Preklady fanfiction Harryho Pottera

6. kapitola Hermionina pověst

Další ráno se nahrnuli do ministerských aut a uháněli do Londýna na nádraží Kings Cross. Jeden po druhém nenápadně procházeli přepážkou mezi nástupišti devět a deset, aby se dostali na kouzlem skryté nástupiště 9 3/4. Harry, Bill a Hermiona byli poslední, kteří ještě měli přejít přes přepážku, když se nedaleko nich náhle objevila jakoby odnikud vysoká štíhlá postava, rychle mířící přímo k nim.

"Viktore!" zvolala Hermiona překvapeně, pokoušejíc se vypadat, že ji to potěšilo. Postranním pohledem se podívala na Billa a Harryho jako by je prosila, aby ji ochránili.

"Hermi-ou-no, tady jsi! Přišel jsem tě vyprovodit…“

"Ach, jak milé… " vykoktala. "No, právě se chystám projít přepážkou. Mohli bychom jít společně." Viktor Krum vzal její ruku do dlaně a společně se vydali směrem k přepážce, potom zmizeli. Harry s Billem je následovali, Harry namáhavě tlačil svůj vozík se zavazadly a v druhé ruce držel klec s Hedvikou.

Konečně byli na nástupišti všichni, na koleji už stál připraven Bradavický expres, který se třpytil ve slunci, majestátní a krásný. Celé nástupiště bylo zaplněno hemžícími se studenty v hábitech, táhnoucími svá zavazadla, soví klece a kočičí přepravky, a jejich loučícími se rodiči. Fred a George našli svého přítele Lee Jordana a zmizeli v jeho kupé. Harry s Hermionou si vyžádal společné kupé s Ronem a Ginny, všichni k němu táhli svoje zavazadla kromě Hermiony, jejíž kufry nesl Viktor Krum. Pak se zase vrátili zpátky na nástupiště, aby se rozloučili s paní Weasleyovou, s Billem a Charliem. Paní Weasleyová objímala a líbala Freda s Georgem, kteří jí vyklouzli, co nejdřív to bylo možné (je to trapné, když už Vám je sedmnáct), potom Rona (ten se musel ke své malé matce poněkud sklonit, aby dosáhla na jeho tvář) a nakonec Ginny, která se tak moc sklánět nemusela. Hermionu objala a políbila jenom jednou a konečně se obrátila k Harrymu.

"Tak moc jsi podobný svému otci… " začala říkat a Harry v jejích očích zahlédl slzy. "Kéž by tě teď mohli vidět tví rodiče, to že jsi prefektem a to ostatní… " Harry k ní přistoupil, rychle ji objal a políbil, aby jí zabránil pokračovat. Cítil, jak se mu do očí derou slzy. Často myslel na své rodiče, obzvlášť při příležitostech jako byla tahle, ale nechtěl o tom mluvit. Když ho pustila, Bill mu potřásl rukou a Charlie ho poplácal po zádech.

"Opatruj se," řekl mu Bill, najednou vypadal velmi vážně. Harry přikývl.

Charlie se na něj usmál. "Bylo by hezké, kdyby se jeden z bratrů vydal v mých stopách a stal se kapitánem nebelvírského týmu, ale… těžko si můžu stěžovat, když se jím namísto toho stal Harry Potter, že?"

Harry se zasmál. "Budu se snažit ze všech sil."

"Ne, nebudeš. Prostě vyhraješ ten zatracený famfrpálový pohár!"

"Zkrátka žádný nátlak, co?" řekl Bill, přičemž rýpl loktem Harryho do žeber. Harry se na ně usmál a pak se otočil, aby se vrátil zpátky do vlaku. Hermiona byla ještě na nástupišti, zabraná do rozhovoru s Viktorem Krumem. Harry nastoupil do vlaku a postavil se do uličky, díval se z okna na Weasleyovy a mával…

"Pottere!"

Otočil se, přímo k němu uličkou kráčel Draco Malfoy, oblečený v hábitu krásnějším, než byly ty nejhezčí v obchodě Madam Malkinové, které si u ní Harry a dvojčata nakoupili. Musí být šitý na zakázku, pomyslel si. Pak si toho všiml. Na Malfoyově hábitu byl přišpendlen stříbrný odznak prefekta s písmenem P uvnitř. Ten Harryho byl stále ještě v zavazadlech s jeho novým hábitem. Harry si zkřížil paže přes prsa a pohledem se zabodl do Malfoye. Pro jednou s sebou neměl Crabbea a Goyla.

"Co tady děláš? Prefekti mají vpředu vyhrazené čtyři soukromá kupé. Dodržuj pravidla! Děláš ostudu ostatním prefektům!"

"Protože nejsem dost nafoukaný? Je mi dobře tam kde jsem," odpověděl mu klidně Harry.

Ucítil, jak Malfoyův pohled sklouzl na jeho paži, Harry měl pořád ještě oblečené černé tričko bez rukávů a nad levým nadloktím byla omotaná Sandy. "Cos dělal? Zvedal závaží, nebo co?"

"Jen poctivě pracoval."

"Hmm. Fyzická práce. Jako mudla!" Pak ukázal na Sandy. "Co je tohle?"

"Slyšel jsi vůbec někdy o hadech, Malfoyi? Je to symbol Vaší koleje."

"Myslel jsem tím - to je domácí mazlíček?"

"Ne. Sandy je moje kamarádka. Těžko si uděláš domácího mazlíčka z někoho, s kým si můžeš popovídat." Počkal, až mu to dojde.

"Ale jistě," řekl konečně Malfoy. "Hadí jazyk. Hmm. Slyšel jsem, že Ty-víš-kdo má svého vlastního hada. Trochu většího než je tahle zakrslá věc, samozřejmě… " Náhle se zarazil a podíval se oknem na nástupiště. Ron a Ginny vyšli do uličky, zvědaví, co ho udivilo.

"No nazdar," bylo všechno, co Ron řekl. Všichni zírali. Hermiona se otočila, aby mohla znovu nastoupit do vlaku, ale Viktor Krum ji chytil za ruku a přitáhl si ji k sobě. Vzal ji do náručí a sklonil se k ní, zvedl jí tvář a potom zakryl její ústa svými. Nejdřív se zdálo, jakoby se chtěla vyškubnout, ale pak to vypadalo, že se do polibku ponořila, položila mu ruce kolem krku, bylo vidět, jak pod tlakem Viktorových rtů otevřela ústa a on ji hluboce líbal. Harrymu vyschlo v krku a Ronova i Malfoyova pusa byla otevřená dokořán. Jenom Ginny vypadala, že ji to nepřekvapilo.

