Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 9. Pololetí bohaté na události

Když Severus vyšel z ředitelovy kanceláře, nebyl vůbec překvapený, že našel Harryho potulovat se po chodbě pod jeho neviditelným pláštěm.

„Neprozradil jste to, že ne?“ zeptal se.

Severus zvedl obočí. „Co jsem neměl prozradit komu, pane Pottere?“

Harry se dopálil. „Řediteli, že profesora Binnse neposlalo pryč moje kouzlo?“

Severus zkřížil ruce na hrudi a zíral dolů na chlapce. „Ne, neřekl jsem to, ale jsem zvědavý, proč jste si chtěl připsat zásluhu?“

„Zásluhu!“ zvolal Harry. „Nemyslíte vinu? Koneckonců to byla moje chyba, kouzlo jsem Nevilla naučil já.“

„Grangerovou a Weasleyho taky, předpokládám,“ řekl Severus suše.

Harry lehce pokrčil rameny. „Protiva polil slizem každého z nás, a Hermiona musí vědět všechno. Neville se obává, že není dost dobrý, ale bál jsem se, že bude mít opravdu vážné potíže.“

„Takže byste to vzal na sebe, i kdyby vás vyloučili?“

„Jistě, ale to by se nestalo,“ na Harryho tváři se objevil úšklebek, „já jsem ten zatracený Kluk, který přežil, musel bych udělat něco opravdu špatného, abych se dostal do skutečných problémů, že? Merline, jak já to nenávidím!“

Severus se zamračil. „Využívání vašeho věhlasu?“

Harry si povzdechl. „Pane profesore, myslíte si, že ještě nevím, co o mně říkají? Znáte některou z těch knih, které o mně napsali? Vypadá to, jako bych byl nové vtělení Merlina, nebo co. První, co po mně Ron chtěl, bylo podívat se na moji jizvu a Hermiona mi řekla, že o mně všechno přečetla. Přiměl jsem ji, aby mi ty knihy ukázala,“ potřásl hlavou, „celý svět se zbláznil. Ale Neville takový nebyl, od začátku se ke mně choval normálně. Takže jo, využiju svou slávu a vezmu jeho vinu na sebe, protože je můj přítel.“

Severus přikývl a polkl knedlík v krku, neboť Harry o něm několikrát mluvil stejným způsobem. Potlačil své emoce.

„Chápu, ale víte, koho zasáhlo vaše kouzlo?“

Harry zbledl a přikývl. „Kdyby to byla ničivá kletba, mohl jsem vás zabít,“ zašeptal.

Severus přitakal. „Musíte si být naprosto jistý svým cílem, než kouzlo sešlete. Prosím, zdůrazněte to také panu Longbottomovi.“

„Ano, pane, už něco takového nikdy neudělám, přísahám vám to,“ řekl.

„Věřím, že neuděláte,“ souhlasil Severus. Pak si dovolil se usmát a dodal: „Byl to však velmi dobrý zásah. Kdybych tam nestál, určitě byste trefil Protivu. Teď byste si ale měl pospíšit, ať nepřijdete pozdě na trest.“

xxx

„Mistře Snape,“ zaburácelo mu za zády. Severus se obrátil a spatřil Krvavého barona proplouvat chodbou.

„Co pro vás mohu udělat?“ zeptal se zdvořile.

„Informovat mne, prosím, mistře Snape. Protiva vznáší obvinění a já nemohu najít Binnse,“ zaburácel duch.

„Ach ano, Binns se posunul dál,“ prohlásil Severus.

„Příčinou je ten Potterovic chlapec?“

„Protiva si vybral za terč svých žertíků pana Pottera a několik dalších studentů. Potter a Longbottom mu to chtěli oplatit, ale Binns se jim dostal do cesty a byl poslán dál. Jsem si jistý, že kouzlo by Protivovi nezpůsobilo trvalou újmu. Oběma chlapcům byly odebrány body a dostali trest s vedoucí jejich koleje.“

„Ach, a to kouzlo bylo?“ pátral duch.

„Myslím, že formule zněla Exorcizo spiritus,“ odpověděl Severus a uvažoval, zda si bude muset dělat starosti s duchy, chtějícími se chlapcům pomstít.

