Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Preklady jednorazoviek od Jacomo

Poslední noc svobody

Preklady jednorazoviek od Jacomo
Vložené: Jacomo - 09.01. 2021 Téma: Preklady jednorazoviek od Jacomo
Jacomo nám napísal:

Poslední noc svobody

originál: One Last Night of Freedom

 

autor: hayseed42, překlad: Jacomo, betaread: Ivet


Všechno nejlepší k narozeninám, Severusi Snape!

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Žádost o souhlas s překladem zaslána

Rating: 15+ (kvůli nevhodnému slovníku a sexuálním narážkám)

Období: Po Bradavicích

cca 7 tisíc slov

Shrnutí: Noc před Hermioninou svatbou. Nikdy nic nejde hladce, že?

 

***

Tohle se zkrátka nedalo vyjádřit jinak – její šaty byly tou nejhnusnější věcí pod sluncem a takhle pozdě už neměla možnost to nějak napravit. Měla být ohledně množství krajek (respektive ve své touze po jejich absenci) neústupnější. A ohledně nabíraných rukávů taky.

V tomhle stavu bude víc pasovat k dortu než k ženichovi.

Hermiona s povzdechem přetáhla přes svatební šaty igelitový obal a zapnula zip. Umožnit své matce a Molly Weasleyové, aby ji společně přemluvily ke kompletnímu svatebnímu obřadu, byl přesně tak špatný nápad, jak si původně myslela. Ale v hloubi srdce chovala podezření, že Ron s ní chce mašírovat po uličce posypané růžovými lístky tak moc, jako si jeho matka přeje se na to dívat. A na rovinu, tohle jí až tak moc nevadilo; absolvovat to jí fakt nijak neuškodí.

Ale taky si nepřipouštěla výčitky za to, že doufá, že Ronův smoking bude alespoň z poloviny tak nepohodlný jako její přeslazená róba.

Celkově ale byla Molly za její přemíru nadšení ze svatby vděčná. Minimálně dnes večer. Protože ta žena trvala na tom, že opravdu nosí smůlu, když ženich vidí nevěstu před svatbou, poslala Rona s dvojčaty, Harrym a kdovíkým ještě, ať si užijí ‘poslední noc svobody’, jak to nazvali Fred a George. Věděla to, protože Ginny použila tutéž frázi při snaze přesvědčit ji o nutnosti uspořádat její vlastní rozlučku se svobodou. A opět vděčila Molly za to, že řekla své dceři, aby nechala nevěstu, ať si to udělá podle sebe, protože Ginny odmítala přijmout ‘ne’ jako odpověď.

Díky, svou ‘poslední noc svobody’ si náramně užije po svém. V tichu a nerušeně si stihne dočíst knihu, kterou má rozečtenou. Což bylo dobře, protože jen Merlin ví, kdy se jí to znovu poštěstí. Zítra svatba a pak líbánky. A pak všechny ty drobnosti související se začátkem společného bydlení – umísťování knih, nábytku a oblečení.

Napadlo ji, že je asi hodně neromantické přemýšlet o tak přízemních věcech večer před svatbou. Měla by myslet na to, jak bude obřad perfektní a jaké bude mít krásné šaty. A tak podobně.

A na Rona.

Na hodného, modrookého Rona.

O ruku ji požádal pod nebem plným hvězd – podal jí jedinou rudou růži s prstenem vloženým do okvětních lístků. Ryzí krása toho gesta naprosto převážila to, že když hleděla na diamant lesknoucí se v matném světle, sklopil oči k zemi a vykoktal: „Takže… co myslíš? Měli bychom se vzít, hm?”

Později vyšlo najevo, že si Ron pro tuto příležitost napsal celý proslov. Když následující den stydlivě natáhla k Harrymu ruku otočenou tak, aby zakryla hluboký škrábanec na jedné straně, který si způsobila, když se pokoušela vytáhnout prsten z trnité růže, zazubil se na ni a zeptal se, co si myslí o Ronově projevu. „Nikdy by mě nenapadlo, že je náš Ron schopen čehokoliv, co se i jen blíží romantickému sentimentu,” dodal se smíchem.

Po troše hrozeb a velkém červenání se Ron přiznal. Byl z toho žádání o ruku tak nervózní, že se mu celá řeč, se kterou se dva dny lopotil, úplně vykouřila z hlavy. Dotklo se jí to, ale přiznání, že ten koncept dal odpoledne předtím Harrymu ke korektuře, ji rozplakalo. To gesto tak zpodobňovalo Ronovu podstatu, že nedokázala zadržet slzy.

Tohle byly věci, na které by teď měla myslet.

Přistihla se, že si prohlíží prádelník a dumá nad tím, jak jsou jeho zásuvky hluboké, a přinutila se s tím přestat. Přešla do sousední místnosti a napustila si vanu. Ginny by to asi nazvala ‘poslední svobodná koupel’.

Ponoření do bublinek bylo rozhodně romantičtější než přeměřování zásuvek. I když méně přínosné.

S Ronem mohou ty zásuvky změřit společně. Samozřejmě později. V tuhle chvíli je pravděpodobně příliš opilý na to, aby udržel metr. A kdoví, co by Molly udělala, kdyby teď Hermiona zavolala svému ženichovi a požádala ho, aby přišel večer před svatbou do jejího bytu měřit nábytek.

Nemluvě o tom, že by Fredovi a Georgeovi poskytla další netaktní eufemismus pro sex, který by si připsali na svůj směšný seznam. Samozřejmě, že je těšilo vytahovat tyhle pojmy při těch nejnevhodnějších okamžicích – jako například před dvěma dny, kdy u společné večeře seděla většina Weasleyových a velký počet Grangerových.

Hermiona se rozhodla, že večeře na zkoušku není zrovna dobrý nápad, jelikož v její rodině bylo hodně členů, kteří nevědí o magii, ale budou očekávat pozvánku. A tak místo tradice zorganizovala něco, o čem doufala, že bude tichou záležitostí pouze v kruhu nejbližší rodiny, v diskrétní kouzelnické restauraci na Příčné ulici.

Všechno šlo dobře až do chvíle, kdy George objal Hermionu, která se ho pokoušela minout, kolem pasu, a začal: „Víš, Hermionko –” Vzhledem ke značnému počtu prázdných skleniček před ním to z větší části znělo jako ‘Hejt-man-ko‘. „Hermionko,” zkusil to znovu s nedbalým úsměvem, „já a Fred ti chceme pogratulovat k nastávající vese-ves… svatební akci. Fakt žádná jiná holka by nebyla ochotná pádlovat na kánoi s naším Ronánkem.”

„Georgi,” zasyčela. Dotklo se jí to – většinou měla George Weasleyho docela ráda. „Ztrapňuješ mě.”

„Pádlovat na kánoi?” zatrylkoval ve špatnou chvíli starší hlas, jinak by možná měla šanci George zvládnout. „Co tím myslíte?”