Potom se vlak začal rozjíždět a Hermiona přerušila polibek, aby mohla naskočit. Viktor Krum zůstal stát, zvedl ruku a mával jí na rozloučenou, jejím odjezdem vypadal velmi zarmoucený. Když Hermiona vklopýtala do uličky, ztuhla - potkaje se s upřenými pohledy asi tuctu studentů, kteří očividně byli svědky jejího dramatického polibku na rozloučenou mezi ní a hvězdou nedávného Světového poháru ve famfrpálu. Otevřela pusu, aniž by vydala jedinou hlásku a zrudla. Nakonec to byl Malfoy, který první promluvil.

"To je jasné zlepšení, Grangerová," řekl unyle a přejel jí okázalým pohledem nahoru a dolů. Ron začal vytahovat svou hůlku, ale Harry usoudil, že rychlejší než kouzlo bude něco jiného. Otočil se k Malfoyovi a přimáčkl ho dolů na podlahu uličky, poklekl mu na prsa a pravou rukou mu tlačil na krk. Malfoy zalapal po dechu.

"Nemůžu dýchat," sípal, zkoušeje dosáhnout na svou hůlku, ale brzy to vzdal a pak se jen bezúspěšně pokoušel odstranit Harryho paži ze svého krku. Ostatní studenti v uličce se přitiskli ke stěně, aby umožnili někomu projít. Byla to Alice Spinnetová, na novém hábitu měla svůj odznak primusky a tvářila se velice přísně.

"Pottere! Malfoyi! Přestaňte!" Harry odtáhl paži z Malfoyova krku a znachověl, šlechetně natáhl ruku, aby mu pomohl vstát. Ten to nejdřív ignoroval, ale poté co se neúspěšně zkoušel postavit, neochotně ji přijal a jakmile byl na nohou okamžitě se pustil. Chytil se za hrdlo. Alice k nim přistoupila blíž, takže mohla mluvit potichu, ale byl to hrůzu nahánějící šepot. "Oba dva jste prefekti!" šeptala divoce. "Měli byste jít ostatním příkladem!" Mluvila děsivě jako profesorka McGonagallová. "Malfoyi!" vyštěkla. "Vrať se do svého kupé!" Ustoupila bokem, takže mohl projít, ohlédl se přes rameno na Harryho, v očích mu doutnala nespokojenost a stále se držel za krk. Alice to uviděla. "Běž!" řekla znovu a Malfoy tentokrát nabral rychlost, hrubě odstrkoval ostatní studenty stranou a už se zpátky neohlédl.

Alice teď vypadala méně přísně, ale jenom trošku. "Harry, copak už mám mé vlastní koleji sebrat body?"

Harry měl alespoň tu slušnost, že předstíral rozpaky. "Ne, Alice."

"Dobře. Přijdete s Hermionou? Vepředu máme soukromá kupé pro prefekty. Pro každou kolej jedno."

Harry se otočil a podíval se na Hermionu, která ještě pořád stála v uličce. "Hm, ne, nemyslím. Raději zůstaneme tady."

"Tak fajn, možná to bude nejlepší. Myslím tím, držet tě dál od Malfoye. Naše první schůze je v neděli večer v osm třicet v místnosti vedle Velké síně. Neopozděte se!" Stála u něj velice blízko, Harry se jí podíval dolů do obličeje. Zdálo se, že se mu něco snaží sdělit očima, vypadaly nějak… prosebně. Pak se otřásla, jakoby se probudila ze sna, otočila se a odkráčela uličkou do přední části vlaku, znovu vypadala jako primuska. Co to bylo? divil se Harry. Zbývající čumilové jí uhýbali z cesty, pak se otočili a znovu zírali na Hermionu. Hermiona ještě víc zrudla a schovala se do jejich kupé. Ron, Ginny a Harry ji následovali.

Ginny a Hermiona seděli na jedné straně, Harry a Ron na druhé. Hermiona vytáhla Křivonožku z jeho přepravky, položila si ho na klín, hladila mu oranžovou srst a vypadala, jakoby se snažila uklidnit.

"Přála bych si, aby to neudělal," řekla tiše.

"Myslíš Viktor nebo Malfoy?" zeptala se chytře Ginny.

"No, oba," odpověděla, pořád hladila Křivonožku a ani nevzhlédla.

"Předpokládám," řekl Harry dívaje se na její zářivě hnědé kudrny a opálené údy, které jí vyčnívaly z přiléhavé halenky a sukně, "…že od Malfoye, to bylo něco jako kompliment."

Hermiona se zašklebila. "Malfoy je poslední člověk od kterého bych nějaký chtěla. A pořád se potřebuju zbavit Viktora, pamatuješ?"

Ginny se úskočně usmála. "Na nástupišti jsi nevypadala tak dychtivě ho opustit… a v dopise jsi psala, jak dobře umí líbat…"

"Drž hubu Ginny!" zasyčela na ni Hermiona, ve tváři celá rudá. Ginny to úplně omráčilo, tvář se jí zkřivila a v očích se jí zatřpytily neprolité slzy.

"No, asi by sis měla sednout dopředu k prefektům! Pak by ses se mnou nemusela obtěžovat!" otočila se k Hermioně zády a sledovala oknem ubíhající krajinu aniž by ji viděla. Hermiona okamžitě vypadala zarmouceně.

"Ginny, omlouvám se, já… " zkoušela to urovnat, vida, že Ginny tomu nevěnuje nejmenší pozornost. V poslední době jim to moc neklape, pomyslel si Harry. Hermiona vzdychla.

"Možná si raději trochu zdřímnu," řekla tiše, se zavřenýma očima se opřela a pokračovala v líném hlazení Křivonožky. Harry se podíval na Rona, který na Hermionu zíral s tak zraněným výrazem v očích, až se při pohledu na něj zachvěl. Možná by jí měl konečně něco říct, přemýšlel. A co cítím já? Nevěděl. Pak se podíval na Ginny a srdce se mu sevřelo. Chudák Ginny, co cítím k ní? Nebyl si jistý.

Zdálo se, že tohle bude velice zmatený pátý rok.