Baron přikývl a po tváři mu přelétl vzácný úsměv. „Tak to je v pořádku. Světlé kouzlo bez zlého úmyslu, urychlí odchod ducha k zasloužené odměně. Na Protivu si došlápnu; a ostatním dám vědět, že to byla chyba jeho, nikoli Pottera a jeho přítele.“ Severus se uklonil a duch odplul tak tiše, jak se objevil.

xxx

Severus otráveně zafuněl, když někdo zaklepal na dveře jeho laboratoře. Seslal na lektvar stázové kouzlo a otevřel dveře. Pak zíral na ty dva, co stáli za nimi.

„Co chcete?“ vyštěkl.

„Poděkovat ti, že jsi mě doporučil, a zjistit, co se skutečně stalo,“ odpověděl Remus.

„Nedoporučil jsem tě, pouze jsem nic nenamítl, když zaznělo tvé jméno. A kdybys mi opravdu chtěl poděkovat, nevodil bys ho s sebou,“ řekl Severus, stále mrzutý kvůli vyrušení. „A nesahej na to.“

Black udělal nad lektvarem grimasu. „Jsme dva za cenu jednoho, Snape.“

Severus se ušklíbl. „Tak si tedy vezměte manželské apartmá. Předpokládám, že smím blahopřát.“

Black zrudl a začal prskat na protest, zatímco Remus se zasmál: „Sám sis pěkně naběhl, Siriusi.“ Pak se obrátil na Severuse. „Sirius je tu vlastně kvůli rozhovoru s Brumbálem o Harrym. Ředitele však povolali na ministerstvo a my jsme si mysleli, že bychom mohli nejdřív získat informace od tebe.“

Severus přikývl. „Tak pojďte, můžeme si promluvit v mé kanceláři.“ Pokynul jim ven a jeho ruka sebou trhla k hůlce, když zaslechl Blacka mumlat něco o tom, že „pár bomb hnojůvek by pomohlo tuhle díru oživit“.

xxx

Při večeři škola bzučela zprávou, že profesor Lupin je zpět a bude učit historii. Loni ho měli všichni opravdu rádi, když zastoupil Quirrella poté, co během vánočních svátků zmizel.

Severus seděl u profesorského stolu a prohlížel odpolední vydání Věštce. Holoubková s tím konečně pohnula a oba Skrkové byli zatčeni. Další položka, kterou si může odškrtnout ze seznamu. Teď kdyby jen dokázali objevit způsob, jak definitivně zničit Pána zla.

xxx

Po halloweenské hostině Severus opouštěl Velkou síň za skupinou hlučných nebelvírů. Přerušil jejich strkanici a poslal většinu z nich, ať si jdou po svém.

„Na okamžik, pane Pottere,“ řekl. Harry na něj tázavě hleděl, zatímco Weasley, Grangerová a Longbottom přešlapovali těsně mimo doslech.

„Myslel jsem, že vás tu dnes večer neuvidím, protože máte jiné plány,“ Severus tázavě zvedl obočí.

„Aha,“ pokrčil rameny chlapec, „Sir Nicholas zrušil mé pozvání. Bál se, že bych odradil jeho hosty. I když myslel, že bych mohl přijít, pomoct tím, že bych vymítal jakéhosi bezhlavého ducha, který mu nedovolí účastnit se honu. Řekl jsem mu, že mi to ředitel nedovolí.“

„Dobrá, můžete jít,“ a potlačil nával smíchu.

xxx

Když Severus vstoupil do sborovny, ocitl se tváří tvář Lockhartovi. „Ach, Severusi, ředitel mě informoval, že se zajímáte o souboje a rád byste mi pomohl se soubojnickým klubem, se kterým začínám.“

Severus vyvalil oči a otevřel ústa, aby řekl, že tohle rozhodně neudělá, ale Lockhart znovu spustil: „Ach, neděkujte mi, tohle je to nejmenší, co můžu udělat, abych vám předal trochu zkušeností, a slibuji, že na vás nepůjdu moc tvrdě. Teď musím jít. Mám poštu od fanoušků, a prostě už nemohu dál odkládat odpovědi.“

Vyklouzl ze dveří a zmizel z dohledu, než stačil Severus cokoli namítnout. Tak se aspoň zamračil na pochechtávající se kolegy.

