Preklady fanfiction Harryho Pottera

5. kapitola Eso

Dalšího rána, během příprav na cestu do Příčné ulice do sebe všichni neustále naráželi. Poté co se konečně najedli, se jeden po druhém postavili do kuchyňského krbu, vzali si od paní Weasleyové trochu Letaxu a nahlas zakřičeli, "Příčná ulice!" aby se ujistili, že se dostanou přesně tam, kam chtějí. Paní Weasleyová zůstala doma s Charliem, během jejich nákupů je doprovázel Bill. Šel první, následován Ronem, Ginny, Harrym, Georgem, Hermionou a Fredem. Pan Weasley a Percy se už přemístili do práce na Ministerstvo, ale protože teď byl jejich dům chráněn bezpečnostními kouzly, museli jít nejprve notný kus pěšky.

Všichni ostatní se s žuchnutím přemístili do obchodu Madam Malkinové. Hermiona byla jediná, kdo nepotřeboval kompletně nové oblečení, chtěla jen jeden hábit na schůzky a slavnostní příležitosti.

"Od minulého roku jsem nevyrostla ani o kousek," povzdechla si. "Řekla bych, že se můj růst zastavil…"

"Pro mě jsi tak akorát," řekl jí Bill s úsměvem. Hermiona se otočila a zrudla. Harry najednou zakusil velice podivný pocit, poprvé od doby co ho znal, měl nekontrolovatelnou touhu pořádně Billa nakopnout do holeně.

George a Fred letos půjdou do sedmého ročníku. "Loni jsme vážně vypadali jako strašáci," řekl Fred. "Odejdeme s důstojností." Pořád ještě měli výhru za získání Poháru tří kouzelníků, co jim věnoval Harry na konci školního roku a tak se rozhodli něco málo investovat, i když se dohodli, že si většinu ponechají na dobu, kdy dokončí školu (což byl nápad jejich otce). Ale přece jenom chtěli alespoň část utratit. Fred a George si začali prohlížet nejhezčí hábity v obchodě a Harry se k nim připojil. Myslel si, že by to rozhodně mohlo vylepšit jeho prefektský vzhled… o tom, že se stal prefektem, se nezmínil… ani Hermiona… od té doby co přijeli do Doupěte. Poté, co viděl jak se Percy coby prefekt choval, nechtěl, aby si Weasleyovi mysleli, že je jako on. Harry na sobě cítil Ronův pohled, zatímco se s Ginny přehraboval v použitých hábitech - oba od loňska docela vyrostli. Ginny se nad Hermionou pěkně tyčila.

Ale nejdřív si Harry potřeboval vyzvednout nějaké peníze z banky. Řekl Billovi, že jde ke Gringottovým a Bill se rozhodl ho doprovodit. Harry ho zastavil. "Neměl bys zůstat s nimi?"

Bill nerozhodně hleděl střídavě na Harryho a své sourozence. "Poslouchej," řekl Harry. "Budu u Gringottových. Ty tam pracuješ. Všude kolem jsou skřeti. Budu v pořádku. Zůstaň tu s nimi," řekl, kývaje směrem k Hermioně a ostatním. Bill ustoupil a přikývl.

"Spěchej zpátky."

Spěchal. Pak stál a připadal si jako na mučení, než mu konečně vzali všechny míry na nové hábity. Zdálo se mu, že jsou daleko nejhezčí, jaké kdy měl. Prohlížel se v zrcadle – opravdu docela vyrostl a uvědomil si, že se čím dál víc podobá svému otci. Vážně potřebuji ostříhat, pomyslel si Harry, aspoň pak budu vypadat jako já. Zrcadlo na něj vybaflo, "Skvěle, skvěle! Vypadáš nádherně! Zkus si zbytek!"

Jakmile nakoupili hábity, zamířili přímo do Krucánků a Kaňourů pro knihy. Kromě Příručky kouzelných slov a zaklínadel (5. roč.), a dalších vydání knih pro pátý ročník k předmětům, které studovali poslední čtyři roky, Harry a Hermiona taky potřebovali Získání N.K.Ú.: Připrav se na nejhorší zkušenost ve svém životě, od Růženky Etudové. Fred a George dali Ronovi svůj použitý výtisk (měli jej dohromady) a tento rok budou mít zase Percyho starou učebnici O.V.C.E. a to jste si mysleli, že N.K.Ú. bylo hrozné, znovu od Růženky Etudové. Harry si všiml, že na jejich letošním seznamu je také Soubor mudlovské literatury z nakladatelství Šípková růže a jeden výtisk si vzal. Uvnitř toho bylo docela dost: hry (Shakespeare, Shaw, Čechov), pár krátkých povídek, (Loterie, Kouzelníkův dar) a dokonce i celé romány (Pán much, Tess D'Urberville). Lámal si hlavu pro který je to předmět, v každém případě by to mohlo být dobré čtení, napadlo ho. Bylo to jako celá knihovna, nějak začarovaná do průměrně velké knížky. Všiml si, že si ji Ron odškrtl ze svého seznamu, ale nekoupil si ji.

