Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola první, ve které jsou kluci vlezlí a Hermiona se brání…

Když jedli v Harryho bytě, obvykle si ve stánku vedle v ulici koupili kari. Jeho počáteční snahy o vaření končily výlety ke Svatému Mungovi, a když se Ginny naposledy vrátila domů a našla ho omotaného obvazy, zjevně vyhlásila nějaké ultimátum. To však nevadilo, protože své kulinářské neúspěchy dostatečně vynahrazoval hraním si na barmana před a po jídle. Jejich pracovní teorie spočívala v tom, že pokud nebyl do akce zapojený oheň nebo nějaký jeho ekvivalent, zůstal v pohodě.

Na druhou stranu Ron využíval jejich večeře jako příležitost k otestování nových receptů, které objevil a které jeho děti naprosto odmítaly vyzkoušet. Jelikož Robby nevzal do pusy nic, co se někdy ocitlo ve stejné místnosti s cibulí, a Carrie jedla jen jídlo, které bylo červené, zbývalo mu poměrně široké pole působnosti. Krmil je vším možným od mořských řas po něco, co nazýval ‘kuře se čtyřiceti stroužky¹’, díky čemuž jí další čtyři dny všechno chutnalo jako česnek.

Ale tento víkend byla řada na Hermioně. Kluci už u ní nějakou dobu nebyli: minulé kolo vyměnila s Ronem za hlídání dětí a předtím šli do hospody o dvě ulice dál, totálně se opili a skončili u Floriana, kde zřejmě kolektivně omdleli u svých zmrzlinových pohárů. Nebylo možné, aby se z toho vyvlékla potřetí, večeře musí být tady, v jejím bytě.

Ne že by jí vadilo vaření. I když nebyla ani zdaleka tak odvážná jako Ron, dokázala se přesně držet receptů, které nevyžadovaly přílišnou exotiku. Kromě toho Harryho katastrofální pokus o boršč ukázal, že kluci jsou při dostatečném množství alkoholu schopni sníst prakticky cokoliv.

Co jí ale opravdu vadilo, byl fakt, že bylo naprosto nemožné jim zabránit čmuchat po celém jejím bytě. A v tom, aby se jí vyptávali. A vykládali jí, jak to všechno souvisí s velkým soužením, které má ukryté hluboko v srdci.

Téměř to vedlo k tomu, že pochopila, proč byl Severus spokojený s tím, jak žil.

Téměř.

Nakonec prostě rezignovala, koupila láhev tequilly a rozhodla se pro relativně přímočaré řešení – k večeři bude kuřecí s těstovinami.

Harry dorazil brzy. „Nevím, proč se vůbec obtěžujeme domlouvat si čas příchodu,“ zabručela Hermiona, když otevřela dveře. Byla zpocená a uštvaná jako pes. „Vždycky dorazíš nejmíň o půl hodiny dřív.“

„Máš na nose mouku, drahoušku Hermiono,“ uculil se a mezi dveřmi se naklonil, aby jí vlepil pusu na tvář.

„Trhni si,“ přejela si rukou po nose a Harry se zazubil ještě o to víc.

Následoval ji do kuchyně, v každé ruce jednu láhev. „Vím, že vždycky prohlašuješ, že máš všechno nachystané,“ odpověděl na její tázavý pohled, „ale s Ginny jsme vyrazili minulý víkend na tu ochutnávku vín… do nějakého francouzského městečka, o kterém jsem v životě neslyšel, a já jsem si tam vybral pár kousků. Nevěděl jsem, co dneska bude, tak jsem popadl červené i bílé.“

„Jak nás znám, nejspíš zvládneme obojí. Teď si ale myslím, že bychom je měli nechat vychladit,“ pohlédla významně na lednici a otevřela dvířka trouby.

Nahlédla dovnitř a píchla do kuřete. Cinkání skla za ní jí potvrdilo, že Harry její naznačení pochopil.

„S Ginny, jo?“ navázala, když zavřela troubu a zapnula hořák pod hrncem, do kterého předtím napustila vodu. „Myslela jsem, že si ‘dáváte pauzu’ nebo něco takového.“

Jestliže mají Harry a Ron umožněno prošmejdit jí šuplíky, pak se sakra může cítit oprávněná ptát se na jejich sexuální život.