„Pane řediteli,“ obrátil se k starci, který se právě zvedal z křesla, „jak jste mohl tomu papouškovi slíbit, že mu pomůžu?“

„Severusi, někdo musí dávat pozor na zmijozely, kteří se zúčastní. Kdo by mohl být lepší než hlava jejich koleje?“ a Brumbál s jiskřičkami v očích opustil sborovnu. Severus klesl na židli a hleděl za ním.

Vedle něj sedící Remus se uchechtl. „Pamatuj, že ho nesmíš zabít.“

Severus mu věnoval úšklebek. „Koho? Brumbála nebo toho imbecila Lockharta?“

„Ani jednoho,“ vmísila se McGonagallová, která se ani nesnažila zamaskovat smích.

„A co budete dělat vy, až mě bude mučit?“ zeptal se Severus.

„Albus nám,“ gestem zahrnula zbytek vyučujících, „dal na večer volno, protože předpokládá, že se toho setkání zúčastní většina studentů.“

Severusovi spadla brada. „Musel zešílet.“ Ale pak se najednou zašklebil a uchechtl.

Remus prohodil: „Na copak asi myslíš?“

Po tváři mistra lektvarů se pomalu rozšiřoval zlověstný úsměv. „Ten hlupák řekl, že na mě půjde zlehka. Nepožádal, abych na něj šel zlehka já; a ředitel mi taky nenařídil, abych na něj byl hodný.“

Remus se rozchechtal a McGonagallová vypískla: „Ach, pro pána!“

„Věřím, že se budu muset této akce zúčastnit, profesore,“ uculoval se Kratiknot. „Koneckonců už nějakou dobu žádám ředitele o povolení k založení soubojnického klubu pro vyšší ročníky. Mohl bych se něčemu přiučit.“

„Já myslím, že bych tam měla být, abych udržela své nebelvíry na uzdě,“ pomalu pronesla Minerva.

Remus pokrčil rameny. „Já prostě chci vidět, jak mu nakopeš zadek.“

xxx

Severus přehlížel záplavu studentů, kteří se ve Velké síni shromáždili kvůli Lockhartově parodii na soubojnický klub. S úlevou si všiml, že je tam Lupin a několik dalších profesorů. Pokud by pak musel ty spratky zvládnout sám, nemohl by si dovolit Lockharta zneškodnit.

Lockhart ujistil studenty, že jejich mistru lektvarů neublíží. Dotyčný se obrátil a naparujícího se fintila probodl pohledem.

Na tři Severus švihl hůlkou a seslal Expelliarmus! trochu větší silou, než bylo nutné. Kouzlo zasáhlo cíl a Lockhart s děsem ve tváři odlétl pozadu z pódia, narazil do zdi a sklouzl po ní na hromádku. Nehýbal se.

Severus přešel na okraj pódia a usmál se při pohledu na Lockhartovo tělo. Doléhalo k němu šeptání studentů.

Remus přistoupil k padlému muži a prohlédl ho. „Je v bezvědomí. Pane Weasley, vy jste prefekt, prosím, vezměte ho na ošetřovnu,“ vykouzlil nosítka a levitoval na ně Lockharta.

Severus se obrátil ke studentům. „Protože profesor Lockhart je bohužel indisponován, možná by byl profesor Lupin ochoten pomoci mi s ukázkou skutečného souboje.“

Rozhlédl se a našel Kratiknota. „Profesore, mohl byste nám dělat rozhodčího?“

„Bude mi potěšením,“ zvolal oslovený.

„Profesor Kratiknot je samozřejmě světově proslulý mistr soubojů,“ oznámil Severus studentům, kteří drobnému profesorovi nadšeně zatleskali.

Kratiknot zaujal pozici uprostřed pódia a zahájil přednáškou. „Nevím, kolik vám toho profesor Lockhart řekl, ale toto bude souboj první třídy. To znamená tři minuty nebo odzbrojení, všechna kouzla musí být vyslovena, žádná temná nebo trvale poškozující, a samozřejmě žádné neodpustitelné kletby. To je nejběžnější typ souboje v profesionálních turnajích.“ Chvíli složitě mával hůlkou, až plošinou prolétl mírný záblesk, který znamenal, že diváky kryje funkční štít, pak se obrátil k soupeřům. „Pánové, na tři.“

Zaujali pozice; Severus se ušklíbl na Remuse a ten mu oplatil širokým zazubením. Vzájemně se uklonili a na znamení začala kouzla blýskat jako ohňostroje, odrážející se od jejich štítů, nebo se neškodně rozplývající na štítu kolem diváků pod pódiem; jak se oba muži skláněli a uhýbali, zdálo se, že tančí.

