Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 10., část 2. Konfrontace

Amélie pohlédla na ředitele. „Profesor Brumbál věří, že Voldemort nemusí být úplně pryč, pouze vypuzený zpět do podoby ducha. Že se znovu pokusí o návrat.“

Harry zavrtěl hlavou. „Ne, už je nadobro pryč.“

Amélie se lehce usmála. „Taky doufám, ale pan ředitel je přesvědčený, že mohl najít způsob, jak ukotvit svůj život na této zemi.“

„AHA!“ řekl Harry s úsměvem. „Mluvíte o jeho virválech, ale těch jsme se už letos v létě zbavili.“

„O viteálech, Harry,“ ozval se z druhé postele Lupinův hlas.

„Jo, o těchhle,“ souhlasil Harry. „Jakmile byly pryč, prostě už jsem jen musel najít způsob, jak se zbavit zbytku z něho. Víte, toho kusu přízraku, který byl loni v Quirrellovi a teď v tom muži u kamenů.“

Améliino obočí vzlétlo až k jejím vlasům a Brumbál nabyl podivně šedou barvu, zatímco otevřel a zase sklapl ústa. Severus se neodvážil pohledu na šklebící se obličeje Lupina a Blacka, nebo by se rozesmál.

„Proč si myslíš, že to musíš být ty, kdo nás ho zbaví, Harry?“ zeptala se Amélie.

„Samozřejmě kvůli proroctví,“ odpověděl nevzrušeně.

„Jakému proroctví?“ pátrala Amélie.

„Tomu, které říká, že musím zabít Voldemorta, nebo on zabije mě. Tomu, o kterém profesor Brumbál řekl mým rodičům, což je přimělo se schovat,“ vysvětlil.

Amélie se obrátila a probodla pohledem Brumbála, který vypadal, že má potíže s dechem.

„Madam Bonesová,“ ozval se Sirius, „James mi prozradil, že jim bylo řečeno proroctví, a tak jsme letos v létě s Harrym zašli na oddělení záhad, abychom si ho prohlédli a vyslechli. Myslel jsem, že pro něj bude nejlepší, když si uvědomí, proti čemu by mohl stát. Jakmile jsme si ho poslechli, začali jsme pracovat na řešení. Remus udělal poměrně rozsáhlý výzkum, jak vyhnat to, co z Voldemorta zbylo, ale na nic nepřišel.“

„A viteály?“ zeptala se Amélie.

„To byla moje práce, madam Bonesová. Dozvěděl jsem se o nich od svého kontaktu a začal jsem je hledat, abych na ně upozornil ředitele. Pak jsem zjistil, že jeden z nich před svou smrtí odstranil z původního úkrytu Regulus Black, tak jsem musel za Siriusem, abych ho našel,“ dokončil Severus.

„Spíš aby se ho pokusil ukrást,“ zamumlal jmenovaný.

Harry se uchechtl a tím k sobě znovu obrátil Améliinu pozornost. „Jo, a zatímco na sebe řvali, tak jsem se toho hnusu zbavil.“

„Jak jsi to udělal, Harry?“ zeptala se Amélie.

„Ehm, ukončovacím kouzlem. Finite incantatem, víte.“

„Nemožné,“ prohlásil Brumbál, kterému se teď vrátila jeho původní barva.

„Já nelžu,“ řekl Harry tvrdohlavě.

„Ale je v tom něco víc, že?“ nadhodila Amélie tiše.

Harry pokrčil rameny. „Ano, ale je to tajemství.“

„Řekneš mi ho?“

„Ne, když je tady ředitel,“ odmítl Harry.

Amélie vypadala polekaně. „Proč právě on?“

„Protože mu nevěřím. Když jsem ho žádal, aby přísahal, že moje tajemství neprozradí dřív, než to dovolím, pokusil se být záludný a přísahal jen na to jedno setkání. Když vám to řeknu před ním, pak to může říct, komu chce, a už to nebude tajemství.“ Harry si zkřížil paže na hrudi.

„Tak to už stačilo, pane Pottere, na naše otázky odpovíte okamžitě, nebo jinak,“ poroučel Brumbál.

„Nebo jinak co?“ zeptal se Sirius agresivně.

