Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Neodcházej tiše

Kapitola 1.

Neodcházej tiše
Vložené: Lupina - 09.01. 2021 Téma: Neodcházej tiše
Lupina nám napísal:

Autor: SenLinYu                  Překlad: Lupina        Beta: marci                 Banner: Jimmi

Originál: https://www.fanfiction.net/s/13468167/1/

Rating: 16+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Do not go gentle into that good night.

            Rage, rage against the dying of the light.

 

            ~Dylan Thomas

 

Do dobré noci neodcházej tiše,

běsni a zuř, když světlo stěží dýše.

 

 

 

Kapitola 1.

 

Začalo to nenápadně. Prvních pár měsíců to považovala jen za stres vyvolaný válkou. Dalších pár za stres ze soudů. Pak, když se přiblížila zima, to považovala za stres ze školy.

Za stres to považovala, dokud nevešla do komory pro přísady do lektvarů. To se zdi začaly přibližovat a chvět se, až ji pohltily.

Probrala se na ošetřovně.

Vedle její postele stál Severus Snape a shlížel na ni s výrazem opravdového podráždění.

„Copak vás nikdy nenapadlo nechat si to zranění na ruce prohlédnout odborníkem?“ zeptal se jí, když se posadila.

Hlas měl hluboký a chraplavý. Hrdlo mu trvale poškodilo Naginino kousnutí.

Hermiona se podívala na stále čerstvou ránu vyrytou do předloktí. Šmejdka.

Obvazy, opatrně překrývající to zranění, zmizely.

Zase krvácelo.

Krvácení nepřestávalo bez ohledu na to, jak se je snažila zastavit.

Otočila paži, aby ty rozedrané řezy nebyly vidět. „Fleur to zaléčila. Řekla, že rána je prokletá, aby vyléčit nešla. Není to hluboké a udržuju to čisté. Zdálo se mi zbytečné dělat kvůli tomu povyk.“

Jeho rty se stočily do uštěpačného úsměšku. „Zabíjí vás to.“

Hermiona na něj nepřítomně hleděla, jako by ji uhodil. Do plic se jí nedostal žádný kyslík, hrdlo se stáhlo a ona na něj mohla jen zírat.

Po chvíli se opět podívala na paži a roztřeseně se nadechla.

I když ji toto nikdy nenapadlo, nějak nebyla překvapená.

Byla tak unavená. Nepamatovala si, kdy naposledy si užila jídlo nebo knihu, aniž by skončila s migrénou, nebo kdy ji v posledních týdnech něco dokázalo nadchnout.

Tak dlouho ji všechno stálo nezměrné úsilí, že si na to zvykla.

Když teď tak seděla a přemýšlela, všechno začalo po událostech v sídle Malfoyů. Tam se všechno rapidně zhoršilo.

Jen stěží se přinutila myslet na onen dávný incident. Pokud to jen šlo, raději to nedělala.

Kdyby ji tam nemučili, nezjistili by, že Belatrix má šálek Helgy z Mrzimoru. Kdyby ji nemučili, Harry by neodzbrojil Draca Malfoye a nezískal loajalitu Bezové hůlky.

Válku by prohráli.

Sídlo Malfoyů bylo životně důležité. Zlom ve válce.

Zemřel Dobby.

Hermiona nebyla při vědomí, když Dobby zemřel. Zjistila to až následně, když se probrala a slyšela Harryho kopat hrob.

Harry o Dobbyho smrti mluvil často. Pro něj šlo o naprosto nejvýznamnější událost celé války. Dostalo-li se na přetřes sídlo Malfoyů, Harry nejdřív zmiňoval Dobbyho. Občas se zpožděním zmínil, že Hermiona byla skvělá, jak lhala i pod mučením.

Ale toho dne byla nejdůležitější Dobbyho smrt. Byla to tragédie.

Mučení za tím pokulhávalo a Harry a všichni ostatní raději dělali, že k němu vůbec nedošlo.

Hermiona nikdy neměla pocit, že nastala přijatelná situace, aby vytála problém své krvácející paže.

Měla štěstí, že zažila jen mučení. Mnozí zemřeli.

Několik vteřin zírala na druhou stranu místnosti na bílé dělící závěsy a vstřebávala řečené.

„Asi se to nedá zvrátit, že?“ zeptala se nakonec.

„V tom bývá záměr prokletí.“

Pomalu přikývla. Jestli jí Snape říká, že zemře, tak asi zemře. Jinak by se vzbudila u svatého Munga.

„Kolik času mám?“

„Pokud se budete zodpovědně starat o své zdraví, mohla byste zvládnout rok.“ Hlas měl chladný.

Pokožka ji bolestivě zabrněla. Vnitřní orgány se scvrkly a ona myslela, že se pozvrací.