Když si doplnili přísady do lektvarů, rozhodli se naobědvat v otevřené kavárně. Cestou narazili na obchůdek Prvotřídní potřeby pro famfrpál. Fred a George se zastavili, obličeje přilepené k výloze, pak se otočili a podívali se na ostatní, přikývli a všem řekli, aby na ně počkali venku.

"Budeme hned zpátky," prohlásil George.

Asi o deset minut později, se Fred a George vynořili z obchodu se čtyřmi velkými balíčky. Dva předali Ronovi a Ginny. "Opožděné dárky k narozeninám! Od milujících bratrů!" řekl jim Fred.

"Moje narozeniny byly před třemi a půl měsíci," stěžoval si Ron. "a Vy jste na ně úplně zapomněli!"

"Doufám, že je to lepší než můj neopožděný dárek k narozeninám…" začala Ginny.

"To je tím, že máš narozeniny na Apríla, Gin," řekl George. "Otevři to!"

Společně s Ronem strhli papír z jejich balíčků. Uvnitř byla značková, novotou zářící košťata Nimbus 2001. Ginny nadšeně vypískla. "Momentálně je na špici Nimbus 3000. A samozřejmě Kulový blesk. Ale tyhle jsou zatraceně lepší než ta na kterých jsi kdy lítala,” řekl Fred. "Bez obav, my jsme si taky nepořídili Nimbusy 3000 nebo Kulové Blesky. Ty naše jsou stejné jako Vaše. Jinak bychom nemohli koupit čtyři. Tyhle jsou teď zlevněné."

Ginny je oba střídavě objímala. "Ach, to je nádhera! Děkuju! Děkuju!" Pak se zarazila. "Máte teď ještě nějaké peníze?"

Fred s Georgem se na sebe podívali. "Ve skutečnosti ne. Ale můžeme počkat a naobědvat se až doma…"

"Není třeba," řekl Harry šlechetně. "Oběd je na mě!"

Ron pořád ještě zíral s otevřenou pusou na svůj rozbalený Nimbus 2001. "Ještě nikdy jsem neměl nové koště…"

Fred k němu přešel. "No, jak už jsem řekl, není to úplná špička, ale…"

Ron vzhlédl s rozzářenou tváří. "To je fuk. Díky, Frede! A tobě taky, Georgi!"

Bratři se zadívali na jeho tvář. "Není zač, Rone," řekl Fred. Ron pořád uchváceně zíral na své nové koště. Fred si odkašlal. "Jsi si jistý, že Vy dva nechcete spolu být o samotě? Tlumená hudba, nějaké vínko…"

Všichni se rozesmáli a Ron zrudl, znovu zabalil koště do obalu, aby ho ochránil. Během cesty do kavárny ho kolébal v náručí jako dítě.

Po dobu oběda se skvěle bavili, mluvili jeden přes druhého a smáli se, až ji tekly slzy. Harry si skoro nevšiml nápadně krásné dívky s lesklými černými vlasy, která stála nedaleko jeho židle, dokud nevstal, aby vyhodil nějaké zbytky a málem do ní nenarazil.

"Jéé! Neviděl jsem tě!" řekl jí, přičemž se pokoušel znovu získat rovnováhu. Byla to Cho Changová, šestým rokem chytač Havraspáru. Harry si všiml ještě několika Havraspárských, stáli jen pár kroků od nich, drželi tašky od Madam Malkinové a z Krucánků a Kaňourů. "Jak se máš?" zeptal se jí, zkoušeje potlačit nevýslovný pocit viny, který jej přemáhal, jakmile si vybavil Cedrikovo tělo bez života…

"Můžu s tebou na minutku mluvit o samotě, Harry?" zeptala se ho Cho. Nejistě se zadíval na Billa.

"Zůstanu na dohled," informoval ho a vedl ji kolem stolů pryč z doslechu ostatních. Zpozoroval, že se Hermiona a Ginny na ně dívají. "Co se děje?" zeptal se jí, když se posadili k prázdnému stolu.

