Preklady fanfiction Harryho Pottera

Výzva žádná nebyla, je to bonusová kapitola

25. prosince – Pojďte dál

„Vylez, ty malý mizero,“ hudrá Harry, klečí na všech čtyřech a snaží se z pod postele vylákat Sparkse, který se tam po veselé honičce po bytě ukryl i s Rosiinou botičkou v tlamě.

Sparks tlumeně štěkne a z obýváku Harry zaslechne Rosiino nadšené chichotání. Položí se na podlahu a zasténá, protože ho tvrdá prkna tlačí do plného žaludku. Jako už tradičně toho dneska snědl příliš mnoho. K snídani si dal slaninové sendviče, potom Nisha připravila pražené pálivé arašídy, které skvěle chutnaly s mimosou,¹ pokračoval polévkou, krůtou, spoustou sezónních dobrot a završil to vánočním pudinkem, mentolkami a takovým množstvím čokolády, jaké by člověk neměl sníst za jeden den… Znovu zaúpí a beznadějně sleduje Sparkse, který spokojeně přežvykuje botičku, vrtí ocasem a hromada jídla, které dnes také spořádal, ho očividně vůbec netrápí.

Navečer přišli, stejně jako každý rok, na návštěvu Ron s Hermionou, zčervenalí, unavení a s plnou náručí dárků a výslužkou, a stejně jako každý rok Harry při pohledu na úhledně zabalené tácy Mollyiných svátečních pokrmů prohlásil, že se do něho už nic nevejde a následně do sebe nacpal další úctyhodnou horu jídla. Pořád toho dost zbývá, na Mollyině vánoční zásilce jídla Harry s Dracem vždycky přežívají až do nového roku a Harry ví jistě, že nejsou jediní, komu posílá plný balík dobrot.

„Krůta, kterou kupuje, bývá obrovská,“ líčí Harry Sparksovi a s pocitem porážky se převalí na bok. „Pravděpodobně by ses do ní celý nacpal. To by se ti líbilo, že?“

Sparks vzadu ve tmě zamrká a vyplazí se z pod postele. S kýchnutím položí oslintanou botu před Harryho, rozvalí se vedle něj, ocasem bouchá o podlahu a svetřík má puntíkatý od prachu, který byl pod postelí.

„Díky,“ pronese Harry zasmušile a zmocní se boty dřív, než si to ten malý mizera rozmyslí a bude chtít pokračovat ve hře.

„Pejsek?“ volá Rose zmateně.

Harry se podívá na pootevřené dveře a snaží se přinutit vstát. Až doteď to byly neobyčejné Vánoce – opravdu hodně povedený den – ale už mu začíná docházet energie a zoufale touží zalézt do postele a nechat se přemoct spánkem. Upřednostnil by, kdyby se k němu připojil Draco, ačkoliv v téhle chvíli vezme za vděk klidně i podlahou a Sparksem místo polštáře. Oči se mu klíží, ruce i nohy má jako z olova, ale potom mlhavě zahlédne na nočním stolku soupravu lahviček a usměje se.

Pomalu, namáhavě se překulí na kolena, zvedne se o okraj postele, odloží botičku a vezme do ruky dřevěný stojánek s jeho oblíbeným dárkem od Draca. Draco pro něj jako vždycky sehnal obdivuhodnou řádku zvláštních a úžasných dárků, ale z nějakého důvodu mu tenhle připadá jedinečný. Tak jedinečný, že ho ukryl v ložnici, protože ho nechce nikomu ukázat, dokonce ani Ronovi a Hermioně. Možná proto, že je ten dárek až tak promyšlený, nebo proto, že ten samotný nápad ho nutí cítit se jako idiot, protože si nevšimnul, co se mu Draco snaží říct nejspíš už roky.

Harry s úsměvem přejede prstem po řádce lahviček z hladkého, chladného skla opatřených papírovými štítky popsanými Dracovým drobným, špičatým rukopisem.

Lahvička plná třpytivé, světle zelené tekutiny – Abys měl klidný a posilující spánek.

Perleťově bílý lektvar, který ulpívá na skle v třpytivých korálcích – Abys měl pokojnou mysl.

Čirá, oceánově modrá tinktura – Abys měl energii pokračovat.

Lahvička tmavé, vířící červeně – Abys měl odvahu.

Světle modrá tekutina, která hraje všemi barvami duhy – Abys měl krásné sny.