Kdyby byl Georgeův úsměv ještě širší, pravděpodobně by si roztrhl pusu. „Já a moje proslulé dvojče máme takový seznam, drahá paní.”

V tu chvíli se Hermiona zděsila, protože si uvědomila, že tu otázku položila její babička. Její milá, nevinná babička, která chodila dvakrát týdně do kostela a nesouhlasila s tím, aby si manželé Grangerovi dávali pusy před svou dcerou, protože to je ‘necudné’.

„Jsou to efu… eufemismy,” zvládl vyslovit s velkou námahou. „Chápejte. Pádlování na kánoi, točení klikou, obdělávání pole, šroubování –”

„Georgi!” utnula ho Hermiona. Její babička vykulila oči; evidentně jí ta metafora došla. „To stačí!”

Jediné, co to při zpětném pohledu ospravedlňovalo, byl fakt, že se George příští den horlivě omlouval. A další odpoledne tady. A dnes ráno, když dorazila do Doupěte na svou ‘poslední svobodnou snídani’.

Hermiona s povzdechem zavřela oči a snažila se příliš nepřemýšlet o vyhlídce na to, že bude s Weasleyovými příbuzná. S Fredem a Georgem. Ginny. Molly. Coby tchýní.

Žádné pochybnosti, nařídila si a ponořila se do vody. Až se s Ronem vezmou, všechno bude jinak. Zejména až se Ron odstěhuje z Doupěte.

Aspoň doufala, že to tak bude. Že Molly trochu povolí tkanice u zástěry a Ron nebude očekávat, že najde každé ráno na stole nachystanou snídani. Ačkoliv předpokládala, že kdyby na tom trval, mohla by prostě požádat Molly, aby mu ji připravovala, a zabila by tak dvě mouchy jednou ranou.

Hermiona si odfrkla a tím si uvědomila, že je ještě stále pod hladinou, protože jí voda vnikla do nosu. S prskáním a kašláním se posadila a ne moc úspěšně se snažila dostat mokré vlasy z očí.

Ne – Ron dal v průběhu let jasně najevo, že je více než schopen rozlišovat mezi matkou a manželkou. Když už, tak by nejspíš zařídil každé ráno snídani pro ni, pokud by to dovolila, místo toho, aby očekával opak. Ačkoliv jestli měla být k sobě upřímná, musela připustit, že ve finále by s největší pravděpodobností pouze poukázal na to, že se v okolí vyskytují lidé, kteří jsou ochotní přinést snídani pro oba, takže vlastně není důvod, aby se kdokoliv z nich zlobil.

Ale celkem vzato považovala jeho pragmatismus za sympatický. Znamenalo to, že se nemusela cítit provinile, že právě teď sedí ve vaně, vysmrkává si vodu z nosu a přeje si přesně vědět, kolik krabic bude potřebovat na své knihy.

Fred a George je možná škádlili a nazývali je neromantickými a nudnými, ale byli v menšině. Harry se nad vývojem jejich vztahu široce usmíval. „Nikdy jsem neviděl, že by se dva lidé takto oddali jeden druhému,” opakoval několikrát, když si zrovna znepokojeně uvědomila, jak roky utíkají. „Vždycky jsem věděl, že vy dva skončíte spolu,” pokračoval často. „Vždyť se podívej, jak jste kolem sebe kroužili, když jsme byli ve škole, ne?”

Naštěstí byl Ron dostatečně inteligentní, aby nereagoval na Harryho významné pozvedání obočí v Hermionině přítomnosti. V současnosti se stále často dohadovali, i když už to bylo umírněno jednak věkem, jednak společným úsilím obou stran nedělat věci, které by druhého záměrně dráždily.

Ron chápal, že se Hermiona věnuje výzkumu věštění z čísel, a Hermiona chápala, že se Ron věnuje famfrpálové kariéře. Když byl jeho tým na cestách, brala si s sebou svoje výpočty, a on se účastnil jejích přednášek na výzkumných sympoziích. Kompromis tkvěl v tom, že Ron od ní nepožadoval, aby předstírala zvláštní zájem o jeho zápasy, a Hermiona netrvala na tom, aby jí na přednáškách věnoval plnou pozornost.

Nikdo z nich nepil mléko přímo z láhve a Ron uměl skládat hábity mnohem úhledněji než ona. Byl to ten nejzdravější vztah, jaký kdy měla, a byla šťastná, že si ho bere.

Cukla sebou, protože ji mokré vlasy zastudily na zádech, tak si je stáhla do provizorního culíku a pokusila se z nich vyždímat trochu vody – kdyby si osušila hlavu ručníkem, musela by strávit další dvě hodiny s hřebenem ve snaze je rozmotat. Zvažovala, jestli má vylézt z vany, aby našla něco, čím by je sepnula, když tu uslyšela klepání na dveře.

Bylo to hlasité klepání. Jinak by ho totiž nemohla zaslechnout až do koupelny. A jak pokračovalo, uvědomila si, že zní dost naštvaně.

Když vstala a natáhla se po županu, rozhodla se, že Ginny řádně vyčiní. „Říkala jsem jí…” mumlala si pod nos a při chůzi si zavazovala pásek županu na ledabylý uzel.

„Ginny...“ vzdychla, když otevřela dveře. „Říkala jsem, že nechci... ach.“

Za dveřmi nestála Ginny. Zaprvé, Ginny nebyla tak vysoká. A za druhé, neuměla se mračit s tak dokonale nacvičenou grimasou.

„Co ty tu děláš?” zeptala se Hermiona. Založila si ruce na prsou a probodla příchozího pohledem.

„Vyrušil jsem tě?” zakontroval hlasem, ze kterého odkapávalo falešné znepokojení. „Mohl bych odejít, jestli ti to bude milejší. Pokud samozřejmě nejsi –”

„Severusi, přestaň,” odsekla ostře. Měla chuť mu jednu střelit, ale nějak zvládla to neudělat. „Pojď dál, když tedy musíš.”

Severus ani nepočkal, až uhne ze dveří a protáhl se dovnitř. Ramenem minul její tvář o pouhé centimetry. Neucukla, ale jen proto, že mu nechtěla poskytnout uspokojení z toho, aby zjistil, že ji vylekal. Nakráčel doprostřed jejího obývacího pokoje a tam se zastavil, otočil se a mlčky na ni hleděl.

Nedovolí mu, aby ji zastrašoval. Zavřela dveře a záměrně pomalou chůzí přešla ke svému oblíbenému křeslu. Elegantně se posadila, překřížila nohy v kotnících a složila ruce do klína. „Můžu pro tebe něco udělat, Severusi?” zeptala se škrobeně.

„Zítra si bereš Weasleyho,” pronesl úsečně. Hlas měl nasáklý potlačovaným hněvem.

„Ano,” souhlasila. „Zdálo se to jako ta nejlepší možnost, protože jsme půl roku zasnoubení a předtím jsme měli pět let stabilní vztah.”

Nic na to neřekl, ale vráska na jeho čele se prohloubila.