Přimělo ho to zrudnout a šoupat nohou jako vzpurné pětileté dítě. Hermiona bojovala s nutkáním přistoupit k němu a rozcuchat mu vlasy. „Ehm…“ vykoktal. „No, víš, přišla si do bytu vyzvednout nějaké věci, slovo dalo slovo a my -“

„Stačí!“ přerušila ho zvednutím ruky. „Znáš pravidla, Harry.“

S uraženým výrazem přešel k lince, jedním bokem se o ni opřel a založil si paže na hrudi. „Důvěřuj mi trochu, Hermiono. Jen jsem se chystal říct, že jsme to podstatné vyřešili.“

„Chceš říct to naléhavé. A nesahej na to!“ Harryho ruka se natahovala, aby zvedla cíp utěrky, kterou byly přikryté těstoviny.

„Co je?“ zaznělo dotčeně.

Obrátila oči v sloup, přistoupila ke dřezu a otočila kohoutkem. „Dala jsem na Ronovu kuchařku a rozhodla se vyzkoušet domácí nudle. Neboj se,“ dodala na jeho vyděšený výraz, „koupila jsem i hotové, kdyby se nepovedly.“ Naplnila dřez a natáhla se po prostředku na mytí nádobí.

„Nevykládej si to špatně, Hermiono,“ řekl s očividnou úlevou, „nepochybuju o tvém kulinářském umění, ale -“

„Ale neprovozuju ho tak často,“ dokončila a zavířila rukou v mydlinkách, aby získala víc pěny. Jakmile byl dřez naplněný k její spokojenosti, zavřela vodu a ponořila do ní několik talířů.

Harryho úsměv vyjadřoval omluvu. „V poslední době ne. A asi se ti vaří voda.“

Ohlédla se na sporák a uviděla z hrnce stoupat páru. „Sakra,“ zaklela. „Myslím, že bych neměla dávat těstoviny vařit, dokud nepřijde Ron. Což už nebude dlouho trvat.“

„Mám tedy tu plotýnku vypnout?“ odlepil se Harry částečně od linky.

Hermiona se kousla do rtu a rychle se rozhodla. „Ne, nech to být. Ale jestli si myslíš, že to zvládneš, můžeš pokračovat v cestě a vytáhnout kuře z trouby. Potřebuje chvilku odpočívat, než ho budu podávat.“

„Odpočívat?“ zeptal se zmateně a začal se natahovat po nejbližší zásuvce.

„Chňapky jsou v té vlevo od trouby, Harry,“ sdělila mu a ponořila ruce do vody na nádobí, aby vydrhla mísu od těsta. „A ano, odpočívat. Když se maso poprvé vytáhne z trouby, všechna šťáva je na povrchu a je důležité -“

„Hej,“ přerušil ji chápavě. „Nepotřebuju vědeckou přednášku.“ Když vysouval rošt, zaskřípalo to. „Kam ho mám dát?“

Jak se s kouřícím pekáčem v rukách otočil, jedna strana se naklonila a trochu omáčky se přelilo přes okraj na podlahu. „Jejda…“ vyjekl.

Hermiona znovu obrátila oči v sloup. „Moje chyba,“ prohlásila. „Neměla jsem to po tobě chtít. A můžeš to jen položit na prkénko.“

„Nespálí se?“ Jestli si to dobře pamatovala, o tomhle se Harry bolestivě poučil asi před osmi lety. Přišel o kauci na svůj starý byt, protože bílou kuchyňskou linku hyzdila široká hnědá skvrna.

„Prkénko je dřevěné, Harry. A prosím, jen to tam polož.“

Když pekáč na příslušné místo v podstatě upustil, zase vystříkla trocha omáčky, ale aspoň už ho neměl v ruce. „Do prdele,“ zaklel a ucukl pravou rukou z dosahu.

„Co je?“

„Moje zápěstí. Jak jsem se odtahoval… ale nic hrozného.“

S povzdechem otočila naplno kohoutkem, aby voda tekla co nejstudenější. „Pojď sem,“ řekla. „Na rovinu, Harry,“ zabručela, uchopila ho za ruku, a jakmile se přiblížil, strčila mu zápěstí pod proud vody, „myslela jsem si, že dokážeš být v kuchyni víc než patnáct minut bez toho, abys -“

Její tirádu přerušilo hlasité zaklepání na dveře.

Ron.

Probodla Harryho pohledem, pustila ho a sáhla po utěrce, aby si před odchodem z kuchyně utřela ruce. „S tím zápěstím nehýbej,“ houkla přes rameno.