Harry si lahvičky prohlíží a pevně je svírá v ruce, jako by se obával, že se znenadání objeví Draco a bude je chtít zpátky. Dlouze vydechne. Tohle se nestane, protože Draco ho miluje, věnoval hledání a přípravě těchto lektvarů spoustu času a dělal to kvůli němu – je to napsáno na štítku přilepeném na dřevěném stojánku:

Pro Harryho

Doufám, že tvá mysl nalezne klid. 

Draco 

„Víš, připravoval jsem je v době, kdy jsi vypadal, že máš noční můry a v noci nezamhouříš oka… ale poslední dobou spíš celkem dobře,“ řekne Draco. Harry zvedne hlavu a spatří ho stát ve dveřích.

Zčervená. „Na tom nezáleží. Zbožňuju je.“

Draco se pomalu usměje a Harry si rázem připadá, jako by byli jediní na celém světě. Hlasy z obývacího pokoje zeslábnou a nevšimne si ani, že Sparks vyskočí na postel a chystá se znovu ukořistit Rosiinu botu.

„Ani na to nemysli,“ pronese náhle Draco, dvěma dlouhými kroky přejde pokoj a chňapne po botičce dřív, než to stihne pes. „Pojď,“ dodá a šťouchne Harryho do kolene. „O tohle nechceš přijít.“

To Harryho zaujme, zvedne se a následuje Draca do vedlejšího pokoje. Podle ťukání pacek o podlahu pozná, že i Sparks se rozhodl přidat k ostatním.

„Počkej… to je ten samej chlápek, o kterém jsi povídala předtím?“ ujasňuje si Ron zamračeně a hrneček s čajem má položený na opěrce pohovky.

Nisha zakroutí hlavou. „Ne, byly dvě různé skupinky, které se mezi sebou dohadovaly o tom samém. Jedna byla smíšená a tahle čistě pánská.“

Hermiona se zasměje a Rose ji nataženou ručičkou popadne za vlasy. „Ne, Rose, mamince se budou vlasy ještě hodit. Tak co tedy říkal?“

„Chystal se jít do obchodu a flirtovat s Harrym,“ pokračuje Nisha. „Tvrdil, že pokud by s ním Harry taky flirtoval, znamenalo by to, že je nezadaný.“

Ron si odfrkne. „Jo, protože Harry bezpečně pozná, když s ním někdo flirtuje.“

„Jsem tady, abyste věděli,“ upozorní je Harry, zkříží si ruce na prsou a snaží se o přezíravý pohled.

„Ron má ale pravdu,“ řekne Draco a podle Harryho názoru vypadá mnohem víc pobaveně, než by měl. „Jsi nemožný. Přinejmenším v tomhle.“

Nisha se rozesměje a vymění si pohled s Hermionou. Ron zčervená.

„Máš další, Nisho?“ zeptá se s nadějí v hlase.

„Spoustu,“ řekne a usměje se na Sparkse, který vyskočí vedle ní a zaboří jí čenich do vlasů, jako by ji neviděl celé dny, a ne sotva pár minut „Zástupy pubertálních dívek si povídaly o tom, jak úžasný je Harry nebo jak záhadný a přemýšlivý je Draco…“ směje se. „Ale nejvtipnější byly ženy ve středních letech. Však víte, maminy.“

S Dracem si sednou na pohovku naproti Nishe a v Harrym zvítězí škodolibá radost nad rozpaky, protože Draco vypadá, že se propadne hanbou.

„Asi to nechci vědět,“ poznamená a hledá, kam si odložil hrnek s čajem. Neuspěje, a tak si přivlastní ten Harryho.

„Tys byl ten, kdo nechtěl, abych to zmeškal,“ připomene mu Harry vesele. „A je to pravda, často se nám po obchodě potulují skupinky žen, které by klidně mohly být naše matky. Polovina z nich si ani nikdy nic nekoupí.”

„No a to nevíte, co si vykládají při odchodu,“ pokračuje Nisha. „Nikdy jste neslyšeli Viděla jsi jeho hůlku, Belindo? – Jak já bych ráda viděla jeho hůlku, Mary! a Tenhle Draco Malfoy, co já bych s ním všechno prováděla! nebo Vsadím se, že to dělají ve dne v noci… nejspíš si to rozdali i přímo tam na pultu!“ s chutí se vžije do role starší chlípné dámy.

Hermiona i Ron se oba svíjejí smíchy, takže vypráví dál a když se dostane k nepřekonatelné hlášce Tomu mladíkovi bych bez rozmyšlení naplácala na tu jeho rozkošnou prdelku, neovládne se ani Harry a přidá se k nim. Je to o to lepší, že oním mladíkem byl myšlen Draco a ne on.