Zhluboka se nadechla, jakoby si potřebovala dodat odvahu. "Harry… nechtěl bys jít se mnou během prvního víkendu do Prasinek?"

Harry v duchu zasténal. Ještě před rokem by dal cokoliv za to ji slyšet, jak mu tohle řekne. Potom přišel Pohár tří kouzelníků… Pevně stiskl rty, zkoušeje přijít na to nejméně bolestivé odmítnutí, ale nevymyslel nic jiného než pravdu. Je mi to hrozně moc líto, ale nemůžu jít s tebou, protože pokaždé, když tě vidím, cítím vysilující, drtivou, paralizující vinu za to, že tvůj předešlý přítel je mrtvý.

To jí samozřejmě říct nemohl. Pátral po dalších omluvách, snažil se najít východisko a nenechat ji na holičkách, když najednou dostal nápad. "No," řekl jí. "Co takhle dvojitá schůzka s Viktorem Krumem a Hermionou? Její rodina je dost nervózní, když chodí s někým, kdo už je ze školy venku a takhle by nebyli samotní…"

"Dvojitá schůzka?" opakovala po něm, zatímco rozvažovala jeho návrh. "No tak dobře. Asi ano." Rozhlédla se po ostatních ze své koleje, kteří na ni nedočkavě mávali. "Ach, už musím jít. Uvidíme se ve vlaku?"

"Pravděpodobně," odpověděl Harry. "Tak zítra!"

Plaše se na něj usmála. "Tak zítra." Znovu se připojila ke svým přátelům, kteří se kolem ní namačkali, evidentně zvědaví co se mezi nimi stalo. Harry se vrátil zpátky ke stolu a vyzvedl účet, vytáhl svůj váček s penězi, aby jej zaplatil, protože předtím slíbil, že to udělá. Klidně podal číšnici pět zlatých galeonů. Chtěl jí dát velkorysé spropitné potom, co ji Fred s Georgem celý oběd trápili. Bill mezitím zjistil, jak se jmenuje, takže jí mohl poslat sovu s omluvou.

Hermiona už to nemohla vydržet. Nakonec vybuchla, "No? Co to všechno mělo znamenat?"

Harry se na ni usmál. "Jsem rafinovaný. Požádala mě, abych si s ní vyšel. Pokoušel jsem se přijít na to jak ji taktně odmítnout…"

Bill byl vyvedený z míry, viděl jak je krásná. "Proč?"

Harry vzdychl. "Kvůli té hrozné vině. Cedric Diggory byl její přítel." Bill přikývl a Harry pokračoval. "V každém případě, jsem pak dostal skvělý nápad a řekl jí, že s ní půjdu s Vámi na dvojité rande - s tebou a s Viktorem. Chápeš? Chápeš?"

Hermiona se zamračila. "Ne."

"Soustřeď se! Zařídíme to tak, aby byli spolu co nejvíc… oba chytači, to mají společné… budeme se k nim chovat hrozně, bez toho abychom to s nimi ukončili a než se naděješ, Viktor k ní bude milý a pozorný, Cho k němu zrovna tak a Viktor se rozejde s tebou, místo toho aby ses s ním rozcházela ty – oni se dají dohromady a tvůj problém bude vyřízený!" Harry skončil, celý udýchaný.

Georgeovi spadla čelist. "Slyšel jsem teď dobře, že Hermiona už nechce chodit s Viktorem Krumem?"

"Ano," sykl na něj Harry. "Ale všichni o tom pomlčíte. Pokud Cho zjistí, že tohle je ten důvod, proč jsem souhlasil jít s ní ven… budu mít po dobré pověsti a Hermiona zrovna tak." Ginny byla zmatená.

"Ale Hermiono, v dopisu, který jsi mi napsala po příjezdu do Bulharska, jsi říkala…"

"Teď ne, Ginny!" zašeptala Hermiona a prsty si přejela po hrdle. Ginny pořád vypadala poněkud popleteně. Otočila se k Harrymu.

"Takže," řekla tlumeně, "ty už nemáš rád Cho Changovou?"

"Ne, že bych ji neměl rád, ale nechci s ní nikam jít."

"Ale jdeš."

"Jenom párkrát než ji dáme s Viktorem dohromady…"

Ginny přikývla, ale nevypadala přesvědčeně. Jejich rozhovoru si v podstatě s výjimkou Hermiony nikdo nevšímal. George a Fred se právě dohadovali, kdo bude hrát v kterém týmu až se po obědě vrátí do Doupěte.

