Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 10., část 1. Konfrontace

Severus byl na cestě do vstupní haly, aby vyprovodil studenty, když si uvědomil, že něco není v pořádku. Znamení na jeho paži začalo brnět a on si vzpomněl, jak jeho druhé já říkalo, že ho Harry může skrze něj přivolat. Přispěchal do haly a horečně se rozhlížel, ačkoli věděl, že Harry už v hradu není.

„Lupine, stalo se něco zlého, mé znamení se ozývá,“ zasyčel na kolegu, který stál poblíž.

„Pane profesore! Pane profesore!“ křičelo několik studentů.

Otočil se a spatřil, jak k němu běží Longbottom s Grangerovou. „Malfoy unesl Harryho,“ prohlásila Grangerová, když stanula před nimi.

„Jak to myslíte?“ ptal se Lupin.

„Vysvětlete!“ přikázal Severus v té samé chvíli.

Dívka se nadechla a vychrlila ze sebe: „Malfoy nás tady zastavil, v ruce držel jakýsi kožený řemínek. Šlehl s ním Harryho, kůže se mu ovinula kolem ruky, Malfoy se zazubil, řekl „Pán zla povstane,“ a zmizeli.“

„Bylo to přenášedlo,“ dodal Longbottom s tvářemi zrudlými rozčilením.

„Musím jít, najít ho,“ vyhrkl Severus.

„Počkej, Severusi, nejdřív bychom měli zavolat Siriuse a možná i bystrozory,“ brzdil ho Lupin a chytil ho za paži.

„K čertu s tím, Lupine, musím jít teď, označ si mě a dostaň za mnou toho podvraťáka,“ vykřikl, setřásl jeho ruku a vyrazil ze dveří. Sotva si všiml, že ho zasáhlo sledovací kouzlo, jak se rozběhl přímo k bráně a přemísťovacímu stanovišti hned za ní.

Tam se zastavil, vytáhl hůlku, zhluboka se nadechl, soustředil se na volání znamení a přemístil se doprostřed chaosu.

Ocitl se v kruhu menhirů, mezi nimiž se zmateně hemžil tucet Smrtijedů. Severus si všiml jednoho z mužů s pěnou u úst a v křečích, což jednoznačně znamenalo, že Harryho zmije je volná. Slyšel Voldemorta křičet, ať kluka chytí, a po tváři se mu rozšířil zlomyslný úsměv. Doufal, že si ho nikdo nevšiml a skryl se za blízký kámen. Zezadu potichu proklel Notta. Jekot a křik ho upozornily, kde se Harry nachází, a tiše se vydal tím směrem. Někdo řval bolestí a ozývalo se „Zabijte toho zatraceného hada“, zvolání „Avada Kedavra“, záblesk zeleného světla a pak ticho, až na sténání umírajícího muže. Brnění v Severusově paži náhle ustalo a on v omračujícím zármutku padl na kolena.

Klečel za kamenem, skrytý před pátravými zraky, a cítil obrovskou tíhu selhání.

Voldemort vykřikoval: „Potřeboval jsem ho živého, vy hlupáci. Až budu mít nové tělo, pocítíte můj hněv.“

„Pane, můžeme najít jiného chlapce,“ řekl klečící Lucius, „dnes odpoledne snadno uneseme některého studenta z nástupiště.“

Muž, který hostil Voldemorta, se otočil a pohlédl na něj. „Ne, máme náhradníka přímo tady. Luciusi, polož svého syna na obětní desku. Bude to muset být on.“

Severus vyhlédl zpoza kamene, aby prozkoumal scénu. Malfoy zíral na Pána zla. „Mého syna?“ opakoval v šoku.

„To se mě ptáš, Luciusi? Neslíbil jsi mi všechno? Můžeš mít dalšího spratka, až zaujmu své oprávněné místo v kouzelnickém světě.“

Lucius polkl; vstal, došel ke svému synovi a položil mu ruku na rameno. Vytáhl hůlku. Zbledlý chlapec zíral na svého otce.

„Utíkej, Draco,“ řekl Malfoy a odstrčil ho. Pak se obrátil k Voldemortovi a vykřikl: „Avada Kedavra!“ Draco klopýtal pryč. Voldemort před sebe nastrčil nejbližšího Smrtijeda, aby zachytil smrtící kletbu, a Macnair trefil Luciuse do boku vykuchávací kletbou, která způsobila, že upustil hůlku a snažil se sevřít své vnitřnosti, které se rozsypaly po kamenech. Crabbe zadržel vzpírajícího se Draca a táhl ho k obětní desce.

Severus si uvědomil, že kotlík u ní musí obsahovat lektvar, který má připravit oběť pro Voldemorta, a začal se sunout blíž. Harryho zklamal; to nejmenší, co mohl udělat, bylo zabránit Voldemortovi využít Draca a získat nové stálé tělo.