Srdce jí začalo tlouct, výsledkem čehož ty řezy na předloktí zabolely. Pořád bolely, jako by v nich tepalo v rytmu srdce. Když se srdce zrychlilo, bolest je následovala. Všechny řezy písmen začaly krvácet.

Zvykla si tu bolest ignorovat nebo na to místo položila dlaň. Tlak a teplo občas pomáhaly.

Zatímco seděla na posteli a snažila se nezhroutit před profesorem, který nikdy její existenci nepovažoval za nic jiného než nepříjemnost, k zápěstí jí zamířilo pár pramínků krve.

Krev měla řídkou a vodnatou. Ve všem tom úsilí s dokončováním úkolů a zvládnutím vyučování si ani nevšimla.

Nevěděla, proč nemohly být madame Pomfreyová nebo ředitelka McGonagallová těmi, kdo jí řeknou, že pravděpodobně zemře před dvacátými narozeninami.

Oči ji pálily a snažila se mrkáním udržet jasné vidění. Po válce se rozhodla, že už nebude plakat. Vyčerpávalo ji to a vždycky ji pak urputně bolela hlava. Nebude plakat. Prostě to odmítla.

Polkla a slova se jí zadrhla v krku. Ale dokázala je protlačit. „Děkuji, že jste mi to řekl, pane profesore. Omlouvám se, že jsem vám narušila hodinu.“

Snape si odfrkl a pak zakašlal, protože mu to přetížilo poškozené hlasivky.

„Informuji vás já z jistého důvodu. Mám několik teoretických lektvarů, které mohou zpomalit účinek kletby nebo ji i zastavit, možná ale dáte přednost péči u svatého Munga. Nicméně –“ čelist se mu pohnula, jako by následující slova měla ohavnou pachuť, „jestli se rozhodnete zůstat v Bradavicích, jako Mistr lektvarů budu usilovat o vyvinutí léčby.“

Hermiona na něj zírala několik vteřin.

Přesun ke svatému Mungovi by znamenal, že odejde ze školy a bude žít buď v nemocnici nebo s Weasleyovými.

Znamenalo to, že bude invalida.

Znamenalo to, že to bude muset říct Harrymu a Ronovi.

Snape byl výjimečným odeklínačem. Brumbál by zemřel do pár hodin po nasazení Gauntova prstenu. Namísto toho žil skoro rok kvůli kouzlům, které Snape použil na zpomalení kletby.

Jestli má rok, Snape by to mohl natáhnout na desetiletku i víc. Jestli zůstane v Bradavicích a dostuduje, mohla by mít víc příležitostí využít ten čas konstruktivně.

„Informujte ředitelku o svém rozhodnutí.“ Narovnal se a napjal ramena, takže neobyčejně připomínal netopýra. Nevlídnýma černýma očima se na ni mračil, jako by se snažil vyjasnit, že jeho nabídka přišla jen z povinnosti.

Už se otáčel k odchodu.

„Ráda bych zůstala, jestli to nevadí, pane profesore,“ rychle se ozvala Hermiona tichým hlasem.

Snape ztuhl a upřel na ni netečný pohled.

Po chvíli zamrkal. „Doufám, že se nepřemáháte jen proto, abych se neurazil, kdybyste se rozhodla odejít.“

Hermioně se sevřel krk, ale zvedla bradu. „Ne.“

Z hloubi hrdla se mu vydal zvuk oscilující mezi odrfknutím a kašlem, obrátil se a se zavířením pláště odešel.

ooOOoo

Když byla Hermiona propuštěna z ošetřovny, většinu večerů strávila v podzemí. Ruku zbavenou obvazů měla položenou na stole ve Snapeově soukromé laboratoři, zatímco on nad ní mumlal formule a míchal lektvary, které musela se sebezapřením polknout, nebo musela zatnout zuby a nechat jej aplikovat je na otevřenou ránu.

Belatrix při mučení Hermiony použila prokleté ostří a na zranění seslala kletbu navíc. Protože použila Cruciatus hned po zakletí rány, kletba se správně ‚neusadila‘. Místo aby se kletba soustředila na Hermioninu paži, dokud nebude natolik smrtící, aby ji zabila, rozšířila se a ‚usadila‘ po celém krevním řečišti.

Výsledkem toho byla Hermiona stále naživu, ale ačkoliv kletba byla oslabená svým rozšířením do prostoru, nedalo se ji zlomit tradičními metodami.

Snape byl brutálně nepříjemným společníkem. Pracoval v hrobovém tichu a promluvil na ni, jen aby vyštěkl, ať zmizí, nebo aby ji nepřátelsky vyslechl, jak se cítila před a po dávce nechutného lektvaru. Při její odpovědi se pak na ni mračil, jako by byla schválně nevyléčitelně nemocná.