* * * * *

Když konečně dorazili na nádraží v Prasinkách, už se všichni značně uklidnili. Během cesty měli možnost navštívit i ostatní přátele ve vlaku… kamarády z Nebelvíru Nevilla Longbottoma, Deana Thomase, Seamuse Finnegana a bratry Creeveyovy… stejně jako pár dalších studentů z Mrzimoru, které znali z hodin bylinkářství a další členy nebelvírského famfrpálového týmu. Ale protože nebyl v kupé pro prefekty, Harry nešel navštívit Cho Changovou, jak se domluvili den předtím (byla prefektkou Havraspáru za šestý ročník). Cestou si nakoupili spousty cukrovinek a dýňových paštiček, ale pořád si nechali místo pro slavnostní večeři, která na ně čekala ve Velké síni na hradě.

Ron, Hermiona, Ginny a Harry sdíleli jeden povoz bez koní, který je odvezl do školy. Harry popáté vstoupil do bradavického hradu s pocitem, že je opravdu doma. Mám za sebou víc než polovinu školy, napadlo ho. Po tomto roce už budou jenom dva další a pak… a pak co? říkal si. Stát se bystrozorem? Hrát famfrpál profesionálně? Tedy, pokud se mu podaří školu dokončit, teď když se Voldemort vrátil zpátky… Zkoušel na to nemyslet. Všechno má svůj čas. Tento rok mě čeká N.K.Ú. To je to, na co bych měl myslet.

Vešli do Velké síně a usadili se ke stolu vyhrazenému jejich koleji. Harry se cítil docela důležitě v novém hábitu se svým stříbrným prefektským odznakem. Stejně jako Hermiona se ve vlaku převlékl. Ginny a Ron na sobě měli oblečené obnošené hábity, ten Ronův byl na manžetě roztřepený.

Hagrid přivedl prvňáčky, přičemž cestou diskrétně zamával Harrymu, Ronovi a Hermioně (no, moc diskrétně ne, Hagrid byl obrovský). Poté co všichni studenti až na prvňáčky seděli, začalo rozřazování. Moudrý klobouk už zase zpíval novou píseň, která se kdysi Harrymu vtiskla do paměti, ale pak si uvědomil, že každý rok zpívá něco jiného… a po každé skvěle. Postupně, trochu v úzkých, jakmile zaznělo jejich jméno, předstupovali chlapci a dívky kolem jedenácti let, na hlavu jim byl dán klobouk a pak byli posláni do Nebelvíru, Havraspáru, Mrzimoru nebo Zmijozelu. Připadalo mu, že od jeho vlastního zařazování uběhla už spousta času.

Crabbe evidentně měl malou sestru… pokud by se ovšem dala popsat jako malá, Wilhelmina Crabbeová, byla ta největší jedenáctiletá dívka jakou kdy Harry viděl. Byla zařazena do Zmijozelu, což nikoho nepřekvapilo. Docela malý hubený chlapec s kudrnatými blonďatými vlasy měl neobvyklé jméno Kratiknot - Harry byl zvědavý, jestli není příbuzný s učitelem kouzelných formulí. Kratiknot byl za jásotu celého stolu, kterým provázeli každého jejich nováčka poslán do Nebelvíru.

Na konci, měli v Nebelvíru osm nováčků, čtyři dívky a čtyři chlapce. K Wilovi Kratiknotovi přibyli Andy Donegal a jeho sestra-dvojče Amy (kteří se narodili v mudlovské rodině), mladší sestra Deana Thomase Jamaika; Barry Bagshot, Peggy Patriková a Jules Quinn, ze starých kouzelnických rodin a Gillian Lockleyová, která stejně jako dvojčata pocházela z mudlovské rodiny. Nově zařazení studenti se posadili ke stolům patřícím jejich koleji a vzhlíželi k hlavnímu stolu, kde nyní povstal Brumbál.

"Vítejte v novém roce v Bradavicích! Doufám, že všichni studenti třetího ročníku mají podepsané povolovací formuláře - nebo žádné návštěvy Prasinek! Dále, nevím, co Vám sdělili Vaši rodiče, ale… " v Harrym hrklo a pokoušel se udržet dýchání v klidu. "Bradavice jsou jedním z nejbezpečnějších míst, kde byste mohli být. Jste zde proto, aby se z Vás staly ty nejlepší čarodějky a kouzelníci. Nemáme ve zvyku přicházet o studenty, ale musím přiznat, že jsme minulý rok jednoho studenta ztratili… Soutěžil o Pohár tří kouzelníků, ale jeho smrt přímo nesouvisela s plněním soutěžních úkolů… byl zabit Lordem Voldemortem."

Studenti prvního ročníku, kteří pocházeli z kouzelnických rodin, hlasitě zalapali po vzduchu, mudlovští prvňáčci vypadali zvědavě. "Jak jsem řekl, Bradavice jsou jedním z nejbezpečnějších míst na Zemi. Žádáme Vás, abyste byli obzvláště opatrní, především během návštěv Prasinek. Ve světle současných událostí si vyhrazuji právo tyto návštěvy zrušit bez jakéhokoliv upozornění nebo vysvětlení. Pokud k tomu dojde, prosím vezměte na vědomí, že to je pro bezpečnost každého z Vás a nezkoušejte to nijak obejít," řekl, přičemž se díval na Freda a George, kteří sledovali špičky svých bot. "Rovněž Zakázaný les je stále zakázaný, proto se tak jmenuje. Nezapomeňte na to!"

"Takže! Teď si zazpíváme školní hymnu a pak jídlo!" skončil. Všichni se postavili a nachystali se ke zpěvu. Harry ji praktikoval na hudbu "Londonderry Air" svým novým tenorem, přičemž vypustil slova "Já půjdu tou horní cestou a ty zase tou spodní…" Ron svým chvějícím se barytonem zpíval na melodii národní hymny, Hermiona zpívala "Svíci ve větru" se vším všudy a George s Fredem si nahlas unisono prozpěvovali na melodii "Tančící Matildy," takže jejich interpretace vynikala ve směsici všech možných i nemožných písní, naštěstí jim tam slova docela překvapivě pasovala.

Když dozpívalo i posledních pár zpěváčků (vždy to byli ti, co si zvolili pomalou baladu) na stolech se objevilo jídlo a všichni se do něj s gustem pustili navzdory cukrovinkám, které spousta z nich snědla ve vlaku. Mladý Will Kratiknot byl usazen napříč naproti Harrymu a Ronovi mezi Hermionu a Ginny. "Ty jsi Harry Potter?" zeptal se, naplněn posvátnou bázní, zíraje na jizvu na Harryho čele. "Jsi prefekt?"

Harry se na něj laskavě zadíval. "Ano a ano. Jsi příbuzný profesora Kratiknota?"