„Víš, Ron ti dokonce chtěl poslat pozvánku,” pokračovala záměrně lehkým tónem, „ale předpokládala jsem, že nebudeš chtít být obtěžován.”

Severus si odfrkl. „Ředitel mi o tom řekl dnes ráno u snídaně,” procedil přes zuby. „Vlastně mi to až tak neřekl, spíš se, když jsem byl v doslechu, zeptal Minervy, jestli poslala tobě a Weasleymu svatební dar.”

„Od profesorky McGonagallové jsme dostali krásné povlečení,” odpověděla. „Ještě jsem neměla čas poslat poděkování, ale klidně jí vyřiď, že ho jistě užijeme.”

„Slečno Gr-”

Ne,” přerušila ho. „Neopovažuj se, Severusi Snape, nebo budu křičet.”

Jeho úšklebek nebyl veselý a jí z nevysvětlitelného důvodu přešel mráz po zádech. „Nebudeš,” prohlásil rozhodně. „Není to rozumné, slečno Hermiono Grangerová. To by pro tebe bylo ponižující.”

„Kvůli tobě klidně zvážím výjimku,” odsekla upjatě. „Proč jsi tady?”

„Ginny Weasleyová mi řekla, kde jsi,” řekl. Podle jeho výrazu bylo jasné, že stejně jako ona ví, že neodpověděl na otázku, kterou mu položila.

„Tomu se dá stěží uvěřit.”

Bez vyzvání se posadil na pohovku, položil si levou paži na opěradlo a roztáhl se po tom kusu nábytku jako neposlušný kocour. „Proč?” zeptal se a naklonil jejím směrem hlavu. Zdálo se, že dostal svůj hněv alespoň částečně pod kontrolu. „Vůbec se nezdráhala o tu informaci podělit.”

Zhypnotizovaně sledovala, jak přetočil tělo, koleno zaklesl o polštář – prakticky na té pohovce ležel. „Protože kdybys opravdu mluvil s Ginny, okamžitě by mi letaxovala. Nestává se každý den, aby se u ní ukázal náš starý učitel lektvarů a vyslýchal ji,” řekla se sladkým úsměvem při zdůraznění slova ‘starý’.

„Ach,” hlesl Severus, který se ještě víc zaklonil a položil si hlavu na opěrku. „To máš nejspíš pravdu. Pokud by si ovšem na ten rozhovor pamatovala.”

Škoda, že už větší část vybavení obývacího pokoje zabalila – keramická dóza, která stávala na stolku vedle jejího křesla, by při dopadu na Severusovu hlavu vydala lahodný zvuk. „Ty parchante,” vyplivla.

„Jako kdyby tě to překvapilo,” odsekl suše.

„Paměťová kouzla jsou nelegální!”

„Stejně jako zrada, vražda a příprava veritaséra mimo zdi ministerstva,” řekl. „Což krásně ilustruje, že jsem se už dřív takovými věcmi nijak zvlášť nenechal omezovat. Čili tvoje pointa má být v čem?”

Taky byla škoda, že její hůlka ležela v koupelně na skříňce vedle umyvadla – dokázala vymyslet nespočet kleteb, které by mu v tuhle chvíli náramně sedly. „Předpokládám, že jsi mi nepřišel gratulovat předem,” podotkla a přimhouřila oči.

„Znáš mě moc dobře,” odtušil tónem, který měl natolik blízko k předení, aby zapadl do obrazu kocoura, kterého jí připomínal.

Kdyby se neobávala, že mu tím ukáže náznak slabosti, podlehla by nutkání promnout si konečky prstů čelo. „Taky tě znám dost dobře, abych věděla, že takové věci neříkáš. Severusi, pověz mi, proč jsi tady, nebo si dojdu pro hůlku a něco strašného ti s ní provedu.”

„Nechala jsi hůlku někde ležet? Jak nedbalé, slečno Gr-”

„Severusi,” zavrčela a zatoužila ho uškrtit.

Usmál se na ni a ji pobavila prchavá myšlenka, že možná přišel o rozum. „Tahle pohovka,” nadhodil s očividnou změnou tématu, „je docela pohodlná.”

„Mám ji ráda,” poznamenala bez emocí.

„Pokud se nemýlím,” pokračoval stále s úsměvem a jakoby přátelsky poplácal opěradlo, „už ji nějakou dobu máš. Zdá se mi… povědomá.”

Což byla pravda. S rukama v bok stála na nohou dřív, než ji vůbec napadlo si stoupnout, a probodávala ho pohledem. „Vypadni,” nařídila mu. Proč na něj vlastně neječela? „Ihned vypadni!”

Posadil se zpříma. Pomalu, cíleně a se záměrem jí naznačit, že jediným důvodem, proč to udělal, bylo, že mu ta předchozí poloha byla nepohodlná. Hermiona tak zatínala zuby, až dostala křeč. „Nechceš slyšet, co ti chci povědět? Nestojí to za těch dvacet minut paměti tvojí kamarádky, které jsem jí ukradl?”

„Dvacet minut?” zeptala se s pozvednutím obočí. „Myslela jsem, že jsi řekl, že ti Ginny dala místo mého pobytu dobrovolně.”

Severus se ušklíbl. „Neřekl jsem, že jsem se jí ptal jen na to, kde jsi.”

„Měla bych –”

„Oba víme, že to neuděláš,” mávl líně rukou a přerušil její výhružku dřív, než se rozhodla, co řekne. „Šetři si dech na užitečnější věci než plané hrozby.”

„Já –”

„A já už vím, že mě nenávidíš, ty hloupá ženská,” pokračoval s dalším mávnutím ruky. „Deset let, které jsme strávili vzájemným ignorováním, by mělo být dostatečným důkazem.”

Zatínala ruce v pěst a cítila, jak se jí do dlaní zabodávají nehty. „Tak proč jsi tady?” zeptala se, přičemž se snažila co nejvíc potlačit bolest ve svém hlase.

„Mám otázku,” řekl.

„Otázku?” zopakovala nevěřícně.

Severus neochvějně přikývl. „Otázku.”

”Nemluvil jsi se mnou deset let a večer před mou svatbou vymažeš Ginny Weasleyové paměť, abys mě sehnal a položil mi otázku?” Nevěděla, jestli se má smát nebo křičet.

„Svým způsobem ano.”

Hermiona udělala krok od pohovky a přinutila svoje ruce, aby se uvolnily. Doufala, že je její výraz dostatečně povzbudivý, ale pochybovala o tom. Pravděpodobně to však nebylo důležité – Severus nebyl ten typ člověka, který by se dal snadno odradit od zvolené cesty.

„Vlastně chci, Hermiono, vědět,” pronesl klidným a vyrovnaným tónem, přičemž vstal a vykročil k ní, „kdy nastal ten den, ten přesný okamžik, kdy jsi přišla o rozum.”

Zamrkala a usilovně se snažila zůstat na místě, když se k ní blížil. „Cože?”

„Kdy, Hermiono?” zeptal se, tichým, hlubokým, svůdným hlasem. „Kdy jsi přišla o rozum?”

