála!“

Postavil se.

„Nechci – o tom znovu mluvit.“ Hlas měla formální a slova z ní vycházela přerývaně. „Myslela – myslela jsem, že to víš. Předpokládala jsem, že jsi to za minulý měsíc pochopil.“

Utekla do svého pokoje a zabouchla za sebou dveře. Hlavu měla lehkou, a tak užila dokrvovač, co stál na nočním stolku.

O půl hodiny později se ozvalo ostré zaklepání.

Severus se tyčil ve dveřích, ramena strnule narovnaná v zastrašující pozici, kterou míval ve třídě. Obličej měl bledý a kypěl v něm vztek. Hleděla na něj a připravovala se, až promluví.

„Říkala jsi mi, že nechceš umřít. Když jsem se tě zeptal, co chceš, řekla jsi –“ to slovo napůl zavrčel, „že nechceš umřít.“

Tón měl obviňující a rozčilený. Jako by ji přistihl při záměrném podvodu.

Hermiona se zavrtěla a trhla pravým ramenem. Trpěla stresem vyvolanou migrénou, která jí neustále ochromovala mozek.

„Občas lidé mění své názory.“ Významně se na něj podívala. „Jen proto, že něco je v jisté chvíli pravdivé, to tak ještě nemusí být napořád. Nicméně, nechci zemřít. Neumírám, protože chci. Umírám. Bez ohledu na to, jak moc se snažím, bez ohledu na to, jak to cítím – umírám.“

Koutky Severusových očí sebou lehce škubly pokaždé, když řekla ‚umírám‘.

Uhnula pohledem a upřela jej do podlahy. „Rozhodla jsem se to raději přijmout, než zbývající čas promrhat popíráním nevyhnutelného.“

„Proč?“ zeptal se smrtelně vážně.

Hermiona na něj zase pohlédla. V hlavě jí tepalo a cítila se bolestně prázdná.

V očích mu jiskřilo a tvářil se temně, sanici paličatě zatnutou, jako by se již rozhodl nepřijmout jakoukoliv odpověď, kterou vybere.

„Protože jsem unavená, Severusi. Jsem pořád unavená,“ zavřela oči a v pokusu uvolnit napětí za nimi si odfrkla. „Asi si neuvědomuješ, jak vyčerpávající je chtít žít, když umíráš.“

Když otevřela oči, měl obočí nakrčené do hlubokého V a studoval ji. Bledé prsty měl roztažené, ostré proti černému hábitu, a vypadal, že po ní chce sáhnout, ale prsty se stočily do pěsti, která zmizela v hlubině oblečení.

Otočil se a pohlédl do kuchyně. Nad něčím přemýšlel.

„Proč jsi nic neřekla dřív?“ zeptal se nakonec.

Sevřela zárubeň. „Neřekla o čem?“

Pohlédl zpět na ni zjevně roztrpčeně. „Beze slova jsi sledovala, jak svůj čas trávím hledáním léčby.“ Rty se mu stočily. „Nenapadlo tě, že si nejsem vědomý nestálosti tvého rozhodnutí? Možná jsi předpokládala –“ rozhněvaným pohledem jí přejel od hlavy až k patám, „– že nemám nic lepšího na práci.“

Hermiona přišla o krev v tváři.

Hrudník se jí sevřel v křeči a hrdlo se stáhlo. Pak se jí do tváří vrátila horkost a s trhnutím zvedla hlavu, aby se setkala s jeho pohledem.

Krátce se zasmála. „Budeme tady stát a předstírat, že jsi zašel na ošetřovnu, když jsem omdlela na hodině lektvarů, jen protože jsi měl starost, jestli budu žít?“

Chřípí se mu rozšířilo a chystal se odpovědět.

„Nech toho,“ utnula jej neúprosně chladně. „Nelži mi o tom, proč ses nabídl. Byla jsem zábavou.“ Znovu se ostře zasmála. „Tedy – měla bych upřesnit – moje ruka. Vítaným rozptýlením od práce, kterou jsi vždy opovrhoval. Náplň dne – když už válka skončila. Pouhou nepohodlnou osobou připevněnou k zajímavému problému.“ Ukázala na kuchyň za ním. „Nerozhodl ses k tomu proto, že máš o mě starost.“

V plicích ji bolelo, jak zadržovala dech. Nepřerušila oční kontakt. „Myslel sis, že na to nepřijdu? Že jako Harry budu předpokládat, že všechno je jen o mně, protože jsem pro všechny tak mimořádná?“ Brada se jí začala třást a odfrkla si. „Ani ses to nepokoušel zakrýt.“

Zbledl a vzápětí mu líce zabarvil nádech růžové.