"Ron bude brankář a Harry může být ve svém týmu chytač," řekl George. " Můžou si vzít Billa jako útočníka a Hermionu jako odrážeče." Jakmile to Hermiona zaslechla, prudce obrátila hlavu.

"Zadrž Georgi, já a koště…"

"Budeš v pohodě. Můžeš si vzít Ginnin starý Zameták. Je pomalý jako melasa. A jako odrážeč - všechno co musíš dělat je mávat klackem…"

"To mám létat jenom s jednou rukou?" řekla zděšeně.

"Takže," poznamenal Fred dřív než by mohla najít další výmluvy. "To znamená, že já budu útočník našeho týmu, George bude náš odrážeč, a abychom si to zbytečně neulehčovali… nebylo by fér, kdyby byl Charlie chytač, takže bude brankář a jako chytače dáme Ginny." George a Fred si vyměnili zlomyslné pohledy. Co to má znamenat? Přemýšlel Harry. Ginny taky vypadala jako by měla vybuchnout. Charlie musí být neuvěřitelný brankář, pomyslel si Harry. No, stejně vyhraje ten, kdo chytne Zlatonku…

* * * * *

"Sto nula!" zvolal Bill triumfálně, když se mu po desáté podařilo dostat Camrál přes mladšího bratra Charlieho. Pak zařval a na poslední chvíli se vyhnul Potlouku odraženém od Hermioniny pálky.

„Sakra, Hermiono!" hulákal. "Říkám to naposledy, jsme ve stejném týmu!"

"Jejda!" vřískla z opačného konce hřiště. "Promiň!" Celou hru slepě mlátila do Potlouků, většinou směrem k Harrymu, Ronovi a Billovi (aspoň to tak vypadalo), ačkoliv Fred a Ginny měli také několikrát namále. Harry létal v kruzích nedaleko Rona, který bránil, vznášeje se před prostřední ze tří obručí. Sledoval pole a hledal Zlatonku. Ginny nevypadala, že by se starala o aktuální dění. Smála se něčemu, co jí řekl George, a oba peskovali Charlieho. K Harrymu zmatku se ukázalo, že Charlie je otřesný brankář. Ron byl perfektní. Dejme tomu, Fred hrál jako útočník, což nebyl jeho post ve školním týmu, obvykle byl odrážeč po boku George. Ale Fred měl několik pěkných střel, které vypadaly, že by mohly zaručit pár bodů jeho týmu i když je Ron všechny zachytil. To na Harryho udělalo dojem. Začalo ho opravdu zajímat, proč Fred rozdělil hráče tak, jak je rozdělil. Hermiona byla hrozbou, nejvíce vlastnímu týmu, ale Bill byl jako útočník docela působivý a Ron se zdál jako brankář nedostižný. Přestože každý Camrál přešel přes Charlieho, George byl dobrý odrážeč, ale polovinu času strávil vyhýbáním se divokým Potloukům přilétajících od Hermiony a Fred nebyl schopný prohodit Camrál přes Rona. A to nechali Harryho jako chytače soupeřům a do svého týmu si vzali Ginny. Proč mě Fred nechtěl do svého týmu? Uvažoval…

Pak zamrkal a najednou tu byla Ginny, s rozpálenou tváří létala kolem pole, triumfálně v dlani svírala škubající se Zlatonku a Fred, George a Charlie potěšeně hulákali.

"Vyhráli jsme – je to stopadesát ke stu!" křičel smějící se Fred.

Harry zíral na Ginny. Její dlouhé rudé vlasy se za ní vznášely, vypadala, jakoby se nemohla přestat smát i kdyby chtěla a on cítil, jak se mu tvář roztahuje širokým úsměvem, přestože ve Famfrpálu nebyl zvyklý prohrávat.

Hermiona na něj hleděla zúženýma očima. Zahráli si ještě tři další hry a pokaždé, když Harryho družstvo vedlo o sto bodů, Ginny chytila Zlatonku a vyhrál druhý tým. Harry ji nikdy neviděl dokud ji nesvírala v dlani.

Už byl skoro čas na večeři a druhý den ráno vstávali brzo kvůli cestě do Londýna (Ministerstvo jim poskytlo svoje auta), takže se rozhodli ukončit hru. George, Fred, Charlie a Ginny se nepřestali smát. Bill poplácal Harryho po rameni. "Měl jsem tě varovat," řekl mu. "Nebo jsem měl trvat na změnách v družstvech…"

"Co?" Harry byl zmatený.