„Nevím, co tě k tomu vede,” odpověděla tak lehce, jak jen zvládla s ohledem na skutečnost, že se jeho tvář nacházela asi jen deset centimetrů od její.

Zamračil se a ona ucítila na obličeji jeho horký dech. „Nemůžeš si myslet, že vzít si Weasleyho je dobrý nápad.”

Chtěla couvnout. Bylo by fajn to udělat. Získala by zpět svůj osobní prostor a dala by Severusovi najevo, že do něj nesmí. Co kdyby mu to poskytlo výhodu? „Myslím, že je to skvělý nápad,” prohlásila a pokusila se ho probodnout pohledem.

Sklonil se ještě níž, ještě blíž k ní. „Myslím, že je to to nejbezhlavější rozhodnutí, jaké jsi kdy udělala,” zašeptal. „Hermiono.”

„To není tvoje starost,” zvládla vykoktat. Toužila po jediném – utéct s křikem z místnosti.

„Samozřejmě, že ne,” potvrdil.

Hermiona byla přesvědčená, že se ji pokusí políbit. Co nevěděla jistě, bylo, jak bude reagovat.

Když ukvapeně couvla, mírně se mu zkroutily rty. „Co, myslela sis…?” uchechtl se. „Hermiono, možná jsem udělal spoustu věcí, ale ujišťuju tě, že bych si nikdy nic nedovolil k… ženě proti její vůli.”

Vyplašilo ji zjištění, že se jí třesou ruce, a tak se rychle objala, aby to zamaskovala. „Vím, že to neděláš,” vydechla. Naštvalo ji, že nedokázala udržet svůj hlas v klidu. „Ačkoliv pokud tu nejsi kvůli… tamtomu, nevím, proč jsi…”

„Bereš si Weasleyho,” zopakoval, jako kdyby to všechno vysvětlovalo.

„Beru,” potvrdila s pocitem, že tuhle konverzaci už vedli.

„Proč?”

Zamrkala: „Prosím?”

Založil si ruce na hrudi a shlédl na ni přes svůj nos. „Slyšela jsi mě. Proč – si – ho – bereš?” vyslovil pečlivě.

„Proč se staráš?” odsekla podrážděná jeho šaškováním.

„Taková hloupost je u tebe neomluvitelná, Hermiono,” odtušil.

„Neodpověděl jsi mi na otázku,” obvinila ho.

Vyčítavě zavrtěl hlavou. „Neodpovídám na otázky, které by neměly být vůbec kladeny.”

„Pokud se vracíme znovu na začátek, radši bych to hned utnula,” prohlásila a odsunula si z tváře pramínek mokrých vlasů. „Jak si zajisté umíš představit, zítra mě čeká docela rušný den a chtěla bych si dnes v noci odpočinout.”

„Slečna Weasleyová mě informovala, že je to pohádková svatba,” poznamenal Severus. Nikdy nepochopí, jak se mu podařilo při vyslovení výrazu ‘pohádková svatba’ zachovat kamenný výraz. „Družičky s květinami, lístky růží, modré koberce.” Tahle slova už vyplivl, jako kdyby ho fyzicky bolela, a tvář se mu zkřivila úšklebkem.

„Nemyslím si, že je problém v mém zdravém rozumu,” zamumlala a zavrtěla hlavou. Sklopila oči k podlaze, protože nechtěla vidět výraz v těch jeho. „Ty ses vyptával Ginny na moji svatbu?”

Když konečně vzhlédla, nespatřila nic než bezvýraznou lhostejnost. „Vlastně jsem se jí ptal na tvůj vztah. K tvému snoubenci samozřejmě.”

V tu chvíli Hermiona viděla doslova jen rudý opar. „Cože?” vyprskla zuřivě. V malém koutku mysli pocítila vděčnost za to, že se její hůlka nachází mimo dosah – nebylo by dobré, kdyby ji večer před svatbou zatkli a poslali do Azkabanu za vraždu.

„Podle slečny Weasleyové je vaše pohádková svatba dokonalým zakončením pohádkové romance,” prohlásil cynicky, což zvráceným způsobem přispělo k surrealismu tohoto okamžiku. „Ty a tvůj Weasley jste zjevně zcela chorobně oddaní jeden druhému.”

„No a?” nadhodila a trhla sebou nad pubertální mrzutostí, která se odrazila v její odpovědi.

Zeširoka se usmál, uštěpačně a nenávistně. „Jestli o tobě něco vím, Hermiono, tak to, že tě žádné pohádkové příběhy nepřitahují. Jsi neurotická a dotěrná a vůbec nepochybuju, že skutečný vztah mezi tebou a Ronaldem Weasleym by skončil krveprolitím.”

„Oprav mě, pokud se mýlím, Severusi, ale když jsi měl s Ronem naposledy co dočinění, bylo mu osmnáct,” poznamenala kysele. „Už není dítě.”

„Bije tě?”

Ta otázka jí téměř vyrazila dech: „Prosím?”

„Bije tě?” zopakoval Severus mírně.

Připadala si nějakým způsobem pošpiněná. „Ne!” zvolala šokovaně.

„A co jiné formy týrání?” zeptal se tímtéž klidným hlasem. „Slovní, citové? Ovládá tě pomocí nějakého podivného závazku? Například svazovacím kouzlem?”

Zbláznil ses?” vykřikla zděšeně, protože nevěřila svým uším.

„Nevěřím, že je Weasley nějak výrazně inteligentní. Nebo bohatý. A obyčejný příslib sexuálního potěšení by nestačil na to, aby tě nalákal. Pokud ses samozřejmě za posledních deset let nezměnila víc, než předpokládám.” Severusovy věty zněly, jako kdyby hovořil o počasí.

Hrůza se vytrácela a vztek narůstal. „Ty zkurvysynu,” vykřikla. „Jak se opovažuješ něco takového říkat!”

„Jen se pokouším posoudit tvoji motivaci pro vstup do tak směšného vztahu,” prohlásil Severus.

„Ach, ano,” odpověděla upjatě. „Protože mně to spíš připadalo, že se mě snažíš rozzuřit k nepříčetnosti.”

„Chci jen vědět, Hermiono, proč si bereš Weasleyho.”

Obrátila oči v sloup. „A co láska, Severusi? Náklonnost? Přátelství?”

„Právě jsi popsala tři dobré důvody, proč si pořídit psa,” podotkl sarkasticky.

„Nebudu se s tebou bavit.”

„Navzdory všem důkazům o opaku,” odpověděl se slabým úsměvem.

Její večer byl v troskách. Její dokonalý, tichý večer byl pokažený nenávistným mužem, který jí kladl pošetilé otázky, nezasluhující odpověď. „Nechápu, jak by ti mohlo záležet na tom, že si beru Rona,” odtušila chladně. „Nemluvili jsme spolu deset let, Severusi. Neposlali jsme si ani dopis. Ne od té doby, co mě Albus uvolnil a já se vrátila pracovat na ministerstvo.”