Jakmile byl dostatečně blízko, vyskočil zpoza kamene a mrštil po kotlíku výbušnou kletbu, kterou ho převrátil. Pak seslal prokletí na nejbližšího Smrtijeda a pokusil se propracovat k obětnímu stolu, aby osvobodil Draca. Vtom ho zezadu znehybněli a odvlekli před Pána zla.

„Ach, Severusi, přemýšlel jsem, jestli přijdeš. Zradil jsi mě. Co jsi udělal s artefakty, které jsi nashromáždil? Vrať mi je a zemřeš bezbolestně,“ nabídl Voldemort.

Severus se ušklíbl. „Jsou zničené, ty polokrevný pancharte, tak jen do toho.“

Voldemort zavrčel a hřbetem ruky uhodil Severuse do tváře. „Za to tě nechám trpět celé dny, Snape.“ Pak se otočil k obětní desce a zvolal: „Avery, lektvar.“

Když Avery přinesl pohár, Severus ochabl v rukou svých věznitelů. Uvědomil si, že část lektvaru stačili přelít dříve, než zničil kotlík. Jakmile muž po Severusově pravici povolil sevření, Severus si přivolal nůž ukrytý v botě. Možná selhal, ale nebude čekat, až ho budou mučit.

V té chvíli zahlédl malý zakrvácený obličejík, vykukující za jedním kamenem. Dech se mu zadrhl v hrdle a potlačil výkřik radosti. Harry žije. Všechny oči, s výjimkou Severusových, byly upřeny na Pána zla, který se snažil nalít lektvar do hrdla bránícímu se Dracovi. Severus mohl jen s děsem sledovat, jak se Harry doplížil k nedaleko ležícímu tělu, vzal jeho hůlku a narovnal se, aby seslal kouzlo.

Když Harry začal křičet slova, kterým Severus nerozuměl, otočil se a začal bodat ty, kteří ho drželi, a pak se ozvalo několik zvuků přemístění.

Černý přízrak, jenž býval Voldemortem, vyhřezl z těla muže, které obsadil, nechal ho bezvládně spadnout jako loutku s přeřezanými vodícími provázky a začal se usazovat v Dracovi Malfoyovi. Severus se chtěl dostat k Harrymu, ale zastavil ho Garrison Goyle, který pohlédl na Severusův nůž, zašklebil se a vytáhl svou dýku. Než mohl na Severuse zaútočit, upustil zbraň, sevřel si paži a s výkřikem padl na kolena.

Přízrak a Harryho obklopovalo zlaté světlo. Přízrak ze sebe vydal nelidský jekot. Severus překročil Goyla a pak klopýtl, když jeho končetiny opustila síla a bolest sevřela jeho hruď. Drápal se blíž k Harrymu a sotva si všiml, že kolem něj křičí Smrtijedi. Záře začala blikat, temný přízrak na okrajích vzplál a rozplynul se ve světle.

Severus se zhroutil, namáhavě dýchal, svět kolem něj zčernal. Jeho poslední myšlenka patřila Harrymu.

xxx

Severus se probudil do tlumené hádky a lektvarových pachů. Ležel bez pohybu a postupně zkoumal své tělo, zvyk hluboce zakořeněný po letech probouzení se na ošetřovně. Cítil se velmi unavený, ale bolesti neměl. Pak zaznamenal tíhu na jedné straně postele a otevřel oči. Na jeho přikrývce tam seděl Harry Potter. Někde v pozadí stoupaly a tišily se hlasy a Harry zíral tím směrem. Lehce pootočil hlavu a všiml si, že závěsy, zaručující jim soukromí, jsou rozhrnuté jen natolik, aby chlapec mohl vidět na hádku, odehrávající se u dveří.

Ten pohyb upozornil Harryho, který se k němu obrátil.

„Děkuji vám, že jste mě přišel zachránit,“ řekl tiše.

Severus odpověděl: „Moc dobře mi to ale nešlo, že?“

Harry se k němu naklonil a objal ho. „Myslím, že to bylo skvělé. Předtím nikdy nikdo nepřišel. A nezemřel jste.“

Severus si povzdechl a poukázal na hádající se skupinu: „Co se děje?“

„Aha, no, oni, madam Pomfreyová jim řekla, ať tam zůstanou, dokud se neprobudíte. Ta žena,“ podíval se na Severuse, který řekl: „To je madam Bonesová, vedoucí odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů.“

„Jo, chce nás oba vyslechnout a zatknout vás, protože jste Smrtijed. Brumbál jí pořád říká, že pracujete pro něj, ale nedokáže vysvětlit, proč jste tam byl. On opravdu nepomáhá. Sirius trvá na tom, že tu bude, kdyby se kladly nějaké otázky. Kdo je ten muž s kloboukem?“

„Ministr Popletal.“

„Vypadá, že neví, co chce. Buď fotku, jak mi předává cenu, nebo možná zatajit, že se Voldemort vrátil, tak, že mě vyhostí z Británie,“ zašklebil se Harry. „Ostatní tam jen tak postávají.“

Severus znovu pohlédl na chlapce: „Co je s Voldemortem?“

„No, je pryč,“ odpověděl potichu Harry.