"Je to můj strýc. Vlastně prastrýc. Je velký bratr mého dědečka. Moc ho nevídám, protože většinu roku tady učí." Představa maličkého profesora Kratiknota, kterému říkají “velký” přinutila Harryho vyprsknout. Pokusil se ovládnout.

"Vsadím se, že jsi v kouzlení skvělý."

"Ach, to pochybuju. Není to můj píseček. Mnohem víc mě zajímá Přeměňování - možná se jednoho dne stanu Zvěromágem."

Harry a Ron se podívali jeden na druhého, pokoušejíc se nesmát, jedenáctiletý používá slova jako "píseček." Mladý Will Kratiknot sliboval být zajímavým prvňáčkem.

Po zákusku se zvedli k odchodu. Harry chtěl mluvit s Ronem ohledně zítřejšího famfrpálového tréninku - to byla sobota. Vyučovat se začne až v pondělí, měli volný víkend zrovna před zahájením. Ale to padlo, teď byl prefektem a měl jiné povinnosti.

"Harry, Hermiono," řekla Alice, která k nim přišla. " Zaveďte prosím prvňáčky do Nebelvírské věže a ujistěte se, že se zabydleli ve svých ložnicích. Zodpovězte jim všechny otázky. McGonagallová mě chce vidět." Otočila se a odkráčela k hlavnímu stolu, kde profesorka McGonagallová ještě stále seděla, mluvila s profesorkou Vectorovou, Hagridem a Brumbálem. Pak si Harry všiml, že na oslavě chyběl Snape.

Neměl čas nad tím přemýšlet, hnal houf prvňáčků nahoru po schodech. Když se dostali k podobizně Buclaté dámy v růžové toaletě, která zakrývala vchod do Nebelvírské věže, Harry náhle zjistil, že nezná heslo. Bezmocně se otočil k Hermioně. Ta si jen povzdychla a řekla Buclaté dámě.

"Cimbuří."

Portrét se odsunul a všichni se vecpali do společenské místnosti. Vypadala stejně útulně a pohostinně jak si ji Harry pamatoval, s pohodlnými křesly rozmístěnými kolem planoucího krbu. Poprvé si všiml vztyčeného nebelvírského lva na jednom z hlavních oblouků, které utvářely ohniště.

Hermiona vzala dívky nahoru po spirálovém schodišti vedoucím k dívčím ložnicím a Harry zase ukázal ložnici chlapcům. Jakmile dorazili k místnosti, uprázdněné studenty sedmého ročníku, kteří už dokončili školu, všichni náhle horečně obsazovali postele s nebesy. Harry musel přerušit boj mezi Andy Donegalem a Barrym Bagshotem, protože oba chtěli postel co byla nejdál ode dveří. Místo toho ji přidělil Willu Kratiknotovi, i když si nebyl jistý, jestli se zachoval zcela správně, ale nepřišel na jiný způsob, jak by to vyřešil. Pak se vyskytla panika kvůli kočce Julese Quinna, protože Andy měl alergii a Jules trval na tom, že kočka bude spát s ním. Možná nejsem stvořený na to být prefektem, přemítal Harry. Rozhodně nepředpokládal, že to bude zahrnovat i hlídání dětí. Nemohl si vzpomenout, jestli se v prvním ročníku choval stejně nedospěle. Řekl Andymu, aby si ráno zašel na ošetřovnu pro kouzelný lék a tím se vyhnul alergické reakci na kočku.

Když to vypadalo, že už se konečně všichni usadili, Harry je opustil, dotýkaje se hůlkou každé svíčky, zhasínaje jednu po druhé a ve světle poslední pozoroval vyčerpané chlapce, ležící zavrtané v jejich postelích. Potom Harry uslyšel Willa potichu říct, "Harry? Mohl bys… jednu nechat svítit?" Harry přikývl a tiše zavřel dveře.

Když se vrátil zpátky do společenské místnosti, Hermiona, Ron a Ginny seděli ve třech ze čtyř křesel umístěných blízko ohně a drželi mu místo.

"Co ti trvalo tak dlouho? Prvňačky byly hodné jako zlatíčka."

"No, já jsem měl prvňáky, což je něco jiného. Nejdřív bitka o postele, pak to pokračovalo Quinnovou kočkou… nehledě na to, že se celý den cítím nějak mimo… nemůžu pohnout ani prstem."

Minutu všichni tiše seděli a vyčerpaně hleděli do ohně. "Já vím," řekla náhle Hermiona.

Harry zavřel oči. "Co víš?" zeptal se jí líně, přičemž uvažoval, jestli se nechystá navrhnout pravidelné studijní schůzky na NKÚ.

"Proč se cítíš mimo. Dneska jsi nešel běhat."

Harry otevřel oči a na chvíli se zamyslel. "Myslím, že máš pravdu. Teď už je trochu pozdě, samozřejmě, ale zítra ráno před snídaní bych to mohl zkusit."

"V pořádku. Sejdeme se v sedm tady ve společenské místnosti a uděláme pár protahovacích cviků."

"Ach…" začal Harry, překvapený, že v tom chce pokračovat, ale vzpomněl si jak vypadá v běžeckém úboru a neprotestoval. "Předpokládám," řekl, "že bychom mohli využít písčitou cestu okolo famfrpálového hřiště. Asi to bude jednodušší než po chodníku zpátky domů."

Ron udělal obličej. "Sedm ráno! V sobotu! Vy jste šílení!"

"Buď rád, že v tuhle hodinu netrvám na famfrpálových trénincích! Ty nebudou dřív než po snídani. Ty a Ginny oba přijdete, ano?" Hleděl na ně s nadějí. Přikývli. "Dobře, protože Fred a George jsou volní… mluvil jsem s nimi ve vlaku… a oni říkali, že přivedou Alici, Katie a Angelinu. Sejdeme se dole na hřišti." Náhle přestal mluvit a pořádně zívl. "Ach! Tyhle první dny jsou vyčerpávající. Myslím, že potřebuji postel. Dobrou noc."

"Já taky," řekl Ron. "'Dobrou, Ginny, Hermiono."

Dívky řekly dobrou noc a potom zamířily k vlastnímu schodišti. Harry a Ron se dovlekli do své ložnice ve vrcholku věže, jejíž dveře byly nyní označeny cedulkou “pátý ročník” Neville už spal, Seamus s Deanem seděli na Deanově posteli a prohlíželi si fotografie z Seamusovy dovolené v Austrálii. Ron je chvíli pozoroval, pak se převlékl do pyžama a zavrtal se pod peřinu. "Seamus byl v Australii," řekl tiše, ale v jeho hlase se ozvalo ostří.