„Nezáleží mi na tom,” mávl rukou a uhnul před jejím pohledem. „Jen jsem zvědavý.”

„Zvědavý?” zopakovala po něm a nuceně se zasmála.

„Zajímalo by mě, jestli jsi opravdu podlehla přeludům. Jestli jsi uvěřila své pohádce stejně, jako zřejmě všichni okolo.” Přimhouřil oči a ústa se roztáhla do vědoucího úšklebku. „Jestli sis jen na vteřinu myslela, že budeš šťastná, když si vezmeš toho… kluka.”

Chtěla si sednout, ale ať je zatracená, jestli dovolí, aby to Severus zjistil. „Je mu třicet pět, víš,” poznamenala lhostejně. „Už nějakou dobu to není kluk. A pro tvou informaci, Severusi, mám v plánu být s Ronem bláznivě šťastná.”

„Je štěstí skončit uvázaná ke sporáku, bosá a těhotná?” zeptal se. „Skončit se svým životem dřív, než mohl pořádně začít?”

„Právě jsi jasně vysvětlil, že vůbec nejsi obeznámen se situací,” prohlásila povýšeně. „Ron a já –”

„Ale ono se to nestane záměrně,” přerušil ji Severus briskně. „Ani jeden z vás nebude chtít, aby se to stalo. Ale budete mít první dítě a ty a Weasley se rozhodnete, že někdo by s ním měl zůstat doma. Nabídne se, protože je na to pravděpodobně dostatečně rytířský.”

Když pronesl slovo ‘rytířský’, znělo to téměř jako nadávka.

„Ale ty se rozhodneš, že je to mateřská role,” pokračoval. „A z jednoho budou dvě a ze dvou tři a než se naděješ, budeš po kolena ponořená v křičících spratcích, posedlá tělními tekutinami, přišíváním knoflíků a pusinkováním odřených kolen, takže ti pro tvou kariéru nezbyde jediná myšlenka. A tvůj rozkošný manžílek bude každý měsíc dva týdny pryč, aby honil na koštěti míč, protože bude brzy moc starý a vyčerpaný, aby mohl hrát famfrpál za pořádné peníze. Pokud budeš mít velké štěstí, prostě o tebe úplně ztratí zájem a najde si nějaké šílené hobby, třeba sbírání mudlovských klobouků, a neopustí tě kvůli novějšímu, elegantnějšímu modelu.”

Hermiona otevřela pusu, aby protestovala, ale on mluvil dál.

„Pak vypravíš své potomstvo do Bradavic, utratíš poslední peníze z famfrpálu za předražené učebnice a hábity, a strávíš zbytek životní mizérie houpáním spratků na kolenou, když si vaše děti najdou čas vás navštívit, a lítostí nad tím, že jsi kvůli mateřství opustila výzkum.” Znovu se usmál. „No, není to roztomilé?”

Trvalo jí několik minut, než se vzpamatovala. Severusova slova jí nenávistně a obscénně vířila v mozku. „Proč si myslíš, že nebudu schopná si vybudovat kariéru, až moje děti vyrostou?” zeptala se. „I kdyby mi bylo šedesát, pořád mi bude zbývat asi tak sto let života. Spousta času věnovat se svým zájmům.”

Chtěla mu ten zatracený úsměv setřít z tváře. „Vždycky si to myslí,” poznamenal téměř zasněné. „Vždycky si myslí, že všechno odloží, než budou naplněny jejich biologické povinnosti. Ale prostým faktem je, Hermiono, že svět se posune dál. Bude ti chybět dvacet let publikování a výzkumu. Všechno, co bylo v době tvého studia inovativní, stane se už dávno přijatým dogmatem. Budeš zkrátka už příliš stará.”

„Já –”

„Kromě toho,” pokračoval a jeho úsměv se změnil v úšklebek, což bylo snad ještě horší. „Tvůj manžel v tobě bude mít dvacet let hospodyňku. Myslíš si, že zrovna tak snadno jako se vzdá své kariéry, bude ochotný poslat tě do práce?”

„Ron a já jsme –”

„Ach ano, jsem si jistý, že ty a Weasley se nějak magicky lišíte. Vymykání se lidské rase jako celku. Ale uvažuj, Hermiono. Většina žen, o nichž víš, že udělaly úspěšnou kariéru, byla svobodná a bezdětná. Všechny bradavické profesorky. Větší část tvých kontaktů ve výzkumu.”

„Ale –”

„A vzpomeň si na lidi, které znáš. Co třeba rodina Weasleyových? Molly byla v bystrozorském programu, když se jí narodil nejstarší syn. Věděla jsi to?” zeptal se Severus. Naklonil hlavu na stranu a prohlížel si ji. „Slečna Weasleyová měla dnes večer plno nejrůznějších informací.”

Nechtěla mu dovolit, aby ji takhle nachytal. Nastražil past, rozvinul síť, a ona do ní přímo nakráčela. Stála tu zraněná a znechucená a dovolila mu, aby jí to provedl. „Vezmu si Rona, Severusi,” pronesla tiše, čímž ho vyzývala, aby pokračoval. „Nepotřebuju tvůj souhlas a ani ho nechci.”

„Já jsem jen chtěl, abys věděla, co tě čeká, když do té frašky vstupuješ,” řekl vyrovnaně.

„Frašky?” ohradila se. Její hněv znovu zaplál mocnou silou. „Ty mizero, Ron mě miluje! Je hezký.”

Severus sebou trhl.

„Je laskavý.”

Znovu sebou trhl.

„A miluje mě!”

Jeho výraz byl naprosto nečitelný.

„A zítra si ho vezmu a ty s tím nic nenaděláš,” dodala malicherně a vítězoslavně zároveň. „Takže prostě jdi pryč a nech mě na pokoji, Severusi.”

„Všímám si, že netvrdíš, že ty miluješ jeho,” namítl, zřejmě připravený její příkaz ignorovat.

Jeho slova ji na krátký okamžik připravila o dech, ale pak zamrkala a ta chvíle pominula. „Vezmu si ho, Severusi.”

„Neodpověděla jsi mi,” řekl s jistým uspokojením v hlase.

Něco zapadlo na své místo a Hermiona na něj vykulila oči. „Nemůže to být až takhle jednoduché, že ne?”

„Nevím, co tím myslíš.” Jeho tvář nabyla ostražitého výrazu a oči zůstaly prázdné.

Bylo to kruté a ona to věděla, ale stejně se tomu musela smát. „Ty žárlíš!”

Okamžitě couvl, udělal pár kroků vzad a objal se rukama v jasném gestu sebeobrany. „Nebuď směšná.”

„Severusi, bylo to před víc než deseti lety,” namítla stále s úsměvem. „Neexistuje žádný důvod k žárlivosti.”

„Já nežárlím!” zavrčel. Tón jeho hlasu byl natolik varovný, že jí došlo, že ho rozzlobila.