Hermiona byla příliš unavená, aby přispívala do konverzace. Stejně by neocenil, kdyby se pokusila. Seděla tiše a pročítala učebnice, sepisovala poznámky, nebo jej jen sledovala při práci a teoretizovala o tom, co dělá.

Doufala, že celá záležitost se stane rutinou natolik, aby jí čas strávený s ním nepřipadal jako neustálé, vysilující přejíždění smirkovým papírem po emocích. Ale s ubíhajícími týdny a Hermioniným zhoršujícím se zdravím se Snapeova nepřátelskost zvyšovala.

Zanechala čtení a jen seděla s hlavou opřenou o hromádku knih, zatímco on pracoval, dokud neusnula. Pak se vzbudila v prázdné laboratoři, odlevitovaná na pohovku, zabalená v dece.

Poprvé v životě nestihla udělat domácí úkol a omdlela v hodině formulí. Pak, o tři dny později, opět omdlela v dějinách kouzel.

Minerva si ji zavolala do pracovny a zeptala se jí, jestli by neměla napsat o své nemoci kamarádům, protože její stav už se nedal zatajit, když do hodin docházela se zpožděním a smrtelně bledá.

Hermiona se zakousla do rtu.

Většina kamarádů se do Bradavic nevrátila. Alespoň ne ti, se kterými byla v pravidelném kontaktu. Když školní rok začal, dala jasně najevo, že je jen málo slávy, na které můžou spolužáci paběrkovat. Hermiona se do Bradavic nevrátila kvůli novým přátelům nebo aby vykládala příběhy o dobrodružstvích s Ronem a Harrym.

Mezi studenty nikdy nebývala zvlášť oblíbená. Trvalo jen pár týdnů a už se na ni zapomnělo, i když nedávné omdlévání k ní pozornost zase přitáhlo.

Bylo jen otázkou času, než se dostane ven, že není v pořádku.

„Harry a Ron přijdou o prasinkovém víkendu,“ pronesla po chvíli ticha. „Řeknu jim to osobně.“

Po dlouhém večeru ve Snapeově laboratoři pomalu zamířila z podzemí. Na schodišti se zastavila na třetím schodu, příliš vyčerpaná, aby pokračovala. Přemýšlela, jestli spadne tak hluboko, aby poprosila zmijozelského prefekta o odlevitování do přízemí.

Ramena jí poklesla. Jakmile se dostane z podzemí, čekají ji další schody. A pak další.

A až by došla k nebelvírské věži, čekalo by ji sedm posledních schodišť, aby se dostala do postele.

Možná by nebylo od věci přiznat, že umírá. Měla by odejít z Bradavic, využít zbývající dny a nepokoušet se předstírat, že ji potká štěstí a bude mít času víc.

K čemu bude osvědčení z Bradavic o zkouškách OVCE mrtvole? Jen být tady bylo pomatené.

Oči ji začaly pálit, když hleděla na schodiště. Zabořila tvář do dlaní a potlačila vzlyk.

„Je tak neúnosné přiznat, že potřebujete pomoc, místo abyste plýtvala časem všech okolo tím, že brečíte na chodech?“ zachraptěl jí Snapeův vzteklý hlas přímo do ucha. Jednou rukou ji pevně objal kolem pasu a druhou ji popadl za pravou paži kvůli rovnováze, zatímco ji vedl ven z podzemí. „Někteří z nás si užívají svůj značně limitovaný osobní čas, který ještě mají.“

Jeho ruce byly i přes hábit hřejivé. Soustředila se na jeho zraňující sevření a ne na závrať vyvolávající tlukot v hlavě.

Neopustil ji na vrcholu podzemního schodiště, ale dovedl ji na ošetřovnu a předal do péče madame Pomfreyové. Když Hermiona ležela zhroucená na posteli, slyšela, jak hlubokým, ostrým hlasem podává léčitelce dlouhý seznam přesných pokynů.

Následujícího dne dorazila Minerva, aby oznámila, že Hermioniny komnaty budou přemístěny. Přestěhuje se do křídla učitelského sboru, do soukromé části bez tolika schodišť, a s ní tam bude také Severus, aby na ni dohlédl a pracoval na zvrácení kletby. Už tak spolu trávili většinu času, takto toto uspořádání bude pro Hermionu méně ničivé a každý večer po školním dni nebude muset šplhat celým hradem.

Hermioně spíš připadalo, jako by McGonagallová právě rozhodně oznámila záměr umístit Hermionu do neustálé blízkosti agresivního škorpiona, ale její současné možnosti byly Snape nebo svatý Mungo.

Svatý Mungo znamenal vzdát se.

Snape se navztekaně mračil, zatímco stěhoval celou soukromou laboratoř do kuchyně ‚jejich komnat‘, a zlostně zahlížel s chladnou zuřivostí, zatímco přerovnával krabice ve svém pokoji.