„Ano, mami,“ zazněla sarkastická odpověď.

Než se stihla dostat ke vstupním dveřím, Ron začal znovu klepat; hlasitými, rytmickými údery, které ji nepochybně měly vytočit na maximum. „Myslíš, že jsi vtipný, že jo?“ zeptala se, když s trhnutím otevřela dveře.

Ronův úsměv to nijak nenarušilo, jen pozvedl ruce držící zakrytý tác. „Přece bys neublížila muži, který nese koláč, miláčku.“

„S čím?“ založila si ruce v bok a naklonila hlavu na stranu.

„S malinami. A tmavou čokoládou,“ dodal rychle, když výhružně zvedla pěst.

Hermiona si dramaticky povzdechla: „No, asi ti to můžu odpustit. Jen protentokrát.“

Ron se kolem ní protáhl do bytu. „Měl bych -?“

Ale jeho otázku přerušil žalostný výkřik linoucí se z kuchyně. „Hermiono,“ volal Harry. „Ztuhlo mi zápěstí.“

„Co Harrymu provádíš?“ zeptal se Ron s úsměvem a pokývnutím hlavy ve směru, ze kterého přišlo volání. „Kdybych věděl, že plánuješ tenhle druh zábavy, přišel bych dřív.“

Zakoulela očima a pokusila se ho kopnout do holeně.

„Koláč!“ vykřikl Ron. „Nezapomeň na koláč!“

„Polož ho v kuchyni na linku,“ řekla. „Jdu se postarat o raněného.“

„Hermiono!“ Harryho hlas už téměř přecházel v jekot. „Ten hrnec rachotí!“

Zapomněla na tu vařící se vodu. „Sakra,“ zamumlala a přidala do kroku. „Sakra, sakra, sakra…“

Hrnec ještě nebyl prázdný, ale bylo to jen tak tak. Jediným divokým pohybem popadla jednu z chňapek, které Harry odhodil, stáhla inkriminovanou nádobou z rozpálené plotýnky ke dřezu, bez okolků kamaráda odstrčila a šoupla hrnec pod kohoutek. Zasyčelo to a vystříkla na ni vlažná voda.

„Pardon, já…“ Harry se odmlčel a opatrně si otíral zápěstí vlhkým hadrem na nádobí.

„Harry, ty jsi zničil Hermioně kuchyň?“ zeptal se Ron, který pečlivě položil svůj tác na pult a pohrával si s poklopem.

Hermiona odnesla znovu naplněný hrnec na horkou plotýnku sporáku, dala na něj poklici a probodla Rona pohledem. „Nebyla to jeho chyba,“ prohlásila. „Já hloupá jsem odešla od rozpáleného hrnce. Naštěstí v něm byla jen voda.“

„Kuře není zničené, že ne? Jen tady vychládá,“ naklonil se Harry nad prkénko a šťouchl do masa prstem.

Hermiona to automaticky odpálkovala. „Je v pohodě. Nechcete si vy dva otevřít jednu z Harryho lahví a jít ke stolu? Večeře bude hotová během čtvrt hodiny.“

„Lahví?“ otázal se Ron zvědavě. „Čeho?“

„Celkem příjemné Bordeaux Merlot a ne tak skvělé, ale docela dobré Bordeaux Sauvignon. To jsem vzal hlavně proto, že si Ginny myslela, že je vtipné, když ho degustátor pořád označovala za ‘nervózní víno’. Samozřejmě jsem mohl špatně seslat překladatelské kouzlo, ale nemyslím si to,“ dodal při otevírání dveří od ledničky a vytahování lahví. „Tak které, kámo?“

„Asi bílé,“ zněla odpověď. „Červené bude lepší po večeři.“

Téměř v závěsu za Harrym sáhla do lednice i Hermiona a vyndala z ní dvě misky, které si připravila dopředu: větší s nakrájenou zeleninou a menší s dresinkem. „Někde je tu taky vodka. A možná vermut.“ Tequilu si nechávala, až kluci odejdou.

„Je to těžkopádná narážka na martini?“ zeptal se Harry a mávl hůlkou na láhev Savignonu, aby odstranil špunt.

„Vůbec ne,“ řekla, vzala krabičku s koupenými krutony a nasypala je na zeleninu. Po krátkém zamyšlení znovu otevřela ledničku a vylovila kus parmazánu. „Drahé francouzské víno trumfne martini kdykoliv, ale nejvíc tehdy, když ty jsi ten, kdo ho platil.“

„Můžu to nastrouhat,“ nabídl se Ron a už vstával ze židle.