"No, sázel jsem na tebe, Harry. Pokud by ji někdo mohl předstihnout, tak jsem myslel, že určitě ty, poté co jsem viděl, jak jsi loni dostal toho svého draka. A věděl jsem, že Ron jako brankář je nedostižný…"

"Chceš říct…"

"Ginny je eso!" Fred zavyl s neskrývanou radostí.

"Promiň, Harry. Bylo to hrozně zábavné vidět tě, jak ses tvářil…"

Charlie se chechtal.

George položil ruku Harrymu na rameno. "Víš, Harry," začal mu George vysvětlovat hlasem, kterým dokonale imitoval Percyho, "Ginny je eso. Rozený chytač, stejně jako Charlie. Může to dělat se zavřenýma očima nebo během spánku. Nikdy jsi proti ní neměl naději."

"Co jsi tím myslel, jako já?" zeptal se Charlie. "Ještě jsem ji neporazil." Ginny zčervenala. "Ale nikdy neměla zájem hrát ve škole."

"Všichni ti koukající se lidi… " zašeptala plaše a odmítala se podívat na Harryho.

"Ach!" vykřikl Fred, znějící jako Hermiona, když se snaží upoutat pozornost učitele, který ji ignoruje, aby ji vyvolal (obvykle Snapea). "Ach, ach, ach!"

"Co ti je?" zavrčel na něj Bill.

"Právě jsem si uvědomil! Oliver je ze školy pryč, loni byl Pohár tří kouzelníků, takže se Famfrpál nehrál a nikdo na to ani nepomyslel, ale my potřebujeme pro Nebelvír nového kapitána a nového brankáře!"

"Jasně," souhlasil Harry. "Na to jsem zapomněl…"

"A ty můžeš být náš nový kapitán, Harry!" vykřikl Fred triumfálně.

"Já? A co ty?"

"Uf, nechci tu zodpovědnost. Vyhánět lidi z postelí brzo ráno na tréninky, nudit je strategickými poradami… "

"A ty si myslíš, že JÁ v tom budu dobrý? Nikdy jsem se o strategii moc nezajímal - obvykle jsem se jen snažil najít zlatonku…"

"Ale Harry, ty máš moc! Můžeme mít kapitána Harryho Pottera, toho, který porazil Ty-víš-koho! Harryho Pottera, vítěze Poháru tří kouzelníků! No tak, Harry--"

"Dobře, dobře. Ale… kdo vlastně rozhoduje o tom, kdo bude kapitánem?"

"Ostatní hráči. George a já budeme hlasovat pro tebe a řekneme o tom i ostatním. Nemyslím si, že to Alice bude chtít, je teď primuska. A Angelina a Katie po tom pravděpodobně taky netouží, takže zbýváš jenom ty."

"Samozřejmě, pořád potřebujeme brankáře…"

"Jako kapitán si ho můžeš vybrat."

Harry se usmál na Rona. "Pak chci Rona. Co Vy na to? Pochopitelně to není oficiální, dokud nebudu zvolený kapitánem, ale všechno nasvědčuje tomu, že Fred s Georgem mysleli na všechno."

Přesto Ron po nabídce hned neskočil. "No… to neznamená, že bych nechtěl být brankář, ale raději hraji jako útočník. Nechci se chlubit, ale jsem v tom taky dost dobrý… "

"Tak dobře," přemýšlel rychle Harry. "Můžeš být brankář, ale zároveň taky rezervní útočník, v případě, že by se některému něco stalo. Potom… já můžu být náhradní brankář… " pokračoval, zatímco si v hlavě představoval soupis hráčů. Pak náhle dostal nápad. "A Ginny by mohla být náhradní chytač!"

Ginny s trhnutím zvedla hlavu, otevíraje pusu k protestu, potom ale zachytila Harryho prosebný výraz. Zavřela pusu zatímco hleděli jeden na druhého, nevadilo mu dívat se na ni tak dlouho, dokud konečně neřekla…

"Tak jo. Udělám to."

Harry ji chytil do náruče a točil se s ní dokola, jako když včera večer vystoupil ze Záchranného autobusu. Když ji zase postavil, byla úplně rudá a bez úspěchu zkoušela nedat najevo jak je bláznivě šťastná. Hermiona vypadala, jako by jí z uší vycházela pára. Ke všem se otočila zády a vlekla se zpátky do Doupěte, aniž by s někým promluvila.

"Co to s ní je?" řekl Ron, zatímco sledoval její odchod.