Ale pravda je často osvobozující, a tak ještě přitlačila, i když se mu v očích blýskalo. „Jestli jsi mě nedokázal přimět, abych s tebou zůstala tehdy, Severusi, nedokážeš mě k tomu přimět teď.”

„Ty arogantní hlupačko, myslíš, že nevím, že jsem tě ztratil?” zvolal zuřivě, přikročil k ní a hrubě ji uchopil za rameno. „Věděl jsem to v momentě, kdy jsem se vrátil domů a uviděl prázdnou skříň. Věděl jsem to, když za mnou přišel Albus a sdělil mi, že jsi opustila Řád. O tohle tu nejde!”

Řekla si, že nemá žádný důvod se Severuse bát – nikdy dřív ji fyzicky neublížil a neexistovala pohnutka, která by ho přiměla s tím začít teď. „A o co tu tedy jde?” zeptala se. „Už jsi mi vysvětlil, jak bude můj manželský život hrozný.”

„Ty a Weasley se navzájem zničíte,” prohlásil hlasitě. Téměř na ni křičel. „Odsuzuješ ho k manželství bez lásky a on zabíjí tvou kariéru dřív, než mohla pořádně odstartovat. Jediný důvod tvé záměrné pošetilosti, na který dokážu přijít, je ten, že to děláš z trucu, a můžu tě ujistit –”

Trhla ramenem a vymanila se z jeho stisku. „Nic v mém životě už se tě netýká, ty mizero,” odsekla zlomyslně. „Když jsem před deseti lety odešla, odešla jsem od všeho!”

„Hermiono –”

Ale už bylo příliš pozdě – její vnitřní obrana byla potrhaná a deset let zadržovaných emocí se chystalo vyvalit ven bez ohledu na to, co ona nebo Severus chtěli. „Byla jsem tak unavená, Severusi. Už mě unavovalo, že se musím před všemi skrývat, unavovaly mě ty tajnosti a předstírání.”

„Albus měl –”

„Myslíš, že jsem to nevěděla, Severusi?” přerušila ho s povzdechem, zatímco si pohrávala s páskem županu. „Jen proto, že jsem znala důvody pro skrývání našeho vztahu, neznamená to, že mě to bavilo. A na konci jsem si prostě položila otázku, jestli milovat dál muže, který mi na oplátku nijak nedává najevo, že on miluje mě, stojí za všechny ty lži. Neodehnal jsi mě, Severusi. Prostě jsem odešla.”

Vzhlédla a zjistila, že on se upřeně dívá na podlahu. „To není důvod k tomu, co děláš teď. Vzít si Weasleyho jen proto, že tě miluje, není dostatečný důvod, Hermiono.”

Když mu střelila facku, téměř nezareagoval a ona si uvědomila, že není moc uspokojivé uhodit někoho, kdo to očekává. „Myslím, že jsi patetický,” vyplivla a snažila se nějak zkrotit svůj hněv. „No, Severusi, měla bych si vzít tebe?”

Vyděšeně se na ni podíval a ostře odsekl: „Samozřejmě, že ne.”

„Tak o co jde, Severusi?”

Když pokrčil rameny, napadlo ji, že ho nikdy neviděla se takhle chovat. Levou rukou si nevědomky rozrušeně tahal za pravý rukáv hábitu – cítil se nepříjemně. Už ho zažila naštvaného, podrážděného, samolibého, dokonce nasyceného, ale nikdy ne v rozpacích.

„Co se děje, Severusi?” zopakovala mnohem mírněji.

„Pověz mi, že ho miluješ,” řekl. „Pověz mi, že ho miluješ a já budu spokojený.”

Mírně přimhouřenýma očima se na něj zahleděla tam zpříma, jak jen dokázala. „Miluju ho,” pronesla tiše. „A vezmu si ho.”

Severus sklonil hlavu. „Pak ti děkuju za tvůj čas, Hermiono. Přeju tobě a Weasleymu všechno nejlepší.”

Otočil se k odchodu a Hermiona ucítila, jak se většina napětí, které se nahromadilo v jeho přítomnosti, rozplynula. Chtěla promluvit, chtěla mu říct něco uklidňujícího, ale neměla ani za mák představu, co by to mělo být.

Když položil ruku na kliku, ještě k ní obrátil hlavu. „A mimochodem, Hermiono, to, že jsem nevynikal ve vyjadřování, ještě neznamená, že jsem tě nemiloval.”

A s tím odešel; nechal ji zírat na prázdný rám dveří a divit se, proč má náhlé nutkání plakat.

***

Ono ráno Severus podesáté přeskládal výtisk Denního věštce a usilovně se snažil nedívat na hodiny.

Bylo čtvrt na jedenáct. Svatba Hermiony a Weasleyho už začala. Každou chvíli pravděpodobně začnou odříkávat své sliby.

Netušil, proč k ní včera večer šel. Byl to špatný nápad, věděl, že to byl špatný nápad, a stejně se sebral a udělal to. Ten výraz v jejích očích, když prohlásila, že toho kluka Weasleyových miluje…

Zachvěl se a znovu rozložil a složil svoje noviny.

Albus a Minerva byli pozváni na svatbu a nechali mu po dobu své nepřítomnosti Bradavice na starosti. Naštěstí se zrovna tuto sobotu konal výlet do Prasinek a většina studentů a nemalá část učitelů byla pryč. Takže téměř necítil žádnou vinu, že sedí u krbu ve svých komnatách, nepřítomně hledí do novin a snaží se nemyslet. Byl si plně vědom toho, že v tom zoufale selhává.

Ozvalo se klepání na dveře a jediným skutečným důvodem, proč je otevřel, bylo, že předpokládal, že je to Filius nebo nějaký jiný profesor, který potřebuje prohodit pár slov o nějaké studentské krizi.

Místo toho se kolem něj do komnaty protáhla Hermiona utopená v kilometrech slonovinové krajky. „To nejmenší, co pro mě můžeš udělat, je, že mě schováš před Molly Weasleyovou,” prohlásila bez obalu.

„Neumím si představit, jak ses dokázal nepozorovaně dostat do Bradavic,” odtušil.

Pohlédla na něj se skeptickým pozdvižením obočí. „Jestli si vzpomínáš, větší část těch čtyř let jsem strávila plížením dovnitř a ven z tohoto hradu, aniž by mě někdo zpozoroval. Šaty byly trochu na překážku, ale nic, s čím bych se nedokázala vypořádat.”

„Ehm, ano,” hlesl z nedostatku lepších možností. „Jsou poněkud… velké.”

„Jsou taky ošklivé a nepohodlné a já své matce nikdy neodpustím, že mi je vnutila,” prohlásila rázně, odtrhla dlouhý kus krajky a zahodila ji do kouta. „A ona mi nikdy neodpustí, že jsem utekla ze své svatby v polovině obřadu,” pokračovala se zahořklým úsměvem. „Takže jsme si asi kvit.”

„V polovině?” zopakoval záměrně neutrálním tónem.