Hermiona polkla a zamrkala, prsty sevřela kliku pevněji. „Je to v pohodě. Opravdu ani nechci, abys měl starost. Byla jsem ráda, že mě nelituješ jako všichni ostatní.“ Uhnula očima. „Moje rozhodnutí přestat s léčbou prokletí nemělo opravdu nic společného s tebou. Nemusí to tak nutně vypadat, ale vážně to s tebou nemělo co dělat.“

Sklonila hlavu a zhluboka se nadechla. Jako by jí někdo drtil lebku a v očích jí začalo pálit. „Asi si musím lehnout.“

Nehybně stál za dveřmi, když je zavřela.


Užívateľské meno:
Heslo:
Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Tentokrát košatější komentář opravdu nedám. Mám knedlík v krku a nejsem schopná souvislé myšlenky...
Tak jen - děkuju. Opravdu moc děkuju za překlad, Lupinko a Marci. Ta povídka se mi hrozně zadřela pod kůži.
Re: Kapitola 7. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 17.02. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Ano, je to silný příběh. Pokolikáté ho čtu a pokaždé vyvolá stejné pocity.
Děkuji moc za komentář, Jacomo.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Re: Kapitola 7. (Hodnotenie: 1)
Od: lenus - 17.02. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Uff, to bola silná kapitola... myslim, že severusovi nie je jedno Že o nu príde, a po tomto rozhovore bude mat o čom premýšľať. Až mi hrudník zovrelo a zamlzili sa oči. Parádne napísané a preložené, ďakujem ti! Už sa neviem dočkať ako to dopadne...
Re: Kapitola 7. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 17.02. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Hermiona Severuse odhadla asi dobře, ze začátku pro něj byla zajímavým oříškem. Ale myslím, že časem pro něj začala být něčím víc. Jenomže to ona nepoznala. Možná ani nechtěla poznat, kdo ví.
Ještě dvě bolavé kapitoly, než přijde šťastný závěr.
Děkuji za komentář, lenus.

Re: Kapitola 7. (Hodnotenie: 1)
Od: Ani - 17.02. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Jak lehce ta kapitola skončila, o to těžší byl závěr. Zdá se, že zatímco Hermiona se se svou smrtí už vcelku smířila, tak Severus se dostal do fáze popírání, kdy už ho k výzkumu nevede jen akademická zvědavost, ale to nutkání něco s tím udělat, protože si odmítá přippustit, že to nejspíš nepůjde. Ano, chápu, že ona nechce naplnit potřebu ostatních "zkoušet to až do konce", ale že si chce zachovat zbytky důstojnosti a vědomí -- přijmout to je ale pro budoucí pozůstalé často hodně těžké...
Díky za další kapitolu, budu doufat v brzké zlepšení (pro jistotu nekoukám na počet kapitol originálu, abych neměla očekávání).
Re: Kapitola 7. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 17.02. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
S Hermioniným rozhodnutím zemřít doma jsem nejdřív měla problém. Ale pak jsem si uvědomila, že ona bojuje tak dlouho, že už prostě nemá sílu.
Nezbývá nám, než si počkat na zázrak. A ten se pomalu blíží.
Děkuji za komentář, Ani.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Re: Kapitola 7. (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 17.02. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Je to děsivé poslouchat, ale je to čistá pravda. A Hermiona ji Severusovi říká, protože mimo něj nemá nikoho, komu by ji mohla říct. Její přátelé by slyšet něco takového nesnesli, protože umírající se většinou snaží před ostatními pravdu vytěsnit a jejich blízcí se ji snaží ignorovat. Křečovité úsměvy na obou stranách..to nic, to bude dobrý...a pravda je tabu, či přímo společenské faux pas!
Hermiona tuhle hru odmítá a má můj hluboký obdiv. Když teď dala svému milenci na vědomí, že ví, co si myslel a jaký k ní zaujímal postoj, tak podle toho, jak zareagoval, trefila do černého. Ale doufám, že pro něj se už situace změnila. A že jí to řekne!