Harry si oblékl pyžamové kalhoty, ale od pasu nahoru měl pouze svůj baziliščí amulet a Sandy omotanou kolem levé paže. Pohlédl na Rona, a zatímco se chystal do své vlastní postele s nebesy, zamumlal, "Promiň." Ron pokrčil rameny, pokoušel se předstírat, že mu to nevadí… ale očividně vadilo. Spustil závěs. Harry ho napodobil a lehl si s rukama za hlavou. Cítil se vinný, protože Ron byl uvězněný celé léto doma jenom proto, že je jeho přítel. A Hermiona byla téměř unesena. Kdy to skončí? To by Harry rád věděl. Ale znal odpověď: až bude Voldemort mrtvý nebo… až budu mrtvý já.

* * * * *

Další ráno se Harry a Hermiona vpotáceli do vstupní haly v osm hodin, mající za sebou čtyřicet minut běhu a deset minut protahovacích cviků před a po běhání. Harry před tím odložil Sandy pod růžový keř v zahradě, pak ji znovu vyzvedl a nechal ji, aby se mu opět omotala kolem paže. Přesunuli se do chodby v třetím poschodí a Hermiona na něj vyčerpaně mávla, zastavila se před portrétem dívky v dlouhé sukni, která měla ovčáckou hůl a kolem stádo ovcí.

"Citrónová vůně," řekla pasačce, hlídající vchod do prefektské koupelny pro dívky.

Harry se plahočil další dvě poschodí až do pátého patra, kde se zastavil před sochou Borise Bezradného (byl bezradný během odboje skřítků v roce 1510, jak ho Hermiona informovala) a odpočítal čtvrté dveře vlevo od Borise. Přede dveřmi řekl: "Lesní vůně," a ty se otevřely.

Jak si vzpomínal, koupelna byla honosná jako římské lázně, celá obložená mramorem. Bohužel, nebyla prázdná, jak si pamatoval, ve vaně velikosti plaveckého bazénu se válel Draco Malfoy, plaval v šedozelených bublinkách, světlé vlasy vlhce připlácnuté k hlavě.

"Malfoyi! Co tady děláš?"

"Co tady JÁ dělám? Nezapomeň, že jsem taky prefekt. Proč vypadáš tak zdecimovaně a upoceně? To je tak těžké sem dojít? Ztratil jsi po čtyřech letech cestu? Ty jsi byl prvňákům skutečnou oporou, co? Třeba ti dají plánek."

"Pro tvou informaci, byl jsem venku běhat. S Hermionou," dodal aniž věděl proč.

Malfoy se chlípně usmál. "Grangerová? Copak, zkoušíš ji přebrat Viktoru Krumovi? To bylo včera představení." Podíval se na Harryho, který stále ztěžka oddechoval po běhu, Harry cítil nával adrenalinu ze cvičení a měl pocit, že by dnes klidně mohl z Malfoye vymáčknout duši holýma rukama, pokud by chtěl. "Co se děje, dnes mi nehrozí ublížení na zdraví? Příliš unavený pobíháním kolem jako mudla?"

"Chtít sprchu je asi příliš," vzdychl Harry a namířil si to k mramorové přepážce, která oddělovala sprchy od bazénu. "A už mě stejně nudíš. Nemůžeš vymyslet horší urážku než pobíhat kolem jako mudla?'"

"Je brzo. Právě jsem vstal. Nech mě nejdřív nasnídat," zasmál se. Harry položil Sandy opatrně do rohu, pak se vysvlékl a vešel do sprchy. Horká vodní tříšť byla jako požehnání a on do ní vděčně ponořil tvář, jakoby v modlitbě. Rád by věděl jak by Malfoy reagoval, kdyby viděl Hermionu v bikinách, myslí mu proběhla vzpomínka na to, jak v nich vypadá a brzy cítil, že místo horké sprchy by si spíš měl dát studenou.

Když byl hotový, osušil se, vzal si Sandy zpátky na ruku a s ručníkem kolem pasu šel k velkému šatníku vedle vany. Znovu na sobě cítil Malfoyův pohled a byl zvědavý, jestli bude mít další komentáře týkající se manuální práce. Přinejmenším nejsem bledý, vyzáblý mizera, pomyslel si. V šatníku byly zelené, modré, žluté a červené hábity. Vybral si nadýchaný červený hábit, který měl na srdci vyšitého nebelvírského lva a nazul si černé koupelnové přezůvky, jež objevil na dně šatníku. Cítil se jako znovuzrozený, celý vlhký a zrůžovělý, vlasy se mu vzadu na krku kroutily. Ostříhat - pomyslel si znovu, musím se nechat ostříhat. Přinesl si oblečení ke dveřím koupelny, Malfoy stále ještě nevylezl ven z vany.

"Opatrně, Malfoyi," řekl před odchodem, "S takovou se ti kůže pěkně scvrkne. Ne, že by někdo poznal rozdíl." Malfoy udělal obličej, pohnul se, aby vytáhl svou hůlku, kterou měl položenou na kraji vany, ale Harry se zasmál a vyběhl ze dveří. S úsměvem kráčel zpátky do Nebelvírské věže a vrtěl hlavou. Přinejmenším, když je Malfoy prefektem, znamená to, že s Crabbem a Goylem bude trávit méně času. Samotný byl opravdu docela poddajný, přemýšlel Harry.

Sdělil Buclaté dámě heslo a vlezl do společenské místnosti. Byla tu jen Parvati s Levandulí a protože byla sobota, raději než černé bradavické hábity si oblékly džíny a krátká trička. Vzhlédly a upřeně na něj zíraly. Parvati vypadala důkladně překvapená.

"Harry," řekla. "Vypadáš, jako bys měl skvělé léto." Příští vteřinu si uvědomil, že se dívá dolů na jeho nohy (hábit mu dosahoval jen ke kolenům), které si zpevnil během, a nyní byly docela svalnaté. Pak si všiml, že Levandule upřeně hledí na jeho hruď, kde se mu hábit rozevíral.  

Zkoušel se tvářit lhostejně. " Hádám, že ano. Přál bych si, abych měl čas se nechat ostříhat. Cítím, že potřebuju změnit vzhled… "

"Ach!" ozvala se náhle Levandule. "Parvati to zvládne. Je fakt dobrá! Dělá vlasy svému tátovi."