Stále se usmívala, ale moc veselosti v tom nebylo. „Přeháním. Ve skutečnosti jsem to zvládla jen na začátek uličky – ministr ještě nezačal mluvit. A tak daleko jsem došla jen z jediného důvodu – abych se omluvila Ronovi.”

Severus usoudil, že v tuhle chvíli bude lepší mlčet – pravděpodobně by nedokázal zabránit tomu, aby neřekl něco, co by ji vytočilo, a pak by nedovysvětlila, co se stalo.

„On tomu rozumí,” ušklíbla se posměšně. „Věřil bys tomu? Ani není naštvaný. Nemůžu uvěřit, že jsem ho opustila před oltářem. Ale Harry vypadal naprosto rozzuřeně, takže aspoň něco. Nemluvě o Molly. Nechci přemýšlet, co mi udělá, až mě najde.”

Otevřel pusu, ačkoliv si nebyl jistý, co řekne, ale byl si vědom, že v její tirádě nastal moment, kdy se od něj očekává, že něco poznamená, ale pokračovala dřív, než se stačil vyjádřit.

„Nemůžu se rozhodnout, jestli se na Rona zlobit, že mě prostě jen tak nechal jít, nebo žasnout, že je tak nechutně dokonalý. Ať je to, jak chce, můj život by byl mnohem jednodušší, kdybys to tak dokonale trefně nevyjádřil, ty nenávistný starý mizero.”

Severus zamrkal a zamračil se.

Odtrhla další kus krajky, zmačkala ji v dlani a zahleděla se na něj. „Samozřejmě, že ne všechno. Ale měl jsi pravdu – bylo by ode mě nefér vzít si Rona, pokud ho dostatečně nemiluju. A já ho nemiluju. Ne tak, jako on miluje mě.”

Tohle včera večer řekl? Pamatoval si hodně o promarněných životech a ostrou poznámku o její pohovce (na kterou měl stále jednoznačně příjemné vzpomínky, i když to jí teď nechtěl připomínat), ale nic o spravedlivém přístupu k Weasleymu. Ptal se sám sebe, jestli na tom vůbec záleží.

„Nebudu s tebou spát,” pronesla úsečně. Pořád ještě se mračila.

„Dobře,” souhlasil opatrně. „Ani jsem to nečekal.”

„A ani tě nemiluju,” pokračovala.

Pokrčil rameny: „To je celkem fér.”

„Ale už mě unavuje tě nenávidět.”

Místo toho, aby reagoval slovně, máchl rukou směrem k jednomu ze svých křesel v jasném gestu pozvání. „Dáš si čaj, Hermiono?”

O půl hodiny později ji našel sedět ve svém oblíbeném křesle. Na sobě měla jeden z jeho starých hábitů s rukávy vyhrnutými k loktům a svatební šaty ležely nedbale pohozené v příhodně prázdném rohu. S jasnou nedůvěrou zírala na hrnek.

„Onehdy jsem si psal s Ferullim,” pronesl Severus se snahou chovat se normálně. „Pamatuješ si na něj, že ano?”

Odfrkla si. „Ten starý kozel. Stále ve své práci odmítá používat jakékoliv prognostické rovnice?”

„Jeho dopis ve skutečnosti obsahoval žádost o seznam dobře napsaných příruček s úvodem do věštění z čísel,” odpověděl a napil se čaje.

„Ta od Vektorové není špatná,” navrhla. „Vím, jsem trochu zaujatá, protože jsem byla jedním z korektorů, ale celkově je to jedna z nejčtenějších učebnic. A vsadím se, že na něco pokročilejšího je Ferulli příliš netrpělivý. Nejlepší je začít jednoduše, jinak do konce týdne vybuchne.”

Severus sledoval, jak Hermiona během rozhovoru roztržitě usrkává ze svého hrnku, a pocítil něco podobného spokojenosti.

KONEC

 

PP: A protože v kánonu Severus nepřežil, tak si Hermiona Rona Weasleyho vzala :-)

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre


Re: Poslední noc svobody Od: miroslava - 24.03. 2021
Jacomo, děkuji za skvělý překlad skvělého příběhu. Jakkoliv napsaný Severus je prostě báječný Severus.

Re: Poslední noc svobody Od: solace - 16.01. 2021
Poznám túto poviedku od hayseed42 a som rada, že som si ju mohla prečítať aj v tvojom skvelom preklade. Priznám sa, že ma tu Severus dosť iritoval - roky nie je schopný za Hermionou zájsť a priznať sa, že k nej niečo cíti, ale v predvečer svadobného dňa za ňou doletí ako na koni a tvrdí, že vie lepšie ako ona, čo je pre ňu dobré. Ja by som s ním vyrazila dvere (alebo strelila facku aj zľava kvôli proporcionalite) :-D Po dlhom presviedčaní napokon dosiahol, čo chcel a je zjavne so sebou spokojný. Teraz už len zostáva dúfať, že sa poučil a bude robiť všetko pre to, aby od neho znovu nezutekala. Veľká vďaka za preklad, Jacomo.

Re: Poslední noc svobody Od: zuzule - 11.01. 2021
Tak to byla krasa! Moc dekuju!
Re: Poslední noc svobody Od: Jacomo - 15.01. 2021
I já děkuju.

Re: Poslední noc svobody Od: kakostka - 10.01. 2021
Jacomo, nejdřív chválím luxusní banner. krása, krása, krása... a pak děkuju za nádherný bonbonek k narozeninám drahého Severuse:-))) to se povedlo. Autorka to vystihla dokonale, jo přesně tohle mi vadilo, už když to Rowla zvrzala... Ron ji asi měl rád, dokonce ji miloval, ale čeká MOLLY II. že je to Hermioně jedno je znát i z rezignace na svatební přípravy. Nikdy bych nezkousla takové svatební šaty..... a ona je na sebe i navlékla, fuj. Severusovi to trvalo, ale nakonec dosahl svého. Doufám, že během roku mu dojde, že je škoda nechat Hermionu jít, že nebaží po dětech a tetelí se nad výzkumem je prostě správně. Takhle by spolu oni dva debatovali:-))) Děkuju za parádní překlad a těším se na další perličky, co vylovíš.
Re: Poslední noc svobody Od: Jacomo - 15.01. 2021
Děkuju za pochvalu, banner je tak nějak celé mé soví já :-) Autorka moc umí ty postavy po letech, asi to nebude úplná puberťačka, no a já mám od těch telecích let taky čím dál větší odstup, takže mi její povídky skvěle sednou. Další vícekapitolovka od hayseed začne už příští sobotu, tak snad se budeme potkávat i u ní. Moc děkuji za komentář i přízeň, kakostko.

Re: Poslední noc svobody Od: akinom - 09.01. 2021
Aaaa. To bolo tak pekné. Tak trafné! Krásna poviedka, hneď mám po nej lepšiu náladu. :D Postavy boli napísané tak realisticky, teda až na toho Severusa "v rozpacích" - to si celkom neviem predstaviť. Ale aj tak skvelé! Ďakujem krásne za preklad, zlepšil mi deň. :)
Re: Poslední noc svobody Od: Jacomo - 15.01. 2021
Holt, Voldy už je nějakou dobu v pánu, tak Severus trochu vyměkl, dokáže i mírné rozpaky :-)) A Hermiona ho zřejmě zná i v mnohem otevřenějších okamžicích, takže proč ne? Díky, akinom.