S povzdechem otevřela zásuvku a vylovila struhadlo. „Musím něco dělat, než se začne vařit voda, Rone.“

„Už se z ní kouří,“ ukázal na hrnec.

Ohlédla se a zjistila, že má pravdu. „Do prdele.“

Vermicelli byly víceméně ve stavu, jaký popisoval recept. Přidala do vroucí vody necelou lžičku soli a opatrně do ní nasypala nudle. Při míchání poslala němou modlitbu ke kuchařským bohům.

Než se stihla vrátit k salátu, Ron už stál u misky a spokojeně strouhal sýr. „Hele, já si neuříznu palec,“ řekl vyčítavě. „Nejsem Harry.“

„Hej!“ protestoval dobromyslně jmenovaný, ovšem odklidil se do bezpečné vzdálenosti.

„Jen tam seď a cucej svoje víno jako hodný chlapeček,“ opáčil Ron. „Za pár minut to bude.“

Sledovala těstoviny ostřížím zrakem, a když uběhl doporučený časový limit, radši jeden kousek i ochutnala. Po úspěšném scezení vody si úlevně vydechla a v dobré náladě rozdělila nudle na tři části. „Stydím se přiznat, ale myslela jsem si, že to nebude fungovat,“ prohlásila a nalila na každou porci štědré množství omáčky a završila to plátkem kuřecího masa.

„Měla by sis víc věřit, Hermiono,“ řekl Harry a nalil všem víno do skleniček jako průhlednou záminku pro doplnění té své. „Koneckonců jsi přece nikdy v ničem neselhala.“

Vyplázla na něj jazyk a strčila mu pod nos talíř: „Tumáš a jez.“

Večeře probíhala klidně a při lehké konverzaci. Poté, co Ron dostatečně potrápil Harryho ohledně jeho nedávných hádek s Ginny, začal vykládat nejnovější historky o svých dětech. Robby si před třemi dny dokázal zapálit vlasy, což by nebyl takový problém, kdyby se to ovšem nestalo v domě jeho kamaráda. Mudlovského kamaráda. Byl povolán úklidový oddíl, seslána paměť vymazávací kouzla a Robby dostal od obou rodičů důkladnou přednášku o nevhodných projevech magie.

Hermiona v skrytu duše tušila, že přednáška byla méně účinná než hasicí přístroj, který vyděšená matka nasměrovala na Robbyho obličej ve snaze uhasit plameny, ale než to mohla říct nahlas, hovor se přesunul k nedávné snaze Carrie napodobit rodinnou sovu. Podle Rona si na rukávy svého oblíbeného svetru nalepila papírové peří, přivázala si k noze dopis a seskočila ze střechy. Tu noc strávil sesíláním ochranných kouzel na všechna okna v nejvyšším patře, zatímco jeho žena léčila Carrie zlomené zápěstí a další škrábance a modřiny.

Harry nad koláčem a sklenicí Merlotu (Sauvignon už byl dávno vypitý) prohlásil: „Seš si jistý, že ty tvoje děti nejsou zplozenci pekla, Rone?“

Kamarád pokrčil rameny. „Když to srovnám s tím, co jsme jako děti prováděli já a mí bráchové, jsou ještě docela hodné. A Padma říká, že jako malé byly s Parvati taky pěkné rošťandy. Takže i kdyby ano, vycházejí z toho ještě dobře.“

„Pořád nemůžu uvěřit, že jsi přesvědčil Padmu Patilovou, aby si tě vzala,“ odfrkla si Hermiona a napila se vína. „Vlastně ani netuším, jak jsi ji po tom, co jsi jí provedl ve čtvrťáku, přesvědčil, aby s tebou ještě někdy promluvila.“

„Chtělo to hodně plazení,“ připustil Ron. „A skoro tisíc galeonů za kytky.“

„Nezapomeň na mentální pokrok, kámo,“ zazubil se zlomyslně Harry a honem odrážel ránu, kterou Ron směřoval na jeho hlavu.