Hermiona ležela stočená do klubíčka na pohovce a pokoušela se nebrat si osobně každou zamumlanou nadávku.

Žít se Snapem bylo tak nesnesitelné, jak se bála. Sotva na ni promluvil, vrhal kolem sebe zlověstné pohledy pokaždé, když se prohnal bytem s hromadou esejí, které měl ve svém pokoji oznámkovat, a neustále trousil narážky, že jeho cenný volný čas již neexistuje. Když neučil, buď známkoval domácí úkoly, nebo se skláněl nad tucty kotlíků, ve kterých se zuřivě snažil najít lék na Hermioninu kletbu.

Její neustále se zhoršující zdraví bral jako osobní i profesionální urážku.

Nakonec Hermiona došla do ředitelčiny pracovny s žádostí o vyloučení.

„Cením si toho, že jste požádala profesora Snapea o pomoc, ale myslím, že bych měla být realistická,“ pronesla Hermiona, když padla do sedadla proti ředitelčinu stolu. Hlavu měla bolestně prázdnou. „Za poslední měsíc jsem narušila jeho život víc než dost. Aby na mě dohlížel o svém volnu, navíc všechny ty hodiny, které tráví vývojem léčby… je to příliš těžké břemeno.“

McGonagallová se opřela a pronikavě si přeměřila Hermionu tmavýma očima, než promluvila.

„Slečno Grangerová, nejsem Albus Brumbál. Bradavický sbor je sbor, nepracují pro mě z laskavosti, ani neprovádějí rozsáhlé výzkumy na moji žádost. Severus se sám od sebe nabídl, že vyvine léčbu, sám mě upozornil na fakt, že nebelvírská věž je těžko přístupná, a sám navrhl přemístění jeho laboratoře.“

Hermiona zírala, dokud se ředitelčina ústa nezacukala. McGonagallová se předklonila a její ostrý pohled změkl, zatímco studovala Hermionu a přisunula k ní žádost.

„Severus je nepoddajný muž i v nejlepších dnech. Jestli dáte přednost pobytu u svatého Mungovi, pochopím to. Ale ujišťuji vás, Severusovo úsilí je zcela jeho vlastní iniciativa a vůle. Nejste nikomu břemenem.“

Hermiona vstala, zvedla žádost ze stolu a zastrčila ji do kapsy. Po návratu do ložnice se schoulila na posteli a přitiskla ruku na pulzující paži.

Slyšela prásknout dveře, Snapeovy mumlané nadávky a pak hrkotání kotlíků sundávaných z držáku. Když se zvuky ztlumily do tichého klapání nože a syčení par, vstala a zamířila ke dveřím, aby jej sledovala při práci.

Vůbec netušila, proč by Snape chtěl vynaložit tolik úsilí pro její záchranu, když se mu celý její život ošklivila.

Desetiletí pracoval pro záchranu syna Lily Potterové. V tom byl smysl veškerého jeho konání. Hermiona nechápala, proč by se měl obtěžovat udělat cokoliv pro ni.

Uhlově černé oči upíral do obsahu malého stříbrného kotlíku, zatímco rychle míchal a přidával pár kapek žluči pásovce. Byl zcela ponořený do přípravy, neústupný výraz kontrastoval lhostejnosti během vyučování. V těchto dnech přestal i předstírat, že mu na výuce záleží. Už nebyl ředitelem Zmijozelu a už nikomu nenadržoval.

Uvědomila si, že se nudil.

Sedmnáct let učil to samé děti, které nesnášel. Pokus vyléčit ji byl něčím zajímavým. Když se nabídl, patrně to považoval za snadný úkol, ale teď pokračoval kvůli své pýše a tvrdošíjnosti, neschopnosti připustit, že by ho nějaký problém pokořil.

Nezachraňoval Hermionu Grangerovou. Jen chtěl porazit tu věc na její ruce. Chtěl porazit Belatrix Lestrangeovou.

Skutečnost, že k onomu problému je připojená Hermiona, byla jen přidruženou nepříjemností.

Snape si její přítomnosti ve dveřích snad ani nevšiml. Tváře měl zarudlé horkem a chřípí rozšířené. Pár minut zde postála, než se vrátila zpět do pokoje.

Na malém stolku vedle postele ležela fotka Harryho a Rona obrázkem dolů.

Hermiona ji zvedla a minutu hleděla do rozesmátých obličejů kamarádů, než ji vrátila na místo a vzala do ruky učebnici.

O víkendu jim bude muset říct, že umírá, a na to nechtěla myslet.