Severuse zaskočil hvizd píšťalky oznamující konec souboje. Uvědomil si, že se bavil, a jak vykročil do neutrální zóny, aby si s Lupinem potřásl rukou, bezvýrazně se usmál.

Kratiknot s pomocí ostatních profesorů pokračoval ve výuce.

xxx

Soubojnický klub skončil a Minerva ve sborovně právě přilévala brandy do konvice čaje, když vstoupil Brumbál.

„Severusi, tady jsi. Velmi mě zklamalo, že jsi zničil setkání klubu tím, že tvou vinou Zlatoslav skončil v nemocničním křídle,“ řekl.

„Nemyslím, že bylo zničené, Albusi, moji studenti si to docela užívali, stejně jako já,“ usmála se Minerva jemně. „Tohle mi připomnělo, proč jsem vlastně začala učit.“

Brumbál zamrkal a v očích se mu objevily jiskřičky. „Ty ses toho setkání zúčastnila, Minervo?“ pátral.

„Jako většina z nás. Je směšné očekávat, že dva profesoři zvládnou většinu studentů v tak napjaté atmosféře, jaká vznikne v soubojnickém klubu. Vážně, někdy pochybuji o vašem zdravém rozumu, Albusi,“ odsekla Minerva. „Kromě toho jsem chtěla vidět Zlatoslavův výkon, víte, byly na něj nějaké stížnosti.“

„Ohromilo mě, jak Severus zvládl ten klub po Lockhartově nešťastné nehodě,“ oznámil Brumbálovi Kratiknot.

Severus se té chvále mírně usmál: „Filiusi, ve skutečnosti bych to bez tvé pomoci nedokázal.“

Kratiknot se k němu otočil a uchechtl se. „Nejvíc mě překvapilo, že tvá exhibice s Lupinem proběhla tak hladce. No vážně, žádné baletní sukýnky, změny pohlaví ani nepatřičná nahota.“

Přítomní profesoři se zasmáli a Brumbál zvedl obočí.

Severus se zamračil: „Jsem schopen chovat se profesionálně.“

Remus se zazubil a dodal: „Kromě toho, kdybychom se před studenty vzájemně ztrapňovali, neprospívalo by to naší autoritě.“

Brumbál se obrátil na Severuse: „A jak je to s autoritou profesora Lockharta před jeho studenty?“

Severus se ušklíbl a pokrčil rameny. „Ten člověk je neschopný. Lupin se mnou držel krok tři minuty, ten imbecil ani nesvedl zablokovat odzbrojující kletbu, o které věděl, že přijde.“

Brumbál potřásl hlavou. „Chápu. No, už si s tím nemusíme dělat starosti, Zlatoslav chce činnost klubu ukončit.“

K jeho zjevnému překvapení několik členů sboru protestovalo.

„Tak bych to rád převzal, Albusi,“ oznámil Kratiknot odhodlaně.

„Opravdu si nemyslím-“ začal Brumbál.

„Jsem si jistý, že ostatní profesoři se mnou souhlasí,“ přerušil ho Filius.

„Ach, samozřejmě, podle mě je to moc dobrý nápad. Děti se opravdu bavily a byly nadšené, že se něco naučí,“ potvrdila Minerva.

„Rád bych pomohl, třeba bychom je mohli rozdělit. NKÚ a výš v jedné skupině, nižší ročníky v druhé,“ Remus se zaujatě předklonil v křesle.

„A pak byste mohli požádat dobrovolníky z řad starších studentů, aby pomohli mladším,“ dodala s úsměvem Prýtová.

„Byl bych ochotný se připojit, i kdyby jen proto, abych udržel na uzdě své zmijozely,“ ušklíbl se na ředitele Severus.