Re: Poslední noc svobody Od: luisakralickova - 09.01. 2021
Povídka po letech, psaná podle charakteru postav, s koncem ke spokojenosti hlavních aktérů i naší. Děkuji za překlad, Jacomo, přesně podle mého gusta.
Re: Poslední noc svobody Od: Jacomo - 15.01. 2021
Jsem ráda, že se líbilo. Já jsem si překlad náramně užila.

Re: Poslední noc svobody Od: Lupina - 09.01. 2021
Úžasná povídka, jacomo. Hermiona perfektně vykreslená jako ta, co je opravdu akademicky založená. Mít v paži vlastní svatbu? To už něco říká. Kdyby se opravdu chtěla vdávat, prosadila by si prostý obřad a prosté šaty. Ještě že Ron byl rozumný. Získal si u mě body. No a Severus? Sice možná trochu žárlil, ale nakonec dosáhl svého. Sice mu to pár let trvalo, ale má, po čem toužil. Severusi, všechno nejlepší k narozeninám. A tobě, Jacomo, děkuj za nalezení povídky a její překlad.
Re: Poslední noc svobody Od: Jacomo - 15.01. 2021
Noc před svatbou si chce Hermiona dočíst knížku, protože na to pak nebude mít čas? No to už taky o lecčems vypovídá :-) Takhle to bude líp svědčit všem stranám, akorát ty matky bude třeba nechat vyzuřit :-)) Severus si zaslouží lepší konce aspoň v povídkách k narozeninám. Děkuju za komentář, Lupinko!

Re: Poslední noc svobody Od: denice - 09.01. 2021
Severus dostal krásný dárek k narozeninám:-) První část krásně popisuje předsvatební večer - Hermioně je svatba natolik jedno, že nechá matku a budoucí tchyni vybrat šaty a prakticky zorganizovat celý obřad. A večer už si chce jen vlézt do vany a v klidu si dočíst knížku, protože zítra nastane ten tanec, svatba, líbánky, zařizování, prostě tisíce těch otravných drobností. A teď jí do toho vjede Severus a dobře mířenými větami ji zviklá. Možná žárlí, ale má v lecčems pravdu, Hermiona prostě není mateřský typ, co by si užíval být paní domu. Strašně se mi líbil závěr - Severus s Hermionou si spokojeně sedí u hrnku čaje a povídají si o příručkách a učebnicích... Díky.
Re: Poslední noc svobody Od: Jacomo - 15.01. 2021
Přesně tak, ten závěr je skvělý. Kdyby Hermiona vletěla Severusovi do náruče a on slíbil napravit spáchané křivdy přinesením modrého z nebe, tak bych se mi to nelíbilo tolik, jako tohle jejich souznění. Moc děkuji za komentář, Denice.

Re: Poslední noc svobody Od: lenus - 09.01. 2021
Autorka úplne vystihla vzťah hermiony a Rona, lepšie to nešlo... ešteže tu jej secerus ukázal budúcnosť aká ju čaká ... diky moc za dobre čítanie :)
Re: Poslední noc svobody Od: Jacomo - 15.01. 2021
I já děkuju, lenus.

Re: Poslední noc svobody Od: margareta - 09.01. 2021
Bylo jasné už z toho, jak lhostejná byla ke své svatbě, že se chce provdat jenom proto, že to její okolí považuje za žádoucí. Vždyť by se nemusela změnit na líheň potomků, mohla pokračovat v kariéře a Ron by se s tím určitě smířil. Ale to je to: smířil by se, ale šťastný by nebyl. A to by nebylo fér a ona by z toho měla výčitky svědomí. Takhle nejspíš skončí s titulem/ly a bude z ní druhá Minerva; bezdětná, vysoce sofistikovaná, všemi respektovaná, ale v podstatě osamělá. Tedy pokud se Severus nevzpamatuje natolik, aby to jejich ,vědecké soužití s výhodami' převedl na osobnější rovinu, na soužití z lásky. V opačném případě by se mu totiž mohlo stát, že od něj Hermiona opět odejde, aby si konečně našla muže, u něhož by nemusela čekat deset let na přiznání, že ji miluje. Děkuji za hezké čtení v nehezkém čase, Jacomo!
Re: Poslední noc svobody Od: Jacomo - 15.01. 2021
Ono asi to dilema "kariéra nebo rodina" nemá všestranně vyhovující řešení. Jde spíš o to, ve které verzi budou zúčastnění spokojenější, a to si myslím Hermiona vybrala správně. Severus rozhodně spokojený je a Ron pravděpodobně časem bude taky. Hermioně asi zůstanou otázky co by kdyby, ale věřím, že je příliš rozumná, než aby se tím trápila. Děkuju moc za komentář, margareto.

Re: Poslední noc svobody Od: Gift - 09.01. 2021
Autorce se podarilo Severusovymi slovy presne vystihnout to, jak jsem si predstavovala konec "po Rowle". Presne takhle by Hermiona s Ronem dopadla! On to neni spatny kluk (a proto se mi o moc vic libilo, ze s Hermionou vlastne souhlasil), ale s Hermionou k sobe jednoznacne nejdou. Tato povidka byla perfektni. Zacatek, prostredek a vlastne i konec byli presne dle meho gusta. Moc a moc dekuji za nalezeni tohoto skvostu a za jeho preklad. Moc jsem si ho uzila.
Re: Poslední noc svobody Od: Jacomo - 15.01. 2021
Dokonale jsi popsala moje pocity z povídky a důvody, proč jsem se ji rozhodla přeložit. Jsem ráda, že jsem se trefila do noty. Díky, Gift.

Prehľad článkov k tejto téme:

Ostatní autori: ( Jacomo )18.03. 2024Navždy Alenkou
Ostatní autori: ( Jacomo )11.12. 2023Do Bradavic
vanity fair: ( Jacomo )18.03. 2022Záhada zařazování
Mortalus: ( Jacomo )30.10. 2021Porušení tradice
Razzabeth: ( Jacomo )01.05. 2021Akronymy
Barb LP: ( Jacomo )10.04. 2021Harry Potter a dvanáct kroků
Wonderland Toy: ( Jacomo )27.02. 2021Dvanáctý způsob použití dračí krve
hayseed42: ( Jacomo )09.01. 2021Poslední noc svobody
Bartimus Crotchety: ( Jacomo )01.11. 2019Lepší místo
dreamweaver34: ( Jacomo )02.09. 2016Cena magie
Deeble: ( Jacomo )01.09. 2014Myslet čtyřrozměrně
Annie Talbot: ( Jacomo )01.06. 2013Naše volby
Lone Butterfly: ( Jacomo )27.05. 2011Křivonožka: Poslední bitva