„Dost!“ vykřikla Amélie. „Odbočili jsme,“ řekla klidněji, „Harry, o tom tajemství si můžeme promluvit později. Můžeš mi prosím říct, co se stalo dnes? Řekli mi, že ses střetl s Dracem Malfoyem.“

„Ano, madam, zastavil mě v hale a švihl mě kolem paže šňůrou. Bylo to přenášedlo a vzalo nás to ke stojícím kamenům. Popadli mě dva muži a drželi mě, zatímco ten člověk, ten, co v sobě měl Voldemorta, mluvil o tom, co bude dělat. Když mě začali táhnout k tomu stolu, tak Sslečna jednoho kousla a druhému jsem dupl na nohu a utíkal jsem. Honili mě a Sslečna kousla dalšího, ale on na ni vystřelil zelené kouzlo, to zasáhlo okraj kamene, za kterým jsem se schovával, a do tváře mě uhodily úlomky z něj, pak jsem upadl dozadu, bouchl se do hlavy a na chvíli jsem nemohl dýchat. Pak jsem vstal, vykoukl jsem a viděl, že mají profesora a Draca.“ Sklopil hlavu. „Draca nemám rád, ale nechtěl jsem, aby mu Voldemort ublížil. Je v pořádku?“

„Právě teď je u sv. Munga. Co se stalo dál?“

„No, jeden z nich mi sebral hůlku, tak jsem si vzal jinou od muže, co ležel na zemi. Myslím, že ho zabila Sslečna, ale ona se mě jen snažila chránit. Myslím, že ji zabili.“ Harrymu začaly téct slzy a Severus ho objal.

„Sslečna je had?“ zeptala se Amélie.

„Ano, je to moje kamarádka,“ odpověděl Harry.

„Sirius a Remus tě určitě mohou vzít zpátky k menhirům a najít ji, až se na to budeš cítit,“ laskavě ho utěšovala Amélie.

Harry si utřel nos hřbetem ruky a Remus mu podal kapesník.

„Vzal jsem tu hůlku a řekl kouzlo. Musel jsem se pokusit vyhnat Voldemorta a zachránit Draca a profesora Snapea.“

„Věříš, že profesor Snape tam byl proto, aby tě zachránil? Ne na pomoc Voldemortovi?“ zeptala se Amélie.

Severus strnul.

„Samozřejmě, že tam byl, aby mě zachránil, je můj přítel,“ prohlásil Harry.

„Je Smrtijed. To už víme,“ řekla Amélie.

„Ne, není,“ odporoval Harry.

„Harry, je mi to líto, ale Voldemort může přivolat své následovníky prostřednictvím jejich Znamení zla. To je jediný způsob, jak tě mohl najít. Víme, že Severus Snape má znamení,“ přesvědčovala ho Amélie.

„Myslím, že asi měl na Sslečně sledovací kouzlo, protože se loni ztratila, a tak ji našel,“ tvrdil a pak dodal, „protože nemá Znamení zla.“

„Jestli od něj půjdeš dál, Harry, můžeme to zkontrolovat,“ nabídla Amélie s povzdechem. Severus si všiml, že prsty poklepává po hůlce.

Harry se k němu obrátil: „No tak, ukažte jí to.“

Severus jednoduše přikývl, vyhrnul si rukáv nemocničního hábitu a odhalil své nové znamení.

Amélie zalapala po dechu, zatímco Brumbál ho zasáhl odhalujícím kouzlem.

„Jak je to možné?“ zeptala se.

„Vlastně bych o tom mohl mít představu,“ řekl Remus váhavě.

Všichni k němu obrátili pozornost.

„Hm, no. Harry řekl, že soudné kouzlo vrhlo špatné jednání zpět na Voldemorta. Předpokládám, že mělo vliv i na přítomné Smrtijedy? Všichni se zhroutili.“

Amélie pohlédla na Harryho. „Ano.“

„Ano, ale znamení je stále viditelné?“ pokračoval.

„No dobrá, ale co tím chcete říct?“

„Severus přežil, protože nebyl oddaný Voldemortovi, ale Harrymu. Možná znamení změnilo soudné kouzlo?“ navrhl Remus. Severus při této do očí bijící lži jen zamrkal; vzpomínal, jak Harry odstranil znamení, ale doufal, že jeho účast nebude nutné odhalit.

Amélie začala přikyvovat, když Brumbál namítl: „Myslím, že to není pravděpodobné vysvětlení. Znamení zla je pouto duše. Nevěřím, že by mohlo být změněno bez nějakého odporného rituálu.“

„Spojení by bylo oslabené zničením viteálů, Albusi,“ řekl Remus.

„Myslím, že je to rozumný nápad, a pokud neprokážete jinou možnost, budu hlásit Starostolci toto,“ rozhodla Amélie.

Severus si vydechl úlevou.