 

PP: I když je první kapitola o Hermioně, dovolila jsem si ji věnovat Severusovi k narozeninám, protože mu tato povídka dopřeje štěstí.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre


Re: Kapitola 1. Od: Chavelierka - 25.12. 2021
Konečně pár minut klidu. Rozhodla jsem se je využít u nějaké pěkné povídky, Zatím musím říct, že jsem vybrala moc dobře. Začíná to hodně zajímavě a překlad je opravdu povedený.

Re: Kapitola 1. Od: Chavelierka - 25.12. 2021
Konečně pár minut klidu. Rozhodla jsem se je využít u nějaké pěkné povídky, Zatím musím říct, že jsem vybrala moc dobře. Začíná to hodně zajímavě a překlad je opravdu povedený.

Re: Kapitola 1. Od: MichelleF - 03.03. 2021
Zajímavý začátek, snad nebude povídka moc beznadějná. Děkuji za překlad

Re: Kapitola 1. Od: tvefisto - 31.01. 2021
Moc se mi to líbí :) Děkuji :)

Re: Kapitola 1. Od: prodavacka - 29.01. 2021
Děkuji a přeju krásné dny, tato povídka vypadá zajímavě a budu se těšit na každý další díl. Zdraví Prodavačka

Re: Kapitola 1. Od: solace - 16.01. 2021
Mám prečítaných už niekoľko poviedok s témou Hermioninho prekliatia (Lucius, Voldemort, Dolohov, teraz Bellatrix), takže bude zaujímavé porovnávať. Mám pocit, že Hermiona tu pôsobí veľmi pasívne a odovzdane. čo je v rozpore s jej aktívnym prístupom k veciam známym z kánonu, ale vyrovnám sa s tým:-) A trochu ma zamrzelo, že autorka mala potrebu vzbudzovať u čitateľov ešte väčší súcit - zmienka o tom, že chlapci ignorovali fakt, že ju Bellatrix mučila. Každý z tria si počas vojny prešiel osobným peklom: Harry prežil svoju smrť a musel sa vyrovnať s pocitom viny za smrť Dobbyho, Ron sa musel zmieriť so smrťou brata... Ani jeden z nich to nemal ľahké. Veľmi sa mi tu páčila Minerva - krásne odľahčila ponurú atmosféru. A Severus je tiež veľmi zaujímavo napísaný. Už teraz je očividné, že mu na Hermione záleží, aj keď sa silou-mocou snaží presvedčiť všetkých o opaku. Minerva ho však už prekukla:-) Veľká vďaka za preklad, idem sa hneď pustiť do ďalšej časti tohto sugestívneho komorného príbehu.

Re: Kapitola 1. Od: ansus - 14.01. 2021
Lupino, děkuji za skvělý výběr povídky i překlad. První kapitola napovídá, že autorka nechává zraněné být opravdu zraněnými - ať už plné vnitřního hněvu, nebo vyčerpané a smutné. Z textu vnímám docela syrový chlad a beznaděj, jak oba bojují s prokletím, ale každý vlastně osaměle, jsem hodně zvědavá, jak bude autorka dál pokračovat... a myslím, že to tentokrát bude drsnější čtení. Těším se na další kapitolu!

Re: Kapitola 1. Od: sisi - 14.01. 2021
V tomto čase nezbývá než si připomenout odchod velkého A.R. s nímž se pojí představa náročného lektvaristy. Jsem moc ráda, že byla nalezena povídka, která mu dopřeje štěstí, byť virtuálně pozemské. V našich ( lidských) srdcích stále žije a neumírá, ten hrdina, který nepadl a dál tráví své pozemské hodiny výzkumem a exaktně volenými slovními projevy. Sláva Ti, Lupinko, že nám dopřeješ další chvilky strávené v jeho laboratoři plné rozličných naložených kousků fauny a flory a v Jeho společnosti. Těším se na pokračování.

Re: Kapitola 1. Od: Jacomo - 12.01. 2021
Normálně jsem na to zůstala koukat s pusou dokořán. Vím, Lupinko, že svou usilovnou pílí při čtení originálů dokážeš najít neskutečné poklady, ale i tak mě nachlo, co jsi dokázala objevit tentokrát. S Hermionou jsem soucítila celou kapitolu (ehm, vzhledem k mé zavázané ruce nejen mentálně) a na rozdíl od ní mě zaplavovalo zoufalství z bezvýchodnosti situace. A taky mě trápila její pasivita. Ale věřím, že ty si nevybíráš povídky se špatným koncem, a opírám se o tvou poznámku za kapitolou, takže se těším na další díly. Moc děkuju za tenhle skvost!
Re: Kapitola 1. Od: Lupina - 13.01. 2021
Ta pasivita, jestli to už nevyplývalo z toho dlouhodobého vyčerpání. Řekla bych že ano. Dovedu si představit, že dlouhodobě nemocný člověk propadne apatii. A právě i proto je to zajímavý námět. Nakouknout, jak by to u vážné nemoci mohlo být. Zamyslet se, co nemocný člověk prožívá. A že to bylo hodně zajímavé. Však uvidíš. Hrozně moc mě to zasáhlo. A konec bude šťastný, to si piš :-) Děkuji za komentář, Jacomo.