„Jak jste to dokázal, Harry?“ ptal se Severus.

„To bych také ráda věděla, pane Pottere,“ přidala se Amélie Bonesová.

Severus si uvědomil, že skupina se ode dveří přesunula k jeho posteli. Kromě Popletala, který odešel, následován svými osobními strážci.

Harry ztuhl a obrátil se k tazatelce. „Použil jsem soudné kouzlo.“

„To mi není známé, pane Pottere, můžete mi ho objasnit?“ madam Bonesová se usadila na židli s rovným opěradlem blízko postele. Sirius s Remusem usedli na vedlejší lůžko a Brumbál zamračeně stanul v nohou postele.

Harry na ni pohlédl: „Mám potíže?“

Mírně se usmála: „Ne, pane Pottere, vůbec žádné potíže, ale potřebuji vědět vše, co se dnes stalo.“

„A jak ses naučil temnou kletbu, Harry,“ řekl Brumbál nesouhlasným tónem.

Sirius se pokusil vyskočit z postele, ale Amélie se na Brumbála zamračila: „Řediteli, musím trvat na tom, abyste mi nebránil vykonávat mou práci.“

„Amélie, proti mému doporučení mladý Harry strávil léto doma u Siriuse. Blackovi jsou dobře známí svým sklonem k temnotě. Jen naznačuji, že Harry by mohl-“ začal Brumbál.

„Jak se opovažujete!“ vykřikl Sirius, kterého Lupin pořád ještě držel.

„To stačí,“ řekla Amélie ostře. „Albusi, připomínám vám, že jste tu jen z mé dobré vůle. Pokud budete pokračovat ve vyrušování, dám vás odvést.“

„Mladý Harry je můj student,“ namítl Brumbál přísně.

„Jehož opatrovník je přítomný a k incidentu došlo mimo prostory školy poté, co jste dovolil, aby byl pan Potter z  vaší školy unesen,“ kontrovala Bonesová.

Znovu se otočila k Harrymu. „A teď, pane Pottere, smím vám říkat Harry?“

Harry se tak intenzívně mračil na ředitele, až se Severusovi chtělo smát, ale ovládl se, protože věděl, že jedno špatné slovo ho může poslat do Azkabanu.

Harry řekl: „Myslím, že jo. Není to temné kouzlo, víte, on mě pořád považuje za špatného člověka. Sirius by mi nikdy nedovolil ani nahlédnout do knih o temné magii.“

„Můžeš mi tedy něco málo říct o kouzlu a o tom, kde ses ho naučil?“ naklonila se Amélie k Harrymu.

Pokrčil rameny a opřel se o Severuse. „Je to staré kouzlo, které vyzývá magii, aby posoudila činy někoho, kdo vám ublížil. A to špatné mu vrátí.“

Amélie zamrkala. „Myslím, že jsem o takovém kouzlu nikdy neslyšela. Kde ses ho naučil?“

Harry pohlédl na zamračeného Brumbála. „Tady v Bradavicích.“

Starci spadla brada. „To není možné, v knihovně nic podobného nemáme a nikdo z mých učitelů by takové kouzlo dítě neučil.“

Amélie se na Brumbála krátce zamračila, ale hned se otočila zpět k Harrymu. „Řekneš mi, kdo tě to naučil?“

„Tak nějak jsem slíbil, že to nikomu neřeknu,“ hlesl chlapec tiše.

Brumbál otevřel ústa, ale hned je zase sklapl, jakmile Amélie zvedla ruku.

„Toto je velmi důležité, Harry. Opravdu si o tom musíme promluvit s osobou, která tě ho naučila, abychom mohli zjistit, jaká omezení kouzlo má,“ naléhala Amélie.

„Proč?“ chtěl vědět Harry.

Amélie pohlédla na ředitele. „Profesor Brumbál věří, že Voldemort nemusí být úplně pryč, pouze vypuzený zpět do formy ducha. Že se znovu pokusí o návrat.“

Harry zavrtěl hlavou. „Ne, už je nadobro pryč.“

Amélie se lehce usmála. „Taky doufám, ale pan ředitel je přesvědčený, že mohl najít způsob, jak ukotvit svůj život na této zemi.“

„AHA!“ řekl Harry s úsměvem. „Mluvíte o jeho virválech, ale těch jsme se už letos v létě zbavili.“