“Všechno si to vymýšlíš,“ obviní Draco Nishu a přitom se mračí a culí zároveň.

„Ani slovo,” přísahá Nisha. „Nejlepší na tom je, že se jich hodně vrátilo na aukci. Nemyslím si, že by si mě někdo pamatoval, ale já jsem si pamatovala je.“ Rozesměje se. „Ten chlapík v červeném kabátu, který skoro vydražil koště? Myslí si o tobě, že jsi hrozně sexy, Harry.“

„No, a kdo ne?“ utahuje si z něho Hermiona.

Ron se k ní vyděšeně otočí a ona se ušklíbne. Dá mu pusu na tvář, natáhne se k Oolongově kouli, ponoří prst do vody a snaží se ho přilákat.

„Já ne,“ oznámí rozverně Nisha. „Promiň, Harry.“

Harry si dramaticky povzdechne. „Nějak se s tím vyrovnám.“

„Líbí se mi zrzci,” řekne a Ron se na ni překvapeně podívá. „Ten můj přítel doma… vlastně jste si docela podobní, ale on má hnědé oči. Je hrozně hezký.“

Ron se usměje a když se natahuje k jednomu z talířů pro kousek krůty, má ve tváři lehce nadutý výraz. „To se vsadím, že je,“ pronese, nacpe si ho naráz do pusy a bez kousání ho celý spolkne.

Hermiona si povzdechne. „Myslíš, že se s ním budeš moct nějak spojit, když jsi se teď viděla se svou matkou?“

Nisha se zamyšleně kouše do rtu, přitáhne k sobě kolena a natáčí si dlouhé vlasy na prst. Dnes září víc než kdykoliv jindy, pomyslí si Harry a nemůže si pomoct, ale srovnává tuhle zdravou, spokojenou ženu s třesoucí se vyděšenou dívkou, kterou byla ještě před čtyřmi týdny. Vlasy se jí lesknou, přibrala a každý den je čím dál sebevědomější. Dělá pokroky a on je na ni nevysvětlitelně a bezmezně hrdý.

„Nevím,“ řekne Nisha konečně. „Myslela jsem si, že je tajemství, co k němu cítím, ale ukázalo se, že matka o všem věděla. Řekla mi, že ji Manny vyhledal, potom co jsem utekla… a že se po mně ptal.“

„Jsem si jistá, že mu chybíš,“ řekne něžně Hermiona.

Nishiny tmavé oči se rozzáří křehkou nadějí a Harryho z toho zabolí u srdce. „Po dnešku je možné všechno,” řekne skoro šeptem. „To mi řekla matka, než odešla. Doufám, že má pravdu.“

Draco si proplete prsty s těmi Harryho. „Určitě má,“ prohlásí s jistotou.

V pokoji zavládne ticho. Harry pevně drží Dracovu ruku a když vidí své přátele šťastně, zářivě se usmívat, zaplaví ho hřejivý pocit štěstí. Ron položí ruku Hermioně kolem ramenou a dá pusu Rose na čelo. Nisha si obejme pažemi kolena a potěšeně je pozoruje.

„Pes!“ prohlásí Rose a zatleská ručičkama. „Chci pes ano!“

Sparks se radostně rozštěká, seskočí z pohovky, uklouzne mu to a zastaví se až u Rosiiných nohou. Zatímco se všichni rozplývají nad tím, jak skvěle si spolu Rose a pes rozumí, Harry naskládá prázdné šálky na podnos a odnese ho do kuchyně. Po chvilce za ním proklouzne Nisha a pootevřenými dveřmi k němu dolehnou útržky bouřlivé diskuze.

„Rone, to jsi byl určitě ty!“ trvá na svém Hermiona.

„A kdy bych to stihnul?“ brání se dotčeně.

„No já jsem to nebyl,“ pronese Draco a Harry mu nevěří. Nemá nejmenší tušení, jaký zločin byl v jeho nepřítomnosti spáchán, ale klidně se vsadí, že Draco s tím má něco společného.

„O co jde?“ zeptá se.

Nisha směrem ke dveřím střelí pobaveným pohledem. „Někdo nalil Hermioně do čaje Mučíto Pálíto, když se nedívala.“

„Draco,“ vydechne Harry rezignovaně.

Nisha zakroutí hlavou. „Ne, byla jsem to já. Ale myslela jsem si, že je to Dracův hrneček,“ přizná se.