Re: Kapitola 1. Od: Folwarczna - 11.01. 2021
Děkuji, děkuji. To vypadá moc dobře, jsem nadšená!
Re: Kapitola 1. Od: Lupina - 13.01. 2021
Já děkuji za odezvu, Folwarczno :-)

Re: Kapitola 1. Od: Ani - 11.01. 2021
Teda, to vypadá na pořádný emoční ždímák :) Tak budu doufat v tu vidinu štěstí, co přijde. Jinak Jimmi klobouk dolů, teď je zábava číst i automatická poděkování! :) Díky.
Re: Kapitola 1. Od: Lupina - 13.01. 2021
Ano, emoční ždímák :) To bude. O to sladší bude konec. Díky za komentář, Ani.

Re: Kapitola 1. Od: Gift - 11.01. 2021
To je uz ted velmi zajimava povidka! Jsem prekvapena, jak uz v pvni kapitole autorka dokazala komplexne nacrtnout Hermioniny pocity - jeji nechut ostatni otravovat, protoze kazdy si prosel pri valcem svym, jeji rezignaci nad tim, ze nikdy nebyla oblibena a nakonec i jeji pochopeni, proc Severus jedna tak, jak jedna. Minervina kritika Brumbala tomu pak nasadila korunu. Moc dekuji za tuto kapitolu, uz ted me tato povidka chytla.
Re: Kapitola 1. Od: Lupina - 13.01. 2021
Ano, autorka jde přímo k věci. Žádné vykecávání, nastínit vše potřebné a co nejvíc zasáhnout. A že zasáhla. Tato Hermiona si nic takového nezasloužila. Nicméně už se dostala do Severusovy péče a ten snad i něco vymyslí. Děkuji za komentář, Gift.

Re: Kapitola 1. Od: zuzule - 11.01. 2021
Juj, tak to chytilo za srdce a boli to... Verim ale, ze to dobre dopadne, kdyz Severusovi prinese stesti. Bojim se, co na to reknou ti dva... Snad nebudou delat idioty. Dekuju!
Re: Kapitola 1. Od: Lupina - 13.01. 2021
Ke šťastnému konci to bude svízelná cesta, al ebude :-) Kluci budou, ale jen krátce. Je to dost komorní příběh. Díky za komentář, zuzule.

Re: Kapitola 1. Od: kattyV - 10.01. 2021
Tak toto vypadá zajímavě. Opravdu se těším na pokračování.
Re: Kapitola 1. Od: Lupina - 13.01. 2021
Doufám, že se bude líbit. Díky za komentář, kattyV.

Re: Kapitola 1. Od: kakostka - 10.01. 2021
ajajajaj to mně dneska nějak rozjitřilo... Nevím, na co reagovat dřív. Jesti na to, jak Hermiona sebe odsunula až na xtou kolej.... ale chápu, mohlo to být válkou, soudy, stresem, školou... Harry a Dobby, ehm, jak jen to říct. Na jednu stranu chápu, že pro Harryho je Dobbyho smrt tragedie a že se s tím nevyrovnal. Já to JKR taky neodpustila a vím, jak oplakávám čtyřnohé členy rodiny, některé víc, než ty dvounohé a někdo mne za to odsoudil.... ALE tohle je prostě HERMIONA, holka co mi xkrát zachránila zadek, bez ní bych byl čuchal k fialkám ze spodu, neudělal NKÚ, OVCE, prostě nic......natož přežil na útěku a oni řeknou ehm, mno jo, mučili ji... tak to pak chápu, že ji bylo trapné vytahovat krvácející ruku, protože jiní přišli o víc... tak to bude pro chlapce asi docela šok. doufám, že nebudou sabotovat ještě Severusovu léčbu... Bolí mne, když čtu, jak strašně je vyčerpaná a jsem ráda, že se přestěhovala jinam. Než jsem dočetla k novým komnatách, už jsem to v duchu navrhovala, nebo by mohla vždy zavolat skřítka, aby ji přemístil... to by snad Mione mohla zkousnout, není to posluhování... Severus brblá, protože se zlobí, že ztratili tolik času, že se mu to nedaří a že se nikdo jinej nestaral a on se ted může strhat... je to jasný... Jak psala Jimmi, očekávám dobrej konec a dobrej znamená oba v tomhle životě spolu a Happy, něco jako je v POst tenebrat, je to jasný? ikdybys místo překladu závěru měla napsat vlastní konec. Margareta je talent, ta ti ráda pomůže:-) Lupinko, děkuju vypadá to mnamozně. jen se trochu bojím, že když se mnou zamávala první kapitola, tak co ten zbytek.
Re: Kapitola 1. Od: Lupina - 13.01. 2021
No, vidím, že první kapitola opravdu zapůsobila. Byla jako pecka mezi oči, že? Se vším s tebou souhlasím a ještě připíšu, že charakter Hermiony v této povídce ještě podtrhuje tu hrůzu. Byla tak skromná, až se nepostarala o vlastní zdraví. Ale zase se takto dostala do péče Severusovi. A ten už něco vymyslí, že jo. A konec bude dobrý. Já si při prvním čtení ohryzávala nehty a v závěru jsem měla slzy v očích z té krásy. A i ten konec byl pro mě netradiční jako celá povídka, která zbytečně neodbíhá od tématu. Moc děkuji, kakostko, za komentář. Budu se těšit u další kapitoly.