Parvati se na něj dívala stejným způsobem, jako když ji vyzvedl minulé vánoce na vánoční ples… dřív než jí během tance stoupl na nohu a poté ji ignoroval, protože zbytek plesu strávil pozorováním Cho Changové s Cedricem Diggorym.

"Ano," řekla teď pomalu, dívaje se na něj úkosem, jak si ho zkoušela představit s novým účesem. "A je dobře, že už máš vlhké vlasy. Posaď se sem," nařídila a přisunula mu dřevěnou židli od stolu, na kterém psali domácí úkoly. Poslušně se posadil, svíraje přitom propocený běžecký úbor. Zkusil jí vysvětlit, jak by si to přestavoval a ona přikývla a řekla: "Přesně tak jsem si to představovala. Vždycky jsem si myslela, že by na tebe mohl být daleko lepší pohled… " Harry byl překvapený, kolik dívek v Bradavicích trávilo čas přemýšlením jak ho změnit.

"Incisio!" zamumlala a zvedla svou hůlku, ze které na konci vyrašily nůžky. Jak pracovala, Harry se díval na své vlasy padající na zem všude kolem něj, přičemž si připomněl své dětství, když se ho Dursleyovi pokoušeli ostříhat - vlasy mu jakoby kouzlem zase narostly a on vypadal úplně stejně jako předtím (to ještě netušil, že je čaroděj). Překvapilo ho to stejně jako Dursleyovi a pěkně ho za to potrestali, protože si mysleli, že to udělal naschvál.

Když byla Parvati hotová, znovu mávla hůlkou "Finite Incantatem!" Nůžky zmizely. "Imago!" řekla a z konce hůlky vyrašilo zrcadlo. Otočila ho k Harrymu, takže se mohl prohlédnout. Bylo to přesně podle jeho představ. Krátké po stranách, ale to bylo fajn, protože neměl velké uši - měl je opravdu podivně malé, s boltci přiléhajícími k hlavě, místo toho, aby mu kývavě visely dolů. Nahoře taky kratší, vyčesané do vrchu, takže měl holé čelo a jizvu už nic nezakrývalo. Byla teď dobře viditelná, stejně jako jeho živé zelené oči. Znovu si nasadil brýle, prohrábl si dlaní vlasy, aby se mu ještě víc postavily.

"Díky, Parvati! Vypadá to přesně tak jak jsem chtěl!" Postavil se a usmál se na ni, zmatený její reakcí, když zrudla. Obyčejně se chichotala… ale teď ne. Najednou cítil, že jí potřebuje něco říct… něco, co jí měl říct už dávno. "Poslyš, Parvati, musím se ti omluvit za své chování na Vánočním plese. Byl jsem pěkný pitomec a ty sis to nezasloužila." Tu noc vypadala opravdu krásně, vzpomínal. Usmála se a podívala se na něj svýma velkýma tmavýma očima, které jí zářily v smetanovém obličeji.

"To je v pořádku, Harry. Šla jsem na Vánoční ples s Harrym Potterem, jedním z bradavických šampionů a vítězem Poháru tří kouzelníků. To je něco, co budu vyprávět ještě svým vnoučatům…"

Sklopil pohled na zem, v rozpacích nad její odpovědí, pak si všiml svých vlasů všude kolem.

"Ach, takový nepořádek! Je tu někde smeták?" "Ty jsi někdy tak legrační, Harry. To bude tím, že každé léto trávíš u mudlů, takže… Nonhirsutum!" a jakmile zamávala hůlkou, všechny ostříhané vlasy zmizely. Z podlahy, křesla i z Harryho ramen a běžeckého oblečení, které pořád držel. Znovu se na ni usmál, překvapený, proč si předtím nevšiml, jak nesmírně velké má oči a potom vylezl po schodech nahoru do své ložnice. Vzpomněl si, že ho Cho Changová pozvala na schůzku a Alice den předtím u něj stála tak blízko….říkal si, jestli se dívky z Bradavic nedohodly, že je teď lovecká sezóna na Harryho Pottera. Rozhodně to tak vypadalo.

* * * * *

Harry si oblékl černé tričko bez rukávů a černé džíny, nasadil si baziliščí amulet, Sandy a sešel dolů na snídani, přičemž si s sebou nesl famfrpálový dres a Kulový Blesk. Všichni ostatní už odešli, a když znovu vstoupil do společenské místnosti, dokonce i Parvati s Levandulí byly pryč. Takřka doskákal dolů do Velké síně, po ranním běhu se zase cítil v pohodě.

Jenže když tam vstoupil, cítil se všelijak jenom ne normálně. Zatímco kráčel kolem nebelvírského stolu, spíš cítil, než slyšel (vibrace se zdály přicházet skrz podlahu - vypadalo to, že se šepot skládal z velké části z vysoko posazených hlasů… ženských hlasů) jak říkají: "Koukni se na Harryho Pottera… co to Harry Potter udělal… nevypadá tak… ach můj bože, podívej se na Harryho Pottera… " svraštil čelo, posadil se mezi Rona a Hermionu a zjistil, že se dívá do Ginniny užaslé tváře. George, který seděl vedle ní, se rozesmál a strčil jí kus koláče do otevřené pusy, takže začala prskat a vyplivla ho zpátky na talíř.

"Georgi!"

Jen se smál. "Promiň, Ginny. Ale měla bys vidět jak se tváříš! A tvoje pusa byla otevřená, takže…"

"Nechápu to," řekl Harry, dívaje se po místnosti na dívky natahující krky, dokonce i u zmijozelského stolu. "Copak nikdo neslyšel o lidech, co se dali ostříhat?"

"Ach," řekl George potměšile. "Ty sis ostříhal vlasy Harry?" 

Harry po Georgeovi hodil vdolek, ten se jen smál a poškleboval. "Vlastně to byla Parvati. Myslím, že odvedla docela dobrou práci."

Ginny němě přikývla a naslepo sáhla po toastu. Harry si všiml, že její velké hnědé oči vypadají poněkud nezaostřeně. Vedle něj řekla Hermiona, "Odvedla fantastickou práci… " zírala na něj a zasněně natáhla ruku, aby se dotkla jeho vlasů.

"Hermiono!" zaječel popuzeně Ron. Vyskočila, jakoby se probudila.

George se smál do chvíle, než Angelina, sedící vedle něj, souhlasila s Hermionou, říkaje důrazně, "To je slabý výraz."

"Hej!" zareagoval George a rozesmál tím teď Angelinu.