Hermiona se smíchem zavrtěla hlavou. „Na to jsem zapomněla.“

Jak mohla zapomenout na šest měsíců, které Ron strávil horečnatým sepisováním poznámek pro rozhovory se svou přítelkyní? „Pořád chce diskutovat o všech těch knihách, co četla, a já nemůžu dál předstírat, že vím, o čem mluví,“ sténal a potácel se pod tíhou knih, které si přitáhl z knihovny.

„Jednoho dne jí to všechno povím,“ nadhodila Hermiona.

Výraz hrůzy na Ronově tváři byl k nezaplacení.

„Co? Je to sladké,“ prohlásila. „Je to jedna z nejromantičtějších věcí, jakou jsem kdy slyšela.“

Ron protočil oči a významně pohlédl na Harryho. „Ženské,“ vzdychl. „Dej mi dvě stě let, a stejně jim nebudu rozumět.“

„Dostaneš se dál, když se nás nebudeš snažit nacpat všechny do jedné kategorie,“ poznamenala suše. „Pročež si beru zbytek koláče.“

„Jen když mi dáš recept na to kuře,“ odpověděl Ron. „Myslím, že by ho jedl i Robby. No, minimálně ho ochutná.“

Hermiona nabídla oběma dolití vína a pak vyprázdnila láhev do své skleničky. „Pergamen s receptem je ve stole.“

Ron opustil prázdný talíř a skleničku, přešel místnost a vytáhl horní zásuvku. „Kde?“ prohraboval se papíry, až to šustilo. „Nevidím ho.“

„Možná jsem ho strčila -“

„Počkej,“ přerušil ji. „Co to tady máme?“

Ron s úsměvem, o kterém si nebyla jistá, jestli se jí líbí, vytáhl ze zásuvky volný list papíru. „Má nejdražší, nemohu než počítat dny, kdy opět spatřím Tvou sladkou tvář. Čtyřicet přešlo nocí… Hermiono!“ zvolal falešně sladkým hlasem. „To je zamilované psaníčko?“

Harry si div neutrhl hlavu, jak se rychle otočil: „Ukaž.“

A Hermiona vyskočila a upalovala ke stolu, co jí nohy stačily. „Rone,“ spustila ostře.

„Počkej, je tu dokonce báseň,“ zaradoval se Ron a ignoroval ji. „Pak zapomeň na mne, neříkej nic /Vždyť nic tu není, čím cenný jsem byl…“

„Trochu smutné,“ poznamenal Harry. „Ale docela slušné. Dej to sem, Rone.“

„To už stačí,“ zavrčela kysele a konečně se dostala tak blízko, aby mu mohla pergamen vytrhnout z ruky.

„Nečerti se, miláčku,“ šklebil se i nadále Ron. „Je to romantické.“

Bojovala s nutkáním vrazit mu loket do břicha.

„Kdo to psal?“ zeptal se Harry. „Jeden z těch týpků z knihovny? No tak, Hermiono, vysyp to.“

Ronův úšklebek se změnil v naprosto poťouchlý úsměv. „Nějaký chlápek jménem Tobias. Zní to jako totální slaďárna. Měli bychom se tam příležitostně zastavit a promluvit mu do duše. Souhlas, Harry?“

Hermiona mu prudce opřela dlaň o hrudník a probodla ho pohledem. „Nic takového neuděláte,“ pronesla tím nejledovějším hlasem. „Ani jeden.“ Obrátila se, aby se ujistila, že její výraz uvidí i Harry. „Tohle je moje věc a ne vaše. Rozuměno?“

„Ale, Hermiono -“

„Rozuměno?“ zopakovala s rukama v bok a s bouřlivým výrazem v očích.

„No dobře,“ naštval se Ron. „Ale to není -“

„Rone,“ přerušila ho, „nebudu o tom diskutovat.“

Po několika vteřinách napjatého ticha si Harry odkašlal a vstal. „Já, ehm... nádobí,“ zamumlal. „Umyju nádobí a Ron může utírat. Je to v pohodě?“ A zkusmo sáhl po Ronově prázdném talíři.

„Skvělý nápad,“ souhlasil okamžitě Ron a cestou kolem stolu posbíral talíře tak rychle, že Hermiona nestihla ani mrknout.

Zatímco nádobí cinkalo a kluci si potichu povídali, Hermiona položila dopis na pracovní stůl, pečlivě uhladila místa, kde ho Ron pomačkal, a s bezhlesným pohybem rtů přejela napsané řádky.

***

PA+PP: Tobias cituje Shakespeareův Sonet č. 72 – použit překlad Jiřího Tomana.