Re: Kapitola 1. Od: akinom - 10.01. 2021
To vyzerá tak smutne. Ale už sa teším na pokračovanie, vyzerá, že to bude ešte napínavé. Ďakujem za preklad. :)
Re: Kapitola 1. Od: Lupina - 13.01. 2021
Je to vážné téma, napětí nás čeká určitě. Léčba nepůjde hladce. Děkuji za komentář, akinom.

Re: Kapitola 1. Od: Ciry - 10.01. 2021
Povídka vypadá vážně skvěle. Téma je trochu depresivní, tak jsem ráda, že to dobře dopadne. Jsem zvědavá, co na to řeknou kluci. Ta poznámka, že to Harry ani nebral na vědomí, byla vlastně celkem drsná. Ale mluvit o mučení v 17 letech asi není žádná sranda. Moc se těším na další díly. Díky za povídku.
Re: Kapitola 1. Od: Lupina - 13.01. 2021
Ano, to téma je vážné. Ale takový je někdy i život. Máš pravdu, že v sedmnácti o mučení asi nechtěli mluvit, v kánonu se to taky neprobíralo, proto mě to tady hodně zaujalo. Takový malý střípek toho, jak to mohlo být. Děkuji za komentář, Ciry.

Re: Kapitola 1. Od: Lenus - 09.01. 2021
Tak to bude veľmi zaujímavá poviedka, už sa teším ako si nájdu k sebe cestu . Vďaka :)
Re: Kapitola 1. Od: Lupina - 13.01. 2021
Doufám, že se bude líbit. Díky za komentík, Lenus.

Re: Kapitola 1. Od: luisakralickova - 09.01. 2021
Severus se nudí, a proto věnuje veškerý čas léčení a výzkumu. No, je vidět, že Hermiona není v nejlepší kondici:) Lupinko, díky za překlad, netrpělivě vyhlížím pokračování.
Re: Kapitola 1. Od: Lupina - 13.01. 2021
Severus má nového komníčka, i když by to nepřiznal. Ale možná je za tím i něco víc... Díky za komentář, luiso.

Re: Kapitola 1. Od: TaraFaith - 09.01. 2021
Je to povídka, která hodně útočí na city a psychiku osoby, která ji čte.. a nutí ji hodně přemýšlet... Jako taková osoba můžu jen říct, že moc děkuji za překlad a těším se na pokračování :)
Re: Kapitola 1. Od: Lupina - 13.01. 2021
Ano, rozhodně to není lehké čtení. A jelikož je to založené na prožitcích skutečných lidí, o to pravdivější. Děkuji moc za komentář, TaraFaith.

Re: Kapitola 1. Od: dianiita6 - 09.01. 2021
Snamione poviedku som ešte nečítala ale na túto sa extrémne teším :) Ďakujem za preklad.
Re: Kapitola 1. Od: Lupina - 13.01. 2021
Doufám, že se bude líbit. Děkuji za komentář, dianiito.

Re: Kapitola 1. Od: JSark - 09.01. 2021
Páni, dúfam, že to skončí lepšie ako to začína. Bellatrix škodí aj zo záhrobia, mrcha jedna.
Re: Kapitola 1. Od: Lupina - 13.01. 2021
Konec bude dobrý, ale čeká nás spousta úzkosti. Belatrix byla opravdu mrcha. Moc se mi líbilo, že za tou jizvou může být i něco dalšího, prokletí. Dává to smysl. Bela byla šílená, mohl aněco takového použít. Díky moc za komentář, JSark.

Re: Kapitola 1. Od: Yuki - 09.01. 2021
Všechno nejlepší Severusi! Nezačínáme zrovna vesele... ono to asi celé bude takové smutnější, ale doufám v malé záblesky štěstí. Čtení jde samo, řádky mi ubíhají tak rychle, že ani nestíhám rolovat dolů :D Držím Hermioně palce a přeji jí sílu, až bude svou "diagnózu" oznamovat klukům. A těším se na pokračování! :)
Re: Kapitola 1. Od: Lupina - 13.01. 2021
Bude to bolavé. Nicméně zpracování tak vážného tématu mě uchvátilo, proto jsem musela přeložit. Děkuji moc za komentář, Yuki.