Harry cítil, jak rudne. "Lidi, to to bylo předtím tak špatné?" pohlédl na Hermionu, která se odvrátila - celá rudá, potom na Ginny dívající se upřeně do svého talíře.

"No, teď není těžké vidět tvou jizvu," řekl Ron rozhodným hlasem.

"A s tímto tričkem není těžké vidět tvoje svaly… " přidala se k němu snaživě Angelina. George se otočil a zlobně se na ni podíval, pak na Harryho, ale ona se usmála a sklonila se, aby mu dala pusu na tvář. "Ach, to bylo tak snadné, Georgi. A ty jsi tak roztomilý, když žárlíš…"

Snídaně se pro Harryho stala nějak nepohodlnou, protože musel pořád přemýšlet …. bylo to předtím tak špatné? zajímalo ho. Dřív než utekla, zamumlala Hermiona něco o knihovně, přičemž se ještě na něj ohlédla přes rameno. Ginny se po zbytek jídla vyhýbala kontaktu s jeho očima a Harry se vyhýbal pohledu ke stolům ostatních kolejí, včetně chvíle, kdy opouštěl síň, předstíraje, že je naprosto fascinovaný svými teniskami.

Po snídani se nebelvírský famfrpálový tým shromáždil v převlékárně vedle hřiště a oficiálně zvolil Harryho novým kapitánem, načež Harry představil Rona jako nového brankáře, rezervního útočníka a také odrážeče (" Co si myslíš, že se nám stane?" chtěli vědět Fred s Georgem), a Ginny jako náhradního chytače. "A já budu v případě potřeby náhradní brankář," řekl jim Harry. Chtěl zapomenout na snídani a tvářil se tak úředně jak to jenom šlo. Angelina se k němu zase chovala normálně (domníval se, že většina jejích komentářů u snídaně měla popíchnout George), ale Katie Bellová a Alice Spinnetová vypadaly trochu zneklidněně. "V pořádku, všichni potřebujeme trénovat… a někteří z nás potřebují trénovat víc než jednu pozici. Vzhledem k tomu, že je nás osm, rozdělíme se do dvou družstev. Útočníci se budou muset střídat na jiných pozicích, protože v každém družstvu potřebujeme jenom jednoho. Ty budeš nejdřív jeden z chytačů, Katie, zatímco já budu brankář, Alice bude tvůj útočník a Fred bude odrážeč. Rone, ty a Ginny budete brankář a chytač v druhém týmu s Angelinou a Georgem. Tak jdeme na to!"

Jakmile začali hrát a soustředit se na to, aby nespadli z košťat nebo aby je nezasáhl Potlouk, všichni vypadali zase normálně. Ginny chytila zlatonku před Katie, pak před Angelinou a Alicí. Alice, Katie a Angelina byly docela překvapené, ale přikládaly to faktu, že Ginny nesoutěží proti Harrymu. Potom Harry nařídil, aby se útočníci vyměnili a teď se Ron mohl procvičovat v útočení, zatímco Harry hrál chytače. Přesto Ginny chytila zlatonku pokaždé jako první.

Po dalších tréninkových hrách s Ronem jako odrážečem a Fredem a Georgem jako brankářem a chytačem (Harry vážně uvažoval nad tím, jestli by George neměl nosit brýle, Zlatonka se vznášela tak stopu od něj, kde ji uchvátila Ginny a pak ji shrábla), Harry ukončil trénink. Jak všichni opouštěli pole, Alice a Katie se dívaly na Ginny, jakoby byla nějaký vetřelec. Angelina jí položila paži kolem ramen a řekla jí: "Nestarej se o ně. George mi prozradil, jak jsi dobrá - teď aspoň vím, že nepřeháněl! V podstatě si myslím, že záměrně zahodil šanci." Ginny se na ni vděčně usmála, potom sledovala jak se Angelina a George vzali za ruce a opustili zbytek skupiny, šli dolů směrem ke skleníkům, jeden na druhého se usmívali a mohutně houpali spojenýma rukama.

"Kam jdou?" zeptal se Harry Ginny, zatímco pokračovali k hradu. Ron vypadal, jakoby ho to taky zajímalo. Fred byl vpředu s Alicí a Katie, zkoušeje je rozesmát špatnými vtipy.

"Kam myslíš?" řekla Ginny zamračeně.

Harry a Ron vydali simultální "Ooochhhhh," jak jim to došlo a ona zavrtěla hlavou.

"No sláva," zamumlala, zvýšila rychlost a opustila je.

Harry se podíval na Rona. Kdy Ginny začala být tak výmluvná? Zajímalo ho. Ron se na něj nepodíval. Zněla skoro vyčerpaně, napadlo Harryho. Vzpomněl si, jak se chichotala, když přistihla Percyho líbajícího svou přítelkyni Penelopu, zatímco byl Harry v druhém ročníku a Ginny v prvním, ale tenkrát jí bylo teprve jedenáct. Tři roky jsou docela rozdíl, uvažoval Harry a pozoroval, jak odchází od něj a Rona směrem k hradu. Nebetyčný rozdíl.

* * * * *

Po obědě se Harry, Ron a Hermiona vydali do Hagridovi boudy, aby zjistili, jak se má. "Možná se nám z něj podaří vytáhnout, co dělal na Ukrajině," řekl Harry po cestě.

"Jak víš, kde byl?" chtěla vědět Hermiona. "Myslela jsem, že to je tajemství."

"Řekl mi to… svým způsobem," odpověděl Harry.

"Jenom doufám, že se obři nepřidají na stranu Ty-víš-koho," ozval se Ron.

"V každém případě si myslím, že Hagrid byl perfektní vyslanec… nebral s sebou taky Madam Maxime? Chci říct, ona je ředitelkou velice vážené školy čar a kouzel. Dostala lekci," oznámila Hermione autoritativně.

Harry se naštval. "Doufám, že máš pravdu."

Hagrid vypadal potěšeně, když zaklepali na jeho dveře, ale během čaje pokaždé změnil téma, když se ho ptali na obry nebo co budou studovat v Péči o kouzelné tvory. Odcházeli s pocitem, že jejich návštěva vyšla naprázdno, ale když se vrátili do hradu, Hermiona oběma připomněla, že nešli Hagrida navštívit, aby z něj tahali informace ale proto, že je to jejich přítel.

"A stejně," pokračovala, " nic nemůže být horší než třaskaví skvořejši. Správně?"

 "Správně," odpověděli Harry s Ronem slabě, přičemž si vzpomněli na malého draka. Jenom doufali, že má pravdu.