Děkuji za kapitolu! Je to tak reálné, až mrazí!
Lupino, marci, můj hlubokosklon za brilantní překlad!!!
Re: Kapitola 7. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 17.02. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Hermiona Severusovy pohnutky, proč se jí zabývat, odhadla. Ale Severus není z kamene. Jenomže on o zatím vůbec nedává najevo způsobem, který by Hermiona pochopila. Mimochodem, to se mi hrozně líbí, jak je bravurně vykreslen. Žádný láskou popletený blázen, stále striktní, kousavý Mistr lektvarů.
Je to velmi reálné. Všechny ty pocity, rozhodnutí, vše je to opravdu ze života.
Děkuji moc za komentář, margareto.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: BonnieBennett - 17.02. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Já... absolutně netuším, co k tomuhle napsat.
V hlavě mám prázdno, i když mi přijde, že ji mám po dočtení strašně těžkou. Nenapadá mě žádná vhodná myšlenka...
Lupino a Marci, děkuju... ano, díky.
Re: Kapitola 7. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 17.02. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
To je naprosto v pořádku. Všechno se to musí usadit. Ty pocity, co povídka vyvolává, jsou syrové, bolestné.
Děkuji za komentář, Yuki.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Nemyslím si, že mi toto happyend vynahradí. Nečítam príbehy o zomieraní na nevyliečiteľné choroby, ani nepozerám tento typ filmov... snažím sa naozaj len kvôli tebe, inak by som to okamžite zavrela alebo skočila na poslednú kapitolu.

Samozrejme, je to úžasne preložené, nádherná poviedka. Neviem to vysvetliť, len proste verím v silu myšlienky a že premýšľať o takýchto veciach nielen človeku neprospieva ale môže ich aj privolať. Ak nič iné, tak to privoláva spomienky. ktoré bolia.

Ďakujem
Re: Kapitola 7. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 17.02. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Pro mě je ta povídka osobní. Byla jsem dítě, ale podobným bojem si prošel otec. Ale pro něj bohužel se špatným koncem. Takže ten překlad je možná mým způsobem, jak se s tím srovnat. Možná trochu vzdát mu hold. Prostě je hodně niterné.
Děkuji, Jimmi, že se snažíš, ale vážně nemusíš, jestli ti téma nedělá dobře. Já to chápu.

Re: Kapitola 7. (Hodnotenie: 1)
Od: denice - 17.02. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Zase nevím, co napsat. Tak syrová pravda. Hermiona si nelže do kapsy. Sobě ani Severusovi. Tohle bych nedokázala překládat. A ještě takhle brilantně. Jste bohyně, Lupino a marci.
Děkuji.
Re: Kapitola 7. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 17.02. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Fascinovalo mě to Hermionino přijetí pravdy. Věděla, smířila se s tím. Rozhodla se.
Děkuji za komentář, denice.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Re: Kapitola 7. (Hodnotenie: 1)
Od: luisakralickova - 17.02. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Netrpělivě očekávám změnu reality v pohádku. Tohle je příliš silná káva.
Velké díky za překlad.
Re: Kapitola 7. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 17.02. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Už se pomalu blíží konec...
Děkuji za komentář, luiso.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Re: Kapitola 7. (Hodnotenie: 1)
Od: sisi - 17.02. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Silně podezírám Severuse z romantických úmyslů. Ptal se, kam Hermona půjde po škole, jako by čekal, že mu po jejich vášnivých epizodách padne kolem krku a bude mu šeptat do ouška, že nikam, že ho miluje, že ho nikdy neopustí. Severus se samozřejmě bojí samoty, jednu drahou bytost již ztratil, nechce o Hermionu přijít, vždyť s ní a jen s ní prožívá ty nádherné chvíle probuzeného mužského ega. Jeho majetnický vztah k ní je lehce patrný v jeho oblíbené poloze nahoře, kdy on vede, není zvyklý se podřizovat a při rozhovoru s vyčerpanou Hermionou několikrát sáhl do kapsičky saka pro ( hádám že něco v malé krabičce a pravděpodobně to není kámen mudrců, ani zlaté pruty, nebo učňovská smlouva) a pak nic, jen malý úsměv, nebo nakrčené obočí a smutné, smutné oči Grangerové. Komu by se tak mladému chtělo odejít, i když už nemá sílu žít a přežívat. Ale já fakt nechci, aby šla k Weasleyovým. Ron by zešedivěl a Molly nebyla schopná než brečet. Takový konec Hermiona nechce. Ani ty kliniky. Nakonec si myslím, že i Hermona chce zůstat se Snapem, aspoň trošku, trošičku, v některém zapomenutém koutku srdce schovává nějakou naději, že nezemře a kdyby ano, Snape jí pomůže, aby to nebolelo. Jeden flakónek z broušeného skla a šalamounek mordovník by předvedl svou velkou moc.
Děkuji moc za překlad, je dobré se vprostřed shonu, vprostřed týdne zastavit a přemýšlet.
Re: Kapitola 7. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 18.02. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Ano, toto je opravdu povídka k přemýšlení. Hodně je v ní skryto, pravda se ukazuje v náznacích. Moc děkuji za komentář, sisi.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Re: Kapitola 7. (Hodnotenie: 1)
Od: zuzule - 18.02. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Aj, Merline... Realny az to boli... Moc dekuju!
Re: Kapitola 7. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 18.02. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Já děkuji za odezvu, zuzule.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Re: Kapitola 7. (Hodnotenie: 1)
Od: Gift - 18.02. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Mela bych mit radost, ze Hermiona konecne byla schopna to Severusovi vratit a byla pritom nejen hrda, ale i rozumna. Nikdo jiny by nezvladl mu tak trefne nastavit zrcadlo. Hermiona ma pravdu a on to vi. Sice jsem za ni mela radost, jak se k ni posledni dny/tydny (?) choval, ale... Achjo, ma draha Hermiona. Strasne bych chtela verit, ze se z toho jeste vylize...
Toto byla opet dalsi, extremne silna povidka. Behal z ni mraz po zadech. Moc dekuji za tento skvely zazitek!
Re: Kapitola 7. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 18.02. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Konec už se blíží, už brzy se dozvíme, kam Hermiona půjde po škole...
Moc děkuji za komentář, Gift.