„Budu ještě potřebovat vaše svědectví, profesore Snape, ale myslím, že s Harrym jsem prozatím skončila, i když později budu ještě chtít nějaké informace,“ Amélie se usmála na chlapce.

„Obávám se, že musím trvat na tom, aby mladý pan Potter odhalil zdroj tohoto kouzla,“ vmísil se Brumbál. „Nemohu mu dovolit zůstat v Bradavicích se schopností proklít své spolužáky neznámou inkantací.“

Harry vykřikl: „Je to soudné kouzlo, funguje jen proti zlým lidem, kteří ublížili tomu, kdo je seslal. Jestli ne, nebo nejsou opravdu zlí, může místo toho zabít sesílatele. Jste stejně špatný jako Dursleyovi, když si pořád myslíte, že jsem nějaký hnusný šmejd. Nikdy bych nikomu neublížil, kdybych tomu mohl zabránit. Jste jenom starý hlupák. Kromě toho to není moje tajemství, slíbil jsem, že to nikomu neřeknu!“

„Jste naprosto nerozumný, Brumbále,“ konstatovala Amélie.

„Nemám problém poslat Harryho do jiné školy, očividně tady není v bezpečí,“ zavrčel Sirius.

„Odejdu, pokud Pottera vyloučíte, řediteli,“ řekl tiše Severus.

Brumbál přestal překvapeně zírat a chladně řekl: „Vy to nechápete, vy všichni. Už jste v chlapcově područí. Je nebezpečný, dokážu vám to.“

Pak vytáhl hůlku a vrhl do širého prostoru Petrificus totalus, které všechny na místě znehybnělo, a poté, co zamířil hůlku na Harryho, začal dlouhé zaklínadlo. Opřel se se samolibým výrazem, který zmizel, když se nic nestalo. Severus se snažil osvobodit a viděl, jak se ostatní také pokouší kouzlo zlomit. Brumbál inkantaci zopakoval, stále bez znatelného efektu. Mumlal si pro sebe, když Pomfreyová, která si všimla kouzlení na ošetřovně, ukončila kouzlo. Severus popadl Harryho a sjel s ním z druhé strany lůžka, Sirius vyletěl ze svého místa a několikrát praštil Brumbála do tváře, než ho Remus odtáhl, a Amélie zabavila ředitelovu hůlku.

Severus chlapce zkontroloval a nenašel na něm žádné zjevné zranění.

„Dejte mi jeden dobrý důvod, Brumbále, abych vás nezatkla,“ zařvala Amélie, když se Pomfreyová pohnula, aby vyléčila ředitelův zlomený nos.

Zamrkal na ni a zamumlal: „Nerozumím tomu, byl jsem si tak jistý, že jedním byl.“

„Byl kým?“ ptala se zmateně.

„To bylo jedno z kouzel, které lze použít ke zjištění viteálu,“ řekl Remus tiše. „Zjevně si myslel, že Harry je viteálem.“

„Je to cvok, nic jiného. Chci vznést obvinění,“ žádal Sirius.

„Jsem v pořádku, Siriusi,“ přesvědčoval ho Harry, který pomáhal Severusovi zpět do postele. Přesto se na ředitele mračil.

„Chci, abyste všichni odešli, Severus a Harry si potřebují odpočinout. Co jste si myslel, Albusi, když jste začal metat kouzla po mé ošetřovně?“  Pomfreyová se zachmuřila a seslala další kouzlo. Zvedla hůlku a zamžourala na ni. „Nejste senilní ani vyšinutý a nenašla jsem známky po poranění hlavy. Takže nemáte žádnou výmluvu. Všichni zmizte.“

Amélie stále držící Brumbálovu hůlku, vstala. „Promluvíme si o tom na ministerstvu. Vy jdete se mnou, Brumbále.“ Otřesený ředitel vstal a pokorně následoval impozantní čarodějku, Sirius s Remusem se rychle rozloučili s pacienty a následovali je.

Madam Pomfreyová Přejela hůlkou po Harrym a pak po Severusovi. „Vlezte si do postele a zdřímněte si, pane Pottere, a ty, Severusi, můžeš udělat totéž.“

Severus unaveně přikývl a zavřel oči. Slyšel, jak se Harry tiše s ošetřovatelkou hádá, že opravdu nepotřebuje spát, že je v pořádku. Severus věděl, že je to předem prohraná bitva. Doufal, že až se probudí, Harry mu vypoví zbytek příběhu. Byl na to kouzlo velmi zvědavý. Když si uvědomil, že Pán zla je pryč a že se mu povedlo provést změny, které chtělo jeho budoucí já, s úsměvem usnul.