Harry se ušklíbne. „Paráda. Teď se budou dohadovat celé hodiny.“

„Nejspíš. Poslouchej, Harry… chtěla jsem ti ještě jednou poděkovat… za to, že jsi byl tak milý k mé matce,“ řekne Nisha a rukama si žmoulá rukávy. „Dala jsem jí dárek,“ dodá dřív, než ji Harry stihne znovu ujistit, že mu nedělalo žádné potíže chovat se k její matce hezky. „Nemyslíš, že to byla hloupost?“

„Jistěže ne.“ Konvice zahvízdá a Harry zaleje čaj. „Co jsi jí dala?“

„Vzpomínáš si na ten stánek s ozdobnými špendlíky na hábity? Hned, jak mi Hermiona dala peníze za hlídání Rose, jsem se tam vrátila a…“ Nisha se rozpačitě usměje. „Pro jistotu.“

Harry zaznamená, že se provinile krčí. „Nikdy není hloupé doufat, to mi věř.“

Nisha se usměje. „Zbožňuje ozdobné špendlíky. Má jich celou sbírku.“

„Možná sis to tam nalila sama,“ zvýší Draco hlas. „Napadla někoho tahle možnost?“

„Aha!“ vykřikne Ron a Hermiona zasténá.

„Proč bych si do vlastního čaje lila takovou příšernou omáčku?“

Nisha s nakrčeným nosem chvíli pozoruje dveře, potom se ale obrátí k Harrymu a oči jí září radostí. Pomalu si vyhrne rukáv a ukáže mu pestrobarevný náramek upletený z bavlnek.

„S mámou jsme je pro sebe vyráběly, už když jsem byla úplně malá – předtím, než se narodili bratři a sestra,“ vysvětluje a hraje si s náramkem na zápěstí. „Je to náramek přátelství. Když jsme se nepohodly, jedna z nás ho vyrobila té druhé jako omluvu. Znamená to… chce být znova má přítelkyně,“ vysvětlí Nisha a v očích se jí lesknou slzy.

Harry s ní soucítí a pálí ho oči. Nenapadne ho, co by na to měl říct, a tak neřekne nic, přejde kuchyň a přitáhne si ji do náruče. Nisha ho objímá, rukama pevně svírá látku jeho svetru a její jemné vlasy ho lechtají na tváři.

„Hermiono, polož to,“ pronese Ron varovně a Harry s Nishou se od sebe odtrhnou.

„Čas na čaj,“ navrhne Harry a rychle popadne podnos.

„Dobrý nápad,“ souhlasí Nisha, podrží mu otevřené dveře a potom ho následuje doprostřed bitevního pole.

**~*~**

O dvě hodiny později – poté, co spořádali pořádné množství ze zbylého jídla, vypili mnoho konvic čaje a dostatečně znemožnili Harryho a Draca tím, že jim vylíčili všechno, co o nich v jejich nepřítomnosti říkali Molly a Arthur – vstoupí Ron, Hermiona a Rose do krbu. Neuvěřili Nishině přiznání ohledně pálivé omáčky, takže se hašteří a obviňují jeden druhého i ve chvíli, kdy mizí v zelených plamenech.

„Bez pořádné rodinné hádky by to nebyly žádné Vánoce,“ podotkne Draco, protáhne se a zvedne se z pohovky. „Kdo má náladu na procházku?“

Nisha protáhne obličej a posune se na pohovce tak, aby spící Sparks měl místo se překulit. „Já ne, díky. Myslím, že se ani nepohnu. Proč jsem jenom jedla ten krůtí sendvič?“

„Protože Draco dělá ty nejlepší sendviče ze zbylé krůty na celém světě?“ napoví jí Harry.

„Chceš mě jenom kvůli mým sendvičům,“ řekne dotčeně Draco, obleče si kabát a snaží se skrýt úsměv, když si vybírá, kterou z nových šál si vezme.

„Neměj obavy, Draco, Sparks a já tě chceme kvůli tvému mozku,” ujistí ho Nisha a široce zívne.

Harry se vyhrabe na nohy a navlékne si kabát. „Tak to hodně štěstí,“ zamumlá, ušklíbne se, když Draco zavrčí: „Padej už,“ a vydá se za ním po schodech dolů.

Z obchodu vstoupí do chladného, tichého světa, kde padají jemné sněhové vločky a ve tmě září barevná světýlka. Ulice voní jídlem a zimou a Harry se zhluboka nadechne. Draco ho vezme za ruku a rozhlédne se ulicí nahoru i dolů.

„Nějaké přání?“

„Cokoliv,“ prohodí Harry bezstarostně a když se Draco rozejde, vyrazí za ním a rychle s ním srovná krok.