Re: Kapitola 1. Od: katrin - 09.01. 2021
Tato poviedka je bolestna, pritahuje ma a zaroven si nie som ista, ci ju dokazem docitat. Kazdopadne dakujem za preklad.
Re: Kapitola 1. Od: Lupina - 13.01. 2021
Ano, je to bolavé téma a není vhodné pro každého a pro všechny nálady. Ale konec bude dobrý. Díky za komentík, katrin.

Re: Kapitola 1. Od: Iveta - 09.01. 2021
To vypadá zajímavě!!! Doufám, že Harry a Ron nebudou pitomci...
Re: Kapitola 1. Od: Lupina - 13.01. 2021
To uvidíš :-) Děkuji za komentík, Iveto.

Re: Kapitola 1. Od: Jimmi - 09.01. 2021
Normalne som sa musela istniekam schovat s mobilom, aby som si to mohla v tichu a klude vychutnat. Manzel sa bavil, ze pustal jednotku HP v slovenskom dabingu. Neuveritelne ma to vytacalo.. Ale k poviedke. Ak to zle dopadne a za zle povazujem aj koniec zo Srdca bez spolecnika, ze spolu budu zit niekde v inom svete, tak si ma nezelaj. Nadherny preklad, kapitola, vsetko. Najviac mi ale utkvela v pamati ta poznamka o Harrym a Dobbym, ako keby to co sa jej stalo, nebolo dolezite. Takze som zvedava na ten rozhovor. Bude tam Draco? Alebo univerzalne Malfoyovci? Len kvoli tomu do akej hlbky to pojde. Dakujem krasne za preklad.
Re: Kapitola 1. Od: Lupina - 13.01. 2021
Neboj, toto má rozhodně dobrý konec... TO bych nám přece neudělala, abych překládala něco, co nekončí dobře :-) Ta poznámka o Dobbym - autorka trefila hřebík na hlavičku. Ani v kánonu se nezabývali Hermioniným mučením. Draco tu nebude, je to komorní příběh. Děkuji moc za komentář, Jimmi.

Re: Kapitola 1. Od: denice - 09.01. 2021
Při čtení jsem musela velmi intenzivně myslet na úvod, ve kterém jsi napsala, že ty vidíš šťastný konec. Velmi mě potěšila tvoje poznámka na konci kapitoly, protože tohle je opravdový srdcerváč. Jsem opravdu zvědavá, jestli Severusovy pohnutky byly takové, jak si myslela Hermiona. Díky.
Re: Kapitola 1. Od: Lupina - 13.01. 2021
Ať už jsou Severusovy pohnutky jakékoliv, v záchraně Hermiony má nejdůležitější roli... Děkuji moc za komentář, denice.

Re: Kapitola 1. Od: margareta - 09.01. 2021
Joj, Lupinko! Můj čtenářský seismograf signalizuje událost De Luxe! To se tak krásně čte! A ten příběh, tak mučivě se rozbíhající a zároveň nedovolující se od něj odtrhnout! I když, popravdě řečeno, kdyby tam dole nebyla ta douška, že Severus Snape bude šťastný, asi bych to nedala. Všude kolem tolik trápení a k tomu navíc jeho trápení, asi bych si to odpustila. Takhle se ale na tvou povídku freneticky těším!!! Tak mnohoslibný obsah a tak parádní překlad...Už aby byl další díl! Děkuji!
Re: Kapitola 1. Od: Lupina - 13.01. 2021
Povídka bude srdcerváč, je to hodně vážné téma. Ale konec bude dobrý. Nestíhám, tak odpovídám jen krátce. Děkuji za komentář, margareto. Snad se bude líbit i dál, i když to nebude veselé čtení.

Prehľad článkov k tejto téme:

SenLinYu: ( Lupina )16.03. 2021Kapitola 10.
SenLinYu: ( Lupina )03.03. 2021Kapitola 9.
SenLinYu: ( Lupina )24.02. 2021Kapitola 8.
SenLinYu: ( Lupina )17.02. 2021Kapitola 7.
SenLinYu: ( Lupina )10.02. 2021Kapitola 6.
SenLinYu: ( Lupina )03.02. 2021Kapitola 5.
SenLinYu: ( Lupina )26.01. 2021Kapitola 4.
SenLinYu: ( Lupina )20.01. 2021Kapitola 3.
SenLinYu: ( Lupina )13.01. 2021Kapitola 2.
SenLinYu: ( Lupina )09.01. 2021Kapitola 1.
. Úvod k poviedkam: ( Lupina )24.12. 2020Úvod