* * * * *

"Takže…" řekl Roger Davies s falešným nadšením, stojíc za stolem, kde on a Alice předsedali schůzi prefektů, "…rozuměli jste všichni těmto bodům?" Všichni prefekti souhlasně zasténali, umírali touhou, aby už schůze skončila. I Hermiona jevila známky ochablosti po dvouhodinové schůzce. Dvě hodiny? pomyslel si Harry. Diskutujeme o postupech při změně hesla do oblastí s omezeným vstupem a jak odebrat body kolejím při jasných přestupcích už dvě hodiny? Ve skutečnosti diskutovali o více věcech než jenom o tom, ale to už se Harrymu zatemnilo. Osobně měl pocit, že Roger hladověl po moci a zejména miloval její uplatňování nad ostatními prefekty, teď je mohl blbě nudit tak dlouho, jak se mu zlíbí. Dokonce i Alice a jeho vlastní bratr Evan, vypadali jako by ho nejraději začarovali.

"Dobře," řekla rychle Alice. "Máte nějaké další návrhy, co nepočkají na další schůzi?"

"Odloženo!" zazněla rychlá odpověď Ernieho MacMillana, z Mrzimoru.

"Podpora?"

"Podpora!" reagoval zmijozelský prefekt šestého ročníku.

"Všichni souhlasí?"

"Ano!" odpovědělo dvacet dva vyčerpaných hlasů.

"Kdo je proti?"

"Ale já… " začal Roger. Alice ho přerušila.

"Všichni souhlasí. Schůze se odročuje."

"Podpora!" zazněl neočekávaně hlas Draca Malfoye.

"Všichni souhlasí?"

"Ano!"

"V pořádku. Schůze je odročena." Snažila se vypáčit Rogerovi z ruky kladívko tím, že tloukla do stolu a zkoušela mu odtáhnout ruku. Roger vypadal hluboce uražen. Alice převzala od Hermiony poznámky, která se dobrovolně přihlásila, že bude zapisovat. Alice jí k tomu účelu nabídla rychlobrk, ale Harry namítal, že nejsou zrovna spolehlivé a mají tendenci přikrášlovat (vzpomněl si na obzvlášť nešťastné interview s Ritou Holoubkovou), takže Hermiona zvolila starý způsob.

Jakmile byli prefekti připraveni k odchodu, Harry si všiml upřeného pohledu Mandy Brocklehurstové a poznal, že hraje jako útočník Havraspárského famfrpálového týmu. Měla vlnité kaštanové vlasy, na malém nose pár pih a velké tmavě modré oči, které ho důkladně studovaly. Podíval se jinam, přímo do očí Alice Spinnetové. Byl si vědom i pohledů Hermiony a Cho Changové. Skvěle, pomyslel si, tohle už začíná být strašidelné. Většinu minulého dne (po návratu od Hagrida) a celé nedělní dopoledne, s výjimkou jídla, strávil zalezlý v ložnici. Někdy, jakmile zatáhl závěs své postele s nebesy se dal do čtení knížky N.K.Ú. za pomocí světla z hůlky. Fajn, pomyslel si, pokud mám takhle trávit svůj čas, abych se vyhnul těm divným pohledům, možná mi to umožní dostat lepší ohodnocení N.K.Ú.

"Harry,“ řekla Alice. "Mohl bys tu po schůzi na chvíli zůstat?"

Přikývl, svému hlasu nedůvěřoval. Jediné, co ze sebe dostal, bylo: " Mohli byste prosím na mě přestat všichni zírat?"

Hermiona nenuceně prohlásila, "Sejdeme se ve vstupní hale," a odešla. Cho Changová a Mandy Brocklehurstová taky odešly, poněkud pomaleji. Alice se posadila do křesla naproti němu, kde předtím seděla Hermiona. Byli v místnosti sami.

"Takže, Harry," řekla s úsměvem, Harryho napadlo, že sedí nějak moc blízko. "Jak jsi daleko?"

Harry se znovu opřel do křesla, takže teď stálo jenom na dvou zadních nohách a pokoušel se vypadat lhostejně. Pomáhalo mu to udržovat vzdálenost mezi ním a Alicí. "Však víš, chlapci v prvním ročníku jsou pořád ještě moc mla…" byl nucen přestat, protože se jeho křeslo příliš naklonilo dozadu, dostalo na hladké kamenné podlaze smyk a zřítilo se s Harrym na hromadu, přičemž cestou dolů jeho noha těsně minula Alicinu čelist. S výkřikem vyskočila na nohy, zkoušeje mu pomoci se postavit, ale on ji odstrčil, ačkoliv to bylo ještě horší. V momentě Hermiona, Cho a Mandy přiběhly zpátky do místnosti a všechny najednou se mu pokoušely pomoci. Víc překážely, než pomáhaly a on nakonec musel zakřičet: "Přestaňte!" Polekaně ustoupily zpátky, on vyskočil na nohy, postavil křeslo a oprášil si hábit, zkoušeje posbírat zbytky důstojnosti. Pak jim všem pokynul a řekl: "Dobrou noc, dámy."

Otočil se k odchodu, jeho nový hábit se za ním zavlnil, jak dělal velké kroky, aby co nejdřív zmizel.

Hermiona ho dohnala až ve vstupní hale. Srovnala s ním krok, když stoupal do schodů, vždy po dvou (měla co dělat, aby mu stačila). Vůbec tomu nevěnoval pozornost. Na Hermionu se ani nepodíval, ani na ni nepromluvil. Když se dostali k portrétu, Harry neřekl heslo, místo toho se k ní otočil a zprudka se zeptal: "Proč se všechny holky na tomhle zpropadeném místě najednou chovají tak divně?"

Hermiona se na něj usmála, ale vypadala jako by ho ve skutečnosti neposlouchala, natáhla ruku a přejela mu po čelisti. "Brzy se začneš holit, Harry," řekla tiše. Prstem sledovala linii jeho čelisti. "Ty vůbec nemáš ponětí, jak jsi přitažlivý, že?" Teď už skoro šeptala. Harry cítil, jak mu hlasitě buší srdce, zdálo se, že to způsobil její prst přejíždějící po novém porostu na jeho bradě. Najednou řekla hlasitě, "Cimbuří!" a obraz se odsunul. Vstoupila do společenské místnosti s větší důstojností, než předvedl po svém pádu na zem po prefektské schůzi. Bez ohlédnutí zamířila do dívčí ložnice.