Draco se ušklíbne. „Cokoliv?“

Harry se na něj podívá. „Tak nějak rozumně. Pořád jsem nacpaný k prasknutí.“

„V tom případě bychom se mohli vrátit do tvé ložnice… tam to ničemu vadit nebude.“ Draco, s hlavou skloněnou na stranu, se zarazí. „Naší ložnice?“ uvažuje nahlas.

„To bych rád,“ zčervená Harry a skryje úsměv v límci kabátu. „Proč do mojí?“

„Je větší,“ objasní mu Draco.

Harry se zamračí a setře si sněhové vločky z brýlí. „Jsou naprosto stejné, Draco.“

„Ne, tvoje je v obou směrech o šest palců větší,“ řekne Draco.

„A to víš jak?“

„Změřil jsem to, když jsme se nastěhovali,“ přizná Draco a sjede Harryho to-je-snad-jasné pohledem.

Harry zakroutí hlavou. Po chvilce se ale zamračí. „Proč jsi mi nechal větší pokoj?”

Draco neodpoví a najednou má spoustu práce s tím, aby byly konce jeho šály přesně zarovnané s lemem kabátu. Tváří se natolik vážně – svraštěné obočí, přimhouřené oči a pevně semknuté rty – že se Harry neubrání úsměvu. Možná se nikdy nedoví, jak dlouho je pro něj tenhle muž vším, ale pokusí se už nikdy nebýt takový hloupý idiot.

Aby se takovému osudu vyhnul, zastaví se, přitáhne Draca k sobě a políbí ho. Prsty mu přejede po chladné tváři a jemných vlasech, zalapá po dechu, když se Draco proti jeho ústům usměje, a přitiskne se k němu blíž. Sněhové vločky poklidně padají na jejich kabáty, šály a řasy, Dracovy prsty v rukavicích jsou na jeho obličeji hrubé a teplé a někde poblíž se kdosi snaží zadržet smích.

Neochotně se od sebe odtrhnou a Harry si bez větších potíží všimne jejich publika. Před Děravým kotlem, přibližně tři metry od nich, stojí Jean. Spokojeně je sleduje a vyfukuje ze své složitě vyřezávané fajfky dlouhé obláčky voňavého kouře.

„Ahoj chlapci,“ řekne vesele. „Šťastné Vánoce.“

„Ahoj, Jean,“ pozdraví Draco, odhrne si vlasy z očí a pokouší se získat zpátky svoji vyrovnanost. Harry zčervená a stydlivě se na ni usměje.

„Trošku zima na procházku, ne?“ zeptá se stařenka a potáhne si z fajfky.

„Od ženy, která stojí v chumelenici venku bez kabátu, je to docela trefné,“ podotkne Draco a ukáže na její lehkou halenku a plisovanou sukni.

„Jenom jsem si vyšla na čerstvý vzduch,“ řekne a když jejich pohledy zamíří k fajfce, zasměje se. „Dobrá, potřebovala jsem chvilku klidu. Pan Borteg si totiž sednul ke klavíru.“

„Měl jsem pocit, že je nadaný,“ poví zmateně Harry. Slyšel pana Bortega hrát při několika příležitostech a pokaždé mu připadal skoro jako profesionální klavírista.

„Ano, on ano,“ souhlasí Jean, „to samé ale nemůžu říct o zbytku té bandy.“ Loktem strčí do dveří, aby se pootevřely, a ulicí se rozezní hlasitý, falešný zpěv návštěvníků Děravého kotle.

„Slyšel jsem horší,“ pronese Draco. „Nevěřila bys, jaké zvuky vydává ve spánku tahle osoba.“

„Je to pravda, drahoušku?“ zeptá se Jean klidně a vyfoukne do chladného vzduchu kouř. „V tom případě byste se měli přidat.“

S těmi slovy se otočí, vejde do hostince a nechá za sebou zabouchnout dveře. Harry a Draco na chvíli zahlédnou přátelskou a živou atmosféru uvnitř Kotle a podívají se na sebe.

„Co myslíš?“ zeptá se Harry.

„Myslím, že jsou Vánoce a že je to ten nejlepší čas si zazpívat,“ řekne Draco vážně a bez dalšího slova vezme Harryho za ruku a vtáhne ho dovnitř.

KONEC

¹ V originále je Buck´s Fizz, ale u nás je známější mimosa, je to ze stejných surovin, jen je tam jiný poměr pomerančového džusu a šampaňského https://cs.wikipedia.org/wiki/Mimosa_(koktejl)