Re: Kapitola 7. (Hodnotenie: 1)
Od: TaraFaith - 18.02. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Já tady mám hrozné dilema.. Vždycky se na povídku strašně moc těším a pak po každé kapitole prostě sedím a nemůžu se na nic soustředit... Jsem zvědavá, co bude dál.. Díky za překlad.
Re: Kapitola 7. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 18.02. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Není to povídka pro odpočinkové čtení. Ale stojí za to.
Děkuji za komentář, TaraFaith.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Re: Kapitola 7. (Hodnotenie: 1)
Od: kakostka - 18.02. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Uffff, tak to byla hodně těžká kapitola. Lupinko, dokonale přeložená, to je jasný:-))) ale bolavá.

Severus se fakt probral až teď, že? Ale taky bych spíš viděla Hermionu v Bradavicích, než u Weaslleyů, kde ji buď budou plakat nad postelí:-( nebo ji "optimisticky nutit" ať to nezvládá - Harry určitě... a nebo ji upečují s smrti ještě rychleji...:-(

bych snad šla radši do hospice hned. To bude kouzelnický hospic?

Má to holka srovnané v hlavě a líbí se mi, jak vystihla, že ti co na ni serou nemají právo požadovat, jak má umřít, aby se oni mohli cítit lépe... a to si dovedu představit, že jestli to dobře dopadne (slíbila si nám to:-) tak se budou ještě ošklíbat nad tím, že je se Severusem.

Myslím, že Severus doufal, že Hermiona zůstane v Bradavicích, prostě tam ta holka patří. Doporučené kliniky jsou zklamáním, chápe ten chlap, že na to třeba nemá?

no, uvidíme co bude dál.

PS. Jimmi, chápu, že depkoidní věci nečteš, člověk si to fakt ukládá do své energie... proto jsem třeba nečetla překlad, jak měl Harry leukemii, to byla koncentrovaná depka.
Re: Kapitola 7. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 18.02. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Takové bolavé budou ještě dvě. Severus musel Hermionu dost překvapit. S tím, že by se třeba citově angažoval vůbec nepočítala. A přitom to vypadá, že on už něco začíná cítit. Je rozhodnutá, co a jak. Hospic by byl jistě kouzelnický. Ale klinika je pro Severuse asi jediným řešením. Zdá se, že to by si opravdu přál. Uvidíme, jestli bude Hermionu přemlouvat...
Máš pravdu, že Hermiona prostě patří do Bradavic :-)
Dopadne do dobře :-)
Děkuji moc za komenář, kakostko.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: seviesnape321 - 19.02. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Re: Kapitola 7. (Hodnotenie: 1)
Od: MichelleF - 04.03. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
To je TAK smutné. Hermiona je neuvěřitelně odvážná a upřímná sama k sobě. Moc ji obdivuji.
Díky za dokonalý překlad strhující povídky.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Prehľad článkov k tejto téme:

SenLinYu: ( Lupina )16.03. 2021Kapitola 10.
SenLinYu: ( Lupina )03.03. 2021Kapitola 9.
SenLinYu: ( Lupina )24.02. 2021Kapitola 8.
SenLinYu: ( Lupina )17.02. 2021Kapitola 7.
SenLinYu: ( Lupina )10.02. 2021Kapitola 6.
SenLinYu: ( Lupina )03.02. 2021Kapitola 5.
SenLinYu: ( Lupina )26.01. 2021Kapitola 4.
SenLinYu: ( Lupina )20.01. 2021Kapitola 3.
SenLinYu: ( Lupina )13.01. 2021Kapitola 2.
SenLinYu: ( Lupina )09.01. 2021Kapitola 1.
. Úvod k poviedkam: ( Lupina )24.12. 2020Úvod