Brumbál jen zamrkal. „Dobře tedy, můžeš v tom pokračovat takovým způsobem, jaký si zvolíš, Filiusi.“ Vstal a se slovy „Tak vám všem přeji pěkný večer,“ opustil sborovnu.

„Minervo, rád bych věděl, zmínila ses, že jsi dostala nějaké stížnosti na Lockharta?“ pátral Remus.

McGonagallová se přísně zamračila. „Ano, několik studentů si stěžovalo na jeho vyučovací metody a slyšela jsem i několik opravdu znepokojujících zpráv, že na děti sahá. Nic opravdu nevhodného, chápeš, ale ne tak docela-“ rozzlobeně pokrčila rameny, „mluvila jsem s ním o tom; řekl, že se jen snažil studenty uklidnit.“ Odfrkla si a dodala: „Jak se zdá, myslí si, že někteří z nich mohou být z jeho přítomnosti vylekaní.“

„Slyšela jsem podobné stížnosti, Minervo,“ řekla Prýtová. „Normálně nejsou mí jezevci z těch, kdo si stěžují, takže je musím brát vážně. Jsem velmi znepokojená. Jeho dnešní výkon ve mně budí pochybnosti o jeho schopnostech při vyučování.“

„Vždycky jsem říkal, že je to neschopný hlupák,“ ušklíbl se Severus.

„To říkáš o všech profesorech obrany,“ zasmála se Sinistrová.

„Nikdy jsem neřekl, že tady Lupin je neschopný, jen nebezpečný blázen. Považuji ho za docela kompetentního. Kdyby nebylo jeho potíží, doporučil bych ho na trvalé místo ve sboru.“ Rozhlédl se kolem po šokovaných tvářích.

„Děkuji, Severusi, vážím si toho,“ usmál se Remus.

„Ano, dobře, chceš nalévat ten čaj, Minervo, nebo se máme obsloužit sami?“ řekl Severus. Náhle se cítil být středem pozornosti.

xxx

„Naše zápolení se mi líbilo, Severusi, ale docela mě vyčerpalo. Zajímalo by mě, jestli bys měl čas na další trénink?“ zeptal se Remus, když o mnoho později odcházeli ze sborovny.

Severus zvedl obočí: „Chceš trénovat souboje?“

„Ne, chci si procvičit boj,“ věnoval Severusovi výmluvný pohled. „Koneckonců nikdy nevíš, kdy budeš muset čelit temným kouzelníkům.“

Severus přikývl. „Souhlasím. Možná bychom si o tom mohli promluvit o prázdninách.“

Remus se zazubil. „Ano, do Vánoc zbývá týden. Zůstává tu mnoho tvých zmijozelů?“

Severus potřásl hlavou a předvedl vzácný úsměv. „Ne, všichni ti malí dutohlavci letos odjíždějí.“

Remus se uchechtl. „Pojedu expresem, strávím dovolenou s Harrym a Siriusem. Jsem si jistý, že by je potěšilo, kdybys část prázdnin pobyl s námi.“

Severus stanul a překvapeně se obrátil k Lupinovi. „Opravdu?“

„Samozřejmě, Severusi. Myslím, že tě Harry považuje za člena rodiny,“ ujistil ho Remus.

„Zvážím to,“ řekl Severus konečně. „Dobrou noc, Lupine.“

xxx

„Ahoj, pane profesore,“ Harry vstoupil do laboratoře.

„Na společenský rozhovor je trochu pozdě, pane Pottere,“ řekl Severus s nepatrným úsměvem.

„Doufal jsem, že si na dnešní noc vezmu Sslečnu do ložnice, takže bych zítra nemusel pospíchat, až bude čas k odjezdu,“ řekl Harry, když zvedl zmiji do náruče.

„Hmm, myslím, že by to šlo. Těšíte se na Vánoce?“ zeptal se Severus.

„Ach ano, minulý rok byl skvělý, ale letos chci být se Siriusem a -“ odmlčel se a pohlédl na profesora, „přijedete o Vánocích, pane?“

Severus se na něj usmál. „Byl jsem pozván.“

Harry ho objal. „Jsem tak rád. Tak se tedy uvidíme, dobrou noc!“

Pak vyběhl z místnosti a nechal za sebou zmateného mistra lektvarů. „Taky jsem rád, Harry,“ zašeptal.